19 A 14/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: X, narozený dne X státní příslušnost X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 za účasti: X, narozená dne X bytem X X, narozená dne X zastoupená zákonnou zástupkyní X bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 4. 2026, č. j. MV-26473-4/SO-2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 9. 4. 2026, č. j. MV-26473-4/SO-2026 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 18. 12. 2025, č. j. OAM-18639-18/PP-2025 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo podle § 169r odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zastaveno správní řízení o opakované žádosti žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie (dále jen „EU“) podle § 87b zákona o pobytu cizinců.

II. Žalobní body

2. Žalobce namítal, že řízení o jeho v pořadí čtvrté žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu nebylo možné zastavit podle § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, a to s ohledem na utajovanou povahu podkladů, na specifika správního řízení s utajovanými podklady, též s ohledem na uvedení nových skutečností, na rodinné vazby žalobce, na existenci právního nároku na vydání povolení k přechodnému pobytu a na vliv plynutí času na závěr o aktuálnosti ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Postup žalované byl nesprávný a nezákonný.

3. Žalobcovy předchozí žádosti byly zamítnuty na základě utajovaných podkladů, které byly ve smyslu § 17 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), uchovávány odděleně mimo správní spis a vyloučeny z nahlížení. Ačkoliv správní orgány rozhodovaly o žalobcově nároku ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, žalobce neměl v žádném z řízení možnost seznámit se s obsahem utajovaných podkladů v žádném rozsahu a v žádné podobě. Žalobce nebyl nikdy v České republice (dále jen „ČR“) pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu, nebylo proti němu vedeno ani zahájeno trestní stíhání. S ohledem na utajovanou povahu podkladů a vlastní neznalost skutečností vedoucích k negativním rozhodnutím, nemohl žalobce uvést nové skutečnosti vedoucí k odlišnému posouzení jeho další žádosti, což mu však nelze vyčítat. Je-li omezen princip kontradiktornosti, jsou na správní orgány, které mají svou aktivitou vyvážit nerovné postavení účastníka, kladeny zvýšené požadavky.

4. Možnost účinné, efektivní a smysluplné obrany proti skutečnostem vyplývajícím z utajovaných podkladů byla tak v individuálním případě žalobce omezena na naprosté minimum, kdy žalobce mohl a i do budoucna může brojit pouze proti tomu, co je uvedeno v záznamu správního orgánu I. stupně ze dne 4. 4. 2024, č. j. OAM-15590-30/PP-2023. Za popsané situace lze jen stěží po žalobci spravedlivě požadovat, aby pro aktivaci potřeby meritorního projednání jeho opakované (čtvrté) žádosti uvedl nové, či dokonce relevantní nové, skutečnosti vztahující se k důvodu zamítnutí předchozích žádostí.

5. Žalobce dále zdůrazňuje, že (oproti své třetí žádosti) uvedl nové skutečnosti vztahující se přímo k důvodu zamítnutí jeho předchozích dvou žádostí vedených pod sp. zn. OAM- 5730/PP-2020 a sp. zn. OAM-15590/PP-2023, tj. k důvodnému nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Žalobce konkretizoval X původu, které zná, avšak se s nimi již více než X roky nestýká, a které by teoreticky mohly naplňovat popis rizikových kontaktů žalobce dle záznamu správního orgánu do spisu ze dne 4. 4. 2024, č. j. OAM-15590-30/PP-2023. Žalobce dále vyjádřil svou ochotu a připravenost podrobit se výslechu před správním orgánem za účelem objasnění povahy a intenzity vazeb k těmto osobám a uvedl, že se obrátil na X se žádostí o aktualizaci utajovaných podkladů. V průběhu odvolacího řízení žalobce doplnil, že mu X odpověděla, že odpovědnost za aktuálnost utajovaných informací má ve správním řízení, v němž jsou utajované informace podkladem pro vydání rozhodnutí, právě správní orgán. Dále žalobce správnímu orgánu I. stupně oznámil a doložil, že uzavřel manželství s paní X, občankou X, a stal se tak rodinným příslušníkem občana EU i podle § 15a odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona o pobytu cizinců. S ohledem na tuto novou skutečnost pak žalobce v odvolání žádal, aby bylo usnesení správního orgánu I. stupně z důvodu podstatné změny skutkového stavu zrušeno a čtvrtá žádost žalobce meritorně projednána.

6. Žalovaná na str. 5 napadeného rozhodnutí žalobci vytkla neuvedení nových skutečností, které by nebyly posuzovány v předchozích řízeních, a to jak k rodinným vazbám, tak k důvodu zamítnutí předchozích žádostí. K novým skutečnostem tvrzeným žalobcem v průvodním dopisu k čtvrté žádosti se přitom žalovaná v napadeném rozhodnutí výslovně nevyjádřila. Uzavření manželství s občankou X žalovaná nevyhodnotila jako novou skutečnost, když vztah s paní X byl posuzován i v předchozích řízeních, respektive implicitně tím naznačila, že se nejedná o relevantní novou skutečnost. Žalobce přitom považuje za nepřiléhavou argumentaci žalované účelem zastavení řízení podle § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, jelikož žalobce nepřekládal stále stejné skutečnosti, nýbrž naopak uvedl nové skutečnosti vztahující se k důvodu zamítnutí žádosti i jeho rodinným vazbám, žalovaná se pouze k některým z nich nevyjádřila a některé z nich neshledala relevantními, respektive dostatečnými pro vyvolání potřeby meritorního projednání opakované žádosti. Žalobce tak považuje za nezpochybnitelné, že v průvodním dopisu k čtvrté žádosti i v průběhu odvolacího řízení uvedl skutečnosti, které byly nové, avšak byly správními orgány vyhodnoceny jako irelevantní, nezpůsobilé vyvolat potřebu meritorního projednání čtvrté žádosti žalobce a odvrátit zastavení řízení podle § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců.

7. Žalobce v této souvislosti poukázal na bod 21 rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 2021, č. j. 77 A 53/2021-23, bod 21: „Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že nový rodný list syna a rozsudek nejsou doklady, které by vyvracely zjištění prvostupňového orgánu učiněná v předchozích řízeních, a tím odůvodnila zastavení řízení. Jakkoli může být tento závěr žalované přiléhavý, neměl mít vliv na posouzení, zda je dán důvod pro zastavení řízení. Zákon o pobytu cizinců v předmětném ustanovení totiž neumožňuje řízení zastavit, pokud cizinec v nové žádosti uvedl nové skutečnosti, které nebyly předmětem řízení o předchozí žádosti, bez ohledu na to, zda jsou tyto nové skutečnosti způsobilé zvrátit důvod předchozích zamítavých rozhodnutí. Správní orgány tedy zastavení řízení založily na důvodu (že nové skutečnosti uvedené žalobkyní nevyvracejí zjištění učiněná v řízení o předchozích žádostech žalobkyně), který je v rozporu s podmínkami pro zastavení řízení stanovenými v ust. § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Posouzení správních orgánů, že řízení lze zastavit podle ust. § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, protože žalobkyní uvedené nové skutečnosti nemohou mít vliv na posouzení její žádosti, je v rozporu s tímto zákonným ustanovením.“ 8. Žalobce z tohoto rozsudku dovozuje, že již uvedení nových skutečností bez ohledu na jejich způsobilost vyvrátit důvod zamítnutí prvních dvou žádostí mělo vést, obzvláště vzhledem k utajované povaze podkladů pro vydání rozhodnutí a neznalosti jejich obsahu žalobcem, k aktivaci potřeby meritorního projednání jeho čtvrté žádosti.

9. I kdyby se však Městský́ soud v Praze neztotožnil s touto námitkou žalobce, žalobce má za to, že minimálně uzavření manželství bylo takovou novou skutečností, která odůvodňovala potřebu meritorního projednání čtvrté žádosti, když došlo k posílení právního postavení žalobce jakožto rodinného příslušníka občana EU, a bylo tedy třeba znovu přezkoumat, zda utajované podklady pro vydání rozhodnutí o prvních dvou žádostech žalobce a skutečnosti z nich vyplývající postačí pro aktivaci výhrady veřejného pořádku a omezení svobody pohybu a pobytu žalobce, rodinného příslušníka občana EU podle § 15a odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 zákona o pobytu cizinců, na území členských států EU.

10. Žalobce je dále přesvědčen, že správní orgány zatížily řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí vadou, když neprovedly navrhovaný́ výslech žalobce, ačkoliv podmínky pro jeho odmítnutí formulované například v bodu 22 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2022, č. j. 1 Azs 314/2021-47, nebyly splněny. Žalobce totiž výslovně projevil svou ochotu a připravenost podrobit se výslechu před správním orgánem I. stupně za účelem prokázání toho, že jeho osobní chování nepředstavuje skutečné, dostatečně závažné a aktuální ohrožení některého ze základních zájmů společnosti, jak vyžaduje čl. 27 odst. 2 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „pobytová směrnice“). Nutnost provedení výslechu vyplývala z omezené možnosti žalobce uvést relevantní nové skutečnosti a aktivovat potřebu meritorního projednání jeho čtvrté žádosti. Správní orgán I. stupně k provedení tohoto důkazu nepřistoupil a ve svém usnesení uvedl, že účastnická výpověď není ničím jiným než skutkovými tvrzeními žalobce a že správní orgán I. stupně není oprávněn ani povinen zkoumat a hodnotit pravdivost utajované informace. Žalovaná se k neprovedení výslechu žalobce nevyjádřila. Žalobce k tomu v prvé řadě zdůrazňuje, že výslech hlavního účastníka řízení je ve správním řízení standardním důkazním prostředkem. Žalobce dále (opakovaně) poukazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2016, č. j. 4 As 1/2015-40, č. 3667/2018 Sb. NSS, bod 32, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2020, č. j. 2 Azs 259/2019-28, bod 22 a další), z níž vyplývá, že správní orgán je v řízeních, v nichž se rozhoduje na základě utajovaných podkladů, povinen hodnotit jejich věrohodnost, přesvědčivost, ověřitelnost, relevanci k projednávané věci a individualizaci k osobě účastníka správního řízení a dále to, zda mohou poskytovat dostatečně přesný́ a spolehlivý́ skutkový́ základ pro právní posouzení věci. Vyšlo-li tak v řízení najevo, že žalobce je ochoten, avšak z důvodů na jeho vůli nezávislých nikoliv schopen, uvést relevantní nové skutečnosti, měl jej správní orgán na jeho návrh vyslechnout a fakticky (nikoliv jen formálně) mu umožnit tyto skutečnosti (v interakci se správním orgánem) uvést a aktivovat meritorní projednání jeho čtvrté žádosti.

11. Žalobce zdůraznil, že na vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU existuje právní nárok, který plyne z pobytové směrnice. Správní orgány a následně ani soudy nikdy nezpochybnily, že je žalobce rodinným příslušníkem občana EU, pouze ve smyslu článku 27 odst. 2 pobytové směrnice shledaly, že žalobcovo osobní chování představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Proto nelze žalobci vyčítat neuvedení nových skutečností k jeho rodinným vazbám, které byly již v přecházejících řízeních nesporné a zakládaly žalobci právní nárok na vydání povolení k přechodnému pobytu.

12. Žalobce dále namítal, že plynutí času má vliv na posouzení aktuálnosti ohrožení některého ze zájmů společnosti žalobcem. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2023, č. j. 10 Azs 12/2023-67, se aktuálnost ohrožení veřejného pořádku posuzuje podle aktuálnosti utajovaných podkladů. V žalobcově případě byla přitom jeho druhá žádost zamítnuta rozhodnutím ze dne 27. 5. 2024, tj. ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí (dne 31. 3. 2025) téměř před rokem. Záznam do spisu, jímž byla deklarována existence utajované informace, byl učiněn dne 4. 4. 2024. Žalobce je proto přesvědčen, že ke dni rozhodování o jeho čtvrté žádosti uplynula natolik dlouhá doba, že utajované informace již nemohly splňovat požadavek na jejich aktuálnost, tudíž bylo povinností správních orgánů projednat žalobcovu žádost meritorně.

13. Žalovaná podle žalobce dále pochybila, když k námitce žalobce neposuzovala přiměřenost dopadů zastavení řízení do žalobcova soukromého a rodinného života a do téhož práva žalobcovy družky. Žalovaná také měla posoudit nejlepší zájem žalobcovy X dcery. V tomto ohledu nelze přejímat závěry učiněné v rámci jiného řízení, které navíc od sebe dělí dlouhá doba, za kterou si žalobce se svou dcerou a se svou družkou prohloubil blízké osobní vazby a citová pouta. Napadené rozhodnutí se bezprostředně týká žalobcovy X dcery, jejích práv a zájmů. Odloučení od svého otce by pro X žalobcovu dceru znamenalo nenahraditelnou újmu. Správní orgány měly definovat nejlepší zájem žalobcovy X dcery a poměřit s protichůdným zájmem. Žalobce považoval napadené rozhodnutí rovněž za nepřezkoumatelné, neboť žalovaná nevypořádala žalobcovy odvolací námitky týkající se jeho soukromého a rodinného života.

14. Dne 7. 7. 2026 žalobce soudu předložil uvědomění o zastavení řízení o správním vyhoštění ze dne 3. 7. 2026, měl za to, že tato skutečnost potvrzuje nezákonnost napadeného rozhodnutí.

III. Vyjádření žalované

15. Žalovaná ve svém vyjádření plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se podrobně vyjádřila k celé věci a přezkoumatelným způsobem uvedla důvody, pro které bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

16. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobním námitkám odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2024, č. j. 6 Azs 250/2024-57: „Rovněž k námitce absence skutečného, dostatečně závažného a aktuálního ohrožení některého ze základních zájmů společnosti lze odkázat na závěry obsažené v dřívějším rozsudku č. j. 7 Azs 289/2022-49 (bod 20) vydaném ve věci stěžovatele, kde Nejvyšší správní soud uvedl, že z utajovaných skutečností vyplývá k jeho osobě dlouhodobé (nikoli jednorázové či nahodilé) jednání a udržování kontaktů s osobami z kriminálního prostředí. Lze doplnit, že stěžovatel se s těmito osobami nejenom dlouhodobě stýká, ale ve prospěch těchto osob rovněž jedná, což žalovaný stěžovateli v obecné rovině sdělil již v průběhu správního řízení. Je tedy zjevné, že důvodem neudělení přechodného pobytu nebyl pouhý kontakt s těmito osobami, či dokonce pouhé porušení povinností plynoucích ze zákona o pobytu cizinců, jak se pokouší argumentovat stěžovatel.“ Dále žalovaná uvedla, že žalobce ve vztahu ke své X dceři a k manželce neuvedl žádné nové skutečnosti, které by nebyly předmětem předchozího řízení. Žalovaná dále uvedla, že nebyla povinna posuzovat přiměřenost podle § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť napadené rozhodnutí je toliko rozhodnutím procesním. Žalovaná neprováděla v tomto řízení žádné dokazování. Pouze zrekapitulovala řízení o žalobcových předchozích žádostech. Žalovaná dále opět citovala shora uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu, podle nějž: „Městský soud při posuzování přiměřenosti zásahu do soukromého rodinného života stěžovatele a jeho rodinných příslušníků (včetně zohlednění nejlepšího zájmu dítěte) vycházel v souladu s výše citovanou judikaturou z toho, že zájem dítěte nemá vždy absolutní přednost před chráněným veřejným zájmem (zde zájmem státu na ochraně bezpečnosti a veřejného pořádku). Není tedy pravda, že by poměření bylo provedeno pouze paušálně a že by nebyla hledána spravedlivá rovnováha mezi právem na rodinný život a zájmem dítěte na straně jedné a veřejným zájmem na straně druhé. Zájem státu na ochraně bezpečnosti a předcházení kriminality v daném případě převážil nad právem na nerušený rodinný život i nad zájmem dítěte. Stěžovatelova dcera může na území nadále pobývat v péči matky, stěžovatel ji může finančně podporovat ze země původu. Nic také nebrání tomu, aby dcera a družka navštěvovaly stěžovatele v zemi původu, stejně jako stěžovatel může k jejich návštěvám na území využívat krátkodobého vízového pobytu.“ Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

IV. Obsah správního spisu a rozhodnutí správních soudů ve věci žalobce

17. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

18. První žalobcova žádost ze dne 28. 4. 2020 o vydání povolení k přechodnému pobytu podle § 87b zákona o pobytu cizinců byla rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 28. 3. 2022, č. j. OAM-570-52/PP-2020, zamítnuta podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, neboť je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek (na základě obsahu utajovaných informací Policie ČR č. j. X, č. j. X a č. j. X). Žalovaná zamítla žalobcovo odvolání rozhodnutím ze dne 25. 5. 2022, č. j. MV-86129-4/SO-2022. Závěr správních orgánů následně potvrdil Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 8. 9. 2022, č. j. 15 A 52/2022-60. Kasační stížnost proti rozsudku městského soudu pak zamítl Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 12. 1. 2023, č. j. 7 Azs 289/2022-49.

19. Druhou žádost podle § 87b zákona o pobytu cizinců podal žalobce dne 1. 11. 2023, přičemž tato žádost byla rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 27. 5. 2024 zamítnuta ze stejných důvodů. V průběhu správního řízení byla poskytnuta Policií ČR informace č. j. X v režimu utajení (stupeň „vyhrazené“) podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (dále jen „zákon o utajovaných informacích“). Odvolání bylo zamítnuto rozhodnutím žalované ze dne 27. 5. 2024, č. j. OAM-15590-37/PP-2023, následná žaloba byla zamítnuta Městským soudem v Praze rozsudkem ze dne 3. 9. 2024, č. j. 13 A 22/2024-72. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítl Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost svým usnesením ze dne 5. 12. 2024, č. j. 6 Azs 250/2024-57. Ústavní stížnost proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud pro zjevnou neopodstatněnost svým usnesením ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. I ÚS 114/25.

20. Dne 19. 3. 2025 podal žalobce v pořadí třetí žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu podle § 87b zákona o pobytu cizinců, považoval se za rodinného příslušníka své X dcery. Dále se považuje za rodinného příslušníka paní X, která je jeho partnerkou a občankou X. Dne 31. 3. 2025 bylo řízení o této žádosti zastaveno podle § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti, které by se vztahovaly k důvodům zamítnutí jeho předchozí žádosti, neuvedl, že by došlo k závažným výjimečným okolnostem, které by měly dopad do realizace jeho soukromého a rodinného života na území. Ani z časového hlediska se nedá usuzovat na to, že by došlo v žalobcově věci ke změně okolností, když Ústavní soud o žalobcově ústavní stížnosti rozhodl dne 25. 2. 2025 a žalobce podal svou žádost dne 19. 3. 2025. Odvolání žalobce bylo zamítnuto rozhodnutím ze dne ze dne 6. 6. 2025, č. j. MV-84078-4/SO-2025. Žalovaná se ztotožnila se závěry správního orgánu I. stupně, že žalobce neuvedl ve své aktuální žádosti žádné nové skutečnosti, které by nebyly předmětem předchozího řízení. Žalobcovy rodinné vazby byly podrobně posouzeny v rámci předchozího řízení, a to jak správními orgány, tak správními soudy. Žalobce nové skutečnosti netvrdil, neprokázal a ani je nelze dovodit z vyjádření družky či předložených fotografií. Žalobcovy žádosti nebyly zamítnuty z důvodu, že by nebyl rodinným příslušníkem občana EU, nýbrž z důvodu, že je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žalovaná zdůraznila, že žalobcova žádost byla již v minulosti dvakrát meritorně posouzena, přičemž žalobce pobytové oprávnění nezískal, nebyly tvrzeny žádné nové skutečnosti.

21. Zdejší soud rozsudkem ze dne 2. 10. 2025, č. j. 2 A 29/2025-46, žalobu proti třetímu rozhodnutí zamítl. Soud shrnul, že žalobce neuvedl ve své opakované žádosti žádné nové skutečnosti, které by nebyly již dříve posuzovány. Žalobce byl v předchozích řízeních rámcově seznámen s důvody, pro které existuje důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Tento závěr byl učiněn na základě utajovaných informací, které podle Nejvyššího správního soudu dostály požadavkům na věrohodnost, přesvědčivost a vztah k věci, zdejší soud poukázal na závěry Nejvyššího správního soudu v rozhodnutích ze dne 12. 1. 2023, č. j. 7 Azs 289/2022-49 a ze dne 5. 12. 2024, č. j. 6 Azs 250/2024-57, o (potenciálním) bezpečnostním riziku plynoucím z pobytu stěžovatele na území ČR v podobě pobytu přechodného, když informace poskytují dostatečný obraz o jeho dlouhodobém (nikoliv jednorázovém či dočasném) udržování činností a kontaktů s osobami z kriminálního prostředí, je dostatečně podrobně a přesvědčivě popsáno, z jakých podkladů a zdrojů Policie ČR vychází, činnost a chování žadatele jsou popsány (včetně časových a místních údajů) způsobem, na základě něhož bylo možno přezkoumat důvodnost informace v míře předpokládané shora citovanou judikaturou. Utajované informace pak ani neobsahují nesrovnalosti, které by vyžadovaly provedení dalších důkazů (doplnění skutkových zjištění), či vyvolávaly jakékoliv pochybnosti stran jejich účelového vytvoření. Žadatel se s osobami z kriminálního prostředí nejenom dlouhodobě stýká, ale ve prospěch těchto osob rovněž jedná, což žalovaný stěžovateli v obecné rovině sdělil již v průběhu správního řízení. Důvodem neudělení přechodného pobytu nebyl pouhý kontakt s těmito osobami, či dokonce pouhé porušení povinností plynoucích ze zákona o pobytu cizinců. Zdejší soud dále konstatoval, že má-li mít opakovaná žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu šanci na úspěch, musí se opírat o nové skutečnosti, které nebyly předmětem řízení o dřívější žádosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2019, č. j. 2 Azs 343/2018-38). Městský soud nepřisvědčil žalobní argumentaci, že řízení o v pořadí třetí žádosti žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu nebylo možné zastavit podle § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, a to s ohledem na utajovanou povahu podkladů pro vydání rozhodnutí o jeho předchozích žádostech a specifika řízení, v němž se na základě utajovaných podkladů rozhoduje, nárokovost řízení a vliv plynutí času na závěr správních orgánů o existenci ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Pokud se týká řízení o předchozích žádostech žalobce, v nichž správní orgány z utajovaných informací vycházely, soud konstatoval, že nebyly shledány žádné jejich nedostatky ve vztahu k žádnému z atributů, kterým utajovaná informace musí odpovídat, aby mohla sloužit za přesný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci, soud svůj závěr opřel o rozsudky Městského soudu ze dne 8. 9. 2022, č. j. 15 A 52/2022-60, a ze dne 3. 9. 2024, č. j. 13 A 22/2024-72, dále o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2023, č. j. 7 Azs 289/2022-49, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2024, č. j. 6 Azs 250/2024-57, a o usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. I ÚS 114/25. Pokud chtěl žalobce docílit opětovného věcného přezkumu své žádosti, měl k důvodům, pro něž je považován za hrozbu pro bezpečnost státu a veřejný pořádek a o nichž má na základě předchozích řízení minimálně obecnou povědomost, tvrdit relevantní nové skutečnosti odůvodňující potřebu nového meritorního posouzení jeho věci. Takovou novou skutečností pak samo o sobě není ani plynutí času (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2024, č. j. 5 Azs 240/2024-32, bod 19, a ze dne 22. 5. 2019, č. j. 2 Azs 343/2018-38, bod 13, který se týkal § 169 odst. 8 písm. e) zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném do 14. 8. 2017). Nelze úspěšně argumentovat, že plynutí času bez dalšího má vždy za následek nutnost meritorního projednání žádosti. Přestože plynutí času z povahy věci může mít vliv na změnu poměrů, je na žadateli o vydání povolení k přechodnému pobytu, aby s plynutím času spojil určitou konkrétní skutečnost, která v mezidobí od posledního zamítavého (meritorního) rozhodnutí nastala a která tuto změnu okolností reprezentuje.

22. Kasační stížnost byla odmítnuta pro nepřijatelnost usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2026, č. j. 3 Azs 152/2025-43. Nejvyšší správní soud odkázal na závěry rozsudku ze dne 29. 4. 2026, č. j. 5 Azs 249/2025-26, podle něhož řízení o opakované žádosti o vydání povolení k přechodnému, dlouhodobému nebo trvalému pobytu lze zastavit podle citovaného ustanovení i v případě, že byla dříve podaná žádost zamítnuta na základě zjištění vyplývajících z utajovaných informací, je-li z individuálních okolností konkrétní věci zřejmé, že se relevantní skutečnosti vyplývající z utajovaných informací nezměnily. Tento právní názor dopadá bezezbytku i na situaci stěžovatele, neboť § 169r odst. 1 písm. e) cizineckého zákona nerozlišuje mezi jednotlivými pobytovými tituly, ale dopadá en bloc na všechny opakované žádosti o vydání povolení k přechodnému, dlouhodobému nebo trvalému pobytu. V posuzované věci správní orgány i městský soud hodnotily situaci stěžovatele optikou závěrů rozsudku č. j. 5 Azs 249/2025-26, neustaly totiž na pouhém konstatování, že stěžovatel žádné nové skutečnosti neuvedl. Městský soud v této souvislosti připomněl vyjádření žalované o časových souvislostech jednotlivých žádostí stěžovatele ukazující absenci změny hodnocení jeho osoby s delším odstupem. Správní orgány se dále opřely o rozsudek městského soudu ze dne 3. 9. 2024 ve věci předchozí žádosti žalobce, podle něhož z obsahu utajované informace plyne, že nebezpečí ohrožení veřejného pořádku je u stěžovatele dáno i do budoucna, což vyplývá ze vzorce jeho chování v období od začátku jeho pobytu na území ČR do současnosti. Takové odůvodnění je v kontextu posuzovaného případu postačující s přihlédnutím k tomu, že stěžovatel podal další žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu 19. 3. 2025, tedy necelý rok od pravomocného zamítnutí žádosti předchozí (27. 5. 2024) a necelé 4 měsíce od ukončení přezkumného řízení před správními soudy (5. 12. 2024). Při znalosti podstaty důvodů vyplývajících z utajované informace měl přitom možnost sám upozornit na případný zásadní obrat ve svém životě, který měl potenci během pouhých několika měsíců zvrátit dlouhodobé (nikoli jednorázové či nahodilé) jednání a udržování kontaktů s osobami z kriminálního prostředí a jednání v jejich prospěch. Závěr, ke kterému v posuzované věci městský soud dospěl ve vztahu k otázce nutnosti zkoumání přiměřenosti zásahu do rodinného a soukromého života stěžovatele, podle Nejvyššího správního soudu nijak neodporoval závěru rozšířeného senátu v rozsudku ze dne 5. 11. 2025, č. j. 8 Azs 99/2023-65. Pokud totiž cizinec podal opakovanou žádost, aniž uvedl nové skutečnosti, které nebyly předmětem posouzení v rámci jím dříve podané žádosti, pak již opravdu není třeba zkoumat dopad do soukromého a rodinného života. Za stejných skutkových okolností totiž nutně musel být přezkoumán již v dřívějším rozhodnutí.

23. Žalobce dne 20. 11. 2025 podal čtvrtou žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU. V tiskopisu žádosti uvedl, že se považuje za rodinného příslušníka nezletilé dcery. Z předloženého spisového materiálu dále vyplývá, že se také považuje za rodinného příslušníka paní X, kterou uvedl v tiskopisu žádosti jako družku. Při podání žádosti účastník předložil některé náležitosti uvedené v § 87b odst. 3 ve spojení s § 87a odst. 2 zákona o pobytu cizinců, a to fotografie pasového formátu, cestovní doklad, doklad o zdravotním pojištění, rodný list dcery, nájemní smlouvu, kopie soukromých fotografií, usnesení ze dne 26. 8. 2025, kterým se řízení ve věci žádosti k uzavření manželství zastavuje, potvrzení o podaném odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění, prohlášení paní X, zprávu veřejného ochránce práv a průvodní dopis. Správní orgán I. stupně vyhodnotil, že účastník opakovanou nyní v pořadí čtvrtou žádost o přechodný pobyt podal, aniž by ve vztahu k důvodu zamítnutí jeho předchozích žádostí, uvedl nové skutečnosti a řízení ve věci žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu usnesením ze dne 18. 12. 2025, č. j. OAM-18639-18/PP-2025, zastavil podle § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců.

24. Dne 5. 1. 2026 bylo podáno odvolání. Dne 21. 1. 2026 byl správnímu orgánu I. stupně doručen oddací list, ze kterého vyplývá, že účastník řízení dne X uzavřel manželství v X s paní X. V odvolání bylo namítáno, že došlo k podstatné změně skutkového stavu, pro kterou by mělo být usnesení zrušeno a čtvrtá žádost účastníka řízení meritorně projednána. Změna skutkového stavu spočívá v uzavření manželství. Správní orgán I. stupně nesprávně aplikoval § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců na jeho případ, a to i přes utajovanou povahu podkladů pro vydání zamítavého rozhodnutí o prvních dvou žádostech, specifika správního řízení, v němž se rozhoduje na základě utajovaných podkladů, uvedení nových skutečností v jeho čtvrté žádosti, existenci právního nároku na vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU a vliv plynutí času na závěr o aktuálnosti ohrožení některého ze základních zájmů společnosti podle čl. 27 odst. 2 pobytové směrnice. Správní orgán I. stupně v usnesení nesprávně a nedostatečně (na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu) posoudil přiměřenost zásahu do základního práva účastníka řízení a jeho manželky na respektování soukromého a rodinného života zaručeného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 7 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a nejlepšího zájmu jeho nezletilé dcery chráněného čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Účastník zdůraznil, že oproti své třetí žádosti, v průvodním dopisu ke čtvrté žádosti uvedl nové skutečnosti vztahující se přímo k důvodu zamítnutí jeho předchozích dvou žádostí vedených pod sp. zn. OAM-5730/PP-2020 a sp. zn. OAM-15590/PP-2023, tj. k důvodnému nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku. Účastník konkretizoval dvě osoby X původu, které zná, avšak se s nimi již více než 3 roky nestýká, a které by teoreticky mohly naplňovat popis rizikových kontaktů účastníka řízení dle záznamu správního orgánu do spisu ze dne 4. 4. 2024, č. j. OAM-15590-30/PP-2023. Účastník dále vyjádřil svou ochotu a připravenost podrobit se výslechu za účelem objasnění povahy a intenzity vazeb k těmto osobám a uvedl, že se obrátil na Národní centrálu proti organizovanému zločinu se žádostí o aktualizaci utajovaných podkladů, podle odpovědi centrály má odpovědnost za aktuálnost utajovaných informací právě správní orgán. Účastník měl za to, že utajovaná povaha podkladů mu znemožňuje uvedení relevantních nových skutečností vztahujících se k důvodu zamítnutí opakované žádosti, proto nelze § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců aplikovat. Účastníkovi nelze vyčítat neuvedení a nedoložení nových relevantních skutečností vztahujících se k jeho rodinným vazbám, když tyto byly již v řízení o jeho prvních dvou žádostech o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU nesporné a zakládaly mu právní nárok na vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU, a když to byl právě správní orgán, kdo v řízení o právním nároku účastníka přistoupil k aktivaci výhrady veřejného pořádku, tj. přijetí opatření omezujícího svobodu pohybu a pobytu účastníka řízení, rodinného příslušníka občana EU, z důvodu veřejného pořádku. Správní orgán I. stupně nesprávně dovozoval aktuálnost ohrožení některého ze základních zájmů společnosti ze závěrů soudů ve správním soudnictví týkajících se předchozích tří žádostí účastníka řízení a nesprávně neshledal důvodnou námitku jejich neudržitelnosti pro účely čtvrté žádosti z důvodu plynutí času. V souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2023, č. j. 10 Azs 12/2023-67, zejména jeho bodem 31, se aktuálnost ohrožení veřejného pořádku posuzuje podle aktuálnosti utajovaných podkladů, na jejichž základě činí správní orgán I. stupně závěr o nutnosti a nezbytnosti omezení svobody pohybu a pobytu rodinného příslušníka občana EU z důvodu veřejného pořádku. V případě účastníka se naposledy opatřená utajovaná informace musí z povahy věci vztahovat k období předcházejícímu dni učinění záznamu do spisu (duben 2024). Ke dni vydání usnesení se tak jednalo o utajovanou informaci „starou“ nejméně 19 měsíců. Účastník řízení přitom v mezidobí nebyl pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu, nebylo proti němu zahájeno trestní stíhání, ani nebyl vyzván k podání vysvětlení v postavení podezřelého ze spáchání trestného činu. Pokud pak správní orgán uvedl, že od odmítnutí ústavní stížnosti dne 25. 2. 2025 neuplynula dostatečně dlouhá doba, účastník namítal, že pro posouzení aktuálnosti skutečností vyplývajících z utajované informace by měla být relevantní spíše doba zařazení utajované informace do spisu (duben 2024), případně doba jejího opatření od jejího původce, správní orgán v usnesení nespecifikoval, jak dlouhá doba by tedy dle jeho názoru měla uplynout, aby již skutečnosti vyplývající z utajované́ informace nebylo možné považovat za aktuální. Účastník v ČR pobývá od roku X, tj. v souhrnu X let. S ČR jej pojí profesní, společenské a kulturní vazby, jelikož si právě na území ČR vybudoval kariéru X. V ČR taktéž založil rodinu, narodila se zde jeho X dcera. X, aktivně o dceru pečuje, X. Účastník v ČR sdílí společnou domácnost se svou manželkou.

25. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uzavřela, že účastník neuvedl ve vztahu k vazebním osobám, tedy X dceři a manželce, žádné nové skutečnosti, které by nebyly předmětem předchozího řízení. Rodinné vazby účastníka řízení byly podrobně posouzeny v rámci předchozího řízení vedeného správním orgánem I. stupně pod sp. zn. OAM-15590/PP-2023, a to včetně přezkumu všemi soudními instancemi. Účastník přiložil toliko vyjádření družky (již manželky) a rodinné fotografie, z nichž žádné nové skutečnosti nelze dovodit. Účastník rovněž ve vztahu k důvodu zamítnutí žádosti jeho předchozí žádosti žádné nové skutečnosti neuvedl. Předchozí žádosti nebyly zamítnuty z důvodu, že by nebyl rodinným příslušníkem občana EU, ale neboť je důvodné nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Jeho rodinné vazby byly v předchozím řízení podrobně posouzeny. Svatbu s občankou ČR nelze pro účely vedeného řízení posoudit bez dalšího jako novou skutečnost, jelikož tento vztah byl také posuzován v předchozích řízeních. Žádost účastníka, která byla naposledy meritorně posuzována, byla posuzována z hlediska jeho postavení jako rodinného příslušníka občanky ČR (X dcery) podle § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. I po uzavření sňatku s občankou ČR je účastník stále posuzován jako rodinný příslušník občana EU ve smyslu § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Jak účastník, tak i jeho manželka, uzavírali sňatek s vědomím toho, že účastník neuspěl se svojí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana ČR a nedisponuje na území ČR pobytovým oprávněním umožňujícím mu pobyt nad 90 dnů a byla mu stanovena lhůta k vycestování z území. S ohledem na jeho rodinné vazby v ČR mu byl umožněn pobyt na krátkodobé schengenské vízum (tj do 90 dnů v období 180 dnů).

26. Účastník měl možnost prokázat splnění podmínek pro získání povolení k přechodnému pobytu již v řízeních o jeho žádostech sp. zn. OAM-5730/PP-2020 a sp. zn. OAM-15590/PP- 2023, avšak nebyl úspěšný, neboť tehdy nesplnil podmínky pro kladné vyřízení žádostí. Účastníku byla v pořadí druhá žádost rozhodnutím správního orgánu I. stupně zamítnuta dne 28. 5. 2024, dne 3. 9. 2024 byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí, dne 5. 12. 2024 byla odmítnuta kasační stížnost a dne 25. 2. 2025 byla odmítnuta ústavní stížnost. Lze se jen obtížně domnívat, že by nastaly takové nové skutečnosti, které by zvrátily předchozí důvod pro zamítnutí žádosti, tudíž nemůže být ani v tomto řízení úspěšný. Dne 19. 3. 2025 podal účastník v pořadí třetí žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu, kdy řízení o této žádosti bylo správním orgánem I. stupně usnesením ze dne 31. 3. 2025, č. j. OAM-4496- 11/PP-2025 zastaveno, žalovaná pak odvolání dne 6. 6. 2025 zamítla a usnesení správního orgánu I. stupně potvrdila. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2025, č. j. 2 A 29/2025-46, byla žaloba zamítnuta. Aniž by účastník vyčkal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, opětovně již v pořadí čtvrtou žádost podal dne 20. 11. 2025.

27. Žalovaná v napadeném rozhodnutí konstatovala, že institut zastavení řízení při zjištění opakované žádosti ve smyslu § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců mj. slouží k tomu, aby nedocházelo k zahlcování řízení o pobytová oprávnění z předchozího řízení neúspěšnými cizinci, kteří se touto cestou snaží toliko legalizovat svůj pobyt na území, k čemuž využívají a předkládají stále stejné skutečnosti, jež již byly správními orgány posouzeny v souhrnu s dalšími relevantními skutečnostmi jako nedostačující pro získání pobytového oprávnění. V tomto případě je zcela irelevantní, zda se účastník považuje za rodinného příslušníka dcery nebo teď již manželky, když bylo v předchozím řízení prokázáno, že je důvodné nebezpečí, že by mohl zvlášť závažným způsobem narušit veřejný pořádek, tato hrozba stále trvá. V předchozím řízení se rovněž správní orgán I. stupně velmi podrobně zabýval přiměřeností dopadu rozhodnutí do rodinného a soukromého života účastníka i jeho družky, rovněž vzal v úvahu zájem jeho dcery. Pokud se i přes výše uvedené účastník rozhodl rozšiřovat své soukromé a rodinné vazby na území ČR, činí tak s vědomím, že jeho žádosti o přechodný pobyt rodinného příslušníka občana EU nebylo vyhověno, a to nikoliv z důvodu nedoložených či nedostatečných rodinných vazeb, ale z důvodu možného narušení veřejného pořádku závažným způsobem. Účastník poukazuje na skutečnost, že utajované informace musí splňovat judikaturou formulovaný požadavek na jejich věrohodnost, přesvědčivost, ověřitelnost, relevanci ve vztahu k závěrům učiněným správním orgánem a individualizaci k osobě účastníka řízení tak, aby poskytly dostatečně přesný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci. Žalovaná odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2024, č. j. 6 Azs 250/2024-57, v němž je ohledně účastníka řízení uvedeno: „Rovněž k námitce absence skutečného, dostatečně závažného a aktuálního ohrožení některého ze základních zájmů společnosti lze odkázat na závěry obsažené v dřívějším rozsudku č. j. 7 Azs 289/2022–49 (bod 20) vydaném ve věci stěžovatele, kde Nejvyšší správní soud uvedl, že z utajovaných skutečností vyplývá k jeho osobě dlouhodobé (nikoli jednorázové či nahodilé) jednání a udržování kontaktů s osobami z kriminálního prostředí. Lze doplnit, že stěžovatel se s těmito osobami nejenom dlouhodobě stýká, ale ve prospěch těchto osob rovněž jedná, což žalovaný stěžovateli v obecné rovině sdělil již v průběhu správního řízení. Je tedy zjevné, že důvodem neudělení přechodného pobytu nebyl pouhý kontakt s těmito osobami, či dokonce pouhé porušení povinností plynoucích ze zákona o pobytu cizinců, jak se pokouší argumentovat stěžovatel.“ 28. Žalovaná zdůraznila, že předchozí žádostí se správní orgán náležitě zabýval, kdy dne 27. 5. 2024 vydal rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu, neboť je důvodné nebezpečí, že by účastník mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Následně se jeho žádostí zabývaly soudní instance, které dospěly ke stejnému závěru, že by účastník mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek a taktéž je nutno podotknout, že se případem účastníka zabývaly opakovaně. Předchozí žádosti byly zamítnuty z téhož důvodu v dostatečně dlouhém odstupu a na věci se z hlediska plynutím času nic nezměnilo. Je třeba dále doplnit, že účastník předchozí rozhodnutí správních orgánů dosud nerespektoval a na území ČR stále dlouhodobě pobývá, což plyne i z jeho odvolání. Uplatnění výhrady veřejného pořádku v řízení o žádosti o pobytové oprávnění je zcela legitimním postupem správních orgánů mající právní základ i v unijním právu (viz čl. 27 pobytové směrnice). Uplatněním této výhrady správní orgány nenutí účastníka k neoprávněnému pobytu na území ČR, ale po podrobném individuálním posouzení případu byl shledán důvod pro upřednostnění veřejného zájmu před umožněním (dlouhodobého) pobytu na území ČR. S tímto závěrem účastník nesouhlasí i přes to, že byl potvrzen jak správními soudy tak i Ústavním soudem. Výhrada veřejného pořádku by byla zcela nadbytečným a ryze teoretickým opatřením, pokud by platilo, že účastník bez toho, aniž by pravomocné rozhodnutí respektoval a území ČR opustil, opakovaně na území ČR žádal o totožné pobytové oprávnění, aniž by uvedl nové skutečnosti. Uzavření sňatku nelze za novou skutečnost považovat. Nelze se ani ztotožnit s námitkou, že by faktické důsledky byly srovnatelné s rozhodnutím o vyhoštění. Účastníku nejsou znemožněny krátkodobé návštěvy rodinných příslušníků, ale byla zamítnuta žádost o přechodný pobyt, tedy pobyt přesahující dobu 3 měsíců, přičemž krátkodobé opuštění ČR nelze považovat za respektování dříve vydaných rozhodnutí.

29. Ve vztahu k soukromému a rodinnému životu žalovaná odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2024, č. j. 6 Azs 250/2024-57. Nejvyšší správní soud se ve svém usnesení také zabýval přiměřeností zásahu do soukromého a rodinného života účastníka řízení a jeho rodinných příslušníků, a uvedl: „Městský soud při posuzování přiměřenosti zásahu do soukromého rodinného života stěžovatele a jeho rodinných příslušníků (včetně zohlednění nejlepšího zájmu dítěte) vycházel v souladu s výše citovanou judikaturou z toho, že zájem dítěte nemá vždy absolutní přednost před chráněným veřejným zájmem (zde zájmem státu na ochraně bezpečnosti a veřejného pořádku). Není tedy pravda, že by poměření bylo provedeno pouze paušálně a že by nebyla hledána spravedlivá rovnováha mezi právem na rodinný život a zájmem dítěte na straně jedné a veřejným zájmem na straně druhé. Zájem státu na ochraně bezpečnosti a předcházení kriminality v daném případě převážil nad právem na nerušený rodinný život i nad zájmem dítěte. Stěžovatelova dcera může na území nadále pobývat v péči matky, stěžovatel ji může finančně podporovat ze země původu. Nic také nebrání tomu, aby dcera a družka navštěvovaly stěžovatele v zemi původu, stejně jako stěžovatel může k jejich návštěvám na území využívat krátkodobého vízového pobytu.“ Správní orgán I. stupně vydal v řízení o žádosti procesní rozhodnutí, na základě kterého nedošlo ke změně jeho právního postavení. V daném případě bylo řízení o opakované žádosti zastaveno z důvodu neuvedení nových skutečností. Za těchto okolností nebyl dán důvod k tomu, aby správní orgán I. stupně opakovaně posuzoval přiměřenost podle § 174a zákona o pobytu cizinců.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

30. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právní stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

31. Při jednání soudu zástupce žalobce nad rámec tvrzení v žalobě uvedl, že žalobce byl v řízení o druhé žádosti nepřípustně omezen na svých procesních právech, zdůraznil, že cizinecká policie zastavila řízení o správním vyhoštění žalobce, navrhl účastnický výslech žalobce k ověření způsobu jeho života v ČR a k prokázání, že se žalobce žádného nežádoucího jednání nedopouští. Zdůraznil dlouhý časový odstup od posledního posouzení případu žalobce.

32. Žalobce v rámci svého vyjádření uvedl, že v ČR žije od roku X, žádné trestní záznamy nemá v ČR ani ve vlasti, ČR respektuje, miluje a žije zde správně, za dobu X let nic neprovedl, přemýšlel o obsahu utajované informace, X, chce vědět pravdu, X.

33. Žalovaný při jednání zdůraznil, že žalobce uzavíral sňatek s vědomým, že pobytové oprávnění nezískal, žalobce přesto dál na území ČR setrvává a rozvíjí svůj rodinný život. Pobytová směrnice porušena nebyla, nemá za cíl vést opakovaná řízení o obdobných žádostech do doby, než jim bude vyhověno. K zastavení řízení o správním vyhoštění zdůraznil, že napadené rozhodnutí je již z 9. 4. 2026, k zastavení řízení došlo až 3. 7. 2026, nemělo by k němu být přihlíženo. Zároveň správní vyhoštění vyžaduje zásadně jinou intenzitu, a to že cizinec „závažným způsobem narušuje veřejný pořádek“, také z hlediska přiměřenosti je nutno zohlednit, že zákaz pobytu má výrazně závažnější dopady do života cizince než neudělení pobytového oprávnění.

34. Manželka žalobce jako osoba zúčastněná na řízení při jednání soudu uvedla, že společnou domácnost sdílejí již X rokem, nemyslí si, že by ohrožovali veřejný pořádek, tráví společně X. Zná jeho kamarády i blízké. Manžel ČR neohrožuje. Pokud jsou někde společně, často se stane, že se s nimi dají do řeči různí lidé, případně se s nimi fotí, manžel je často ani nezná, X. Nedokáže si představit život jinde. Manžel X a chtěla by být s otcem častěji. Chtěli by v ČR žít společně.

35. Podle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a doprovází občana Evropské unie na území nebo následuje občana Evropské unie, který na území pobývá, je povinen požádat ministerstvo o vydání povolení k přechodnému pobytu, pokud hodlá na území pobývat přechodně po dobu delší než 3 měsíce.

36. Podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců ministerstvo žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítne, jestliže je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek.

37. Podle článku 27 odst. 1 pobytové směrnice s výhradou této kapitoly smějí členské státy omezit svobodu pohybu a pobytu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků bez ohledu na státní příslušnost z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví. Tyto důvody nesmějí být uplatňovány k hospodářským účelům. Podle článku 27 odst. 2 pobytové směrnice opatření přijatá z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti musí být v souladu se zásadou přiměřenosti a musí být založena výlučně na osobním chování dotyčné osoby. Předchozí odsouzení pro trestný čin samo o sobě přijetí takových opatření neodůvodňuje. Osobní chování dotyčného jednotlivce musí představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Odůvodnění, která přímo nesouvisí s dotyčnou osobou nebo souvisejí s generální prevencí, nejsou přípustná.

38. Podle § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců usnesením se také zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec podal opakovaně žádost o vydání povolení k přechodnému, dlouhodobému nebo trvalému pobytu, aniž uvedl nové skutečnosti, které nebyly předmětem řízení o jím dříve podané žádosti.

39. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.

40. Podle článku 8 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.

41. Podle článku 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.

42. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2024, č. j. 5 Azs 240/2024-32, ustanovení § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců zjednodušuje způsob vypořádání opakovaně podané žádosti o vydání povolení k přechodnému, dlouhodobému nebo trvalému pobytu. Správní orgán však řízení o ní zastaví, aniž by se jí dále věcně zabýval. Jde o zvláštní úpravu, která se ve věcech, v nichž se použije zákon o pobytu cizinců, uplatní před obecnou úpravou správního řízení podle správního řádu. Z tohoto důvodu se v posuzované věci nepoužije § 48 odst. 2 správního řádu, který připouští, že se správní orgán bude opakovaně podanou žádostí znovu věcně zabývat, ledaže bylo již jednou na základě dřívější žádosti přiznáno určité právo nebo uložena tatáž povinnost z téhož důvodu.

43. Smyslem ustanovení § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců tedy je podle shora citovaného rozsudku zjednodušení postupu správních orgánů a možnost nezabývat se z věcného hlediska opakovaně podanou a na stejných důvodech postavenou žádostí o vydání povolení k přechodnému pobytu, nýbrž ji vypořádat procesním rozhodnutím o zastavení řízení. Správní orgán nemá rozhodovat vícekrát o té samé žádosti za těch samých okolností. Takový postup by nepřinesl žádnou výhodu ani účastníku správního řízení, pouze by zatížil správní orgány, které by musely opakovaně zamítat žalobcovy žádosti stojící na identických důvodech.

44. Ve vztahu k zastavení řízení, kde figurují utajované skutečnosti, pak Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 4. 2026, č. j. 5 Azs 249/2025-26, uvedl: „Lze tedy shrnout, že zastavení řízení o opakované žádosti má za účel zbavit správní orgány zátěže spočívající v rozhodování o totožných žádostech totožných žadatelů. Cílem tohoto ustanovení však není znemožnit meritorní posouzení opakovaně podaných žádostí, pokud se oproti dříve podané žádosti situace změnila. Ustanovení § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců sice vyžaduje, aby to byl žadatel, nikoliv správní orgány, kdo nové skutečnosti zjistí a uvede, otázkou ovšem je, jak je namístě jej vyložit v případě, kdy žadatel změnu skutečností zjistit a tvrdit nemůže s ohledem na to, že důvod pro zamítnutí jeho dříve podané žádosti vycházel z utajovaných informací, s nimiž nebyl seznámen. V takovém případě zajisté správní orgány ani následně správní soudy nemohou zcela rezignovat na posouzení změny okolností vyplývajících z utajovaných informací s prostým odůvodněním, že žadatel žádné nové skutečnosti neuvádí. Pokud jde o věci rozhodované na základě utajovaných informací, zejména správní soudy hrají významnou a specifickou roli, což je odrazem vážení relevantních ústavně chráněných hodnot, především zájmu na ochraně bezpečnosti státu a jeho demokratického zřízení na straně jedné a práva na spravedlivý proces účastníka řízení na straně druhé. Judikatura nejen Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky ze dne 26. 4. 2018, č. j. 1 Azs 439/2017-57, ze dne 21. 12. 2012, č. j. 7 As 117/2012-28, č. 2825/2013 Sb. NSS, či ze dne 12. 3. 2020, č. j. 2 Azs 259/2019-28, č. 4031/2020 Sb. NSS), ale též Ústavního soudu (např. nálezy ze dne 12. 7. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 11/2000, č. 322/2001 Sb., či ze dne 6. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 377/04, č. 136/2007 Sb.), Evropského soudu pro lidská práva (rozsudek velkého senátu ze dne 19. 9. 2017, Regner proti České republice, stížnost č. 35289/11) a Soudního dvora EU (rozsudek velkého senátu ze dne 4. 6. 2013, ZZ proti Secretary of State for the Home Department, C-300/11) dovodila, že procesní omezení účastníka řízení, jemuž jsou utajované informace legitimně znepřístupněny, musejí být určitým způsobem vyvážena tak, aby tato omezení byla ve výsledku přiměřená sledovaným účelům, tj. ochraně bezpečnosti státu a dalších ústavně aprobovaných zájmů. Garantem práva na spravedlivý proces je v takovém případě ve zvýšené míře správní soud, což vyžaduje i zvýšenou aktivitu soudu vůči postupu veřejné správy – je na správním soudu, aby kompenzoval nemožnost argumentace účastníka řízení tím, že se sám seznámí s utajovanými informacemi a přezkoumá rozhodnutí správního orgánu i nad rámec uplatněných žalobních bodů, neboť ty s ohledem na svůj informační deficit účastník řízení, co se týče utajovaných informací, zformulovat nemůže. Ačkoliv výše uvedená judikatura při ochraně veřejných subjektivních práv klade důraz na aktivitu správních soudů, zajisté je namístě v tomto směru požadovat rovněž aktivitu správních orgánů. Jak vyplývá mj. z rozsudku NSS ze dne 25. 7. 2019, č. j. 1 Azs 181/2018-29, i v řízeních zahajovaných na žádost má správní orgán povinnost zjistit pro účely rozhodnutí dostatečně skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu). Nemůže-li účastník řízení učinit tvrzení a navrhnout důkazy ohledně otázky, zda se změnily okolnosti týkající se utajovaných informací, které jsou ve výhradní dispozici veřejné moci, je nutno, aby správní orgán v souladu s § 2 odst. 3 správního řádu šetřil jeho oprávněné zájmy a zabýval se otázkou, zda ohledně obav vyplývajících z utajovaných informací nedošlo k žádné změně, a teprve pokud zjistí, že v tomto ohledu ke změně nedošlo, řízení o žádosti zastavil. Tímto přístupem v obecné rovině nedojde k popření smyslu § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, jímž je vyloučení toho, aby se správní orgán musel opakovaně zabývat totožnými žádostmi. Není totiž povinností správních orgánů skutečnosti vyplývající z utajovaných informací znovu posuzovat jako v případě meritorního posouzení věci. Postačí, pokud se budou zabývat otázkou, zda došlo k změně okolností či relevance utajovaných informací, a dojdou-li k závěru, že ke změně nedošlo, řízení zastaví. Určité „předposouzení“ dílčí hmotněprávní otázky před zastavením řízení ostatně českému právnímu řádu není zcela cizí – obdobně i před zastavením řízení podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, o nepřípustné opakované žádosti o mezinárodní ochranu [§ 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona] je namístě posoudit trvání důvodů pro aplikaci vylučujících klauzulí § 15 a § 15a téhož zákona (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2020, č. j. 1 Azs 396/2020-37, č. 4144/2021 Sb. NSS); správní orgány jsou rovněž před zastavením řízení povinen posoudit, zda je myslitelný zásah do soukromého a rodinného života žadatele – cizince (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2025, č. j. 8 Azs 99/2023-65, č. 4717/2026 Sb. NSS). Výše uvedené ovšem neznamená, že správní orgány musejí před zastavením řízení o opakované žádosti podle § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců automaticky zjišťovat nové utajované informace v každém případě – své povinnosti nahradit nemožnost žadatele vnést do hry nové skutečnosti mohou správní orgány učinit zadost i jinak. Podstatné je, aby vzaly v potaz informační deficit žadatele a na základě konkrétních okolností věci vždy individuálně posoudily, zda je myslitelné, aby k relevantní změně došlo. Přitom bude zajisté hrát roli především povaha hrozby, kterou má žadatel pro bezpečnost státu představovat (případně povaha a závažnost již uskutečněného ohrožení), a délka času, která od meritorního posouzení předešlé žádosti uběhla. Je-li vyloučeno, aby k podstatné změně došlo, je v prvé řadě na správních orgánech, aby takový závěr odůvodnily a následně řízení zastavily. Teprve mohou-li být důvodné pochybnosti o tom, že žadatel nadále hrozbu pro bezpečnost státu představuje, je nutno ověřit, zda jsou obavy vyplývající z utajovaných informací stále aktuální. Ani po aktualizaci utajovaných informací není vyloučeno řízení zastavit, vyjde-li najevo, že k žádné změně nedošlo, a nejsou tedy nové skutečnosti, které by správní orgán mohl posuzovat v rámci meritorního rozhodování.“ 45. Bylo tedy na správních orgánech, aby dostatečně a přezkoumatelně odůvodnily svůj závěr o naplnění podmínek pro zastavení řízení dle uvedeného ustanovení v návaznosti na tvrzení vznesená účastníkem.

46. Žalobce odůvodnil podání své čtvrté žádosti dvěma okruhy nových skutečností, a sice skutečnostmi ve vztahu k jeho rodinnému životu, když má aktuálně na území ČR nejen dceru, ale i družku, resp. v době rozhodování žalované i manželku, druhým okruhem nových skutečností jsou pak skutečnosti související s posouzením důvodného nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek.

47. V řízení před soudem je podstatné zodpovězení otázky, zda správní orgány byly povinny provést třetí meritorní posouzení čtvrté žádosti žalobce s ohledem na jeho tvrzení, že z družky je nyní manželka a již se nestýká se dvěma potenciálně závadovými osobami, případně zda byly povinny vyžádat aktualizaci utajovaných informací.

48. Soud se ztotožňuje se závěry správních orgánů ohledně otázky, že důvodem pro meritorní posouzení žádosti nebyla skutečnost, že žalobce měl (i nadále) na území nezletilou dceru a družku (se kterou se chtěl nově oženit dle tvrzení v řízení před správním orgánem I. stupně), respektive již manželku v řízení odvolacím. Sňatek s občankou ČR nelze pro účely vedeného řízení posoudit bez dalšího jako novou skutečnost, jelikož tento vztah byl již posuzován v předchozích řízeních. Žádost účastníka v posledním meritorním posouzení byla hodnocena z hlediska jeho postavení jako rodinného příslušníka občanky ČR (nezletilé dcery) podle § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců, uzavřením sňatku s občankou ČR je účastník stále posuzován jako rodinný příslušník občana EU ve smyslu § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Podstatné je, že předchozí žádosti nebyly zamítnuty z důvodu, že by žalobce nebyl rodinným příslušníkem občana EU, ale z důvodu, že je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek.

49. Ve vztahu k posouzení důvodného nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek, soud konstatuje, že tvrzení žalobce v předchozích řízeních byla taková, že žádnou hrozbou pro veřejný pořádek není. V aktuálním řízení žalobce namítá, že tři roky není v kontaktu s X.

50. Žalobci byla při meritorním posouzení sdělena podstata utajované informace, tedy že jeho zjištěné osobní jednání nadále představuje nebezpečí závažného ohrožení (narušení) veřejného pořádku, neboť žadatel je v důsledku svého opakovaného jednání hodnocen jako bezpečnostně riziková osoba, u níž lze v souladu s § 87e zákona o pobytu cizinců konstatovat, že by při dalším pobytu na území mohla závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žadatel je vysoce kontaktní vůči představitelům kriminálně závadového prostředí, a to včetně některých aktérů závažné organizované trestné činnosti. Tyto kontakty jsou dlouhodobého a zjevně nenáhodného charakteru. K tomu přistupuje samo jednání účastníka řízení v uvedeném prostředí, které se minimálně z části odehrává ve prospěch těchto osob. Svým jednáním inklinuje žadatel i k oblasti násilí. Ve smyslu uvedeného tak lze blíže k obsahu aktuálně poskytnuté utajované informace poukázat na aktivní vazby žadatele na prostředí „balkánského organizovaného zločinu“.

51. Je zjevné, že správní orgány se výslovně nemohou vyjádřit k otázce, zda v utajované informaci jsou právě tyto dvě osoby, či v jaké míře, nebo zda nebezpečí pro veřejný pořádek bylo shledáno z důvodů odlišných. Toto zhodnocení nemůže otevřeně popsat v rozsudku ani soud, to však neznamená, že hodnocení této otázky provedeno není. Soud se s utajovanou informací seznámil a zvážil její obsah, tvrzení žalobce i skutečnost, že v případě řízení s utajovanými skutečnostmi je nutná vyšší ochrana práv žalobce v souladu s judikaturou správních soudů, kdy procesní omezení účastníka řízení, jemuž jsou utajované informace legitimně znepřístupněny, musejí být určitým způsobem vyvážena tak, aby tato omezení byla ve výsledku přiměřená sledovaným účelům, tj. ochraně bezpečnosti státu a dalších ústavně aprobovaných zájmů. Garantem práva na spravedlivý proces je v takovém případě ve zvýšené míře správní soud, což vyžaduje i zvýšenou aktivitu soudu vůči postupu veřejné správy – je na správním soudu, aby kompenzoval nemožnost argumentace účastníka tím, že se sám seznámí s utajovanými informacemi a přezkoumá rozhodnutí správního orgánu i nad rámec uplatněných žalobních bodů. Soud po seznámení se s utajovanou informací konstatuje, že závěry správních orgánů lze potvrdit.

52. Správní orgány zároveň nemusejí před zastavením řízení o opakované žádosti podle § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců automaticky zjišťovat nové utajované informace v každém případě – své povinnosti nahradit nemožnost žadatele vnést do hry nové skutečnosti mohou správní orgány učinit zadost i jinak. Podstatné je, aby vzaly v potaz informační deficit žadatele a na základě konkrétních okolností věci vždy individuálně posoudily, zda je myslitelné, aby k relevantní změně došlo. Přitom bude zajisté hrát roli především povaha hrozby, kterou má žadatel pro bezpečnost státu představovat (případně povaha a závažnost již uskutečněného ohrožení), a délka času, která od meritorního posouzení předešlé žádosti uběhla. Je-li vyloučeno, aby k podstatné změně došlo, je v prvé řadě na správních orgánech, aby takový závěr odůvodnily a následně řízení zastavily. Teprve mohou-li být důvodné pochybnosti o tom, že žadatel nadále hrozbu pro bezpečnost státu představuje, je nutno ověřit, zda jsou obavy vyplývající z utajovaných informací stále aktuální.

53. Soud se zabýval i otázkou, zda správní orgány postupovaly správně, pokud nevyžádaly aktualizaci utajované informace.

54. Z obsahu spisu plyne, že žádost žalobce byla již meritorně posouzena dvakrát, jde o rozhodnutí žalované ze dne 25. 5. 2022 a 27. 5. 2024. Soud považoval z hlediska zvažování plynutí času za podstatné datum zpracování utajované informace (X) a navazujícího meritorního rozhodnutí ze dne 27. 5. 2024, nepovažoval za klíčové datum rozhodnutí Ústavního soudu. Žalobce další žádosti o tentýž pobytový titul podal dne 19. 3. 2025 a 20. 11. 2025. V případě žádosti ze dne 19. 3. 2025 bylo jednoznačně soudy shledáno, že nejsou dány důvody pro nové meritorní posouzení žádosti. Závěr o trvajícím nebezpečí pro veřejný pořádek byl učiněn na základě utajovaných informací, které podle Nejvyššího správního soudu dostály požadavkům na věrohodnost, přesvědčivost a vztah k věci „a lze na jejich základě spolehlivě učinit závěr o (potenciálním) bezpečnostním riziku plynoucím z pobytu stěžovatele na území ČR v podobě pobytu přechodného. Dané informace poskytují dostatečný obraz o jeho dlouhodobém (nikoliv jednorázovém či dočasném) udržování činností a kontaktů s osobami z kriminálního prostředí. V předložených utajovaných informacích je dostatečně podrobně a přesvědčivě popsáno, z jakých podkladů a zdrojů Policie ČR vychází. Činnost a chování stěžovatele jsou popsány (včetně časových a místních údajů) způsobem, na základě něhož bylo možno přezkoumat důvodnost informace v míře předpokládané shora citovanou judikaturou. Utajované informace pak ani neobsahují nesrovnalosti, které by vyžadovaly provedení dalších důkazů (doplnění skutkových zjištění), či vyvolávaly jakékoliv pochybnosti stran jejich účelového vytvoření“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2023, č. j. 7 Azs 289/2022-49, bod 20). Rovněž ve svém usnesení ze dne 5. 12. 2024, č. j. 6 Azs 250/2024-57, Nejvyšší správní soud na tyto závěry odkázal a doplnil, že „z utajovaných skutečností vyplývá k jeho osobě dlouhodobé (nikoli jednorázové či nahodilé) jednání a udržování kontaktů s osobami z kriminálního prostředí. Lze doplnit, že stěžovatel se s těmito osobami nejenom dlouhodobě stýká, ale ve prospěch těchto osob rovněž jedná, což žalovaný stěžovateli v obecné rovině sdělil již v průběhu správního řízení. Je tedy zjevné, že důvodem neudělení přechodného pobytu nebyl pouhý kontakt s těmito osobami, či dokonce pouhé porušení povinností plynoucích ze zákona o pobytu cizinců, jak se pokouší argumentovat stěžovatel.“ 55. Soud následně zvažoval, zda odstup dvou let (od zpracování utajované informace do vydání napadeného rozhodnutí) mohl znamenat, že je reálná relevantní změna v okolnostech, pro které bylo shledáno nebezpečí pro veřejný pořádek, s ohledem na obsah utajované informace při zvážení skutečností tvrzeným žalobcem, že se s dvěma potenciálně závadovými osobami již nestýká.

56. V řízení o druhé žádosti správní orgán uvedl, že informace popisuje skutečnosti, na základě kterých nelze opětovně než dospět k závěru, že žadatel nadále a to i v kombinaci s předchozími zjištěními závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, respektive existuje důvodné nebezpečí, že by tak mohl činit. Tato poskytnutá informace rozvíjí a aktualizuje již předchozí informaci užitou v rámci předchozí žádosti o povolení k přechodnému pobytu č. j. V10/2022-OAM a předchozí evidované informace, tedy doplňuje soubor dosavadních získaných informací, které jsou dlouhodobě shromažďovány v rámci pobytové historie žadatele na území. V aktualizované podobě tak z povahy informace vyplývá, že zjištěné osobní jednání žadatele nadále představuje nebezpečí závažného ohrožení (narušení) veřejného pořádku, neboť žadatel je v důsledku svého opakovaného jednání hodnocen jako bezpečnostně riziková osoba, u níž lze konstatovat, že by při dalším pobytu na území mohla závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žadatel je vysoce kontaktní vůči představitelům kriminálně závadového prostředí, a to včetně některých aktérů závažné organizované trestné činnosti. Tyto kontakty jsou dlouhodobého a zjevně nenáhodného charakteru. K tomu přistupuje samo jednání účastníka řízení v uvedeném prostředí, které se minimálně z části odehrává ve prospěch těchto osob. Svým jednáním inklinuje žadatel i k oblasti násilí. Ve smyslu uvedeného tak lze blíže k obsahu aktuálně poskytnuté utajované informace poukázat na aktivní vazby žadatele na prostředí „balkánského organizovaného zločinu“. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 5. 12. 2024, č. j. 6 Azs 250/2024-57, ve věci druhé žádosti žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu, potvrdil, že z utajovaných skutečností vyplývá k jeho osobě dlouhodobé (nikoli jednorázové či nahodilé) jednání a udržování kontaktů s osobami z kriminálního prostředí. Stěžovatel se s těmito osobami nejenom dlouhodobě stýká, ale ve prospěch těchto osob rovněž jedná, což žalovaný stěžovateli v obecné rovině sdělil již v průběhu správního řízení. Je tedy zjevné, že důvodem neudělení přechodného pobytu nebyl pouhý kontakt s těmito osobami, či dokonce pouhé porušení povinností plynoucích ze zákona o pobytu cizinců.

57. Soud na základě hodnocení případu žalobce správními soudy a po seznámení se s utajovanými informacemi shledal, že žalovaný postupoval správně, pokud řízení o čtvrté žádosti žalobce zastavil bez vyžádání aktualizace utajovaných informací.

58. Je nutné důsledně odlišit případy, kdy je reálná možnost, že ke změně situace ve vztahu k aktuálnosti nebezpečí pro veřejný pořádek došlo, od případů, kdy cizinec uvádí jako nové skutečnosti, které buď nové nejsou nebo nejsou pro hodnocení situace cizince relevantní, zároveň nedlouhý časový odstup významnější změně nenasvědčuje, když smyslem § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců je vyloučení toho, aby se správní orgán musel opakovaně zabývat totožnými žádostmi.

59. Při hodnocení této otázky je nutno přihlédnout k obsahu utajovaných informací a s ohledem na obsah utajovaných informací přihlédnout i k časovému postupu, neboť je třeba mít na vědomí, že pobytová směrnice vyžaduje, aby cizinec byl aktuálním nebezpečím pro veřejný pořádek. V projednávaném případě soud shledal časový odstup dvou let jako vylučující významnější změnu okolností v nebezpečí žalobce pro veřejný pořádek (a to i ve spojení s žalobcem tvrzenými skutečnostmi). Cizinec podal v průběhu pěti let čtyři žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU, odstupy od ukončení soudního přezkumu byly vždy minimální, což svědčí spíše o opakované snaze zvrátit závěry správních orgánů, resp. správních soudů, než o skutečné změně poměrů na straně žadatele. Nyní projednávanou žádost žalobce podal jen rok a půl od pravomocného zamítnutí žádosti druhé, tento časový odstup s ohledem na okolnosti případu nebyl dostačující pro nutnost vyžádat aktualizaci utajovaných skutečností.

60. Soud nepřehlédl, že nové skutečnosti spočívají v tom, že žalobce eliminoval kontakty s potenciálně problematickými osobami vypořádal správní orgán I. stupně, žalovaná se k této otázce detailně nevyjádřila, nicméně s ohledem na použité utajované informace se k této otázce podrobně vyjádřit ani nemohla, zároveň z napadeného rozhodnutí nepochybně vyplývá, že neshledala, že by tato tvrzení mohla být novou skutečností a mohla (byť jen potenciálně) změnit předchozí závěry meritorních rozhodnutí ve věci žalobce. Soud pak tyto závěry potvrzuje, neboť s ohledem na obsah utajovaných informací, jejich povahu, charakter dříve zjištěného jednání žalobce a relativně krátký časový odstup od posledního meritorního posouzení neshledal důvodné pochybnosti o tom, že nemohlo dojít k takové změně okolností, která by odůvodňovala nové meritorní projednání žádosti.“ 61. Pokud jde o předložené vyrozumění i zastavení řízení o správním vyhoštění ze dne 3. 7. 2026 soud z něj nezjistil nic podstatného ve vztahu k možnému zpochybnění správnosti napadeného rozhodnutí. Tato skutečnost sama o sobě nevypovídá nic o (ne)splnění podmínek § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců ani o aktuálnosti závěrů učiněných v řízeních o žalobcových předchozích žádostech.

62. Žalobní argumentaci, že řízení o čtvrté žádosti žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu nebylo možné zastavit s ohledem na utajovanou povahu podkladů pro vydání rozhodnutí o jeho předchozích žádostech a specifika takového řízení, s ohledem na nárokovost řízení a vliv plynutí času, nelze přisvědčit. Obdobná argumentace byla vznesena již v řízení o žalobě proti usnesení o zastavení řízení o třetí žádosti a soudy vypořádána (viz rozsudek zdejšího soudu č. j. 2 A 29/2025-46 a usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Azs 152/2025-43).

63. Soud tedy shrnuje, že žalobce ani ve čtvrté žádosti neuvedl relevantní nové skutečnosti odůvodňující potřebu nového meritorního posouzení jeho věci, takovou novou skutečností pak s ohledem na individuální okolnosti nebyl ani zhruba dvouletý odstup od posledního meritorního posouzení žádosti žalobce. S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že podmínky pro postup dle § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, tedy pro zastavení řízení o žalobcově čtvrté žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU byly v daném případě splněny.

64. Lze doplnit, že zdejší soud nesouhlasí s výkladem ust. dle § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců Krajským soudem v Plzni v rozsudku ze dne 7. 12. 2021, č. j. 77 A 53/2021- 23, podle kterého správní orgány nemohou předběžně posoudit relevantnost skutečností tvrzených jako nových ve vztahu k okolnostem, ze kterých vycházelo meritorní rozhodnutí. Tento výklad by vedl k popření smyslu tohoto ustanovení, neboť by postačovalo uvést skutečnosti jakékoliv, zjevně se k případu nevztahující, případně se vztahující pouze okrajovým či zcela nepodstatným způsobem.

65. Soud konstatuje, že správní orgány nepochybily ani při posouzení, zda zastavení řízení o žádosti žalobce představuje nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života, když žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti vztahující se k jeho rodinným vazbám, které by již nebyly předmětem podrobného posouzení v rámci předchozích správních řízení, včetně řízení soudních, které by opodstatňovaly nové posouzení přiměřenosti zastavení řízení o žádosti ve smyslu čl. 8 Úmluvy a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Rozšířený senát v rozhodnutí ze dne 5. 11. 2025, č. j. 8 Azs 99/2023-65, potvrdil, že správní orgán je povinen s ohledem na čl. 8 Úmluvy posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince i v případě, jsou-li dány důvody pro vydání rozhodnutí o zastavení řízení. Přiměřenost posuzuje správní orgán vždy, je-li možnost zásahu patrná z okolností věci, ze spisu, či ji cizinec tvrdí. V projednávaném případě byl soukromý a rodinný život žalobce hodnocen v meritorním posouzení jeho žádostí, samotná skutečnost, že se svou dcerou i nadále stýká a setrvává ve vztahu (byť nyní manželském) s paní X, nové posouzení nevyžadovalo, postačovalo, pokud žalovaná v napadeném rozhodnutí poukázala na hodnocení soukromého a rodinného života v řízeních předchozích, kdy Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 5. 12. 2024, č. j. 6 Azs 250/2024-57, shledal, že při posuzování přiměřenosti zásahu do soukromého rodinného života stěžovatele a jeho rodinných příslušníků (včetně zohlednění nejlepšího zájmu dítěte) bylo vycházeno z toho, že zájem dítěte nemá vždy absolutní přednost před chráněným veřejným zájmem (zde zájmem státu na ochraně bezpečnosti a veřejného pořádku). Není pravdou, že by poměření bylo provedeno pouze paušálně a že by nebyla hledána spravedlivá rovnováha mezi právem na rodinný život a zájmem dítěte na straně jedné a veřejným zájmem na straně druhé. Zájem státu na ochraně bezpečnosti a předcházení kriminality v daném případě převážil nad právem na nerušený rodinný život i nad zájmem dítěte. Stěžovatelova dcera může na území nadále pobývat v péči matky, stěžovatel ji může finančně podporovat ze země původu. Nic také nebrání tomu, aby dcera a družka navštěvovaly stěžovatele v zemi původu, stejně jako stěžovatel může k jejich návštěvám na území využívat krátkodobého vízového pobytu (srovnej bod 20 odkazovaného usnesení). Zdejší soud konstatuje, že toto hodnocení je stále aktuální.

66. Žalovaný nepochybil, pokud po předběžném posouzení tvrzení žalobce o upuštění kontaktů se dvěma potenciálně závadovými osobami žalobce nevyslechl za účelem „objasnění povahy a intenzity vazeb k těmto osobám“. Žalobci nic nebránilo povahu a intenzitu vazeb k těmto osobám správnímu orgánu popsat, následně by správní orgán vyhodnotil další postup, zda by výslech provedl a případně zda by popsané skutečnosti vyhodnotil jako nové skutečnosti odůvodňující meritorní posouzení žádosti.

67. Soud se neztotožňuje ani s názorem, že nutnost provedení výslechu vyplývala z omezené možnosti žalobce uvést relevantní nové skutečnosti a aktivovat potřebu meritorního projednání jeho čtvrté žádosti. Lze souhlasit, že výslech účastníka řízení je ve správním řízení standardním důkazním prostředkem, správní orgány zjevně od počátku s tvrzením žalobce, že on sám osobně je přesvědčený, že žádným nebezpečím pro veřejný pořádek není, pracují, samotné subjektivní přesvědčení žalobce o tom, že nepředstavuje hrozbu pro veřejný pořádek, není skutečností, kterou by bylo třeba dokazováním ověřovat.

68. Soud neshledal přiléhavou ani odkazovanou judikaturu, když rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 1. 3. 2016, č. j. 4 As 1/2015-40, č. 3667/2018 Sb. NSS, bodě 32 konstatoval: „Rozhodovací praxe soudu je tedy v otázce přístupu k závěrům zpravodajských služeb, tvořících podklad pro rozhodnutí žalovaného, naprosto jednotná. Žalovaný ani správní soudy sdělení zpravodajských služeb nepřezkoumávají v takovém rozsahu a takovým způsobem, který je ve správním soudnictví obvyklý. Judikatura nicméně zdůraznila, že byť jde o podkladové akty, nemohou být zprávy zpravodajských služeb pouze vyjádřením názoru jejich zpracovatele, bez patřičného skutkového podkladu zachyceného ve spise a soudem ověřitelného. Žalovaný i správní soudy musí mít možnost zhodnotit věrohodnost a přesvědčivost zpravodajské informace a její relevanci ve vztahu k bezpečnostnímu řízení.“ 69. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2020, č. j. 2 Azs 259/2019-28, bod 22: „Smyslem a účelem soudní kontroly rozhodování na základě utajovaných informací je především zajistit, aby k tomu byly používány pouze informace skutečné a věrohodné a ne vyfabulované a aby tyto informace poskytovaly dostatečně přesný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci. Nelze připustit, aby pod rouškou údajných utajovaných informací, o jejichž relevanci si nelze učinit úsudek, bylo svévolně a bez spolehlivých skutkových důvodů nakládáno s osudy lidí. Vždy tedy v první řadě záleží na tom, jaká právem definovaná skutková podstata má být utajovanými informacemi prokazována. V nyní projednávaném případě nebylo smyslem a účelem dokazování řešit konkrétní jednotlivé aspekty života žalobce v rozhodném období, nýbrž spíše obecné a dlouhodobé charakteristiky jeho způsobu života. O nich poskytly správními orgány dodané utajované informace obrázek více než výmluvný. O důvodném nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek v ČR, nelze ani v nejmenším pochybovat.“ 70. Tyto závěry soud nezpochybňuje, nelze z nich však dovodit povinnost provést výslech žalobce v projednávané věci.

71. Zcela jiný skutkový stav byl pak ve věci řešené rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2022, č. j. 1 Azs 314/2021-47, kdy správní orgány nezjistily dostatečně skutkový stav ohledně sdílení společné domácnosti žadatele s X v době bezprostředně před jeho odchodem z Ruska, výslechy měly být provedeny k posouzení této skutečnosti, neměly sloužit k vyvrácení utajované skutečnosti, ani ke zjišťování, zda existují nové skutečnosti odůvodňující meritorní posouzení žádosti.

72. Pokud byl navrhován účastnický výslech žalobce před soudem k ověření způsobu jeho života v ČR a k prokázání, že se žalobce žádného nežádoucího jednání nedopouští, soud tomuto návrhu nevyhověl, neboť konfrontovat žalobce s konkrétním obsahem utajované informace není možné, zároveň však žalobci umožnil se k věci vyjádřit v rámci ústního jednání. Žalobce i osoba zúčastněná na řízení vyjádřili své přesvědčení, že žalobce nikdy nebyl hrozbou pro veřejný pořádek, tento závěr však již byl dvakrát potvrzený v rámci meritorního posouzení žádosti ze dne 28. 4. 2020 a ze dne 1. 11. 2023, závěr správních orgánů obstál i v soudním přezkumu, ve druhém případě včetně přezkumu Ústavním soudem. Žádná porušení procesních práv žalobce v řízení o druhé žádosti (jak bylo tvrzeno při jednání soudu) neshledal ani Nejvyšší správní soud ani soud Ústavní. Žalobce striktně vzato významnou změnu poměrů netvrdil, setrval na svém názoru, že nikdy žádné nebezpečí pro veřejný pořádek nepředstavoval a nepředstavuje. Vyjádření žalobce i osoby zúčastněné na řízení potvrdilo pokračování v dříve navázaných vztazích, a to jak ve vztahu k dceři, tak ve vztahu partnerském. Tyto vztahy byly již posuzovány v rozhodnutí meritorním.

73. Ze všech shora uvedených důvodů soud neshledal žádnou z žalobních námitek důvodnou, a proto žalobu zamítl podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s.

74. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalované žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

75. Osoba zúčastněná na řízení má podle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci, pokud bránila své právo, které jí vyplývalo z rozhodnutí nebo jiného úkonu napadeného žalobou. V ostatních případech má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. V projednávaném případě žádná z podmínek pro přiznání náhrady nákladů řízení osobám zúčastněným nebyla naplněna, soud proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 16. července 2026 JUDr. Lenka Loudová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje X.