19 Ad 1/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou v právní věci žalobkyně: A. Č., narozená dne x bytem x zastoupená advokátkou JUDr. Barborou Steinlauf, MA, PhD. sídlem Fetrovská 893/29, 160 00 Praha 6 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 11. 2025, č. j. RN-X X X-35-DW, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 11. 2025, č. j. RN-X X X-35-DW, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 405 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“), ze dne 12. 11. 2025, č. j. RN- X X X-35-DW (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle ust. § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 15. 7. 2025, č. j. R-15.7.2025 - 421/X X X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňové rozhodnutí zamítlo žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku klesla pracovní schopnost žalobkyně pouze o 20 %.

II. Žalobní body

2. Žalobkyně nesouhlasila s napadeným rozhodnutím. Žalovaná postupovala v rozporu s § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění ve spojení s § 2 odst. 1 a § 7 písm. g) vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopností a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopností pro účely invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), když se nevypořádala s rozhodujícími skutečnostmi a dostatečně neodůvodnila výsledek posouzení zdravotního stavu žalobkyně a míru poklesu její pracovní schopnosti, a tedy dostatečně nezjistila skutkový stav. Žalovaná rovněž postupovala v rozporu s § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity, když nepřihlédla ke skutečnosti, že u žalobkyně se projevuje více zdravotních postižení, které jsou příčinou poklesu její pracovní schopnosti. Tím žalovaná porušila zásadu materiální pravdy.

3. Dle rozhodnutí žalované žalobkyně není invalidní, neboť příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je pervazivní vývojová porucha – porucha autistického spektra dle kapitoly V, položky 9a (Poruchy psychického vývoje, lehké postižení) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje pokles pracovní schopnosti ve výši 15–20 %. K tomu lékařka v posudku uvádí mj. následující zjištění a odůvodnění svého nálezu: „Lékař námitkového řízení po prostudování podkladové dokumentace dospěl k názoru, že u posuzované ženy k datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je pervazivní vývojová porucha Aspergerův syndrom, atypický autismus, který omezuje duševní schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. (…). Nebylo hodnoceno dle písm. b) a výše, neboť pro takovéto hodnocení nebylo medicínské opodstatnění, nesvědčily pro to lékařské nálezy. Nejedná se o středně těžké postižení, kdy je podstatně snížena úroveň sociálního fungování, a výkon většiny denních aktivit je narušen.“ 4. Vliv zdravotního stavu na schopnost žalobkyně vykonávat práci, tj. míru omezení v porovnání se zdravým člověkem, žalovaná ve svém rozhodnutí neposuzuje vůbec. Žalobkyně je X žena, studentka X, jejíž studium je z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu přerušeno do X. Od roku X je v soustavné psychiatrické a psychoterapeutické péči pro úzkostné obtíže, depresivní symptomatiku a později obsedantně-kompulzivní projevy. V průběhu léčby bylo odborníky opakovaně vysloveno podezření na poruchu autistického spektra, které bylo následně potvrzeno klinickým psychologickým vyšetřením. Z odborných lékařských zpráv vyplývá, že obtíže žalobkyně jsou dlouhodobé, přítomné již od dětství, a projevují se zejména výraznou rigiditou, obtížnou adaptací na změny, sociální úzkostí, narušeným sociálním porozuměním, perfekcionismem a neschopností zvládat běžné nároky školního i pracovního prostředí. Tyto obtíže vedly k opakovanému vyčerpání, tzv. autistickému vyhoření, a faktické neschopnosti pokračovat ve studiu a zapojit se do pracovního procesu.

5. Žalobkyně dále nesouhlasí s postupem posudkového lékaře, který ve svém posudku dostatečně nevysvětlil, proč zvolil k posouzení poklesu pracovní schopnosti podle kapitoly V, položky 9a vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek se omezuje na popis relativně zachovalých kognitivních funkcí a formálního projevu, avšak zcela pomíjí funkční hledisko, tedy schopnost žalobkyně dlouhodobě fungovat v pracovním kolektivu, zvládat sociální interakce, stres, změny, pracovní tempo a nároky na samostatnost. Právě tyto oblasti jsou přitom u osob s poruchou autistického spektra klíčové.

6. Žalobkyně namítá, že žalovaná i posudkový lékař zaměnili relativně zachovalý intelekt a formální komunikaci za schopnost pracovního uplatnění. Skutečnost, že žalobkyně zvládne krátký strukturovaný kontakt v ambulanci, nevypovídá nic o její schopnosti dlouhodobě vykonávat výdělečnou činnost.

7. Žalovaná se rovněž nevypořádala s tím, že žalobkyně není schopna samostatně komunikovat s institucemi, má zásadní obtíže v oblasti sebeobsluhy, denního režimu a sociální adaptace a aktuálně zkouší chráněné formy podpory včetně tréninkového bydlení.

8. Dle přesvědčení žalobkyně by měl být její stav posuzován podle kapitoly V, položky 9b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je uvedeno středně těžké postižení poruchy psychického vývoje, čímž bude zajištěno, že bude adekvátně zohledněn aktuální zdravotní stav žalobkyně. Míra poklesu pracovní schopnosti by tak měla být v rozmezí nejméně 35–60 %.

III. Vyjádření žalované

9. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 15. 7. 2025 byla zamítnuta žádost o invalidní důchod, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 10. 7. 2025 žalobkyně není invalidní. Dle uvedeného posudku poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 %, hodnoceno dle kapitoly V, položky 9a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. V námitkách proti prvoinstančnímu rozhodnutí žalobkyně namítala, že nebylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, jež byly uvedeny ve zdravotní dokumentaci od odborných lékařů, ani v dalších podkladech od odborníků. Její zdravotní stav nebyl posouzen dostatečně a objektivně v souladu s realitou. Novým posouzením zdravotního stavu žalobkyně lékařem Institutu v řízení o námitkách dne 4. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně není invalidní. Rozhodující zdravotní postižení zhodnotil lékař druhé instance jako lehké postižení uvedené v kapitole V, položce 9a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, s mírou poklesu pracovní schopnosti žalobkyně na horní hranici procentního rozmezí, tj. ve výši 20 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 citované vyhlášky nezvyšuje. Pokles pracovní schopnosti žalobkyně nelze hodnotit podle kapitoly V, položky 9b, kde je pokles pracovní schopnosti dán procentním rozpětím 35–60 %, neboť se nejedná o středně těžké postižení, kdy je podstatně snížena úroveň sociálního fungování a výkon většiny denních aktivit je narušen. Tato kritéria podle zdravotnické dokumentace nejsou splněna. K uplatnění § 3 citované vyhlášky nebyl nalezen posudkový důvod, není pro to medicínské odůvodnění, již tak bylo v rámci hodnocení zdravotního stavu přihlédnuto k horšímu stupni postižení.

10. Nebude-li příslušnou posudkovou komisí žalobkyně uznána invalidní, navrhuje žalovaná zamítnutí žaloby jako nedůvodné, jinak ponechává rozhodnutí ve věci na úvaze soudu s ohledem na výsledky posouzení zdravotního stavu žalobkyně.

IV. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

11. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud rozhodl bez jednání, neboť s takovým postupem strany nevyjádřily ve stanovené lhůtě svůj nesouhlas, s posudkem komise soud obě strany seznámil a dal jim možnost se k němu vyjádřit.

12. Podle § 39 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

13. Z výše uvedené právní úpravy vyplývá, že pojištěnec ve věku žalobkyně má nárok na invalidní důchod za současného splnění dvou podmínek, a sice že se stane invalidním a zároveň získá potřebnou dobu pojištění. Správní orgán není sám oprávněn zkoumat, zda a k jakému datu se žadatel stal, popř. zůstal, invalidním. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je tak závislé především na odborném lékařském posouzení (viz § 8 odst. 7, 8, 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Správní orgán je pouze oprávněn a zároveň též povinen vyhodnotit, zda lékařský posudek, ze kterého při posouzení nároku na invalidní důchod vychází, splňuje požadavky na úplnost a přesvědčivost.

14. Na základě § 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. V takovém posudku odborné lékařské komise se pak hodnotí celkový zdravotní stav, dochované pracovní schopnosti pojištěnce a zaujímají se v něm též posudkové závěry o invaliditě a jejím vzniku.

15. V kapitole V (duševní poruchy a poruchy chování) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity jsou obecné posudkové zásady stanoveny takto: Při hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti je nutné posoudit úroveň psychických, mentálních, sociálních a pracovních funkcí a schopnosti vykonávat pracovní činnosti takovým způsobem nebo v takových mezích, které jsou považovány za normální v daném sociokulturním prostředí. Přitom se vychází z průběhu a závažnosti zdravotního postižení, celkového tělesného stavu, schopnosti adaptace, osobnostních charakteristik, úrovně intelektu, sociální přizpůsobivosti, zvládání zátěže a z dopadu na pracovní schopnost a schopnost vykonávat denní aktivity. K hodnocení dopadu duševní poruchy a poruchy chování na pracovní schopnost a schopnost vykonávat denní aktivity se využívá dotazníkových metod a posuzovacích škál, jimiž se hodnotí intenzita psychopatologických příznaků, subjektivní stav a prožívání, psychosociální adaptace a schopnost způsobu života přiměřeného sociálnímu postavení. Součástí posouzení je zpravidla i psychologické vyšetření, zejména zjištění vlivu poruchy na osobnost a výkon. Funkčně je třeba rozlišit rozsah postižení. Minimální postižení znamená, že je přítomen odklon od normy v jedné nebo několika oblastech, případně mírné postižení v určitých obdobích. Při lehkém postižení je zřetelný odklon od normy, lehké postižení trvá většinu sledovaného období nebo jde o středně těžké postižení v určitých kratších obdobích. Středně těžké postižení je provázeno výrazným odklonem od normy ve většině aktivit, středně těžké postižení trvá po většinu sledovaného období nebo těžší postižení je zaznamenáno jen v určitých ohraničených obdobích. Těžké postižení představuje výrazný odklon od normy ve všech aktivitách, postižení trvá po většinu sledovaného období. Zvlášť těžké postižení znamená takový odklon od normy, který dosáhl velmi výrazného stupně s dlouhodobým trváním. Při posuzování míry poklesu pracovní schopnosti u duševních poruch a poruch chování by sledované období, rozhodné pro posouzení míry poklesu pracovní schopnosti, mělo trvat zpravidla rok.

16. Při posuzování položky 9 této kapitoly (poruchy psychického vývoje, poruchy řeči a jazyka, smíšené specifické vývojové poruchy, pervazivní vývojové poruchy) jsou pak významná tato posudková hlediska: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit duševní a mentální schopnosti, řečové, komunikační, motorické schopnosti, schopnost navazovat a udržovat vztahy, úroveň sociální adaptace a sociálních dovedností.

17. Podle položky 9a této kapitoly je pak lehké postižení definováno jako lehce snížená úroveň sociálního fungování, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi nebo výrazný odklon od normy při jejich výkonu. Této položce odpovídá pokles 15–20 %.

18. Podle položky 9b této kapitoly je pak středně těžké postižení definováno jako podstatně snížená úroveň sociálního fungování, podle rozsahu a tíže postižení funkčních schopností, výkon většiny denních aktivit narušen. Této položce odpovídá pokles 35–60 %.

19. V projednávaném případě žalobkyně zpochybňovala závěry posudkového lékaře, ze kterých vycházela žalovaná. S ohledem na to soud nechal vypracovat posudek posudkovou komisí, která soudu předložila posudek ze dne 1. 7. 2026, č. j. SZ/2026/342- PH-47 (dále jen „posudek komise“); soud sám není oprávněn zdravotní stav žalobkyně zkoumat.

20. Posudek byl vypracován komisí ve složení předsedkyně komise (posudkový lékař) a člena komise s odborností psychiatrie.

21. Komise došla k závěru, že pracovní schopnost žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí poklesla nejméně o 35 %, nedosahovala však více než 49 %, a to od 13. 8. 2025.

22. Jde o studentku X, nyní X přerušeno do X, je v evidenci úřadu práce, v minulosti brigády do X. Posuzovaná prodělala běžné dětské nemoci. Je sledována pro Aspergerův syndrom (atypický autismus). Posuzována byla ke statutu studentky X.

23. Posudková komise vyšla z podrobné zdravotnické dokumentace, zejména MUDr. X (dětská a dorostová psychiatrie, za období X), MUDr. X (psychiatrie, X), X MUDr. X – hospitalizace X), Klinické psychologie Mgr. X (X), X, X (X, PhDr. X Ph.D.), psychologie Mgr. X (X).

24. Podle zprávy z psychiatrie ze dne 13. 8. 2025 MUDr. X diagnózou posuzované je dg. F84.5 Aspergerův syndrom, čeká se na dovyšetření stavu v X (objednaná na začátek X). Probíhá psychologické vyšetření (objednaná na X). Medikaci Fluvoxaminem dívka vysadila v X, tak, jak byla domluvena s přechozím ambulantním psychiatrem MUDr. X. Pacientka měla pocit, že z ní neprofituje. Jiné psychofarmakum nyní neužívá. Pacientka aktuálně dokončila X, má přerušené studium. Běžnou školní zátěž nezvládá.

25. Z těchto zpráv vyplývá diagnostický souhrn: Porucha autistického spektra – Aspergerův syndrom, v anamnéze pak i obsedantně-kompulzivní porucha.

26. Posudková komise shrnula, že žalobkyně v 7/2025 nebyla posouzena invalidní pro Aspergerův syndrom, atypický autismus v prvním stupni, obdobně i v řízení o námitkách v 11/2025. K datu vydání napadeného rozhodnutí (12. 11. 2025) byla posuzovaná sledována pro Aspergerův syndrom. Vyšetření klinickým psychologem prokázalo v testu ROR podprůměrný počet odpovědí (14), ale relativně dobře hodnotitelné, atypičnost v ideačním procesu byla na hraně poruchy myšlení, percepčně atypické části skvrny, postupem protokolu se kvalita myšlení zlepšovala, percepčně zůstávala. Nebyly popsány výraznější schizoformní známky. V testu TAT byla místy snížená schopnost vzhledu do blízkých mezilidských interakcí. Test WAIS-III prokázal intelekt v pásmu nadprůměru. Posuzovaná rozuměla metaforám, abstrakce byla lehce atypická, místy byla neadekvátní míra abstrakce, ale stále na velmi dobré úrovni. V testu CARS1-QPC byly dle rodiče referováno zejm. obtíže v narušení rutin, místy i rituálů, specifických zájmů (nyní muzikály, srovnávání hlasového projevu u různých zpěváků v různých jazycích), dříve rigidita ve hře. Dále bylo uváděno jednoduché senzorické přetížení, nesnášenlivost některých pachů, lehce textur. Dle testu ADOS byla klinicky sociálně bez nápadností, komunikačně a jazykově rovněž. Referovala specifické zájmy, byla patrná rigidita, lehké manýrismy prstů, obtížné reakce na změny. Celkově bylo uvedeno, že se aktuálně incipientní procesuální onemocnění nejevilo a že kompulzivní projevy byly spíše k mírným atypickým autistickým projevům. Jazykový projev byl na dobré úrovni, byla přítomna i určitá emoční reciprocita, potíže byly spíše v sociálním porozumění. Doporučeno bylo pokračování psychoterapie a postupný návrat k běžné školní docházce. Psychiatricky byla posuzovaná lucidní, orientovaná, kooperující, s méně modulovaným očním kontaktem. Patrná byla sociální úzkost, psychomotorické tempo bylo klidné, vnímání bylo intaktní, forie pokleslá, ale bez deprese, emotivita plochá, myšlení koherentní, místy rigidní, bez bludné produkce. Rituály byly spíše k pervazivní poruše než obsedantně kompulsivní poruše. Nebyly prokázány projevy auto/heteroagrese, psychózy či suicidálních úvah a tendencí. Nicméně u posuzované přetrvávaly výraznější obtíže v oblasti sociální interakce a porozumění sociálním situacím a v oblasti adaptability na změny, zvládání zátěžových situací samostatného fungování ve školním ev. pracovním kolektivu. Přítomna byla zvýšená anxieta, přecitlivělost na vnější podněty, sklon k přetížení a následnému psychickému vyčerpání. Při zvýšené zátěži docházelo k dekompenzaci stavu charakteru panických atak. Přestože byl intelekt na hranici vyššího průměru až nadprůměru, funkční využití schopností bylo významně limitováno poruchou autistického spektra. Aktuálně byla posuzovaná bez pravidelné psychiatrické medikace.

27. V době rozhodné pro posouzení byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla pervazivní vývojová porucha – Aspergerův syndrom. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla hodnocena dle kapitoly V, položky 9b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a činila 35 %. Zdravotní postižení bylo na hranici položky 9a a 9b, ale s ohledem na podstatně sníženou úroveň sociálního fungování, prozatímní nemožnost pokračovat ve studiu, se posudková komise přiklonila k hodnocení dle vyšší položky a hodnotila tak v rozporu s posudkem Institutu v první instanci a v námitkách. Posuzovaná byla invalidní v prvním stupni. Posuzovaná byla omezeně schopna výkonu studia na X, a to s upraveným režimem (individuální studijní plán), nevhodné byly práce psychicky náročné, řídící. Datum vzniku invalidity komise určila lékařským nálezem ze dne 13. 8. 2025. Námitky uvedené v žalobě byly vyhodnoceny, spolu s doloženými lékařskými a nelékařskými zprávami a vedly k požadované změně hodnocení, tj. hodnocení dle kapitoly V, položky 9b (středně těžké postižení). Jednalo se o maximalistické posouzení.

28. Požadavky na kvalitativní stránku posudku jsou stanoveny judikaturou Nejvyššího správního soudu, např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019, č. j. 8 Ads 138/2017-40, k tomu tento soud uvedl, že: „Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009-38).” 29. V souladu s tímto rozsudkem soud uvádí, že mu nepřísluší hodnotit posudek komise z odborného hlediska, neboť k tomu nemá příslušné znalosti, stejně tak nemůže odborně hodnotit ani podklady, ze kterých posudek vychází. Soud může posudek hodnotit pouze z hlediska jeho celistvosti a přesvědčivosti, přitom je nezbytné též posoudit, zda existují jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.

30. Soud shledal, že posudek komise požadavky úplnosti skutkových zjištění a přesvědčivosti posudkových závěrů splňuje. Posudková komise objektivně a přesvědčivě zdůvodnila svůj závěr o míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Z posudku je zřejmé, že posudková komise hodnotila veškerou zdravotní dokumentaci, kterou měla k dispozici, osobní vyšetření žalobkyně neshledala nutným. Posudek vysvětluje, že komise shledala stav žalobkyně jako hraniční mezi položkami 9a (lehké postižení, podle této položky byla hodnocena lékaři Institutu) a 9b (středně těžké postižení, hodnocení podle této položky se žalobkyně domáhala), komise přihlédla k podstatnému snížení úrovně sociálního fungování a k prozatímní nemožnosti pokračovat ve studiu (s ohledem na závěry lékařské zprávy ze dne 13. 8. 2025, tímto dnem byl shledán vznik invalidity).

31. K závěrům komise o stupni invalidity ani vzniku invalidity neměla ani jedna ze stran námitky, ze samotné žaloby je zřejmé, že žalobkyně se domáhala hodnocení svého stavu právě jako středně těžkého postižení. Žalobkyně se sice v žalobě domáhala též navýšení poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity pro přítomnost dalších zdravotních postižení, z žaloby nebylo zřejmé jakých, z posudku komise plyne, že obtíže související s dominantním postižením žalobkyně (Aspergerův syndrom) byly zohledněny v rámci volby vyšší položky, ani případné navýšení o 10procentních bodů by pak nevedlo k vyššímu stupni invalidity.

32. Z posudku komise tak má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobkyně jednalo o invaliditu I. stupně. Napadené rozhodnutí bylo tudíž zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, a proto je soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí.

33. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně byla ve věci samé úspěšná, proto jí přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náklady vynaložené žalobkyní v daném řízení představují náhradu nákladů právního zastoupení, zástupce žalobkyně při jednání upřesnil, že požaduje odměnu za tři úkony právní služby po 4 620 Kč, tedy za převzetí věci, sepsání žaloby a účast na jednání posudkové komise [§ 7, § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů], soud přiznal i náhradu hotových výdajů po 450 Kč za 3 úkony (13 odst. 4 téže vyhlášky). Celkem tedy náklady řízení činí 15 210 Kč, plus DPH ve výši 3 195 Kč, celkem 18 405 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 3. srpna 2026 JUDr. Lenka Loudová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje S. T.