19 Ad 21/2025

Rubrum

č. j. 19 Ad 21/2025-45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou v právní věci žalobkyně: X, narozená dne X bytem X zastoupená advokátkou Mgr. Kateřinou Turnhöfer, LL.M. sídlem Evropská 2758/11, 160 00 Praha 6 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 8. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 8. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 405 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Shodu s prvopisem potvrzuje X. 2 19 Ad 21/2025 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“), ze dne 6. 8. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle ust. § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 30. 4. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňové rozhodnutí snížilo výši invalidního důchodu podle ustanovení § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), a to z invalidity III. stupně na invaliditu I. stupně.

II. Žalobní body

2. Žalobkyně nesouhlasila s napadeným rozhodnutím. Posudek ze dne 5. 8. 2025 zpracovaný v námitkovém řízení ani minimálním způsobem nevysvětluje diametrální rozdíl mezi předchozím posudkem, posudkem v I. stupni a posudkem v řízení o námitkách. Přestože posudek v řízení na I. stupni i posudek námitkový dospěly formálně ke stejnému výsledku, činily tak z odlišných důvodů. Napadené rozhodnutí nesplňuje požadavek dostatečnosti a přesvědčivosti odůvodnění, neboť se nevypořádalo se všemi námitkami uplatněnými žalobkyní, zejména neobjasnilo, z jakého důvodu byla dříve žalobkyně uznána invalidní ve III. stupni invalidity. Rozpor mezi jednotlivými posudky nebyl v napadeném rozhodnutí vysvětlen, z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí stiženo vadou nepřezkoumatelnosti.

3. Posudek, z něhož žalovaná vycházela, nelze považovat za objektivní, přesvědčivý ani formálně korektní, jak to vyžaduje ustálená judikatura správních soudů, například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, č. j. 3 Ads 8/2013–29. V posuzované věci tak nebyl náležitě zjištěn skutkový stav. Žalovaná v napadeném rozhodnutí toliko převzala obsah posudku, aniž by jej podrobila skutečnému a kritickému hodnocení. Omezila se pouze na formální konstatování, že posudek splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti. Ve skutečnosti se však žalovaná vůbec nezabývala otázkou, zda revizní posudek dostatečným způsobem a v potřebné míře přezkoumal otázku pracovní schopnosti žalobkyně. Žalobkyně nepovažuje za spravedlivé, že žalovaná v napadeném rozhodnutí pouze převzala závěry revizního posudku, aniž by se zabývala dřívějšími závěry posudku a předchozího posudku, a to přesto, že z četných doložených lékařských zpráv vyplývá, že zdravotní stav žalobkyně se nezlepšil, ba naopak se zhoršil. Nebyly adekvátně posouzeny všechny další zdravotní komplikace a komorbidity, které ovlivňují pracovní schopnost žalobkyně.

4. Posudek v námitkovém řízení sice formálně dochází ke stejnému závěru o stupni invalidity žalobkyně, avšak činí tak na základě odlišných skutečností než posudek v I. stupni. Ani toto odlišné posouzení však není přezkoumatelné, neboť neobsahuje věcné zhodnocení všech faktorů ovlivňujících pracovní schopnost žalobkyně. Revizní posudek vychází pouze z onkologického postižení, aniž by byly dostatečně zohledněny přidružené zdravotní komplikace, zejména nadále trvající X, zároveň lékařské zprávy prokazují i další přidružené zdravotní problémy žalobkyně, které nebyly dostatečným Shodu s prvopisem potvrzuje X 3 19 Ad 21/2025 způsobem zohledněny v revizním posudku a bezpochyby mají nezanedbatelný vliv na její pracovní schopnost.

5. Z hlediska aplikace vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), bylo rozhodující onkologické postižení podřazeno pod kapitolu X, přestože objektivní skutečnosti nasvědčují, že stav žalobkyně by měl být hodnocen spíše pod položku X (středně těžké postižení, 30 - 45 %), případně vyšší položku, což by při zohlednění komorbidit mohlo vést k uznání druhého nebo třetího stupně invalidity.

6. Žalobkyně nebyla za účelem vyhotovení posudků nikdy předvolána, ani vyšetřena. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2011, č. j. 4 Ads 82/2011-44, by přímé osobní vyšetření posuzované osoby mělo být pravidlem. Takové pravidlo nemůže platit bezvýjimečně, nicméně ani posudek, ani revizní posudek, mimo jiného, ani neodůvodňují, proč žalobkyně nebyla řádně vyšetřena a proč se vycházelo pouze z písemných podkladů.

7. Posudky musí vyhovovat kritériím úplnosti a přesvědčivosti, jak stanoví judikatura Nejvyššího správního soudu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2018, č. j. 5 Ads 254/2017-27. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti spočívá zejména v tom, že posudková komise se musí věcně vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zejména s těmi, které posuzovaný namítá, a své závěry musí náležitě odůvodnit, srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009–53 a ze dne 16. 12. 2014, č. j. 6 Ads 83/2014-80. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že lékař Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) v posudku výslovně uvedl, že subjektivní stesky účastnice řízení nemají samostatný vliv na posouzení pracovní schopnosti. Takový postup je v rozporu s uvedenou judikaturou, která jednoznačně stanoví, že posudkový lékař je povinen hodnotit zdravotní stav komplexně, včetně všech popisovaných obtíží pacienta, a vypořádat se s nimi přezkoumatelným způsobem. V předmětném posudku však toto komplexní zhodnocení neproběhlo, čímž byl porušen zásadní požadavek přezkoumatelnosti posudkového závěru, a tím rovněž napadené rozhodnutí nelze považovat za zákonné a přezkoumatelné.

III. Vyjádření žalované

8. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je onkologické onemocnění – X, který omezuje fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Toto zdravotní postižení je uvedené v kapitole II (onkologie), X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 15 % až 25 %. Lékař Institutu v námitkovém řízení zvolil v posudku ze dne 5. 8. 2025 horní hranici tohoto rozmezí, kterou vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu X zvýšil podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity o 10 %. Celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně tedy činila 35 %. Lékař Institutu vysvětlil, že nehodnotil rozhodující postižení žalobkyně podle kapitoly X a vyšší přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, neboť pro takové hodnocení nebylo medicínské opodstatnění, nesvědčily pro to lékařské nálezy. Nejedná se o středně těžké postižení, kde se hodnotí stav v kompletní remisi po 6 měsících od Shodu s prvopisem potvrzuje X 4 19 Ad 21/2025 ukončení aktivní onkologické léčby, kdy poruchy mají rozsah do poloviny stupnice úplné poruchy funkčních schopností.

9. Rovněž se u žalobkyně nejedná o stav podle kapitoly II, oddílu X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde se hodnotí stavy po 6 měsících od ukončené onkologické léčby v kompletní remisi, kde poruchy mají rozsah více než polovinu stupnice úplné poruchy funkčních schopností (X). Zároveň stav žalobkyně nelze hodnotit podle kapitoly II, oddílu X, položky dle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity coby zvlášť těžké postižení, kde se hodnotí X.

10. Lékař Institutu dále vysvětlil, že pokud by jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně bylo stanoveno X postižení, pak by dle současné dokumentace bylo hodnoceno dle kapitoly V, X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a to středem uvedeného rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti, a i s přihlédnutím k dalším postižením byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti rovněž na 35 %. Na základě provedeného přezkumu nedochází ke změně posudkového závěru lékaře v prvním stupni řízení.

11. Žalovaná dodala, že pokud bude posudkem posudkové komise žalobkyně uznána invalidní ve II. nebo III. stupni invalidity, ponechává žalovaná rozhodnutí ve věci na úvaze soudu.

IV. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

12. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

13. Podle § 39 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

14. Z výše uvedené právní úpravy vyplývá, že pojištěnec ve věku žalobkyně má nárok na invalidní důchod za současného splnění dvou podmínek, a sice že se stane invalidním a zároveň získá potřebnou dobu pojištění. Správní orgán není sám oprávněn zkoumat, zda a k jakému datu se žadatel stal, popř. zůstal, invalidním. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je tak závislé především na odborném lékařském posouzení (viz § 8 odst. 7, 8, 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Správní orgán je pouze oprávněn a zároveň též povinen vyhodnotit, zda lékařský posudek, ze kterého při Shodu s prvopisem potvrzuje X 5 19 Ad 21/2025 posouzení nároku na invalidní důchod vychází, splňuje požadavky na úplnost a přesvědčivost.

15. Na základě § 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. V takovém posudku odborné lékařské komise se pak hodnotí celkový zdravotní stav, dochované pracovní schopnosti pojištěnce a zaujímají se v něm též posudkové závěry o invaliditě a jejím vzniku.

16. V projednávaném případě žalobkyně zpochybňovala závěry posudkového lékaře, ze kterých vycházela žalovaná. S ohledem na to soud nechal vypracovat posudek posudkovou komisí, která soudu předložila posudek ze dne 1. 4. 2026, č. j. X (dále jen „posudek komise“); soud sám není oprávněn zdravotní stav žalobkyně zkoumat.

17. Posudek byl vypracován komisí ve složení předsedkyně komise (posudkový lékař) a člena komise s odborností X.

18. Komise došla k závěru, že pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí poklesly nejméně o 50 %, nedosahoval však více než 69 %, a to od 15. 4. 2025. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu určila komise přeléčené onkologické postižení, X 19. Posuzovaná při jednání komise uvedla, že je provdána za X, ten pobývá často v Německu, stará se o ni její X. Posledních 5 let má X problémy, mívá X, pojede nyní s manželem do X. Mívá často X. Cítí se X, stav se zhoršil po onemocnění rakovinou, sama ale uvádí, že i bez nemocí by měla X potíže, měla je již od mládí. Posuzovaná uvádí, že X. Po operaci X. Po X. Veškeré zdravotní věci konzultuje na onkologii. Po ukončení X školy pracovala jako X a X, nyní nepracuje.

20. Komise shrnula, že od 2. 4. 2012 byla žalobkyně shledána invalidní v I. stupni pro X. Od 11. 8. 2017 X, shledána invalidita II. stupně. Od 22. 1. 2023 X, shledána invalidita I. stupně. Od 28. 11. 2023 v námitkovém řízení shledána invalidita III. stupně. Posudek o invaliditě ze dne 15. 4. 2025 shledal I. stupeň invalidity, pokles o 35% při stanovení dolní hranice procentního rozmezí jako X, dále X, posuzováno jako zdravotní postižení uvedené v kapitole II, oddílu X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, den změny stupně invalidity stanoven na 15. 4. 2025. Lékař Institutu v námitkovém řízení v posudku ze dne 5. 8. 2025 hodnotil podle kapitoly II, oddílu X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, zvolil horní hranici, kterou vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu X zvýšil podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity o 10 % na celkových 35 %.

21. Komise uvedla, že posuzovaná je k datu vydání napadeného rozhodnutí X žena, která po ukončení X školy pracovala jako X a X, nyní dlouhodobě nepracuje. Jedná se u ní o souběh více postižení, jejichž etiologie je sice rozdílná, ale ve finále jejich dopad představuje nepříznivý circulus vitiosus. Je to X pacientka s výrazně omezenými možnostmi medikace pro všeobecné riziko inkompatibility, na X při léčbě onkologického onemocnění, s X. V popředí potíží je X.

22. Komise hodnotila podíl psychického postižení na celkový zdravotní stav, a především na práceschopnost jako značný, přesto se při posouzení přiklonila k hodnocení Shodu s prvopisem potvrzuje X 6 19 Ad 21/2025 posudkového lékaře v námitkovém řízení, který za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pokládal X onkologické postižení (X). V současnosti se jedná o X.

23. Podle posouzení posudkové komise rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole II, oddílu X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35–45 %, přičemž horní hranice pro danou položku byla zvolena pro nasedající a zdravotní stav značně zhoršující psychické postižení. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti komise navýšila o dalších 5 % ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky (další komorbidity), celkově tak bylo dosaženo poklesu o 50 % (datem posouzení Institutem v I. stupni, kontrola stanovena za 3 roky).

24. Požadavky na kvalitativní stránku posudku jsou stanoveny judikaturou Nejvyššího správního soudu, např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019, č. j. 8 Ads 138/2017-40, k tomu tento soud uvedl, že: „Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009-38).” 25. V souladu s tímto rozsudkem soud uvádí, že mu nepřísluší hodnotit posudek komise z odborného hlediska, neboť k tomu nemá příslušné znalosti, stejně tak nemůže odborně hodnotit ani podklady, ze kterých posudek vychází. Soud může posudek hodnotit pouze z hlediska jeho celistvosti a přesvědčivosti, přitom je nezbytné též posoudit, zda existují jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.

26. Soud shledal, že posudek komise požadavky úplnosti skutkových zjištění a přesvědčivosti posudkových závěrů splňuje. Posudková komise objektivně a přesvědčivě zdůvodnila svůj závěr při posouzení procentního poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Z posudku je zřejmé, že posudková komise hodnotila veškerou zdravotní dokumentaci, kterou měla k dispozici, a žalobkyni osobně vyšetřila.

27. Žalobkyně v žalobě poukazovala na rozdíly mezi jednotlivými posudky, v roce 2024 byla v námitkovém řízení shledána invalidní ve III. stupni.

28. Soud k této námitce uvádí, že posudkem ze dne 22. 5. 2024 byl zdravotní stav žalobkyně hodnocen podle kapitoly II (onkologie), X, s poklesem pracovní schopnosti o 70 %, kdy posudek konstatoval, že jde o postižení do šesti měsíců od ukončení aktivní onkologické léčby, radioterapie byla ukončena dne X, den změny stupně invalidity byl stanoven X, Institut konstatoval, že lze očekávat příznivé ovlivnění zdravotního stavu terapií, proto byla kontrola stanovena na X.

29. I posudek stanovící invaliditu III. stupně tedy pracoval s předpokladem, že dojde ke zlepšení zdravotního stavu s delším odstupem od onkologické léčby. Žalobkyně je v remisi, další onkologickou léčbu nepodstupuje, je tedy zřejmé, že nejde stav do šesti měsíců od ukončení onkologické léčby. Shodu s prvopisem potvrzuje X 7 19 Ad 21/2025 30. Následně byl zdravotní stav žalobkyně hodnocen v prvním stupni posudkem ze dne 15. 4. 2025, a to dle kapitoly II, oddílu X, změna stupně invalidity od 15. 4. 2025, s poklesem pracovní schopnosti o 35 %, 31. V řízení o námitkách byla žalobkyně posudkem ze dne 5. 8. 2025 hodnocena dle kapitoly II, oddílu X, vzhledem k dalším postižením navýšeno o 10 % na celkových 35 %.

32. Posudková komise hodnotila podobně jako posudky v řízení před správním orgánem, pro žalobkyni však příznivěji v tom smyslu, že hodnotila podle stejné položky jako Institut v I. stupni (kapitola II, oddíl X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 - 45%), zvolila horní hranici pro nasedající a zdravotní stav značně zhoršující psychické postižení, procentní míru poklesu pracovní schopnosti pak dále navyšuje o dalších 5 % ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity (pro další komorbidity), celkově tak bylo dosaženo 50 % (datem posouzení Institutem v I. stupni, kontrola stanovena za 3 roky).

33. Soud neshledal důvodnou námitku, že žalobkyně nebyla lékaři Institutu vyšetřena, jejich úkolem je primárně hodnotit zdravotní stav podle kritérií stanovených právními předpisy, nikoliv provádět primární klinická zjištění. To je úkolem ošetřujícího lékaře žadatele a lékařů odborných, u nichž se žalobkyně léčí. Žalobkyně pak byla přítomna při jednání posudkové komise.

34. K závěrům komise o změně stupně invalidity a stupni invalidity neměla ani jedna ze stran námitky.

35. Z posudku komise tak má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobkyně jednalo o invaliditu II. stupně. Napadené rozhodnutí bylo tudíž zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, a proto je soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí.

36. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně byla ve věci samé úspěšná, proto jí přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náklady vynaložené žalobkyní v daném řízení představují náhradu nákladů právního zastoupení, zástupce žalobkyně při jednání upřesnil, že požaduje odměnu za tři úkony právní služby po 4 620 Kč, tedy za převzetí věci, sepsání žaloby a účast na jednání [§ 7, § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, soud přiznal i náhradu hotových výdajů po 450 Kč za 3 úkony (13 odst. 4 téže vyhlášky). Celkem tedy náklady řízení činí 15 210 Kč, plus DPH ve výši 3 195 Kč, celkem 18 405 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty Shodu s prvopisem potvrzuje X 8 19 Ad 21/2025 na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 30. června 2026 JUDr. Lenka Loudová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje X