19 Ad 22/2025

Rubrum

č. j. 19 Ad 22/2025-59 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou v právní věci žalobkyně: X, narozená dne X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 7. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“), ze dne 17. 7. 2025, č. j. X (dále Shodu s prvopisem potvrzuje X. 2 19 Ad 22/2025 jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle ust. § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 26. 3. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňové rozhodnutí zamítlo žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu podle ustanovení § 41 odst. 3 pro nesplnění podmínek ustanovení § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť žalobkyně byla nadále invalidní ve II. stupni.

II. Žalobní body

2. Žalobkyně nesouhlasila s napadeným rozhodnutím. Žalobkyně se dlouhodobě léčí na X, kam pravidelně dochází. Podle ošetřující X jsou dány důvody ke zvýšení stupně invalidity. Žalobkyně není schopna samostatného života, je závislá na péči své X a nezvládá stresové situace. Dále žalobkyně trpí závažnými somatickými obtížemi: X. Tyto skutečnosti žalobkyně dokládá lékařskými zprávami (X a jiné). Z vyšetření na X je prokázáno, že X po úrazu dále pokračuje.

3. Žalovaná nesprávně hodnotila zdravotní stav žalobkyně, když bagatelizovala závažné X onemocnění, které má trvalý charakter a X. Vzhledem ke X, není schopná vykonávat činnost vyžadující mozkovou kapacitu, což podstatně omezuje žalobkyni v pracovním i osobním životě. Žalovaná nezohlednila všechny doložené lékařské zprávy, zejména závěry ošetřující X, kteří se shodují, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá vyššímu stupni invalidity.

4. Posudkový lékař hodnotil jednotlivé diagnózy izolovaně, aniž by komplexně zohlednil jejich vzájemný kumulativní účinek (X).

5. Rozhodnutí neodpovídá skutečnému stavu. Žalobkyně není schopna žít samostatně, je závislá na pomoci své X, nezvládá stresové situace a není schopna vykonávat ani běžné denní činnosti, bez pomoci. Bagatelizování, že se s tím žalobkyně naučila žít a je už X, není na místě, protože si X, a není v jejích možnostech samostatné zvládání životních situací, včetně obstarávání životních nákladů.

III. Vyjádření žalované

6. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Shrnula, že dne 18. 11. 2024 podala žalobkyně žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Česká správa sociálního zabezpečení prvostupňovým rozhodnutím ze dne 26. 3. 2025, č. j. X, zamítla žádost o změnu výše invalidního důchodu, neboť podle posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 15. 3. 2025 je žalobkyně nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně, jestliže její pracovní schopnost poklesla o 55 %.

7. Dne 30. 4. 2025 byly doručeny námitky proti rozhodnutí ze dne 26. 3. 2025, ve kterých žalobkyně namítala, že od posledního posouzení zdravotního stavu došlo k významnému zhoršení obtíží, a to jak v oblasti X, tak X potíží, její zdravotní stav odpovídá invaliditě třetího stupně. Shodu s prvopisem potvrzuje X 3 19 Ad 22/2025 8. Novým posudkem o invaliditě vypracovaným lékařkou Institutu dne 7. 7. 2025 bylo zjištěno, že se u posuzované jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jde o invaliditu I. stupně, z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 45 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je dle Institutu X. Jedná se o zdravotní postižení, které lze podřadit pod zdravotní postižení uvedená v X přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 - 45 %. Pro použití § 3 citované vyhlášky nebyly zjištěny další posudkově významné skutečnosti. Žalovaná z tohoto důvodu námitky zamítla a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. K námitkám žalobkyně lékařka Institutu uvedla, že zdravotní stav byl posouzen komplexně, byly vzaty v potaz všechny doložené lékařské zprávy, zdravotní stav odpovídá maximálně I. stupni invalidity, kdy zvolením horní hranice dané položky jsou dostatečně zohledněny i ostatní X a vzdělání posuzované. Dle X vyšetření je zřejmé, že zdravotní stav je stabilizovaný, ustálil se na určité úrovni, která umožňuje posuzované vykonávat práci odpovídající jejímu vzdělání a zkušenostem ve významně omezeném rozsahu pracovní doby. Pracovní potenciál je snížen, je ale plně zachován rehabilitační potenciál. Dominující subjektivní potíže (X) jsou řešitelné intenzivní X a mimo jiné i spoluprací s ambulancí léčby bolesti. Subjektivní vnímání zdravotních potíží nemůže být zásadní pro hodnocení invalidity, neboť různé osoby vnímají obdobné potíže různě, přičemž roli hrají věk, pohlaví, momentální životní situace, v níž se daná osoba nachází, psychické rozpoložení, práh bolesti atp. Posouzení tudíž musí vycházet z objektivních lékařských nálezů. X onemocnění tedy lékař Institutu hodnotil jako středně těžké postižení, středně těžké postižení myšlení, zřetelný odklon od normy při výkonu některých aktivit a rolí, s porovnáním se stavem před onemocněním. S přihlédnutím k X, je hodnoceno na horní hranici rozpětí, tj. 45 %. Omezená schopnost výkonu povolání X osoby je důvodem invalidizace a je zohledněna uznanou invaliditou. Nejedná se o těžké postižení, výrazný odklon od normy při výkonu většiny denních aktivit a rolí.

9. Žalovaná dodala, že rozhodnutím ze dne 5. 8. 2025, č. j. X, byla žalobkyni podle § 56 odst. 1 písm. e) a § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění snížena od X výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

IV. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

10. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Strany souhlasily s vyřízením věci bez jednání, žalobkyni nadto bylo plně vyhověno.

11. Podle § 39 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího Shodu s prvopisem potvrzuje X 4 19 Ad 22/2025 stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

12. Z výše uvedené právní úpravy vyplývá, že pojištěnec ve věku žalobkyně má nárok na invalidní důchod za současného splnění dvou podmínek, a sice že se stane invalidním a zároveň získá potřebnou dobu pojištění. Správní orgán není sám oprávněn zkoumat, zda a k jakému datu se žadatel stal, popř. zůstal, invalidním. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je tak závislé především na odborném lékařském posouzení (viz ust. § 8 odst. 7, 8, 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Správní orgán je pouze oprávněn a zároveň též povinen vyhodnotit, zda lékařský posudek, ze kterého při posouzení nároku na invalidní důchod vychází, splňuje požadavky na úplnost a přesvědčivost.

13. Na základě ust. § 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. V takovém posudku odborné lékařské komise se pak hodnotí celkový zdravotní stav, dochované pracovní schopnosti pojištěnce a zaujímají se v něm též posudkové závěry o invaliditě a jejím vzniku.

14. V kapitole X je položka X definována jako X, pro tuto položku jsou pak významná tato posudková hlediska: X.

15. Podle písm. X této položky X 16. V projednávaném případě žalobkyně zpochybňovala závěry posudkového lékaře, ze kterých vycházela žalovaná. S ohledem na to soud nechal vypracovat posudek posudkovou komisí, která soudu předložila posudek ze dne 22. 1. 2026, č. j. X (dále jen „posudek komise“); soud sám není oprávněn zdravotní stav žalobkyně zkoumat.

17. Posudek byl vypracován komisí ve složení předsedkyně komise (posudkový lékař) a člena komise s odborností X.

18. Komise došla k závěru, že pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí poklesly nejméně o 70 %, a to od X (X nálezem). Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu určila komise X. Komise hodnotila podle kapitoly X položky X přílohy vyhlášky o posuzování invalidity.

19. Posudková komise rekapitulovala obsah psychiatrické zprávy ze dne X, žalobkyni při jednání vyšetřila. Komise uvedla, že u posuzované se jedná o X. Při vyšetření v komisi je doprovázena X, není možné od ní zjistit zdravotní anamnézu pro X. Postižení tak bylo hodnoceno jako svým funkčním dopadem srovnatelné s postižením uvedeným v kapitole X s uvedenou procentní ztrátou schopnosti soustavné výdělečné činnosti 60 %, což je postižení představující X s výrazným odklonem od normy při výkonu většiny denních Shodu s prvopisem potvrzuje X 5 19 Ad 22/2025 aktivit a rolí. Posouzení proběhlo za použití posudkových kritérií uvedených v kapitole X s přihlédnutím i k X, jmenovitě k X.

20. Soud neshledal tento posudek přesvědčivým a dostatečně odůvodněným, mj. z důvodu, že členem komise nebyl lékař s odborností X, ač rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla shledána X, vyzval tedy k zpracování doplňujícího posudku.

21. Posudková komise ve složení s odborným lékařem s odborností X v doplňujícím posudku ze dne 3. 6. 2026, č. ev. X, doplnila, že zohlednila též sdělení ošetřujícího X ze dne 9. 4. 2026, podle kterého se jedná o pacientku trpící těžkým X. Z těchto důvodů došlo k poklesu X funkcí ve všech složkách až do stavu neslučitelnému s možností pracovního zařazení k logicky se nabízející práci X charakteru. Objektivně – X.

22. Posudková komise poukázala, že psychologem bylo referováno X. U X ženy, která dříve pracovala v psychicky náročných zaměstnáních (X), došlo nejprve ke snížení pracovního potenciálu po stránce X, pro výše popsané kombinované postižení nemohla vykonávat nejprve X post, poté práci X a posléze pro další zhoršení psychiky jakoukoliv X činnost. Působila poté jako osoba samostatně výdělečně činná v psychicky nenáročné činnosti (X), která ale rovněž musela být zastavena pro těžké kombinované postižení X. Schopnost vykonávat i pomocnou fyzicky a psychicky nenáročnou pracovní činnost pak úplně zakončil úraz v roce X, z těchto důvodů datum vzniku invalidity III. stupně stanoveno vyšetřením ortopeda z X, kdy referováno těžké postižení nosného aparátu s doporučením odlehčování berlemi, se zhoršením po posledním úrazu X, kdy došlo k X.

23. Posudková komise shrnula, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní, šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70 %. Kontrola stanovena po dvou letech právě z důvodu předpokládaného zlepšení X postižení po plánovaných operacích, s možností zařazení na lehkou práci manuálního charakteru. U žalobkyně se jedná o invaliditu třetího stupně od X, platnost posudku do ledna X. Nebyla schopna pracovat za zcela mimořádných podmínek.

24. Požadavky na kvalitativní stránku posudku jsou stanoveny judikaturou Nejvyššího správního soudu, např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019, č. j. 8 Ads 138/2017-40, k tomu tento soud uvedl, že: „Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009-38).” 25. V souladu s tímto rozsudkem soud uvádí, že mu nepřísluší hodnotit posudek komise z odborného hlediska, neboť k tomu nemá příslušné znalosti, stejně tak nemůže odborně hodnotit ani podklady, ze kterých posudek vychází. Soud může posudek hodnotit pouze z hlediska jeho celistvosti a přesvědčivosti, přitom je nezbytné též posoudit, zda existují jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Shodu s prvopisem potvrzuje X 6 19 Ad 22/2025 26. Soud shledal, že posudek komise po jeho doplnění požadavky úplnosti skutkových zjištění a přesvědčivosti posudkových závěrů splňuje. Posudková komise objektivně a přesvědčivě zdůvodnila svůj závěr při posouzení procentního poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Komise rozhodovala v řádném složení, kromě předsedkyně komise, posudkové lékařky, byl členem též lékař z oboru X, tedy z toho oboru, do nějž spadá i postižení žalobkyně, které bylo shledáno za hlavní příčinu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Z posudku je zřejmé, že posudková komise hodnotila veškerou zdravotní dokumentaci, kterou měla k dispozici, a žalobkyni osobně vyšetřila.

27. Komise přesvědčivě zdůvodnila, z jakých důvodů hodnotila stav žalobkyně podle kapitoly X. K závěrům komise o vzniku invalidity a stupni invalidity neměla ani jedna ze stran žádné námitky.

28. Z posudku komise tak má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobkyně jednalo od X o invaliditu III. stupně. Napadené rozhodnutí bylo tudíž zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, a proto je městský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaná neměla ve věci úspěch, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalobkyni náklady nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 24. června 2026 JUDr. Lenka Loudová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje X 7 19 Ad 22/2025 Shodu s prvopisem potvrzuje X