19 Ad 33/2023

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: X, narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Danielem Thelenem sídlem U Průhonu 1516/32, 170 00 Praha 7 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 11. 2023, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště pro Prahu a Střední Čechy (dále jen „žalovaná“), ze dne 9. 11. 2023, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž byly podle ust. § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 6. 6. 2023, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění”), neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce pouze o 20 %.

II. Žalobní body

3. Žalobce nesouhlasil s napadeným rozhodnutím. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu účastníka řízení s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu X přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Přitom podle dřívějšího posudku ČSSZ ze dne 26. 9. 2022 žalovaná uvedla, že žalobce není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 10 %. Následně, po podání námitek proti předmětnému rozhodnutí, novým posouzením zdravotního stavu lékařem ČSSZ žalovaná uvedla, že bylo zjištěno, že pracovní schopnost poklesla o 20 % a jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, X.

4. Žalobce namítal, že předmětné závěry byly učiněny posudkovými lékaři žalované, aniž by podrobněji zkoumali jeho zdravotní stav. Na jednání nebyl žalobce přizván, posouzení tak proběhlo bez jeho přítomnosti, takže si posudkový lékař nemohl učinit odpovídající představu o zdravotním stavu a postižení žalobce.

5. Žalovaná není ve svém posuzování zdravotního stavu žalobce jednotná, kdy nejprve uvede, že jeho pracovní schopnost poklesla o 10 %, následně, po podání námitek proti předmětnému rozhodnutí, o 20 %, kdy zdravotní postižení zařadila do jiné kapitoly přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.

6. Žalovaná porušila obecné posudkové zásady uvedené v příloze č. 1 vyhlášky o posuzování invalidity, kdy neprovedla hodnocení dotazníkovou metodou a nepoužila pro hodnocení Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví pro hodnocení mobility dle domén, a tím tak zásadním způsobem zkreslila výsledek posouzení. Povinností žalované bylo, aby provedla posouzení funkčního omezení denních aktivit podle předmětné Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví.

7. Porušením stanovených posudkových zásad byla porušena zákonná povinnost žalované a hodnocení zdravotního stavu tak bylo zkresleno. K prokázání míry zkreslení posudku žalobce doložil znalecký posudek za ztížení společenského uplatnění za újmu na zdraví ze dne 28. 8. 2023, č. 18/2023 vypracovaný doc. X. Posudek je zpracován na základě metodiky vydané Nejvyšším soudem, tedy totožnou s Mezinárodní klasifikací funkčních schopností, disability a zdraví, byť širším rozsahem, než posuzuje vyhláška o posuzování invalidity (vyhláška vyžaduje posouzení pouze uvedených čtyř oblastí ve vztahu k pracovní schopnosti, nehodnotí například komunikaci, vzdělávání nebo komunitní život na rozdíl od posudku pro ztížení společenského uplatnění). Posudek zpracovaný touto metodou uvádí v relevantních doménách tuto míru funkčního postižení v oblasti: pohybových schopností v doméně „D4 Pohyblivost“ stanoví míru poklesem o 75 % (celková bodová váha v hodnocení 6,94), výkonnost ve vztahu k zaměstnání hodnotí v doméně „D8 Hlavní oblasti života, skupina činností Práce a zaměstnání D840 – D859“ poklesem o 50 %, zvládání denních činností v domácnosti v doméně „D6 Život v domácnosti“ hodnotí jednotlivé aktivity poklesem od 25 % do 75 %. Je tedy zjevné, že při řádném vyhodnocení a porovnání relevantních čtyř oblastí by nebylo možné dojít k výsledku celkového funkčního postižení 20 %.

8. Pokles pracovních schopností žalobce je vyšší, neboť je schopen pracovat v sedě pouhých 20 minut v kuse, následně musí provést rehabilitační cvičení minimálně ve stejné délce. Jednu pracovní hodinu je tak schopen vykonat za jednu hodinu a 40 minut. Druhá pracovní hodina je již náročnější, kdy zvládne pracovat nepřetržitě opět 20 minut, avšak poté je nucen provést rehabilitační cvičení v délce 30 minut. Druhá pracovní hodina je tak odpracována za dvě hodiny. U třetí hodiny je dané totožné. Tři pracovní hodiny je tak žalobce schopen odpracovat za dobu pěti hodin a 40 minut. Následně ho postihují křeče, bolesti zad a migrény a není schopen v pracovní činnosti pokračovat.

9. Toto je doloženo lékařskou zprávou ze dne 21. 10. 2022 X ambulance, ve které je uvedeno „X“. Dále z lékařské zprávy ze dne 16. 6. 2022 neurologické ambulance, ve které je uvedeno „při změnách počasí X, delší chůzí – po 100 m musí zastavit, rovněž delším stáním“, z ambulantního vyšetření ze dne 3. 8. 2022 kliniky X 1. LF UK a FN Motol, které uvádí „sed toleruje jenom na 20 min“. Dále z posudku praktické lékařky MUDr. X ze dne 15. 10. 2022 vyplývá, že u žalobce přetrvávají X, intenzivní v sedě a stoji, chůze je rovněž limitovaná. E-mailem ze dne 19. 4. 2023 X potvrdila, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý, přetrvávají X. Praktická lékařka dále potvrzuje, že žalobce je omezen ve své pracovní činnosti, kdy jeho zdravotní stav vyžaduje dlouhodobou rehabilitaci. Bolest X se sezením cca 20 minut a delším stáním je potvrzena i lékařskou zprávou X ambulance ze dne 22. 3. 2023. Ta dále uvádí, že se u žalobce opět zvýraznily X. Rovněž lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci ze dne 5. 10. 2023 prokazuje, že žalobce je zdravotně způsobilý k výkonu práce, avšak s podmínkami, kterými jsou: práce z domova, kdy práce v kanceláři je neproveditelná, flexibilní pracovní doba, nutné střídání poloh během pracovního výkonu, nemožnost řízení motorového vozidla.

10. Při posuzování zdravotního stavu žalobce nebylo přihlédnuto k ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Zaměstnavatel s žalobcem rozvázal pracovní poměr výpovědí z důvodu zdravotního stavu žalobce, jeho omezení mu neumožňuje vykonávat práci sjednanou pracovní smlouvou. Posudkový lékař zaměstnavatele uvedl, že je nutná práce z domova, kdy práce v kanceláři je neproveditelná, nutná je flexibilní pracovní doba, střídání poloh během pracovního výkonu, nemožnost řízení motorového vozidla. Omezení na straně žalobce jsou tak značná, přesto se s nimi žalovaná nevypořádala a neuvedla důvody, proč nelze uplatnit ustanovení § 3 vyhlášky. Žalobce má více zdravotních postižení, z toho důvodu je pokles jeho pracovní schopnosti větší, než kdyby měl „jen“ jedno postižení. Žalovaná pouze uvádí, že dle ustanovení § 2 odst. 3 citované vyhlášky se více zdravotních postižení nesčítá, nevypořádala se však již se zvýšením horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti.

III. Vyjádření žalované

11. Výhrady žalobce nepovažovala žalovaná ve světle výsledků proběhlého řízení za opodstatněné. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 31. 10. 2023, vypracovaného posudkovým lékařem pro účely řízení o námitkách, který invaliditu žalobce posoudil ve smyslu ustanovení § 5 písm. i) a § 8 odst. 9 zákona organizaci sociálního zabezpečení, a to tak, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, avšak nejde o invaliditu podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %, která se ve smyslu ustanovení § 3 citované vyhlášky nemění. Posudek podle názoru žalované splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Konečně i posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která je ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkumného řízení, dospěla k závěru, že žalobce není invalidní.

IV. Obsah správního spisu

12. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení:

13. Žalobce dne 1. 8. 2022 podal žádost o invalidní důchod. Dne 27. 10. 2022 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, jímž pro nesplnění podmínek ust. § 38 zákona o důchodovém pojištění zamítl žádost žalobce o invalidní důchod, a to na základě posudku o invaliditě ze dne 26. 9. 2022, ve kterém posuzující lékař dospěl k závěru, že žalobce není invalidní, neboť u něj došlo k poklesu pracovní schopnosti z důvodu nepříznivého zdravotního stavu pouze o 10 %, podle kapitoly XV (Funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích), X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. V posudku o invaliditě v námitkovém řízení ze dne 12. 1. 2023 dospěl posuzující lékař k závěru, že se u žalobce jedná o pokles pracovní schopnosti pouze o 20 %, hodnoceno podle stejné položky X (které odpovídá míra poklesu pracovní schopnosti 10–20 %). Žalovaná námitky zamítla rozhodnutím ze dne 23. 2. 2023, č. j. X. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil žalobou, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 5. 2024, č. j. 20 Ad 8/2023-23, žalobu zamítl. Soud v řízení nechal vypracovat posudek posudkovou komisí, která soudu předložila posudek ze dne 26. 6. 2023, č. j. X, podle kterého je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce stav po polytraumatu ze dne 15. 4. 2021 se zařazením taktéž do kapitoly XV, X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková komise přitom stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici rozpětí, neshledala medicínský důvod pro navýšení podle ust. § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Kasační stížnost nebyla podána.

14. Žalobce opětovně požádal o přiznání invalidního důchodu. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně dne 6. 6. 2023 žádost zamítl, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce o 20 % (podle posudku PSSZ ze dne 10. 5. 2023). Podle posudku rozhodující příčinou nepříznivého zdravotního stavu jsou reziduální obtíže po utrpěné zlomenině X. Ani nadále se nejedná o funkční postih ve formě středně těžké poruchy, není funkčně významná porucha funkce X, nejsou reziduální X ani se nejedná o postižení funkčně těžšího stupně. Jde nadále o dopad ve formě lehké poruchy, občasná neurologická symptomatologie, poruchy statiky a dynamiky X. Hodnoceno podle kapitoly XV (Funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích), oddílu X přílohy k vyhlášce posuzování invalidity.

15. V námitkách ze dne 10. 7. 2023 žalobce s tímto rozhodnutím nesouhlasil. Lékař ČSSZ v posudku ze dne 31. 10. 2023 konstatoval, že u žalobce jde o stav po X dne 15. 4. 2021 - X Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu účastníka řízení s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII (Postižení svalové a kosterní soustavy), X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu ustanovení § 3 vyhlášky o posuzování invalidity nemění. U účastníka řízení jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu účastníka řízení je stav po X ze dne 15. 4. 2021 - X. Dle dokumentace je účastník léčen pro X. Tato onemocnění nezpůsobují funkční postižení, nemají vliv na pokles pracovní schopnosti. Po provedeném přezkumu lékař ČSSZ konstatoval, že k datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ ze dne 6. 6. 2023 lze posudkový závěr lékaře PSSZ ze dne 10. 5. 2023 potvrdit, byla stanovena správná posudková kritéria v souladu s platnou legislativou. Zdravotní postižení není takového stupně závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo hodnocení dle kapitoly XIII, oddílu X vyhlášky o posuzování invalidity, protože se nejedná o středně těžké nebo těžké funkční postižení X. K námitkám účastníka lékař konstatoval, že z odborných lékařských nálezů je zcela zřejmý stupeň funkčního postižení způsobený dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a hodnocení pomocí dotazníkové metody podle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností disability a zdraví by nemělo přínos. Cílem posudku není kopírovat veškeré lékařské nálezy, které jsou obsahem spisové dokumentace, ale posudkovým lékařem jsou vybírány nálezy a údaje z nich, které považuje za podstatné, a jsou maximálně objektivní pro posouzení. Posouzení zdravotního stavu dle kapitoly XV, oddílu X vyhlášky o posuzování invalidity nelze považovat za chybné, protože v souladu s vyhláškou o posuzování invalidity X posudkový lékař stanovit procentní míru poklesu pracovní schopnosti dle postižení, které je svým funkčním dopadem srovnatelné. Protože se u účastníka řízení jednalo o stav po zlomeninách X, mohl lékař PSSZ tuto položku použít. Žalovaná z těchto důvodů námitkám žalobce v napadeném rozhodnutí nevyhověla.

V. První rozsudek městského soudu a rozsudek Nejvyššího správního soudu

16. Městský soud v Praze žalobu svým prvním rozsudkem ze dne 6. 2. 2025, č. j. 19 Ad 33/2023-86, zamítl.

17. Soud nechal vypracovat posudek posudkovou komisí, která soudu předložila posudek ze dne 26. 6. 2024, č. j. X. Posudek byl vypracován komisí ve složení předseda komise – posudkový lékař a člena komise s odborností X. Žalobce byl jednání komise vyšetřen neurologem.

18. V posudku komise uvedla, že při jednání účastník sdělil, že má bolesti X, je po X v roce X, trpí X, na bolesti bere silné léky, asi 2x do měsíce, X, vidí hůře na blízko, nosí na čtení brýle. X Dojíždí na rehabilitace 1x týdně, cvičí i doma, občas mívá i migrény, ujde max. 200 metrů, pak musí pro bolesti zastavit. Ven nechodí.

19. Dle objektivního vyšetření při jednání komise byl orientován, X 20. Komise shrnula posudkově významné odborné lékařské nálezy a jejich obsah – zejména zpráva X ze dne 15. 4. 2021, X lékařská zpráva X ze dne 21. 4. 2021, X lékařská zpráva X ze dne 15. 4. 2021, zpráva X ze dne 4. 5. 2021, zpráva X ze dne 13. 7. 2021, zpráva X ze dne 21.4.2021, X ze dne 28. 4 .2021, magnetická rezonance X ze dne 25. 5. 2021, X ze dne 23. 7. 2022, EMG vyšetření X ze dne 9. 9. 2022, EMG vyšetření X ze dne 14. 12. 2021, X lékařská zpráva X ze dne 21. 4. 2021, X lékařská zpráva X ze dne 12. 7. 2022, X lékařská zpráva X ze dne 29. 7. 2022, X lékařská zpráva X ze dne 4. 10. 2022, RTG X ze dne 10. 2. a 25. 8. 2022, magnetická rezonance X ze dne 23. 4. 2021, zpráva X ze dne 15. 10. 2022.

21. Podle X zprávy X ze dne 19. 5. 2022: X 22. Posuzovaný měl X vysokoškolské vzdělání, pracoval jako X. Trpěl X 23. Zobrazovací metody potvrdily i X Užíval pravidelně léky proti bolesti, X, několik tablet denně (2-3). Měl potíže se spánkem.

24. Byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav posuzovaného, X. Měl degenerativní změny X. Subjektivně nadále trpěl bolestmi a omezením pracovní aktivity.

25. Komise posoudila jako rozhodující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav posuzovaného X. Klinicky nejvýznamnější bylo postižení v oblasti X Z těchto důvodů komise hodnotila pokles míry pracovní schopnosti podle kapitoly XIII (Postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu X. Vzhledem k dalším onemocněním volila horní hranici rozmezí míra poklesu pracovní schopnosti, 20 %.

26. Nešlo o postižení podle kapitoly XIII, oddílu X 27. Vzhledem ke sníženému uplatnění při omezeném denním režimu posudková komise zcela maximalisticky navýšila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti o 10 % na celkový pokles míra pracovní schopnosti 30 %. Posuzovaný nebyl invalidní.

28. Komise zhodnotila veškerou doloženou zdravotní dokumentaci, znalecké posudky a zcela maximalisticky přihlédla i k částečnému omezení možnosti výkonu povolání. Posuzovaný nikdy neabsolvoval psychologické ani psychiatrické vyšetření, které by ozřejmilo případné postižení rozumových funkcí či míru psychosomatického postižení, jeho úzkostné nastavení po prodělaném traumatu. Užíval dlouhodobě a pravidelně několikrát denně léky proti bolesti návykového charakteru, X. Posuzovaný mohl nadále vykonávat původní zaměstnání v menší intenzitě i s vhodnými přestávkami.

29. Žalobce k obsahu posudku upozornil, že rozdíl mezi pracovní schopností dle posudku a poklesem pracovní schopnosti nutným pro vznik invalidity je nepatrný. Jedná se tedy nepochybně o hraniční stav mezi nepřiznáním invalidity a invaliditou prvního stupně. Je-li zdravotní postižení žadatele vyhodnoceno jako hraniční mezi dvěma položkami, musí být závěr o kvalifikaci zdravotního postižení podle nižšího stupně, oproti vyššímu stupni, náležitě a přesvědčivě odůvodněn, neboť právě na něm může záviset nárok stěžovatele na invalidní důchod. Nelze-li takové jednoznačnosti a přesvědčivosti dosáhnout, je nutno zvolit kvalifikaci pro stěžovatele příznivější, neboť jde o rozhodování o základním sociálním právu na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) - analogická aplikace zásady in dubio pro libertate. Též platí, že posudky posudkových komisí musí obstát v testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti, viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003-61. Žalovaná neprovedla hodnocení dotazníkovou metodou a nepoužila pro hodnocení klasifikaci. Dále se nevypořádala se znaleckým posudkem X a znaleckým posudkem X a nevycházela z kompletní zdravotní dokumentace. Komise též nezohlednila specifické příčiny vzniku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Komise se zejména nedostatečně zabývala rozsahem a intenzitou zdravotního postižení X a to se zřetelem ke znaleckým posudkům a lékařským zprávám. Potíže s X nebyly komisí dostatečně akcentovány, přestože představují hlavní příčinu snížení pracovní schopnosti. Žalobce zdůraznil, že veškeré jeho zdravotní potíže vyvstaly v souvislosti s dopravní nehodou ze dne X, kdy byl při přecházení pozemní komunikace po vyznačeném přechodu pro chodce a na světelný signál „volno” sražen motorovým vozidlem. Nehodový děj je objasněn na přiloženém kamerovém záznamu, z nějž vyplývá, že došlo hned ke čtyřnásobnému nárazu vozidlem. V důsledku poškození X činí maximální doba, po kterou žalobce s ohledem na přetrvávající bolesti dokáže sedět, 20 minut, poté se musí uvést do polohy ležmo, případně na chvíli za pomocí dvou francouzských holí vstát. Možnost pohybu za pomocí holí je omezena na vzdálenost do cca 200 metrů. Po překonání této vzdálenosti musí opětovně změnit svou pozici na ležmo. Bez náležité opory je vzdálenost, kterou je schopen překonat, podstatně kratší. Pro změnu polohy užívá vlastní techniky, aby minimalizoval bolestivost úkonů. Stejně tak je žalobce výrazně omezen při procesu oblékání se. Musí se vyvarovat pobytu v klimatizovaných prostorách. Je odkázán na medikaci tlumící bolest, časté návštěvy lékaře, trpí X. Má velmi omezený X Žalobce měl být posuzován podle kapitoly XIII, oddílu X přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Podle komise se u žalobce údajně nejednalo o středně těžké funkční postižení, nebyl přítomen významný X nález a nešlo o významné postižení nervu, aniž by však komise tento závěr řádně a přesvědčivě odůvodnila. Komise uvedla, že zobrazovací metody potvrdily změny v oblasti X. To je však v rozporu s lékařskými zprávami předloženými navrhovatelem, např. lékařskou zprávou X ze dne 23. 4. 2021 (X), lékařskou zprávou X ze dne 19. 5. 2022 a lékařskou zprávou X ze dne 21. 10. 2022 (v obou zprávách diagnostikována „X“). Tyto zprávy prokazují, že dochází k trvalým projevům X. O tom svědčí i faktický stav prokázaný též na jednání komise, tedy že u žalobce dochází k časté X Stejně tak nemožnost sezení po dobu delší než cca 20 minut není občasná, nýbrž trvalá, a představuje významné omezení celkové výkonnosti při běžném zatížení se značným omezením denních aktivit. V závěru posudkového hodnocení komise X naprosto opomněla a věnovala se pouze X, ani tam však nepostupovala správně. Pokud jde totiž o X, avšak blíže se k této problematice nevyjádřila, přestože předmětný závěr o přítomnosti X vyplývá z komisí citovaných lékařských zpráv X ze dne 10. 2. 2022 a ze dne 25. 8. 2022 („X.“). Žalobce je navíc přesvědčen, že u X – viz lékařská zpráva X ze dne 4. 5. 2021, kterou měla žalovaná k dispozici, ale nijak se s ní nevypořádala, a dále znalecký posudek X ze dne 18. 11. 2023 a odborné vyjádření X. Komise se nevypořádala s předloženým znaleckým posudkem X a posudkem X. Znalecký posudek X byl zpracován v souladu s metodikou Nejvyššího soudu. Tato vyžaduje posuzování podle dotazníkové metody uvedené v klasifikaci, která je zároveň závazná pro posuzování invalidity dle kapitoly XIII přílohy vyhlášky. Znalecký posudek je tedy použitelný i pro řízení o přiznání invalidního důchodu, neboť vychází ze stejných posuzovacích kritérií, byť v širším rozsahu. Povinnost postupovat formou dotazníkové metody dle klasifikace je přitom výslovně uložena v kapitole XIII přílohy vyhlášky. Závěry X jsou přesvědčivé, plně přezkoumatelné, podrobné a srozumitelné. Pokud by komise se závěry posudku X nesouhlasila, měla to úplně a přesvědčivě odůvodnit. Posudek komise je též vnitřně rozporný. Komise uvedla, že maximalisticky přihlédla i k částečnému omezení možnosti výkonu povolání, na téže místě však zároveň nesprávně tvrdí, že posuzovaný mohl nadále vykonávat původní zaměstnání v menší intenzitě i s vhodnými přestávkami. Bývalí zaměstnavatelé s žalobcem ze zdravotních důvodů ukončili pracovní poměr. Pracovní smlouva byla vypovězena poté, co se žalobce podrobil mimořádné prohlídce pro účely vydání lékařského posudku o zdravotní způsobilosti. Podle tohoto posudku ze dne 5. 10. 2023 je žalobce „zdravotně způsobilý s podmínkou”, přičemž podmínky byly vymezeny následovně: práce pouze z domova (home office) - práce v kanceláři neproveditelná; nutnost flexibilní pracovní doby; nevhodnost práce v klimatizovaných prostorech; nutnost střídání poloh během pracovního výkonu; nemožnost řídit motorové vozidlo. Výkon původního zaměstnání v menší intenzitě i s vhodnými přestávkami není možný, neboť žádný ze zaměstnavatelů v oboru by úlevy tohoto rozsahu nebyl schopen akceptovat. Pokud by měl žalobce vstoupit do pracovněprávního vztahu s jiným zaměstnavatelem, patrně by se muselo jednat o méně kvalifikovanou činnost, s nižší mzdou i podstatně upravenou pracovní dobou.

30. Soud si vzhledem k rozsáhlým námitkám odborného charakteru vyžádal doplnění posudku. Posudková komise v doplnění ze dne 12. 12. 2024, ev. č. X, své závěry potvrdila. Námitky zástupce posuzovaného uváděly chybějící uvedení rozdílu mezi X. Jak správně odborné X zprávy uváděly, kvalitativní rozdíl mezi těmito pojmy z hlediska zobrazovacích metod je zřejmý. Posuzování míry poklesu pracovní schopnosti se však opírá o míru funkčního postižení, za předpokladu objektivizace zobrazovacími metodami. V tomto případě zobrazovací metody objektivně potvrdily příčinu postižení posuzovaného, míru postižení však definuje funkční, tedy v tomto případě, neurologické postižení. Obecně neplatí přímá úměra mezi tíží postižení potvrzeného zobrazovacími metodami a tíží funkčního postižení zjištěného X vyšetřením. Zobrazovací metody potvrzují existencí postižení, funkční vyšetření pak vyjadřuje tíži postižení. V případě postižení posuzovaného X vyšetření opakovaně prokazovala lehký stupeň postižení, nebyla přítomna těžká X. Kořenové dráždění mělo minimální vliv na X. Míra kontaktu X . Námitka zabývající se váhou zohlednění dotazníků kvality života byla již zmíněná v minulém posudkovém zhodnocení. Jde o údaje subjektivní, které pouze doplňují celkové objektivní vyšetření, nemají rozhodující vliv. Pokud nejsou v souladu s objektivními lékařskými nálezy, nemají vliv na závěr posouzení. Posudková komise zhodnotila veškeré doložené lékařské zprávy, citace jsou však uvedeny z lékařských nálezů, majících posudkový význam. V případě lékařské zprávy ze dne 4. 5. 2021 byl v posudkovém zhodnocení citován rentgenový nález jako významná informace, ostatní informace byly opakující se, bez posudkového významu.

31. Ani s doplňujícím posudkem žalobce nesouhlasil, zopakoval veškeré námitky, komisi vytýkal, že nezkoumala samotné nálezy dle zobrazovacích metod, X. Komise se nevypořádala s posudkem X, ani s dalšími lékařskými zprávami. Obtíže žalobce jako časté necitlivosti, křeče a bolesti jsou projevy X.

32. Soud doplnil dokazování – ze znaleckého posudku X ze dne 28. 8. 2023 vyplývalo, že jeho účelem je stanovit odškodnění za ztížení společenského uplatnění. V položkách D 840 a D 850 znalec konstatuje, že žalobce není schopen zvýšit či změnit kvalifikaci, není schopen se účastnit prezenčních školení. Podle přílohy pak znalec hodnotil položku 845 získání, udržení a ukončení zaměstnání obtížemi ve výši 50 % jako těžkou obtíž. Posudek X ze dne 26. 6. 2023 je součástí správního spisu, vyjadřuje se primárně k příčinné souvislosti nehody a poškození zdraví žalobce, vysvětluje rozdíl mezi X, kdy však zdůrazňuje, že rozdělení X. Obdobně pak i posudek X ze dne 15. 6. 2023. Podle lékařského posudku o zdravotní způsobilosti práci ze dne 5. 10. 2023 je žalobce zdravotně způsobilý s podmínkou. Dne 26. 10. 2023 žalobce obdržel výpověď z pracovního poměru (zjištěno z této výpovědi), neboť žalobce nesplnil požadavky na řádný výkon práce (v návaznosti na mimořádnou lékařskou prohlídku). Podle posudku X ze dne 18. 11. 2023 je na snímku z CT ze dne 15. 4. 2021 patrná X. Žalobce doložil též vyjádření X, že na X. Podle výpovědi dohody o provedení práce ze dne 4. 5. 2022 byla bez udání důvodu ukončena dohoda o provedení práce ze strany zaměstnavatele X Z kamerového záznamu je zřejmý průběh nehody, kdy žalobce byl na přechodu sražen automobilem. Podle mailu X, praktické lékařky, ze dne 19. 4. 2023 u žalobce jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, přetrvávají bolesti X. Subjektivní potíže jsou verifikovány objektivním nálezem odborných lékařů, žalobce je omezen v pracovní činnosti, neboť má sedavé zaměstnání, služební cesty, práce přesčas, proto nemůže být zajištěna soustavná rehabilitace. Všechny tyto listiny měla posudková komise k dispozici.

33. Městský soud vyhodnotil posudek posudkové komise ze dne 26. 6. 2024, č. j. X, doplněný dne 12. 12. 2024, ev. č. X, jako přesvědčivý.

34. Soud měl za to, že žalobcem předložený znalecký posudek znalce X, byl pro souzenou věc nerozhodným, neboť jeho zpracovatel je předně znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví X a odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví. Nejedná se o znalce se specializací na posudkové lékařství. Zejména ale zadání předmětného posudku nijak nekoresponduje s podstatou souzené věci, když úkolem soudního znalce bylo v tomto posudku (pouze) stanovit výši odškodnění za ztížení společenského uplatnění za újmu na zdraví, kterou žalobce utrpěl po nehodě ze dne 15. 4. 2021 podle metodiky Nejvyššího soudu. Znalecký úkol znalec v předmětném posudku splnil a zcela vyčerpal jeho zadání svým závěrem o výši odškodnění za ztížení společenského uplatnění žalobce podle metodiky Nejvyššího soudu. K invaliditě žalobce se znalec nijak nevyjadřoval, a to ani nad rámec svého znaleckého úkolu. Znalec hodnotil položku 845 získání, udržení a ukončení zaměstnání obtížemi ve výši 50 % jako těžkou obtíž, nicméně nejsou uvedeny žádné úvahy, jak znalec k tomuto závěru došel, proto by se komise k tomuto závěru ani nebyla schopna podrobně vyjádřit, komise nemohla tento závěr bezvýhradně převzít a akceptovat pokles pracovních schopností žalobce o 50 %, jak žalobce požaduje, posudek by pak nebyl přezkoumatelný. Obdobné stanovisko v otázce použitelnosti znaleckého posudku zpracovaného k ohodnocení ztížení společenského uplatnění při posuzování otázky invalidity již zaujal zdejší soud v rozsudku ze dne 29. 5. 2024, č. j. 20 Ad 8/2023- 62, ve věci první žaloby žalobce proti nepřiznání invalidního důchodu. K otázce posuzování ztížení společenského uplatnění podle občanskoprávních předpisů a vztahu těchto závěrů při rozhodování o vzniku invalidity se Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozsudku ze dne 17. 2. 2022, č. j. 6 Ads 378/2020-4: „Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s námitkou, že vyhláška odporuje obecným principům práva, jež přinesla rekodifikace občanského práva. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, upravuje vzájemné vztahy osob na úrovni horizontální (§ 1 odst. 1 věta první občanského zákoníku), zatímco úprava vyplývající ze zákona o důchodovém pojištění je úpravou v linii vertikální, jíž stát realizuje svou politiku sociálního zabezpečení. Působnost občanského zákoníku a zákona o důchodovém pojištění je tedy zcela odlišná. Ustanovení § 1 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku rovněž zdůrazňuje, že uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. Vytváření paralely mezi posuzováním sníženého společenského uplatnění způsobeného v důsledku jednání v horizontální sféře vztahů mezi jednotlivci (civilním deliktním jednáním) a posuzováním míry poklesu pracovní schopnosti pro účely nároku na invalidní důchod v rámci státního systému sociálního zabezpečení tedy není na místě. Při aplikaci norem předpisů důchodového zabezpečení nelze argumentovat principy (rekodifikace) soukromého práva.“ Obdobně srovnej závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2012, č. j. 4 Ads 118/2011-70, kdy byl aprobován závěr krajského soudu, že posudková komise nemůže přihlížet k obsahu znaleckých posudků, které byly zaměřeny nikoliv na hledisko posuzování míry poklesu pracovní schopnosti, ale byly vypracovány za zcela jiným účelem, jímž je posouzení výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Míru poklesu pracovní schopnosti stěžovatelky, která je jedním z klíčových hledisek pro posouzení, zda stěžovatelka splňuje podmínky pro přiznání některého ze stupňů invalidity uvedených v § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, tak tyto posudky vůbec nehodnotily a nelze z nich proto při posouzení této věci vycházet. Další důvod, pro který nelze uvedené posudky v tomto řízení zohlednit pak představuje skutečnost, že tyto posudky nebyly vypracovány ke dni rozhodnutí žalované.

35. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 7. 11. 2025, č. j. 5 Ads 37/2025-34, rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

36. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že stěžovatel v námitkách ze dne 1. 12. 2022 proti prvnímu rozhodnutí žalované uvedl, že je z důvodu svých zdravotních komplikací schopen vydržet vsedě bez přestávky pouze 20 minut. Poté musí provádět po minimálně stejně dlouhou dobu rehabilitační cvičení. Pokud poté pracuje dalších 20 minut vsedě, musí rehabilitovat po dobu 30 minut. Pokud sedí i poté, musí opět rehabilitovat 30 minut. Pokud poté vykonává práci i čtvrtou hodinu bez významné přestávky, zvládne již pracovat pouze 15 minut, neboť poté dle vlastního tvrzení dostává křeče, bolesti zad a migrény, pro které již není v práci v daný den schopen pokračovat. Takto stěžovatelem vnímaná subjektivní potíž je uvedena v několika lékařských zprávách, které do řízení o projednávané věci doložil, mimo jiné např. v lékařských zprávách X ze dne 19. 5. 2022 a ze dne 21. 10. 2022. Určitou „objektivizující“ podporu pro tato tvrzení lze nalézt ve znaleckém posudku X. ze dne 28. 8. 2023. V něm znalec na základě vyšetření stěžovatele, které provedl dne 21. 8. 2023, na straně 4 mimo jiné uvedl, že stěžovatel „nedokáže sedět déle jak 10 minut“ a že „[p]o 7 minutách rozhovoru musí poškozený vstát“. Kromě toho jsou na téže straně uvedeného znaleckého posudku rovněž konstatovány stěžovatelovy potíže se stáním a chůzí: „Chodí o dvou francouzských holích […] Při chůzi v ordinaci bez francouzských holí vrávorá, potřebuje pomoc vyšetřujícího, aby nedošlo k pádu.“ I v lékařském posudku o zdravotní způsobilosti k práci ze dne 5. 10. 2023, zpracovaném X, dle jehož posudkového závěru byl stěžovatel zdravotně způsobilý k výkonu původního zaměstnání (ředitel interního auditu) s podmínkou, je v poznámce uvedeno: „Práce v kanceláří neproveditelná, flexibilní pracovní doba, není vhodná práce v klimatizovaných prostorech, nutné střídání poloh během pracovního výkonu, nemůže řídit motorové vozidlo.“ 37. Posudková komise se však s omezením doby, kterou stěžovatel vydrží v sedu, ve svém posudku nevypořádala. Přestože Nejvyšší správní soud souhlasí s tím, že znalecký posudek X byl zpracován za jiným účelem a na základě jiných kritérií, než je relevantní v posuzované věci, takže ani jeho závěry nejsou na posouzení invalidity stěžovatele bez dalšího přenositelné, nelze přehlédnout, že zjištění, k nimž znalec při vyšetření stěžovatele za účelem zpracování daného posudku dospěl, do určité míry podporují jeho subjektivní tvrzení o tom, že není schopen po delší dobu sedět ani stát či chodit bez opory. Pokud měla posudková komise za to, že i přes vyšetření provedené X zůstávají stěžovatelem tvrzené obtíže výlučně subjektivní povahy, bylo na ní, aby toto své přesvědčení podložila relevantními lékařskými zprávami; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 3 Ads 254/2016-64, v němž tento soud konstatoval: „Předně je třeba uvést, že úkolem posudkových lékařů i posudkových komisí MPSV primárně není vyšetřování posuzovaných osob, ale pouze posudkové zhodnocení nálezů klinických lékařů, které jsou pro vypracování posudku podkladem. Lékař či posudková komise sice mohou v případě pochybností o průkaznosti některých nálezů provést při jednání orientační vyšetření posuzované osoby, není to však zákonem předepsáno a závažné pochybnosti o zdravotním stavu by stejně musely být řešeny vysláním posuzované osoby k vyšetření na některém z klinických pracovišť.“ Posudková komise se však ke stěžovatelovým potížím spočívajícím zejména v omezení doby, kterou vydrží v poloze v sedu, nevyjádřila. Její posudek ani ve spojení s jeho doplněním z tohoto důvodu nelze považovat za úplný ani přesvědčivý, protože v něm nejsou vypořádány veškeré rozhodné okolnosti. Z posudku posudkové komise ani z jeho doplnění přitom nevyplývá, že by posudková komise považovala zdravotní postižení stěžovatele za hraniční mezi položkami X kapitoly XIII, oddílu X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková komise již v samotném posudku zdůvodnila svůj závěr, proč se nejednalo u stěžovatele o středně těžké funkční postižení dle položky X, zejména tím, že „nebyl přítomen významný X nález, nešlo o významné postižení nervu, nebyla přítomna ani X“. Nicméně dle položky X jsou relevantní také další okolnosti, mj. i otázka, zda došlo k „závažnému snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení“ a „k omezení některých denních aktivit“. V tomto ohledu je třeba vzít v úvahu též první větu posudkového hlediska uvedeného v kapitole XIII, oddílu X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity: „Při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti se hodnotí funkční postižení X a z toho vyplývající omezení celkové výkonnosti a pohyblivosti a dopad na schopnost vykonávat denní aktivity.“ 38. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že posudková komise zohlednila výrazné omezení možnosti stěžovatele pokračovat v jeho dosavadním zaměstnání (či obdobné pracovní činnosti) tím, že dle § 3 odst. 2 vyhlášky pro posuzování invalidity navýšila míru poklesu jeho pracovní schopnosti o 10 %. Navýšení provedené dle tohoto ustanovení bylo maximální, je ovšem otázkou, zda stěžovatelem tvrzené výrazné omezení všech jeho denních aktivit, k nimž je třeba delší sezení, stání nebo pohyb na delší vzdálenost, především tedy aktivit pracovních, které stěžovatel opíral též o výše zmíněná lékařská zjištění, nemělo být zohledněno již samotným zařazením stěžovatelova zdravotního postižení pod položku X kapitoly XIII, oddílu X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pro takový případ by přitom skutečně nebylo možné předem vyloučit (byť ani zaručit), že by byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti stěžovatele o 35 % nebo více (až o 40 %), což by již dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění postačovalo k uznání invalidity prvního stupně. Nejvyšší správní soud přisvědčil stěžovateli, že skutečně nebyly vypořádány veškeré relevantní námitky, které vznesl proti posudku posudkové komise. Nepředjímal, jaký konkrétní vliv může mít omezení doby, kterou stěžovatel vydrží v sedu, na míru poklesu jeho pracovní schopnosti. Příslušná posudková komise se však s tímto aspektem jeho zdravotního stavu musí vypořádat v souladu s požadavky ustálené judikatury správních soudů na jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost posudku. Těmto požadavkům může městský soud vyhovět mimo jiné i zadáním zpracování srovnávacího posudku jiné posudkové komisi, jak požaduje stěžovatel. Ať již však zvolí městský soud jakýkoli další postup, je povinen zajistit, aby posudky, z nichž bude v novém rozhodnutí vycházet, ve svém souhrnu odpovídaly výše formulovaným požadavkům na úplnost a přesvědčivost posouzení míry poklesu pracovní schopnosti v této konkrétní věci.

VI. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

39. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá „s. ř. s.“), a po provedeném řízení dospěl k opětovnému závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodl v dalším řízení po vrácení věci bez jednání, když obě strany s tímto postupem souhlasily.

40. Podle § 39 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

41. Z výše uvedené právní úpravy vyplývá, že pojištěnec ve věku žalobce má nárok na invalidní důchod za současného splnění dvou podmínek, a sice že se stane invalidním a zároveň získá potřebnou dobu pojištění. Správní orgán není sám oprávněn zkoumat, zda a k jakému datu se žadatel stal, popř. zůstal, invalidním. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je tak závislé především na odborném lékařském posouzení (viz ust. § 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Správní orgán je pouze oprávněn a zároveň též povinen vyhodnotit, zda lékařský posudek, ze kterého při posouzení nároku na invalidní důchod vychází, splňuje požadavky na úplnost a přesvědčivost.

42. Soud po zrušení rozsudku Nejvyšším správním soudem požádal o vypracování srovnávacího odborného posudku posudkovou komisi v jiném složení. Posudková komise zpracovala posudek ze dne 17. 6. 2026, ev. č. X, ve složení předsedkyně komise (posudkový lékař) a další lékař s odborností X. Posudek komise ze dne 17. 6. 2026 shledal pokles pracovní schopnosti o 25 %.

43. Komise uvedla, že k vypracování posudku byla prostudována obsáhlá spisová dokumentace, včetně spisové dokumentace soudní, posudek z námitkového řízení, zdravotní dokumentace praktického lékaře X neurologa X, lékařských nálezů doložené posuzovaným během přezkumného soudního řízení, posudek vypracovaný posudkovou komisí v Praze ze dne 26. 6. 2023 (v řízení sp. zn. X), posudek vypracovaný posudkovou komisí v Praze v jiném složení dne 26. 6. 2024 a doplňující posudek ze dne 12. 12. 2024.

44. Při jednání byl posuzovaný vyšetřen odborným lékařem z oboru X. Právní zástupce se souhlasem účastníka řízení byl vyšetření přítomen. Jednání dne 24. 3. 2026 bylo odročeno, po doložení dožádaných podkladů v jednání pokračováno 17. 6. 2026.

45. Posudková komise v posudku shrnula anamnézu: X.

46. Pro udávané bolestí X provedena opakovaně zobrazovací vyšetření (rentgenové vyšetření, magnetická rezonance, počítačová tomografie) s nálezem X. Stav po X 47. Dlouhodobě byl v péči X, opakovaně vyšetřen X a dne 2. 1. 2024 i X, operační řešení neindikováno. Léčen konzervativně, včetně dlouhodobé rehabilitace. Dne 21. 4. 2021 vyšetřen X lékařem pro udávaný X, objektivní X nález byl přiměřený, nevysvětloval jeho obtíže. V roce 2022 vyšetřován pro občasně se objevující X při neporušeně X, ani po podrobném vyšetření příčina nezjištěna.

48. Subjektivní potíže při jednání dne 24. 3. 2026: X. Lázně nedoporučeny. Na sezení používá ortopedické podložky. Automobil neřídí. S úpravou polohy sedu v posteli a podložky pracuje doma na počítači (práce v pololehu). Nepravidelně cca 1x do měsíce se objevují bolesti hlavy, které začínají tlakem v oblasti týla, postupují do celé hlavy. Bolesti se objevily asi 2 měsíce po úrazu. X Chodí o 2 francouzských berlích, venku je používá trvale, doma se pohybuje i bez holí, ale při chůzi občas zakopává. X.

49. Právní zástupce odkázal na znalecký posudek X a na závěry Nejvyššího správního soudu. Veškeré možnosti dopravy klienta jsou vázány na to, že sedadlo v autě musí být sklopené. Jak klient uvedl, s úpravou polohy sedu v posteli a podložky pracuje doma na počítači (práce v pololehu), s tím, že polohy musí střídat. Klient musí jíst vkleče.

50. Subjektivní potíže při jednání 26. 6. 2023: X. Největší problém je se zády, nevydrží sedět, musí si jít lehnout. V zaměstnání seděl i 12 hodin, nyní nelze. Bolest jde od zad až k podbřišku. X. Poruchy spánku se projevují tak, že večer usne, zdají se děsivé sny, které ho probudí a už neusne. Léky na spaní neužívá.

51. X vyšetření pří jednání posudkové komise dne 24. 3. 2026: Pacient přichází s oporou dvou francouzských holí. X.

52. Komise vycházela z těchto posudkově významných lékařských nálezů: zprávy praktické lékařky X ze dne 15. 10. 2022 a ze dne 18. 4. 2023, X nálezu ze dne 9. 8. 2022, X, X nálezu ze dne 13. 7. 2022 X, X nálezu ze dne 21. 4. 2021, prof. X nálezu ze dne 15. 4. 2021 X nálezu ze dne 2. 1. 2024, X nálezu X ze dne 3. 8. 2022, ze dne 26. 1. 2022 a ze dne 1. 9. 2021, X nálezu ze dne 21. 7. 2021 X ze dne 29. 6. 2021 a ze dne 25. 5. 2021, X ze dne 4. 5. 2021 a ze dne 15. 4. 2021, rehabilitačního nálezu z 4/2020 X ze dne 14. 12. 2021 X, znaleckého posudku ze dne 28. 8. 2023, X, znaleckého posudku ze dne 26. 6. 2023 X, znaleckého posudku ze dne 15. 6. 2023 X, magnetické rezonance X ze dne 6. 9. 2023 X, magnetické rezonance X ze dne 23. 7. 2022 X, RTG X ze dne 26. 1. 2022 a 3. 8. 2022 X, magnetické rezonance X ze dne 11. 12. 2021 X, RTG X ze dne 1. 9. 2021 X, RTG X ze dne 29. 6. 2021 X, RTG X ze dne 9. 6. 2021 X, RTG X ze dne 4. 5. 2021 X, sonografie X ze dne 28. 4. 2021 X, magnetické rezonance X ze dne 25. 5. 2021 X, magnetická rezonance X ze dne 23. 4. 2021 X, RTG X ze dne 21. 4. 2021 X, CT vyšetření X ze dne 15. 4. 2021 X, EMG ze dne 9. 9. 2022 X, X lékařské zprávy X ze dne 29. 7. 2022, X zprávy ze dne 13. 7. 2022 X, X zprávy ze dne 12. 7. 2022 X, X vyšetření X ze dne 21. 4. 2021, nálezu X ze dne 4. 10. 2022 X.

53. Komise vycházela i z neurologických závěrů X ze dne 20. 10. 2021, 19. 5. 2022, 24. 8. 2022, 21. 10. 2022, 22. 3. 2023, 24. 8. 2023. Z posudku komise je zjevné, že komise již nezohlednila nové potíže žalobce popsané ve zprávě X ze dne 27. 6. 2025 (viz strana 17 posudku komise).

54. Diagnostický souhrn: X.

55. Posudkové zhodnocení: Posuzovaný vystudoval gymnázium v letech X, poté studium na Vysoké škole X v letech X, ukončeno státními zkouškami. X pracoval jako X. Od 16. 4. 2021 v pracovní neschopnosti, podpůrčí doba opakovaně prodloužena, ukončena byla 4. 10. 2023. Od roku 2023 dosud je v evidenci Úřadu práce. Zkoušel se ucházet o práci v oboru X. Cítí se výhradně na práci na home office, zkrácený úvazek, kdy by si mohl práci časově rozvrhnout, měnit při práci polohy, případně absolvovat doporučené rehabilitace. Posuzován jako informatik, auditor.

56. Posudková komise shrnula, že dne 10. 5. 2023 byla projednána v prvním stupni žádost žalobce ve věci invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti hodnocena kapitoly XV, oddílu X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a činila 20 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti nebyla ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky měněna. V námitkovém řízení posouzen zdravotní stav dne 31. 10. 2023 s výsledkem není invalidní. Hodnocen dle kapitoly XIII, oddílu X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity se stanovením míry poklesu pracovní schopnosti 20 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti nebyla ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky měněna. V soudním řízení posouzen posudkovou komisí v Praze dne 26. 6. 2023 (sp. zn 20 Ad 8/2023 – pozn. soudu) a posudkovou komisí v Praze v jiném složení dne 26. 6. 2024 se závěrem není invalidní. Při obou posouzeních byl přítomen při jednání a vyšetřen odborným lékařem – X.

57. Posudková komise jednající dne 26. 6. 2023 hodnotila míru poklesu pracovní schopnosti dle kapitoly XV, oddílu X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity poklesem pracovní schopností 20 %. Pro uplatnění § 3 nebyl shledán posudkově medicínský důvod. Posudková komise jednající dne 26. 6. 2024 stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 20 % podle kapitoly XIII, oddílu X dle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a tuto hodnotu maximalisticky navýšila o 10 % pro snížené uplatnění při omezeném denním režimu. Při vypracování doplňujícího posudku dne 12. 12. 2024 na svém hodnocení komise setrvala.

58. Žalobce dne 15. 4. 2021 utrpěl v důsledku dopravní nehody X. Zlomeniny byly řešeny konzervativně, hospitalizován nebyl. Na počítačové tomografii po úrazu 15. 4. 2021 prokázáno X. Objektivní neurologický nález byl bez X. Při kontrolním X vyšetření 21. 4. 2021 trvalo X. Dynamika X normální, nález na X. Na magnetické rezonanci X z 25. 5. 2021 prokázány X. Na magnetické rezonanci X z 23. 4. 2021 popisována X. Na magnetické rezonanci X 11. 12. 2021 zobrazen X. Provedené elektromyografické vyšetření X 14. 12. 2021 neprokázalo postižení X. Na magnetické rezonanci X 6. 9. 2023 popisovány X. Dle spondylochirurgických kontrol dominovaly bolesti X. Při kontrole X 21. 7. 2021 byly zlomeniny dle X 59. Při spondylochirurgické kontrole 1. 9. 2021 byl na rentgenovém snímku stav X. Postupně doporučena plná zátěž a pokračovat v rehabilitaci. Dle spondylochirurgické kontroly 3. 8. 2022 byl na rentgenových snímcích X. Uváděn dobrý efekt X, doporučeno pokračovat v konzervativní léčbě. Dne 2. 1. 2024 proběhlo neurochirurgické vyšetření, operační řešení neindikováno, doporučena konzultace na X klinice. Při následných neurologických kontrolách do data vydání napadeného rozhodnutí dominovaly X zhoršující se delším sezením a delší chůzí.

60. Typická X. V některých X závěrech (19. 5. 2022, 21. 10. 2022, 22. 3. 2023, zprávy X -pozn. soudu) uváděno X 61. Nález na X 62. Při jednání posudkové komise zjištěna lehká X Nové zjištěné skutečnosti po datu vydání napadeného rozhodnutí nebyly do zhodnocení míry poklesu pracovní schopnosti zahrnuty.

63. K datu vydání napadeného rozhodnutí se u posuzovaného jednalo o dlouhodobě nepříznivý ustálený zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byl X. Zobrazovací vyšetření prokázala X 64. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším poklesem pracovní schopnosti považováno zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 20 % (procentní rozmezí 10–20 %).

65. Posudková komise hodnotila funkční postižení X. Celkově tíže postižení odpovídala horní hranici procentního rozmezí. Nešlo o středně těžké funkční postižení X dle kapitoly XIII, oddílu X, přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, protože u něj nebyla prokázána závažná porucha X ani často recidivující projevy kořenového dráždění ani funkčně významný X nález s poškozením X nešlo o závažné snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení.

66. Posudková komise vysvětlila, že znalecký posudek X vychází ze subjektivního škálování obtíží. X popisovaná soudním znalcem, nelze považovat za objektivní zjištění, protože chování posuzované osoby, včetně výdrže X je pod vědomou kontrolou posuzované osoby. V případě bolesti jde o příznak, který je subjektivní, závislý na psychickém prožívání a rozpoložení osoby, včetně jejího prahu vnímání bolesti, který byl u posuzovaného patrně výrazně snížený, možná byla i psychická nadstavba či agravace. Objektivně zjištěné funkční postižení X nebylo důvodem pro neschopnost vykonávat administrativní činnosti v kanceláři ani nezvládání sedět více jak 20 minut při nastavení vhodných podmínek, neschopnosti cestovat hromadnou dopravou a neschopnosti ujít více než 200 m. Posuzovaný nebyl schopen pracovat na pozici vykonávané před úrazem, byl ale schopen uplatnit své dosavadní znalostí a zkušenosti a pracovat v oboru informatik, auditor. Pro postižení X, respektive zjištěné strukturální změny, bylo potřeba dodržovat běžný režim X, tj. nemanipulovat s těžkými břemeny, vyloučit prudké pohyby X, vyvarovat se vynucených poloh, nepřetěžovat X dlouhodobou jednostrannou polohou, měnit polohy, několikrát denně se šetrně procvičit – protáhnout ztuhlé svaly, uvolnit strnulou polohu, vyhýbat se vlhku, chladu. V případě práce v sedě volit vhodnou židli, vhodnou výšku stolu, podsedák apod. Vzhledem ke značně rozšířené diagnóze X dodržování tohoto režimu je v populaci relativně běžné a osoby takto postižené jsou při dodržování režimu X schopné vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, včetně docházení či dojíždění do zaměstnání. Omezení celkové výkonnosti a dopad na schopnost vykonávat denní aktivity jsou hodnoceny dle jednotlivých položek přílohy vyhlášky o posuzování invalidity na základě objektivně prokázané funkční poruchy, takže v případě posuzovaného byla zhodnocena porucha funkce X, subjektivní údaje sdělované posuzovaným nejsou rozhodující. Dotazníky kvality života poskytují subjektivní údaje, a nejsou tedy rozhodujícím kritériem při posouzení ve věci invalidity. Tím je zjištěné funkční postižení, které bylo u posuzovaného lehké. Před úrazem vykonával extrémně náročnou práci, pracoval zpravidla více než 8 hodin denně, seděl bez přestávek, jezdil na služební cesty. Tuto práci nemohl již v plném rozsahu vykonávat, proto vzhledem ke skutečnosti, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav měl větší vliv na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, než odpovídalo horní hranici procentního rozmezí výše uvedené položky, byla tato hodnota zvýšena o 5 %, takže celková míra poklesu pracovní schopnosti činila 25 %.

67. Postižení bylo možno podle názoru komise hodnotit i dle kapitoly XV, oddílu X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tj. X. Pokud by byla zvolena tato položka volila by posudková komise pro současně přítomné X horní hranici procentního rozmezí, tj 20 %.

68. Občasně se objevující X s neobjasněnou příčinou, pro které podrobně vyšetřen (opakovaná X vyšetření, CT a MRI mozku, EMG) v roce 2022 bylo posudkově nevýznamné. Zhojený stav po X nevedl prakticky k omezení pracovní schopnosti. Léčený vysoký krevní tlak a léčená X posuzovaného neinvalidizovaly, nevedly k významnějšímu snížení pracovní schopnosti.

69. K datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl podle závěru posudkové komise invalidní, celková míra poklesu pracovní schopnosti činila 25 %.

70. Žalobce s novým posudkem komise nesouhlasil. Pokud měla posudková komise za to, že potíže navrhovatele spojené se sezením, stáním a chůzí, jsou výlučně subjektivní povahy, byla povinna toto tvrzení podložit relevantními lékařskými zprávy, kterými by byly vyloučeny závěry znaleckého posudku X a posudku X. Komise byla povinna lépe zhodnotit závažné snížení celkové výkonnosti navrhovatele při běžném zatížení a omezení některých jeho aktivit. Nejvyšší správní soud položil otázku, zda navrhovatelem tvrzené výrazné omezení všech jeho denních aktivit, k nimž je třeba delší sezení, stání nebo pohyb na delší vzdálenost, nemělo být zohledněno již samotným zařazením navrhovatelova zdravotního postižení pod položku X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a tedy přiznání nároku na invalidní důchod pro pokles pracovní schopnosti o 35 %. Komise se ve srovnávacím posudku nevypořádala s důvody zrušujícího rozsudku. Komise ve srovnávacím posudku uvedla, že znalecký posudek X „vychází ze subjektivního škálování obtíží. Délka výdrže v sedu, sdělení dosahu chůze a další subjektivně podmíněná omezení (…) nelze považovat za objektivní zjištění, protože chování posuzované osoby, včetně výdrže délky sedu je pod vědomou kontrolou posuzované osoby.“ Dále uvedla, že práh vnímání bolesti „byl u posuzovaného patrně výrazně snížený, možná byla i psychická nadstavba či agravace.“ Žalobce považuje závěry posudkové komise za nemístné a dehonestující. Komise pochybuje o věrohodnosti některých projevů žalobce (zejména) při vyšetření u X a naznačuje možnost nadsazování obtíží. Komise tak činí za situace, kdy k uvedeným závěrům neuvedla žádná konkrétní odborná zjištění, např. zprávy z psychologického či psychiatrického vyšetření o možné psychické nadstavbě či agravaci. Komise užívá výrazy jako „patrně“ nebo „možná“, tedy se pohybuje toliko v rovině spekulace, což samo o sobě nemůže zpochybnit funkční omezení zjištěná X při osobním vyšetření. Nejvyšší správní soud požadoval, aby případný závěr o výlučně subjektivní povaze tvrzených obtíží byl podložen relevantními lékařskými zprávami. Ve znaleckém posudku X je výslovně uvedeno, že navrhovatel „nedokáže sedět déle jak 10 minut“ a že „po 7 minutách rozhovoru musí poškozený vstát (…) Při chůzi v ordinaci bez francouzských holí vrávorá, potřebuje pomoc vyšetřujícího, aby nedošlo k pádu“. Nejedná se pouze o tvrzení navrhovatele, ale o pozorování znalcem učiněné při vyšetření, X při vyšetření vycházel z doložených lékařských zpráv navrhovatele, tedy byl mu dobře znám zdravotní stav navrhovatele. X ale naopak na základě porovnání předložených lékařských zpráv a vlastního vyšetření dospěl k závěru, že v kapitole D4 Pohyblivost došlo u navrhovatele k značně velkým obtížím (75 %), mimo jiné tedy k těmto omezením: D410 – obtížně vstává z lehu i sedu, potřebuje francouzské hole; D415 – nedokáže sedět, po krátké době musí vstát nebo si musí jít lehnout; D420 – bolest při chůzi i změně polohy; D450 – s francouzskými holemi ujde max. 200 m. Chce-li komise závěry X zpochybnit, měla by vysvětlit, proč považuje jeho pozorování za nevěrohodné. Pokud tedy komise hovoří o psychické nadstavbě či agravaci a na základě toho dospěla ke svým posudkovým závěrům, pak významně překročila mantinely činnosti nastavené zákonnou úpravou a judikaturou. V případě jakýchkoliv pochybností o psychickém stavu navrhovatele (byť jsou tyto neodůvodněné) jej měla vyslat k vyšetření. Komise nesprávně zaměňuje subjektivní vnímání bolesti s funkčními projevy zdravotního postižení pozorovanými při klinickém vyšetření. Skutečnost, že výdrž v sedu či tolerance chůze nejsou měřitelné laboratorní metodou, nepředstavuje přesvědčivý důkaz pro závěr, že by snad navrhovatel měl úmyslně měnit polohy (tedy např. vstát při vyšetření u znalce) dříve, než to vyžaduje jeho zdravotní stav. Klinické pozorování je standardní součástí lékařského i znaleckého vyšetření. Komise se dále nevypořádala ani s posudkem X, který jakoukoliv práci v kanceláři hodnotí jako neproveditelnou a vyžaduje nutné střídání poloh během pracovního výkonu. Pokud jde o tvrzení komise, že (i) X nález byl chudý, (ii) nebylo prokázáno X a (iii) porucha X je pouze mírného až středního stupně, pak se jedná o opakování závěrů původního posudku.

71. Žalobce znova uvádí (zejména v souladu s vyjádřením ze dne 27. 1. 2025), že X., viz zpráva X ze dne 24. 8. 2023. Tato lékařská zpráva vypovídá o zdravotním stavu navrhovatele v rozhodném období a je v ní konstatováno: „X“. Z lékařské zprávy je patrné, že u žalobce je splněna podmínka často X. Nelze jej redukovat na pouhý projev subjektivního vnímání bolesti či psychické nadstavby. Ze srovnávacího posudku není zřejmé, v jakém stupni komise k závěrům X přihlédla, jaké závěry převzala, a proč některé závěry naopak nepřevzala. Recidivující projevy X nadto vyplývají také z dalších lékařských zpráv, srov. nález X ze dne 19. 5. 2022 a 21. 10. 2022 („X“) nebo MRI X ze dne 6. 9. 2023, X „X“). Všechny tyto zprávy společně prokazují závažná postižení X. Komise konstatovala, že nezohlednila skutečnosti zjištěné nově po datu vydání napadaného rozhodnutí, tím má zřejmě na mysli lékařskou zprávu X ze dne 27. 6. 2025, která popisuje „X.“ Navrhovatel nerozporuje, že uvedená zpráva vznikla později (po datu vydání napadeného rozhodnutí), nicméně popisuje dlouhodobé následky úrazu (dopravní nehody) a zdravotní stav existující již před vydáním napadeného rozhodnutí. Proto je v tomto smyslu i později vydaná lékařská zpráva přípustná jako důkazní prostředek k prokázání vzniku invalidity. Komise uvedla, že u navrhovatele byla shledána porucha X. Za tohoto stavu by funkční dopady byly relativně zachované. To je však zcela v rozporu se závěry znaleckého posudku X či posudku X. Z lékařských zpráv tedy naopak celkově vyplývá závažná (nikoliv mírná či střední) porucha X. Nelze souhlasit se závěrem srovnávacího posudku, že navrhovateli stačí dodržovat běžný režim X (X), a proto by snad byl schopen docházet či dojíždět do zaměstnání. Stav navrhovatele se vyjímá běžnému režimu X, neboť funkční omezení navrhovatele jsou mnohem výraznějšího rozsahu, když jej podstatně omezují v základních lidských činnostech, zejména tedy v pohybu. Žalobce je zaměstnatelný, nicméně jeho omezená pracovní schopnost by měla být v souladu se zákonnou úpravou a jejím účelem kompenzována nárokem na invalidní důchod. Komise konstatovala, že postižení by bylo možné hodnotit i dle kapitoly XV, oddílu X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. I v tomto případě by dle posudkové komise šlo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 20 %. Komise byla povinna postupovat podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity a navýšit horní hranici o 10 % z důvodu plurality zdravotních postižení, jak to ostatně učinila předchozí posudková komise. Komise navýšení o 10 % na celkových 30 % neprovedla, neboť by tím nastal hraniční stav mezi položkou X a položkou X a na přesvědčivost srovnávacího posudku by musel být s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu kladen ještě větší důraz. Žalobce navrhl, nechť soud vyžádá u komise zpracování doplnění srovnávacího posudku, případně navrhuje, aby soud ustanovil znalecký ústav ke zpracování znaleckého posudku.

72. Soud výhrady k posudku neshledal důvodnými.

73. Pro hodnocení případu žalobce jsou podstatná tato ustanovení vyhlášky o posuzování invalidity:

74. Zdravotní postižení v kapitole XIII (Postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu X , přílohy vyhlášce o posuzování invalidity je v položce X definováno jako X. Posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti se hodnotí funkční postižení X a z toho vyplývající omezení celkové výkonnosti a pohyblivosti a dopad na schopnost vykonávat denní aktivity. Přitom se vychází z rozsahu a lokalizace postižení (X), časového průběhu funkčně významných strukturálních změn (X), funkčně významné X (zpravidla X), nálezu X, X apod. Tíži X je nutno stanovit X testem. Stejně tak je nutno objektivizovat případné poruchy funkce X.

75. Položka X je pak definována jako X 76. Položka X je pak definována jako X.

77. Podle obecných posudkových zásad ke kapitole XIII. při hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti se vychází z funkčního postižení pohybového systému. Přitom je třeba zhodnotit, zda jde o zánětlivé, systémové nebo degenerativní postižení, jeho lokalizaci, rozsah a tíži, aktivitu, stupeň strukturálního postižení, zda je postižen jeden nebo více kloubů, postižení funkce kloubů, přítomnost mimokloubních příznaků, stupeň alterace celkového stavu. Je nutno vzít v úvahu i dosavadní vývoj postižení, tzn. rychlost progrese, odpověď na léčbu a event. komplikace léčby. Pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti je rozhodující dopad zjištěných skutečností na celkovou výkonnost, pohybové schopnosti, schopnost zvládat denní aktivity a na kvalitu života. Pro hodnocení funkčního postižení se využívají dotazníky na hodnocení funkce, kvality života, algofunkční indexy atd. a posouzení funkčních důsledků postižení pohybového a nosného ústrojí a funkčních schopností podle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví. Samotné degenerativní změny bez funkční poruchy nebo provedená operace na pohybovém systému, která má dobrý funkční výsledek, nepodmiňují pokles pracovní schopnosti.

78. Požadavky na kvalitativní stránku posudku jsou stanoveny judikaturou Nejvyššího správního soudu, např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019, č. j. 8 Ads 138/2017-40, k tomu tento soud uvedl, že: „Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009-38).” 79. V souladu s tímto rozsudkem soud uvádí, že mu nepřísluší hodnotit posudek komise z odborného hlediska, neboť k tomu nemá příslušné znalosti, stejně tak nemůže odborně hodnotit ani podklady, ze kterých posudek vychází. Soud může posudek hodnotit pouze z hlediska jeho celistvosti a přesvědčivosti, přitom je nezbytné též posoudit, zda existují jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.

80. Soud shledal, že posudek komise požadavky úplnosti skutkových zjištění a přesvědčivosti posudkových závěrů o tom, že žalobce nebyl ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní, splňuje. Posudková komise objektivně a přesvědčivě zdůvodnila svůj závěr při posouzení procentního poklesu pracovní schopnosti žalobce. Komise rozhodovala v řádném složení, kromě předsedy komise, posudkového lékaře, byl členem též lékař z oboru neurologie.

81. Z posudku komise je zřejmé, že žalobce vyšetřila, vycházela z kompletní zdravotnické dokumentace (shrnula obsah téměř 50 lékařských zpráv), zohlednila i výsledek pozorování X při zpracování znaleckého posudku za účelem posouzení ztížení společenského uplatnění o nutnosti žalobce měnit polohy.

82. Komise vysvětlila, z jakých důvodů hodnotila pokles míry pracovní schopnosti podle kapitoly XIII, oddílu X. Nešlo o postižení podle kapitoly XIII, oddílu X.

83. Tvrzené snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení či míru omezení denních aktivit není možno hodnotit samostatně bez ohledu na výsledky lékařských vyšetření a bez vazby k naplnění dalších kritérií položky.

84. Komise se také vypořádala s tím, proč nehodnotila pokles míry pracovní schopnosti v důsledku funkční poruchy po úrazu v oblasti těla, podle kapitoly XV, oddílu X poruchy po X s rozmezím míry poklesu pracovní schopnosti 10–20 %, volila by horní hranici 20 % s ohledem na přítomné postižení X.

85. Komise tedy shledala míru poklesu pracovní schopnosti o 20 %, kdy s ohledem na další postižení volila horní hranici položky a tento pokles dále navýšila o 5 % dle ust. § 3 odst. 2 citované vyhlášky pro částečné omezení možnosti výkonu dosavadního povolání žalobce.

86. Žalobce odchylky v hodnocení zdravotního stavu v průběhu času od podání jeho první žádosti o invalidní důchod dne 1. 8. 2022 vnímá jako nepřesvědčivé, zde však soud zdůrazňuje, že podstatné je, že žádný z posudkových lékařů v první instanci invaliditu žalobce neshledal, stejně jako lékaři v námitkových řízeních. Zdravotní stav žalobce byl již mnohokrát v nedávné době zkoumán, v řízení o první žádosti žalobce o invalidní důchod posudek PSSZ ze dne 26. 9. 2022 stanovil pokles o 10 %, posudek ČSSZ ze dne 12. 1. 2023 pokles o 20 %, posudek posudkové komise v řízení sp. zn. 20 Ad 8/2023 ze dne 26. 6. 2023 pokles o 20 %, v řízení o druhé žádosti posudek PSSZ ze dne 10. 5. 2023 pokles o 20 %, posudek ČSSZ ze dne 31. 10. 2023 pokles o 20 %, posudek posudkové komise ze dne 26. 6. 2024, doplněný dne 12. 12. 2024, shledal pokles o 30 %. Aktuální posudek posudkové komise se přiklonil k poklesu o 25 %.

87. Pokles o 30 % byl v posudku ze dne 26. 6. 2024 posudkovou komisí výslovně hodnocen jako maximalistický, nešlo o situaci, kdy by panovala nejistota ohledně správnosti procentuálního poklesu pracovních schopností, kdy by bylo na místě použít zásadu in dubio pro libertate (blíže k této zásadě srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2018, č. j. 5 Ads 202/2016-34).

88. Posudková komise zohlednila v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ads 37/2025-34, i pozorování X při vyšetření žalobce dne 28. 8. 2023.

89. Soud konstatuje, že posudková komise nezpochybnila průběh setkání žalobce s X, kdy X popsal své pozorování, popsané obtíže komise konfrontovala se zdravotnickou dokumentací i opakovanými výsledky vyšetření žalobce před posudkovou komisí. Samotné pozorování znalce, že žalobce nevydrží delší dobu sedět, neznamená vznik invalidity, znamená to určité možné obtíže, které má komise zhodnotit ve světle všech podkladů. Žalobce zdůrazňuje, že znalci byl zdravotní stav žalobce dobře znám. Ze znaleckého posudku však vyplývá, že posudek vycházel z několika málo lékařských zpráv, konkrétně zpráva X ambulance ze dne 13. 7. 2022 a 29. 7. 2022, zpráva z X ze dne 9. 8. 2022 pro posouzení obtíží X charakteru, zpráva EMG ze dne 9. 9. 2022 k X. Obtíží žalobce se X se více týkaly jen dvě zprávy X ze dne 22. 3. 2023 a 24. 8. 2023, posudková komise vycházela i z těchto zpráv (a mnoha desítek dalších). Žalobce všechny tři posudkové komise též vyšetřily, každá z komisí byla v jiném složení, jde tedy o odborný názor postupně tří posudkových komisí (kdy byl pokaždé jiný předseda, i jiný odborný lékař). Obtíže s X jsou v populaci běžné, posudkové komise mají potřebné odborné znalosti i potřebné zkušenosti k posouzení jednotlivých případů, kdy je nutno odlišit, jaké potíže jsou reálné vzhledem k výsledkům odborných vyšetření. Zároveň cílem znalce X nebylo posoudit invaliditu žalobce, k tomuto znalec nemá ani potřebnou kvalifikaci. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že z obsahu znaleckého posudku neplyne, jaká odborná vyšetření stavu X žalobce znalec provedl a s jakými výsledky (z posudku nelze oddělit skutečnosti sdělené žalobcem a vlastní výsledky vyšetření znalcem), výsledky pozorování chování žalobce komise vzala na vědomí a vypořádala).

90. Nereálný je požadavek žalobce, aby bylo lékařskými zprávami vyloučeno, že dokáže sedět déle než dvacet minut. Soud má zato, že k této otázce se přiléhavě vyjádřila posudková komise. Pouze na základě sdělení posuzovaného a výsledku pozorování, že často mění polohy, není možné shledat invaliditu. Pokud tedy některé zprávy popisovaly subjektivní obtíže při delším sedu, posudková komise přesvědčivě vysvětlila, že tato tvrzení nejsou provázena objektivním neurologickým nálezem odpovídajícím středně těžkému funkčnímu postižení podle položky X.

91. Pokud žalobce poukazoval na závěry v posudku X, soud konstatuje, že jde o lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci ze dne 5. 10. 2023, se závěrem, že posuzovaný je zdravotně způsobilý k výkonu původního zaměstnání (X) s podmínkou, v poznámce je uvedeno: „Práce v kanceláří neproveditelná, flexibilní pracovní doba, není vhodná práce v klimatizovaných prostorech, nutné střídání poloh během pracovního výkonu, nemůže řídit motorové vozidlo.“ K požadavku žalobce na vyvrácení těchto tvrzení soud konstatuje, že aby bylo možné s určitými tvrzeními polemizovat, je nutné alespoň základní odůvodnění závěru, že práce v kanceláři je neproveditelná. Posudek vyjadřuje názor X, všeobecné praktické lékařky, ale není jasné, na základě, jakých lékařských zpráv či jakého vlastního vyšetření k tomuto kategorickému závěru dospěla.

92. Soud tedy konstatuje, že výsledek pozorování X a názor praktické lékařky, stejně jako popis subjektivních obtíží žalobcem je nutné vzít v potaz při hodnocení poklesu jeho pracovních schopností, tyto skutečnosti konfrontovat s komplexní zdravotnickou dokumentací a s vlastním vyšetřením posudkovou komisí a na základě těchto vstupů ohodnotit pokles pracovních schopností a vysvětlit, z jakých důvodů bylo hodnoceno právě tímto způsobem. Tomuto požadavku posudek komise ze dne 17. 6. 2026 dostál a soud neshledal důvod k vyžádání doplňujícího posudku ani k zadání posudku znaleckému ústavu.

93. Posudková komise neopomenula žádnou relevantní lékařskou zprávu, výslovně nerekapitulovala toliko obsah lékařských zpráv X (ze kterých vycházely posudkové komise při zpracování posudků ze dne 26. 6. 2023 a 26. 6. 2024, v soudním spise čl. 53, 54), fakticky se s ní však vypořádala (viz strana 17 posudku), když hodnotila X, shledala, že tomuto typu X subjektivní obtíže neodpovídají, když pro tento typ dráždění je typická X, tato nebyla zaznamenána.

94. Posudková komise vycházela i z neurologických závěrů X ze dne 20. 10. 2021, 19. 5. 2022, 24. 8. 2022, 21. 10. 2022, 22. 3. 2023, 24. 8. 2023, problematiku kořenového dráždění i subjektivních obtíží vypořádala, z námitek žalobce není zřejmé, jaké další skutečnosti měly být pro komisi z těchto zpráv podstatné. Z posudku je zjevné, že komise již nezohlednila nové potíže žalobce popsané ve zprávě X ze dne 27. 6. 2025 (viz strana 17 posudku komise).

95. Posudková komise v rámci posudkové úvahy zmínila též možný vliv individuálního prožívání bolesti, případně psychických faktorů, soud tuto úvahu nepokládá za nemístnou ani dehonestující. Ostatně žalobce prodělal velmi traumatický zážitek, který mohl negativně ovlivnit nejen jeho stránku fyzickou. V situaci, kdy žalobce vnímá své potíže a bolesti závažněji, než odpovídá výsledkům různých zdravotních vyšetření, a to nejen v souvislosti s obtížemi s X (po mnohých vyšetřeních nebyla zjištěna ani příčina udávaných obtíží s X), zároveň i komise v předcházejícím složení zmínila možný podíl úzkostného ladění žalobce, je zcela relevantní otázka, zda podíl psychiky nemá též dopad na snížení pracovní schopnosti (a jak významný). Posudková komise nepochybila, pokud neuložila žalobci, aby podstoupil psychologická vyšetření, žalobce na takové potíže nepoukazoval (naopak je výslovně vyloučil), tento typ obtíží (natož dosahující míry poklesu pracovních schopností na úroveň invalidizace) se z obsahu spisu nepodává. Žalobce sám žádnou psychologickou či psychiatrickou pomoc nevyhledal, tento typ zdravotních obtíží netvrdí. Ani pokud by se v budoucnu prokázaly psychické obtíže, je vysoce nepravděpodobné, že by bylo možné dovodit k datu vydání napadeného rozhodnutí ustálení zdravotního stavu a objektivizovat k tomuto datu případný pokles pracovní schopnosti.

96. Soud však svůj závěr o přesvědčivosti posudku na dílčí úvaze komise o psychické nadstavbě či agravaci výlučně nestaví. Rozhodné je, že komise porovnala žalobcem udávaná omezení s objektivními nálezy a přesvědčivě vysvětlila, proč tyto nálezy k rozhodnému datu nesvědčí pro funkční postižení odpovídající položce X.

97. K další námitce lze uvést, že hodnocení poklesu pracovních schopností je obecné, nejde o hodnocení možnosti být zaměstnán u konkrétního zaměstnavatele na konkrétní pracovní pozici (srovnej znění § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění). Podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Komise dle tohoto ustanovení postupovala a horní hranici navýšila o 5procentních bodů. Soud nepovažuje vyjádření komise za rozporné, pokud uznala částečné omezení možnosti výkonu povolání a z tohoto důvodu navýšila pokles pracovních schopností o 5 % a dále uvedla, že je třeba, aby žalobce při zaměstnání pracoval v menší intenzitě a s vhodnými přestávkami. Lze dodat, že ani navýšení o maximálních 10 % by k invaliditě nevedlo, vzhledem k přesvědčivosti posudku komise ani k uplatnění zásady in dubio pro libertate.

98. Žalobce též namítal, že nevyplnil dotazník k funkčnímu omezení denních aktivit podle předmětné Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví.

99. Vyhláška o posuzování invalidity ve své příloze obsahuje v každé kapitole obecné posudkové zásady, podle jakých má být postupováno při určování míry poklesu pracovní schopnosti, v případě kapitoly XIII – postižení svalové kosterní soustavy jde mj. o dotazníky na hodnocení funkce, kvality života, algofunkční indexy atd. a posouzení funkčních důsledků postižení pohybového a nosného ústrojí a funkčních schopností podle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví. Pro posouzení věci je podstatné, zda v projednávaném případě absence vyplnění dotazníku vzbuzuje pochybnosti o správnosti posudku. V projednávané věci soud nemá pochybnosti o správnosti závěrů komise, že nelze stav žalobce hodnotit položkou X jako středně těžké funkční postižení, když položka X definuje zdravotní obtíže, které jsou vyšetřeními objektivně zjistitelná (X). I za situace, kdy by žalobce do dotazníku popisoval svůj zdravotní stav tíživěji, nebylo by možné odhlédnout od výsledků lékařských vyšetření, která jednoznačně závažnější postižení neuvádějí. Soud v této souvislosti zohlednil i skutečnost, že komise žalobce vyšetřila, žalobci byla dána komisi své obtíže popsat. Soud z těchto důvodů námitku žalobce neshledal důvodnou. K této otázce rovnej i závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2021, č. j. 8 Ads 124/2020-40, bod 16.

100. Znalecké vyjádření o příčinné souvislosti zdravotního stavu žalobce s dopravní nehodou nejsou z hlediska posouzení invalidity relevantní.

101. K námitkám, že některé lékařské zprávy uvádějí X, soud uvádí, že komise vysvětlila, že zobrazovací metody potvrzují existencí postižení, funkční vyšetření pak vyjadřuje tíži postižení. V případě postižení posuzovaného neurologická vyšetření opakovaně prokazovala lehký stupeň postižení, nebyla přítomna těžká paréza dolních končetin. Kořenové dráždění mělo minimální vliv na senzomotorické postižení nervu, jak bylo objektivizováno doloženým EMG vyšetřením. Míra kontaktu obratle s kořenem nervu není v přímé úměře s tíží postižení nervu a funkčním omezením. V případě žalobce byly průkazné výsledky EMG vyšetření (jako diagnostické metody vyšetřující funkční stav svalů a nervů), stejně jako osobní vyšetření žalobce komisí (u horních i dolních končetin svalová síla téměř ve všech segmentech v normě, nebyly zjištěny známky centrálního nervového postižení, pyramidové iritační jevy negativní, stoj v normě, schopen chůze i samostatně bez berlí).

102. Námitka, že potíže s X nebyly komisí dostatečně akcentovány, přestože představují hlavní příčinu snížení pracovní schopnosti, není důvodná, neboť z posudku je zřejmé, že komise posoudila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu právě X, klinicky nejvýznamnější bylo postižení v oblasti X. Kde zjištěna kolísající porucha dynamiky.

103. Soud nepopírá, že žalobce trpí bolestmi, jeho stav byl hodnocen jako „X“, ani že v důsledku postižení X má omezený dosah chůze a omezenou dobu sedu (v lékařských zprávách jsou tyto obtíže uvedeny většinou pod subjektivním hodnocením pacienta). Tyto obtíže samy o sobě neprokazují středně těžké funkční postižení a naplnění kritérií položky X. Samotná intenzita subjektivně vnímaných bolestí není rozhodujícím posudkovým kritériem. Posuzování zdravotního stavu pro účely stanovení poklesu pracovní schopnosti a zjištění invalidity je založeno na objektivizovaných postupech, v nichž lze subjektivní obtíže zohlednit tehdy, pokud jim odpovídají objektivní výsledky lékařských vyšetření (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2013, č. j. 3 Ads 74/2012-16). Pro posouzení invalidity je podstatné zejména objektivně doložené funkční postižení a jeho dopad na pracovní schopnost. V posuzované věci nebyl přes opakovaná X průkazně zjištěn takový neurologický deficit, který by odpovídal středně těžkému funkčnímu postižení podle kapitoly XIII oddílu X přílohy vyhlášky.

104. Vyjádření názoru praktického lékaře v otázce poklesu pracovních schopností pak nelze přeceňovat, neboť otázka posuzování invalidity je odlišná od odbornosti praktického lékaře, komise nadto pokles pracovních schopností žalobce shledala, ovšem nikoliv pokles odpovídající invaliditě.

105. Námitka, že zdravotní stav byl v námitkovém řízení posouzen nesprávně, neboť žalobce nebyl osobně vyšetřen, je nedůvodná, neboť v řízení před soudem zadal soud zpracování nového posudku, komise žalobce opakovaně vyšetřila (nadto v různém složení) a zaujala stejný závěr ve vztahu k invaliditě.

106. Soud pak dodává, že žalovaná ani soud nemohou přihlížet ke skutečnosti, že nepříznivý zdravotní stav žalobce je minimálně částečně způsobený vážnou dopravní nehodou, která bezesporu měla závažné důsledky v životě žalobce.

107. Soud s ohledem na přesvědčivé závěry komise neshledal důvod pro vyžádání doplňujícího posudku, dalšího srovnávacího posudku u jiné posudkové komise ani znaleckého posudku.

108. Ze shora uvedených důvodů soud shledal žalobu nedůvodnou, a proto jí zamítl podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. Soud může přezkoumat rozhodnutí žalovaného pouze z hlediska skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Pokud došlo k následnému zhoršení stavu, lze doporučit podání nové žádosti o přiznání invalidního důchodu.

109. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů nepřísluší, žalované žádné náklady nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha dne 31. července 2026 JUDr. Lenka Loudová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje X.