19 Az 2/2026

Rubrum

č. j. 19 Az 2/2026-30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou v právní věci žalobce: A. Z., narozený dne X státní příslušnost X zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Markem Čechovským Ph.D. sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. OAM-44/LE- LE05-2016, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 12. 4. 2016 o udělení mezinárodní ochrany do 35 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 270 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 12. 4. 2016 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany dle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění do 18. 9. 2016 (dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný vydal Shodu s prvopisem potvzuje X. 2 19 Az 2/2026 poslední rozhodnutí ve věci č. j. OAM-44/LE-LE05-LE05-R3-2016 dne 29. 11. 2024. O žádosti žalobce bylo rozhodnuto tak, že azyl podle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu se neuděluje a doplňkovou ochranu z důvodů podle § 15a zákona o azylu nelze udělit. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal správní žalobu k městskému soudu. Městský soud rozsudkem ze dne 28. 1. 2025, č. j. 4 Az 40/2024-57, žalobě vyhověl, zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2024, č. j. OAM-44/LE-LE05-LE05-R3-2016 (právní moc rozsudku dne 30. 1. 2025), a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

2. Dne 7. 1. 2026 se žalobce obrátil na ministra vnitra jako nadřízený správní orgán s žádostí o přijetí opatření proti nečinnosti dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), v níž žádal ministra vnitra, aby učinil opatření proti nečinnosti.

3. Ministr vnitra usnesením ze dne 29. 1. 2026, č. j. MV-5159-2/TP-2026, návrhu žalobce nevyhověl.

4. Dne 11. 2. 2026 podal žalobce žalobu, jíž se domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřuje v tom, že žalovaný dosud nevydal rozhodnutí o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

II. Obsah žaloby

5. Žalobce v žalobě namítá, že dle ustanovení § 27 odst. 1 zákona o azylu, ve znění účinném do 30. 6. 2023, platí: „Rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany, nestanoví-li tento zákon jinak, vydá ministerstvo bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 6 měsíců ode dne, kdy byly poskytnuty údaje k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nebo ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí soudu o zrušení rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany a o vrácení k novému projednání“. Poslední rozhodnutí městského soudu nabylo právní moci dne 30. 1. 2025, a tedy lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula již dne 30. 7. 2025. V souvislosti s tím, že žalobce nebyl dosud vyzván k seznámení se s podklady k rozhodnutí před vydáním rozhodnutí a s tím, že žalobce nebyl vyrozuměn o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí, má žalobce za to, že je žalovaný nečinný.

6. Vzhledem k této nečinnosti dne 7. 1. 2026 zaslal žalobce ministrovi vnitra jako nadřízenému správnímu orgánu návrh na provedení opatření proti nečinnosti. Na tento návrh reagoval nadřízený správní orgán usnesením ze dne 29. 1. 2026, č. j. MV-5159- 2/TP-2026, kterým návrhu na provedení opatření proti nečinnosti žalobce nevyhověl. Žalobce se s názorem nadřízeného správního orgánu neshoduje, jelikož lhůta pro vydání rozhodnutí již prokazatelně marně uplynula, přičemž žalobce nebyl vyrozuměn o prodloužení lhůty a z obsahu spisového materiálu je patrné, že žalovaný nečiní úkony nezbytné k vydání rozhodnutí.

7. Nadřízený správní orgán se domnívá, že žalovaný činí úkony nezbytné k vydání rozhodnutí, a to ve formě vyžadování informací od „Obvodního soudu X, u kterého probíhá trestní řízení podatele, z důvodu naplnění § 50 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu.“ Žalobce se ovšem domnívá, že žalovaný nemůže vyčkávat do rozhodnutí Obvodního soudu pro X o rozhodnutí trestního řízení, kde je žalobce v postavení obžalovaného. Zde je třeba uplatnit presumpci neviny žalobce a v řízení řádně pokračovat, nikoliv vyčkávat na konec tohoto řízení. Zde také nelze pominout, že řízení Shodu s prvopisem potvrzuje X. 3 19 Az 2/2026 s žalobcem se již vede téměř X let, kdy v mezidobí žalovaný vydal několik nezákonných rozhodnutí, které byly následně soudy zrušeny. Žalobce je přesvědčen, že předmětné trestní řízení s žalobcem nepředstavuje předběžnou otázku, a žalovaný tedy není oprávněn vyčkávat na výsledek tohoto řízení.

8. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2024, č. j. 5 Azs 98/2024-32, v němž soud dovodil: „Je-li podmínkou vydání povolení k trvalému pobytu nezletilého cizince to, že na území České republiky pobývá na základě povolení k trvalému pobytu jeho rodič [§ 66 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky], je potřeba respektovat, že rodič aktuálně trvalý pobyt má, jakkoli probíhá řízení o zrušení jeho platnosti; toto řízení není řízením o předběžné otázce (§ 57 správního řádu), pro které lze řízení o žádosti nezletilého cizince o vydání povolení k trvalému pobytu přerušit podle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu. Pokud tak správní orgán učiní, jedná se o nezákonnou nečinnost.“ Stejný princip lze analogicky uplatnit i v případě trestního řízení, a to i s ohledem na princip presumpce neviny. Žalovaný je tak povinen vycházet ze skutkového a právního stavu v době rozhodování věci, tedy žalobce nebyl v současném trestním řízení pravomocně shledán vinným, a nikoliv vyčkávat na výsledek tohoto řízení. Uvedené platí tím spíše, když lze dle § 17 odst. 1 písm. i) zákona o azylu azyl odejmout v případě, že bude žalobce odsouzen a představoval by nebezpečí pro společnost. Žalobce je žadatelem o mezinárodní ochranu již téměř X let a v řízení již bylo vydáno několik nezákonných rozhodnutí, tedy i z hlediska přiměřenosti je postup žalovaného spočívající ve vyčkávání na výsledek řízení před Obvodním soudem X a neobstarávání dalších podkladů nezákonný a nepřiměřený.

9. Žalovaný již rok neobstarává podklady, které jsou dle posledního rozsudku městského soudu ze dne 28. 1. 2025 č. j. 4 Az 40/2024-57, nezbytné pro vydání rozhodnutí ve věci samé, konkrétně: „V navazujícím řízení musí žalovaný shromáždit věrohodné, adresné a ověřené informace týkající se situace v zemi původu, učinit z nich příslušná skutková zjištění a tato vyhodnotit s ohledem na individuální situaci žalobce.“ Jak je patrné ze správního spisu, žalovaný takto nečiní, pouze si vyžaduje informace od Obvodního soudu X, což značí, že žalovaný se nehodlá meritorně zabývat důvody, pro které žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu, pouze od posledního zrušujícího rozsudku nezákonně vyčkává na rozhodnutí Obvodního soudu X. Zákon o azylu, ve znění účinném ke dni 12. 4. 2016, neumožňuje přerušení řízení z důvodu předběžné otázky, tedy i pokud by žalovaný shledal, že se jedná o předběžnou otázku, stále není oprávněn v řízení nečinit úkony nezbytné pro vydání rozhodnutí, naopak je povinen v této lhůtě vydat rozhodnutí, což ovšem žalovaný do dnešního dne neučinil.

10. Nadřízený správní orgán ve svém usnesení uvádí, že „shledává případ za věcně a právně extrémně složitý a vzhledem k nutnosti zjištění přesného a úplného stavu věci, o které nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu § 2 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., OAMP ke svému rozhodnutí potřebuje nezbytné podklady ve věci, které aktivně shromažďuje. Zejména ke svému rozhodnutí potřebuje informace Obvodního soudu X, u kterého probíhá trestní řízení podatele, z důvodu naplnění § 50 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. OAMP opakovaně vyžaduje od uvedeného soudu informace o stavu trestního řízení pro podezření ze spáchání závažné trestné činnosti. Tyto informace nebyly k datu sepsání tohoto usnesení OAMP doručeny.“ Žalobce se vymezuje proti tvrzení, že žalovaný aktivně shromažďuje nezbytné podklady pro rozhodnutí ve věci samé. Jak je patrné ze správního spisu, žalovaný nečiní v řízení ničeho jiného, než že opakovaně vyžaduje informace od Shodu s prvopisem potvrzuje X. 4 19 Az 2/2026 Obvodního soudu X. Nelze ani považovat za fakt, že Obvodní soud X tyto informace žalovanému neposkytl, jelikož jsou odpovědi Obvodního soudu X založeny ve správním spise pod čísly listin X. Lze tedy spíše mít za to, že se nejedná o informace, které žalovaný snad očekává, nikoliv, že by žalovaný neobdržel informace o stavu řízení od Obvodního soudu X. Žalovaný v řízení nečiní další úkony, neshromažďuje informace o situaci v zemi původu žadatele ani nikterak nedoplňuje spisový materiál o podklady, pro jejichž absenci bylo poslední rozhodnutí žalovaného zrušeno městským soudem.

11. Pokud by se jednalo o extrémně právně a věcně složitý případ, pak by toto mělo být reflektováno ve správním spise, a to zejména aktivním shromažďováním podkladů, nikoliv vyčkáváním na rozhodnutí Obvodního soudu X. Neshromažďování podkladů žalovaným spíše svědčí o neochotě se případem žalobce zabývat, nikoliv o extrémní právní a věcné složitosti případu. V tomto kontextu nelze dále pominout, že v případě, že by šlo o extrémně právně a věcně složitý případ, správní orgán měl před vypršením lhůty pro vydání rozhodnutí možnost tuto lhůtu prodloužit za předpokladu, že by o tom vyrozuměl žadatele podle § 26 odst. 2 písm. a) zákona o azylu, ve znění účinném do 30. 6. 2023. Takto ovšem správní orgán neučinil.

III. Vyjádření žalovaného

12. Žalovaný popírá oprávněnost podané žaloby, neboť nebyl nečinný. Žalobce podal dne 12. 4. 2016 žádost o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky. Proti poslednímu (třetímu) rozhodnutí v této věci podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze, který dne 28. 1. 2025 rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil k novému projednání. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 30. 1. 2025. Žalovaný po ukončení soudního řízení shromažďuje další podklady pro své rozhodnutí, zejména potřebuje informace Obvodního soudu X, u kterého probíhá trestní řízení žalobce.

13. Z vedeného správního spisu žalovaného je tak zřejmé, že ten aktivně shromažďuje nezbytné podklady, zejména informace o probíhajícím trestním řízení žalobce u Obvodního soudu X, které jsou klíčové pro posouzení vylučujících důvodů dle § 15a zákona o azylu a potenciálního nebezpečí žalobce pro bezpečnost státu. Vzhledem k tomu, že žalovaný činí veškeré dosažitelné úkony k zajištění relevantních důkazních prostředků, nelze jeho postup klasifikovat jako nezákonnou nečinnost, ale jako snahu o vydání věcně správného a soudem již nekorigovatelného rozhodnutí.

14. Z vedeného správního spisu je dále zřejmé, že žalovaný se dne 12. 1. 2026 obrátil na Obvodní soud X s žádostí o sdělení informace, zda bylo v trestní věci žalobce již rozhodnuto. Obvodní soud X následně sdělením ze dne 13. 1. 2026 žalovanému sdělil, že trestní věc žalobce nebyla doposud skončena a v současné době je hlavní líčení nařízeno na den X.

15. Žalovaný zdůrazňuje, že vyčkávání na aktuální informace z trestního řízení u Obvodního soudu X není projevem pasivity. V řízení o mezinárodní ochraně je žalovaný povinen z úřední povinnosti zkoumat existenci důvodů pro vyloučení z doložek o doplňkové ochraně (§ 15a zákona o azylu), zejména zda žadatel nepředstavuje nebezpečí pro bezpečnost státu nebo veřejný pořádek. Ačkoliv žalobce namítá porušení presumpce neviny, žalovaný nerozhoduje o jeho vině, nýbrž posuzuje bezpečnostní riziko, které je Shodu s prvopisem potvrzuje X. 5 19 Az 2/2026 pro rozhodnutí o azylu zcela zásadní a které nelze bez znalosti aktuálního stavu trestního spisu odpovědně vyhodnotit. Odkaz žalobce na analogii s trvalým pobytem je nepřípadný, neboť řízení o mezinárodní ochraně podléhá specifickému režimu prověřování bezpečnostních hrozeb, kde je zjištění skutkového stavu v době rozhodování prioritou. Žalovaný tedy nečeká na konečný rozsudek jako na formální předběžnou otázku, ale aktivně usiluje o získání relevantních podkladů z trestního spisu, které jsou pro meritorní rozhodnutí v tomto konkrétním (věcně složitém) případě nepostradatelné.

IV. Obsah správního spisu

16. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany dne 12. 4. 2016. Žalovaný prvním rozhodnutím ve věci ze dne 15. 4. 2020, č. j. OAM-44/LE- LE05-LE05-2016, shledal, že žalobci azyl pro existenci důvodů podle § 15 zákona o azylu nelze udělit a doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu nelze udělit.

17. Městský soud rozsudkem ze dne 10. 9. 2020, č. j. 16 Az 25/2020-40, zrušil první rozhodnutí ve věci a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný proti rozsudku městského soudu podal kasační stížnost. Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a zároveň zrušil první rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení (rozsudkem ze dne 30. 8. 2021, č. j. 8 Azs 192/2020-56).

18. Podruhé žalovaný rozhodl dne 31. 5. 2022, rozhodnutím č. j. OAM-44/LE-LE05-LE05- R2-2016. Opět shledal, že žalovanému azyl pro existenci důvodů podle § 15 zákona o azylu nelze udělit a doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu nelze udělit.

19. Městský soud rozsudkem ze dne 19. 8. 2022, č. j. 4 Az 21/2022-70, zamítl žalobu žalobce proti druhému rozhodnutí ve věci. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. 11. 2022, č. j. 6 Azs 204/2022-45, zrušil rozsudek městského soudu a druhé rozhodnutí žalovaného ve věci a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

20. Potřetí žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 29. 11. 2024, č. j. OAM-44/LE-LE05-LE05- R3-2016. Žalobci neudělil azyl podle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu a konstatoval, že doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu nelze udělit.

21. Městský soud rozsudkem ze dne 28. 1. 2025, č. j. 4 Az 40/2024-57, zrušil třetí rozhodnutí ve věci a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, rozsudek nabyl právní moci dne 30. 1. 2025, dne 3. 2. 2025 byl žalovanému vrácen správní spis.

22. Ze správního spisu vyplývá, že po vrácení věci k dalšímu řízení se žalovaný dne 7. 5. 2025 obrátil na Obvodní soud X s dotazem, zda bylo v trestní věci žalobce rozhodnuto a případně jakým způsobem. Obvodní soud X ve své odpovědi ze dne 9. 5. 2025 žalovanému sdělil, že ve věci nebylo rozhodnuto a ve věci jsou nařizována hlavní líčení.

23. Následně dne 10. 12. 2025 se žalovaný s obdobným dotazem opět obrátil na Obvodní soud X.

24. Dne 17. 12. 2025 žalobce do spisu doložil podklad k žádosti o mezinárodní ochranu v rozsahu jednoho listu. Shodu s prvopisem potvrzuje X. 6 19 Az 2/2026 25. Dne 29. 12. 2025 žalobce podal stížnost proti postupu správního orgánu dle § 175 a násl. správního řádu, neboť žalovaný nereagoval na opakované žádosti žalobce o nahlédnutí do spisového materiálu (žádosti ze dne 19. 5. 2025, 2. 6. 2025, 11. 7. 2025 a 13. 8. 2025).

26. Dne 31. 12. 2025 žalobce zaslal žalovanému další urgenci žádosti o nahlédnutí do spisu.

27. Dne 12. 1. 2026 se žalovaný obrátil na Obvodní soud X s dotazem, zda bylo v trestní věci žalobce rozhodnuto a případně jakým způsobem. Obvodní soud X ve své odpovědi ze dne 13. 1. 2026 žalovanému sdělil, že trestní věc žalobce nebyla skončena a hlavní líčení je nařízeno na dny X.

28. Dne 20. 1. 2026 byl do správního spisu doložen překlad listiny předložené žalobcem dne 17. 12. 2025.

29. Dne 21. 1. 2026 bylo právnímu zástupci žalobce umožněno nahlédnout do správního spisu.

30. Usnesením ministra vnitra ze dne 29. 1. 2026, č. j. MV-5159-2/TP-2026, bylo rozhodnuto o žádosti žalobce ze dne 7. 1. 2026 o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného, a to tak, že se žádosti ve smyslu § 80 odst. 6 správního řádu nevyhovuje.

31. Dne 20. 2. 2026 žalobce do spisu doplnil další dvě listiny – jednu v českém a ruském jazyce a druhou v anglickém jazyce. Celkem sedm stran.

V. Posouzení věci Městským soudem v Praze

32. Městský soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť s tímto postupem obě strany souhlasily.

33. Soud se v rámci procesních úkonů před projednáním věci samé zabýval otázkou splnění podmínek řízení, zejména otázkou bezvýsledného vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti ve správním řízení.

34. Podle § 79 odst. 1 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř s.“), ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.

35. Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 5 As 9/2015-59, bod 20, č. 3409/2016 Sb. NSS se o bezvýsledné vyčerpání prostředku podle § 79 odst. 1 věty první s. ř. s. jedná, buď pokud by nadřízený správní orgán nevyhověl žádosti podle § 80 odst. 6 správního řádu, nebo pokud by ve třicetidenní lhůtě o žádosti nerozhodl. Žalobce uplatnil návrh na učinění opatření proti nečinnosti k ministrovi vnitra, který jeho návrhu nevyhověl. Soud tak shledal, že žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky, které správní řád stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu.

36. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přistoupil k posouzení důvodnosti žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného, a to na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). Shodu s prvopisem potvrzuje X. 7 19 Az 2/2026 37. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu dne 12. 4. 2016. Poslední (třetí) rozhodnutí ve věci bylo vydáno dne 29. 11. 2024. Toto rozhodnutí bylo rozsudkem městského soudu ze dne 28. 1. 2025, č. j. 4 Az 40/2024-57, zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 1. 2025. Zdejší soud v rozsudku č. j. 4 Az 40/2024-57 shledal důvodné námitky týkající se vypořádání důvodů dle § 12 písm. b) zákona o azylu, žalovaného v dalším řízení zavázal shromáždit věrohodné, adresné a ověřené informace týkající se situace v zemi původu žalobce, učinit z nich příslušná skutková zjištění a tato vyhodnotit s ohledem na individuální situaci žalobce. Co se týká uplatnění vylučující klauzule dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, soud uzavřel, že uplatnění klauzule bylo v daném případě plně namístě, v tomto směru žádná pochybení žalovaného neshledal.

38. Podle § 27 odst. 1 zákona o azylu, ve znění ke dni 30. 6. 2023 (v souladu s čl. II bod 1 zákona č. 173/2023 Sb.), rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany, nestanoví- li tento zákon jinak, vydá ministerstvo, bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 6 měsíců ode dne, kdy byly poskytnuty údaje k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nebo ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí soudu o zrušení rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany a o vrácení k novému projednání. Odstavec 2 a 3 stanoví, z jakých důvodů lze lhůtu pro vydání rozhodnutí podle odstavce 1 prodloužit, přičemž ministerstvo účastníka řízení o prodloužení lhůty podle odstavců 2 a 3 písemně vyrozumí a odůvodní takový postup.

39. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci uběhla dne 30. 7. 2025. Tato lhůta nebyla ze strany žalovaného prodloužena. Ode dne 30. 1. 2025, kdy zrušující rozsudek městského soudu nabyl právní moci, žalovaný učinil pouze tři žádosti směrem k Obvodnímu soudu X za účelem zjištění informací ohledně probíhajícího trestního řízení a obstaral si překlad jedné strany doplněné žalobcem. Co se týká informací o zemi původu žalobce, k jejichž shromáždění byl žalovaný rozsudkem městského soudu zavázán, ze správního spisu nevyplývá, že by žalovaný shromáždil jakékoliv informace za jeden rok od nabytí právní moci posledního zrušujícího rozsudku ve věci. Soud tak shledal, že žalovaný byl nečinný v řízení po zrušení posledního rozhodnutí ve věci.

40. Relevantním soud neshledal konstatování nadřízeného orgánu v usnesení o nevyhovění návrhu na vydání opatření proti nečinnosti, že je případ věcně a právně extrémně složitý, neboť to by byl důvod pro případné prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí podle § 27 odst. 2 písm. a) zákona o azylu, ve znění ke dni 30. 6. 2023. K takovému prodloužení lhůty ze strany žalovaného však nedošlo. Zároveň, uvádí-li ministr, že žalovaný aktivně shromažďuje podklady, které ke svému rozhodnutí potřebuje, soud konstatuje, že správní spis toto konstatování ministra nepotvrzuje. Jde-li o informace Obvodního soudu X, soud nezpochybňuje, že žalovaný má informace o probíhajících trestních řízeních s žalobcem ve svém rozhodnutí zohlednit. nemůže však vyčkávat po uplynutí zákonné lhůty dalšího vývoje ve věci a musí věc posoudit dle aktuálního skutkového stavu. Soud zároveň uvádí, že absence informací od Obvodního soudu X nebyla důvodem zrušení posledního rozhodnutí žalovaného ve věci a žalovaný byl soudem zavázán k provedení řádného shromáždění informací o zemi původu žalobce, učinit z nich příslušná skutková zjištění a tato vyhodnotit s ohledem na individuální situaci žalobce. Snaha žalovaného vyhnout se provedení těchto kroků v případě možného naplnění důvodů pro aplikaci vylučující klauzule nemůže být důvodem pro nečinnost v řízení a nerespektování zákonných lhůt. Žalovaný musí žádost posoudit dle aktuálně Shodu s prvopisem potvrzuje X. 8 19 Az 2/2026 dostupných informací, a to včetně informací týkajících se možného splnění podmínek pro uplatnění vylučující klauzule. Nejsou-li s ohledem na aktuální stav trestního řízení splněny podmínky pro uplatnění vylučující klauzule, musí žalovaný shromáždit informace týkající se situace v zemi původu žalobce a posoudit, zda jsou splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany žalobci, či nikoli.

41. Zároveň, uvádí-li žalovaný ve svém vyjádření k žalobě, že informace Obvodního soudu X jsou klíčové pro posouzení vylučujících důvodů dle § 15a zákona o azylu, soud upozorňuje, že městský soud ve svém rozsudku č. j. 4 Az 40/2024-57 shledal uplatnění vylučující klauzule dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu plně namístě, v tomto směru žalovaného nezavázal doplňováním dalších informací.

42. Soud tedy shledal žalobu žalobce na ochranu proti nečinnosti důvodnou. Podle § 81 odst. 2 s. ř. s. je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon. Vzhledem k tomu, že byla žalovanému rozsudkem městského soudu č. j. 4 Az 40/2024-57 uložena povinnost v dalším řízení shromáždit věrohodné, adresné a ověřené informace týkající se situace v zemi původu žalobce, přičemž bude žalovaný muset před vydáním rozhodnutí také seznámit se shromážděnými informacemi žalobce a případně mu poskytnout lhůtu k vyjádření, soud rozhodl žalovanému stanovit lhůtu 35 dnů k vydání rozhodnutí ve věci, neboť tato lhůta je přiměřená provedení zbývajících úkonů v řízení a pro vydání rozhodnutí ve věci.

43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého má úspěšný účastník řízení právo na náhradu nákladů. Úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů právního zastoupení. Ty spočívají v odměně jeho zástupce za 2 úkony právní služby [§ 11 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tj. převzetí zastoupení a sepsání žaloby] v částce 4 620 Kč za jeden úkon, celkem 9 240 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a náhradě hotových výdajů za 2 úkony v částce 450 Kč za jeden úkon, celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky). Zástupce žalobce soudu doložil, že je plátcem DPH, proto se částka nákladů právního zastoupení dále zvyšuje o hodnotu příslušné sazby (2 129,40 Kč). Celková výše nákladů řízení tak činí po zaokrouhlení na celé koruny nahoru dle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, 12 270 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení Shodu s prvopisem potvrzuje X. 9 19 Az 2/2026 rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha dne 5. června 2026 JUDr. Lenka Loudová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje X.