19 Az 32/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: G. G., narozený dne X státní příslušnost Gruzie bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2025, č. j. OAM-637/ZA-ZA11-ZA01- 2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2025, č. j. OAM-637/ZA-ZA11-ZA01-2025, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobci mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění do 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje.

II. Žalobní body

2. Žalobce v podané žalobě namítl nedostatečné zjištění skutkového stavu věci, neboť žalovaný vycházel z podkladů, které nejsou aktuální. Žalovaný postupoval v rozporu s právním řádem a se zásadami a principy činnosti správních orgánů. Celé řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo jednostranné a neobjektivní. Dále namítl nepřezkoumatelnost závěrů žalovaného, neboť žalovaný tyto závěry nedostatečně odůvodnil. Dle názoru žalobce žalovaný nesprávně vyložil zákon o azylu, což vedlo k nesprávnému závěru stran udělení mezinárodní ochrany podle § 12 písm. a) zákona o azylu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uznal výpověď žalobce hodnověrnou. Žalobce popsal svou účast na demonstracích v období od prosince 2024 do února 2025. Protesty v Gruzii vypukly dne 28. 10. 2024 po oznámení výsledků parlamentních voleb, ve kterých zvítězila strana Gruzínský sen. Opozice označila tyto volby za zmanipulované. Na konci listopadu 2024 pak vypukla nová vlna demonstrací způsobená rozhodnutím vlády přerušit až do roku 2028 přístupová jednání s EU. Prezidentka Salome Zurabišviliová označila volby za „ruskou speciální operaci“ a vybídla Gruzínce, aby proti výsledkům voleb protestovali. Žalobce byl několikrát zadržen a zbit. Zadržení lidé, kteří byli odvezeni na policejní stanici, byli nuceně natáčeni na video. Tímto způsobem proruské síly v Gruzii stvořily seznam extrémistů, na němž se nacházejí osoby, které mohou být kdykoliv zadrženy a uvězněny. Žalobce je přesvědčen, že pronásledování jeho osoby ze strany státních orgánů je spojeno s jeho politickými názory. V Gruzii nejsou dodržovány záruky spravedlivého procesu, a nelze tak mít dostatečnou jistotu, že pokud by si žalobce stěžoval, byla by mu poskytnuta ochrana před pronásledováním. Ze zkušeností naopak plyne, že podání stížnosti na násilí ze strany policie by pozici žalobce zhoršilo. Navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k novému projednání.

III. Vyjádření žalovaného

3. Žalovaný zrekapituloval skutkový stav věci a vyjádřil se k žalobní argumentaci. S žalobou nesouhlasí, zohlednil žalobcem uvedené skutečnosti a k nim shromáždil relevantní a aktuální informace k situaci v zemi původu.

4. Žalobce uvedl, že důvodem jeho odchodu ze země původu byly špatné ekonomické podmínky v Gruzii, nízké mzdy a nemožnost zajistit obživu pro rodinu. Žalovaný konstatuje, že ekonomické důvody, nespokojenost se sociální situací či obecná kritika životní úrovně v zemi původu nejsou relevantními důvody pro udělení azylu či doplňkové ochrany, což plyne z ustálené judikatury. Mezinárodní ochrana není nástrojem k řešení nepříznivých hospodářských či sociálních poměrů v zemi původu.

5. Stran účasti žalobce na protivládních demonstracích a následné ztrátě zaměstnání z důvodu této účasti žalovaný konstatoval, že žalobce netvrdil a ani neprokázal, že by byl v důsledku účasti na těchto demonstracích vystaven pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu. Ze správního spisu plyne, že žalobce nebyl zadržen, nebyl trestně stíhán, nebyl fyzicky napaden či vystaven systematickému nátlaku státních orgánů. Ztráta zaměstnání, ač subjektivně velice citelná, sama o sobě nepředstavuje pronásledování, pokud není spojena se závažným porušením základních lidských práv a svobod. Dále podotkl, že žalobce neuvedl, že by mu bylo znemožněno hledat jiné zaměstnání či že by byl dlouhodobě profesně perzekuován ze strany státní moci.

6. Žalobcova tvrzení ohledně požadavku policie na odevzdání cestovního dokladu za účelem zneužití tohoto dokladu ve volbách a ohledně následných opakovaných kontrol v reakci na to, že žalobce tomuto požadavku odmítl vyhovět, žalovaný hodnotil jako příliš obecná a nekonkrétní. Nebyla doložena žádnými důkazy a žalobce k nim neuvedl žádné konkrétní časové, místní či osobní souvislosti. Ani opakované policejní kontroly, pokud nejsou spojeny s fyzickým násilím, svévolným zadržováním či jinými závažnými zásahy do lidských práv, nelze považovat za pronásledování. Žalobce také neuvedl, že by neměl v zemi původu možnost domáhat se ochrany proti jednání policie u státních orgánů.

7. Stran možnosti udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu žalovaný konstatoval, že subjektivní obava žalobce z problémů s policií není podložena objektivními skutečnostmi, které by nasvědčovaly existenci reálného rizika vážné újmy.

8. Žalovaný tak považoval napadené rozhodnutí za zákonné, přezkoumatelné, vycházející z dostatečně zjištěného stavu věci a respektující ustálenou judikaturu. Žalovaný zdůraznil, že se zabýval hodnocením situace v Gruzii z pohledu všech forem mezinárodní ochrany a nevnímal ji automaticky jako bezpečnou zemi původu. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

IV. Obsah správního spisu

9. Žalobce podal dne 22. 6. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Při poskytnutí údajů dne 25. 6. 2025 sdělil, že je gruzínským státním příslušníkem, národnosti gruzínské, dohovoří se pouze gruzínsky. Vyznává X, ke své politické aktivitě uvedl, že by chtěl, aby přišlo nové hnutí, které by vše změnilo. Dodal, že se účastnil protestů v Gruzii, nikdy však nebyl členem žádného politického seskupení. Je ženatý a má X. Ve vlasti naposledy žil ve městě X, kde bydlel se svou rodinou. Do ČR vstoupil letecky dne 3. 4. 2025, od té doby pobývá v ČR nepřetržitě, v jiných členských státech EU v minulosti nepobýval. Nebyla mu v žádném členském státě EU udělena žádná víza ani povolení k pobytu. O mezinárodní ochranu v ČR žádá, neboť v Gruzii panují nedobré ekonomické podmínky a vláda neumožňuje lidem normálně žít, přičemž platy jsou tam nízké. Jelikož se zúčastnil akcí, vyhnali jej z práce a nemůže uživit rodinu.

10. Při pohovoru dne 25. 6. 2025 žalobce uvedl, že v Gruzii neměl žádné problémy a normálně tam žil. Do ČR odcestoval, neboť zde má X, který zde pracuje jako X. Ten mu pomohl a poskytl mu zde zázemí, když žalobce přijel do ČR pracovat. Přicestoval do ČR z ekonomických důvodů. Při vycestování nečelil žádným problémům, peníze na vycestování mu poslal X. Cestovní pas, který žalovanému předložil, aby prokázal svou totožnost, si vyřídil v Gruzii, s vyřizováním neměl žádné problémy. V Gruzii má hodně příbuzných, šest nejbližších představují jeho X, X a X. Jeho X se účastnil války a byl zraněn, nemůže pracovat a má fyzické potíže. X pracovala na trhu. Ti ostatní pracují, podporují se všichni navzájem. Jsou spolu v kontaktu na denní bázi přes aplikaci X. Stran života v Gruzii žalobce uvedl, že situace v zemi již není tak stabilní, hodně lidí začalo užívat drogy, a to se žalobci nelíbí. Policie může lidem strčit drogy do kapsy jen tak, kvůli tomu však z Gruzie neodešel. Platy jsou v Gruzii strašně nízké. Když byl žalobce propuštěn z práce, každý den byl na akcích v X a X. Účastnil se deseti či patnácti akcí, neví přesně. Nepamatuje si přesně, kdy se tyto akce odehrávaly, nicméně, než přijel do ČR, byl tam stále. Odehrávaly se v prosinci, lednu. Například 17. února 2025 byl na akci v X. Cílem těchto akcí bylo odstoupení vlády a osvobození politických vězňů. Konkrétní jména těchto vězňů však žalobce nezná, je jich hodně, naposled to byl nějaký „Zuka“. Cílem akcí bylo odstoupení vlády. Dodal, že všichni lidé, kromě dětí a seniorů z Gruzie odešli. Akcí se však účastnil jako obyčejný účastník. Nikdy se mu v souvislosti s účastí na těchto akcích nic nestalo. V ČR by chtěl zůstat, dokud špatná politicko-ekonomická situace v Gruzii nepomine. V ČR bude v bezpečí, v Gruzii nikoliv. V ČR by chtěl začít pracovat. V Gruzii měl problémy s policií kvůli cestovnímu pasu, chtěli mu jej vzít. Přišli za ním do práce a požádali, aby jim pas odevzdal. Žalobce však odmítl, jeho pas chtěli použít při volbách. Žalobce to s nimi vyřizoval velice hlasitě, přišel jeho nadřízený. Ten ho musel vyhodit z práce. Do práce už ho pak nikam nevzali. Tento incident se odehrál v říjnu 2024. V prosinci 2024 policie požádala zaměstnavatele, aby ho propustil z práce. V říjnu 2024 po hádce policie odešla, v polovině října však policie požádala kamaráda žalobce, aby jim žalobcův pas přinesl. Na oplátku mu měli vymazat záznam o podmíněném trestu. V prosinci 2024 se přišli policisté zeptat nadřízeného, zdali tam ještě pracuje. Když tam žalobce uviděli, požádali jeho nadřízeného, aby ho propustil. Na jednání policie však stížnost nepodal, neboť jsou tam spolu všichni propletení. Cestovní pas mu však nesebrali, využil ho ve volbách. Jiné problémy se státními orgány neměl. Problémy kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení také neměl. Uvedl, že má pouze ekonomické problémy. Pokud by musel odcestovat do Gruzie, policie by mu neumožnila pobývat v X. Zda by ho v jiném městě nechali být, neví, bydlel jen v X. Je si však jistý, že by mu policie podstrčila nějaké drogy a následně by skončil ve vězení. Stalo se to jeho přátelům. Policie by se na něj měla zaměřit, protože chtějí jeho pas, v minulosti mu však žádné drogy nepodstrčila. Na otázku žalovaného, proč by se tak žalobci mělo stát až nyní, když se mu to nestalo v minulosti, odpověděl, že proto, že se mu nic nestalo. Vysvětlení pro skutečnost, že mu policie nic nepodstrčila však nemá, hodně lidem se to ale stalo a žalobce z toho má strach.

11. Během doplňujícího pohovoru dne 4. 8. 2025 žalobce uvedl, že se v ČR nachází od dubna 2025. Pobývá u svého X, který mu pomáhá. Se svou žádostí o mezinárodní ochranu otálel, neboť nevěděl, kam přesně se má dostavit, a jak požádat. O postupu ho informoval jeho X. V Gruzii přišel o zaměstnání, neboť se účastnil protivládních aktivit. Chtěli po něm pas, aby jeho hlas ve volbách mohli dát Ivanishvilimu. On jim ale pas nedal. Pak následovaly výhružky ze strany policie i obecně. Policie docházela k němu na pracoviště a zajímala se o to, zda tam ještě pracuje. Jeho nadřízenému řekli, aby tam skončil. Byl tedy pod nátlakem nucen odejít z práce. Následně si zkoušel najít práci, ale neuspěl. Jeho cestovní pas po něm chtěly osoby, které nezná, ale jedná se o osoby, které mají na starosti volby. Žalobce má kamaráda, který jim také neposkytl svůj cestovní pas, policisté mu následně dali do kapes drogy a byl zadržen. Žalobce se bál, aby nedopadl stejně, neboť má X a nechce mít problémy. Na otázku žalovaného, že minule tvrdil, že jeho cestovní doklad po něm chtěla policie, žalobce reagoval vyjádřením, že minule tvrdil to stejné. Žalovaný konstatoval, že žalobce opakovaně vypověděl, že se jednalo o policisty. Na to žalobce odpověděl, že když za ním policisté přišli, nebyli v uniformě, nýbrž v civilu. O tom, že se jednalo o policisty, se dozvěděl až později. Přišli za žalobcem do práce a ptali se ho, proč neodevzdal pas. Chovali se drze, neurvale, žádný průkaz žalobci nepředložili. Žalovaný následně přečetl žalobci pasáže z předešlého pohovoru, kde tento hovořil o tom, že cestovní doklad po něm chtěla policie. O tom, že jsou výše popsané osoby policisté, se dozvěděl od svého nadřízeného. Dodal, že poté, co odešel ze zaměstnání, skončila i firma, pro kterou žalobce pracoval. Na otázku žalovaného ohledně předchozího tvrzení žalobce, že se jednalo o osoby, které mají na starosti volby, žalobce odpověděl, že neví, co to bylo za osoby. Důležité však dle něj je, že na něj byl vyvíjen nátlak a chtěli po něm pas či občanku. Podotkl, že nebyl sám, bylo to požadováno i po ostatních. Na otázku žalovaného, proč tyto osoby chtěly konkrétně jeho pas, odpověděl, že ho chtěly kvůli tomu, aby jménem žalobce mohly hlasovat ve volbách. Daly by jeho hlas Ivanishvilimu. Co by udělaly poté, to neví. Poté, co jim odmítl pas předat, následovaly výhružky - „už víme, co s tebou provedeme“. Potom odešly. Když do zaměstnání žalobce přišli znovu, žádaly po jeho zaměstnavateli, aby v práci skončil. Když chodil venku, viděl, že ho někdo fotil a zastavovali ho. Neví však proč. Když ho zastavovali, legitimovali ho. Dívali se mu do dokladů a ptali se ho, zda se zúčastnil akcí, co tam dělal a měli i další takové otázky. To se mu stávalo pokaždé, když šel do města, až do vycestování, takže každý druhý den. Po odchodu z Gruzie ví, že je hodně lidí ve vězení a pořád někoho chytají. Co se výhružek ze strany policie týče, žalobce uvedl, že když za ním přišli, vždy chtěli občanský průkaz a byl legitimován. Ptali se ho, kdy a proč byl na akci a žádali ho, aby se tam už nevyskytoval a těchto akcí se nezúčastňoval. Aby se stal stoupencem Ivanishviliho. Na otázku žalovaného, zda toto považuje za urážku, odpověděl, že ne, ale někteří se takto chovali. Dodal, že když byl v X, šel s kamarádem, kterému podstrčili drogy a zadrželi ho. Dá se říct, že zdrhnul, protože věděl, že bude další, komu drogy podstrčí. Podstrčení drogy kamarádovi přítomen nebyl, ale dozvěděl se o tom. Kamarád byl následně propuštěn, ale má podmínku a příště bude mít povinnost před volbami odevzdat svou občanku. Na opakovanou výzvu žalovaného, aby popsal, jakým konkrétním výhružkám čelil, odpověděl, že neví, jak to má vysvětlit. Žalovaný uvedl, že stačí, když žalobce sdělí, čím mu bylo vyhrožováno. Žalobce uvedl, že přišel o práci a nemohl pracovat dál. Nechtějí mu dopřát ani průměrný plat. Vláda sice tvrdí, že země prosperuje, ale tak to není. Na žádost žalovaného, aby rozvedl svou výpověď ohledně výhružek ve smyslu „už víme, co s tebou provedeme“, žalobce sdělil, že mu vyhrožovali, že přijde o práci, že to zařídí a následně mu znepříjemňovali život, ptali se ho, kam a proč jde, a to na každé křižovatce. Jezdil totiž do X na protivládní akce. Poté ho žalovaný konfrontoval s tím, že při minulém pohovoru vůbec nezmínil, že by byl takto obtěžován policií, neboť výslovně potvrdil, že jiné potíže, kromě těch týkajících se jeho cestovního pasu a zaměstnání, neměl. Žalobce upřesnil, že to uvedl, a že celou otázku pochopil tak, že žádné potíže neměl předtím, než se začal účastnit protestů. Žalovaný však podotkl, že žalobce opakovaně poučil o nutnosti uvádět pravdivé a úplné informace nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný se dále dotázal žalobce na průběh policejní návštěvy u něj v zaměstnání v prosinci 2024. Žalobce uvedl, že ráno byl v práci a v tu dobu přijelo vozidlo, v němž byly dvě osoby. Jednalo se o policisty, kteří řekli jeho šéfovi, že už tam žalobce nemá pracovat. Tak mu to tlumočil jeho nadřízený, za nímž přišli a žádali ho, aby žalobce propustil. Představili se mu jako policisté. Nadřízený však žalobci sdělil, aby odešel sám. Pokud žalobce neodejde, bude mít problémy i on. Žalobce tedy v práci týž den skončil, žádnou smlouvu o ukončení pracovního poměru však hned nepodepsal, neboť se domníval, že se situace zlepší a on bude moci v práci pokračovat. Dokument o ukončení pracovního poměru tak podepsal až za deset dní, s obsahem dokumentu se však neseznámil, nadřízený mu řekl, že pokud tam žalobce napíše důvod odchodu, bude mít tento nadřízený problémy. V dokumentu tak stálo, že žalobce odešel na svou vlastní žádost. K následnému uzavření celé firmy žalobce dodal, že se domnívá, že většina zaměstnanců byla protivládně naladěných. V souvislosti s účastí na protestech byl stále zastavován, když chodil po městě, a neustále se ho někdo vyptával, proč se těchto akcí účastní. Na protestech se s policisty dohadovali a vyzývali je, aby byla na jejich straně, když zadrželi nějaké mladé lidi. Zadržen nikdy nebyl, ale uvedl, že tam byly pokusy. Podařilo se mu však vždy utéct, hodně lidem se to však nepovedlo. Dále zopakoval, že byl pouze řadovým účastníkem těchto demonstrací. Zápis v trestním rejstříku nemá. Na otázku žalovaného, proč z Gruzie vycestoval až v dubnu 2025, když o zaměstnání přišel již v prosinci 2024, odpověděl, že byl zapojený do výše popsaných akcí a domníval se, že se situace zlepší. Ona se však spíše zhoršovala. Když se začalo nebezpečí stupňovat, rozhodl se, že vycestuje. Stran svého zapojení uvedl, že byl se svým národem, vláda naopak na straně národa není. Před vycestováním se po ztrátě zaměstnání živil jako zemědělec. Do Gruzie se nemůže vrátit, protože situace je tam ještě horší a po jeho vycestování došlo k zatčení jeho známých. Neví, proč kvůli účasti na protestech nebyl zadržen, je však přesvědčen, že když by tam zůstal, byl by zadržen. Účastnil by se těchto akcí znovu a situace je nyní horší. Není si jistý, zda by mu bylo umožněno najít si nyní v Gruzii zaměstnání, neboť protesty ještě neskončily, vláda se nezměnila, nic se nezměnilo. Neumožnili mu to tehdy, proč by mu to měli umožnit dnes. Nové zaměstnání si po propuštění snažil najít, chtěl pracovat jako ostraha v jedné továrně, nicméně ho nepřijali. Možná jim někdo řekl, aby ho nezaměstnávali. Dál už zaměstnání hledat nezkoušel. Musel tedy pracovat na zahradě na vesnici. Potíže s hledáním zaměstnání spojuje se svou politickou aktivitou, neboť nikdy předtím neměl potíže s hledáním zaměstnání, ty přišly až poté. Jinak neví, jak by si to měl vysvětlit. Na žádnou organizaci, která by mu pomohla s hledáním zaměstnání se dle svých slov obrátit nemůže, protože vláda a policie jsou na jedné straně a pracovní místa hlídají. Jeho známí se na takové organizace zkoušeli obrátit a neuspěli. Žalobce tedy usoudil, že to nemá smysl. O existenci konkrétních lidskoprávních organizací či zprostředkovatelů žalobce ví. V případě svého návratu se obává toho, že situace není klidná, demonstrace tam stále probíhají a žalobce nechce mít problémy s policií. Pokud by se změnila vláda, problém by nebyl.

12. Do správního spisu byly jako podklad založeny zprávy o zemi původu Informace OAMP – Gruzie – Bezpečnostní a politická situace v zemi – Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 7. listopadu 2024, Informace OAMP – Gruzie – Situace gruzínských občanů vracejících se do země po dlouhodobém pobytu v zahraničí – Přístup úřadů a společnosti, přístup ke vzdělávání, lékařské péči, sociálním službám a na trh práce, ze dne 2. září 2024, Informace OAMP – Gruzie – Protivládní protesty v Gruzii, ze dne 6. srpna 2025, Informace OAMP – Gruzie – Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) – Přehled údajů o zemi za rok 2024, ze dne 10. července 2025 a Tiskové zprávy ČTK – Tisíce Gruzínců opět demonstrovaly proti vládě a zastavení přistupování k EU, ze dne 7. ledna 2025.

13. Podle zprávy Bezpečnostní a politická situace v zemi země původu žalobce je parlamentní demokracií. Výkonná moc je v rukou vlády, jejího předsedu jmenuje prezident. Orgánem zákonodárné moci je jednokomorový parlament. V posledních přímých prezidentských volbách zvítězila Salome Zurabišviliová, nezávislá kandidátka podporovaná vládní stranou Gruzínský sen. K jejich konání došlo v roce 2018 a uskutečnily se podle pravidel, byť zde byly problémy s transparentností. Poslední parlamentní volby se konaly 26. října 2024, podle volební komise zvítězila strana Gruzínský sen se ziskem přesahujícím 54 %. Mezinárodní pozorovatelé však upozorňovali na problémy s transparentností těchto voleb, opoziční strany označily jejich výsledek za zmanipulovaný ve prospěch vládnoucí strany Gruzínský sen a prohlásily, že do nového parlamentu nevstoupí. V Tbilisi před budovou parlamentu opakovaně demonstrovaly tisíce lidí proti výsledkům voleb a žádaly nové hlasování pod mezinárodním dohledem a vyšetření hlášených volebních nesrovnalostí. Gruzie ratifikovala základní úmluvy o lidských právech, je také stranou Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 i protokolu z roku 1967. Mučení je zakázáno jak ústavou, tak zákony, v praxi k němu však v některých případech dochází. Trest smrti nelze udělit za žádný trestný čin. Je zajištěna svoboda vnitřního pohybu, cestování do zahraničí, emigraci a repatriaci, nicméně svoboda z a do obou samozvaných entit Abcházie a Jižní Osetie byla omezována abchazskými a jihoosetinskými úřady a také ruskými okupačními silami. Azylový systém existuje, vláda také spolupracuje s Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Ústava pověřuje Úřad veřejného ochránce práv, aby dohlížel na ochranu lidských práv a svobod v Gruzii. Ten nepatří do žádné složky vlády. Organizacemi občanské společnosti je považován za nejobjektivnější lidskoprávní instituci v zemi. V zemi neprobíhá žádný vojenský konflikt, od války v roce 2008 však Ruská federace okupuje téměř 20 % celkového území Gruzie. Tyto oblasti se tak nacházejí mimo kontrolu centrální gruzínské vlády.

14. Podle zprávy Protivládní protesty v Gruzii v roce 2024 vypukly v Gruzii protesty proti vládní straně Gruzínský sen. Hlavním podnětem nepokojů byl zákon č. 399, o tzv. zahraničních agentech. Tento zákon gruzínský parlament prosadil i přes prezidentské veto, v platnost vešel 31. května 2025. Dalším důvodem protestů bylo rozhodnutí vlády odložit zahájení přístupových rozhovorů s EU na rok 2028, což ve společnosti vyvolalo obavy z odklonu země od proevropské politiky. Protesty začaly v říjnu 2024 a pokračovaly i v době psaní této zprávy. K protestům na podzim 2024 docházelo v Tbilisi, Kutaisi a Batumi. Zúčastnily se jich desítky tisíc lidí. Demonstrace byly organizovány jak opozičními politickými stranami, tak studentskými spolky a občanskými sdruženími. Lidskoprávní organizace informovaly o násilném chování policejních složek, které proti protestujícím používaly násilné donucovací prostředky. Zadržení protestující byli vystaveni dalšímu protiprávnímu jednání – od násilí až po zabavení osobních věcí, které jim nebyly vráceny. Došlo k zadržení stovek protestujících, z nichž někteří byli obviněni z výtržnictví a přes padesát z nich bylo v červenci 2025 vazebně stíháno. Na počátku demonstrací byli protestujícím udělovány pokuty, a to zpravidla za blokování dopravy při protestech. Výše pokut činila 5000 gruzínských lari (cca 40 000 Kč), v některých případech však souhrn těchto pokut u jedné osoby dosáhl i desetinásobku. Pokutovány byly i příspěvky na sociálních sítích, které například uráží policii či vyzývají k dalším protestům. V březnu 2025 dosáhla výše pokut uložených protestujícím 2 miliony lari. Několik protestujících bylo odsouzeno, například z poškození dočasných policejních zátarasů, za což byly uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody ve výši dvou let a šest měsíců. Od prosince 2024 docházelo ve státním sektoru k systematickému propouštění těch, kteří se účastnili protivládních protestů. V rámci státní správy bylo propuštěno cirka 700 zaměstnanců z řad protestujících, včetně úředníků ministerstva obrany a tbiliského magistrátu. Protestující byli identifikováni mimo jiné prostřednictvím nově instalovaných kamer detekujících obličeje, kterých jsou stovky. Protestující měli také zakázáno si zakrývat obličeje. Spojení mnohých propuštěných státních úředníků s protestním hnutím mohlo být identifikováno na základě podpisu petice proti přerušení přístupových rozhovorů s EU. Samotné propouštění bylo umožněno změnou zákona o státní službě, která zapříčinila snížení právní ochrany civilních zaměstnanců. V prosinci 2024 vstoupil v platnost dodatek k zákonu o zaměstnancích ve veřejné správě, který je zbavil některých práv. Většina úředníků tak nyní může být propuštěna s výpovědní lhůtou jednoho měsíce, a to bez udání důvodu. Došlo také ke zrušení povinnosti nabízet pracovníkům v rámci reorganizace jiná odpovídající pracovní místa. Pokud soud propuštění zaměstnance rozporuje, zaměstnavatel již nemá povinnost zaměstnance přijmout, namísto toho náleží zaměstnanci náhrada ve výši třech měsíčních platů. V dubnu 2025 došlo ke zrušení Úřadu pro veřejnou službu, což neziskové organizace označily za další represivní krok proti zaměstnancům ve státní správě, vláda však tyto kroky obhajovala jako revitalizaci veřejného sektoru. Představitelé Gruzínského snu účast státních úředníků na protivládních demonstracích opakovaně kritizovali a propuštění takových úředníků nazval premiér očistným procesem. V rámci soukromého sektoru existuje medializovaný případ 38 horníků z města Tibuli, kteří uvedli, že byli propuštěni v souvislosti s protivládními protesty. Vedení firmy to však odmítá. Další případy propouštění v soukromém sektoru v souvislosti s protivládními protesty nejsou známy. Gruzínský zákoník práce upravuje pracovně právní vztahy jak v soukromém, tak i ve veřejném sektoru. Určuje i okolnosti, za kterých může být zaměstnanec propuštěn. Pokud s propuštěním zaměstnanec nesouhlasí, může do 30 kalendářních dnů napadnout toto rozhodnutí u soudu. Pokud soud stížnost zamítne, může se proti rozhodnutí soudu zaměstnanec odvolat, a to do 30 dnů od doručení tohoto rozhodnutí. I zaměstnanci, kteří na základě účasti na protestech či čelili jinému disciplinárnímu postihu, mají na základě zákoníku práce právo se odvolat. Do řešení těchto případů jsou zapojeny i neziskové organizace International Society for Fair Elections and Democracy a Civil Advocacy Center, které aktivně brání propuštěné zaměstnance. První jmenovaná se například v březnu rozhodla hájit práva 43 propuštěných státních úředníků u soudu. Gruzínský veřejný ochránce práv v prosinci 2024 obvinil policii z mučení proevropských demonstrantů. Zároveň monitoroval situaci některých zadržených a souzených. V případě podezření z porušení jejich práv se má možnost obrátit na Zvláštní vyšetřovací službu, která je součástí orgánu veřejného ochránce práv v Gruzii.

15. Podle zprávy Přehled údajů o zemi za rok 2024 míra ekonomicky aktivního obyvatelstva v Gruzii činí 53,3 %. Významná odvětví, v nichž jsou lidé zaměstnáni, jsou zemědělství, lov a lesnictví, rybolov, velkoobchod a maloobchod, oprava motorových vozidel a sektor osobních potřeb a potřeb pro domácnost, vzdělávání a průmysl. Oficiální míra nezaměstnanosti v Gruzii v roce 2023 činila 16,4 %, skutečná míra bude vyšší. Obzvlášť vysoká je míra nezaměstnanosti ve věkové skupině 15–19 let a 20–24 let. Vyšší je v městských oblastech než na venkově. Podpora v nezaměstnanosti v Gruzii neexistuje. V roce 2013 byl vytvořen portál pro správu trhu práce, na němž se mohou zaregistrovat uchazeči o práci. Největší poptávka je po práci v sektoru služeb. Existuje také Státní úřad pro podporu zaměstnanosti. Ten poskytuje pomoc lidem, kteří hledají zaměstnání či nezaměstnaným osobám při plánování kariéry, zprostředkování práce a pracovním umístění. Podporuje také zapojení uchazečů o práci do programů odborného vzdělávání, rekvalifikačních programů a programů pro zvyšování kvalifikace. Po registraci uchazeči mohou obdržet tyto služby: profesní poradenství, sestavení profesního životopisu a doporučení, jaké potenciální zaměstnavatele kontaktovat. Uchazeč o práci má také právo zažádat o odborné vzdělání a školení. To je dostupné ve všech regionech Gruzie. Doba trvání programu je jeden rok až tři roky. V Gruzii také existuje státní sociální program pro příspěvky na obživu.

16. Podle tiskové zprávy na počátku roku 2025 v Gruzii demonstrovaly tisíce lidí proti listopadovému rozhodnutí vlády pozastavit proces přistoupení k EU. K protestům docházelo od října 2024, kdy došlo ke zpochybnění výsledků parlamentních voleb ze strany opozičních stran i prezidentky. Tyto protivládní demonstrace doprovázelo násilí a policie nasadila i slzný plyn a vodní děla k rozehnání demonstrantů. Někteří demonstranti házeli po policistech petardy a kameny. Stovky lidí byly od listopadu zadrženy. Mnozí účastníci demonstrací uvedli, že se stali oběťmi násilí i mučení ze strany pořádkových sil i pouličních skupin stoupenců vlády.

17. Žalobce se dne 1. 9. 2025 dostavil k seznámí se s podklady, nechtěl navrhnout jejich doplnění ani uvést nové skutečnosti.

18. Následně žalovaný dne 10. 10. 2025 vydal napadené rozhodnutí, kterým mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona o azylu neudělil.

19. V napadeném rozhodnutí žalovaný nejprve shrnul žalobcem tvrzené důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany, kterými jsou nepříznivé ekonomické podmínky v Gruzii, žalobcova účast na demonstracích, ztráta zaměstnání a výhružky a obtěžování ze strany gruzínské policie.

20. Následně se žalovaný zaměřil na otázku věrohodnosti žalobce. Výpověď žalobce žalovaný zhodnotil jako částečně nevěrohodnou.

21. Zaprvé se jedná o tvrzení žalobce ohledně ztráty zaměstnání kvůli účasti na politicky motivovaných shromážděních. Žalovaný podotkl, že žalobce nejprve při poskytnutí údajů uvedl, že byl vyhnán z práce, jelikož se účastnil akcí. V průběhu pohovoru uvedl, že měl problémy s policií kvůli pasu, který mu chtěli vzít. Policisté za ním přišli do práce a požádali ho, aby jim odevzdal pas, žalobce to však odmítl. Uvedl, že pas chtěli použít ve volbách. S policií však jednal hlasitě, proto přišel jeho nadřízený a ten ho, dle žalobce, musel vyhodit z práce. Během doplňujícího pohovoru však vypověděl, že přišel o zaměstnání, protože se účastnil protivládních aktivit. Dle názoru žalovaného se jedná o závažný rozpor v jednotlivých výpovědích žalobce, neboť nelze určit, co představovalo reálnou příčinu jeho odchodu ze zaměstnání. Žalovaný pak poukázal na to, že žalobce v rámci doplňovacího pohovoru sdělil, že podnik, kde pracoval, se následně celý uzavřel. To dle žalovaného samo o sobě zpochybňuje fakt, že o zaměstnání přišel kvůli politice. Ztrátu zaměstnání žalobce žalovaný nevyloučil, příčiny této ztráty uvedené žalobcem však považoval za nekonzistentní a tedy nevěrohodné. Ze shromážděných podkladů plyne, že pokud žalobce se svým propuštěním z práce nesouhlasil, mohl využít možnosti ochrany svých práv, které mu jeho země původu nabízí, v této souvislosti odkázal na Informaci OAMP – Gruzie – Protivládní protesty v Gruzii, ze dne 6. srpna 2025. Z těchto podkladů také nevyplývá, že by propouštění na základě politických aktivit zaměstnanců bylo častým jevem, které se opakuje na pravidelné bázi.

22. Zadruhé jde o tvrzení žalobce, že mu policie chtěla zabavit cestovní doklad. Žalovaný konstatoval, že žalobce v rámci prvního pohovoru uvedl, že měl problémy s policií kvůli svému cestovnímu pasu, neboť mu jej chtěli vzít. Za tímto účelem za žalobcem policie přišla do práce. V průběhu doplňujícího pohovoru však uvedl, že po něm jeho cestovní pas chtěly osoby, které neznal, byly to osoby, jež mají na starosti volby. Tyto osoby nebyly v uniformě a až později se žalobce dozvěděl, že se jednalo o policisty. Žalovaný žalobce s touto nesrovnalostí konfrontoval, přičemž žalobce vypověděl, že ho o identitě těchto osob později informoval zaměstnavatel. Žalobce nedokázal vysvětlit, proč policie chtěla výhradně jeho cestovní pas. Žalovaný konstatoval, že poté, co svůj cestovní pas odmítl vydat, na základě tohoto dokladu volil a následně bez potíží vycestoval. Pokud by policie cestovní pas žalobce opravdu potřebovala, nežádala by jeho kamaráda, aby jej policii přinesl. Naopak by bezpečnostní orgány využily své autority a jeho cestovní pas by mu zabavily svépomocí. Tak se však nestalo, a to i přes skutečnost, že policie měla žalobce pravidelně legitimovat. Ze shromážděných podkladů a veřejně dostupných údajů navíc plyne, že účast v hlasování ve volbách není podmíněna výlučně vlastnictvím cestovního dokladu.

23. Zatřetí se jedná o tvrzení žalobce o obtěžování ze strany policie. Během doplňujícího pohovoru žalobce uvedl, že poté, co odmítl policii vydat cestovní doklad, docházelo k výhružkám a pravidelnému obtěžování ze strany policie. Když ho však žalovaný vyzval, aby popsal, o jaké konkrétní výhružky se jednalo, žalobce sdělil, že neví, jak to má vysvětlit. Až po opakovaných dotazech na konkrétní obsah výhružek, uvedl, že mu bylo vyhrožováno ztrátou zaměstnání. Dodal, že předtím, než se začal účastnit protestů, žádné potíže s policií neměl. Dle žalovaného však toto tvrzení vyvrací celý azylový příběh žalobce, neboť prvotní potíže s policií datoval již k období před volbami. Protestů se začal účastnit až několik měsíců poté. K výhružkám žalovaný podotkl, že pokud by byl žalobce obětí vyhrožování ze strany bezpečnostních orgánů, zajisté by byl schopen žalovanému sdělit, co bylo předmětem výhrůžek. Žalobce uvedl, že se o něj policie zajímala výhradně kvůli jeho cestovnímu dokladu. Následně sdělil, že k obtěžování a pravidelné legitimaci docházelo až po propuštění ze zaměstnání, což však bylo dva měsíce po volbách. Žalovanému není jasné, z jakého důvodu by policie stále chtěla získat cestovní pas žalobce. Také podotkl, že ze shromážděných podkladů neplyne, že by řadoví demonstranti čelili následnému zájmu policie ve formě opakovaného zastavování a legitimování. Žalovaný také podotkl, že se o existenci výhružek v rámci prvního pohovoru žalobce vůbec nezmínil, ačkoliv k tomu měl příležitost. S touto skutečností ho žalovaný konfrontoval, žalobce k tomu uvedl, že to pochopil tak, že žádné problémy neměl předtím, než se začal účastnit protestů. K tomu však žalovaný konstatoval, že z výpovědí žalobce vyplynulo, že protestů se začal účastnit až v prosinci 2024, zatímco policie ho kvůli jeho cestovnímu pasu vyhledala již v říjnu 2024. Vysvětlení žalobce tedy žalovaný zhodnotil jako nehodnověrné. Dále dle žalovaného nedokázal žalobce přesvědčivě vysvětlit, z jakého důvodu by mu policie vyhrožovala. Žalovaný nepovažuje za dostatečnou odpověď, že policie chtěla jeho cestovní pas. Nenachází tak žádnou smysluplnou motivaci pro výše popsané konání policie.

24. K těmto tvrzením, která označil jako nevěrohodná, žalovaný nepřihlédl v rámci věcného posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Posoudil tak pouze samotnou účast žalobce na demonstracích a jeho obavu s nalezením zaměstnání v případě návratu do vlasti. Žalovaný tak nepřihlédl k Informaci MZV ČR – Gruzie – Činnost policie, ze dne 4. 6. 2024.

25. Stran neudělení mezinárodní ochrany § 12 písm. a) zákona o azylu žalovaný konstatoval, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že žalobce v zemi původu vyvíjel činnost směřující k uplatnění politických práv a svobod, za kterou by byl pronásledován. Žalobce nebyl členem žádné politické strany nebo hnutí. Protestů proti současné vládě v X se účastnil jako řadový demonstrant. Během těchto protestů nebyl zadržen ani fyzicky napaden. Nečelil kvůli své účasti žádnému řízení, nebyl z ničeho obviněn a následně bez problémů z Gruzie odcestoval. Ze shromážděných podkladů dále plyne, že každodenní masové protesty v X již nepokračují a situace v zemi se zklidnila. Co se týče neudělení mezinárodní ochrany podle § 12 písm. b) zákona o azylu, žalovaný se nejprve zabýval tím, zda jednání, kterého se v případě návratu do vlasti žalobce obává, lze podřadit pod pojem pronásledování ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu. Žalobce však v průběhu správního řízení neuvedl a žalovanému není z jeho úřední činnosti známo nic, z čeho by vyplývalo, že by se v případě návratu do země původu měl obávat jednání, jež by mohlo být za takové pronásledování považováno. Žalobcova tvrzení týkající se výhružek ze strany policie žalovaný neshledal věrohodnými. Kvůli účasti na demonstracích by žalobce dle žalovaného neměl čelit hrozbě pronásledování, neboť poté, co se těchto protestů účastnil, nebyl z ničeho obviněn, nebyla mu uložena žádná sankce a bez jakýchkoliv problémů mohl vycestovat z vlasti. Protesty v Gruzii stále probíhají, nemají již ale takovou intenzitu a nejsou zaznamenávány takové střety demonstrantů s policií, jako tomu bylo na přelomu let 2024 a 2025. Stran obav žalobce z nemožnosti najít si kvůli účasti na protestech v zemi původu zaměstnání žalovaný konstatoval, že ze shromážděných podkladů vyplynulo, že v Gruzii existuje Státní služba pro podporu zaměstnanosti. Ta poskytuje pomoc lidem, kteří hledají zaměstnání či nezaměstnaným osobám. Podporuje také zapojení uchazečů o práci do programů odborného vzdělávání, rekvalifikačních programů a programů pro zvyšování kvalifikace. Žalovaný došel k závěru, že mu nejsou známy žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že žalobce nemůže těchto služeb využít.

26. Dále žalovaný dospěl k závěru, že nejsou splněny důvody pro udělení azylu dle § 13 zákona o azylu.

27. Stran neudělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu žalovaný nejprve hodnotil, zda žalobci hrozí v zemi původu vážná újma. Ze shromážděných podkladů plyne, že v případě žalobce neexistuje skutečné nebezpečí, že by mohl být v případě návratu do země původu vystaven vážné újmě v podobě uložení či vykonání trestu smrti. Žalovaný si také není vědom žádných skutečností, ze kterých by plynulo, že žalobci hrozí v zemi původu jakékoliv jednání, které by bylo možné považovat za mučení či nelidské nebo ponižující zacházení či trest. Žalobce žalovanému nepředložil hájitelné tvrzení o hrozícím špatném zacházení. V souvislosti se ztrátou zaměstnání pak žalovaný podotkl, že žalobce může využít služeb, jež nabízí Státní úřad pro podporu nezaměstnanosti, jak již bylo popsáno výše. Ze shromážděných podkladů také plyne, že v Gruzii neprobíhá žádný mezinárodní či vnitřní ozbrojený konflikt. Důvody pro udělení doplňkové ochrany dle § 14b zákona o azylu také nebyly splněny.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

28. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, ve znění do 11. 6. 2026, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

29. Při jednání soudu žalobce nechtěl rozvést žalobní body. K dotazu soudu upřesnil, že firma, kde přišel o zaměstnání, se zabývala distribucí, žalobce pracoval jako řidič a také zboží nakládal. Dále k dotazu soudu upřesnil, že k žádnému násilí vůči jeho osobě nikdy nedošlo, byl v souvislostmi s účastí na demonstracích dvakrát policií vyslechnut, už neví kdy, žádné jiné následky účast na demonstracích neměla. Žalobce dodal, že dříve měli občané Gruzie možnost volit i v zahraničí, to teď není možné. Neví, jak by jeho návrat do Gruzie probíhal.

30. Podle ust. § 2 odst. 4 zákona o azylu pronásledováním se rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.

31. Podle ust. § 12 písm. a) zákona o azylu azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod.

32. Podle ust. § 14a zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

33. Podle ust. § 23c zákona o azylu podkladem pro vydání rozhodnutí mohou být zejména a) žádost o udělení mezinárodní ochrany a údaje k jejímu doplnění, b) protokol o pohovoru, c) přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství o státu jejího posledního trvalého bydliště.

34. Soud se neztotožňuje se závěrem žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Podle ustálené judikatury je třeba za nepřezkoumatelné považovat takové rozhodnutí, z něhož vůbec není možné seznat, jakým způsobem správní orgán rozhodl, nebo které vykazuje takové rozpory mezi výrokem a odůvodněním, že není možné zjistit, jakými úvahami byl správní orgán veden. Nepřezkoumatelným je také rozhodnutí, z něhož není možné zjistit, jak se správní orgán vypořádal s námitkami účastníka řízení či z jakých důvodů je považoval za liché, mylné či vyvrácené, nebo takové rozhodnutí, které se opírá o v řízení nezjišťované nebo neprokázané skutečnosti. Těmito vadami napadené rozhodnutí netrpí. Žalovaný své závěry podložil přezkoumatelnými úvahami vycházejícími ze všech podstatných individuálních okolností daného případu (v podrobnostech dále).

35. Soud k žalobním námitkám konstatuje, že žaloba je velmi obecná, v podstatě nereaguje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Lze z ní obtížně dovodit, jaké konkrétní výtky žalobce vůči postupu žalovaného či k obsahu odůvodnění žalovaného vznáší. V případě žadatelů z Gruzie je tento formulářový typ žaloby častý, v projednávaném případě však soud projednatelné žalobní body shledal, neboť žaloba je ve vztahu k žalobci alespoň minimálním způsobem individualizována (ve vztahu k nesprávnému posouzení účastí žalobce na demonstracích). Míra precizace žalobních bodů nicméně do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu, dále též „NSS“, ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78). Lze dodat, že žalobce požádal o zástupce k doplnění žaloby, nicméně na výzvu soudu ke sdělení informací o svých osobních a majetkových poměrech nereagoval, soud tedy jeho návrh na ustanovení zástupce zamítl, žalobce ani následně žalobní body nerozvedl.

36. Žalobce v žalobě obecně namítl nedostatečné zjištění skutkového stavu věci žalovaným, neboť ten vycházel z podkladů, které nejsou aktuální, žalovaný nedostatečně odůvodnil své závěry a nesprávně vyložil zákon o azylu, a to zejména ve vztahu k § 12 písm. a) tohoto zákona. Žaloba vychází z toho, že žalovaný v rozhodnutí označil výpověď žalobce za věrohodnou, žalovaný jeho azylový příběh nesprávně posoudil.

37. Soud předně zdůrazňuje, že z napadeného rozhodnutí je zcela jasné, že v klíčových skutečnostech žalovaný výpověď žalobce posoudil jako nevěrohodnou. Napadené rozhodnutí má přehlednou strukturovanou podobu, na straně 3 pod bodem 3 se samostatně zabývá otázkou věrohodnosti, včetně vymezení rozhodné úpravy a judikatury k posouzení této otázky.

38. Vzhledem ke strukturované podobě napadeného rozhodnutí je tedy zcela přehledně vymezeno, v jakých aspektech a z jakých důvodů žalovaný shledal která tvrzení žalobce nevěrohodnými (tvrzení o ztrátě zaměstnání z politických důvodů, tvrzení, že mu policie chtěla zabavit cestovní pas, obtěžování ze strany policie).

39. Soud dále konstatuje, že žalobce v rámci žaloby odůvodnění částečné nevěrohodnosti nijak nerozporoval. Soud se tedy závěry v napadeném rozhodnutí týkající se nevěrohodnosti určitých tvrzení žalobce zabýval pouze z hlediska přezkoumatelnosti závěrů žalovaného. Hodnocení věrohodnosti provedené žalovaným obstojí, vychází z obsahu spisu, žalobce k vypořádání této otázky žádné konkrétní námitky nevznáší. Žalovaný také správně dal žalobci možnost rozpory ve výpovědi vysvětlit, správně s žalobcem provedl doplňující pohovor a dalšími dotazy adekvátně reagoval na skutečnosti uváděné žalobcem, tvrzení žalobce byla konfrontována s informacemi o zemi původu.

40. Z judikatury plyne, že v mnoha případech je v řízení o udělení mezinárodní ochrany rozhodným důkazním prostředkem výpověď žadatele a klíčovým faktorem se pak logicky stává právě posouzení celkové věrohodnosti žadatele a vyhodnocení pravděpodobnosti existence jím předestřených tvrzení. Mezi indikátory pro posouzení věrohodnosti azylového příběhu patří zejména vnitřní a vnější konzistentnost žadatelovy výpovědi, míra konkrétnosti jeho tvrzení a jejich plauzibilita, zejména ve světle relevantních informací o zemi původu (srov. rozsudky NSS ze dne 6. 2. 2008, č. j. 1 Azs 18/2007-55, ze dne 28. 7. 2009, č. j. 5 Azs 40/2009-74, ze dne 25. 6. 2015, č. j. 4 Azs 71/2015-54, č. 3279/2015 Sb. NSS, ze dne 12. 4. 2021, č. j. 5 Azs 97/2019-41, ze dne 24. 2. 2023, č. j. 4 Azs 30/2023-24, či usnesení ze dne 27. 1. 2026, č. j. 4 Azs 158/2025-40). Žalovaný porovnal tvrzení, která žalobce uvedl v průběhu pohovorů, a s konkrétními odkazy na jejich vnitřní nekoherentnost došel k závěru, že tvrzení žalobce ohledně ztráty zaměstnání kvůli jeho účasti na politicky motivovaných shromážděních, ohledně snahy policie zabavit mu cestovní doklad a ohledně obtěžování ze strany policie, nejsou věrohodná. Žalovaný se tedy těmito tvrzeními nezabýval v rámci posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. K tomu dále soud podotýká, že se žalobcem byly provedeny dva pohovory, přičemž v souladu s judikaturou NSS (například usnesení ze dne 8. 10. 2025, č. j. 1 Azs 139/2025-48, či rozsudek ze dne 6. 2. 2008, č. j. 1 Azs 18/2007-55) mu tak bylo umožněno rozpory v jeho tvrzeních vysvětlit. Žalovaný se na nesrovnalosti dotazoval s cílem je odstranit. Dle názoru soudu žalobce měl dostatek příležitostí k přesvědčivému vysvětlení svého azylového příběhu tak, aby představoval logický a koherentní celek, přičemž i nadále existovaly podstatné rozpory v jeho tvrzeních. Žalobce nevyužil ani žaloby, aby sporné momenty vysvětlil, naopak svůj azylový příběh zpochybnil i dalšími rozpornými vyjádřeními s cílem vygradovat azylový příběh. V rámci žaloby žalobce uvedl, že byl několikrát zadržen a zbit, což však také odporuje skutečnostem, které opakovaně uváděl v pohovorech (srovnej jeho vyjádření v pohovoru ze dne 25. 6. 2025 k otázce účasti na demonstracích: „Stalo se vám někdy něco jako účastníkovi na těchto akcích?“ „Ne.“). Při jednání soudu připustil, že byl pouze dvakrát vyslechnut, žádné jiné následky jeho účast na demonstracích neměla.

41. Soud toliko částečně koriguje odůvodnění žalovaného při hodnocení věrohodnosti tvrzení, že po žalobci policie vyžadovala odevzdání cestovního pasu, kdy uvádí, že ze shromážděných podkladů (a veřejně dostupných zdrojů – které však nebyly konkretizovány ani nebyly součástí správního spisu) plyne, že účast při hlasování ve volbách není podmíněna výlučně předložením cestovního dokladu. Tato skutečnost z informací o zemi původu neplyne, soud však při jednání doplnil dokazování zprávou OSCE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě) z prosince 2024, Georgia Parliamentary elections 26 October 2024, ODIHR Election Observation Mission Final Report, kdy z kapitoly VII (Práva voličů a registrace) je zřejmé, že lze volit s průkazem totožnosti, což může být občanský průkaz, pokud není platný, lze volit i s cestovním pasem. V této zprávě konečně byly popisovány určité problematické prakticky z hlediska voleb, avšak nikoliv zabavování cestovních pasů policií (to ostatně neplynulo ani z podkladů shromážděných žalovaným).

42. Zpráva je dostupná na https://cdn.osce.org/sites/default/files/f/documents/1/6/584029_0.pdf.

43. Soud dále k hodnocení žalovaného k věrohodnosti dodává, že z hlediska možné ztráty zaměstnání bylo vyšší riziko u státních zaměstnanců, což žalobce nebyl, pracoval v soukromé firmě zabývající se distribucí zboží. Pokud žalobce uváděl, že se demonstrací účastnil v prosinci 2024 a lednu a únoru 2025, nemohla být účast na demonstracích důvodem ztráty zaměstnání v říjnu 2024.

44. Žalovaný tak z hlediska azylového příběhu žalobce uvěřil pouze tvrzení o účasti na demonstracích, touto otázkou se v napadeném rozhodnutí zabýval.

45. Soud se s hodnocením žalovaného ztotožňuje a odkazuje na jeho odůvodnění (viz body 25 a 27 tohoto rozsudku). Ze shromážděných podkladů vyplývá, že rozhánění demonstrací bezpečnostními složkami bylo násilné, žalovaný však správně upozornil, že žalobce nebyl pro účast na těchto demonstracích nijak stíhán, ani mu nebyla udělena žádná sankce. Tvrzení o častých kontrolách ze strany policie byla shledána nevěrohodnými, zároveň by je bez dalšího nebylo možné považovat za jednání, které by svou intenzitou mohlo naplnit definici pronásledování podle zákona o azylu. Z provedených pohovorů vyplývá, že žalobce na demonstraci nikdy nebyl zadržen ani zbit (ačkoliv v podané žalobě tvrdí opak). Ze shromážděných podkladů plyne, že někteří účastníci demonstrací čelili v zemi původu mučení nebo jinému špatnému zacházení, nicméně pouhá možnost, že státní orgány v některých případech popsaným způsobem jednají, nemůže sama o sobě vést k závěru, že takto bude zacházeno i s osobou žalobce. Soud dále upozorňuje na skutečnost, že ze shromážděných podkladů také plyne, že se demonstrací zúčastnily desítky tisíc Gruzínců, zadrženy ale byly řádově stovky z nich. Někteří ze zadržených pak uvedli, že byli oběťmi násilí nebo mučení. Vazebně stíháno bylo podle shromážděných podkladů padesát účastníků demonstrací. Státní orgány tedy systematicky nepronásledují všechny účastníky demonstrací. Žalobce byl pouze řadovým účastníkem, sám uvedl, že žádné následky jeho účast na demonstracích neměla (i přesto, že vycestoval ze země až s odstupem více než měsíce). Z těchto skutečností tak dle soudu plyne, že zacházení intenzity pronásledování ze strany státních orgánů s dostatečnou pravděpodobností žalobci v zemi původu nehrozí. Stran obav žalobce z absence záruk spravedlivého procesu v Gruzii a neefektivity stížností podaných na činnost policie soud podotýká, že ze shromážděných podkladů plyne, že existuje možnost obrátit na Úřad veřejného ochránce práv, který nepatří pod žádnou ze složek vlády. V případě podezření z porušení jejich práv se veřejný ochránce práv má možnost obrátit na Zvláštní vyšetřovací službu, která je součástí jeho Úřadu. V minulosti se Úřad velmi kriticky vyjadřoval k problematice přístupu gruzínské policie k demonstrujícím a monitoroval situaci některých zadržených a souzených demonstrantů.

46. K obecné námitce neaktuálnosti podkladů soud konstatuje, že v průběhu řízení byl shromážděn potřebný spisový materiál. Zákon o azylu v § 23c uvádí demonstrativní výčet podkladů, jichž lze pro rozhodnutí o mezinárodní ochraně použít. Žalovaný opřel závěry napadeného rozhodnutí o žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany, protokol zachycující pohovor s žalobcem, protokol zachycující doplňující pohovor s žalobcem, a také o výše zmiňované zprávy, které obsahují informace o státu původu žalobce, tedy Gruzie. Judikatura NSS (například rozsudek ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008-71) k problematice podkladů dodává, „že informace o zemi původu, které si správní orgán obstará za účelem zjištění reálií v zemi původu při hodnocení důvodnosti obav z pronásledování, musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné“.

47. K otázce aktuálnosti předložených zpráv se NSS vyjádřil v rozsudku ze dne 22. 1. 2020, č. j. 6 Azs 109/2019-74, podle kterého „[z]astaralost zpráv o zemi původu nelze posuzovat (čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany) pouze na základě faktu, že od vypracování, resp. vydání takové zprávy uplynul určitý čas. Zastaralá je taková zpráva, jež obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace popsaná ve zprávě se změnila.“ 48. Žalobce nekonkretizoval, jaké zprávy považuje za neaktuální a ve kterých aspektech. Podklady dle názoru soudu splňují veškeré požadavky na ně kladené příslušnou zákonnou úpravou i judikaturou. Z hlediska relevance lze zmínit, že se zprávy věnují otázkám a tématům, které korespondují s azylovými důvody žalobce. K důvěryhodnosti a vyváženosti informací lze uvést, že zprávy čerpají z poznatků Amnesty International, ČTK, EUAA, IOM a zahraničních zdrojů. Uvedené zdroje soudu nezavdávají příčinu pochybovat o důvěryhodnosti prezentovaných informací. Rozličnost uvedených zdrojů je ku prospěchu jejich vyváženosti. Informace hovoří o negativních i pozitivních aspektech dotčené problematiky. Poznatky, které zprávy přinášejí, lze ověřit i z nezávislých zdrojů. Nad rámec výše uvedeného soud podotýká, že žalobce měl možnost se s podklady pro vydání rozhodnutí seznámit a vyjádřit se k nim, popřípadě využít možnosti na jejich doplnění o podklady, které by podpořily jeho tvrzení. Této své možnosti však nevyužil. Tato námitka tedy není důvodná, žalovaný rozhodl na základě aktuálních informací o zemi původu žalobce.

49. Stran nesprávného výkladu zákona o azylu žalovaným soud uvádí, že neshledal v postupu žalovaného během správního řízení ani v odůvodnění napadeného rozhodnutí žádné nedostatky týkající se chybné interpretace zákonných ustanovení. Jak již bylo uvedeno výše, soud se ztotožňuje s názorem žalovaného, že žalobci po návratu do země původu nehrozí riziko pronásledování z důvodu jeho politických aktivit či vážná újma. Námitku žalobce tak nepovažuje za důvodnou.

50. Dále ze shromážděných podkladů plyne, že ekonomická situace v Gruzii je problematická, míra nezaměstnanosti je vysoká a hledání zaměstnání představuje náročný úkol. Jak však žalovaný správně uvedl, v Gruzii existuje Státní úřad pro podporu zaměstnanosti, jehož cílem je pomoci osobám s hledáním zaměstnání, popřípadě i s jejich rekvalifikací. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce nečelil v souvislosti s účastí na demonstracích žádným sankcím, a má tak čistý trestní rejstřík, není soudu zřejmé, jak by se potenciální zaměstnavatel dozvěděl o účasti žalobce na protivládních demonstracích, zvláště s odstupem několika let. Z téhož důvodu by žalobci nemělo být odepřeno využít možností, jež mu nabízí Státní úřad pro podporu zaměstnanosti. Jediný neúspěch při hledání zaměstnání, který žalobce popsal v rámci pohovoru, přičítá svým politickým aktivitám, neboť nikdy předtím při hledání zaměstnání neúspěšný nebyl. Dále už zaměstnání nehledal. Dle soudu se jedná pouze o domněnku žalobce, ani z pohovorů uskutečněných se žalobcem či ze shromážděných podkladů neplyne nic, co by tuto domněnku potvrzovalo. Ani ve státech s obecně lepšími životními podmínkami je zcela běžné, že uchazeč o zaměstnání není úspěšný na první pokus, z ojedinělého úspěchu při hledání zaměstnání nelze nic zásadního dovozovat. Dále soud připomíná, že v rámci pohovoru žalobce vypověděl, že zná lidskoprávní organizace i jiné zprostředkovatele, kteří by mu mohli pomoci s hledáním nového zaměstnání. Využít jejich služeb však vůbec nezkoušel.

51. V projednávaném případě lze uzavřít, že účastník ze země vycestoval z ekonomických důvodů. V pohovoru ze dne 25. 6. 2025 na otázku k důvodům vycestování ze země uvedl, že v Gruzii neměl žádné problémy a normálně bydlel a žil, vycestoval, neboť v ČR má bratra, který pracuje v Praze jako taxikář. Přijel, aby mu bratr pomohl pracovat, musí pracovat, aby se uživil. Zopakoval, že do ČR tedy přijel pracovat, bratr mu v tom pomáhá, výslovně potvrdil, že do ČR přijel z ekonomických důvodů. K otázce na situaci ve vlasti a k důvodům pro podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce uvedl: „Předchozí vláda byla stabilnější a teď se to zhoršilo. Hodně lidí začalo užívat drogy, a to se mi nelíbí. Policie vám může podstrčit drogy do kapsy jen tak. Kvůli tomu jsem ale neodcházel z Gruzie.“ Na výzvu správního orgánu k doplnění této informace žalobce odpověděl: „Platy jsou strašně malé.“ Na otázku, zda měl problémy kvůli rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení uvedl: „Žádné takové problémy jsem neměl. Já mám akorát ekonomické problémy. V Gruzii jsou ekonomické problémy.“ 52. Soud dodává, že ekonomické důvody samy o sobě nemohou být relevantním důvodem postačujícím k udělení mezinárodní ochrany (viz např. rozsudek NSS ze dne 15. 12. 2003, č. j. 4 Azs 31/2003-64, a ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003-65). Soud může potvrdit závěr žalovaného, že propuštění žalobce ze zaměstnání nebylo, jakkoliv politicky motivované, politicky motivovaný nebyl ani jeden dílčí neúspěch při hledání zaměstnání, pro žalobce bylo ekonomicky zajímavější odjet do ČR za bratrem, který mu přislíbil pomoc s hledáním práce. V takové situaci si však žalobce musí vyřešit svůj pobytový titul prostřednictvím zákona o pobytu cizinců.

53. Zdejší soud tak ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobních námitek. Zároveň v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž by bylo nutno přihlížet z úřední povinnosti. Podanou žalobu proto zdejší soud zamítl podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou.

54. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků rozhodl zdejší soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 25. června 2026 JUDr. Lenka Loudová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje X