19 Co 182/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Freiberta a soudkyň JUDr. Heleny Karetové a Mgr. Alice Žáčkové ve věci žalobce: xxx M. N ., IČO: xxx sídlem xxx, xxx insolvenční správce dlužníka xxx xxx xxx s. r. o. , IČO: xxx sídlem xxx, Praha - xxx zastoupený advokátkou xxx proti žalované: xxx xxx xxx xxx sídlem xxx xxx, xxx, xxx, Bulharsko zastoupená opatrovnicí xxx o zaplacení 751 483,79 USD s příslušenstvím , k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. října 2025, č. j. 28 C 253/2023-127, ve znění opravného usnesení ze dne 24. října 2025, č.j. 28 C 253/2023-135, takto: Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že rozsudek pro uznání se nevydává . Odůvodnění:

1. Shora citovaným rozsudkem, který je rozsudkem pro uznání, uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobci částku 751 483,79 USD s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 12. 9. 2023 do zaplacení a s náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2 400 Kč (výrok I.), jakož i povinnost k náhradě nákladů řízení v částce 206 560 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce jakožto insolvenční správce dlužníka xxx xxx xxx s. r. o., IČO: xxx, sídlem xxx, xxx Praha - xxx (dále jen „ dlužník “) domáhal zaplacení částky 751 483,79 USD s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná obdržela od dlužníka plnění na základě smluv o postoupení pohledávek dlužníka ze dne xxx a ze dne xxx vůči společnosti xxx xxx xxx xxx s. r. o., IČO: xxx, sídlem xxx, xxx, Slovensko, vedená u Krajského soudu v Bratislavě pod sp. zn. xxx (dále také jen „ xxx xxx xxx xxx s. r. o. “), vyplývajících z předchozích obchodů s oděvy uzavřených mezi dlužníkem a společností xxx xxx xxx xxx s. r. o. Dlužník se zavázal postoupit žalované předmětné pohledávky a žalovaná se zavázala dlužníku, jakožto postupiteli, zaplatit úplatu za postoupení předmětných pohledávek. Žalovaná však tento svůj závazek nesplnila.

3. Soud prvního stupně o žalobě rozhodl rozsudkem pro uznání, neboť shledal, že podmínky pro tento postup ve smyslu ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. byly splněny. Soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 11. 2024, č. j. 28 C 253/2023-75, žalovanou podle ustanovení § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena dne 20. 9. 2024. Zároveň soud žalovanou uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Soud prvního stupně vycházel z toho, že předmětné usnesení bylo žalované doručeno dne 10. 12. 2024. Žalovaná se k žalobě vyjádřila až podáním doručeným osobně soudu dne 13. 1. 2025 s tím, že nárok neuznává, požaduje doručit přeložené přílohy k žalobě a vznáší námitku nedostatku pravomoci českých soudů. Soud prvního stupně námitku nedostatku „pravomoci“ (správně mezinárodní příslušnosti – pozn. odvolacího soudu) vyhodnotil jako nedůvodnou s tím, že vůle smluvních stran řešit případné spory ze smlouvy o postoupení pohledávek před českými soudy je zřejmá z ustanovení čl. II. odst. 4 smlouvy o postoupení pohledávky ze dne xxx a z ustanovení čl. II. odst. 4 smlouvy o postoupení pohledávky ze dne xxx, ve kterých bylo mezi smluvními stranami ujednáno, že k vymáhání práv z uvedené smlouvy jsou věcně příslušné soudy v České republice. Soud prvního stupně pak s odkazem na ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. dospěl k závěru, že žalovaná uznala nárok, který je vůči ní žalobou uplatňován, neboť se nevyjádřila ve stanovené lhůtě a ani zaslané vyjádření nenaplňuje náležitosti kvalifikovaného „odporu“ (přesněji „vyjádření“ – pozn. odvolacího soudu), a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 1 věty první a odst. 3 o. s. ř., neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 věty první a odst. 2 věty první o. s. ř., když povaha věci schválení smíru připouští a nárok uplatňovaný žalobou není v rozporu s právními předpisy. Soud prvního stupně tedy žalobě na tomto základě vyhověl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná prostřednictvím své opatrovnice včasné odvolání. Namítala, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání na základě výzvy dle ustanovení § 114b o. s. ř. Poukázala na to, že nebyly splněny podmínky ani pro vydání samotné této výzvy, neboť se jedná o vysoce specifický spor s mezinárodním prvkem. Posouzení vzájemných zápočtů, účinků prohlášení konkurzu v České republice na zahraniční subjekty a interpretace smluvních ujednání v cizí měně představuje dle žalované mimořádně složitou právní problematiku, a povaha věci proto neumožňovala mechanické vydání výzvy podle ustanovení § 114b o. s. ř. bez předchozího nařízení jednání. Kumulace objektivní logistické a jazykové bariéry vedla k tomu, že vyjádření bylo podáno s mírným zpožděním, nejednalo se tedy o pasivitu či ignorování soudu. Vydání rozsudku pro uznání za těchto okolností je dle žalované projevem přepjatého formalismu. Žalovaná měla za to, že překročení lhůty bylo způsobeno vážnými a objektivnímu důvody, které vylučují nastoupení fikce uznání. Z dodejky navíc není patrné, zda žalovaná skutečně výzvu obdržela, popř. která osoba za ni zásilku převzala, a pokud ano, že se tak stalo právě již xxx; datová razítka se překrývají. Dle žalované proto nelze učinit závěr, že došlo k řádnému doručení kvalifikované výzvy. Odvolacímu soudu za této situace navrhla, aby napadený rozsudek změnil tak, že se rozsudek pro uznání nevydává.

5. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že za situace, kdy mezinárodní příslušnost českých soudů i aplikace českého hmotného práva vyplývaly přímo z jednoznačných smluvních ujednání mezi dvěma podnikatelskými subjekty, nelze uplatnění výzvy podle ustanovení § 114b o. s. ř. považovat za svévolné. Povaha věci tento postup plně odůvodňovala. K namítaným vadám doručenky uvedl, že doručenka je veřejnou listinou a žalovaná k vyvrácení údajů na doručence nepředložila žádní důkazy. Za zcela zásadní považoval naplnění materiálního účinku doručení s tím, že žalovaná sama potvrdila, že se s obsahem výzvy seznámila a reagovala na ni svým podáním ze dne 13. 1. 2025. Jazykovou bariéru ani čekání na překlady od soudu pak dle žalobce nepředstavují objektivní omluvitelný důvod pro absolutní nečinnost. Dle žalobce tak byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, a proto odvolacímu soudu navrhl, aby napadený rozsudek potvrdil.

6. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal dle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání splněny nebyly .

7. Úvodem odvolací soud ve stručnosti konstatuje, že soud prvního stupně s ohledem na prorogační doložku obsaženou ve smlouvě o postoupení pohledávek dlužníka ze dne xxx a ze dne xxx(čl. II. odst. 4) správně dospěl k závěru o mezinárodní příslušnosti českých soudů (srov. ustanovení Čl. 25 nařízení Evropského parlamentu a Rady /EU/ č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech /přepracované znění/).

8. Podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

9. Podle ustanovení § 114b odst. 4 o. s. ř. musí být usnesení podle odstavce 1 žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba.

10. Podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř., jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

11. Předpokladem pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. je tedy s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení mimo jiné řádné doručení kvalifikované výzvy podle ustanovení § 114b o. s. ř. žalovanému. Právě tato podmínka však v projednávané věci splněna nebyla.

12. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 11. 2024, č. j. 28 C 253/2023-75, vydal kvalifikovanou výzvu podle ustanovení § 114b o. s. ř. (dále jen „ kvalifikovaná výzva “), ve které žalované poskytl lhůtu 30 dnů od doručení výzvy včetně řádného a úplného poučení o případných důsledcích spojených s její případnou procesní pasivitou. Toto usnesení bylo přeloženo do jazyka bulharského. Doručování pak probíhalo podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2020/1784, o doručování písemností (dále jen „ Nařízení “). Žádost o doručení písemnosti podle čl. 8 odst. 2 Nařízení (formulář A) byla vypravena dne 29. 11. 2024. Přijímající subjekt v Bulharsku (xxx xxx xxx) podle ustanovení Čl. 10 odst. 1 Nařízení zaslal soudu prvního stupně potvrzení o obdržení písemnosti (formulář D). V tomto potvrzení přijímající subjekt uvedl své číslo jednací „xxx; xxx“, přičemž adresáta označil jako „xxx xxx xxx xxx“ a uvedl též datum obdržení žádosti o doručení (xxx). Ve spise (v oddíle opisů) se dále nachází potvrzení o doručení nebo nedoručení písemnosti (formulář K), které obsahuje shodné číslo jednací „xxx xxx“, adresát je označen jako „xxx xxx xxx xxx“. Přijímající subjekt uvedl, že písemnost nebyla doručena z důvodu neznámé adresy (ačkoli byly podniknuty kroky ke zjištění adresy) a dále z důvodu, že adresáta „xxx xxxt“.

13. Ze shora uvedeného plyne, že soud prvního stupně nesprávně vycházel z toho, že kvalifikovaná výzva byla žalované doručena dne 10. 12. 2024. Toto datum totiž nepředstavuje den doručení písemnosti žalované, nýbrž pouze den, kdy přijímající subjekt obdržel žádost o (teprve následné) doručení písemnosti. Takový údaj nevypovídá nic o tom, zda vůbec a případně kdy byla písemnost skutečně doručena adresátovi (žalované). Naopak z formuláře K jednoznačně vyplývá, že doručení předmětných písemností žalované nebylo úspěšné. Přijímající subjekt v něm výslovně uvedl, že písemnost nebyla doručena, přičemž zároveň specifikoval důvody, pro které se doručení nezdařilo.

14. Závěr o doručení kvalifikované výzvy nelze dovodit ani na základě materiálních účinků doručení, jak argumentuje žalobce. S žalobcem lze sice souhlasit, že nedodržení formy doručování samo o sobě neznamená, že se doručení stává neúčinným či že se musí zopakovat, rozhodující však vždy je, zda se předmětná písemnost dostala do rukou adresáta. Takový závěr nicméně v posuzované věci dovodit nelze. Z obsahu vyjádření žalované datovaného dnem 16. 12. 2024 (soudu prvního stupně doručeno dne 13. 1. 2025) totiž vyplývá pouze to, že žalované byla doručena žaloba. Žádná část tohoto podání nesvědčí o tom, že by žalovaná obdržela rovněž usnesení obsahující kvalifikovanou výzvu (a případně kdy). Společně s žalobou navíc byla žalované doručována toliko prostá výzva podle ustanovení § 114a o. s. ř., nikoli výzva kvalifikovaná.

15. Za této situace nebylo možné mít za splněnou základní podmínku vzniku fikce uznání nároku podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. Nebyla-li žalované řádně doručena kvalifikovaná výzva k vyjádření, nemohly být s jejím procesním postupem (resp. nečinností) spojeny účinky předvídané citovaným ustanovením. Soud prvního stupně proto pochybil, jestliže na základě domnělé opožděnosti procesní aktivity žalované vydal rozsudek pro uznání.

16. Ze shora uvedeného je zřejmé, že zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání nebyly naplněny, proto odvolací soud napadené rozhodnutí podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že se rozsudek pro uznání nevydává (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 658/2008 uveřejněné pod R 67/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ). V důsledku změny napadeného rozhodnutí ve výroku o věci samé je pak automaticky odklizen i nákladový výrok ( srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4504/2018 ). O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí, jímž bude řízení skončeno (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání zkoumá dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Praha 2. září 2026 Mgr. Pavel Freibert v. r. předseda senátu