19 Co 193/2024

Plný text

Soudní rozhodnutí - 19Co 193/2024 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 19Co 193/2024 Soud: Městský soud v Praze ECLI: ECLI:CZ:MSPH:2024:

19. CO.193.2024.1 Datum rozhodnutí: 18.06.2024 Forma rozhodnutí: Usnesení Heslo: Bydliště Místní příslušnost Trvalý pobyt Dotčené předpisy: čl. 15 odst. 1 Nařízení (ES) č. 2019/1111 čl. 7 odst. 1 Nařízení (ES) č. 2019/1111 Kategorie rozhodnutí: EU USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Freiberta a soudkyň JUDr. Heleny Karetové a Mgr. Alice Žáčkové ve věci nezletilého: J. K., narozený xxx bytem B.,C., Spolková republika Německo zastoupený opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí sídlem Š., Brno syna otce: P. K., narozený xxx bytem J., Praha zastoupený advokátkou V. Š. sídlem N., Praha a matky E. A. D., narozená xxx bytem B ., C., Spolkov á republika Německo zastoupená advokátem V. N. sídlem O., Praha o návrhu otce na úpravu poměrů k nezletilému , k odvolání otce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. května 2024, č. j. 31 Nc 4/2024-176, 31 P a Nc 9/2024, takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění:

1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně vyslovil svoji nepříslušnost k projednání návrhu otce na vydání předběžného opatření ze dne 7. 5. 2024 (výrok I.), řízení o něm zastavil (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že na ni žádný nemá právo z účastníků (výrok III.).

2. Rozhodl tak o návrhu, jímž se otec domáhal umožnění styku s nezletilým každý lichý týden od čtvrtka od 12:00 hodin do neděle 16:00 hodin a skrze „whatsappové“ spojení nebo jiné vhodné spojení za pomoci prostředku komunikace na dálku v úterý, ve čtvrtek a v sobotu vždy od 17:00 do 17:30 hodin.

3. Tento návrh byl otcem podán v řízení, v němž se svým návrhem ze dne 19. 2. 2024 domáhá úpravy poměrů k nezletilému, přičemž toto řízení bylo prozatím nepravomocně zastaveno usnesením ze dne 1. března 2024, č. j. 31 Nc 4/2024-16, 31 P a Nc 9/2024, a to pro nedostatek pravomoci českého soudu.

4. Soud prvního stupně dospěl i v odůvodnění nyní přezkoumávaného usnesení k závěru, že ve věci není dána pravomoc českých soudů. Nezakládá ji ani speciální úprava obsažená v ustanovení Čl. 15 odst. 1 nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen „nařízení Brusel II ter“ ), neboť nezletilý se v době rozhodování soudu nenacházel v České republice, ani úprava obecná obsažená v ustanovení Čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel II ter, neboť místo „obvyklého pobytu“ nezletilého ve smyslu uvedeného ustanovení se podle zjištění prvostupňového soudu nachází v Německu. Závěr o obvyklém pobytu nezletilého pak soud prvního stupně odůvodnil zejména tím, že již od 1. 5. 2023 nezletilý sdílel společnou domácnost s oběma rodiči v německém městě C., v době podání návrhu pak chodil v C. do mateřské školy a bydlí zde s matkou (tj. nezletilý žil již 12 měsíců mimo území České republiky). Nezletilý v C. dále navštěvuje „mimoškolkové“ aktivity (sportovní kroužek a kroužek německého jazyka pro děti), má zde dětského lékaře a stomatologa, od března 2024 se zde účastní nácviku motorických schopností psaní, bude v C. očkován atd. Nezletilý má podle prvostupňového soudu v C. také kamarády, a jeho sounáležitost ke C. je tak výrazně vyšší než k jakémukoliv jinému místu. V Německu bylo rovněž k žádosti matky vydáno rozhodnutí o zákazu vycestování nezletilého (rozhodnutí ze dne 1. 3. 2024 sp. zn. 54 F 41/24). Vzhledem k tomu, že ve věcech týkajících se nezletilého tak již bylo rozhodováno příslušným soudem, kterým je „xxx“, není žádoucí ani kolize vícero rozhodnutí různých soudů. Soud prvního stupně proto z uvedených důvodů řízení zastavil podle ustanovení § 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání otec, jenž namítal, že nezletilý je v Německu matkou zadržován proti vůli otce, neboť matka svévolně změnila dohodu o dočasném pobytu rodiny (tedy i nezletilého) v Německu. Tuto dočasnost pak nevylučuje ani zapojení nezletilého do kolektivu německé školky, související závěr soudu prvního stupně proto nemá oporu v předložených důkazech. Nelze také přikládat žádnou váhu tomu, že se nezletilý nyní nachází v Německu již 12 měsíců. Lhůta jednoho roku pro tzv. návratovou žalobu dle nařízení „Brusel II” dosud neuplynula, a důsledky spojené s nepodáním žaloby ve vztahu k „přenesení obvyklého bydliště nezletilého” proti vůli rodiče tedy doposud nenastaly. Nezletilý je jinak ve společné péči obou rodičů, tedy matce nesvědčí právo výlučné péče a není oprávněna omezovat kontakty otce a syna. Přesto však byl nezletilý matkou odvezen dne 27. 2. 2024 z České republiky bez souhlasu otce. Rodina přitom v této době v Česku již opět žila, matka měla i naplánované ošetření u lékaře na xxx. Od února 2024 tedy nezletilý v Německu pobývá proti vůli otce. Z uvedených důvodů otec odvolacímu soudu navrhl, aby změnil napadené usnesení tak, že se nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 2 nevyslovuje a řízení se nezastavuje.

6. Matka naopak odvolacímu soudu navrhla napadené usnesení potvrdit. Zopakovala přitom svoji argumentaci užitou již ve vyjádření k odvolání otce proti usnesení o zastavení řízení ve věci samé (vedeno zdejším odvolacím soudem pod sp. zn. 19 Co 129/2024) a zdůraznila, že dohoda o pobytu rodiny a nezletilého v Německu nebyla nikdy dočasná. Pobývání v Česku bylo jen vstřícným krokem matky, aby v době „covidu“ a její rodičovské a mateřské dovolené měl otec, který pracoval v Česku, k synovi blíže. O úmyslech rodiny svědčí podle matky řada důkazů, zejména pak aktivita otce při hledání zaměstnání v C.

7. Kolizní opatrovník nezletilého k otcovu odvolání totožně jako v řízení sp. zn. 19 Co 129/2024 uvedl, že v tuto chvíli není schopen posoudit, ve kterém státě měl nezletilý v době zahájení řízení své obvyklé bydliště. Navrhl proto odvolacímu soudu napadené rozhodnutí zrušit a věc prvostupňovému soudu vrátit k dalšímu řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené rozhodnutí podle ustanovení § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 212 a § 212a o. s. ř., za použití § 28 z. ř. s., a aniž nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

9. Ve stručnosti je nutné konstatovat, že závěr soudu prvého stupně o nepříslušnosti českých soudů vést řízení ve věci a rozhodovat o ní je správný. Mezi rodiči nebylo sporu o tom, že nezletilý se aktuálně nachází v Německu, postup podle ustanovení Čl. 15 odst. 1 nařízení Brusel II ter tak v předmětném řízení není možná. Obecná příslušnost českých soudů ve smyslu ustanovení Čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel II ter je pak ve věci rovněž vyloučena, přičemž v této souvislosti si odvolací soud dovoluje plně odkázat na odůvodnění svého usnesení ve věci sp. zn. 19 Co 129/2024.

10. Na závěrech již dříve vysloveným odvolacím soudem pak nemohly nic změnit ani shora uvedené otcovy odvolací námitky. Dobou, po níž se kterou nezletilý v Cottbusu momentálně nachází, se ratio decidendi odvolacího soudu ve prospěch matky vůbec nezabývá. Naopak, jak plyne z odkazovaného usnesení, tato skutečnost (délka pobytu nezletilého v Německu) nemá při určení „obvyklého pobytu“ nezletilého ve smyslu 7 odst. 1 nařízení Brusel II ter větší význam a stěžejní v tomto ohledu byla především otázka zaměstnání obou rodičů, případně jeho změn a stěhování rodičů za prací. Výsledné určení mezinárodní nepříslušnosti českých soudů pak také nemá žádnou souvislost a nedopadá na rodičovská práva otce či matky. V této fázi soudního řízení je rozhodování pouze o tom, jaké soudy z hlediska pravomoci jednotlivých členských států Evropské unie mohou o těchto rodičovských právech rozhodovat. Jak již tedy odvolací soud opět uvedl v usnesení sp. zn. 19 Co 129/2024, práva otce na styk s nezletilým se tato zdejší rozhodnutí nijak přímo netýkají a otec má stále k dispozici všechny prostředky právní ochrany sloužící k umožnění jeho styku s nezletilým, pouze se jich bude muset domáhat prostřednictvím nikoli českého, ale německého soudního orgánu. Uváděl-li nakonec otec, že rodina v únoru roku 2024 opět trvale pobývala na území České republiky, nepodařilo se mu toto tvrzení nijak prokázat. Jedna kontrola matky u lékaře v České republice o trvalém pobytu celé rodiny v tuzemsku zjevně nesvědčí, a již vůbec nemůže narušit, odkazovanou argumentaci odvolacího soudu obsaženou v odůvodnění usnesení sp. zn. 19 Co 129/2024, jež stojí zejména na pracovněprávním počínání každého z rodičů a od něj odvislých okolnostech.

11. Odvolací soud tak mohl uzavřít, že zastavení řízení pro nedostatek pravomoci (§ 104 odst. 1 o. s. ř.) bylo za uvedených podmínek zcela namístě. Soud prvního stupně pak správně rozhodl též o náhradě nákladů řízení. Napadené usnesení bylo proto v celém rozsahu jako věcně správné potvrzeno (§219 o. s. ř.).

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 23 z. ř. s. a právo na ni nepřiznal žádnému z účastníků. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.). Praha 18. června 2024 Mgr. Pavel Freibert v. r. předseda senátu