2 A 17/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci žalobce: L. M. H., narozený dne X státní příslušnost X bytem X proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2026, č. j. MV-40541-4/SO-2026, a proti sdělení žalované ze dne 24. 3. 2026, č. j. MV-35612-4/SO-2026 takto:

Výrok

I. Žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2026, č. j. MV-40541-4/SO-2026, se zamítá.

II. Žaloba proti sdělení žalované ze dne 24. 3. 2026, č. j. MV-35612-4/SO-2026, se odmítá.

III. Žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného (1) sdělení žalované ze dne 24. 3. 2026, č. j. MV-35612-4/SO-2026, jímž tato vyrozuměla žalobce o nezahájení přezkumného řízení podle § 94 odst. 1 věta poslední zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a (2) rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2026, č. j. MV-40541-4/SO-2026, (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 24. 2. 2026, č. j. MV-398-31/ZR-2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žádost žalobce o obnovu řízení ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu žalobce, jelikož uplynula objektivní tříletá lhůta pro její podání podle § 100 odst. 2 správního řádu.

II. Podstatný obsah žaloby

2. Žalobce namítl, že údaj uvedený v napadeném rozhodnutí týkající se jeho seznámení s podklady v řízení o zrušení trvalého pobytu je nesprávný. Komunikace probíhala pouze prostřednictvím právního zástupce, což však nestačí, žalobci svědčí právo vykonat tento úkon osobně. Žalovaná navíc ani neprokázala, že tak učinil, což představuje rozpor a v důsledku i nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Stejně tak žalovaná nezajistila, aby bylo žalobci doručeno rozhodnutí s překladem, nebo jinak zajištěno jeho porozumění, což je předpokladem pro uplatnění jeho procesních práv, zejména v situaci, kdy byl žalobce omezen na osobní svobodě; samotné doručení zástupci proto nepostačuje.

3. Žalovaná vychází z toho, že žalobce neuplatnil svůj návrh včas, byly tu však objektivní skutečnosti, které takovému postupu bránily; až do X byl žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody, bez přístupu ke správnímu spisu a porozumění rozhodnutí, důležité skutečnosti zjistil až po jeho přečtení X a test DNA zajistil bezprostředně po zjištění vad. Návrh na obnovu řízení nebo přezkum nebylo možné podat dříve. Žalovaný měl posoudit možnost prominutí zmeškání úkonu podle § 41 správního řádu, žalobce svá práva nemohl objektivně dříve uplatnit. Rozhodnutí je proto nezákonné.

4. Dále žalobce namítl nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života v rozporu s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen „EÚLP“). Má X, všechny X České republiky (dále jen „ČR“), rodinné vazby jsou dlouhodobé, intenzivní a opravdové. Dne X byl navíc proveden test DNA, který potvrdil žalobcovo otcovství k X. Správní orgány nevyhodnotily dopad na rodinu, omezily se pouze na formální konstatování odsouzení žalobce, což však nepostačuje k ospravedlnění tak intenzivního zásahu do soukromého a rodinného života.

5. V ČR žije žalobce již X let, z toho X let fakticky vykonával rodičovskou péči o X, zajištoval jejich materiální potřeby; X pobývá dlouhodobě v X, hlavní tíha péče proto spočívala na něm. Správní orgán se dopustil nepřípustných spekulativních úvah o budoucnosti, které nemohou být podkladem pro zásah do základního práva. Po nástupu do výkonu trestu došlo u X ke krizovému období, nyní se situace stabilizuje, což jen potvrzuje jeho význam pro stabilitu rodiny.

6. Prvořadým hlediskem musí být nejlepší zájem dítěte, který žalovaná zcela pominula. Žalobce má X, z nichž X je X a X ve věku X let nadále X, a není proto ekonomicky samostatná. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva může rodinný život zahrnovat i vztah mezi rodičem a zletilým dítětem, pokud mezi nimi existuje skutečná závislost přesahující běžné rodinné vazby. Žalovaný navíc v době rozhodování neměl k dispozici potvrzení biologického otcovství, které bylo prokázáno výše uvedeným testem až X. Jeho posouzení je proto bez této skutečnosti vadné a neúplné.

7. Žalobce rovněž uvedl, že žalovaný neúplně zjistil skutkový stav. Správní orgány při hodnocení neprovedly podstatné důkazy (výslech X a X, důkazy k faktickému výkonu rodičovské péče). Pokud žalovaný opomenul klíčové důkazy bez řádného zdůvodnění, zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Žalobce dále poukázal na soudní přezkum samotného rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu, který je vystavěn na skutkovém a procesním stavu, který vytvořil správní orgán. Z předchozího soudního přezkumu proto nelze automaticky dovozovat, že správní řízení bylo bezvadné, následný soudní přezkum nemusel být úplný.

8. Žalobce navrhl, aby soud napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

9. Žalovaná stručně shrnula dosavadní průběh správního řízení a uvedla, že vznesené námitky odmítá. V podrobnostech odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, jelikož jde o téměř totožné výhrady, které žalobce uplatnil již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Potřebu svou argumentaci měnit neshledala a plně na rozhodnutí odkázala.

10. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

IV. Doplnění žaloby

11. Žalobce dne 13. 7. 2026 žalobu doplnil. Uvedl, že u Obvodního soudu pro Prahu 4 nyní probíhá řízení o určení otcovství. Dne 30. 3. 2026 byl žalobce i X vyslechnuti ke zjištění skutkového stavu, následně dne 25. 5. 2026 obvodní soud rozhodl o pokračování v řízení a věc nadále projednává. X se v současnosti připravuje na budoucí povolání a učí se po X, nemá vlastní příjem a je na žalobci závislá. Po dobu jejího pobytu v této zemi žila se X, žalobce jí pravidelně zasílal finanční prostředky na výživu. X žila v X, kde i X, staral se o ni žalobce. Uvedené skutečnosti je třeba hodnotit v kontextu čl. 8 EÚLP, žalobce v této souvislosti poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“). Předložené důkazy prokazují skutečný rodinný život, dlouhodobou péči o X a faktickou závislost X na žalobci.

12. Ke svému podání přiložil dvě listiny ve X (podle úředně neověřených překladů jde o potvrzení základní školy z X ze dne X a potvrzení o pobytu ze dne X, týkající se X žalobce), potvrzení o příslibu zaměstnání pro žalobce ze dne X, předvolání (opatření) k jinému soudnímu roku v řízení o určení otcovství X ze dne X, sp. zn. 14 Nc 8002/2026, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 5. 2026, č. j. 14 Nc 8503/2026-21, jímž soud prominul X X zmeškání lhůty pro podání návrhu na určení a popření otcovství. Rovněž žalobce navrhl X vyslechnout jako svědkyně.

13. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že doplnění žaloby ani žalobcem předkládané důkazy nemají vliv na zákonnost a správnost napadeného rozhodnutí.

V. Obsah správního spisu

14. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovanou, vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

15. Správnímu orgánu I. stupně byl dne 25. 1. 2022 doručen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 49 T 11/2019, jímž byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody na X roky, propadnutí věci a propadnutí náhradní hodnoty, a to za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Uvedený rozsudek ve vztahu k žalobci potvrdil Vrchní soud v Praze dne 29. 6. 2021 rozsudkem č. j. 11 To 15/2021-4846. Správní orgán I. stupně si zároveň vyžádal dne 1. 2. 2022 opis z evidence rejstříku trestů žalobce, z nějž plyne, že žalobce byl, kromě výše uvedeného odsouzení, odsouzen ještě v roce X k trestu odnětí svobody v délce 7 let a 6 měsíců za několik trestných činů, posléze byl podmíněně propuštěn v roce X a v roce X soud vyslovil, že se osvědčil.

16. Dne X proto správní orgán I. stupně zahájil z moci úřední řízení o zrušení trvalého pobytu podle § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Rovněž si vyžádal soudní rozhodnutí týkající se předchozí žalobcovy trestné činnosti. Dne X oznámil právní zástupce žalobce správnímu orgánu I. stupně převzetí právního zastoupení. Správní orgán I. stupně do spisu dále založil podklady týkající se pobytové historie žalobce (včetně předchozího řízení o zrušení pobytového oprávnění, které však bylo zastaveno) a vztahu k X.

17. Správní orgán I. stupně vyzval dne 27. 4. 2022 žalobce prostřednictvím jeho právního zástupce k seznámení s podklady pro rozhodnutí, čehož tento využil a vyjádřil se dne 10. 6. 2022 písemně. V něm poukázal na své vazby k jiným osobám na území ČR (X, X). Z celé organizované skupiny mu byl uložen trest s nejnižší výměrou.

18. Dne 12. 8. 2022 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí č. j. OAM-398-21/ZR-2022, jímž žalobcův trvalý pobyt podle § 87l odst. 1 písm. e) zrušil a současně mu podle § 87l odst. 3 stanovil lhůtu k vycestování z území do 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 8. 2022. Proti němu brojil žalobce žalobou, kterou zdejší soud rozsudkem ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 A 90/2022-33, zamítl. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku NSS odmítl usnesením ze dne 20. 5. 2024, č. j. 1 Azs 55/2024-18.

19. Žalobce následně dne 11. 2. 2026 doručil správnímu orgánu I. stupně podání, označené jako „žádost o zrušení rozhodnutí, zahájení přezkumného řízení a současně žádost o obnovu řízení“. Uvedl, že v době vedení správního řízení o zrušení trvalého pobytu byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Správní orgán mu neumožnil seznámit se s podklady, rozhodnutí zároveň zasahuje do práv jeho X. X z nich se žalobcem žijí a stará se o ně, neboť X dlouhodobě pobývá ve X a nejeví o ně zájem. Správní orgán se tímto aspektem nezabýval. Žalobce je značně omezen v možnostech legální práce. Navrhl zahájit přezkumné řízení a rovněž řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu ze dne 12. 8. 2022, č. j. OAM-398- 21/ZR-2022 obnovit podle § 100 správního řádu. K žádosti přiložil cestovní pas a rodný list X, výsledek testu DNA prokazující jeho otcovství, žádost o zapsání otce do rodného listu a dokumenty z proběhlého řízení.

20. Správní orgán I. stupně dne 24. 2. 2026 prvostupňovým rozhodnutím žádost žalobce o obnovu řízení zamítl, neboť byla podána po uplynutí zákonné lhůty tří let. Současně podnět k zahájení přezkumného řízení téhož dne postoupil žalované přípisem č. j. OAM-398- 32/ZR-2022.

21. Dne 2. 3. 2026 podal žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Namítl, že návrh byl podán včas v tříměsíční subjektivní lhůtě, objektivní tříletá lhůta poté uplyne až 10. 2. 2027, neboť rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 A 90/2022-33, nabyl právní moci „přibližně“ dne 10. 2. 2024. Rovněž poukázal na rozsudek NSS ze dne 18. 6. 2025, č. j. 9 As 82/2025-18, jímž tento soud zrušil usnesení zdejšího soudu ze dne 26. 5. 2025, č. j. 16 Az 10/2025-32. Věc tak nebude zjevně neúspěšná, a je třeba otázku rodinného a soukromého života posoudit. Správní orgán I. stupně zásadně porušil ustanovení o správním řízení. Navíc se vůbec nezabýval možností prominutí úkonu podle § 41 správního řádu. Rozhodnutí navíc zasahuje do práva na rodinný a soukromý život v rozporu s čl. 8 EÚLP. Správní orgán I. stupně neprovedl strukturovaný test proporcionality. Jeho X je občankou X a je na něm ekonomicky závislá, o X se denně stará. Rozhodnutí měl žalobce navíc za nepřezkoumatelné.

22. O podaném odvolání rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím dne 24. 3. 2026, kterým odvolání zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění uvedla, že rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu bylo doručeno do datové schránky právního zástupce žalobce dne 17. 8. 2022, kdy také nabylo právní moci. Žaloba proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta, právní moc rozhodnutí tak nebyla nijak dotčena. Pokud žádost o obnovu řízení žalobce podal 11. 2. 2026, učinil tak po uplynutí objektivní tříleté lhůty. Trestní minulost i proporcionalita zásahu do soukromého a rodinného života jsou pro posouzení včasnosti podané žádosti irelevantní. Uvedenými otázkami se již zabývalo rozhodnutí o zrušení pobytu, které v soudním přezkumu obstálo. Postup v řízení nebyl přepjatě formalistický. Žalobce byl v řízení zastoupen advokátem, který byl vyrozumíván o všech úkonech souvisejících s řízením, procesní práva žalobce tak byla v řízení zachována. Prominutím zmeškání úkonu podle § 41 správního řádu se správní orgán I. stupně nezabýval primárně kvůli tomu, že o něj žalobce nepožádal; v případě obnovy řízení jde o mimořádný opravný prostředek, podmínky pro to, aby mu bylo možné vyhovět, splněny nebyly.

23. Téhož dne vydala žalovaná rovněž sdělení podle § 94 odst. 1 správního řádu týkající se podnětu žalobce k přezkumnému řízení. V něm uvedla, že platnost povolení k trvalému pobytu byla zrušena podle § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, tj. z důvodu uvedeného v ustanovení v § 168 odst. 3 téhož zákona; podle § 168 odst. 4 zákona o pobytu cizinců je přezkumné řízení podle obecné úpravy správního řádu vyloučeno.

VI. Hodnocení věci soudem

24. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb, soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, jaký tu byl v okamžiku rozhodování správního orgánu. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť soud při svém rozhodování vycházel pouze z listinných důkazů, k nimž se měly strany možnost vyjádřit, a ani jedna ze stran nevyjádřila výslovný nesouhlas s takovým projednáním věci.

25. Soud se nejprve zabýval přípustností žaloby směřující proti sdělení žalované ze dne 24. 3. 2026, č. j. MV-35612-4/SO-2026.

26. Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže je podle zákona nepřípustný.

27. Podle ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Za rozhodnutí se považuje také závazné stanovisko, které brání vydání povolení či souhlasu.

28. Podle ustanovení § 68 písm. e) s. ř. s. žaloba je nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno.

29. Podle ustanovení § 70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími.

30. Podle ustanovení § 94 odst. 1 věty poslední správního řádu účastník může dát podnět k provedení přezkumného řízení; tento podnět není návrhem na zahájení řízení; jestliže správní orgán neshledá důvody k zahájení přezkumného řízení, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů do 30 dnů podateli.

31. Otázkou, zda je sdělení o nezahájení přezkumného řízení rozhodnutím či jiným úkonem veřejné správy, proti němuž lze podat správní žalobu, se již judikatura zabývala. Podle závěrů rozsudku ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 As 55/2007-71, č. 1831/2009 Sb. NSS, shrnutých do právní věty, platí, že „přípis, jímž správní orgán sděluje, že neshledává důvody k zahájení přezkumného řízení (§ 94 odst. 1 správního řádu z roku 2004), je pouhým sdělením úřadu straně a není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s.; takový úkon je vyloučen z přezkoumání soudem ve správním soudnictví a žalobu proti němu podanou správní soud odmítne jako nepřípustnou [§ 46 odst. 1 písm. d), § 68 písm. e), § 70 písm. a) s. ř. s.].“ (obdobně rozsudek NSS ze dne 22. 6. 2016, č. j. 5 Ads 219/2015-17, nebo ze dne 15. 7. 2015, č. j. 2 As 127/2015-24).

32. Přípis žalované, jímž žalobce informovala o nezahájení přezkumného řízení podle § 94 odst. 1 věta poslední správního řádu, není podle uvedené judikatury rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. Přezkumné řízení je prostředkem dozorčím, nikoliv opravným, a je založeno na uvážení správního orgánu. Podnět nezakládá účastníku právo na zahájení tohoto řízení, a i reakce správního orgánu na něj má pouze informativní povahu. Jde o neformální sdělení, jímž nejsou práva a povinnosti účastníka jakkoliv dotčeny.

33. Z výše uvedených důvodů soud výrokem II. žalobu proti sdělení žalované ze dne 24. 3. 2026, č. j. MV-35612-4/SO-2026 podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl, neboť žaloba je nepřípustná podle § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s.

34. Dále se soud zabýval věcně žalobou proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2026, č. j. MV- 40541-4/SO-2026, a dospěl k závěru, že není důvodná.

35. Podle ustanovení § 34 odst. 1 správního řádu zástupce podle § 32 a 33 v řízení vystupuje jménem zastoupeného. Z úkonů zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.

36. Podle ustanovení § 34 odst. 2 správního řádu s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak.

37. Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. b) správního řádu pokud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu, končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; není-li v měsíci takový den, končí lhůta posledním dnem měsíce, 38. Podle ustanovení § 41 odst. 2 správního řádu požádat o prominutí zmeškání úkonu účastník může do 15 dnů ode dne, kdy pominula překážka, která podateli bránila úkon učinit. S požádáním je třeba spojit zmeškaný úkon, jinak se jím správní orgán nezabývá. Zmeškání úkonu nelze prominout, jestliže ode dne, kdy měl být úkon učiněn, uplynul jeden rok.

39. Podle ustanovení § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí ministerstva vydané z důvodu uvedeného v § 37 odst. 1 písm. a), § 37a odst. 1 písm. d), § 37a odst. 2 písm. c), § 46a odst. 1 větě druhé, § 46a odst. 2 písm. c), § 46b odst. 1 větě druhé, § 46b odst. 2 písm. a), § 46d odst. 1 větě druhé, § 46d odst. 2 písm. b), § 46f odst. 2 písm. i), § 46f odst. 2 písm. b), § 46g odst. 1 písm. c), § 46g odst. 2 písm. d), § 56 odst. 1 písm. g), jde-li o skutečnosti uvedené v § 9 odst. 1 písm. h), § 56 odst. 2 písm. a), § 75 odst. 1 písm. e), § 75 odst. 2 písm. e) nebo f), § 77 odst. 1 písm. h) nebo i), § 77 odst. 2 písm. a) nebo f), § 87d odst. 2 písm. c) nebo d), § 87e odst. 1 písm. f) nebo g), § 87f odst. 3 písm. e) nebo f), § 87k odst. 1 písm. a) nebo d) nebo § 87l odst. 1 písm. a), e) nebo f), a rozhodnutí ministerstva podle § 155b odst. 4 nabývají právní moci jejich oznámením a nelze proti nim podat odvolání.

40. Podle ustanovení § 100 odst. 1 správního řádu řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.

41. Podle ustanovení § 100 odst. 2 správního řádu účastník může podat žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv správního orgánu, který ve věci rozhodoval, a to do 3 měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy řízení dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne právní moci rozhodnutí. Obnovy řízení se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení. O obnově řízení rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni.

42. Předmětem přezkumu v nyní projednávané věci není rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu žalobce, nýbrž rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o obnovu tohoto řízení, a to z důvodu jejího podání po uplynutí objektivní lhůty.

43. Účelem obnovy řízení podle § 100 správního řádu je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních pravomocného rozhodnutí v případech, kdy tyto vady vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 13. 5. 2010, č. j. 6 As 39/2009- 74, č. 2144/2010 Sb. NSS, nebo ze dne 5. 4. 2023, č. j. 6 As 28/2022-26). Předmětem řízení o obnově naopak není přezkoumávat zákonnost a odůvodněnost původního rozhodnutí (viz např. rozsudek NSS ze dne 5. 3. 2026, č. j. 9 Ads 13/2025-120). Zákonná úprava v § 100 odst. 1 a 2 správního řádu taxativním výčtem stanoví, v jakých případech je možné o obnově řízení na žádost účastníka uvažovat. Pro aplikaci tohoto institutu je třeba splnit následující podmínky: 1) existence pravomocného rozhodnutí ve věci, jímž bylo ukončeno řízení před správním orgánem, 2) žádost účastníka, 3) zákonem stanovené důvody obnovy řízení, 4) zachování lhůt podle § 100 odst. 2 správního řádu, a 5) „objevené skutečnosti“, které mohou odůvodňovat jiné řešení rozhodované otázky. Všechny tyto podmínky musí být splněny současně a nesplnění, byť i jediné z nich, vylučuje možnost rozhodnout o obnově řízení (viz rozsudek NSS ze dne 11. 3. 2021, č. j. 9 As 266/2020-41).

44. V projednávané věci je sporné naplnění podmínky zachování objektivní a subjektivní lhůty (§ 100 odst. 2 správního řádu). Zákon stanoví časové limity, ve kterých lze návrh na obnovu řízení podat. Návrh na obnovu řízení může účastník řízení podat ve lhůtě tří měsíců od okamžiku, kdy se o důvodu obnovy řízení dozvěděl (subjektivní lhůta) a do tří let od právní moci daného rozhodnutí (objektivní lhůta). Obě lhůty musejí být dodrženy současně. Objektivní lhůta je pevně vymezená a začíná plynout od objektivně určitelného časového okamžiku, kterým je právní moc správního rozhodnutí. Naproti tomu subjektivní lhůta není závislá na žádné objektivní skutečnosti (jakou je právní moc), nýbrž pouze na vědomosti účastníka řízení o skutečnostech a důkazech, které jsou pro obnovu řízení dle zákona zásadní (viz rozsudky NSS ze dne 25. 4. 2013, č. j. 2 As 7/2012-35, a ze dne 28. 2. 2018, č. j. 2 Azs 406/2017-32). Uvedené lhůty se aplikují nejenom na podání žádosti, ale i na předložení (potažmo jejich označení) nových skutečností a důkazů (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2020, č. j. 7 As 287/2019-166, odst. [63]).

45. Ze správního spisu k posouzení této podmínky vyplývá, že původní rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu bylo žalobci prostřednictvím jeho právního zástupce doručeno dne 17. 8. 2022 do datové schránky, což zcela spolehlivě plyne z příslušné doručenky z Informačního systému datových schránek. Jedná se zároveň o rozhodnutí, proti němuž nelze podat odvolání, a nabývá tak právní moci oznámením (doručením) podle § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. V této souvislosti soud poznamenává, že pozdější doručení přímo žalobci je bez vlivu na právní moc rozhodnutí, neboť z doručování zástupci vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Správní orgán I. stupně rozhodnutí doručoval i žalobci zejména kvůli z něj plynoucí povinnosti opustit ve stanovené době území, tj. ve smyslu § 34 odst. 2 právního řádu něco vykonat. Takové doručení však nemá vliv na běh lhůt, v tomto směru je rozhodné doručení právě zástupci.

46. Okamžikem doručení rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému o pobytu právnímu zástupci žalobce dne 17. 8. 2022 (a tedy nabytí právní moci) počala běžet objektivní lhůta pro podání návrhu na obnovu řízení. Na uvedené nemá vliv ani následný soudní přezkum, neboť rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu v něm nebylo zrušeno, naopak obstálo v řízení před zdejším soudem, který žalobu zamítl rozsudkem ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 A 90/2022-33; kasační stížnost poté NSS odmítl usnesením ze dne 20. 5. 2024, č. j. 1 Azs 55/2024-18, neboť ji právní zástupce žalobce ve stanovené lhůtě nedoplnil. Objektivní tříletá lhůta pro podání žádosti o obnovu řízení tak ve smyslu § 100 odst. 2 správního řádu ve spojení s § 40 odst. 1 písm. b) téhož zákona uplynula dne 17. 8. 2025. Vzhledem k tomu, že obě lhůty musejí být dodrženy současně a objektivní lhůta již uplynula, není rozhodné, zda byla zachována tříměsíční subjektivní lhůta, tedy, zda žádost byla podána do 3 měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl nové skutečnosti v podobě výsledků genetického testu.

47. Jestliže žádost o obnovu řízení byla podána dne 11. 2. 2026, stalo se tak po marném uplynutí tříleté objektivní lhůty a správní orgány správně uzavřely, že žádost o obnovu řízení byla podána opožděně a jako taková byla správně zamítnuta.

48. Za této situace nebyly správní orgány povinny věcně posuzovat, zda žalobcem tvrzené skutečnosti nebo důkazy naplňují některý z důvodů obnovy řízení dle § 100 odst. 1 správního řádu. Marným uplynutím objektivní lhůty zanikla možnost žalobce domáhat se obnovy řízení na žádost.

49. Jde-li o namítané neprominutí zmeškání úkonu podle § 41 odst. 2 správního řádu, z ničeho neplyne, že by o něj žalobce vůbec požádal, což je nutná podmínka k tomu, aby správní orgán mohl o prominutí rozhodnout.

50. Předmětem přezkumu v projednávané věci je rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o povolení obnovy řízení z důvodu jejího opožděného podání. Jak již bylo uvedeno výše účelem obnovy řízení podle § 100 správního řádu je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních pravomocného rozhodnutí v případech, kdy tyto vady vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Předmětem řízení o obnově naopak není přezkoumávat zákonnost a odůvodněnost původního rozhodnutí. S ohledem na uvedené soud shledal namítané procesní vady v původním řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu (nemožnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a doplnit dokazování, porušení práva na tlumočníka, přepjatý formalismus při počítání lhůt) za irelevantní. Institut obnovy řízení přichází, při splnění dalších podmínek, v úvahu pouze tehdy, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutkové okolnosti, nebo bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno; neslouží k opravě procesních vad předchozího řízení nebo právního posouzení.

51. Soud v nyní projednávané věci není oprávněn přezkoumávat postup soudů v řízení o žalobě (kasační stížnosti) proti rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu. Závěr o tom, že žaloba není zjevně neúspěšná, vyjádřený v rozsudku NSS ze dne 18. 6. 2025, č. j. 9 As 82/2025-18, se týkal zcela jiné otázky, a sice žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, kterou správní orgán I. stupně neudělil a zdejší soud žalobu proti tomuto rozhodnutí odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2025, č. j. 16 Az 10/2025-32. Nelze z něj proto automaticky dovozovat jakýkoliv závěr o důvodnosti nyní podané žaloby či správnosti postupu správních orgánů v jiném řízení.

52. Žalobce v žalobě zároveň obsáhle namítal, že napadené rozhodnutí nepřiměřeně zasahuje do jeho soukromého a rodinného života, což dále rozvedl v jejím doplnění. Na úrovni zákona o pobytu cizinců je základem pro posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince § 174a odst. 3, který vyžaduje posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí pouze v případech, kdy to tento zákon výslovně stanoví. Z tohoto východiska však podle judikatury NSS existují výjimky s ohledem na mezinárodní závazky ČR, vyplývající z čl. 8 EÚLP, neboť správní orgán musí tuto otázku zkoumat, pokud cizinec vznese konkrétní námitku nepřiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života, a pokud tvrzená nepřiměřenost není již na prvý pohled nemyslitelná či jen zdánlivá (rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2020, čj. 10 Azs 256/2019-39, č. 3990/2020 Sb. NSS, body 15 až 19). Tato povinnost se přitom netýká jen případů, kdy je o žádosti rozhodováno věcně, ale i tehdy, má-li rozhodnutí potenciál do soukromého a rodinného života zasáhnout, tj. i v případě procesních rozhodnutí, která mají za následek ukončení pobytu na území, např. o zastavení řízení podle § 66 odst. 1 správního řádu (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 11. 2025, čj. 8 Azs 99/2023-65).

53. V projednávané věci nebylo rozhodováno o pobytovém oprávnění žalobce, nýbrž o žádosti o povolení obnovy řízení, v jehož rámci bylo povolení k trvalému pobytu žalobce pravomocně zrušeno. Za této situace se neuplatní obecná judikaturní východiska předestřená výše. Rozhodnutím o zamítnutí žádosti o obnovu řízení není bezprostředně zasahováno do žalobcova pobytového statusu. Správní orgán sice rozhodl, že nejsou splněny podmínky pro obnovu řízení, to ale nemá bezprostřední vliv na žalobcovo pobytové oprávnění. Soud má proto za to, že žalovaná nepochybila, pokud se zásahem do soukromého a rodinného života žalobce nezabývala.

54. Ze všech výše uvedených důvodů soud uzavírá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. Žalovaná i správní orgán I. stupně zjistily skutkový stav v míře postačující pro uvedený závěr. Zároveň je rozhodnutí zcela zjevně přezkoumatelné, je z něj zřejmé, na základě jakých skutečností a úvah žalovaná ke svému závěru dospěla. Podmínky pro obnovu řízení zjevně splněny nebyly, závěr žalované je tedy i věcně správný.

55. Navrhované důkazy předloženými listinami a výslechem svědků soud neprováděl. Skutkový stav týkající se splnění podmínek pro obnovu řízení bylo možné spolehlivě zjistit na základě obsahu správního spisu, jímž se dokazování neprovádí (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117). Pokud nebyly splněny podmínky pro obnovu řízení, je jakékoliv další dokazování směřující k ostatním žalobním námitkám nadbytečné.

56. Součástí žaloby byl i návrh na přiznání odkladného účinku, jemuž zdejší soud usnesením ze dne 26. 5. 2026, č. j. 2 A 17/2026-32, nevyhověl. Žalobce následně podal další návrh na přiznání odkladného účinku žalobě dne 13. 7. 2026. S ohledem na meritorní rozhodnutí o žalobě v zákonné lhůtě, která je kratší, než lhůta zákonem stanovená pro rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, soud již samostatně o tomto opakovaném návrhu na přiznání odkladného účinku nerozhodoval VII. Závěr a náklady řízení 57. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

58. Výrok o nákladech řízení je ve vztahu k žalobě proti rozhodnutí ze dne 24. 3. 2026, č. j. MV-40541-4/SO-2026 odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce ve věci úspěch neměl a žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Ve vztahu k žalobě proti sdělení ze dne 24. 3. 2026, č. j. MV-35612-4/SO-2026 je odůvodněn § 60 odst. 3 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 11. srpna 2025 JUDr. Dana Černá v. r. samosoudkyně USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: L. M. H., narozený dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2026, č. j. MV-40541-4/SO-2026, a proti sdělení žalované ze dne 24. 3. 2026, č. j. MV-35612-4/SO-2026 takto: Datum vydání rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 2 A 17/2026-80 se opravuje tak, že správné datum vydání zní: „11. srpna 2026.“ Odůvodnění: Dne 11. srpna 2026 byl Městským soudem v Praze vydán rozsudek pod shora uvedeným číslem jednacím. Při jeho písemném vyhotovení došlo k chybě v psaní, v důsledku níž bylo uvedeno nesprávné datum jeho vydání 11. srpna 2025, namísto správného data vydání 11. srpna 2026. Soud proto tuto zjevnou nesprávnost opravil postupem dle ustanovení § 54 odst. 4 s.ř.s.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 7. září 2026 JUDr. Dana Černá samosoudkyně