2 A 21/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobců: a) M. D., nar. X státní příslušnost Ukrajina bytem X b) nezl. O. D., nar. X státní příslušnost Ukrajina c) nezl. M. D., nar. X státní příslušnost Ukrajina oba zastoupeni X oba bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který spočíval ve vrácení žádostí žalobců o dočasnou ochranu ze dne 21. 5. 2026, evidovaných pod č. j. OAM- 0395398/DO-2026, č. j. OAM-0395399/DO-2026 a č. j. OAM-0395401/DO-2026 pro jejich nepřijatelnost takto:

Výrok

I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobcům dne 21. 5. 2026 vrátil jejich žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné, byl nezákonný.

II. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádostí o dočasnou ochranu ze dne 21. 5. 2026, evidovaných pod č. j. OAM-0395398/DO-2026, č. j. OAM- 0395399/DO-2026 a č. j. OAM-0395401/DO-2026.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobci se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhali určení, že zásah žalovaného, kterým jim vrátil žádost jako nepřijatelnou podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „Lex Ukrajina“), byl nezákonný. Zároveň navrhli, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování práva žalobců na dočasnou ochranu a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádostí jako nepřijatelných. Žalovaný vyhodnotil žádosti jako nepřijatelné, protože žalobci získali dočasnou ochranu ve X. To zjistil z Platformy pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany (dále jen „TPD“), v níž je u žalobců v rubrice „Type of protection“ uveden znak „ia“. Tento znak je zkratkou anglického slova „inactive“ a používá se tam, kde má cizinec neaktivní status dočasné ochrany v členském státě EU.

II. Shrnutí žalobní argumentace

2. Žalobci v podané žalobě uvedli, že dne X vstoupili na území ČR a dne X jim byla v ČR udělena dočasná ochrana. Dne X se žalobci prohlášením vzdali dočasné ochrany v ČR a X požádali o udělení dočasné ochrany ve X za účelem sloučení rodiny. V X totiž pobývají X a), tedy X žalobců b) a c). Jelikož jim však ve X dočasná ochrana nikdy udělena nebyla, vrátili se dne X do České republiky a dne X zde opětovně požádali o udělení dočasné ochrany. Podle žalobců žalovaný tyto žádosti nesprávně posoudil jako nepřijatelné s odůvodněním, že žalobci byli nebo jsou držiteli dočasné ochrany v jiném členském státě EU. Žalobci následně požádali o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu, které jim žalovaný neudělil ze stejného důvodu. Dne 21. 5. 2026 žalobci opětovně požádali o udělení dočasné ochrany, přičemž i tyto žádosti žalovaný posoudil jako nepřijatelné s odůvodněním, že žalobci byli či jsou držiteli dočasné ochrany v jiném členském státě EU. Následně bylo dne 21. 5. 2026 s žalobcem a) zahájeno řízení o správním vyhoštění, totéž řízení bylo zahájeno s žalobcem c) dne 30. 5. 2026. Žalobci spatřovali nezákonný zásah v postupu žalovaného, který spočíval v odmítnutí přijmout a věcně posoudit tyto žádosti a jejich vrácení jako nepřijatelných podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Namítali, že splňují podmínky pro udělení dočasné ochrany v ČR podle práva EU a že jim svědčí nárok na její udělení. V této souvislosti žalobci rozsáhle odkazovali na judikaturu správních soudů týkající se nepřijatelnosti žádostí o udělení dočasné ochrany. Zdůrazňovali zejména, že Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) se opakovaně vyjadřoval k otázce nepřijatelnosti žádosti z důvodu, že žadatel byl nebo je držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU. NSS dle žalobců dovodil, že účelem § 5 odst. 1 písm. c) Lex Ukrajina není trvale znemožnit cizincům žádat o udělení dočasné ochrany v ČR, pokud o ni již žádali v jiném členském státě EU, nýbrž zabránit souběžně vedeným řízením o žádosti téhož cizince v různých členských státech EU nebo souběžnému poskytování dočasné ochrany v několika členských státech současně. Současně poukazovali na existenci práva na přemístění osoby požívající dočasné ochrany z jednoho členského státu do druhého členského státu, přičemž skutečnost, že práva plynoucí z dočasné ochrany nelze čerpat souběžně, podle nich nebrání podání nové žádosti ani postupnému čerpání těchto práv v několika členských státech. Žalobci na základě zmiňované judikatury správních soudů dospěli k závěru, že žalovaný není oprávněn považovat jejich žádosti o dočasnou ochranu za nepřijatelné pouze z důvodu, že dříve požádali o dočasnou ochranu v X, kde jim však nebyla dočasná ochrana udělena.

3. Žalobci dále namítali, že předmětný zásah směřoval přímo vůči jejich osobám, neboť v jeho důsledku byli přímo zkráceni na svých právech. Současně poukazovali na to, že tento postup vedl k zahájení řízení o správním vyhoštění. Toto řízení podle nich představuje zvláště citelný zásah do sféry žalobce c), který je osobou X. Správní úkony prováděné v souvislosti s uvedeným řízením pro něj navíc představují významnou psychickou zátěž.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žádosti žalobců o udělení dočasné ochrany posoudil jako nepřijatelné podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Podle jeho tvrzení byli žalobci v systému TPD evidováni jako držitelé dočasné ochrany ve X, byť tato ochrana již nevykazovala aktivní status. Žalovaný uvedl, že je mu známa judikatura soudů, podle níž je § 5 odst. 1 písm. d) a f) rozporný s unijním právem, ale podle žalovaného to není postaveno na jisto. Žalovaný se naopak domníval, že může odepřít povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany těm osobám, které již takové povolení získaly v jiném členském státě. K tomu žalovaný zopakoval ty samé argumenty, které již mnohokrát přednesl v jiných řízeních před zdejším soudem (např. pod sp. zn. 18 A 61/2025, 11 A 97/2025 či 3 A 162/2025) a jimiž zpochybňoval judikaturu, která dospěla k nezákonnosti jeho postupů podle § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina. Závěrem žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Současně navrhl zvážit předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU týkající se souladu § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina s právem EU.

IV. Replika žalobců

5. Žalobci v replice k vyjádření žalovaného uvedli, že nadále setrvávají na veškerých skutkových a právních tvrzeních uvedených v žalobě. Za nesprávný označili postup žalovaného, který vycházel z údajů evidovaných v systému TPD a vyložil je tak, že žalobcům byla v X udělena dočasná ochrana, která pouze pozbyla aktivního statusu. Podle žalobců lze z těchto údajů naopak dovodit toliko to, že v současné době dočasné ochrany v X nepožívají. Pokud měl žalovaný pochybnosti o tom, zda jim byla dočasná ochrana v jiném členském státě skutečně udělena, byl povinen jejich žádosti přijmout a v následně vedeném správním řízení řádně zjistit skutkový stav věci. V této souvislosti žalobci poukázali na judikaturu NSS, podle níž nemůže žalovaný v situaci, kdy žadatelé o pobytové oprávnění tvrdí, že jim v jiném členském státě nebylo uděleno povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany, vycházet výlučně z údajů vedených v systému TPD. Žalobci se dále vyjádřili k argumentaci žalovaného obsažené v jeho vyjádření a opětovně zdůraznili, že účelem právní úpravy je zabránit souběžnému požívání práv spojených s dočasnou ochranou ve více členských státech současně, nikoliv znemožnit přemístění osoby požívající dočasné ochrany do jiného členského státu za podmínek stanovených evropským právem. Rovněž akcentovali, že správní soudy opakovaně neshledaly důvod k předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU a nejde proto o otázku novou, nejasnou ani dosud neřešenou. Podle žalobců je rozhodovací praxe správních soudů v ČR v této otázce dlouhodobě zcela jednotná a opakovaně potvrzená NSS, nejednotnost rozhodovací praxe v Německu na tomto nic nemění. Žalobci také upozornili na odlišný výklad článků 11, 15 a 26 směrnice 2001/55/ES ze dne 20. července 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími, který zastává žalovaný, oproti výkladu, který přijímá NSS a nižší správní soudy. Dále dodali, že článek 11 uvedené směrnice se na jejich věc vůbec nedopadá, jelikož ke dni podání žádostí o udělení dočasné ochrany dne 21. 5. 2026 již uplynula doba jejich oprávnění k pobytu na základě bezvízového styku. Žalobci dále uvedli, že žalovaný na jejich případ uplatnil obecný princip evropského práva spočívající v omezení sekundárního pohybu osob mezi členskými státy. Takový přístup však není dle jejich názoru na projednávanou věc přiléhavý, jelikož držitelé dočasné ochrany mají odlišné postavení než žadatelé o mezinárodní ochranu, neboť jejich pobyt je povahou dočasný a je vázán na trvání důvodů pro poskytnutí dočasné ochrany. Proto podle žalobců nelze bez dalšího přenášet na jejich situaci pravidla vztahující se k sekundárnímu pohybu žadatelů o mezinárodní ochranu. Žalobci uzavřeli, že žalovaný pouze opakuje argumentaci, s níž se již správní soudy vypořádaly. Setrvali proto na žalobním návrhu a navrhli, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

V. Právní posouzení věci soudem

6. Městský soud v Praze v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí (§ 87 odst. 1 část věty před středníkem s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

7. O podané žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť žalobci s takovým projednáním věci ve stanovené lhůtě nevyjádřili nesouhlas a žalovaný s takovým projednáním věci výslovně souhlasil. Soud neshledal potřebu nařídit jednání ani pro potřeby dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu jsou primárně tiskopisy žádostí o dočasnou ochranu, které žalobci podali u žalovaného a které jim žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je oběma stranám z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Všechny pro věc podstatné skutečnosti plynou z předloženého správního spisu, kterým se dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009 č. j. 9 Afs 8/2008-117). Posouzení důvodnosti žaloby spočívá v zodpovězení právní otázky.

8. Podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3.

9. Podle § 3 odst. 1 Lex Ukrajina ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky uděluje dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a).

10. Podle § 3 odst. 2 Lex Ukrajina ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky dále, je-li účinné rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a), uděluje dočasnou ochranu cizinci, který doloží, že a) byl ke dni uvedenému v rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a) držitelem platného povolení k trvalému pobytu na území Ukrajiny a b) jeho vycestování do státu, jehož je státním občanem, nebo části jeho území, anebo v případě osoby bez státního občanství do státu nebo části jeho území jeho posledního trvalého bydliště před vstupem na území Ukrajiny, není možné z důvodu hrozby skutečného nebezpečí podle § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců na území České republiky.

11. Podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina ministerstvo vnitra zašle Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob. Oznámení podle věty první zveřejní Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách.

12. Přestože § 5 odst. 2 Lex Ukrajina vylučuje ze soudního přezkumu vrácení nepřijatelné žádosti cizinci, Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. 4. 2025 č. j. 1 Azs 174/2024-42 jednoznačně potvrdil, že vrácení žádosti o dočasnou ochranu ministerstvem z důvodu její nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 Lex Ukrajina lze přezkoumat (srov. bod [25] citovaného rozsudku).

13. Soud připomíná, že ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005-65).

14. V posuzované věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádostí o dočasnou ochranu žalobcům pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jejich práv, a to bez ohledu na to, že v minulosti o udělení dočasné ochrany žádali v jiném členském státě EU, ve kterém mají nyní neaktivní status dočasné ochrany (v X). Z judikatury vyplývá, že vrácení žádosti pro nepřijatelnost může být zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017, č. j. 10 Azs 153/2016-52). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádosti o dočasnou ochranu žalobcům vrátil jako nepřijatelnou.

15. Žalobci se jasně vymezili proti tomu, že žalovaný shledal jejich žádosti nepřijatelnými, protože v minulosti žádali o udělení dočasné ochrany v X. Okolnost, že žadatel v minulosti získal dočasnou ochranu v jiném členském státě je jednou ze dvou kumulativních podmínek nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina.

16. Jakkoli v této věci soud řeší nepřijatelnost žádosti podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina, na tento důvod nepřijatelnosti je třeba, i s ohledem na jeho vymezení, nahlížet v souladu s dosavadní judikaturou k důvodům nepřijatelnosti podle písm. c) a d) téhož ustanovení. Ostatně i žalovaný ve vyjádření k žalobě omezil většinu svých argumentů na to, že z práva EU neplyne právo žadatelů přemístit se do jiného členského státu (sekundární pohyb).

17. Jelikož je zjevné, že si žalovaný dosud neosvojil závěry dosavadní judikatury k nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu podle § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina, soud mu i v kontextu nynějšího případu připomíná již citovaný rozsudek Soudního dvora EU ve věci Krasiliva, na nějž Nejvyšší správní soud navázal „dubnovou judikaturou“ v rozsudcích ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023-27, ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024-42, a mnoho dalších. Zdejší soud již zohlednil rovněž navazující argumentaci žalovaného (např. rozsudky ze dne 23. 4. 2025, č. j. 10 A 6/2025-61, ze dne 30. 4. 2025, č. j. 5 A 36/2025-38, ze dne 13. 6. 2025, č. j. 11 A 55/2025-37, nebo ze dne 21. 10. 2025, č. j. 11 A 118/2025-33 a 11 A 119/2025- 24). Zdejší soud se s vyslovenými závěry plně ztotožnil a v podrobnostech na ně odkazuje. Navzdory tomu, že žalovaný tyto závěry setrvale nerespektuje, soud nepovažuje za účelné, aby je v jejich celistvosti neustále opakoval.

18. Ty samé důvody, které žalovaný namítal proti závěrům soudů o nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina, přitom provází i nynější případ. Přestože žalovaný shledal žádost žalobců nepřijatelnou podle nového důvodu nepřijatelnosti [§ 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina], na posouzení žaloby plně dopadají východiska dřívější „dubnové“ judikatury. Ta se uplatní proto, že § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina stejně jako důvody nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. c) a d) vylučuje z věcného přezkumu žádosti cizinců, kteří jsou nebo byli držiteli dočasné ochrany v jiném členském státě EU (první podmínka). K této původní (byť formulačně upravené) podmínce pak v podobě nepřijatelnosti podle písm. f) přibyla další nová (svou povahou kumulativní) podmínka, aby žádosti o dočasnou ochranu, která splnila první podmínku, předcházelo také oznámení podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina, kterým Ministerstvo vnitra vyrozumělo Evropskou komisi o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a o potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy (druhá podmínka).

19. Nejdříve stručně k první podmínce. První část § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina představuje pouze reformulované a navzájem sloučené podmínky nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina. Klíčovým zůstává, jakkoli se tomu žalovaný brání, že žádost osoby požívající dočasné ochrany na základě prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, na něž této osobě vzniká nárok na základě čl. 8 odst. 1 směrnice Rady 2001/55/ES, není správní orgán oprávněn vrátit této osobě jako nepřijatelnou z toho důvodu, že tato osoba o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany požádala nebo jí bylo toto povolení uděleno také v jiném členském státě EU. Zjistí-li žalovaný při podání žádosti oprávněné osoby o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany, že tato osoba je vedena v TPD jako držitel povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany v jiném členském státě, je povinen takovou žádost přijmout, vést o ní řádné správní řízení podle zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, v jeho rámci poučit oprávněnou osobu o jejích právech a v návaznosti na její případná tvrzení, důkazní návrhy či jiné procesní kroky ověřit, zda jí povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany bylo jiným členským státem skutečně uděleno a zda dosud, ke dni rozhodování správního orgánu, trvá.

20. Na právě uvedeném nic nemění „aktualizační“ prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. 7. 2025, o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382. Z aktualizačního rozhodnutí ani z jeho preambule neplyne, že by členský stát mohl, zvlášť v situaci, jaká nastala v nynějším případě, žádost žalobců mechanicky procesně odmítnout jako nepřijatelnou bez toho, aby ji „propustil“ k věcnému posouzení. Žalobci tvrdí, že o dočasnou ochranu ve X požádali, ale nikdy jim udělena nebyla a ke dni podání žádosti v ČR jí nedisponovali. Vzhledem k tomu je mezi účastníky řízení sporné, zda žalobcům v okamžiku podání žádosti o udělení dočasné ochrany náleželo povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany v X. Okolnosti trvání dočasné ochrany proto musí být blíže zjišťovány a nelze se spokojit pouze s údajem v TPD.

21. Zároveň je zřejmým cílem vložení nových bodů do recitálu prováděcího rozhodnutí Rady zajistit, aby v jednom okamžiku požívaly oprávněné osoby práv spojených s dočasnou ochranou pouze v jednom členském státě, a zabránit tak vícenásobným registracím. Postup předestřený judikaturou Nejvyššího správního soudu přitom není s těmito cíli nutně v rozporu, nevede k požívání dočasné ochrany ve více členských státech (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2025, č. j. 1 Azs 126/2025-28, bod 14, nebo ze dne 19. 9. 2025, č. j. 5 Azs 180/2025-25, bod 7). Nejvyšší správní soud nerozporuje, že tento stav možný není, pouze žalovanému ukládá, aby v těchto případech prověřil, zda povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany v jiném členském státě trvá, aby žadatele poučil o nemožnosti souběžného využívání dočasné ochrany ve více členských státech, případně aby žalovaný prověřil, zda udělením dočasné ochrany v ČR automaticky zanikne dočasná ochrana udělená v jiném členském státě, případně zda žadatel učinil kroky, aby se práv z dočasné ochrany v jiném členském státě vzdal (rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 336/2024-42 a 1 Azs 174/2024-42).

22. Žalobci tak úspěšně zpochybnili již první z podmínek, která musí být podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina splněna, aby žádost mohla být vyhodnocena jako nepřijatelná.

23. Soud nad rámec výše uvedené argumentace odkazuje na posouzení druhé z podmínek např. v rozsudku zdejšího soudu ze dne 10. 11. 2025, sp. zn. 18 A 102/2025. V tomto případě žalobce vznesl jasně zacílenou argumentaci, kterou napadal nově vložený důvod nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Ani tento nový důvod nemohl podle zdejšího soudu zvrátit základy dubnové judikatury. Není zřejmé, proč by oznámení o riziku vyčerpání kapacit mělo mít vliv na judikaturou dovozené závěry o možnosti druhotného pohybu držitelů dočasné ochrany. Nejvyšší správní soud tuto možnost dovodil z čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí 2022/382 a současného vyloučení aplikace č. 11 směrnice o dočasné ochraně. Na tom se nic nezměnilo, změnila se pouze vnitrostátní úprava, která však musí být v souladu s právem EU (rozsudek zdejšího soudu ze dne 24. 10. 2025, č. j. 15 A 128/2025-19, bod 26). Žalovaný nemůže využitím nového důvodu vázaným na tutéž podmínku, kterou soudy opakovaně odmítly, nadále plošně odmítat žádosti pro jejich nepřijatelnost namísto jejich věcného posouzení v řízení.

24. S ohledem na shora uvedené a za situace, kdy judikatura Nejvyššího správního soudu navazující na rozsudek ve věci Krasiliva komplexně vysvětluje důvody nezákonnosti postupu – odmítání žádostí o dočasnou ochranu postupem dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina a nyní podle jeho písm. f), které z nich vychází, bez věcného posouzení, a v unijním právu nedošlo od přijetí onoho rozsudku SDEU k takové změně, která by popřela správnost této judikatury SDEU a Nejvyššího správního soudu, neshledal Městský soud důvod k položení předběžné otázky SDEU.

VI. Závěr a náklady řízení

25. Soud shrnuje, že soudní výluka je ve vztahu k důvodům nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina v rozporu s evropským právem a nelze ji aplikovat. Proto soud žalobu projednal a shledal, že je důvodná. Důvod nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. f) citovaného zákona je v rozporu s unijním právem, konkrétně se směrnicí o dočasné ochraně a prováděcím rozhodnutím Rady. Z tohoto důvodu soud výrokem I. postupem podle § 87 odst. 2 s. ř. s. deklaroval, že zásah žalovaného byl nezákonný. Podle téhož ustanovení soud výrokem II. zakázal žalovanému pokračovat v porušování práv žalobců a přikázal mu obnovit stav před zásahem, neboť důsledky zásahu nadále trvají.

26. Žalovaný vázán názorem soudu posoudí žádosti žalobců tak, že není nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Žádosti tudíž bude nutné věcně projednat a v případě splnění podmínek vydat pobytové oprávnění. Ověří-li, že žalobci skutečně nedisponují pobytovými oprávněními z titulu dočasné ochrany v jiných členských státech EU, a budou-li žalobci splňovat též další podmínky, dočasnou ochranu žalobcům udělí. Pokud žalovaný zjistí, že je pobytové oprávnění žalobců v jiném členském státě EU platné, poučí je o nemožnosti čerpání práv plynoucích z dočasné ochrany ve více členských státech současně. Jestliže budou žalobci na své žádosti dále trvat s tím, že chtějí tato práva nově čerpat výlučně v ČR, žalovaný ověří, zda vydáním povolení k pobytu na území ČR dojde dle práva dotčeného hostitelského státu automaticky k zániku předchozích pobytových oprávnění. V případě kladného zjištění jim žalovaný vydá oprávnění k pobytu. V případě negativního zjištění, resp. pokud se nepodaří relevantní právní úpravu v hostitelském členském státě vůbec zjistit, vyzve žalobce, aby sami v přiměřené lhůtě učinili kroky k ukončení pobytových oprávnění v jiném hostitelském státě. K tomu jim žalovaný poskytne potřebnou součinnost.

27. Soud nerozhodoval o návrhu na vydání předběžného opatření, neboť o žalobě rozhodl meritorně bez zbytečného odkladu po obstarání podkladů nutných pro rozhodnutí a ve lhůtě 30 dnů od podání žaloby ve smyslu § 38 odst. 3 s. ř. s. Podle § 38 odst. 4 věty druhé s. ř. s. zaniká předběžné opatření nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným. V této situaci by tedy již rozhodování o předběžném opatření bylo bezpředmětné.

28. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Úspěšným žalobcům vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, avšak žádné náklady nevyčíslili. Žalovaný nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť nebyl v řízení úspěšný.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 12. srpna 2026 JUDr. Dana Černá v. r. samosoudkyně