2 Ad 1/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobkyně: K. S. bytem X zastoupená advokátkou Mgr. Bc. Natálií Grűn Holopírkovou sídlem Veleslavínova 363/33, 301 00 Plzeň proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 10. 2025 č. j. X takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 10. 2025 č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 140 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. Bc. Natálie Grűn Holopírkové, advokátky.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 30. 10. 2025 č. j. X (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty její námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 5. 2025, č. j. X, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 19. 5. 2025 žalobkyně není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %.

2. V rámci řízení o námitkách bylo posudkem o invaliditě vypracovaným lékařkou IPZS dne 21. 10. 2025 zjištěno, že žalobkyně není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 30 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně bylo určeno zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“).

II. Shrnutí žalobní argumentace

3. Žalobkyně v podané žalobě namítala, že zdravotní komplikace má již několik let, není schopna po delší dobu pracovat a od X do X byla v pracovní neschopnosti. Od X je opět v pracovní neschopnosti, neboť trpí X. To se projevuje silnými bolestmi zad, ale i ztrátou schopnosti ovládat končetiny. X. Onemocnění nelze uspokojivě léčit, rehabilitační cvičení nepřinesla žádnou úlevu. Žalobkyně podstupuje chirurgické zákroky k X. Její stav je měsíc od měsíce horší a vše je pro ni postupně namáhavější. Zdravotní stav žalobkyně se nelepší a prognózy jsou nepříznivé. Žalobkyně není v důsledku svého onemocnění schopna plnohodnotně vykonávat své dosavadní nebo jakékoliv jiné zaměstnání, kde je potřeba delší dobu setrvat v jedné poloze. Pokles pracovní schopnosti o 30 % neodpovídá skutečnosti. U zvoleného zdravotního postižení podle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity by u žalobkyně měla být zvolena položka 1c). Žalobkyně dále dlouhodobě trpí X. K tomu mělo být přihlédnuto. Žalobkyně vytýkala žalované, že se spolehla na posudkové závěry a sama nijak její skutečný zdravotní stav nezkoumala. Žádný z posudkových lékařů žalobkyni neshlédl a nevyšetřil. Proto žalobkyně navrhla vypracování nového posudku posudkovou komisí, která žalobkyni osobně vyšetří. Žalobkyně namítala, že napadené i prvostupňové rozhodnutí jsou nesprávná, že žalovaná své závěry řádně neodůvodnila a že žalobkyně dosahuje minimálně I. stupně invalidity. Tento závěr podle žalobkyně vyplývá i z přiložených lékařských zpráv.

III. Vyjádření žalované

4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě shrnula dosavadní průběh řízení. Dále uvedla, že v otázce posouzení nároku na dávku důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je žalovaná ve správním řízení vázána posudkem lékaře IPZS, neboť to vyžaduje odborné medicínské znalosti. Žalovaná vycházela z posudku lékařky IPZS ze dne 21. 10. 2025, podle nějž žalobkyně invalidní není. Podle žalované splňuje uvedený posudek kritéria úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti. Žalovaná s ohledem na žalobkyní namítanou nesprávnost posouzení jejího zdravotního stavu navrhla nové posouzení zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Žalovaná závěrem uvedla, že na napadeném rozhodnutí trvá.

IV. Posouzení zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komisí MPSV ČR v Praze

5. Soud o posouzení zdravotního stavu žalobkyně požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze (dále též „posudková komise“). Z posudku této komise ze dne 1. 4. 2026 soud zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona, nešlo o invaliditu II. nebo III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) uvedeného zákona. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %. Doba platnosti posudku byla stanovena trvale a datum vzniku invalidity bylo určeno 29. 7. 2025. Posudková komise dospěla k závěru, že v době rozhodné pro posouzení byl u žalobkyně zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl X. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla hodnocena podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a činila 35 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní a šlo o invaliditu I. stupně. Posudková komise posoudila míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně odlišně od předchozích instancí, přihlédla k dlouhodobosti obtíží, prostupné progresi při X, s X. Žalobkyně dodržovala léčebné plány, aktivně se snažila zvrátit nepříznivý vývoj onemocnění. Posudková komise v rozporu s posudkem lékařky IPZS v námitkovém řízení posoudila postižení jako závažné, s X. Prvoinstanční hodnocení v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity hodnotila posudková komise za nedostatečně vystihující zdravotní postižení žalobkyně. Funkční omezení žalobkyně z posudkového hlediska na zaměstnanost bylo již zásadně limitující, proto byl dlouhodobě nepřiznivý zdravotní stav žalobkyně vyhodnocen podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem ve středu procentního rozmezí 35 %. Žalobkyně byla schopna vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na fyzické a psychické schopnosti, v menším rozsahu a intenzitě. Žalobkyně byla schopna využít dosažené znalosti a zkušenosti a pracovat ve svém oboru, s možností relaxace v zaměstnání. Nevhodné byly práce fyzicky náročné s přenášením břemen, ve vynucených polohách, v nevhodných klimatických podmínkách.

6. Žalobkyně zaslala k posudku vyjádření, v němž navrhla, aby soud rozhodl v souladu se závěry posudkové komise. Žalovaná ponechala rozhodnutí na úvaze soudu.

V. Právní posouzení věci soudem

7. Městský soud v Praze v rozsahu tvrzených důvodů nezákonnosti, jimiž je vázán, přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo, a uzavřel, že žaloba je důvodná. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

8. O žalobě rozhodl Městský soud v Praze v souladu s § 51 s. ř. s. bez jednání, neboť žalobkyně takový postup navrhla a žalovaná s ním souhlasila. K posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze ze dne 1. 4. 2026 se žalobkyně i žalovaná vyjádřily a jeho obsah je jim znám. Proto soud neshledal potřebu nařizovat jednání ani pro účely dokazování.

9. Ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně.

10. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění, posuzuje podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz, podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaná namítá, aby své posudkové závěry řádně zdůvodnila. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzované byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem, jí tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

11. Žalobkyně v podané žalobě vyjádřila nesouhlas s posouzením svého zdravotního stavu posudkovými lékaři v prvostupňovém i v námitkovém řízení a namítla, že v daném případě byly splněny zákonné podmínky pro to, aby jí byl přiznán invalidní důchod I. stupně. Při posuzování této námitky, a tedy důvodnosti podané žaloby vycházel soud v tomto směru z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze ze dne 1. 4. 2026, který na rozdíl od předchozích posudků vypracovaných posudkovými lékaři IPZS v průběhu správního řízení považoval za nejkomplexnější a nepřesvědčivější. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze, zasedající v řádném složení, za přítomnosti lékaře s odborností neurologie s odkazem na zdravotnickou dokumentaci žalobkyně a její vyšetření při jednání odbornou lékařkou dostatečně a přezkoumatelně odůvodnila, proč má za to, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tedy k datu 30. 10. 2025 lze zdravotní stav žalobkyně hodnotit podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s mírou poklesu pracovní schopnosti v celkové výši 35 %. Uvedený posudek splňuje kritéria úplnosti a přesvědčivosti. O správnosti a úplnosti stanovené klinické diagnózy onemocnění žalobkyně, jakož i o stanovení a řádném zdůvodnění procentní míry poklesu její schopnosti soustavné výdělečné činnosti proto není pochyb a pokud podle něj šlo u žalobkyně o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, soud napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil.

12. Žalovaná je povinna dle § 78 odst. 5 s. ř. s. po právní moci tohoto rozsudku vydat nové rozhodnutí, ve kterém se bude řídit právním názorem soudu uvedeným výše.

VI. Náklady řízení

13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí podle § 60 odst. 1 s. ř. s. proti neúspěšné žalované náleží právo na náhradu nákladů, které v řízení před soudem důvodně vynaložila. Úspěšná žalobkyně požadovala náhradu nákladů spočívajících v odměně její zástupkyně Mgr. Bc. Natálie Grűn Holopírkové za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, porada s klientem přesahující hodinu a sepsání návrhu ve věci samé) podle § 11 odst. 1 písm. a), c) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“).

14. Soud shledal, že nárok žalobkyně na výše uvedenou náhradu nákladů řízení je oprávněný, pokud se jedná o úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. b) a d) advokátního tarifu. Ze spisu je patrné, že Mgr. Bc. Natálie Grűn Holopírková převzala právní zastoupení žalobkyně dne 6. 1. 2026, přičemž téhož dne podle prohlášení žalobkyně proběhla porada o postupu ve věci. V takovém případě se však jedná o jeden úkon podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, a sice o první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení. Soud tedy neshledal důvod pro přiznání náhrady za úkon další porady s klientem přesahující jednu hodinu podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, neboť ze spisu je zřejmé, že žaloba byla podána téhož dne, kdy došlo k převzetí zastoupení spolu s první poradou, tedy 6. 1. 2026.

15. Soud tedy uzavírá, že žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku v celkové výši 10 140 Kč zahrnující odměnu za dva úkony právní služby – první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a sepis žaloby – po 4 620 Kč, celkem 9 240 Kč (§ 7, § 9 odst. 5 advokátního tarifu), a náhradu hotových výdajů za dva úkony v částce 450 Kč za jeden úkon, celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení celkovou částku 10 140 Kč ve lhůtě, kterou soud považuje za přiměřenou.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 9. července 2026 JUDr. Dana Černá v. r. samosoudkyně