2 Ad 31/2025

Rubrum

č. j. 2 Ad 31/2025-56 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: P. S. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Janem Valouškem sídlem Velflíkova 1429/6, 160 00 Praha 6 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 10. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 10. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 15 210 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Jana Valouška, advokáta.

Odůvodnění

I. Základ sporu 2 č. j. 2 Ad 31/2025 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 13. 10. 2025, č. j. X (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 7. 2025, č. j. X, jímž byl žalobci přiznán od 5. 5. 2025 invalidní důchod pro invaliditu I. stupně podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 5. 6. 2025 je žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění pro invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla o 35 %.

2. Žalobce s uvedeným posouzením nesouhlasil a podal proti prvostupňovému rozhodnutí námitky. V rámci námitkového řízení byl lékařkou IPZS dne 16. 9. 2025 vypracován posudek, ze kterého plyne, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddílu B, položce 13b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti ve výši 35 %. Datum vzniku invalidity bylo stanoveno na 5. 5. 2025.

II. Shrnutí žalobní argumentace

3. Žalobce v podané žalobě namítal, že jeho námitky proti prvostupňovému rozhodnutí nebyly řádně vypořádány. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí nereflektuje náročnost a zátěž při vykonávání profese, kterou žalobce do momentu svého úrazu primárně vykonával. X. Proto žalobce nemůže vykonávat drtivou většinu činností spojených s jeho dřívějším zaměstnáním X. Ani při významném snížení pracovního úvazku nemůže žalobce svou předchozí profesi vykonávat stejně jako žádnou fyzickou či manuální práci X. Žalobce má za to, že z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnosti o více než 50 %. V námitkovém řízení bylo rozhodnuto toliko formálně na základě již shromážděných podkladů.

4. Žalobce dále namítal, že osobní list důchodového pojištění zaslaný v příloze prvostupňového rozhodnutí neobsahoval v přehledu dob pojištění za období X, X a X, kdy byl žalobce v pracovním poměru účasten na důchodovém pojištění. V napadeném rozhodnutí se však žalovaná uvedenou námitkou vůbec nezabývala, přestože jí k tomu byly poskytnuty doklady.

III. Vyjádření žalované

5. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě shrnula dosavadní průběh řízení a dále citovala příslušnou právní úpravu. Dále uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě odborného posudku lékařky IPZS ze dne 16. 9. 2025, přičemž lékařka IPZS po posouzení zdravotního stavu žalobce dospěla k závěru, že je od 5. 5. 2025 invalidní pro invaliditu I. stupně. K druhému žalobnímu bodu žalovaná uvedla, že připouští pochybení. V napadeném rozhodnutí se skutečně opomenula zabývat druhou částí žalobcových námitek. Na základě shora uvedených skutečností žalovaná ponechala rozhodnutí na úvaze soudu. IV. Posouzení zdravotního stavu žalobce Posudkovou komisí MPSV ČR v Praze 3 č. j. 2 Ad 31/2025 6. Soud o posouzení zdravotního stavu žalobce požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze (dále též „posudková komise“). Z posudku této komise ze dne 12. 5. 2026 soud zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona, nešlo o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) uvedeného zákona. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %. Doba platnosti posudku byla stanovena do 31. 12. 2027. Datum vzniku invalidity bylo stanoveno na 21. 3. 2025.

7. Posudková komise zasedala dne 12. 5. 2026 v řádném složením za přítomnosti odborného lékaře z oboru ortopedie, který při jednání vyšetřil přítomného žalobce. Posudková komise uvedla výčet podkladů, ze kterých při zpracování posudku vycházela. Z diagnostického souhrnu se podává, že žalobce trpí X.

8. Posudková komise dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl u žalobce X stav s X.

9. V době rozhodné pro posouzení byl u žalobce zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na mobilitu a poruchu hybnosti bylo X. Zdravotní postižení odpovídalo zařazení do kapitoly XV, oddílu B, položky 13b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Žalobce byl invalidní, šlo o invaliditu I. stupně. Míra poklesu pracovní schopnosti byla vyhodnocena na horní hranici, tedy ve výši 35 %. Den vzniku invalidity určila Posudková komise na 21. 3. 2025.

10. Posudková komise posoudila zdravotní stav žalobce, jeho pracovní schopnost a stupeň invalidity a plně se ztotožnila se závěry posudkových lékařů IPZS v prvostupňovém i námitkovém řízení. Odlišně však stanovila datum vzniku invalidity, a sice od 21. 3. 2025, s ukončením rehabilitačního pobytu v X. Posudková komise posuzovala profesi žalobce podle jeho vzdělání, tedy X. Žalobce byl schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na fyzické a psychické schopnosti, v menším rozsahu a intenzitě. Žalobce byl schopen využít dosažené znalosti a zkušenosti a pracovat ve svém oboru, s možností relaxace v zaměstnání. Nevhodné byly práce s přenášením břemen, ve vynucených polohách a v nevhodných klimatických podmínkách.

V. Jednání soudu a právní hodnocení věci soudem

11. Při jednání u Městského soudu v Praze dne 22. 6. 2026 žalobce s odkazem na závěry učiněné Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze ze dne 12. 5. 2026 navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

12. Zástupkyně žalované ponechala rozhodnutí na úvaze soudu.

13. Městský soud v Praze v rozsahu tvrzených důvodů nezákonnosti, jimiž je vázán, přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo, a uzavřel, že žaloba je důvodná. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

14. Žalobce v podané žalobě mimo jiné namítal, že osobní list důchodového pojištění zaslaný v příloze prvostupňového rozhodnutí neobsahoval v přehledu dob pojištění za období X, X a X, kdy byl žalobce v pracovním poměru účasten na důchodovém pojištění. V napadeném rozhodnutí se však žalovaná uvedeným tvrzením vůbec nezabývala, přestože jí k tomu byly poskytnuty doklady. 4 č. j. 2 Ad 31/2025 15. Na tomto místě je třeba uvést, že správní rozhodnutí musí splňovat předepsané náležitosti, a to jak formální, tak obsahové. Ty vycházejí z ustanovení § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a představují je: výroková část, odůvodnění a poučení účastníků. Těžiště lze přitom spatřovat nejen ve výrokové části správního rozhodnutí, ale rovněž v jeho odůvodnění, jež má poskytnout skutkovou a právní oporu výroku rozhodnutí. Z odůvodnění jakéhokoli správního rozhodnutí tak musí být zřejmé, proč správní orgán rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části rozhodnutí. Tyto důvody přitom musí být jasné a přesvědčivé.

16. Podle § 68 odst. 3 správního řádu je v odůvodnění správního orgánu nutno uvést důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při hodnocení podkladů pro rozhodnutí a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků řízení a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

17. Z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1993, č. j. 6 A 48/92-23).

18. Těmto zákonným požadavkům kladeným na odůvodnění správního rozhodnutí však odůvodnění napadeného rozhodnutí neodpovídá. Jestliže se žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí se shora uvedenou námitkou žalobce uvedenou v námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí vůbec nevypořádala, je nutno na takové rozhodnutí pohlížet v této části jako na rozhodnutí neúplné a tedy i nepřezkoumatelné. K tomu soud dodává, že Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně judikoval, že jedním z důvodů, pro který může být rozhodnutí o odvolání považováno za nepřezkoumatelné, je situace, kdy se odvolací orgán nezabýval všemi odvolacími námitkami, tedy že nevyčerpal celý rozsah odvolání (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007-84, ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008-71, či ze dne 28. 2. 2017, č. j. 8 As 170/2016-86).

19. To však soudu nebrání vypořádání druhé části žalobních námitek týkajících se posouzení žalobcova zdravotního stavu.

20. Ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně.

21. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění, posuzuje podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz, podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti 5 č. j. 2 Ad 31/2025 nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, aby své posudkové závěry řádně zdůvodnila. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem, jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

22. Žalobce v podané žalobě vyjádřil nesouhlas s posouzením svého zdravotního stavu posudkovými lékaři v prvostupňovém i v námitkovém řízení. Při posuzování této námitky, a tedy důvodnosti podané žaloby vycházel soud v tomto směru z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze ze dne 12. 5. 2026. V uvedeném posudku dospěla Posudková komise k závěru, že žalobcovo zdravotní postižení odpovídalo zařazení do kapitoly XV, oddílu B, položky 13b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Žalobce byl invalidní, šlo o invaliditu I. stupně. Míra poklesu pracovní schopnosti byla vyhodnocena na horní hranici, tedy ve výši 35 %. V tomto ohledu se tedy Posudková komise ztotožnila se závěry posudkových lékařů IPZS v prvostupňovém a námitkovém řízení. Lišila se však v určení data vzniku invalidity, kterou na rozdíl od předchozích posudkových instancí stanovila na 21. 3. 2025. Takto stanovené datum vzniku invalidity spojila s ukončením pobytu žalobce v rehabilitačním zařízení v X. Vzhledem k tomu, že posudek Posudkové komise ze dne 12. 5. 2026 považoval soud oproti předchozím posudkům vypracovaným posudkovými lékaři v průběhu správního řízení za nejkomplexnější a nepřesvědčivější, pro účely tohoto řízení z něj vyšel. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze, zasedající v řádném složení, za přítomnosti lékaře s odborností ortopedie s odkazem na zdravotnickou dokumentaci žalobce a jeho vyšetření při jednání dostatečně a přezkoumatelně odůvodnila, proč má za to, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tedy k datu 13. 10. 2025 lze zdravotní stav žalobce hodnotit podle kapitoly XV, oddílu B, položky 13b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, se stanovením míry poklesu pracovní schopnosti 35 % a s datem vzniku invalidity od 21. 3. 2025. Své závěry Posudková komise dostatečně srozumitelně vysvětlila.

23. Uvedený posudek ze dne 12. 5. 2026 splňuje kritéria úplnosti a přesvědčivosti. O správnosti a úplnosti stanovené klinické diagnózy onemocnění žalobce, jakož i o stanovení a řádném zdůvodnění procentní míry poklesu jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti proto není pochyb a pokud podle posudku šlo u žalobce o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění již od 21. 3. 2025 soud z něj vyšel.

24. Jak již bylo uvedeno výše, podle § 75 odst. 1 s. ř. s. při přezkoumávání rozhodnutí, vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. V posuzované věci to znamená, že bylo třeba posoudit zdravotní stav žalobce a míru poklesu pracovní schopnosti ke dni 13. 10. 2025. Případné změny ve zdravotním stavu, nastalé po tomto dni, mohou být předmětem posouzení na základě nové žádosti o přiznání invalidního důchodu.

VI. Závěr a náklady řízení

25. Z důvodů shora uvedených soud postupoval podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a žalobou napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení, a to pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku 6 č. j. 2 Ad 31/2025 důvodů (§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.), a pro nezákonnost, a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vyslovil, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení.

26. Žalovaná je povinna podle § 78 odst. 5 s. ř. s. po právní moci tohoto rozsudku vydat nové rozhodnutí, ve kterém se bude řídit právním názorem soudu uvedeným výše.

27. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu podle § 60 odst. 1 s. ř. s. proti neúspěšné žalované náleží právo na náhradu nákladů, které v řízení před soudem důvodně vynaložil. Náklady žalobce přitom spočívají v odměně jeho právního zástupce Mgr. Jana Valouška, advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepsání žaloby a účast na jednání soudu dne 22. 6. 2026) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) v částce 4 620 Kč za jeden úkon, celkem 13 860 Kč (§ 7, § 9 odst. 5 advokátního tarifu), a náhradě hotových výdajů za 3 úkony v částce 450 Kč za jeden úkon, celkem 1 350 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení celkem 15 210 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 22. června 2026 JUDr. Dana Černá v. r. samosoudkyně