2 Az 33/2025

Rubrum

č. j. 2 Az 33/2025-53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci Žalobce: A. D., narozený dne X státní příslušnost Indická republika bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2025, č. j. OAM-184/ZA-ZA11-HA10- 2025, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2025, č. j. OAM-184/ZA-ZA11-HA10-2025, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2025, č. j. OAM-184/ZA-ZA11-HA10-2025 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým mu žalovaný neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

II. Podstatný obsah žaloby

2. Žalobce v podané žalobě nejprve podrobně shrnul předchozí správní řízení, okolnosti podání žádosti o mezinárodní ochranu a důvody jejího neudělení ze strany žalovaného. Uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné pro nedostatek Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 2 2 Az 33/2025 odůvodnění, neboť žalovaný si neopatřil dostatečné podklady k situaci v zemi původu žalobce, nesprávně zjistil skutkový stav, chybně vyhodnotil míru rizika, která žalobci při návratu do Indické republiky (dále jen „Indie“) hrozí, a zároveň nesprávně vyhodnotil reálnost vnitřního přesídlení žalobce v rámci Indie, neboť tato skutečnost mimo jiné odporuje dostupným informacím o zemi původu v kontextu osobní situace žalobce.

3. Žalobce konstatoval, že důvodem jeho žádosti o mezinárodní ochranu je obava z pronásledování v důsledku náboženské konverze z hinduismu ke křesťanství, která probíhala postupně po jeho příchodu do České republiky (dále jen „ČR“). Dodal, že je pokřtěným příslušníkem církve X. Žalobce pochází z přísně hinduistického prostředí, přičemž jeho otec je významně angažován v hinduistických nacionalistických strukturách, konkrétně v politické straně Bharatiya Janata Party (dále jen „BJP“) a organizaci Rashtriya Swayamsevak Sangh (dále jen „RSS“), a v minulosti zastával funkci X. Otec žalobce disponuje širokými politickými kontakty napříč státními i regionálními strukturami a podle žalobce jeho konverzi zásadně odmítá, v důsledku čehož mu opakovaně vyhrožuje násilím, včetně hrozby zabití. Žalobce dále poukázal na obecnou bezpečnostní situaci v zemi původu, kdy podle něj dochází k systematickému zhoršování postavení náboženských menšin, zejména křesťanů, a to především těch, kteří ke křesťanství konvertovali z hinduismu. Odkázal přitom mimo jiné na novinové články ze serveru iDNES.cz upozorňující na diskriminaci křesťanů v Indii a na legislativní vývoj směřující k přijetí a zpřísňování zákonů proti konverzím.

4. Žalobce se domníval, že z napadeného rozhodnutí výslovně vyplývá, že žalovaný uznal výpověď žalobce za věrohodnou a dospěl k závěru, že žalobci skutečně hrozí pronásledování z azylově relevantních důvodů, konkrétně z důvodu náboženského přesvědčení a příslušnosti ke křesťanům jako sociální skupině. Dále připustil, že žalobce může být vystaven vážné újmě ve smyslu § 14a zákona o azylu v podobě nelidského zacházení nebo ohrožení života. Navzdory těmto závěrům žalovaný žádnou formu ochrany neudělil, přičemž své rozhodnutí založil výlučně na závěru, že žalobce může využít možnosti vnitřního přesídlení do jiných částí Indie, konkrétně do svazových států Goa a Kérala, v kterých mu je dostupná vnitřní ochrana.

5. Žalobce namítl, že žalovaný při posuzování možnosti vnitřního přesídlení nerespektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), zejména rozsudek ze dne 24. 1. 2008, č. j. 4 Azs 99/2007‑93, podle něhož je třeba při hodnocení vnitřní ochrany komplexně posoudit reálnost, rozumnost a přiměřenost přesídlení, dostupnost ochrany, osobní poměry žadatele a celkové poměry v zemi původu. Současně žalobce poukázal na čl. 7 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“), z něhož vyplývá, že ochrana před pronásledováním musí být účinná, nesmí být pouze dočasná a musí být fakticky dostupná v části země, kam je žadatel přesídlen. Podotkl, že v případě, kdy je jedním z původců pronásledování stát nebo organizace ovládající stát, je navíc dle bodu 27 odůvodnění kvalifikační směrnice namístě uplatnit presumpci, že taková ochrana dostupná není.

6. Žalobce dále rozvedl, že hrozba jeho pronásledování má celostátní charakter. Zdůraznil, že organizace BJP a RSS, s nimiž je jeho otec propojen, působí na celém území Indie a disponují rozsáhlými sítěmi kontaktů. V této souvislosti žalobce podrobně popsal historický vývoj a ideologii RSS a s ní spojených organizací, včetně jejich vazeb na extremistické projevy násilí, Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 3 2 Az 33/2025 a odkázal například na odbornou studii Eviane Leidig „Hindutva as a variant of right-wing extremism“ a diplomovou práci Kláry Bulvasové „Hindutva a ženská otázka“. K žalobě žalobce zároveň doplnil i konkrétní příklady vlivných osob z otcova okolí, čímž se snažil doložit jeho vliv a možnost žalobcova otce žalobce v případě vnitrostátního přesídlení vypátrat. K možnosti vnitřního přesídlení a jeho posuzování poukázal na rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2015, č. j. 5 Azs 50/2014-34, ve kterém se soud vyjádřil k obecným závěrům o vnitřním přesídlení v rámci Indie s ohledem na pronásledování ze strany soukromých osob. Žalobce proto rozporoval závěr žalovaného o existenci efektivní státní ochrany po přesídlení do států Goa nebo Kérala. Odkázal na zprávy o zemi původu, především na Informaci australské vlády – Zprávu Ministerstva zahraničních věcí a obchodu (DFAT) Indie z 29. 9. 2023 (dále jen „Informace DFAT“), z níž vyplývají zásadní nedostatky fungování indické policie, včetně korupce, neochoty přijímat oznámení a systémových překážek při zahájení trestního řízení. Dále poukázal na britskou zprávu „India: Actors of protection“ z června 2023, podle níž je indický soudní a policejní systém přetížený, neefektivní a nedostatečně schopný zajistit ochranu obětí trestné činnosti.

7. Žalobce argumentoval také zprávou World Watch List 2024 organizace Open Doors, podle níž se Indie řadí mezi země s nejvyšší mírou pronásledování křesťanů, přičemž konvertité z hinduismu patří mezi nejohroženější skupiny. Ze zprávy Indie – Dynamika pronásledování – prosinec 2024 organizace Open Doors, dle jeho názoru jednoznačně vyplývá, že čím dál více indických států přijímá zákony proti konverzím, případně zpřísňují již existující právní úpravu, čímž vytvářejí prostředí, v němž může být každý křesťan, který sdílí svou víru, obviněn ze zločinu, zastrašován, obtěžován, a dokonce se může setkat s násilím. Žalovaný sám ve svém rozhodnutí na str. 8 a 9 napadeného rozhodnutí cituje ze zprávy Open Doors, že „nejhorší regiony v porušování náboženské svobody jsou zpravidla státy, kde je BJP hlavním aktérem ve státní správě“. Vzhledem ke skutečnosti, že ve státu Goa je u moci BJP, žalobce považuje možnost vnitřního přesídlení do tohoto státu za vnitřně rozpornou a nelogickou. Žalobce z obecně bezpečnostního hlediska rozporoval rovněž možnost vnitřního přesídlení do svazového státu Kérala, kde sice není BJP u moci, ale dle názoru žalobce se její vítězství v příštích volbách očekává.

8. Žalobce v neposlední řadě namítl, že žalovaný nedostatečně posoudil jeho individuální situaci, zejména z hlediska ekonomických a sociálních podmínek. NSS v rozsudku ze dne 28. 7. 2009, č. j. 5 Azs 40/2009‑74, konstatovat k reálnosti vnitřního přesídlení, že podle doporučení UNHCR je nutné zkoumat, zda žadatel bude mít v cílové oblasti reálnou možnost obživy, bydlení a přístupu ke zdravotní péči. Podle žalobce tyto podmínky splněny nejsou, neboť je nemajetný, nemá v daných regionech žádné sociální vazby, neovládá místní jazyk a nemůže se opřít o rodinné zázemí.

9. Žalobce s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalovaný sice správně identifikoval existenci pronásledování a vážné újmy, avšak pochybil při posouzení možnosti vnitřního přesídlení, když nerespektoval relevantní právní úpravu, judikaturu i dostupné informace o zemi původu. Napadené rozhodnutí proto považoval za nezákonné a nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění a pro nesprávné právní posouzení věci a navrhl, aby soud toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

10. Žalovaný shrnul průběh dosavadního správního řízení a obsah žaloby. K tvrzené hrozbě vážné újmy žalovaný uvedl, že po vyhodnocení výpovědí žalobce a informací o zemi původu Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 4 2 Az 33/2025 nedospěl k závěru, že by žalobci v případě návratu do Indie hrozilo přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu. Zdůraznil přitom, že žalobce konvertoval ke křesťanství až během pobytu v ČR a v době pobytu v Indii nebyl z tohoto důvodu vystaven žádným potížím. Dokonce ani při návratu do Indie v roce X neměl žádné problémy, neboť svůj úmysl konvertovat před rodinou zatajil. Z těchto skutečností žalovaný dovozuje, že tvrzená hrozba není bezprostřední ani prokázaná.

11. Žalovaný trval na svém závěru, že žalobci je k dispozici vnitřní ochrana prostřednictvím přesídlení do jiných částí Indie. Uvedl, že ve svazových státech Kérala a Goa nedochází k pronásledování křesťanů a nebyly zde přijaty zákony proti konverzím. Tyto státy respektují indickou ústavu, která zaručuje svobodu náboženského vyznání a zakazuje diskriminaci, a poskytují tak podle žalovaného dostatečný rámec k ochraně základních práv žalobce. V případě problémů ze strany soukromých osob, včetně rodiny, se žalobce může obrátit na policejní orgány, soudy či jiné instituce, které jsou schopny zajistit ochranu jeho práv. Zdůraznil geografickou a demografickou rozlehlost země a poukázal na skutečnost, že domovský stát žalobce X se nachází na X Indie, zatímco státy Kérala a Goa leží v odlišných částech země a nesousedí s ním. Na základě těchto skutečností žalovaný uzavřel, že vliv rodiny žalobce není natolik rozsáhlý, aby znemožňoval využití vnitřního přesídlení.

12. Ve vztahu k dalším formám mezinárodní ochrany žalovaný uvedl, že neudělení humanitárního azylu bylo v napadeném rozhodnutí podrobně odůvodněno a neshledal žádné důvody, které by jeho udělení odůvodňovaly. Žalovaný měl rovněž za to, že žalobce měl svoji pobytovou situaci řešit prostřednictvím jiných právních institutů podle cizineckého práva, nikoli prostřednictvím azylového řízení. Podle jeho názoru se vypořádal se všemi relevantními skutečnostmi i námitkami žalobce a žádné důležité okolnosti nepominul.

13. Žalovaný se závěrem domníval, že žaloba byla podána opožděně. Konstatoval, že lhůta pro podání žaloby začala běžet dne 30. října 2025 a skončila dne 1. prosince 2025. Žaloba byla však podána až dne 3. prosince 2025, tedy po uplynutí zákonné lhůty. V souladu s § 72 odst. 4 s. ř. s. nelze zmeškání této lhůty prominout, a proto žalovaný navrhl, aby soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako opožděnou.

IV. Replika žalobce

14. Žalobce ve své replice uvedl, že považuje žalobu za včasně podanou, jelikož byla podána k poštovní přepravě dne 28. 11. 2025. Na důkaz svého tvrzení přiložil ke svému podání podací lístek České pošty s datem 28. 11. 2025. Současně odkázal na ustanovení § 40 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a komentář k tomuto ustanovení z Beck-online. Žalobce proto nesouhlasil s tvrzením žalovaného o opožděnosti žaloby a trval na jejím věcném posouzení.

15. K vyjádření žalovaného k žalobě uvedl, že toto podání obsahovalo pouze argumentaci z napadeného rozhodnutí, tudíž nereagoval na jednotlivá tvrzení žalovaného a odkázal na žalobní argumentaci.

V. Obsah správního spisu

16. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

17. Dne 12. 2. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Údaje k ní poskytl dne 20. 2. 2025. Uvedl, že se narodil ve městě X ve svazovém státě X v Indii. Je Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 5 2 Az 33/2025 národnosti X a vyznával hinduismus. Aktuálně konvertoval ke křesťanství prostřednictvím církve X. Nemá žádné politické přesvědčení. Nikdy nebyl členem žádné politické strany nebo skupiny a rovněž nebyl politicky aktivní. X. Hovoří jazykem hindi. V Indii měl naposledy registrovaný pobyt na adrese X. Zde pobýval v X, která tam žije dosud. Do ČR poprvé přicestoval dne X, a to na základě X. Za pobytu v ČR navštívil X. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že X. X. O mezinárodní ochranu žádá, jelikož se stal křesťanem, ale jeho celá rodina a všichni ostatní jsou velmi přísní hinduisté. Jeho rodina o konverzi ví, a proto na něj všichni z rodiny naléhají, aby se znovu stal hinduistou.

18. Pohovor k žádosti byl se žalobcem proveden dne X v jazyce hindi, za účasti tlumočnice. Při něm sdělil, že studoval střední školu a pak vyšší střední školu. X studoval křesťanskou střední školu s názvem X ve čtvrti X, kde žil s rodinou. Jeho matka byla v domácnosti a otec je politik, je X. České vízum si vyřídil kvůli X. Nejprve přijel do X, kde se vyrábí nábytek a poté začal pracovat v X, jedna byla na X a druhá na X. Obě provozovny vlastní tatáž firma s názvem X, ale dnes už tam nepracuje. Asi před X skončil. Tehdy žádal o prodloužení pobytu a ta žádost byla asi zamítnuta, to byl důvod, proč tam skončil. ČR si vybral, protože X. X. Svůj aktuálně platný pas si vyřídil na konci roku X ve městě X v Indii. Při vyřízení svého aktuálně platného pasu neměl žádné problémy. Neměl ani žádné problémy při vycestování z Indie. V Indii byl naposled v roce X, v X a X. O mezinárodní ochranu požádal až nyní, protože již dříve se zajímal o proces konverze ke křesťanství. Dozvěděl se to jeho zaměstnavatel v ČR, který je také hinduista, a on nedodal na OAMP všechny potřebné dokumenty a jeho vízum bylo zamítnuto. Nemůže se tak vrátit do Indie a žádá o azyl v ČR. Na území ČR nepobýval od X nelegálně, jelikož od X předchozího roku znovu podal žádost o přezkoumání jeho žádosti o umožnění pobytu a na základě toho si myslel, že je v ČR legálně. Žádá o mezinárodní ochranu, protože se již během studia na škole V Indii začal zajímat o křesťanství. Tam nešlo konvertovat, protože celá jeho rodina je přísně hinduistická. Oni by to nedovolili. Tady v ČR, když se o tom více dozvěděl, tak se rozhodl stát se zde křesťanem. Žalobce dále uvedl, že se kvůli této situaci nemůže vrátit do Indie, neboť je zde u moci centrální vláda i vláda ve svazovém státě, ze kterého pochází, ovládaná stranou BJP, kterou ideologicky podporuje nábožensky orientované hnutí RSS, a současně zde působí i extremistická hinduistická organizace X. Tyto subjekty podle něj vystupují nepřátelsky vůči jiným náboženstvím. Přestože ještě nekonvertoval ke křesťanství, tak se už považuje za křesťana. Slíbil k tomu dodání potvrzení o pokřtění. Ke křesťanství se dostal tak, že studoval v křesťanské škole, jejíž součástí byl i X. Se spolužáky, kteří byli křesťané, chodil do kostela. Způsob, jak se oni modlili, se mu líbil a už tehdy tíhnul ke křesťanství. V Indii o tom nemohl otevřeně mluvit, protože jeho rodina je velmi hinduisticky přísná a jeho otec je členem strany RSS. Proto svůj názor moc neprojevoval. Až v ČR zjistil, že lidé mohou změnit své náboženství a nikdo je kvůli tomu nebude odsuzovat, tak teprve se rozhodl, že se stane křesťanem. V ČR se obrátil na kněze, který ho nyní učí o křesťanství. Ve vlasti navštěvoval kostel, který byl přímo v jeho křesťanské škole. V kostele se cítil vnitřně spokojeně a klidně. V kostele byla sestra, která jim řekla, že se mají modlit k Bohu, omluvit se za své hříchy. Tato sestra byla X, ale její jméno nezná. Žádné jiné křesťanské kostely v Indii žalobce nenavštěvoval. Kněz, na kterého se v ČR obrátil, se jmenuje X, patří do církve X. Tato církev přesvědčuje ostatní, aby se stali křesťany. Zatím ví pouze tyto skutečnosti, přičemž jeho kněz ho má vše naučit. Církev není registrována, a proto probíhá vše on-line. Jeho konverze začala asi před X přes video, kdy prohlásil, že se stává křesťanem, a nyní probíhá tak, že ho kněz učí základy křesťanství. Svého kněze několikrát navštívil v X. Bohoslužeb se však neúčastní. V případě návratu do vlasti by byl jeho život v ohrožení, jeho rodina by ho zabila. Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 6 2 Az 33/2025 Pravděpodobně ten kněz už zveřejnil video, ve kterém se stává křesťanem. Křesťanskou školu ve vlasti mohl navštěvoval, jelikož v tu dobu nebyl křesťanem, a zároveň tam chodí studovat všichni. V kontaktu se svojí rodinou v Indii není, ale jeho otec mu posílá hinduistická videa. V Indii jiné příbuzné mimo svůj rodný dům nemá. K otázce, zda by mohl svoji situaci v Indii vyřešit přestěhováním na jiné místo, odpověděl, že zmíněné politické strany perzekuují křesťany a jiné minority po celém území Indie. Existenci střední křesťanské školy vysvětlil tak, že tyto školy jsou velmi důležité hlavně ve venkovských oblastech. Chodí tam hlavně děti chudých lidí. Finančně se to podporuje ze zahraničí, a proto jsou tyto školy povoleny. Ve vlasti neměl nikdy nějaké konkrétní problémy se státními či bezpečnostními orgány své vlasti. Neměl ani problémy kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. Jako hlavní důvod podání žádosti o mezinárodní ochranu uvedl jeho náboženskou konverzi.

19. Dne X byl se žalobcem proveden doplňující pohovor za účelem zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Při něm žalobce uvedl, že Indii opustil ze dvou důvodů. Zaprvé chtěl prozkoumat křesťanství, poznat ho lépe, ale to v Indii nejde. V Indii X let chodil do křesťanské školy. Pak se mu vyskytla možnost vycestovat X do ČR. Během studia na křesťanské škole si všiml, že se křesťané ve škole chovají ke všem lidem bez rozdílu náboženství s respektem, nejsou proti nikomu a k lidem se chovají slušně. Náboženství se mu líbilo a myslel si, že přestoupí ke křesťanství. Chtěl se o křesťanství učit. Jeho rodina je striktně hinduistická. X. V regionu, odkud žalobce pochází, podle jeho tvrzení působí tři extremistické skupiny – vládnoucí strana BJP, ideologické hnutí RSS a organizace X, která prosazuje nadřazenost hinduismu a usiluje o podřízení ostatních, nehinduistických skupin obyvatelstva. K důvodům opuštění vlasti zmínil, že se zajímal o křesťanství, takže když se naskytla možnost pracovat v zahraničí, tak toho využil. Práci v zahraničí mu zajistil jeho příbuzný. Dříve pracovat nemusel, jelikož jeho otec byl X. Celá rodina s jeho odjezdem do Evropy souhlasila. V X se vrátil do Indie, byl tam X. Chtěl viděl rodinu, vyprávět jí o svém pobytu. Většinu té doby X. U rodiny být moc nechtěl, jelikož se ho vyptávali na jeho pobyt v Evropě, s kým se tam stýká atd. a to už s nimi nechtěl řešit. Nikdy předtím ani v průběhu návštěvy ve vlasti problémy neměl, jelikož nikdo o jeho křesťanské víře nevěděl. Rodina by ho zabila, protože změnil náboženství. Jeho rodina je hinduistická, byla by to pro ni hanba, a proto by ho zabili. Na sociálních sítích zveřejnil video, kde prohlásil, že je křesťanem. Jeho rodina to viděla. Řekla mu, že se má vrátit k původnímu náboženství a pokud to neudělá, tak ho zabijí. Video zveřejnil, protože se cítil být křesťanem a chtěl, aby to lidé věděli. Video zveřejnil pastor na žalobcovu žádost X. Bylo zveřejněno okolo X. Jeho výchova v rodině probíhala tak, že rodiče mu řekli, aby četl náboženské knihy, chodil do hinduistického chrámu. O jeho konverzi ke křesťanství jeho rodina ví. Dozvěděla se to asi v X, když odešel od zaměstnavatele v X, který věděl, že konvertoval. Tento zaměstnavatel to řekl jeho rodině. Rodina zaměstnavateli řekla, že žalobce má poslat zpět do Indie a ona si to pak s ním vyřídí. Za žalobcem chodil do X, kde pracoval, kněz. Zaměstnavatel proto asi něco tušil, zeptal se ho a on mu řekl, že je křesťan. Jeho rodina se 100 % dozvěděla, že je křesťan, když zveřejnil video ze křtu. Zaměstnavatel řekl jeho rodině, že se zajímá o křesťanství. Rodina mu pak volala. Řekli zaměstnavateli, aby ho poslal zpátky do Indie, že se o něj v negativním smyslu postarají. X Školu dokončil v roce X a bylo mu X nebo X let. Předtím ho učili doma dědeček a babička. Ke své konverzi ke křesťanství sdělil, že četl náboženské knihy, a proto přišel do Evropy, aby neměl v Indii problémy a aby mohl svobodně praktikovat svou víru. Víru praktikoval i v Indii, když chodil do kostela ve škole. Ředitelka nebo učitelka studenty vodila do kostela, říkaly, aby nekonali hříchy. Ke svému otci uvedl, že je členem RSS a že v jejich Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 7 2 Az 33/2025 obci se jakákoli hinduistická akce konala v X. Otec byl X. Zároveň byl X. Byl X. K dotazu žalovaného, zda by se mohl usídlit v jiných svazových státech s větší komunitou křesťanů odpověděl, že by mu hrozilo pronásledování i v těchto státech, jelikož je daných státech u moci hinduistická strana. Doplnil, že všichni křesťané nejsou v Indii pronásledováni, ale on by měl jako konvertita v Indii problémy. O ostatních konvertitech neví, ale o sobě ano, protože pochází ze striktně hinduistické rodiny a otec je členem ideologické strany. Rodina by ho mohla poznat i ve státě Kérala, přestože tam není BJP u moci, ale je ve federální vládě. Otec by o něm mohl získat informace. Pro federální vládu by byl zájmovou osobou, jelikož jeho rodina čelí nenávisti z okolí a ve jménu záchrany svého náboženství ho můžou nechat i zabít. V Indii se takové věci stávají často. Tato nenávist pramení z toho, že to lidé o žalobci vědí, poté co zveřejnil to video. V případě návratu se budou více zlobit. Politika současné vlády se točí kolem náboženství a víry. Usídlení se v některém svazovém státě Indie, kde je v populaci vysoký podíl křesťanů, by nepomohlo. Žalobce se domníval, že by se nikde necítil bezpečně. Jako konvertita by čelil výhružkám. Čelil by výhrůžkám, protože tak to v Indii chodí. Není tam právní stát. Policie pomáhá politikům nebo náboženským představitelům. Když je někdo ve jménu náboženství unesen, tak mu policie nepomůže. V případě návratu do vlasti se obává, že by byl jeho život ohrožen kvůli konverzi ke křesťanství. Nebezpečí mu hrozí jak ze strany rodiny, tak i ze strany extrémistických stran. Co by mohlo po jeho příletu následovat nemůže říct, to nemůže říct nikdo. Nebude se tam cítit v bezpečí, cítil by tam neustálý strach. Má obavy, že by ho extremistické a hinduistické strany mohly zabít. Rodina mu přímo řekla, že ho zabije, když viděla video, v němž oznámil konverzi ke křesťanství. Otec mu řekl, že pokud se stane křesťanem, tak ho zabije. K obavám z hinduistických extrémistických stran řekl, že jsou extremistické a nelíbí se jim, že nějaký hinduista konvertoval ke křesťanství.

20. Žalovaný si za účelem posouzení žádosti opatřil několik zpráv o zemi původu, konkrétně Informace OAMP – Indie, Situace křesťanů ze dne 26. 8. 2025, Informace OAMP – Indie, Bezpečnostní a politická situace v zemi. Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 1. 9. 2023, Informace Australské vlády. Informaci Australské vlády – Zpráva Ministerstva zahraničních věcí a obchodu (DFAT) Indie ze dne 29. 9. 2023, Informace OAMP – Indie, Ochrana proti jednání soukromých osob ze dne 24. 7. 2025 a Informace OAMP – Indie, Socioekonomická situace ve svazových státech Kérala a Goa ze dne 1. 9. 2025.

21. Dne 1. 7. 2025 proběhlo seznámení s podklady pro rozhodnutí. Žalobce se k tomuto úkonu dostavil. K podkladům pro vydání rozhodnutí se nevyjádřil ani nenavrhl žádné další podklady pro rozhodnutí ve věci žádosti o mezinárodní ochranu. K možnosti uvést další skutečnosti nebo nové informace, které by měl správní orgán vzít v úvahu při posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, uvedl, že se doslechl od svých známých z Indie, kteří pobývají v ČR, že jeho bývalý zaměstnavatel, pan X, se shání po jeho telefonním čísle. Činí tak od X roku X, kdy mu žadatel řekl o své konverzi. K osobě pana X žadatel uvedl, že ho dobře zná, protože s ním pracoval. Dle žalobce pan X o sobě tvrdí, že je podnikatel, má peníze, je bohatý, má známé advokáty a může žalobce v ČR poškodit. Žalobce se obává, že mu ze strany pana X hrozí nebezpečí. Nemůže jít ani před restauraci pana X, protože ten dal příkaz svým zaměstnancům, aby ho potrestali, pokud by ho tam uviděli. Žalobce se osobně s panem X již nesetkal a ani nebyl jím kontaktován i vzhledem k tomu, že již má nové telefonní číslo. Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 8 2 Az 33/2025 22. Dne 25. 9. 2025 proběhlo další seznámení s podklady pro rozhodnutí. K tomuto úkonu se žalobce dostavil, s dokumenty založenými ve správním spise se neseznámil, další skutečnosti uvést nechtěl ani nenavrhl žádné doplnění podkladů.

23. Dne 30. 9. 2025 vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí, kterým žalobci mezinárodní ochranu v žádné formě neudělil.

VI. Hodnocení věci soudem

24. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

25. Soud ve věci rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky. Žalobce i žalovaný ve svých vyjádřeních výslovně s tímto postupem souhlasili.

26. Podle ustanovení § 2 odst. 6 zákona o azylu původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.

27. Podle ustanovení § 2 odst. 7 zákona o azylu pronásledováním nebo vážnou újmou není, pokud se obava cizince z pronásledování nebo vážné újmy vztahuje pouze na část území státu, jehož státní občanství má, nebo, je-li osobou bez státního občanství, státu jeho posledního trvalého bydliště a může-li cizinec bezpečně a oprávněně odcestovat do jiné části státu, do ní vstoupit a v ní se usadit, a pokud s přihlédnutím k situaci v této části státu a k jeho osobní situaci v této části státu a) nemá odůvodněný strach z pronásledování ani nejsou dány důvodné obavy, že by mu zde hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, nebo b) má přístup k účinné ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou.

28. Podle ustanovení § 12 zákona o azylu azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

29. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 9 2 Az 33/2025 30. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

31. Podle bodu 27 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“) žadateli by měla být dostupná účinná vnitrostátní ochrana před pronásledováním nebo vážnou újmou v části země původu, do které může bezpečně a legálně odcestovat, do níž je mu umožněn vstup, a lze-li důvodně předpokládat, že se v ní může usadit. Je-li původcem pronásledování nebo vážné újmy stát nebo státní subjekt, měla by se uplatnit domněnka, že účinná ochrana není žadateli dostupná. Je-li žadatelem nezletilá osoba bez doprovodu, měla by být dostupnost účinné ochrany posuzována mimo jiné podle dostupnosti náležité péče a opatrovnictví, které jsou v nejlepším zájmu této nezletilé osoby bez doprovodu.

32. Podle čl. 8 odst. 1 kvalifikační směrnice v rámci posuzování žádosti o mezinárodní ochranu mohou členské státy dospět k závěru, že určitý žadatel nepotřebuje mezinárodní ochranu, pokud v určité části země původu a) nemá opodstatněný důvod se obávat pronásledování ani mu nehrozí reálné nebezpečí vážné újmy nebo b) má přístup k ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou, jak je vymezena v článku 7, a pokud do této části země původu může bezpečně a legálně odcestovat, je mu do ní umožněn vstup a lze důvodně předpokládat, že se v ní může usadit.

33. Soud se nejprve zabýval včasností žaloby. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě tvrdil, že žaloba byla podána opožděně, neboť podle jeho tvrzení byla podána dne 3. 12. 2025, ačkoli posledním dnem lhůty pro její podání byl den 1. 12. 2025, a proto soudu navrhl odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Soud se však s tímto tvrzením žalovaného neztotožňuje. Žalobce podal žalobu soudu prostřednictvím držitele poštovní licence dne 28. 11. 2025, což doložil podacím lístkem České pošty. Podle § 40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, je‑li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo podáno k poštovní přepravě. Rozhodující tedy není okamžik, kdy je podání doručeno soudu, nýbrž okamžik jeho odevzdání k přepravě. V projednávané věci napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 10. 2025 a měsíční lhůta k podání žaloby tak uplynula dne 29. 11. 2025 dle § 40 odst. 2 s. ř. s. Konec lhůty však připadl na sobotu, tudíž v souladu s § 40 odst. 3 s. ř. s. se konec lhůty posunul na následující pracovní den, tedy 1. 12. 2025. Žalobce však žalobu prokazatelně odevzdal k poštovní přepravě již dne 28. 11. 2025, tedy před uplynutím lhůty. Skutečnost, že žaloba byla soudu fyzicky doručena až po uplynutí lhůty, nemá na posouzení její včasnosti vliv, pokud byla k poštovní přepravě podána včas ve smyslu § 40 odst. 4 s. ř. s. Za této situace soud konstatuje, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě.

34. Žalobce namítl, že žalovaný při posouzení vnitřního přesídlení nerespektoval judikaturu NSS ani kvalifikační směrnici, neboť dostatečně nezkoumal reálnost, přiměřenost a faktickou dostupnost ochrany. Podle žalobce měl žalovaný vycházet z presumpce nedostupnosti ochrany, pokud je původcem pronásledování stát či jím ovládané struktury. Žalobce se dále domníval, že mu hrozí pronásledování, případně vážná újma na celém území Indie, neboť organizace BJP a RSS mají celostátní působnost a jeho otec disponuje vlivnými kontakty. Zároveň zpochybnil existenci účinné státní ochrany s poukazem na nedostatky indického policejního a soudního systému. Žalobce poukázal taktéž na zprávy o pronásledování křesťanů v Indii, podle nichž jsou konvertité zvlášť ohroženi a právní úprava Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 10 2 Az 33/2025 se zpřísňuje. Z těchto důvodů považoval za nelogický závěr žalovaného o bezpečnosti přesídlení do svazových států Goa či Kérala. Žalobce rozporoval nedostatečné zohlednění své individuální situace, zejména absenci finančních prostředků, sociálních vazeb a jazykové vybavenosti. Podle žalobce žalovaný řádně neposoudil, zda by měl v místě přesídlení reálnou možnost obživy, bydlení a přístupu ke zdravotní péči. Žalobce uzavřel, že žalovaný sice identifikoval hrozbu pronásledování, avšak pochybil při hodnocení vnitřního přesídlení, čímž zatížil rozhodnutí nezákonností a nepřezkoumatelností.

35. Žalovaný v napadeném rozhodnutí považoval výpověď žalobce za věrohodnou ve všech tvrzeních, a proto z ní dále při hodnocení vycházel (viz str. 4 napadeného rozhodnutí). Dále konstatoval, že na základě informací o postavení křesťanů ve svazovém státě X, a zvláště konvertitů z hinduismu ke křesťanství, nelze vyloučit v případě návratu žalobce do vlasti, že se bude jednat o situace, kdy jednotlivá jednání původců pronásledování vůči osobě nejsou sice sama o sobě natolik intenzivní, avšak v souběhu mohou mít tentýž efekt, a tedy mohou představovat pronásledování na kumulativním základě (viz str. 6 napadeného rozhodnutí). Současně dospěl k závěru, že obavy žalobce z pronásledování v případě návratu do vlasti jsou odůvodněné a důkazní standard přiměřené pravděpodobnosti pronásledování je v případě žalobce naplněn (viz str. 7 napadeného rozhodnutí). Žalovaný dovodil, že původcem pronásledování je jednak strana BJP a s ní spolupracující hinduistické nacionalistické skupiny a jednak soukromá osoba, konkrétně žalobcova rodina vyznávající přísně hinduismus. K možnostem vnitřní ochrany žalobce před potenciálním pronásledováním uvedl, že žalobci není v zemi původu, konkrétně ve svazovém státě X, ve kterém pobýval před svým odjezdem z vlasti, tato ochrana dostupná (viz str. 8 až 10 napadeného rozhodnutí). Žalovaný se dále zabýval možností vnitřního přesídlení jako alternativy ochrany před pronásledováním. V daném případě dospěl k závěru, že existují svazové státy Indie, zejména Kérala a Goa, kde nedochází k pronásledování křesťanů, nebyly přijaty restriktivní zákony proti konverzi a kde jsou respektovány ústavní garance svobody náboženského vyznání. Žalovaný dovodil, že v těchto oblastech je žalobci dostupná ochrana před jednáním jak státních, tak nestátních původců pronásledování, přičemž zdůraznil, že nelze důvodně předpokládat, že by vliv jeho rodiny jako soukromého původce zasahoval celé území Indie. Žalovaný tedy vyšel z toho, že vyvratitelná domněnka nedostupnosti vnitřní ochrany ve smyslu bodu 27 odůvodnění kvalifikační směrnice v projednávané věci byla překonána a účinná ochrana v jiných částech země původu žalobci je dostupná. Zároveň poukázal na možnost obrátit se na státní orgány v případě ohrožení a na absenci systémového selhání ochrany v těchto regionech. Nad rámec toho žalovaný posoudil i praktickou realizovatelnost přesídlení, když konstatoval, že v Indii neexistují právní překážky vnitřní migrace a že žalobce je schopen se v nové oblasti usadit s ohledem na svůj věk, zdravotní stav a dosavadní zkušenosti, což mu umožňuje legální návrat i následné usazení. Na základě těchto skutečností uzavřel, že vnitřní přesídlení do jiných částí země představuje reálnou, přiměřenou a účinnou alternativu ochrany, a proto nejsou splněny podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu (viz str. 10 až 13 napadeného rozhodnutí). Žalovaný rovněž dospěl k závěru, že jednání, kterého se žalobce v případě návratu do vlasti obává, spadá pod pojem vážné újmy v podobě vykonání nebo uložení trestu smrti ve smyslu § 14a odst. 2 písm. a) zákona o azylu i pod pojem vážné újmy v podobě mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu (viz str. 14 až 16 napadeného rozhodnutí). Na tento závěr žalovaný navázal konstatováním, že žalobci není v zemi původu zajištěna účinná vnitřní ochrana před uvedenou vážnou újmou (viz str. 18 napadeného rozhodnutí). Žalovaný však obdobně jako v případě pronásledování Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 11 2 Az 33/2025 dle § 12 písm. b) dovodil možnost využití vnitřního přesídlení do svazových států Kérala a Goa, tudíž shledal, že nejsou naplněny důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14 odst. 1 a 2 písm. a), b) ani c) zákona o azylu (viz str. 19 až 21 napadeného rozhodnutí).

36. V projednávané věci považuje soud za nesporné, že žalobce splňuje podmínky existence odůvodněného strachu z pronásledování, respektive že mu v případě návratu hrozí jednání dosahující intenzity vážné újmy, a že ve vztahu k místu původu žalobce mu není dostupná účinná vnitřní ochrana. Za sporné naopak soud považuje posouzení možnosti vnitřního přesídlení, konkrétně, zda svazové státy Kérala a Goa představují pro žalobce reálnou, přiměřenou a účinnou alternativu ochrany, a zda žalovaný dostatečně vyvrátil domněnku nedostupnosti ochrany při existenci původců pronásledování s celostátní působností. Soud se proto dále zaměřil především na přezkum toho, zda žalovaný při hodnocení vnitřního přesídlení postupoval v souladu se zákonem, kvalifikační směrnicí a judikaturou, zejména zda řádně posoudil dostupnost ochrany ve svazových státech Kérala a Goa a dostatečně zohlednil individuální poměry žalobce.

37. K otázce vnitřního přesídlení existuje bohatá a konstantní judikatura. Podrobně se NSS k této problematice vyjádřil v rozsudku ze dne 24. 1. 2008, č. j. 4 Azs 99/2007 – 93, kde uvedl: „při posuzování možnosti vnitřní ochrany je nezbytné zhodnotit především reálnost (faktickou i právní), přiměřenost, rozumnost a smysluplnost tohoto řešení. Je třeba se zabývat zejména její dostupností, celkovými poměry panujícími v zemi původu, osobními poměry žadatele (např. pohlaví, etnická příslušnost, rodinné vazby, zdravotní stav, věk a ekonomická situace), účinností vnitřní ochrany a postavením žadatele po jeho přesunu z hlediska respektování a zajištění základních lidských práv v místě vnitřní ochrany. Rovněž je třeba zvážit bezpečnost žadatele, a to jak při přesunu do cílové části země, tak po jeho přesídlení.“ Z rozsudku NSS ze dne 28. 7. 2009, č. j. 5 Azs 40/2009 – 74, pak vyplývá, že „při posuzování možnosti vnitřní ochrany je nutné posoudit čtyři kritéria: (1) zda je jiná část země pro žadatele dostupná; (2) zda přesun do jiné části země je účinným řešením proti pronásledování či vážné újmě v původní oblasti; (3) zda žadateli nehrozí navrácení do původní oblasti a (4) zda ochrana v jiné části země splňuje minimální standard ochrany lidských práv. Tyto čtyři podmínky musí být splněny kumulativně a při jejich posouzení je třeba brát v potaz celkové poměry panující v zemi původu a osobní poměry žadatele“ (srov. usnesení NSS ze dne 1. 3. 2012, č. j. 2 Azs 29/2011 – 70, usnesení ze dne 8. 3. 2012, č. j. 7 Azs 3/2012 – 44 a usnesení ze dne 29. 5. 2014, č. j. 6 Azs 22/2014 - 61).

38. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vyšel z toho, že žalobci hrozí pronásledování a vážná újma mimo jiné ze strany jeho rodiny, konkrétně otce, který mu v souvislosti s konverzí ke křesťanství vyhrožuje zabitím. Svůj závěr o možnosti vnitřního přesídlení žalovaný založil na předpokladu existence státních orgánů, na něž se může žalobce obrátit. Takové posouzení však soud shledává za nedostatečné. Žalovaný sice výslovně uznal, že žalobci ze strany jeho rodiny, především jeho otce, hrozí pronásledování i vážná újma v souvislosti s žalobcovou konverzí ke křesťanství, při hodnocení možnosti vnitřního přesídlení však tuto skutečnost relativizoval. Závěr žalovaného o dostupnosti ochrany ve svazových státech Kérala a Goa je totiž založen pouze na obecném konstatování, že žalobce se může obrátit na státní orgány, aniž by byla podrobně posouzena skutečná účinnost takové ochrany v konkrétní situaci žalobce. Takové odůvodnění neodpovídá požadavku, aby ochrana před pronásledováním byla skutečně účinná a dostupná, nikoli pouze formálně deklarovaná. Žalovaný se nezabýval tím, zda jsou orgány veřejné moci v identifikovaných regionech reálně schopny a ochotny poskytnout ochranu osobě, která čelí nábožensky motivovanému tlaku ze strany vlastní rodiny, a to navíc v kontextu širšího vlivu hinduistických nacionalistických struktur. Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 12 2 Az 33/2025 Nezabýval se tedy možností, že žalobce může být dohledán prostřednictvím sociálních vazeb, politických kontaktů otce či širších struktur, s nimiž je rodina spojena. Stejně tak se nijak konkrétně nevypořádal s tvrzeními žalobce o celostátní působnosti organizací BJP a RSS, ačkoli právě tyto skutečnosti jsou relevantní pro posouzení, zda hrozba ze strany rodiny může žalobce zasáhnout i mimo jeho původní bydliště. Namísto toho žalovaný setrval pouze na obecném předpokladu, že vliv rodiny nemůže dosáhnout do vzdálených svazových států Kérala a Goa, aniž by tento závěr opřel o konkrétní skutková zjištění. Soud má za to, že takový postup neobstojí, neboť v situaci, kdy mezi původci pronásledování figurují subjekty s potenciálně celostátním dosahem, tíží žalovaného povinnost podrobně a přesvědčivě vyvrátit domněnku nedostupnosti ochrany ve smyslu bodu 27 odůvodnění kvalifikační směrnice. To se však v projednávané věci nestalo. Úvahy žalovaného o možnosti obrátit se na policii či soudy zůstávají pouze obecné a nevypovídají nic o tom, zda by žalobce byl schopen takovou ochranu reálně využít a zda by byla efektivní právě vůči hrozbám, kterým čelí.

39. Žalobce namítl vnitřní rozpornost závěru žalovaného o možnosti vnitřního přesídlení do svazového státu Goa, neboť v tomto státě je u moci strana BJP, kterou současně označuje za jeden z relevantních faktorů pronásledování. Dále zpochybnil možnost přesídlení do svazového státu Kérala s poukazem na předpokládané budoucí volební vítězství této strany. Soud k tomu uvádí, že samotná skutečnost, že v určitém svazovém státě je u moci politická strana, která se podílí na celostátní politice, ještě bez dalšího neznamená, že v daném státě není dostupná účinná ochrana před pronásledováním. Rozhodující je konkrétní bezpečnostní situace v dané oblasti a faktická dostupnost ochrany ze strany státních orgánů. Z napadeného rozhodnutí přitom vyplývá, že žalovaný opřel svůj závěr o možnost vnitřního přesídlení mimo jiné o zjištění, že ve státech Goa a Kérala nedochází k systematickému pronásledování křesťanů a že zde existují podmínky pro výkon náboženské svobody. Pokud jde o námitku týkající se svazového státu Kérala, soud ji v části založené na předpokladu budoucího volebního vítězství strany BJP považuje za spekulativní. Posouzení dostupnosti vnitřní ochrany musí vycházet ze skutkového stavu existujícího v době rozhodování správního orgánu a nelze je založit na hypotetickém vývoji politické situace. Soud proto uzavírá, že samotná skutečnost, že ve státě Goa je u moci strana BJP, ani obecná hypotéza budoucího volebního vítězství této strany ve státě Kérala, nevede bez dalšího k závěru o nedostupnosti vnitřní ochrany v těchto státech. Pro posouzení možnosti vnitřního přesídlení je však rozhodující, zda je žalobci v těchto konkrétních podmínkách skutečně dostupná účinná a reálná ochrana s ohledem na jeho individuální situaci.

40. Žalobce ve své žalobě k otázce bezpečnostní situace v zemi původu a fungování státních orgánů v Indii odkázal na zprávu britského Ministerstva vnitra z června 2023, z níž podle jeho názoru vyplývá nedostatečná funkčnost policejního a soudního systému v Indii. Soud k tomu uvádí, že z podkladů, na něž žalobce odkazuje a které má soud k dispozici ze správního spisu, vyplývají pochybnosti o efektivitě a dostupnosti státní ochrany, tudíž závěr žalovaného o dostupnosti vnitřní ochrany po vnitřním přesídlení působí selektivně a není dostatečně přesvědčivě odůvodněn. Žalobce dále poukázal na rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2015, č. j. 5 Azs 50/14-34, v němž soud dovodil, že se žalovaný nevypořádal s otázkou, zda je i přes nesporně značnou rozlohu Indie v dané věci reálně možné využít institut vnitřního přesídlení, a zda původce hrozby vážné újmy z řad soukromých osob nemůže získat informace o příletu stěžovatele do země či jeho dalším pobytu. Tento závěr judikatury svědčí ve prospěch žalobce, neboť žalovaný se v projednávané věci těmito otázkami nezabýval. Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 13 2 Az 33/2025 Nezkoumal, zda by žalobcův otec mohl získat informace o jeho návratu či pobytu, ani zda by bylo možné žalobce v rámci Indie dohledat.

41. Soud se dále zabýval reálností a přiměřeností vnitřního přesídlení s ohledem na jazykové a ekonomické poměry žalobce. Při posouzení vyšel z rozsudku NSS ze dne 24. 1. 2007, č. j. 4 Azs 99/2007-93, v němž soud při posouzení ekonomických potíží použil jako vodítko doporučení UNHCR (Vysoký úřad komisaře OSN pro uprchlíky) v oblasti mezinárodní ochrany z 23. července 2003. V tomto doporučení, konkrétně v bodech 29 a 30, se konstatuje, že pokud by nastala situace, kdy by žadatel neměl možnost zajistit si obživu, získat ubytování nebo by mu nemohla být poskytnuta lékařská péče, případně by byla tato péče zcela nedostatečná, nelze vnitřní přesídlení považovat za rozumnou ani za použitelnou alternativu. Bylo by totiž nepřiměřené, mimo jiné z hlediska lidských práv, očekávat, že se žadatel přesune a bude žít v bídě či krajní nouzi, nebo na úrovni pod životním minimem. Na druhou stranu samotné snížení životní úrovně či zhoršení ekonomického postavení žadatele ještě nemusí automaticky znamenat, že vnitřní přesídlení není možné. Podmínky v cílové části země musí být takové, aby žadatel mohl vést relativně běžný život s ohledem na celkovou situaci v zemi původu. Například pokud žadatel nemá rodinné vazby ani neformální sociální síť, nemusí být přesídlení vhodné, ledaže by stejně nebyl schopen vést ani jinde alespoň vcelku relativně běžný život nad úrovní životního minima. Jestliže by mu byl v cílové oblasti odepřen přístup k půdě, zdrojům obživy nebo ochraně z důvodu, že nepatří k dominantnímu klanu, kmeni nebo etnické, náboženské či kulturní skupině, pak vnitřní přesídlení nepřipadá v úvahu. V mnoha částech Afriky, Asie i jinde totiž obecné etnické, kmenové, náboženské či kulturní faktory určují přístup k půdě, obživě i ochraně. V takových případech by tedy nebylo rozumné požadovat po žadateli, který nepatří k dominantní skupině, aby se v daném místě usadil. Stejně tak by nemělo být po žadateli požadováno, aby se přesunul do oblastí, jako jsou městské slumy, kde by žil ve velmi obtížných podmínkách.

42. Žalovaný v napadeném rozhodnutí obecně uvedl, že žalobce je X a schopen se adaptovat, a poukázal na jeho schopnost fungovat v ČR, nicméně tato úvaha zůstává povrchní a nebere v úvahu specifické podmínky v cílových oblastech přesídlení. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, že by žalovaný skutečně posuzoval jazykové aspekty přesídlení ani hodnotil, zda žalobce ovládá jazyk používaný ve státech Kérala nebo Goa, natož aby se zabýval dopadem, jaký by případná jazyková bariéra měla na žalobcovu schopnost komunikace s úřady, nalezení zaměstnání či zajištění základních životních potřeb. Tento aspekt přitom představuje důležitý faktor pro posouzení reálnosti přesídlení a nelze jej nahradit obecnou úvahou o adaptačních schopnostech žalobce. Obdobně nedostatečně žalovaný posoudil ekonomickou stránku přesídlení. Ačkoli z podkladů vyplývá, že dostupnost sociálních programů je omezená, přístup k nim nelze automaticky předpokládat a náklady na bydlení jsou v některých regionech vysoké, žalovaný bez bližší argumentace uzavřel, že žalobce bude schopen se v těchto oblastech usadit. Stejně tak nevysvětlil, jak by žalobce jakožto konvertita bez podpory rodiny a bez znalosti místního prostředí, reálně získal zaměstnání a stabilní příjem. Soud proto uzavírá, že závěr žalovaného o existenci reálné, přiměřené a účinné alternativy vnitřního přesídlení není podložen dostatečně zjištěným skutkovým stavem ani přesvědčivou úvahou. Žalovaný nedostatečně posoudil ochranu před pronásledováním ze strany rodiny a současně nevěnoval náležitou pozornost jazykovým a ekonomickým překážkám, které mohou zásadním způsobem ovlivnit možnost žalobce v místě přesídlení skutečně a důstojně žít. Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 14 2 Az 33/2025 43. Ve světle shora uvedených skutečností dospěl Městský soud v Praze k závěru, že žalovaný sice v napadeném rozhodnutí vycházel z věrohodnosti tvrzení žalobce a uznal existenci odůvodněného strachu z pronásledování i hrozby vážné újmy, nicméně jeho závěry o možnosti vnitřního přesídlení nejsou dostatečně podloženy. Žalovaný podle soudu neprovedl dostatečně důkladné a konkrétní posouzení dostupnosti a účinnosti vnitřního přesídlení ve svazových státech Kérala a Goa, když své úvahy opřel převážně o obecná tvrzení o existenci státních orgánů a právních možnostech ochrany. Nedostatečně přitom posoudil zejména riziko pronásledování ze strany rodiny žalobce jako nestátního původce a nevypořádal se s otázkou možného dosahu této hrozby i mimo původní bydliště žalobce. Současně nevěnoval náležitou pozornost efektivitě státní ochrany v cílových regionech ani individuálním poměrům žalobce, včetně jeho sociální situace, jazykových schopností a ekonomických možností. Závěry žalovaného o existenci reálné, přiměřené a účinné alternativy vnitřního přesídlení tak nebyly učiněny na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a postrádají přesvědčivé odůvodnění, které by vyvracelo pochybnosti o skutečné dostupnosti ochrany pro žalobce v jiných částech země původu.

44. Žalovaný proto s ohledem na výše uvedené znovu posoudí možnost vnitřního přesídlení žalobce, přičemž se zaměří především na reálnost a účinnost ochrany před pronásledováním ze strany jeho rodiny. Konkrétně zhodnotí, zda by žalobce byl ve svazových státech Kérala a Goa skutečně v bezpečí před jednáním své rodiny, a zda jsou orgány veřejné moci v těchto oblastech schopny poskytnout skutečně účinnou ochranu. Současně zohlední individuální poměry žalobce a posoudí, zda by v místě přesídlení mohl vést důstojný a relativně běžný život. Na základě takto doplněného skutkového stavu žalovaný znovu vyhodnotí splnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany.

VII. Závěr a náklady řízení

45. S ohledem na shora uvedené soud napadené rozhodnutí bez jednání podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. zrušil. O vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení soud rozhodl podle § 78 odst. 4 s. ř. s. V souladu s § 78 odst. 5 s. ř. s. bude žalovaný v dalším řízení vázán právním názorem zdejšího soudu.

46. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce byl ve věci úspěšný, avšak žádné prokazatelné náklady řízení mu nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 15 2 Az 33/2025 rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 10. června 2026 JUDr. Dana Černá v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje P. V.