20 Ad 16/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci žalobkyně: X, narozená dne X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25/1292, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 6. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 6. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž byly podle ust. § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“), a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuty námitky žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 2. 1. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně podle ust. § 56 odst. 1 písm. e) a podle ust. § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“), snížil žalobkyni od 6. 2. 2025 výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.

II. Podstatný obsah žaloby

3. Žalobkyně předně zrekapitulovala průběh předchozího správního řízení.

4. Poté poukázala na skutečnost, že v průběhu řízení došlo k zásadní změně v rozhodující příčině poklesu její pracovní schopnosti, avšak vždy tento pokles pracovní schopnosti odpovídal invaliditě druhého stupně. Z toho podle žalobkyně vyplývá, že má několik odlišných závažných zdravotních potižení.

5. Dále žalobkyně namítla, že posudek Institutu posuzování zdravotního stavu je nepřesvědčivý, neboť posudkový lékař neuvedl, proč nepoužil v řízení o námitkách § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), když žalobkyně trpí minimálně dvěma závažnými zdravotními postiženími, která ve své kombinaci mají významnější dopad, než jaký by měla samostatně. Nepřesvědčivost spatřuje i ve skutečnosti, že invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně pobírala již od roku 2010 (a před tím pobírala plný invalidní důchod).

6. V posudku žalobkyně rovněž postrádá vysvětlení, proč po tak dlouhé době došlo ke změně na invalidní důchod druhého stupně, ačkoli v minulosti probíhaly pravidelné kontroly invalidity a výsledek byl vždy stále stejný.

7. Žalobkyně měla tedy za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, a proto navrhla vyžádání nového posouzení jejího zdravotního stavu a na základě toho zrušení napadeného rozhodnutí.

III. Vyjádření žalované

8. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě zrekapitulovala stručně obsah žalobních námitek a podrobněji průběh správního řízení. Shrnula také platnou právní úpravu, kterou se při svém rozhodování řídila, a uvedla, že je při svém rozhodování vázána odbornými lékařskými posudky, proto za současného stavu setrvala na svém rozhodnutí.

9. Dále žalovaná podrobněji zrekapitulovala podstatný obsah a závěry posudku svého Institutu posuzování zdravotního stavu.

10. Žalovaná dále uvedla, že neshledala proběhlé řízení za nesprávné, posudkové řízení za neobjektivní, nebylo zjištěno žádné pochybení při vyhotovení podkladového posudku. Rozhodnutí o námitkách je podle žalované dostatečně odůvodněno, jsou uvedeny a konkretizovány všechny lékařské zprávy, včetně nových doložených zpráv v řízení o námitkách, z nichž ČSSZ vycházela, jakož i posudková rozvaha, zdravotní dokumentace byla pro posouzení a vyhotovení posudku zcela dostačující, závěr posudku vycházející z objektivně zjištěného zdravotního stavu byl převzat do odůvodnění rozhodnutí o námitkách, posouzení proběhlo dle platné vyhlášky o invaliditě a v souladu se zákonem č. 155/1995 Sb. Zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech, protože byly objektivizovány všechny skutečnosti, týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků, významné pro posudkový závěr.

11. Za účelem posouzení invalidity žalobkyně pak navrhla provést důkaz posudkem Posudkové komise MPSV s tím, že za současného stavu navrhla žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítnout.

IV. Obsah správního spisu

12. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení.

13. Žalovaná prostřednictvím Institutu posuzování zdravotního stavu posoudila zdravotní stav žalobkyně. Podle jeho posudku ze dne 20. 11. 2024 míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činila 50 % a žalobkyně tak je od 20. 11. 2024 invalidní pro invaliditu druhého stupně. Nato žalovaná vydala prvostupňové rozhodnutí, kterým podle ust. § 56 odst. 1 písm. e) a podle ust. § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. snížila žalobkyni od 6. 2. 2025 výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.

14. Žalobkyně podala dne 28. 3. 2025 včasné námitky proti prvostupňovému rozhodnutí.

15. V posudku o invaliditě v námitkovém řízení ze dne 22. 5. 2025, č. j. LPS/2025/219-NR- UST_CSSZ, vypracovaném Institutem posuzování zdravotního stavu dospěla posuzující lékařka X k závěru, že se u žalobkyně jedná o pokles pracovní schopnosti o 60 %. Posuzující lékařka shledala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení podle kapitoly I. (infekce), položka 2c (chronické virové hepatitidy se středně těžkým funkčním postižením) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, které odpovídá míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 40 - 60 %. Posudková lékařka přitom konkrétní míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně stanovila na 60 %.

16. Na základě posudku o invaliditě v rámci námitkového řízení pak žalovaná vydala napadené rozhodnutí, ve kterém se opřela o závěry a odůvodnění shora uvedeného posudku pro účely námitkového řízení.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

17. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“)], a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2026, rozhodl ve věci samé bez jednání, a to jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit s tím, že žalovaná ve lhůtě dvou týdnů udělila souhlas s takovým projednáním věci a žalobkyně v téže lhůtě nevyjádřila svůj nesouhlas s tímto procesním postupem.

18. Městský soud v Praze při posouzení dané věci vycházel zejména z následujících ustanovení právních předpisů.

19. Podle ust. § 38 zákona č. 155/1995 Sb. pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

20. Ustanovení § 39 zákona č. 155/1995 Sb. upravuje 3 stupně invalidity z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně. V případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně.

21. Z výše uvedené právní úpravy vyplývá, že pojištěnec ve věku žalobkyně má nárok na invalidní důchod za současného splnění dvou podmínek, a sice že se stane invalidní a zároveň získá potřebnou dobu pojištění. Správní orgán není sám oprávněn zkoumat, zda a k jakému datu se žadatel stal, popř. zůstal, invalidním a v jakém stupni. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je tak závislé především na odborném lékařském posouzení (viz ust. § 8 odst. 7, 8, 9 zákona č. 582/1991 Sb.). Správní orgán je pouze oprávněn a zároveň též povinen vyhodnotit, zda lékařský posudek, ze kterého při posouzení nároku na invalidní důchod vychází, splňuje požadavky na úplnost a přesvědčivost.

22. Na základě ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.

23. V takovém posudku odborné lékařské komise se pak hodnotí celkový zdravotní stav, dochované pracovní schopnosti pojištěnce a zaujímají se v něm též posudkové závěry o invaliditě a jejím vzniku.

24. V projednávaném případě žalobkyně zpochybňovala závěry posudkových lékařů žalované ohledně míry poklesu její pracovní schopnosti, ze kterých vycházela žalovaná. S ohledem na to a s přihlédnutím k procesním návrhům stran si soud vyžádal posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která soudu nakonec předložila řádný posudek ze dne 12. 12. 2025, ev. č. SZ/2025/1371-PH-11 (dále jen „posudek MPSV“). Na základě tohoto posudku pak soud rozhodoval, když sám není oprávněn zdravotní stav žalobkyně zkoumat, neboť nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především.

25. Posudek MPSV byl vypracován komisí ve složení předseda komise: X, další lékař: X s odborností interní lékařství, tajemník: X. Z posudku vyplývá, že žalobkyně při jednání komise byla přítomna. Komise při zpracování posudku vyšla zejména z podkladů uvedených souhrnně na str. 2 posudku a dále zvlášť citovaných na str. 2 - 3 posudku, dokumentace ČSSZ (PSSZ) a spisu Městského soudu v Praze včetně žaloby.

26. Podle posudku MPSV rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně v době rozhodné pro posouzení je postižení pohybového aparátu, kteréžto komise hodnotila podle kapitoly XIII. (Postižení svalové a kosterní soustavy), oddíl E (Dorzopatie a spondylopatie), položka 1c (středně těžké funkční postižení) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kterému odpovídá míra poklesu pracovní schopnosti 30 - 40 %. To odůvodnila tím, že postižení pohybového aparátu je s odkazem na trvající potíže vzniklé především v rámci X posudkově významnější, jak také vyplývá z uplatněných obtíží žalobkyně. Posudková komise přitom stanovila konkrétní míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně na horní hranici 40 %, kterou zvýšila podle ust. § 3 vyhlášky o posuzování invalidity ještě o 10 % na celkových 50 %.

27. Komise MPSV také vysvětlila, že důvodem odlišného posouzení oproti předcházejícím posouzením, na která odkazovala žalobkyně, je předchozí posudkové nadhodnocení onemocnění X, které lze akceptovat jedině pro s onemocněním nesouvisející nasedající postižení pohybového aparátu, kde ovšem bylo po operativní léčbě dosaženo stabilizace dovolující pracovní nasazení.

28. Požadavky na kvalitativní stránku posudku jsou stanoveny judikaturou Nejvyššího správního soudu, např. v rozsudku ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 – 20: „Správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku), případně – namítal-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise).“ Dále srovnej rozsudek ze dne 25. 1. 2019, č. j. 8 Ads 138/2017 – 40: „Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009 - 38).” 29. V souladu s tímto rozsudkem soud uvádí, že mu nepřísluší hodnotit posudek Ministerstva práce a sociálních věcí z odborného hlediska, neboť k tomu nemá příslušné znalosti, stejně tak nemůže odborně hodnotit ani podklady, ze kterých posudek vychází. Soud může posudek hodnotit pouze z hlediska jeho celistvosti a přesvědčivosti, přitom je nezbytné též posoudit, zda existují jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Soud shledal, že posudek Ministerstva práce a sociálních věcí požadavky úplnosti skutkových zjištění a přesvědčivosti posudkových závěrů o tom, že žalobkyně je invalidní pro invaliditu druhého stupně (resp. že pokles pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dosáhl nejméně 50 %, ale nepřesáhl hranici 69 %), splňuje. Posudková komise objektivně a přesvědčivě zdůvodnila svůj závěr při posouzení procentního poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Komise rozhodovala v řádném složení, kromě předsedy komise, posudkového lékaře, byl členem též lékař z oboru interní lékařství. Z posudku je také zřejmé, že posudková komise hodnotila veškerou potřebnou zdravotní dokumentaci, kterou měla k dispozici, s tím, že žalobkyně sama neuplatňovala neúplnost dokumentace ke dni vydání napadeného rozhodnutí.

30. Posudková komise zhodnotila míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně a dostatečně objasnila, proč se odchýlila od posudku vydaného v námitkovém řízení i od předchozích kontrolních posouzení.

31. Soud nemá důvod pochybovat o správnosti závěrů posudku MPSV, neboť se jedná o posudek přesvědčivý, celistvý a úplný.

32. Soud nemůže přisvědčit ani námitkám žalobkyně proti posudku MPSV uplatněným v jejím podání ze dne 6. 1. 2026 spočívajícím v tom, že posudková komise neodůvodnila změnu rozhodující příčiny poklesu pracovní schopnosti žalobkyně a že nereagovala na její odkaz na předchozí kontroly, jejichž výsledek byl vždy stejný. Na str. 4 posudku MPSV (poslední odstavec) totiž posudková komise jasně uvedla, že předchozí posouzení byla posudkově nadhodnocená, což sama žalobkyně uznala jako jeden z možných důvodů zániku invalidity (v tomto případě „pouze“ změny jejího stupně). Na téže straně posudku MPSV pak posudková komise vysvětlila i to, proč se přiklonila k jiné rozhodující příčině poklesu pracovní schopnosti žalované oproti posudku vydanému v námitkovém řízení (avšak v souladu s posudkem, který byl podkladem pro prvostupňové rozhodnutí).

33. Jelikož námitky žalobkyně neodpovídají obsahu posudku MPSV, neshledal soud žádný důvod k tomu, aby v projednávané věci vyžádal u jiné posudkové komise srovnávací posudek.

VI. Závěr a náklady řízení

34. Ze shora uvedených důvodů soud shledal žalobu nedůvodnou, a proto ji zamítl podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s.

35. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci neměla úspěch, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalované žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze, dne 29. července 2026 JUDr. Tomáš Švec, Ph.D., v. r. samosoudce