20 Ad 17/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. v právní věci žalobkyně: X, narozená dne X proti žalovaná: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. dubna 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. dubna 2025, č. j. X, a ze dne 17. 12. 2024, č. j. X, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. dubna 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž byly podle ustanovení § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) a § 90 odst. 5 věty první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuty námitky žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 12. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím Česká správa sociálního zabezpečení podle ust. § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“) přiznala žalobkyni od 10. 4. 2024 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 8 263 Kč, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 19. 11. 2024 je žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. pro invaliditu prvního stupně, když její pracovní schopnost poklesla v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 40 %. Česká správa sociálního zabezpečení následně napadeným rozhodnutím zamítla námitky žalobkyně ze dne 27. 1. 2025, podané proti prvostupňovému rozhodnutí, neboť podle posudku IPZS vypracovaného v řízení o námitkách ze dne 3. 4. 2025 je žalobkyně rovněž invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. pro invaliditu prvního stupně, když její pracovní schopnost poklesla v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 40 %.

II. Podstatný obsah žaloby

3. Žalobkyně uvedla, že považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť je založeno na posudku obsahujícím významné vady, nesprávná a neúplná zjištění, přičemž tyto vady měly vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Podle žalobkyně nebyl její zdravotní stav správně posouzen s tím, že žalobkyně nebyla ani pozvána k jednání.

4. Žalobkyně poukázala na to, že nemůže vykonávat žádné zaměstnání, protože je zcela slepá na levé oko a krátkozraká na oko pravé, a to jen s vysokou korekcí. Namítala, že žalovaná nijak nevysvětlila, proč zvolila dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti, když je prakticky slepá na obě oči. Žalovaná navíc vůbec nezohlednila omezení žalobkyně z hlediska psychiatrického, kdy se od X léčí s paranoidní schizofrenií, která i v případě minimálního postižení snižuje pracovní schopnost o deset procentních bodů.

5. Žalobkyně uvedla, že podle ust. § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“) platí, že v případě, kdy příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Namítala poté, že žalovaná nejen, že u postižení očí přihlédla bez řádného odůvodnění ke spodní hranici míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, ale ani nezohlednila další zdravotní omezení žalobkyně mající vliv na její pracovní možnosti a schopnosti.

6. Žalobkyně závěrem navrhla, aby soud napadené rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

7. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě zrekapitulovala obsah žalobních námitek a průběh správního řízení. Shrnula také platnou právní úpravu, kterou se při svém rozhodování řídila, a uvedla, že je při svém rozhodování vázána odbornými lékařskými posudky, proto za současného stavu setrvala na svém rozhodnutí.

8. Dále žalovaná podrobněji zrekapitulovala podstatný obsah a závěry posudků IPZS.

9. Za účelem posouzení invalidity žalobkyně pak navrhla provést důkaz posudkem Posudkové komise MPSV s tím, že za současného stavu navrhla žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítnout.

IV. Obsah správního spisu

10. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení.

11. Žalobkyně dne 21. 3. 2024 podala u žalované žádost o invalidní důchod.

12. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 19. srpna 2024, č. j. X, žádost žalobkyně zamítla, jelikož podle posudku Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 6. 2024 nebyla invalidní, protože z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %.

13. Proti tomu rozhodnutí žalované si žalobkyně podala dne 2. 10. 2024 písemné námitky. Žalovaná v rámci řízení o námitkách přezkoumala invaliditu žalobkyně a provedla nové posouzení jejího zdravotního stavu. Podle posudku IPZS ze dne 3. 4. 2025 byla žalobkyně invalidní od 10. 4. 2024 pro invaliditu prvního stupně, když její pracovní schopnost poklesla v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 40 %.

14. Prvostupňovým rozhodnutím v rámci autoremedury Česká správa sociálního zabezpečení podle ust. § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. přiznala žalobkyni od 10. 4. 2024 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 8 263 Kč.

15. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně též námitky, ve kterých nesouhlasila s posouzením jejího zdravotního stavu posudkovým lékařem a poukazovala na to, že IPZS nezohlednil též skutečnost, že kromě špatného zraku se žalobkyně též léčí s paranoidní schizofrenií.

16. O námitkách žalobkyně rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím tak, že je zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V řízení o nich nechala žalovaná vypracovat posudek lékařkou IPZS, který vycházel ze zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře a dalších odborných lékařských nálezů. Lékařka v posudku o invaliditě žalobkyně v řízení o jejích námitkách dospěla k závěru, že žalobkyně je invalidní od 10. 4. 2024 pro invaliditu prvního stupně, když její pracovní schopnost poklesla v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 40 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VII., položce 4b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 40 % - 50 %. Posuzující lékařka pak míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně volila na dolní hranici uvedeného rozmezí, kterou dále neměnila podle § 3 či podle § 4 vyhlášky o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně byla lékařkou IPZS tedy stanovena na 40 %.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

17. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.). Soud podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2026, rozhodl ve věci samé bez jednání, a to jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit s tím, že účastníci ve lhůtě dvou týdnů nevyjádřili svůj nesouhlas s tímto procesním postupem.

18. Městský soud v Praze při posouzení dané věci vycházel zejména z následujících ustanovení právních předpisů.

19. Podle § 39 zákona č. 155/1995 Sb. je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

20. Rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Na základě ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.

21. V projednávaném případě žalobkyně zpochybňovala hlavně skutkové závěry týkající se posouzení jejího zdravotního stavu, k jehož posouzení soud nemá (ani nemůže mít) odborné lékařské znalosti, na nichž takové posouzení závisí. S ohledem na to i s přihlédnutím k důkaznímu návrhu žalované soud nechal vypracovat posudek o invaliditě žalobkyně Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též jako „posudková komise“), která soudu předložila posudek ze dne 4. 2. 2026, evidenční číslo SZ/2025/1376-PH-10 (dále též jako „posudek MPSV“). Posudek MPSV byl vypracován komisí ve složení z předsedy komise X, dalšího lékaře X s odborností psychiatrie a tajemníka X.

22. Posudková komise dospěla na základě předložené spisové dokumentace Městského soudu v Praze, dokumentace ČSSZ a předložených lékařských nálezů k závěru, že pracovní schopnosti žalobkyně jsou sníženy o 55 % a jedná se tak v případě žalobkyně o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., a to od 10. 4. 2024. Posudková komise u žalobkyně shledala jako rozhodující příčinu nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti schizofrenní poruchu se středně těžkým funkčním postižení odpovídající kapitole V. (duševní poruchy a poruchy chování), položce 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje v rozmezí 30 % - 45 % s tím, že posudková komise konkrétní míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně určila ve výši 45 %, tj. horní hranice stanoveného procentního rozmezí, kterou dále navýšila ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity o dalších 10 % pro významné oční postižení na celkových 55 %.

23. Požadavky na kvalitativní stránku posudku jsou stanoveny judikaturou Nejvyššího správního soudu, který např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019 č.j. 8 Ads 138/2017-40 k tomu tento soud uvedl, že: „Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009–38).” 24. V řízení předložený posudek pak splňuje všechny formální náležitosti vyžadované § 7 vyhlášky o posuzování invalidity a soud jej vyhodnotil jako úplný, celistvý a přesvědčivý ve smyslu shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Z uvedeného posudku je zřejmé, na základě, jakých úvah dospěla posudková komise k odlišnému hodnocení zdravotního stavu žalobkyně oproti posudkovým lékařům žalované, kdy posudková komise zhodnotila postižení žalobkyně tak, že za hlavní příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně určila duševní poruchu komplikovanou významným očním postižením. Účastníci řízení k obsahu posudku ani ke složení posudkové komise nic nenamítli. V projednávané věci soud tedy nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro jakékoli pochybnosti o správnosti posudkových závěrů posudku MPSV, pročež se o tyto při svém rozhodování ponejvíce opřel.

VI. Závěr a náklady řízení

25. Z posudku MPSV tak má soud za prokázané, že se u žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí jednalo o invaliditu druhého stupně. Napadené rozhodnutí bylo tudíž zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, a proto je městský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil, a to včetně prvostupňového rozhodnutí (§ 78 odst. 3 s. ř. s.), a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. je žalovaná v dalším řízení vázána právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí.

26. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná ve věci neměla úspěch, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží, avšak žalobkyně žádné náklady řízení neprokázala ani je nepožadovala, a proto jí zdejší soud jejich náhradu nepřiznal, přestože byla v řízení úspěšná.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze, dne 29. července 2026 JUDr. Tomáš Švec, Ph.D., v. r. samosoudce