20 Ad 7/2024

Rubrum

č. j. 20 Ad 7/2024 – 60 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. ve věci žalobce: X, nar. X trvale bytem X fakticky bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25/1292, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 1. 2024, č. j. X takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 31. 1. 2024, č. j. X, a ze dne 24. 10. 2023, č. j. X, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Procesní předchůdce žalobce (dále též jen „žalobce“) se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí 31. 1. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle ustanovení pokračování 2 20 Ad 7/2024 § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) a § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změněno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 11. 2023, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že se podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 písm. a) ve spojení s ustanovením §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“), účastníkovi řízení odnímá s účinností od 10. 4. 2024 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

2. Prvostupňovým rozhodnutím Česká správa sociálního zabezpečení snížila žalobci ode dne 10. 11. 2023 výši invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně podle ust. § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %.

II. Podstatný obsah žaloby

3. Žalobce předně podrobně zrekapituloval četná předchozí rozhodnutí žalované ve věci svého invalidního důchodu včetně posudků o invaliditě žalobce, na kterých byla jednotlivá rozhodnutí založena.

4. Žalobce dále uvedl, že lékař v odůvodnění posledního posudku o invaliditě zmínil, že rozhodoval na základně doložené odborné dokumentace, která je dostačující k posouzení v nepřítomnosti a dospěl k hodnocení, že pokles pracovní schopnosti je o 30 %. Dále pak lékař uvedl, že předchozí posudek o invaliditě byl nadhodnocený, přičemž zde lékařka uvedla, že míra poklesu pracovní schopnosti neodpovídá invaliditě II. stupně, ale invaliditě I. stupně. Pokud by byl nadhodnocený, nedošlo by podle žalobce ke snížení.

5. Dále žalobce namítal, že průběhu let byl jeho zdravotní stav posouzen opakovaně jako dlouhodobě nepříznivý s možností vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menším rozsahem a intenzitou. Posuzující lékař shledal v již uvedeném posledním posudku o invaliditě žalobce jako osobu s poklesem pracovní schopnosti o 30%, kdy však žalobce nebyl přítomen posudku. Posudkový lékař tedy rozhodl, aniž by se pravděpodobně blíže seznámil se zdravotním stavem žalobce Rozhodl bez jakéhokoliv znaleckého zkoumání a ve zřejmém rozporu s ostatními posudkovými lékaři zpracovávající předchozí posudky, zejména pak s posudkem ze dne 13.7.2023.

6. Žalobce uvedl také, že je dlouhodobě léčeným pacientem, jehož stupeň invalidity byl průběžně měněn.

7. Dne X žalobce prodělal epileptický záchvat, který podle jeho mínění sám o sobě může být důvodem pro přiznání invalidity minimálně prvního stupně. Dne X bylo žalobci v rámci ambulantního vyšetření doporučeno provedení X další kontrola za půl roku, či při zhoršení stavu. Diagnóza: Jaterní cirhóza X, podstatné omezení celkové výkonnosti při lehkém zatížení, neschopnost vykonávat některé denní aktivity, míra poklesu pracovní schopnosti v % - 60% (sic!). pokračování 3 20 Ad 7/2024 8. Žalobce měl za to, že z uvedených skutečností vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a bez přihlédnutí k ustanovení § 39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění a příloze vyhlášky č. 359/2009 Sb.

9. Vzhledem k nesprávnosti napadeného rozhodnutí navrhl žalobce s ohledem na shora uvedené zadání nového posudku o invaliditě žalobce za jeho přítomnosti nebo zrušení napadeného rozhodnutí.

III. Vyjádření žalované

10. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě zrekapitulovala stručně obsah žalobních námitek a podrobněji průběh správního řízení. Shrnula také platnou právní úpravu, kterou se při svém rozhodování řídila, a uvedla, že je při svém rozhodování vázána odbornými lékařskými posudky, proto za současného stavu setrvala na svém rozhodnutí.

11. Dále žalovaná zrekapitulovala podstatný obsah a závěry posudku svého Institutu posuzování zdravotního stavu.

12. Odkázala dále na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Za účelem posouzení invalidity žalobce pak navrhla provést důkaz posudkem Posudkové komise MPSV s tím, že za současného stavu navrhla žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnout.

IV. Obsah správního spisu

13. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení.

14. Prvostupňovým rozhodnutím Česká správa sociálního zabezpečení změnila žalobci stupeň invalidního důchodu, neboť podle posudku PSSZ ze dne 12. 7. 2023 pokles jeho pracovní schopnosti způsobený dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem byl nově stanoven ve výši 35 % a žalobce tak již není invalidní pro invaliditu druhého stupně, ale pro invaliditu prvního stupně.

15. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce námitky, ve kterých nesouhlasil s posouzením jeho zdravotního stavu posudkovým lékařem, kdy namítal, že byl míra poklesu pracovní schopnosti silně podhodnocena. S ohledem na rozvoj jaterní cirhózy nechápe, jak mohl posuzující lékař dospět ke zlepšení zdravotního stavu, když při této diagnóze může nastat nejvýše stabilizace.

16. O námitkách žalobce rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím tak, jak je uvedeno v bodě 1. V řízení o nich nechala žalovaná vypracovat posudek lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu, který vycházel ze zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře a dalších odborných lékařských nálezů. Lékař v posudku IPZS o invaliditě žalobce dospěl k závěru, že žalobce není nadále invalidní ani pro invaliditu prvního stupně podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 30 %. Rozhodující příčinou pokračování 4 20 Ad 7/2024 dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XI., oddíle F, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30 %, která dále nebyla navýšena ve smyslu ustanovení § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

17. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s.ř.s.). Rozhodoval přitom po projednání věci, ke kterému nařídil jednání s ohledem na potřebu provést důkaz přinejmenším posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí a také s přihlédnutím k tomu, že v projednávané věci došlo k procesnímu nástupnictví na straně žalující.

18. Městský soud v Praze při posouzení dané věci vycházel zejména z následujících ustanovení právních předpisů.

19. Podle § 39 zákona č. 155/1995 Sb. je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

20. Rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Na základě ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.

21. V projednávané věci žalobce zpochybňoval hlavně skutkové závěry týkající se posouzení jeho zdravotního stavu, k němuž soud nemá (ani nemůže mít) odborné lékařské znalosti, na nichž takové posouzení závisí. S ohledem na to i s přihlédnutím k důkaznímu návrhu žalované soud nechal vypracovat posudek o invaliditě žalobce Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též jako „posudková komise“), která soudu předložila posudek ze dne 25. 9. 2024, evidenční číslo X (dále též jako „posudek MPSV“). Posudek MPSV byl vypracován komisí ve složení z předsedy komise X., dalšího lékaře X s odborností interní lékařství a tajemníka X. pokračování 5 20 Ad 7/2024 22. Posudková komise dospěla na základě předložené spisové dokumentace Městského soudu v Praze, dokumentace ČSSZ, předložených lékařských nálezů, že pracovní schopnosti žalobce byly až do dne úmrtí žalobce sníženy o 50 % a jedná se tak v případě žalobce o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995. Posudková komise u žalobce shledala jako rozhodující příčinu nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti jaterní cirhózu odpovídající kapitole XI (postižení trávicí soustavy), oddílu F (postižení jater), položce 1b (středně těžké poruchy) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje v rozmezí 30 % - 45 % s tím, že posudková komise konkrétní míru poklesu pracovní schopnosti žalobce určila ve výši 45 %, tj. horní hranice stanoveného procentního rozmezí. Komise procentní míru poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky o posuzování invalidity ještě zvýšila 5 % s ohledem na pracovní anamnézu na celkových 50 %. Na rozdíl od posudku Institutu posuzování zdravotního stavu při stejné stanovené rozhodující příčině nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce posudková komise vyšší míru poklesu pracovní schopnosti žalobce, kterou dále navýšila vzhledem pracovní anamnéze a dalším zdravotním postižením. Posudková komise stanovila platnost posudku až do úmrtí žalobce.

23. Požadavky na kvalitativní stránku posudku jsou stanoveny judikaturou Nejvyššího správního soudu, který např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019 č.j. 8 Ads 138/2017-40 k tomu uvedl, že: „Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009 - 38).” 24. V řízení předložený posudek pak splňuje všechny formální náležitosti vyžadované § 7 vyhlášky o posuzování invalidity a soud jej vyhodnotil jako úplný, celistvý a přesvědčivý ve smyslu shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Z uvedeného posudku je zřejmé, na základě, jakých úvah dospěla posudková komise k odlišnému hodnocení zdravotního stavu žalobce oproti posudkovým lékařům žalované, kdy posudková komise zhodnotila postižení žalobce podle stejného zařazení do příslušné položky přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, avšak zvolila vyšší konkrétní míru poklesu pracovní schopnosti žalobce s ohledem na další podklady doložení v rámci soudního řízení, kterou dále navýšila s ohledem na další zdravotní postižení žalobce a pracovní anamnézu. Účastníci řízení pak k obsahu posudku ani ke složení posudkové komise nic nenamítli. V projednávané věci soud tedy nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro jakékoli pochybnosti o správnosti posudkových závěrů posudku MPSV, pročež se o tyto při svém rozhodování ponejvíce opřel.

VI. Závěr a náklady řízení pokračování 6 20 Ad 7/2024

25. Z posudku MPSV tak má soud za prokázané, že se u žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí jednalo o invaliditu druhého stupně. Napadené rozhodnutí bylo tudíž zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, a proto je městský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil, a to včetně prvostupňového rozhodnutí (§ 78 odst. 3 s.ř.s.), a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 5 s.ř.s. je žalovaná v dalším řízení vázána právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil. Podle § 78 odst. 6 s.ř.s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí.

26. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalovaná ve věci neměla úspěch, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalobce žádné náklady řízení neprokázal, a proto mu zdejší soud jejich náhradu nepřiznal, přestože byl v řízení úspěšný.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze, dne 27. dubna 2026 JUDr. Tomáš Švec, Ph.D. v. r. samosoudce