20 Az 31/2025

Rubrum

č. j. 20 Az 31/2025-23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. v právní věci žalobce F. U., narozený dne X státní příslušnost X bytem v ČR: X zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2025, č. j. OAM-932/ZA-ZA11-K01-2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu rozhodnuto tak, že mezinárodní ochrana podle 2 20 Az 31/2025 § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) se neuděluje.

II. Podstatný obsah žaloby

2. Žalobce ve své žalobě nejprve stručně shrnul průběh správního řízení. Uvedl, že žádost o mezinárodní ochranu podal v souvislosti s tíživou životní situací v domovském státě, kde si byl nucen vypůjčit finanční prostředky od lichvářů za účelem úhrady léčby nemocné matky. Dluh nebyl schopen plně splatit, přičemž věřitel přijatou část plnění započetl pouze na úroky a nadále po žalobci vymáhá celou dlužnou částku. Žalobci i jeho dětem bylo ze strany věřitele vyhrožováno. Žalobce zdůraznil, že se nemůže domoci ochrany u policejních orgánů, které by podle jeho přesvědčení stranily věřiteli, mimo jiné i z důvodu jeho etnické příslušnosti.

3. Žalobce namítal, že ačkoliv jeho potíže vycházejí ze soukromoprávního vztahu, nelze jeho žádost zamítnout bez hlubšího posouzení schopnosti státu poskytnout mu ochranu. Uvedl, že v jeho domovském státě je neuhrazení dluhu kriminalizováno, čímž spor přerůstá do roviny veřejnoprávní a může vést k postihu ze strany státních orgánů. V této souvislosti vytkl žalovanému, že se nezabýval funkčností policejních složek. Podle žalobce napadené rozhodnutí obsahuje pouze obecné hodnocení situace v zemi původu a nezohledňuje jeho individuální okolnosti. Žalobce dále konstatoval, že žalovaný nepostupoval v souladu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“), neboť řádně nezjistil skutkový stav věci a opřel své závěry o nedostatečné podklady, mimo jiné o dokument vytvořený jím samotným. Zdůraznil rovněž, že se žalovaný nevypořádal s jeho obavami z možné zaujatosti policie ani s otázkou, zda existuje účinný prostředek ochrany proti jejímu případnému nečinnému či nezákonnému postupu.

4. Žalobce byl toho názoru, že dostatečně předestřel svůj azylový příběh a poukázal na reálné riziko pronásledování či vážné újmy v případě návratu do vlasti. Dle jeho názoru žalovaný nepřihlédl k zásadám vyplývajícím z Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků vydané OSN v roce 1992, zejména k tomu, že žadatel není vždy schopen svá tvrzení doložit důkazy a v pochybnostech má být rozhodnuto v jeho prospěch. Postoj žalovaného, který označil jeho tvrzení za nevěrohodná, považoval za nepodložený a založený na obecných spekulacích. Dle žalobce správní orgán rezignoval na svou povinnost aktivně zjišťovat skutkový stav a bagatelizoval jeho tvrzení.

5. Žalobce rovněž namítal nedostatečné posouzení podmínek pro udělení humanitárního azylu, když žalovaný nehodnotil jeho ekonomickou a rodinnou situaci, zejména povinnost zajišťovat obživu nemocné matky a čtyř dětí.

6. Žalobce tvrdil, že žalovaný jednak odmítl přispět svou aktivní činností ke zjištění skutkového stavu věci, a také nerespektoval obecné pravidlo, kdy se v pochybnostech a při nemožnosti ověřit tvrzení žadatele rozhodne v jeho prospěch. To vedlo k bagatelizaci tvrzení žalobce v řízení před správním orgánem. Dle názoru žalobce je zjevné, že jím uváděné skutečnosti svědčí pro důvodnost přiznání azylu, respektive doplňkové ochrany, přičemž poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), č. j. 2 Azs 423/2004-81, kde je uvedeno, že smyslem institutu azylu a zákona o azylu není pouze ochrana systematických či celoživotních disidentů, ale také všech jednotlivců, kteří jsou ve své zemi původu ohrožováni pro uplatňování svých politických práv. 3 20 Az 31/2025 Žalobce spatřoval ohrožení v nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení či trestání. Dle rozhodnutí NSS č. j. 2 Azs 71/2006-82 je povinností správního orgánu nevystavit žadatele o azyl mučení, nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestání, pokud hrozí reálné nebezpečí, že bude takovému jednání vystaven. Podle žalobce nelze vyloučit existenci tohoto nebezpečí po návratu do vlasti, byť nikoliv ze strany státní moci, ale ze strany soukromé osoby, přičemž v důsledku korupce v řadách státních orgánů se nemůže na tyto obrátit se žádostí o pomoc při ochraně před věřiteli. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozsudek NSS č. j. 3 As 60/2006-46, který dovodil, že soud je v odůvodnění povinen uvést, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyložit, které skutečnosti má za prokázané a které nikoli, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce.

7. Žalobce uvedl, že žalovaný porušil své povinnosti, když řádně nevypořádal jeho obavy. Tento závěr opřel o rozsudek NSS, č. j. 8 Afs 75/2005-130, ve kterém je konstatováno, že z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Pokud by tomu tak nebylo, rozhodnutí by bylo nepřezkoumatelné, neboť by nedávalo dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Žalobce byl toho názoru, že napadené rozhodnutí nemá vzhledem k výše popsaným důvodům povahu řádného, přesvědčivého a přezkoumatelného rozhodnutí. Vydáním napadeného rozhodnutí bylo podle něj zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces.

8. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k novému projednání a rozhodnutí.

III. Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě zrekapituloval skutkový stav věci a vyjádřil se k žalobní argumentaci. Popřel oprávněnost žaloby a nesouhlasil s ní, neboť dle jeho názoru neprokazuje nezákonnost napadeného rozhodnutí.

10. Žalovaný odkázal na obsah správního spisu, zejména na žádost o udělení mezinárodní ochrany, výpověď žalobce a napadené rozhodnutí. Konstatoval, že důvodem podání žádosti o mezinárodní ochranu je obava z návratu do vlasti, jelikož tam má dluhy u banky a dalšího soukromého věřitele, přičemž se v této souvislosti domnívá, že by tam z důvodu své X národnosti nenalezl státní ochranu.

11. Žalovaný upozornil na zjevnou účelovost podané žádosti, kdy její podání pro žalobce evidentně představovalo poslední možnost, jak si na území České republiky (dále jen „ČR“) legalizovat svůj další pobyt a vyhnout se návratu do vlasti. Žalovaný dále připomněl, že institut mezinárodní ochrany je výjimečným institutem umožňujícím legální pobyt na území ČR a nelze ho zaměňovat nebo jím nahrazovat jiné formy pobytu upravené v zákoně o pobytu cizinců. Podotkl, že výjimečné okolnosti, které by mohly být důvodem pro udělení doplňkové ochrany, v případě žalobce seznat nelze.

12. Žalovaný uvedl, že zohlednil žalobcem uvedené skutečnosti a k těmto shromáždil relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu žalobce. Rozsah zjišťování skutkového stavu dle žalovaného odpovídá předpokladům pro vydání rozhodnutí a rozhodnutí je patřičně odůvodněno. 4 20 Az 31/2025 13. Žalovaný neshledal důvody k udělení mezinárodní ochrany dle ustanovení § 12 písm. a), § 12 písm. b) ani § 13 zákona o azylu. Žalobci dle žalovaného nesvědčily ani důvody pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a a § 14b zákona o azylu.

14. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

IV. Obsah správního spisu

15. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti.

16. Žalobce podal dne 18. 8. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Při poskytnutí údajů dne 26. 8. 2025 sdělil, že se narodil ve městě X v X (dále jen „X“), je X státním příslušníkem, X národnosti, hovoří rusky. Vyznává X, politické přesvědčení nemá, členem žádné strany nikdy nebyl. Je rozvedený a má čtyři děti, které jsou všechny dospělé a X státní příslušnosti. Ve vlasti naposledy bydlel v Ul. X 67 v X. Z vlasti poprvé vycestoval dne 23. 11. 2023, kdy přes Turecko přiletěl do ČR. Nikdy neměl vízum ani povolení k pobytu v jiném státě. Je zdravý. Nikdy nebyl v žádném státě trestně stíhán. O mezinárodní ochranu žádá, jelikož jeho děti dospěly a on má malý dluh, jelikož jeho matka byla nemocná. Poslední dobou neměl práci, bylo těžké ji najít. Jeden známý mu doporučil jet do ČR, údajně lze zde vydělat na splacení dluhu. Zaplatil 6000 dolarů za to, že ho do ČR vezme a vše mu ukáže. Důvodem jeho žádosti je dluh, pro který mu věřitel začal vyhrožovat a on musel z vlasti odjet.

17. Dále je ve správním spise založen protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 26. 8. 2025. Při tomto úkonu žalobce uvedl, že se rozhodl opustit vlast ze dne na den poté, co se začaly stupňovat výhrůžky a obával se vycházet ven. Známý mu doporučil vycestovat a vydělat si peníze, rozhodl se tedy odjet. Trvalo mu až dva měsíce, než si vše vyřídil. Bylo to na začátku října 2023. ČR si nevybral, známý mu to doporučil. Po příletu ho odvezli do nějakého skladu, který patřil osobám ukrajinské národnosti. Za první měsíc mu nedali žádný plat. Řekli mu, že ty peníze dají na benzín a převaděče. Druhý měsíc dostal drobné, zbytek měl jít na ubytování. Třetí měsíc se toto opakovalo. Po čtyřech měsících odtamtud odešel. Poté začal v květnu pracovat v zemědělství, ale byl tam jenom jeden měsíc, následně už práce nebyla. Následně měl příležitostné práce, posléze přijel do Prahy a pracoval tam na stavbách. Vydělal si na byt a stravu. Něco z vydělaných peněz posílal do vlasti. K okolnostem původu svého dluhu uvedl, že si půjčil peníze, protože hodně členů jeho rodiny mělo koronavirus, a ve vlasti byla léčba drahá. V dané době také provdal svoji mladší dceru. V tu dobu byl bez práce. Půjčil si 10 milionů tenge od banky a poté 6000 dolarů od jednoho člověka, který mu přislíbil s předchozím dluhem pomoci za částku 6000 dolarů. Od banky si půjčil v období od roku 2021 do roku 2023. Od věřitele neobdržel žádné peníze, částka byla za pomoc. Tuto pomoc mu poskytl muž jménem Rasul Fazol, jeho příjmení nezná. V době, kdy vlastnil obchod, chodil k němu jako obchodní zástupce, kupoval si u něj zboží. Řekl mu, že kvůli dluhu má zablokovanou kartu a Rasul Fazol mu nabídl pomoc. Před rokem si žalobce zablokoval jeho číslo, protože když již byl v ČR, tak mu tento muž hodně vyhrožoval. Poslal proto synovi peníze a syn tomuto muži část dluhu splatil, zaplatil mu 2000 dolarů. Ten muž ale řekl, že šlo jen o úroky, a že zbývá zaplatit 6000 dolarů, načež mu žalobce řekl, že už mu nic nezaplatí. Věřitel popřel, že od něj nějaké peníze obdržel ani mu nedal potvrzení. Žalobce poslal synovi další 2000 dolarů, které má stále u sebe, protože jim věřitel vyhrožuje. Vyhrožovat mu věřitel začal asi v březnu nebo dubnu roku 2024. Odjel z X kvůli dluhům a bojí se vrátit kvůli výhrůžkám. Věřitel mu neumožnil na dluh vydělat a on se nemůže vrátit, protože dluh narůstá. Věřitel mu hrubě 5 20 Az 31/2025 vyhrožoval s tím, že on je X a žalobce X, a že tam nebude moci žít. Vyhrožoval mu pouze telefonicky. Volal mu třikrát nebo čtyřikrát, poté si ho žalobce zablokoval. Pochopil, že je věřitel lichvář. Naposledy s ním byl v kontaktu v březnu nebo v dubnu roku 2024. K dotazu žalovaného, proč přišel požádat o azyl až nyní, uvedl, že již v roce 2024 mu známí navrhli, aby šel požádat, on si ale myslel, že tu bude nějakou dobu pracovat a potom se vrátí. Jeho dětem ale volali z cizích čísel, ptali se na něj a on začal mít strach. Dětem volali velmi často a ony se teď na něj zlobí. Děti se se žádostí o pomoc nikam neobracely, jelikož ten dluh u banky pořád existuje a ony to nyní vědí. Žalobce neví, jestli mohly obtěžující telefonáty hlásit policii, on je o to ale nežádal a věřitel na děti již možná netlačí, protože ví, že by se mohly na policii obrátit. Na policii by se obrátit mohl, pokud by měl dluh pouze u soukromé osoby, ale protože má dluh ještě v bance, tak se na ni obrátit nemůže. Policie by ho vnímala jako nezodpovědného, protože svůj dluh bance již dva roky nesplácí a policie ho nebude chránit. Dodal, že banky, soudy, policie, všichni jsou dle jeho názoru příbuzní, je to monopol, policie nebude chránit jeho, ale své lidi, navíc on je X a jiné národnosti to mají v X horší, například nedostanou navržený splátkový kalendář, jako X. K dotazu žalovaného, zda měl kvůli své národnosti ve vlasti nějaké potíže, uvedl, že když chtěl něco prodávat, tak mu nedovolili otevřít si obchod tam, kde chtěl, ale sami mu udělili místo, ale takové, kam nechodili lidi. Stěžovat si nemělo smysl. Řekli mu tehdy, že mu místo dají někde jinde, a že o svá práva se může hlásit v X. Jednali by takto s jakoukoliv jinou národností, nejenom s X. Na upozornění žalovaného, že do protokolu účastníka správního řízení dne 25. 3. 2025 uvedl, že mu ve vlasti nic nehrozí a není mu známa žádná překážka jeho vycestování, reagoval slovy, že mu možná jinak položili otázku, a také tam žádal o dokumenty a zde žádá o ochranu. K dotazu, jaká by byla jeho situace, kdyby se musel vrátit do vlasti, uvedl, že se bojí, že by ho někdo zavraždil. Někdo ze strany věřitele nebo ze strany banky, bojí se i banky, protože u nich jsou banky v soukromých rukou. Sice mu nevyhrožovali, ale telefonovali mu, že se obrátí na soud. Popřel, že by měl ve vlasti nějaké konkrétní problémy se státními či bezpečnostními orgány. Jiné skutečnosti neuvedl a na podporu svých tvrzení nedoložil ani žádné doklady, dokumenty, či jiné materiály. Využil zpětného přetlumočení textu protokolu o pohovoru, nevyjádřil vůči zápisu pohovoru žádné námitky a protokol bez připomínek podepsal.

18. Do správního spisu byla jako podklad založen materiál z řízení o správním vyhoštění žalobce č. j. KRPA-275505-2/ČJ-2025-0000022 ze dne 8. 8. 2025 a zprávy o zemi původu Informace OAMP – X – Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 13. března 2024 (dále jen „Informace OAMP o politické situaci“), Informace OAMP – Zahraniční mobilita a návraty do země ze dne 12. dubna 2024 (dále jen „Informace OAMP o zahraniční mobilitě“), Informace OAMP – Postavení dlužníků v X ze dne 29. září 2025 (dále jen „Informace OAMP o postavení dlužníků“), Informace OAMP – Policie ze dne 25. února 2025 (dále jen „Informace OAMP o fungování policie“), Informace MZV ČR č.j. 108700-6-2025- MZV/LPTP ze dne 10. dubna 2025 (dále jen „Informace MZV o výjezdu a návratu“) a Informace OAMP – Situace X v X ze dne 9. září 2025 (dále jen „Informace OAMP o situaci X“).

19. Z Informace MZV o výjezdu a návratu plyne, že státní orgány X neomezují svobodu pohybu svých občanů při výjezdu do zahraničí. Zajímá je však účel pobytu. Velice pravděpodobně shromažďují informace o pohybu svých občanů a snaží se monitorovat činnost svých občanů v zahraničí. Vzhledem k povaze režimu v X však MZV nedisponuje v těchto oblastech relevantními informacemi. Do zahraničí cestují občané X z důvodu práce, studia, turistiky či obchodu. Cesty za prací a studiem jsou běžné, za 6 20 Az 31/2025 prací cestují občané X do Ruské federace, EU i Asie a Blízkého východu. Za studiem cestují do Ruské federace, EU či USA. Při svém návratu do X se jeho občané nesetkávají s problémy, v případě dlouhodobého nelegálního pobytu v zahraničí jsou po návratu postihováni standardními formami. V případě neúspěšné žádosti o udělení mezinárodní ochrany v zemích EU nejsou navrátivší se osoby nijak postihovány, pokud mají v pořádku doklady vyhotovené příslušným státem EU.

20. Z Informace OAMP o fungování policie plyne, že od roku 1991 došlo k řadě reforem majících za cíl přiblížit fungování X policie zahraničním státům (např. USA, Gruzie), jejich reálný dopad byl však omezený. Vize policie je formulována v dokumentu X 2050. Její fungování a materiální zabezpečení je však nepoměrně lepší ve velkých městech než ve venkovských oblastech. V průběhu roku 2022 došlo k přijetí dalších reforem, přesto se však X policie potýká s nízkou důvěrou ze strany společnosti, mimo jiné z důvodu korupce. V obecné rovině v zemi klesla kriminalita v návaznosti na přechozí omezení během pandemie COVID-19 a využití moderních technologií, díky kterým se daří řešit běžnou kriminalitu. Nahlášení běžného zločinu spáchaného cizí osobou nepředstavuje dle uvedené informace problém a postižené osoby jsou ochotny se na policii obracet. Nahlásit jakoukoliv událost je možné jak osobně, tak anonymně prostřednictvím online formuláře. Status podané žádosti lze také sledovat online. Co se vyšetřování týče, z výročních zpráv o stavu lidských práv v X plyne, že policie se po dopadení pravděpodobného pachatele často uchyluje k využívání nepřiměřené síly a mučení při snaze získat přiznání. Zejména pokud pachatel není okamžitě znám, může docházet k absenci vyšetřování ze strany policie, a to ve snaze udržet si statistiky objasněnosti. V případě této nečinnosti lze podat anonymní stížnost k odpovědné kanceláři prokurátora, který na dané trestní řízení dohlíží, popřípadě k vyšší instanci v rámci policie či k příslušnému odboru vnitřní bezpečnosti policie. Stížnost soudní cestou není efektivní. Lze také vznést podnět k ombudsmanovi, či na kancelář prezidenta republiky. Co se trestných činů spáchaných na základě nenávisti (náboženské, národnostní, rasové, genderové apod.) týče, jejich počet se v posledních letech snižoval. Z let 2023 a 2024 však nejsou tyto informace k dispozici.

21. Dle Informace OAMP o politické situaci v X zákon zakazuje mučení a jiné nelidské zacházení. Již výše bylo zmíněno, že se objevovaly informace o tom, že bezpečnostní složky používaly mučení i jiné špatné zacházení, zpravidla ve snaze zajistit si doznání. Ke stíhání a odsouzení pachatelů tohoto zacházení docházelo jen zřídka, zpravidla vázané na medializaci případu.

22. Z Informace OAMP o zahraniční mobilitě plynou obdobné informace jako z Informací MZV o výjezdu a návratu, soud tedy odkazuje na shrnutí výše.

23. Dle Informace OAMP o postavení dlužníků se X dlouhodobě potýká s velkým množstvím mikro půjček a vysokou mírou zadlužení svých občanů. Agentura pro finanční monitoring (FMA) zároveň odhalila závažná porušení zákona ze strany šesti mikro-finančních organizací, které nutily dlužníky splácet půjčky v mnohonásobné výši, než byla původní částka. Dlužníci byli také nuceni platit za dodatečné služby, čímž se dostávali do dluhové pasti. V březnu 2025 proto X představil novou regulaci úvěrových agentur s cílem zamezit neetickým půjčkám. Problematiku velkého zadlužení také řeší zákon z roku 2023 o osobním bankrotu. Vyhlášení osobního bankrotu ovšem nezbavuje dlužníky všech závazků – povinné zůstává například placení výživného, náhrada škody na zdraví či životě nebo škody způsobené trestným činem. Dlužník po vyhlášení bankrotu nesmí po dobu pěti let čerpat nové úvěry (kromě drobných půjček), ani 7 20 Az 31/2025 poskytovat ručení. Během soudního řízení dlužník také nesmí cestovat do zahraničí, s výjimkou léčby, doprovodu příbuzného na léčení nebo účasti na pohřbu blízké osoby v zahraničí. Vymáhání dluhů se řídí zákonem o exekucích. Nespadá tedy pod trestní zákon a není trestně stíháno. Výjimku tvoří případy, kdy se jedná o dluh způsobený neplacením výživného.

24. Dle poslední zmíněné informace Ústava X zakazuje diskriminaci a narušování tzv. mezietnické harmonie a garantuje rovnost před zákonem. V roce 2009 přijal mimo to tehdejší prezident X Doktrínu národní jednoty, která měla za cíl posílení mezietnické harmonie. V rámci této doktríny byly vyzdviženy klíčové principy: jedna země, jeden osud, různé původy, stejné příležitosti a rozvoj národního ducha. Předseda X etnokulturních sdružení v X uvádí, že X nevnímají napětí mezi X a X a ani dalšími etnickými skupinami v zemi. Podle jiných zdrojů však mohou někteří X čelit specifickým výzvám a problémům, zejména ve venkovských oblastech, kde je například nižší šance pro ženy získat policejní ochranu. Někteří X vnímají diskriminaci při náboru do zaměstnání, kdy zaměstnavatelé preferují etnické X před menšinami z důvodu domnělé nižší produktivity.

25. Dne 29. 8. 2025 byl žalobce předvolán k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř., které mělo proběhnout dne 1. 10. 2025. Žalobce se k tomuto správnímu úkonu nedostavil, o čemž žalovaný učinil dne 1. 10. 2025 úřední záznam.

26. Následně žalovaný vydal dne 6. 10. 2025 napadené rozhodnutí. K jeho převzetí byl žalobce dne 22. 10. 2025 předvolán na den 30. 10. 2025. Rozhodnutí si žalobce převzal, čímž nabylo právní moci podle § 31a zákona o azylu.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

27. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“) a § 32 odst. 9 zákona o azylu.

28. Soud ve věci rozhodl bez jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s., když žalobce s tímto postupem nevyjádřil svůj nesouhlas a žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasil.

29. Podle ustanovení § 2 odst. 4 zákona o azylu se pronásledováním rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.

30. Podle ustanovení § 2 odst. 6 zákona o azylu [p]ůvodcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou. 8 20 Az 31/2025 31. Podle ustanovení § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

32. Podle ustanovení § 14 zákona o azylu, ve znění účinném do 30. 9. 2025, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

33. Podle přechodného ustanovení zavedeného zákonem č. 314/2025 Sb., čl. II, bod 1, v řízeních podle zákona č. 325/1999 Sb. zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona provádí Ministerstvo vnitra jednotlivé úkony podle ustanovení upravujících vedení řízení uvedených v zákoně č. 325/1999 Sb., ve znění účinném ke dni provádění příslušného úkonu.

34. Podle přechodného ustanovení zavedeného zákonem č. 314/2025 Sb., čl. II, bod 9, v řízeních podle bodu 1 nelze ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona udělit národní humanitární azyl.

35. Podle ustanovení § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

36. Podle ustanovení § 14a odst. 2 zákona o azylu se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

37. Podle ustanovení § 23c zákona o azylu [p]odkladem pro vydání rozhodnutí mohou být zejména a) žádost o udělení mezinárodní ochrany a údaje k jejímu doplnění, b) protokol o pohovoru, c) přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství o státu jejího posledního trvalého bydliště.

38. Podle § 3 s. ř. [n]evyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

39. Podle ustanovení čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice členské státy pro dosažení souladu s odstavcem 1 zajistí, aby účinný opravný prostředek obsahoval úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU, a to alespoň v řízeních o opravném prostředku u soudu prvního stupně.

40. Žalobce předně namítal, že jeho žádost nelze zamítnout bez posouzení schopnosti státu zajistit mu ochranu, a to i přesto, že jeho potíže mají soukromoprávní základ. Zdůraznil, 9 20 Az 31/2025 že kriminalizace dluhu v domovském státě vede k riziku zásahu veřejné moci. Žalovanému vytkl, že nezkoumal funkčnost policie, nezohlednil jeho individuální situaci a řádně nezjistil skutkový stav, zejména se nevypořádal s obavami z neúčinné vnitřní ochrany a nemožnosti domoci se ochrany z důvodu jeho X národnosti.

41. Soud se při hodnocení otázky možného pronásledování žalobce v zemi původu ztotožňuje se závěry žalovaného. Podle rozsudku NSS ze dne 30. 6. 2005, č. j. 4 Azs 440/2004-53, „[p]otíže se soukromými osobami v domovském státě, spočívající např. ve vyhrožování, vydírání apod. nelze považovat bez dalšího za důvody pro udělení azylu. Za pronásledování se považuje ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak, nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním.“ V podobném duchu se nese i rozsudek téhož soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. 7 Azs 43/2008-47, podle nějž „[t]vrzené obavy z vyhrožování ze strany soukromých osob a případně i z jejich násilného jednání, třeba i odůvodněné, by se mohly stát důvodem pro udělení azylu pouze tehdy, pokud by státní orgány země původu takové ohrožení podporovaly, tolerovaly, organizovaly, záměrně trpěly, nezajistily účinnou ochranu apod. Případná nižší efektivita takové ochrany v konkrétních podmínkách té které země však ještě nečiní z takového ohrožení ‚pronásledování‘, a tedy ani azylový důvod.“ V kontextu citované judikatury a § 2 odst. 6 zákona o azylu lze na soukromé osoby jako na původce pronásledování pohlížet tehdy, jestliže se není možné v domovském státě domoci ochrany před jejich protiprávním jednáním, případně pokud je tyto složky skrytě či otevřeně podporují. Žalobce v průběhu správního řízení uvedl, že se nemůže obrátit na policii, neboť by jej vzhledem k nesplácenému bankovnímu dluhu považovala za nezodpovědného a neposkytla by mu ochranu. Zdůraznil, že státní instituce jsou vzájemně propojené a policie by spíše chránila zájmy věřitelů než jeho. Zároveň však žalobce výslovně uvedl, že ve vlasti neměl žádné problémy se státními orgány. Soud přitom z Informace OAMP – Policie ze dne 25. února 2025 zjistil, že policie v X poskytuje ochranu obětem běžné kriminality a že v případě její nečinnosti jsou k dispozici opravné prostředky, zejména možnost podat stížnost k vyšší policejní instanci či k prokuratuře. Současně z Informace OAMP – Situace X v X ze dne 9. září 2025 vyplývá, že ani příslušnost žalobce k etnické menšině sama o sobě neznamená, že by byl zbaven přístupu k policejní ochraně, primárně pokud pochází z velkého města X, kde je dostupnost této ochrany vyšší a existují i další instanční mechanismy. K žalobcově námitce kriminalizace dluhu v zemi původu soud uvádí, že dle Informace OAMP o postavení dlužníků se v X problematika zadlužení řeší primárně prostředky soukromého práva. Vymáhání pohledávek je upraveno zákonem o exekucích a nepodléhá trestnímu postihu, s výjimkou specifických případů, jako je neplacení výživného. Současně je nutno zohlednit, že X právní řád reagoval na vysokou míru zadlužení obyvatel přijetím zákona o osobním bankrotu, který poskytuje dlužníkům nástroje k řešení jejich finanční situace. Soud tedy neshledal důvodnou obavu žalobce, že by mu z titulu neuhrazeného dluhu hrozil trestní postih ze strany státních orgánů. Soud proto konstatuje, že žalovaný provedl zjišťování skutkového stavu v rozsahu, který odpovídá předpokladům pro vydání rozhodnutí a došel k závěru, že domovský stát žalobce je schopen ho ochránit v případě násilí ze strany věřitele. Námitka pronásledování ze strany věřitele je proto nedůvodná.

42. Žalobce dále rozporoval neudělení humanitárního azylu. K tomu soud uvádí, že s účinností od 1. 10. 2025 bylo ustanovení § 14 zákona o azylu zrušeno zákonem č. 314/2025 Sb., přičemž podle přechodných ustanovení nelze humanitární azyl udělit 10 20 Az 31/2025 ani v řízeních zahájených před tímto datem. Žalovaný proto postupoval v souladu s právní úpravou, pokud se touto otázkou nezabýval.

43. Žalobce dále obecně namítl, že žalovaný bagatelizoval jeho tvrzení a nepostupoval dostatečně aktivně při zjišťování skutkového stavu. Soud k tomu konstatuje, že uvedené námitky byly uplatněny toliko v obecné rovině, aniž by žalobce konkretizoval, v čem konkrétně měl žalovaný pochybit při zjišťování skutkového stavu, jaké skutečnosti či důkazy opomenul. Žalobce rovněž nenavrhl provedení žádných důkazů, které by jeho tvrzení podporovaly.

44. K těmto námitkám soud uvádí, že žalovaný se tvrzeními žalobce zabýval v rozsahu nezbytném k posouzení věci, přičemž vycházel jak z jeho výpovědi, tak z aktuálních informací o zemi původu, a opatřil si dostatečné podklady pro vydání svého rozhodnutí. Žalovaný se výslovně zabýval způsoby poskytování státní ochrany v X, včetně fungování policejních orgánů, přičemž své závěry opřel o relevantní zprávy o zemi původu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že tvrzení žalobce nebagatelizoval, nýbrž je podrobil řádnému právnímu posouzení a přesvědčivě vysvětlil, proč z nich nelze dovodit splnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany. V souvislosti s posouzením podmínek pro udělení doplňkové ochrany žalovaný rovněž dostatečně odůvodnil, že bezpečnostní situace v zemi původu je stabilní, neprobíhá tam ozbrojený konflikt a návraty neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu probíhají zpravidla bez obtíží, přičemž tyto osoby nejsou z tohoto důvodu ze strany státních orgánů diskriminovány ani znevýhodňovány. Soud proto uzavírá, že žalobní námitky směřující proti posouzení podmínek pro udělení doplňkové ochrany nejsou důvodné.

45. Další žalobní námitka se týká využití nepřípustných podkladů žalovaným při dokazování a rozhodování v projednávané věci. Zákon o azylu v § 23c uvádí demonstrativní výčet podkladů, jichž lze pro rozhodnutí o mezinárodní ochraně použít. Žalovaný opřel závěry napadeného rozhodnutí o žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany, protokol zachycující pohovor s žalobcem, a také o výše zmiňované zprávy, které obsahují informace o státu původu žalobce, tedy o X. Judikatura NSS (například rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008-71) k problematice podkladů dodává, [ž]e informace o zemi původu, které si správní orgán obstará za účelem zjištění reálií v zemi původu při hodnocení důvodnosti obav z pronásledování, musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné. Podklady shromážděné žalovaným tedy dle názoru soudu splňují veškeré požadavky na ně kladené příslušnou zákonnou úpravou i judikaturou. Soud dále konstatuje, že ani zákon, ani judikatura nezakazují žalovanému zpracovávat podklady, o něž později opírá svá rozhodnutí, a to za předpokladu, že dodrží již zmiňované požadavky příslušné zákonné úpravy a judikatury. Nad rámec již řečeného soud podotýká, že k možnostem a způsobům dokazování v řízení o mezinárodní ochraně se ve své judikatuře mnohokrát vyjadřoval též NSS, například v rozsudku ze dne 23. 9. 2024, č. j. 5 Azs 144/2024-31, z nějž plyne, že „[ž]adatel nese břemeno tvrzení, které je dále ve vzájemné interakci se správním orgánem rozvíjeno a doplněno i břemenem důkazním. V aplikační praxi se v tomto směru hovoří o tzv. sdíleném důkazním břemenu, neboť je rozloženo mezi žadatele a správní orgán. Prokazovat jednotlivá fakta je povinen primárně žadatel (byť především vlastní věrohodnou výpovědí), nicméně správní orgán je povinen zajistit k dané žádosti o mezinárodní ochranu maximální možné množství důkazů, a to jak těch, které vyvracejí výpověď žadatele, tak těch, co ji podporují.“ Uvedená konstrukce, kdy podstatná část tíhy 11 20 Az 31/2025 důkazního břemene leží na správním orgánu, a nikoliv, jak je ve správním řízení obvyklé, na žadateli, zároveň nebrání tomuto účastníku řízení předložit jiné důkazní návrhy, jimiž svá skutková tvrzení podpoří. Tuto příležitost žalobce měl, žalovaný mu v souladu s § 36 odst. 3 s. ř. umožnil se dne 1. 10. 2025 seznámit s podklady pro rozhodnutí a tyto doplnit. Žalovaný by musel vzít tyto podklady v potaz, popřípadě vysvětlit důvody, proč tak neučinil. Žalobce však této příležitosti nevyužil, a to ani v řízení před zdejším soudem. Tato námitka tak rovněž není důvodná.

46. Pokud žalobce rozporoval, že se v zemi původu nemohl domoci ochrany státních orgánů z důvodu jejich korupce, soud uvádí, že ani tato námitka neobstojí. Žalobce totiž sám uvedl, že se na policii vůbec neobrátil, přičemž své tvrzení o nefunkčnosti státní ochrany opíral toliko o vlastní domněnky. Z informací o zemi původu, z nichž žalovaný vycházel, naopak vyplývá, že policie v X poskytuje ochranu obětem běžné kriminality a že v případě její nečinnosti existují institucionální mechanismy nápravy. Skutečnost, že v zemi existují korupční rizika, sama o sobě neznamená, že by stát byl systémově neschopen nebo neochoten poskytnout ochranu, zejména pokud žalobce žádný pokus o její vyhledání neučinil.

47. Ani námitka porušení zásady rozhodování v pochybnostech ve prospěch žadatele není podle soudu důvodná. Ze spisu ani z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by žalovaný považoval výpověď žalobce za nevěrohodnou nebo že by v jeho tvrzeních shledal rozpory či nejasnosti, které by bylo nutné vykládat v jeho prospěch. Žalovaný naopak vycházel z toho, že žalobcem tvrzené skutečnosti jsou pravdivé, avšak dospěl k závěru, že ani při jejich akceptaci nejde o pronásledování ani o hrozbu vážné újmy ve smyslu zákona o azylu, neboť se jedná o obtíže způsobené jednáním soukromých osob, jimž je v zemi původu k dispozici státní ochrana.

48. Žalobce v neposlední řadě namítl nenaplnění kritérií řádného, přesvědčivého a přezkoumatelného rozhodnutí. K přezkoumatelnosti a přesvědčivosti rozhodnutí se vyjádřil Ústavní soud (dále jen „ÚS“) v rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 2841/13. Dle ÚS s právem na spravedlivý proces koresponduje povinnost řádně odůvodnit rozhodnutí a vypořádat se se všemi důkazy i argumentačními tvrzeními účastníků řízení. Žalovaný v rámci řízení shromáždil potřebné podklady pro rozhodování, jejichž demonstrativní výčet je uveden v § 23c zákona o azylu. Soud proto uzavírá, že žalovaný postupoval při zjišťování skutkového stavu v souladu se zákonem, náležitě se vypořádal se všemi relevantními tvrzeními žalobce a své závěry přesvědčivě a přezkoumatelně odůvodnil. Napadené rozhodnutí tak netrpí vytýkanými vadami a uvedené námitky soud shledal nedůvodnými.

49. Pokud jde o nepřezkoumatelnost, žalobce vůbec neuvedl, v čem konkrétně tuto vadu spatřuje. V obecné rovině k tomu lze předeslat, že zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, u nichž pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2024, č. j. 5 As 341/2022-35, a ze dne 30. 9. 2024, č. j. 6 As 181/2024-29).

50. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neuvede-li správní orgán konkrétní důvody, o které své rozhodnutí opírá, a nevypořádá-li se s námitkami a argumentací účastníka řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006, č. j. 2 As 37/2006-63). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí nicméně není projevem nenaplněné představy o tom, jak podrobně by mělo být rozhodnutí odůvodněno. Jedná se o objektivní překážku, která 12 20 Az 31/2025 znemožňuje napadené rozhodnutí přezkoumat. Musí být tedy vykládána jako skutečná nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí kvůli nemožnosti zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. např rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2023, č. j. 7 As 113/2022-32, ze dne 8. 11. 2024, č. j. 5 As 200/2023-51, či ze dne 6. 12. 2024, č. j. 10 As 195/2024-33). Žalovaný přitom dostatečně popsal důvody, které jej k vydání napadeného rozhodnutí vedly a napadené rozhodnutí je tak odůvodněno dostatečným způsobem a není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

51. Rovněž není napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, kterou by bylo možné spatřovat např. ve vnitřní rozpornosti výroku, chybějících základních náležitostech či rozporu výroku s odůvodněním. Jednat by se mohlo i o případy, v nichž nelze rozeznat výrok a odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán (srov. např. bod 20 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 1 Afs 87/2021-30). Zdejší soud žádnou takovou vadu napadeného rozhodnutí neshledal. Ostatně žalobce nic konkrétního v podané žalobě neuvedl ani v tomto ohledu. Z napadeného rozhodnutí je zcela zřejmé, k jakým závěrům žalovaný dospěl a jakým způsobem rozhodl. Odůvodnění je rovněž v souladu s jeho výrokem a uvedené úvahy jsou srozumitelné a vnitřně konzistentní.

VI. Závěr a náklady řízení

52. Zdejší soud tak ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobních námitek v podobě, v jaké byly žalobcem uplatněny. Zároveň v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž by bylo nutno přihlížet z úřední povinnosti. Podanou žalobu proto zdejší soud zamítl podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou.

53. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků rozhodl zdejší soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s., a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. 13 20 Az 31/2025 V Praze, dne 1. června 2026 JUDr. Tomáš Švec, Ph.D. v. r. samosoudce