20 Az 33/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., v právní věci žalobců a) X, narozený dne X b) nezl. X, narozený dne X c) nezl. X, narozená dne X d) nezl. X, narozená dne X e) X, narozená dne X všichni státní příslušnost: X všichni zastoupeni Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobách žalobců a) a b) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2025, č. j. OAM- 1100/ZA-ZA12-K08-R4-2018, žalobkyně c) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2025, č. j. OAM-1041/ZA-ZA11-K08-R3-2022, žalobkyně d) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2025, č. j. OAM-153/ZA-P07-K08-R3-2021, a žalobkyně e) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2025, č. j. OAM-1099/ZA-ZA12-K08-R4-2018 takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2025, č. j. OAM-1100/ZA-ZA12-K08-R4-2018, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2025, č. j. OAM-1041/ZA-ZA11-K08-R3-2022, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2025, č. j. OAM-153/ZA-P07-K08-R3-2021, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

IV. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2025, č. j. OAM-1099/ZA-ZA12-K08-R4-2018, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 29 010,96 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců Mgr. Petra Václavka, advokáta. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobci se žalobami podanými Městskému soudu v Praze, který je spojil ke společnému řízení, neboť se jedná o příslušníky jedné rodiny, domáhali zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, jimiž žalovaný rozhodl o jejich žádostech o udělení mezinárodní ochrany tak, že mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) se neuděluje.

II. Podstatný obsah žalob

2. Žalobci ve všech čtyřech žalobách shodně uvedli, že důvod jejich žádostí o mezinárodní ochranu je společný a vyvstává z události v životě žalobce a). Příčinou jeho problémů bylo zaměstnání na pozici X u X, bývalého

X. Jeho úkolem bylo zaznamenávat výdaje a příjmy, provádět bankovní převody či sepisovat zprávy. Neměl však žádné rozhodovací pravomoci a veškeré operace prováděl pouze na pokyn či po schválení nadřízenými. X byl v roce X sesazen z X a rozpadl se tým, ve kterém působil žalobce a). Žalobce a) následně podal výpověď. X zahájila vyšetřování X ve věci

X. Přestože se žalobce a) na tomto projektu nepodílel, X jej telefonicky předvolala jako svědka a několikrát vyslýchala. X během těchto výslechů postupovala v rozporu se zákonem a hrubě zasáhla do jeho základních práv a svobod. Žalobce a) byl pod pohrůžkou vyzván k sepsání výpovědi, která by jistě měla za cíl očernit X či jinou zúčastněnou osobu. Když odmítl spolupráci, příslušník X jej udeřil do zátylku. Následně bylo vyhrožováno žalobci a) trestním stíháním či zabitím, pokud incident nahlásí, a také jeho manželce. Když v rámci následujícího výslechu žalobce a) opakovaně odmítl spolupracovat, příslušníci X jej dusili igelitovým sáčkem, surově zbili a znásilnili policejním obuškem. Žalobce a) proto souhlasil, že v nejbližší době shromáždí diskreditující informace o X, a byl upozorněn, že pokud slib nedodrží, budou potíže pokračovat. Byl přesvědčen, že vzhledem k zapojení bezpečnostních složek do celé záležitosti je podání stížnosti či trestního oznámení zcela zbytečné. Z důvodu značné citlivosti těchto událostí nevyhledal lékařskou pomoc. Manželce se o těchto událostech zmínil pouze velmi povrchně, s nikým jiným o nich nehovořil. Žalobce a) neměl v úmyslu slíbené informace poskytnout a s manželkou přijali preventivní opatření (nechodili na veřejnost, telefony měli vypnuté, později změnili telefonní čísla). Žalobci a) a e) odcestovali do České republiky, kde se narodily jejich děti, žalobci b), c) a d).

3. Žalobci v žalobách namítali, že žalovaný v napadených rozhodnutích nerespektoval závazný právní názor vyslovený v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2025, č. j. 20 Az 19/2024-50 (dále jen „předchozí rozsudek“), a porušil tak § 78 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Podle žalobců předchozí rozsudek žalovanému uložil, aby se v novém řízení důkladně a komplexně zabýval věrohodností výpovědí žalobce a) a jeho manželky podle obecně uznávaných indikátorů hodnověrnosti shrnutých v čl. 4 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU, zejména jejich vnitřní a vnější konzistencí, konkrétností, významem případných rozporů a plausibilitou ve světle relevantních informací o zemi původu. Žalobci tvrdili, že žalovaný tento pokyn nesplnil, neboť se v převážné části rozhodnutí omezil na popis obsahu pohovorů a na uvedení dílčích nesrovnalostí, aniž by je vyhodnotil v celkovém kontextu uvedených kritérií. Stručná úvaha žalovaného o nevěrohodnosti, obsažená v závěrečné části rozhodnutí a jeho doplnění, podle žalobců nepředstavuje důkladné a komplexní hodnocení, nýbrž nedostatečně odůvodněné setrvání na dřívějším závěru o nevěrohodnosti společného azylového příběhu.

4. Žalobci dále namítali nesprávné právní posouzení podmínek pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, případně doplňkové ochrany podle § 14a téhož zákona. Tvrdili, že azylový příběh žalobce a) a jeho manželky zakládá odůvodněný strach z pronásledování pro příslušnost k určité sociální skupině, kterou podle nich tvoří bývalí pracovníci X. Žalobci sice ocenili, že žalovaný opatřil informace o situaci v zemi původu, nesouhlasili však se závěry, které z těchto informací vyvodil. Žalobci rozporovali zejména závěr žalovaného, že samotný nízký stupeň demokracie v zemi původu nepostačuje pro poskytnutí mezinárodní ochrany. Poukázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 24. 2. 2004, č. j. 6 Azs 50/2003-89, podle něhož musí správní orgán v situaci důkazní nouze zohlednit špatný stav dodržování lidských práv ve prospěch žadatele. Dále odkázali na rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2020, č. j. 5 Azs 105/2018-46, k požadavku přiměřené pravděpodobnosti budoucího pronásledování a k významu dřívějšího pronásledování pro posouzení budoucího rizika. Podle žalobců žalovaný sám zjistil závažné nedostatky v oblasti dodržování lidských práv v X, zejména koncentraci moci v rukou prezidenta a vedení X, oslabený dohled nad bezpečnostními složkami a případy mučení či systematického fyzického a psychického násilí při výsleších za účelem získání přiznání nebo umlčení opozice. Ve spojení s výpovědí žalobce a) a jeho manželky, kterou žalovaný podle jejich názoru nezpochybnil logickým a komplexním způsobem, tyto skutečnosti podle žalobců zakládají více než hypotetickou možnost pronásledování, případně skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Žalobci konečně nesouhlasili s tím, že obnovení řízení v kauze X samo o sobě vylučuje jejich obavy. Namítali, že vzhledem k přetrvávajícím nedostatkům v oblasti ochrany lidských práv nelze z formální obnovy trestního řízení dovodit, že X nebo jiné X již nebudou mít o žalobce a) zájem ani že vůči němu nemohou opět uplatnit obdobné praktiky, jaké podle jeho tvrzení uplatňovaly před jeho odjezdem z X.

5. Na závěr svých žalob žalobci navrhli zdejšímu soudu, aby napadená rozhodnutí zrušil a věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve svém vyjádření ke všem čtyřem žalobám ze dne 10. 2. 2026 uvedl, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je obava z pronásledování žalobce a) ze strany X, která jej měla během výslechů morálně ponižovat a bít z důvodu jeho zaměstnání pro X. Důvody ostatních žalobců jsou odvozené od obav žalobce a) o jejich bezpečnost.

7. Žalovaný sdělil, že jde v dané věci již o třetí a čtvrté rozhodnutí po vrácení ať už krajským, či NSS. Dále uvedl, že si v návaznosti na závazný pokyn předchozího rozsudku obstaral konkrétní informace vážící se k azylovému příběhu především žalobce a) a věc podrobně podle pokynu soudu prověřil, přičemž se odkázal na podrobné pasáže uvedené v napadeném rozhodnutí.

8. Žalovaný uvedl, že žaloby považuje za nedůvodné. Žaloby v převážné části opakují domnělý azylový příběh a předchozí žalobní argumentaci. Je přesvědčen, že napadené rozhodnutí dnes již s odůvodněním s ohledem na výtky předchozích soudních rozhodnutí obstojí. Sdělení žalobců ve svém souhrnu nevedou v důsledku k předpokladům, jež by mohly být považovány za zdroj důvodných obav z pronásledování nebo vážné újmy. Ani doplňkovou ochranu žalobcům neudělil, protože na základě individuálního posouzení případu žalovaný neshledal přítomnost opodstatněných obav ze skutečného nebezpečí vážné újmy. Ani po zohlednění shromážděných podkladových informací o zemi původu zde nejsou skutečnosti, které by tvořily logický předpoklad vystavení žalobců riziku pronásledování nebo nebezpečí vážné újmy pro případ návratu do X, k čemuž žalovaný odkázal na konkrétní souvislosti uvedené v odůvodnění správních rozhodnutí.

9. Žalovaný shrnul, že neshledává obsah žalobních námitek způsobilý zpochybnit jím vyslovené závěry, a napadená rozhodnutí považuje za věcně správná, zákonná a přezkoumatelná, netrpící vadami vytýkanými v žalobě. Poukázal na rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 37/2003, který říká, že „poskytnutí azylu je specifickým důvodem pro povolení pobytu na území České republiky a není možno jej zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území České republiky tak, jak jsou upraveny zákonem č. 326/1999 Sb. O pobytu cizinců na území České republiky,“ a doplnil, že je v daném případě třeba, aby žalobci řešili svoji situaci v souladu s tímto zákonem.

10. Na závěr žalovaný navrhl zdejšímu soudu, aby podané žaloby jako nedůvodné zamítl.

IV. Obsah správního spisu

11. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti.

12. Žalobce a) podal dne 21. 12. 2018 žádost o udělení mezinárodní ochrany a následně byl žalovaným vyzván k poskytnutí údajů k této žádosti. Podle těchto údajů poskytnutých dne 2. 1. 2019 dříve používal příjmení X po otci a v roce X převzal příjmení X po dědečkovi. Je státním příslušníkem X, X národnosti a dorozumí se rusky, X, anglicky a turecky. Jeho náboženským přesvědčením je X. Nemá politické přesvědčení, nikdy nebyl členem žádné politické strany ani organizace. Do České republiky přicestoval letecky dne X přes X na české vízum. Dříve ve státech EU nepobýval. Je zdravý. K důvodům podání žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že byl ve vlasti pronásledován ze strany X. Byl během výslechů bit a morálně ponižován, protože pracoval pro X ve X.

13. Dne 2. 1. 2019 byl s žalobcem a) proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, v rámci kterého žalobce a) uvedl mimo jiné, že vystudoval obor X a X na X. Hledal ve vlasti uplatnění, tchán mu nabídl možnost zaměstnání u X ve X, kam nastoupil v X. Tchán v minulosti pracoval na X a měl dobré a vlivné známé. Žalobcovým oficiálním zaměstnavatelem byla X. Pracoval jako X a náplní jeho práce bylo zaznamenávat výdaje a příjmy, provádět bankovní převody a sepisovat zprávy. Zabýval se elektronickými finančními operacemi. Veškeré finanční operace prováděl po schválení nadřízenými. Obdržel písemnou instrukci s konkrétními údaji o platbě a tu zadal do elektronického systému. Osobně žádné finanční operace neschvaloval, tím se zabývaly jiné sektory. V dubnu X byl X. Celý tým se rozpadl a bylo jim sděleno, aby podali výpověď, což žalobce učinil. V té době si X již X předvolávat jako svědka kvůli X. Žalobce netušil, že by se jej tato událost měla týkat, ale na konci X byl telefonicky předvolán k výslechu na X, přesný název X nezná. Přesnou adresu X nezná, jel tam maršrutkou asi 30 minut od svého bytu. Řidiči řekl, že potřebuje zavézt do sídla X, a on jej tam zavezl. Výslech prováděli dva muži v uniformě, žalobce neví, co to bylo za uniformy. Průkazy mu neukázali a ani se nepředstavili. Obsahem výslechu byla náplň žalobcovy práce a jeho povinnosti. Výslech trval přes dvě hodiny a následně žalobce pustili domů. Žádný protokol nepodepisoval. Na konci X byl podruhé telefonicky předvolán k výslechu na stejné místo. Výslech prováděli stejní zaměstnanci. Zeptali se žalobce a), jestli chce žít dál a bez problémů, žalobce a) přisvědčil, X mu následně sdělili, že má dělat, co mu přikážou. Jeden z nich položil před žalobce čistý papír a pero a přikázal mu, aby napsal, co bude diktovat. Žalobce a) odmítl a prohlásil, že si bude stěžovat u nadřízených. V tu chvíli ucítil ránu do zátylku, kterou mu uštědřil druhý X. Naklonil se k žalobci a zašeptal, že oni určují, co je zákonné, a začal vyhrožovat, že něco provedou jeho manželce. Následně mu sdělili, že ho pustí, ale pokud někde něco řekne, tak ho zavřou, protože ho X, nebo ho zabijí. Výslech trval asi dvě hodiny, následně žalobce a) pustili domů. Manželce nic konkrétního neřekl, nechtěl ji znepokojovat. K poslednímu výslechu si žalobce a) předvolali opět telefonicky na začátku X, výslech prováděli stejní muži. Čekali na něj u vchodu, hned mu nasadili pouta a odvedli do vyšetřovací místnosti, kde do něj strčili, až upadl obličejem na zem. Zeptali se ho, zda přemýšlel a bude s nimi spolupracovat. Žalobce a) mlčel. Jeden z nich se k žalobci naklonil a řekl mu, že si nebudou na nic hrát, že nemá na výběr, buď udělá, co chtějí, nebo ho udusí a nikdo se to nedozví. Vytáhl z kapsy igelitový sáček a přetáhl ho žalobci a) přes hlavu. Začali ho dusit a bít do hrudi a břicha. Poté mu sáček z hlavy sundali, rozvázali ho a jeden z nich s žalobcem začal třást. Žalobce a) křičel, a proto mu zalepili ústa izolepou. Ohnuli ho, sundali mu kalhoty a žalobce a) ucítil ostrou bolest v řitním otvoru, nedalo se to vydržet. Znásilnili ho policejním obuškem. Žalobce a) souhlasil, že udělá, co po něm chtějí, jen když s tím přestanou. Posadili ho, položili před něj papír a řekli mu, ať ho podepíše. Žalobce a) jim odpověděl, že když mu dají čas, zhruba měsíc, tak jim sežene na X cennější informace. Varovali ho, že se před nimi nikde neschová, a pokud o tom bude někde mluvit, tak ví, co se stane. Poté ho pustili. Výslech trval asi 3 nebo 4 hodiny. Nebylo možné se na nikoho obrátit, protože X jsou X a nikdo by mu nevěřil. Nikoho o pomoc nepožádal a nevyhledal lékařské ošetření. Manželce neřekl všechno, jen povrchní informace. Chtěla, aby žalobce podal trestní oznámení, což odmítl, protože to nemá smysl. Proti X žádná stížnost nemá smysl. Manželka o věci mluvila se svým otcem a ten jí řekl, že pokud se tyto orgány začnou žalobcem a) zabývat, tak nepřestanou a jediným východiskem je útěk z vlasti. V X se tedy rozhodl opustit X. Kvůli získání českého víza oslovili s manželkou cestovní kancelář v X, poplatek na velvyslanectví činil 60 EUR na osobu, cestovní kanceláři zaplatili celkem 1250 EUR. Vízum bylo vyřízeno asi za 10 dní. Cestovní doklad si vyřídil v X. Žalobce získal čas tím, že slíbil X, že dodá nějaké informace na X, s manželkou si začali vyřizovat dokumenty k vycestování a skrývali se. Bydleli v hotelech nebo si krátkodobě pronajali v X pokoj. Měli strach a málo se ukazovali. Žalobce už nebyl do svého odjezdu kontaktován X, protože si změnil telefonní číslo. Skutečnost, že si mohl vyřídit vízum a odcestovat z vlasti, si vysvětluje tím, že byl předvoláván jako svědek a nebyl zanesen v žádné evidenci trestně stíhaných osob. Žalobce neví přesně, co X chtěla, aby napsal, ale asi by to nějak následně využili. S žalobcem v jednom týmu pracovalo 8 až 10 osob, po ukončení pracovního poměru s nimi již v kontaktu nebyl, neví, jestli měli nějaké problémy. Jiné potíže ve vlasti neměl. Přestěhování na jiné místo v X by nepomohlo, policie by si ho našla všude. Ohledně možnosti přestěhování se do okolních států uvedl, že tam by nebyla snaha mu pomoci. Chtěl odcestovat co nejrychleji, neměl čas si vyřizovat např. pracovní vízum. V případě návratu se obává toho, že by mu X mohla něco udělat a manželka s dítětem by zůstala bez podpory.

14. Součástí správního spisu vedeného ve věci žalobce a) jsou doklady o jeho vzdělání. Absolvoval X v X. Dále je do spisu zařazena kopie rodného listu nezl. žalobce b). Podle opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob ze dne 21. 4. 2022 nejsou žádné informace o odsouzení žalobce a).

15. Žalobkyně e) podala dne 21. 12. 2018 žádost o udělení mezinárodní ochrany a následně byla žalovaným vyzvána k poskytnutí údajů k této žádosti. Podle těchto údajů poskytnutých dne 2. 1. 2019 do X let užívala příjmení X po otci. Je státní příslušnicí X, X národnosti a dorozumí se rusky a X. Jejím náboženským přesvědčením je X, nevyznává žádnou konkrétní X. Nemá žádné politické přesvědčení, nikdy se politicky neangažovala, o politiku se nezajímá. Je v X. Dne X přicestovala letecky do České republiky přes X na české vízum. Dříve o mezinárodní ochranu nežádala. Je zdravá. K důvodům žádosti o mezinárodní ochranu uvedla, že jejímu manželovi bylo vyhrožováno lidmi ze X z důvodu jeho práce pro X. Manželi zbili, a když viděla, v jakém stavu přišel domů, málem X.

16. Dne 2. 1. 2019 byl s žalobkyní e) proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, v rámci kterého mimo jiné uvedla, že na začátku X se rozhodla, že opustí vlast. V polovině X se s manželem obrátili na cestovní kancelář, předali doklady, zaplatili a cestovní kancelář je zaregistrovala k pohovoru na konzulátu v X, kde se je X ptali, kde pracují, kdy se vzali a za jakým účelem cestují do ČR. Sdělili, že cestují jako turisté. Cestovní kanceláři zaplatili 1250 EUR a na konzulátu asi 150 EUR. Se získáním víza neměli potíže. Cestovní doklad si vyřídila bez problému v X. K důvodům odchodu z vlasti uvedla, že její manžel začal v X pracovat ve X. Podílel se na tvorbě X. Pracoval také na X, a tato X byla financovaná z X. Manžel posílal finanční prostředky na určené účty podle X pokynů. X byla zahájena před X lety a byla dokončena v X. V X došlo k havárii a začala se zjišťovat její příčina. Část peněz byla zpronevěřena a X byl zatčen. Žalobkyně e) neví přesně, jakou pozici manžel zastával. Od X dostal vždy částky a čísla účtů a připravil bankovní příkazy. Bankovní příkazy schvaloval X, manžel nic nepodepisoval. V manželově týmu pracovalo 8 lidí, ale neví, jakou konkrétní činnost vykonávali. V X ztratil svoji X a všichni zaměstnanci z kanceláře byli propuštěni. X manžela třikrát telefonicky předvolala, poprvé v X. Byl předvolán přímo na oddělení X v X. Poprvé se ho ptali, kde pracoval a jaká byla jeho pracovní náplň. Podruhé ho zavolali na X, položili před něj čistý papír a vyzvali ho, aby napsal, co mu budou diktovat. Manžel to odmítl, tak mu začali vyhrožovat, že má udělat, co mu říkají, pokud chce žít, jinak na něj X. Manžel požádal o čas na rozmyšlenou. Potřetí ho pozvali na začátku X a z výslechu se vrátil večer zbitý. Neví, co se tam konkrétně událo. Manžel jí pouze řekl, že ho zbili a pustili, když jim slíbil, že neuteče a donese jim důkazy. Měl modřiny. Od posledního výslechu se snažili nepobývat doma, bydleli po hotelích nebo v podnájmu. Po vyřízení víza odcestovali z vlasti. Manžel už nebyl X kontaktován, protože si vypnuli telefony. Chtěla, aby věc oznámil, ale odpověděl jí, že to nemá smysl, protože si ho předvolává X. Chtěli po něm, aby svědčil proti X, který je obviněn z X. Shromažďují křivá obvinění a manželovo svědectví by mohlo pomoci k usvědčení X. Chtěli, aby bývalý zaměstnanec svědčil proti X. Ostatní manželovi spolupracovníci také byli předvoláváni a vyslýcháni. Neví, jak tuto situaci řešili, manžel se s nimi pak už nebavil, aby jeden druhého nedostal do problémů. Žalobkyně e) u žádného výslechu nebyla, ale má obavu, že pokud by manžel odmítal spolupráci, mohli by činit nátlak i na ni. Z vlasti vycestovali bez problémů, protože nejsou s manželem z ničeho obviněni a mají právo odcestovat na dovolenou. Prošli kontrolou při překročení X hranic, ale nejsou vedeni v žádné databázi, takže neměli problémy. Jiné potíže před odjezdem z vlasti neměla. Vnitřní přesídlení v rámci X nezvažovali, protože by je našli. V případě návratu se obává, že manžela uvězní, když s nimi nebude spolupracovat, protože řízení s X ještě probíhá. Mohou činit na manžela nátlak i jejím prostřednictvím, např. že jí ublíží.

17. Žalobce a) poskytl dne 10. 10. 2019 údaje o žádosti o mezinárodní ochranu svého nezletilého syna, žalobce b). Žalobce b) se narodil v České republice a je státním příslušníkem X, X národnosti a je schopen se dorozumět rusky. Jeho náboženským přesvědčením je X a nemá žádné politické přesvědčení. Nikdy nebyl v X a na území jiných států EU nepobýval. Dříve o mezinárodní ochranu nežádal. Je zdravý. K důvodů žádosti žalobce a) uvedl, že chtějí, aby dítě bylo v bezpečí a společně s rodiči.

18. Dne 10. 10. 2019 byl s žalobcem a) proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany nezl. žalobce b). Žalobce a) v něm uvedl, že prvním důvodem žádosti je synova bezpečnost. Žalobce a) měl incident, který vysvětlil v rámci svého řízení, a jemu a jeho manželce bylo vyhrožováno ze strany X. Druhým důvodem podání žádosti bylo, že všechny negativní věci, které se jim udály, mají špatný vliv na vývoj dítěte v těle matky. Chtěl, aby se manželka cítila dobře, což v X nemohl zajistit. Dítě nemůže být bez rodičů, manželka má v X jen otce, žalobcova matka je invalidní v druhém stupni a sestra se vdala. O dítě by se v X neměl kdo postarat. Zdravotní stav dítěte je dobrý. O jiný druh pobytu pro syna nežádali, protože nevěděli, o co jiného požádat.

19. Dne 9. 12. 2019 bylo ve věci žalobců a) a b) žalovaným vydáno první rozhodnutí ve věci, č. j. OAM-1100/ZA-ZA12-P10-2018, kterým nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Městský soud v Praze dne 25. 2. 2021 zamítl žalobu proti tomuto rozhodnutí svým rozsudkem, č. j. 13 Az 2/2020-35. Následně NSS svým rozsudkem ze dne 22. 7. 2021, č. j. 6 Azs 114/2021-46, zrušil rozsudek Městského soudu ze dne 25. 2. 2021, č. j. 13 Az 2/2020-35, a rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2019, č. j. OAM-1100/ZA-ZA12-P10-2018, a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. NSS uvedl, že Městský soud i žalovaný odkazují ve svých rozhodnutích na rozpory mezi výpověďmi žalobce a) a jeho manželky, s níž bylo vedeno samostatné správní i soudní řízení, ve správním spise však není založen protokol o pohovoru s manželkou žalobce a), ačkoliv z neshod mezi jednotlivými výpověďmi činí žalovaný i Městský soud závěry se závažnými dopady pro žalobce a). Jedná se o vadu, která mohla ovlivnit zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Ohledně otázky kontaktu s bývalými kolegy po ukončení pracovního poměru NSS podotkl, že žalobce a) uvedl, že protože už nepracoval, potvrzení o zaměstnání mu obstarali přátelé, přičemž ze spisového materiálu nijak nevyplývá informace, že by se mělo jednat o potvrzení vztahující se k jeho bývalé pracovní pozici. Může se tudíž jednat o potvrzení jiné, vyhotovené pouze pro účely opuštění země. NSS se neztotožnil s názorem Městského soudu v Praze a žalovaného, že výpověď žalobce a) je nevěrohodná a účelově použitá. Žalobci a) bylo vytýkáno, že i když je vysokoškolsky vzdělaný a v X žil a studoval podstatnou část svého života, nebyl schopen žalovanému sdělit místo, kde probíhaly jeho výslechy a ani název X, který jej vyslýchal. Žalobce a) sice skutečně neuvedl přesnou adresu, kde probíhaly jeho výslechy, ani přesný název X, nicméně pokud bylo dané zjištění pro žalovaného natolik zásadní, nic mu nebránilo v tom, aby se na potřebné skutečnosti ptal podrobněji. Žalovaný se omezil u některých okolností pouze na základní otázky, proto nelze žalobci a) bez dalšího vyčítat, že neuvedl dostatečně konkrétní informace, a nelze na tom stavět závěr o jeho nevěrohodnosti. V tomto smyslu jsou nepřípadné rovněž výhrady Městského soudu, že žalobce a) nebyl schopen sdělit, co měl podepsat během posledního výslechu, ani jaké prohlášení odmítl sepsat během svého druhého výslechu, ani popsat uniformy X. Žalobce a) popsal poslední výslech jako celek. I kdyby žalobce a) nebyl schopný uvést k obsahu dokumentu podrobné informace, bylo by možné to přičíst intenzivnímu rozrušení, jež zapříčinilo brutální zacházení. V rámci druhého výslechu dostal žalobce a) prázdný papír a měl napsat, co mu bude diktováno, což odmítl. Těžko proto mohl vědět, co mělo být obsahem prohlášení, které odmítl sepsat. Na konkretizaci uniforem příslušníků X potom nebyl žalovaným tázán vůbec. Další úvahy žalovaného vedoucí k závěru o nevěrohodnosti a účelovosti výpovědi žalobce a) jsou přinejmenším spekulativní povahy. Sled událostí, v jehož rámci si žalobce a) s manželkou byli schopní obstarat turistická víza a další potřebné dokumenty pro vycestování do České republiky po tom, co byl žalobce a) v X surově zbit, aniž by jim v potřebných úkonech zabránila X, není podle NSS nemožný, nýbrž jej lze hodnotit jako přiměřeně pravděpodobný. Žalobce a) sám uvedl, že si jeho osobu X předvolávala jako svědka, takže nebyl zanesen v databázi trestně stíhaných osob. Žalobce a) přislíbil při výslechu na začátku X obstarat za „zhruba měsíc“ nějaké cennější informace na X. Ze správního spisu potom vyplývá, že vízum bylo stěžovateli a) uděleno X, a to od X. Nelze proto vyloučit, že žalobce a) stihl odcestovat z X ještě před tím, než se o něj X začala znovu zajímat. Je totiž rozdíl, jestliže někdo něco přislíbí dodat „do jednoho měsíce“, jak uvedl v rozsudku Městský soud, a pokud někdo něco přislíbí dodat „za zhruba měsíc“, jak uvedl při pohovoru žalobce a). Skutečnost, že měl tchán žalobce a) vlivné kontakty a v minulosti mu byl schopný obstarat práci u X, ještě neznamená, že je schopný ho efektivně ochránit před praktikami X, jak naznačuje Městský soud i žalovaný. Ani skutečnost, že měl stěžovatel a) vystavený pas ke X, není nijak v rozporu s tím, že se rozhodl opustit vlast až v X. První výslech žalobce a) proběhl už X, přičemž žalobce a) věděl, že X byl zájmovou osobou X. I ze zpráv o zemi původu vyplývá, že X a obecně X orgány činné v trestním řízení v daném období užívaly mučení a další nepřípustné praktiky včetně vynucování doznání, takže se i žalobce a) mohl důvodně obávat, že se tlak na něj bude stupňovat. Pokud bylo pro posouzení věci zásadní, že mezi obstaráním cestovního dokladu a rozhodnutím opustit zemi je časová prodleva, měl se žalovaný v rámci pohovoru doptat na podrobnosti, což však ani v tomto případě neučinil. Případné posouzení, zda stěžovatelé vyčerpali prostředky vnitrostátní ochrany, tak bude předmětem až dalšího řízení po přehodnocení věrohodnosti žalobce a).

20. Dne 9. 12. 2019 bylo vydáno první rozhodnutí ve věci žalobkyně e), č. j. OAM-1099/ZA- ZA12-P10-2018, kterým nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Městský soud v Praze dne 13. 5. 2021 zamítl žalobu proti tomuto rozhodnutí svým rozsudkem, č. j. 4 Az 3/2020-36. Následně NSS svým rozsudkem ze dne 11. 8. 2021, č. j. 1 Azs 160/2021-31, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2021, č. j. 4 Az 3/2020-36, a rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2019, č. j. OAM-1099/ZA- ZA12-P10-2018, a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. NSS s ohledem na obsahovou provázanost s věcí žalobců a) a b) přejal závěry obsažené ve svém rozsudku ze dne 22. 7. 2021, č. j. 6 Azs 114/2021-46, a v podrobnostech odkázal zejména na body 18 až 24 odůvodnění tohoto rozsudku. Zopakoval, že odmítl tvrzení žalovaného a Městského soudu ohledně nevěrohodnosti azylového příběhu manžela žalobkyně e). Městský soud založil své závěry o neopodstatněnosti obav žalobkyně e) z návratu do vlasti takřka výhradně na tvrzení o smyšlenosti azylového příběhu jejího manžela, ale zároveň připustil, že podklady shromážděné žalovaným svědčí o masivním porušování lidských práv v X. V případě žalobkyně e) se však otázkou naplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany blíže nezabýval, neboť si vystačil s argumentem ohledně nepravdivosti celého azylového příběhu. NSS zrušil rozsudek Městského soudu i žalovaného kvůli nesprávnému právnímu posouzení.

21. Žalobce a) podal dne 3. 5. 2021 za svou nezletilou dceru, žalobkyni d), žádost o mezinárodní ochranu a dne 2. 6. 2021 poskytl k této žádosti údaje. Žalobkyně d) je státní příslušnicí X republiky, X národnosti, dorozumí se rusky. Jejím náboženským přesvědčení je X. Politické přesvědčení nemá. Nikdy nebyla v X, narodila se na území České republiky. V jiných státech EU nepobývala. O mezinárodní ochranu dříve nežádala. Je zdravá. Důvody její žádosti o mezinárodní ochranu jsou shodné s těmi uvedenými v žádostech jejích rodičů.

22. Dne 2. 6. 2021 byl s žalobcem a) proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, kterou podal za nezl. žalobkyni d), ve kterém uvedl, že požádal o mezinárodní ochranu, aby pro dceru zajistil bezpečí. Důvody jsou stejné, jaké uvedl ve svém řízení. Nežádal pro dceru o jiný druh pobytu. V X by ji využili k nátlaku, protože je nejslabším článkem jejich rodiny, mohou mu například dceru odcizit. Žalobce a) cítí v tomto nebezpečí.

23. Žalobce a) do protokolu o seznámení se s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany dne 17. 5. 2022 uvedl, že od X je X se svojí rodinou na útěku, předtím byl ve vazbě. Žalobce a) čerpá informace z X sdělovacích prostředků, Telegramu, Instagramu a webových stránek. Je v kontaktu s rodiči, kteří žijí na jihu X. X je na útěku kvůli křivému obvinění týkající se X. Žalobce a) doplnil, že si za účelem vycestování od známých opatřil fiktivní potvrzení o zaměstnání. Na jeho pracovišti to ani nebylo možné, bylo zrušeno. V X si vyřídil cestovní doklad, aby získal turistické vízum a mohl vycestovat do České republiky.

24. Dne 16. 11. 2022 žalovaný vydal druhé rozhodnutí ve věci žalobců a) a b), č. j. OAM- 1100/ZA-ZA12-P10-R2-2018, druhé rozhodnutí ve věci žalobkyně e), č. j. OAM-1099/ZA- ZA12-P10-R2-2018, a první rozhodnutí ve věci žalobkyně d), č. j. OAM-153/ZA-P07-P10- 2021. Žalobcům a), b), c), d) i e) nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu.

25. Žalobce a) podal dne 21. 11. 2022 za svou nezletilou dceru, žalobkyni c), žádost o mezinárodní ochranu a dne 4. 1. 2023 poskytl k této žádosti údaje. Žalobkyně c) je státní příslušnicí X, X národnosti, dorozumí se rusky. Jejím náboženským přesvědčení je X. Politické přesvědčení nemá. Nikdy nebyla v X, narodila se na území České republiky. V jiných státech EU nepobývala. O mezinárodní ochranu dříve nežádala. Je zdravá. Důvody její žádosti o mezinárodní ochranu jsou shodné s těmi uvedenými v žádostech jejích rodičů a sourozenců.

26. Dne 4. 1. 2023 byl s žalobcem a) proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, kterou podal za nezl. žalobkyni c), ve kterém uvedl, že podal žádost kvůli zajištění bezpečnosti všech třech dětí. Chce pro dceru dobrou budoucnost z lidskoprávního hlediska. Nežádal pro dceru o jiný druh pobytu. V X jí hrozí nebezpečí, které souvisí s ním a jeho potížemi, které uvedl dříve. Je pravděpodobné, že by mohlo dojít k únosu dítěte nebo k újmě na zdraví. Mohl by to být způsob nátlaku na jeho osobu ze strany orgánů, které na něj nátlak již vyvíjely, jak uváděl během svého řízení.

27. Dne 13. 4. 2023 žalovaný vydal první rozhodnutí ve věci žalobkyně c), č. j. OAM-1041/ZA- ZA11-P10-2022, kterým jí nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu.

28. Městský soud v Praze poté, co všechna řízení o původně samostatně podaných žalobách všech žalobců spojil ke společnému projednání, dne 26. 9. 2023 vydal rozsudek, č. j. 4 Az 34/2022-35, kterým ve věcech všech pěti žalobců rozhodl, že rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2022, č. j. OAM-1100/ZA-ZA12-P10-R2-2018, ze dne 16. 11. 2022, č. j. OAM- 153/ZA-P07-P10-2021, ze dne 16. 11. 2022, č. j. OAM-1099/ZA-ZA12-P10-R2-2018, a ze dne 13. 4. 2023, č. j. OAM-1041/ZA-ZA11-P10-2022, se zrušují a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud uložil žalovanému, aby s žalobcem a) a s žalobkyní e) provedl doplňující pohovory, ve kterých by jim dal jednak možnost vyjádřit se k případným rozporům v jejich výpovědích, dále měl seznámit s novými zjištěními ohledně politické situace v zemi a vývoje případu X a cílenými a adresnými otázkami měl zjistit, zda se v této souvislosti žalobce a) a žalobkyně e) stále obávají možného pronásledování a vážné újmy v zemi původu a z jakých okolností v současné době své obavy odvozují, následně měl vyhodnotit, zda je ve věci třeba shromáždit další aktuální a ve vztahu k případu žalobců relevantní podklady týkající se země původu. V souladu s názorem vysloveným NSS v rozsudcích ze dne 22. 7. 2021, č. j. 6 Azs 114/2021-46 a ze dne 11. 8. 2021, č. j. 1 Azs 160/2021-31 se žalovaný měl důkladně a komplexně zabývat otázkou věrohodnosti výpovědi žalobce a) a žalobkyně e), a to dle obecně uznávaných indikátorů hodnověrnosti (věrohodnosti), jak jsou shrnuty v čl. 4 odst. 5 kvalifikační směrnice, mezi které patří zejména vnitřní a vnější konzistentnost výpovědi, její konkrétnost, existence případných rozporů, její plausibilita ve světle mimo jiné relevantních informací o zemi původu, atd. (k tomu např. viz rozsudky NSS ze dne 6. 2. 2008, č.j. 1 Azs 18/2007-55, ze dne 28. 7. 2009, čj. 5 Azs 40/2009-74, ze dne 25. 6. 2015, č.j. 4 Azs 71/2015-54, č. 3279/2015 Sb. NSS, ze dne 12. 4. 2021, č.j. 5 Azs 97/2019-41 či ze dne 10. 12. 2021 č.j. 5 Azs 19/2020- 45). Následně měl žalovaný znovu vyhodnotit, zda žalobci splňují podmínky pro poskytnutí mezinárodní ochrany ve všech jejích formách, přitom neměl opomenout posoudit též situaci v zemi v oblasti lidských práv, postavení bezpečnostních složek včetně X a rizika výskytu jejich nezákonných praktik.

29. Dne 7. 2. 2024 byl s žalobcem a) proveden doplňující pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. V úvodní části protokolu je žalobce a) označen jako zákonný zástupce nezletilých žalobců b), c), a d). Chtěl nově uvést, že má informace, které se týkají X, k němu se vztahují nepřímo. Požádal o mezinárodní ochranu, aby zajistil bezpečí pro sebe a svou rodinu. Rozhodl se opustit vlast poté, co byl vystaven fyzickému a psychickému násilí po posledním výslechu X. Pas si vyřídil v X, protože jej ztratil a chtěl si ho rychle vyřídit. Také je třeba státním orgánům co nejdříve nahlásit ztrátu pasu. S vyřízením pasu a s vycestováním neměl problémy. Ve vlasti získal práci v oboru X v X, která patřila X. V X je zvykem, že X si může najít X, kteří pro něj pracují. Práci získal na doporučení tchána, který má kontakt v X. Tchán měl různá zaměstnání, je to X. Žalovaný upozornil žalobce, že během prvního pohovoru uvedl, že tchán pracoval na X. Žalobce odpověděl, že ano, tchán pracoval na státním zastupitelství, byl policistou v jeho rámci. Dále žalovaný řekl žalobci, že v prvním pohovoru mluvil o práci pro X, kdežto nyní hovořil o X. Žalobce odpověděl, že pracoval v kanceláři, protože i X má kanceláře jinde, že v X a v jedné jeho kanceláři pracoval. Dokončil studium v únoru X, v práci začal asi v X nebo X. Jeho pracoviště bylo na křižovatce ulic X a X, číslo popisné si nepamatuje. V prvním pohovoru uvedl adresu pracoviště X, to byla ale zastávka městské dopravy. Názvy se často měnily a celkově se mu to plete, nepamatuje si přesně adresy. Jeho zaměstnavatelem oficiálně byl X. Žalovaný upozornil žalobce, že při prvním pohovoru uvedl, že v X začal pracovat pro X, ale podle zpráv o zemi původu se X stal X až X. Žalobce odpověděl, že je možné, že když pro něj pracoval, tak byl X. X byl velice krátce, asi X měsíců. Byl tehdy nejmladším X a spousta mladých u něj chtěla být na stáži. Náplní jeho práce bylo zaznamenávat výdaje a příjmy, provádět bankovní transakce, psát reporty. Žádné finanční transakce osobně neschvaloval, tomu se věnoval jeho nadřízený. Na otázku, jak se jmenoval jeho nadřízený, odpověděl, že si pamatuje několik jmen, ale ne příjmení osob, které byly nad nimi ve vedení. Jméno vedoucího finančního oddělení si nepamatuje. V X si začali X zvát na výslechy, jeho zaměstnanci začali být ostražití a sami začali podávat výpovědi. Žalobce si nové zaměstnání nenašel. Ohledně fyzického a psychického násilí uvedl, že bylo ze strany X a psychické násilí spočívalo ve výhružkách. Pohovory byly tři nebo čtyři. Při prvním byl pouze dotazován a cítil psychický nátlak. Při dalších pohovorech byl týrán, poslední byl asi v X. V X byl telefonicky předvolán k výslechu jako svědek ve věci X. Výslech se konal v X, jel tam městskou dopravou, adresu si nepamatuje. Dva pracovníci jej vyzvedli a provedli výslech. Byli silnější postavy, měli uniformy, uvedli své hodnosti a příjmení. Žalovaný upozornil žalobce, že během prvního pohovoru řekl, že se mu nepředstavili a ani neukázali průkazy. Žalobce odpověděl, že neukázali průkazy, ale představili se jmény a funkcemi, vše proběhlo velmi rychle. První výslech trval asi dvě hodiny, ptali se jej na náplň práce a řekli mu, aby to promyslel. Celkově byl v šoku. Do té doby neměl žádné problémy se X. Žádný protokol nepodepisoval, zaměstnanci X si ani nic nepsali. Cítil, že chtějí, aby svědčil proti X, ale nic nevěděl. Následně byl pozván na další výslechy, při posledním ho zatáhli do výslechové místnosti a provedli to, o čem mluvil při prvním pohovoru. Opět ho pozvali telefonicky, výslech proběhl standardně, po posledním výslechu se začali stěhovat a vyhýbat se jim. Ptali se jej, jestli si to promyslel, předložili před něj papír, aby napsal, co mu řeknou. Vyhrožovali mu, jestli chce on a jeho manželka žít. Myslí, že chtěli, aby napsal něco proti X. Odmítl, nechtěl psát, co neví a co nedělal. Oni mu pak vyhrožovali a byli naštvaní. Opět odmítl, oni mu řekli, aby si to rozmyslel a že mu dají vědět. Poté ho pustili. Žalovaný upozornil žalobce, že při prvním pohovoru mluvil o bití při prvním výslechu. Žalobce odpověděl, že dříve popisoval, že se násilí při výsleších stupňovalo, při prvním pokládali otázky, druhý byl tvrdší, dostal rány do břicha a do hlavy, další výslech byl nejtvrdší. Žalovaný sdělil žalobci, že při prvním pohovoru sdělil, že byly tři výslechy, a nyní řekl, že byly tři nebo čtyři. Žalobce odpověděl, že to říkal přibližně, bylo to pro něj stresující. Poslední výslech se uskutečnil v X, poté se rozhodli opustit vlast. Minule popisoval, co se tam dělo, byly to nejhorší věci v jeho životě. Když přišel, byli zaměstnanci velmi hrubě naladěni a odtáhli ho do výslechové místnosti, kde do něj strčili, až spadl obličejem na zem. Jeden z nich jej hrubě zvedl, posadil na židli, druhý si sedl proti němu a zeptal se, jestli si to rozmyslel. Žalobce odpověděl, že nebude svědčit a něco si vymýšlet. Poté ho udeřili do břicha i jinam, jeden z nich vytáhl igelitový sáček, podíval se na druhého, zda může, a pak mu ho natáhl na hlavu. Byl přivázaný k židli a začali ho bít. Křičel, na to nereagovali, pak mu sáček sundali a zeptali se, jestli je připraven. Znásilnili ho, mají speciální obušek, kterým to provedli. Přestali, když jim řekl, že bude svědčit. Řekl jim, ať mu dají 3-4 dny a informaci si připraví. Vyhrožovali mu i dál, že jim neuteče, žalobce jim řekl, že bude spolupracovat. Neřekl jim nic konkrétního, co si připraví, hlavně chtěl, aby to skončilo a mohl odejít. Žalovaný se zeptal žalobce na rozpor ve výpovědích, protože v prvním pohovoru uvedl, že zaměstnancům X řekl, aby mu dali měsíc. Žalobce odpověděl, že si pamatuje, že říkal 3-4 dny, neříkal měsíc. Při pohovoru v Zastávce to bylo krátce po těch událostech, byl ve velkém stresu. Tuto situaci řešil vycestováním, mluvil o tom s tchánem, který mu řekl, že pokud s ním takto zacházeli, mají opustit vlast. Nemohl se na nikoho obrátit. Lékařské ošetření po posledním výslechu nevyhledal. Manželce to řekl povrchně, neřekl jí všechno. Brečela a říkala, aby se poradili s jejím otcem. Tchán byl bývalý vlivný člověk, už nepracoval a nemohl pomoci. Do odjezdu z vlasti už nebyl kontaktován X, změnil si telefonní číslo, ale měl pocit, že je stále pronásledují. Měl hovory z různých skrytých čísel, které nepřijímal, protože si myslel, že to jsou oni. Při předvolávání na výslechy někdy volali ze skrytých, někdy z klasických viditelných čísel. Žalovaný zmínil, že žalobcova manželka při svém pohovoru řekla, že telefony vypnuli. Žalobce reagoval, že si vyměnili SIM kartu a také vypínali telefony. Různými způsoby se snažili, aby je nekontaktovali. Prosil je o čas, ale oni říkali, že ho najdou všude. Často střídali bydliště. Když o sobě poskytoval informace telefonnímu operátorovi, dal mu adresu, kterou mohli poskytnout tajné službě. Na otázku, proč reagoval na telefonické předvolání na X, odpověděl, že tento orgán má X, a když zavolá, je člověk v pozoru a nepřemýšlí, že by neuposlechl. Nyní má žalobce informace, že si dovolují čím dál více, vzbuzují respekt. Žalovaný poznamenal, že je žalobce neuposlechl, když jim nedodal informace za slíbené 3-4 dny. Žalobce reagoval, že se situace změnila, bál se. X byl ve vězení. Doklady pro odcestování si vyřídili rychle přes vízové centrum. Když se pohybovali ve městě, vyhýbali se velkým ulicím a hromadné dopravě. V jeho zaměstnání se transakce týkaly X, šlo o X USD, X poté X a všichni se zajímali o příčinu. U výslechu mu neřekli, čeho by se svědectví mohlo týkat, jen chtěli, aby napsal, co mu budou říkat. Nepamatuje si přesný počet lidí, kteří s ním pracovali v týmu. Po výpovědi s žádným kolegou nebyl v kontaktu. Slyšel, že i ostatní byli na výsleších, ale nezná podrobnosti. Po jeho prvním výslechu spolupracovníci říkali, že jim také začali volat, ale nic bližšího neví. V rámci jejich malého města potkal bývalého kolegu, který mu řekl, že někoho pozvali, ale neřešili detaily. O fiktivní doklad o zaměstnání, který musel předložit cestovní kanceláři, požádal kamaráda. Dělá se to běžně za účelem získání víza. Situace v X je pořád napjatá, X má velkou moc, drží lidi ve strachu, jsou potlačována práva a svoboda projevu. Po převratu v r. 2021 se situace v zemi nezměnila. Jiné potíže ve vlasti neměl. V případě návratu se bojí o svou rodinu a že by jeho děti mohly vyrůstat bez otce. Po X je stále vyhlášeno pátrání, takže lidé, kteří s ním přišli do styku, mohou být v ohrožení. Lidé, kteří pro něj pracovali, šli do vězení, byli pronásledováni. To, co se stalo žalobci, svědčí o tom, že i jemu může hrozit nebezpečí.

30. Dne 7. 2. 2024 byl rovněž s žalobkyní e) proveden doplňující pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. K důvodům žádosti o mezinárodní ochranu uvedla, že k událostem ve vlasti došlo, když byla X, byla oddělena X a X bylo bez X. Proti jejímu manželovi bylo zahájeno trestní stíhání kvůli člověku, pro kterého pracoval, tehdy do jeho týmu nabírali studenty. Když manžel začal chodit na výslechy, moc jí o nich neříkal, ale byl sklíčený, chodil domů pozdě. Nevěděla přesně, co se děje. Po posledním výslechu asi v X manžel přišel z posledního výslechu a řekl jí všechno o tom, jak mu vyhrožovali, tehdy došlo k X. Žalobkyně e) zavolala svému otci, bývalému X, který pracoval na X, který jí řekl, že pokud byl X zadržen a manžel pro něj pracoval, tak ho už nikdy nenechají být. Otec jí poradil, aby utekli ze země. Rozhodli se opustit vlast po posledním výslechu asi X. Během vyřizování víza neměla potíže. Cestovní doklady si zajišťovali v X, protože během stěhování ztratili pasy. Pamatuje si, že manžel chodil na výslechy, na které ho telefonicky předvolávali. Když se na to podívá s odstupem, možná nebyl trestně stíhán. Byli ve stresu, pronajímali si různé byty. Byl vyslýchán, říkalo se, že vyslýchali i dva jeho kolegy. Řekl jí o tom manžel. Zavolal jim a řekl jim, že jej také volali k výslechu. Žalovaný upozornil žalobkyni e), že její manžel říkal, že se s kolegy po konci v práci nestýkal, jen někoho potkal náhodně na ulici. Žalobkyně e) odpověděla, že si myslela, že s nimi byl v kontaktu, tak asi jim volal, neřešila to do detailů. Manžel se přes jejího otce dostal do týmu X, v té době ještě funkci nezastával. Pracoval na X možná na ulici X nebo X, nepamatuje si to přesně. Neví přesně, co dělal, ale vyprávěl jí o X, souviselo to s financováním, šlo na to hodně peněz, které nebyly řádně využity. Manželovou profesí je X, které vystudoval. Nezná přesný počet jeho spolupracovníků, blíže pracoval asi s šesti lidmi, o třech z nich mluvil více. Byl v X týmu, ale neví, kdo byl jeho přímým nadřízeným. Manžel skončil v zaměstnání v X, kdy byl X uvolněn z X, tehdy všichni začali dávat výpovědi. Myslí, že manžel sám dal výpověď, skončil dobrovolně. Žalovaný upozornil žalobkyni e), že při prvním pohovoru uvedla, že všichni zaměstnanci z X byli propuštěni. Žalobkyně e) odpověděla, že si to přesně nepamatuje. X manžela vyslýchala. Na první výslech, ke kterému ho telefonicky pozvali, jel asi maršrutkou. Když byl zadržen X, chtěli na něj nějaké informace. Manželovi vyhrožovali, říkali mu, aby napsal na papír, co mu nadiktují, to odmítl. Také mu dali nějaký čas na rozmyšlenou a po posledním výslechu již řešili vycestování. Manžel absolvoval asi tři výslechy. Není běžné, že X předvolává telefonicky. Žalobkyně e) jako X ví, že když někoho předvolávají na výslech, musejí mu podle zákona poslat výzvu. Jen tak někoho zavolat a poslat k výslechu je nezákonné. Manžel nebyl vyzván písemně, protože to asi pro ně bylo výhodné, aby mohli shromáždit důkazy. Už to, že po manželovi chtěli napsat něco na papír, je nelegální. Manžel jí řekl, že ho týrali, bylo jasné, že to bylo něco hrozného. Ani se ho do detailů neptala, co se dělo. Neví, kolik času mu dali. Manžel jí řekl, že když mu dali čas, tak během té doby musejí odjet. Když se to stalo X a oni si během asi 10 dnů zařídili doklady k vycestování, tak mu dali možná těch 10 dnů. Po posledním výslechu měl manžel modřiny, ale moc to neřešili, chtěli co nejrychleji vycestovat. Snažili se poté skrývat, nemohli chodit po doktorech. Manžel už poté nebyl kontaktován X. Vyhodili staré SIM karty a koupili si nové. Když žalovaný upozornil žalobkyni e), že během prvního pohovoru uvedla, že si vypnuli telefony, odpověděla, že faktem je, že číslo, na které volali, už pak neměli. Její otec je vlivný muž, ale jednalo se o věc na státní úrovni a tam nemohl pomoci. Manželovi vyhrožovali, že ublíží i jí. Skutečnost, že se jim podařilo získat vízum, svědčí o tom, že proti manželovi nebylo zahájeno trestní stíhání. Dne X se v X stala nehoda na X, která asi souvisí s X. X byl propuštěn z vězení a utekl. Před odjezdem z vlasti kromě manželových výslechů neměli potíže.

31. Žalovaný dále doplnil další informace o situaci v X, konkrétně informaci Ministerstva zahraničních věcí ze dne 30. 1. 2024, č. j. 101795-6/2024-MZV/LPTP „Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí“, informaci Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 13. 3. 2024 „X – Bezpečnostní a politická situace v zemi“, materiál „X – Informace Human Rights Watch 2024“ a informaci OAMP „X – X, Soudní proces, věznění a současná situace“.

32. Následně žalovaný umožnil žalobcům seznámit se s podklady rozhodnutí a k těmto se ve smyslu ust. § 36 odst. 3 správního řádu vyjádřit. Poté dne 4. 6. 2024 vydal další rozhodnutí, tj. ve věcech žalobců a) a b) třetí rozhodnutí ve věci, č. j. OAM-1100/ZA-ZA12-K11-R3- 2018, ve věci žalobkyně e) třetí rozhodnutí ve věci, č. j. OAM-1099/ZA-ZA12-K11-R3- 2018, ve věci žalobkyně d) druhé rozhodnutí ve věci, č. j. OAM-153/ZA-P07-K11-R2-2021, a ve věci žalobkyně c) druhé rozhodnutí ve věci, č. j. OAM-1041/ZA-ZA11-K11-R2-2022, kterými nebyla mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu žádnému ze všech pěti žalobců udělena. Proti zamítavým rozhodnutím žalobci opět brojili žalobami.

33. Městský soud v Praze poté, co všechna řízení o původně samostatně podaných žalobách všech žalobců spojil ke společnému projednání a dne 27. 5. 2025 vydal předchozí rozsudek ( č. j. 20 Az 19/2024-50), kterým ve věcech všech pěti žalobců rozhodl, že rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2024, č. j. OAM-1100/ZA-ZA12-K11-R3-2018, ze dne 4. 6. 2024, č. j. OAM-153/ZA-P07-K11-R2-2021, ze dne 4. 6. 2024, č. j. OAM-1099/ZA-ZA12-K11-R3- 2018, a ze dne 4. 6. 2024, č. j. OAM-1041/ZA-ZA11-K11-R2-2022, se zrušují a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud uložil žalovanému, aby se v souladu s názorem vysloveným NSS v rozsudích ze dne 22. 7. 2021, č.j. 6 Azs 114/2021-46, a ze dne 11. 8. 2021, č.j. 1 Azs 160/2021-31 důkladně a komplexně zabýval otázkou věrohodnosti výpovědi žalobce a) a žalobkyně e), a to podle obecně uznávaných indikátorů hodnověrnosti (věrohodnosti), jak jsou shrnuty v čl. 4 odst. 5 kvalifikační směrnice, mezi které patří zejména vnitřní a vnější konzistentnost výpovědi, její konkrétnost, existence případných rozporů, její plausibilita ve světle mimo jiné relevantních informací o zemi původu, atd. Dále měl sám vyhodnotit, zda je ve věci třeba provést další doplňující pohovory a shromáždit další aktuální a ve vztahu k případu žalobců relevantní podklady týkající se země původu. Následně měl žalovaný znovu vyhodnotit, zda žalobci splňují podmínky pro poskytnutí mezinárodní ochrany ve všech jejích formách, přitom neměl opomenout posoudit též aktuální situaci v zemi v oblasti lidských práv, postavení bezpečnostních složek včetně X a rizika výskytu jejich nezákonných praktik.

34. Žalovaný doplnil další informace o situaci v X, konkrétně Informaci OAMP: X – X a další odsouzení v případě X ze dne 12. 8. 2025, Informaci OAMP: X, policie a státní zastupitelství v X ze dne 12. 8. 2025, informaci MZV ČR, č. j. 101795-6/2024-MZV/LPTP ze dne 30. 1. 2024, Informace MZV ČR č. j. 108367-6/2025-MZV/LPTP ze dne 10. 4. 2025 – Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí, Informaci OAMP: X: Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 14. 3. 2025, Výroční zprávu Human Rights Watch 2025: X.

35. Žalovaný umožnil žalobcům seznámit se s podklady rozhodnutí a k těmto se ve smyslu ust § 36 odst. 3 správního řádu vyjádřit. Žalobci se dne 12. 11. 2025 prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřili tak, že žalobce a) trvá na tom, že je v zemi původu ohrožen, což dostatečně doložil, přičemž jeho výpověď byla soudem opakovaně shledána jako věrohodná. Součástí spisového materiálu podle žalobců nejsou žádné nové poznatky, které by výpovědi žalobců či jejich obavy vyvracely. Vzhledem k obnově řízení se X uvedl, že se nezmenšilo riziko, že bude opět na žalobce a) vyvíjen nátlak v souvislosti s pokusy jej donutit vypovídat proti X. Dále poukázali na rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2020, č. j. 5 Azs 105/2018-46. Podle žalobců jsou tak zde důvody minimálně pro udělení doplňkové ochrany, vzhledem k politickému pozadí spíše pro udělení azylu.

36. Dne 24. 11. 2025 vydal žalovaný všechna žalobami napadená rozhodnutí, tj. ve věcech žalobců a) a b) čtvrté rozhodnutí ve věci, č. j. OAM-1100/ZA-ZA12-K08-R4-2018, ve věci žalobkyně e) čtvrté rozhodnutí ve věci, č. j. OAM-1099/ZA-ZA12-K08-R4-2018, ve věci žalobkyně d) třetí rozhodnutí ve věci, č. j. OAM-153/ZA-P07-K08-R3-2021, a ve věci žalobkyně c) třetí rozhodnutí ve věci, č. j. OAM-1041/ZA-ZA11-K08-R3-2022, kterými nebyla mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu udělena žádnému ze všech pěti žalobců. Z odůvodnění napadených rozhodnutí plyne následující: Žalovaný v napadených rozhodnutích nejprve rekapituloval dosavadní průběh řízení o žádostech žalobce a), jeho manželky a nezletilých dětí, včetně předchozích zrušujících rozsudků správních soudů. Uvedl, že je vázán předchozím rozsudkem, a opatřil aktuální informace o kauze X, postavení X, bezpečnostní a politické situaci v X, stavu lidských práv a situaci navrátilců. Žalovaný neshledal podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu, neboť žalobci podle jeho závěru nebyli pronásledováni za uplatňování politických práv a svobod. Ani ve vztahu k § 12 písm. b) zákona o azylu neshledal odůvodněný strach z pronásledování z azylově relevantních důvodů. Výslovně přitom uvedl, že s ohledem na prospektivní povahu posouzení žádosti nepřistoupil k dalšímu celkovému ověřování věrohodnosti výpovědi žalobce a), ale vycházel z dosud zjištěných skutečností posouzených ve světle aktuálních informací o zemi původu. Z informace OAMP ze dne 12. 8. 2025 žalovaný zjistil, že dřívější odsuzující rozhodnutí vůči X byla v X zrušena a věc byla vrácena k novému projednání. Současně poukázal na to, že otevřené zdroje nedokládají cílený tlak na X ani na osoby spojené s X. Z toho dovodil, že žalobci, zejména žalobce a), nejsou v současnosti vystaveni azylově relevantnímu riziku. Žalovaný dále zaznamenal informace o přímé podřízenosti X prezidentovi, omezeném dohledu nad její činností, zásazích proti opozici a kritice pro případy mučení a systematického fyzického či psychického násilí. Podle žalovaného však tyto obecné informace samy o sobě neprokazují individuální riziko žalobce a). Žalovaný nad rámec uvedeného setrval na závěru o nevěrohodnosti tvrzeného zaměstnání žalobce a) pro X. Tento závěr opřel zejména o rozdílné označení pracovního působení žalobcova tchána, kterého žalobce a) popsal jako pracovníka státního zastupitelství, resp. policistu. Žalovaný z toho dovodil, že žalobce a) tvrzené zaměstnání pravděpodobně nikdy nevykonával. Při posouzení doplňkové ochrany žalovaný neshledal, že by žalobcům hrozil trest smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení ani vážná újma v důsledku ozbrojeného konfliktu. Vycházel zejména z aktuálního vývoje X, z absence veřejně doloženého tlaku na osoby spojené se X, z legálního vycestování žalobce a) a z informací, podle nichž návraty neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu bývají ve většině případů bezproblémové. Uzavřel proto, že žalobcům nehrozí skutečné nebezpečí vážné újmy podle § 14a zákona o azylu. Neshledal ani podmínky pro udělení azylu či doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny podle § 13 a § 14b zákona o azylu, neboť žádnému rodinnému příslušníkovi žalobců nebyla některá z forem mezinárodní ochrany udělena.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

37. Městský soud v Praze přezkoumal napadená rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice), který se navzdory derogaci procedurální směrnice použije i na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných přede dnem 12. 6. 2026 na základě článku 79 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (procedurální nařízení). Dospěl k závěru, že žaloby jsou důvodné.

38. Vzhledem k tomu, že žalobci podali žádosti o udělení mezinárodní ochrany před 12. 6. 2026 a údaje k této žádosti rovněž poskytli před 12. 6. 2026, rozhodoval soud v souladu s čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení a přechodnými ustanoveními zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, podle znění zákona o azylu účinného před 12. 6. 2026.

39. Soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť postupoval podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

40. Podle ust. § 12 zákona o azylu (ve znění účinném do 11. 6. 2026) azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

41. Podle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu (ve znění účinném do 11. 6. 2026) doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

42. Podle ust. § 14a odst. 2 zákona o azylu (ve znění účinném do 11. 6. 2026) za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

43. Věc se k žalovanému vrátila po opakovaných soudních zásazích. NSS již rozsudky ze dne 22. 7. 2021, č. j. 6 Azs 114/2021-46, ve věci žalobce a) a jeho syna, a ze dne 11. 8. 2021, č. j. 1 Azs 160/2021-31, ve věci manželky žalobce a), zrušil původní zamítavá rozhodnutí. Zdůraznil přitom nutnost řádně objasnit a vyhodnotit vzájemně provázané výpovědi manželů. U manželky žalobce nelze její obavy odmítnout pouze převzetím závěru o nevěrohodnosti příběhu žalobce a). Pro nynější řízení je rozhodující zejména předchozí rozsudek, kterým zdejší soud zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného pro nedostatečně zjištěný skutkový stav. Žalovanému uložil, aby důkladně a komplexně znovu posoudil věrohodnost výpovědí žalobce a) a jeho manželky podle obecně uznávaných indikátorů hodnověrnosti, zejména jejich vnitřní a vnější konzistence, konkrétnosti, významu případných rozporů a plausibility ve světle aktuálních a relevantních informací o zemi původu. Žalovaný měl dále sám vyhodnotit potřebu dalších pohovorů a podkladů, následně znovu posoudit všechny formy mezinárodní ochrany a vypořádat se s aktuální lidskoprávní situací v X, postavením X a rizikem jejích nezákonných praktik.

44. Uvedený rozsudek žalovanému neuložil bezpodmínečně provést další pohovor. Uložil mu však bezvýhradně nové, důkladné a komplexní posouzení věrohodnosti výpovědí žalobce a) a jeho manželky. Žalovaný tedy mohl po vlastním vyhodnocení dospět k závěru, že další pohovor není nutný, nemohl však od celkového hodnocení věrohodnosti upustit. Opatření aktuálních informací o zemi původu mělo toto hodnocení doplnit a umožnit posouzení plausibility tvrzení žalobců, nikoli je nahradit. Soud žalovanému připomněl, že je v dalším řízení právním názorem soudu vázán podle § 78 odst. 5 s.ř.s.

45. Žalovaný v napadeném rozhodnutí žalobce a) na straně 8 výslovně uvedl, že s ohledem na argumentaci předchozího rozsudku „nepřistoupil k dalšímu celkovému ověřování věrohodnosti výpovědi žadatele“ a své úvahy soustředil na aktuální vývoj v zemi původu. Nevysvětlil však, proč by nově opatřené informace činily soudem uložené komplexní hodnocení věrohodnosti nadbytečným, ani neuvedl podstatnou změnu skutkového či právního základu věci, která by odůvodňovala odchýlení od závazného právního názoru, jak vyplývá např. z rozsudku NSS ze dne 14. 3. 2019, č. j. 7 As 38/2018-33, bodu 17 „Závaznost kasačního rozhodnutí soudu nicméně není bezvýjimečná. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře připouští, že správní orgán je oprávněn odchýlit se od zrušujícího rozsudku v téže věci ve výjimečných případech. V rozsudku ze dne 23. 9. 2004, č. j. 5 A 110/2002-25, publ. pod č. 442/2005 Sb. NSS, soud zdůraznil, že "[p]rávní názor soudu nelze ponižovat na pouhou 'námitku' [...], o níž by správnímu orgánu bylo v dalším řízení umožněno uvážit, tj. kterou by žalovaný mohl i odmítnout, ale je třeba na něj nahlížet jako na pravidlo, jež je určujícím pro další kroky správního orgánu i pro úvahy, o něž bude správní orgán opírat závěrečné hodnocení zjištěných skutkových okolností. Prolomení povinnosti správního orgánu být vázán právním názorem soudu přichází v úvahu výjimečně, a to pouze tehdy, pokud v průběhu dalšího správního řízení po zrušení rozhodnutí správního orgánu byla učiněna nová skutková zjištění nebo pokud došlo ke změně právní úpravy, podle níž má být věc posuzována" (obdobně např. rozsudek ze dne 18. 6. 2004, č. j. 2 Ads 16/2003-56, publ. pod č. 352/2004 Sb. NSS). Taktéž připustil, aby se správní orgán závazným právním názorem neřídil, pokud byl tento právní názor v mezidobí (ke dni nového rozhodování žalovaného správního orgánu) překonán judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek ze dne 25. 5. 2016, č. j. 1 Azs 31/2016- 36).“ Takový postup je proto v rozporu s § 78 odst. 5 s. ř. s. a se závazným pokynem vysloveným v předchozím rozsudku. K důsledkům takového postupu se již NSS opakovaně vyjádřil, například z rozsudku NSS ze dne 14. 3. 2019, č. j. 7 As 38/2018-33, bodu 16, plyne, že: „nerespektování závazného právního názoru vysloveného správním soudem ve zrušujícím rozsudku má za následek "zrušení nového rozhodnutí správního úřadu pro nezákonnost bez dalšího" (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 1998, sp. zn. 7 A 56/1997, publikovaný v SJS pod č. 477/1999, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2003, č. j. 1 A 629/2002-25, publ. pod č. 73/2004 Sb. NSS)“.

46. Na straně 11 napadeného rozhodnutí ve věci žalobce a) je sice obsažena stručná úvaha o věrohodnosti žalobce a), avšak žalovaný v ní pouze poukazuje zejména na rozdílné označení povolání žalobcova tchána, kterého žalobce v jednotlivých pohovorech označil jako pracovníka státního zastupitelství, resp. policistu. Z této okolnosti žalovaný dovodil, že žalobce a) tvrzené zaměstnání ve finančním oddělení spojeném se X nikdy nevykonával. Tuto úvahu žalovaný sám označil za provedenou toliko „nad rámec“ předchozího hodnocení. Neobjasnil přitom, proč uvedená nepřesnost nemůže mít jiné vysvětlení ani proč je natolik podstatná, aby bez dalšího vyvracela nejen tvrzené zaměstnání žalobce a), ale i celý navazující azylový příběh.

47. Takové hodnocení nenaplňuje požadavky vyplývající z předchozího rozsudku (zejména bodů 43 až 49) a ustálené judikatury, k tomu např. rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2021, č. j. 5 Azs 19/2020-45, který uvedl, že: „závěr správního orgánu o tom, že azylový příběh žadatele o mezinárodní ochranu či jeho část jsou nevěrohodné, je podmíněn důsledným přezkoumáním hodnověrnosti této výpovědi, na což by se měl zaměřit pohovor s žadatelem, a jeho výpověď by následně měla být řádně vyhodnocena dle obecně uznávaných indikátorů hodnověrnosti (věrohodnosti), jak jsou v podstatě shrnuty v čl. 4 odst. 5 směrnice 2011/95/EU. Mezi tyto indikátory hodnověrnosti patří zejména vnitřní a vnější konzistentnost žadatelovy výpovědi, otázka, zda je tato výpověď dostatečně konkrétní a její plausibilita ve světle relevantních informací o zemi původu.“ 48. Žalovaný se ve světle ustálené judikatury k věrohodnosti nevypořádal s tím, zda uváděný rozdíl týkající se zaměstnání žalobcova tchána představuje skutečný a podstatný rozpor, zda jej žalobce a) v pohovoru náležitě vysvětlil a jakou váhu mu lze přisoudit v celkovém kontextu věci. Úkolem soudu přitom není nahrazovat úvahu žalovaného vlastní odpovědí na tyto otázky, ale přezkoumat, zda žalovaný přesvědčivě vyložil, proč považuje danou okolnost za natolik významnou, že vyvrací tvrzené zaměstnání žalobce a) i navazující azylový příběh. Žalovaný se však komplexně nezabýval ostatními skutkovými okolnostmi, jejich vzájemnými souvislostmi, časovým odstupem jednotlivých výpovědí ani možným vlivem stresu a tvrzeného závažného násilí na schopnost žalobce a) vybavit si jednotlivé podrobnosti.

49. Žalovaný rovněž nevysvětlil, proč nepovažoval za nutné samostatně a v souvislosti s výpovědí žalobce a) vyhodnotit věrohodnost výpovědi jeho manželky, ač mu to předchozí rozsudek výslovně uložil. Pouhý odkaz na rozhodné části jejího správního spisu takové hodnocení nenahrazuje. NSS již v rozsudku ze dne 11. 8. 2021, č. j. 1 Azs 160/2021-31, vyslovil, že úzká návaznost obav manželky na příběh žalobce a) nezakládá možnost její žádost odmítnout automatickým převzetím závěru o nevěrohodnosti žalobce a). Výpovědi manželů musí být posouzeny v celém kontextu, se zohledněním jejich případně odlišné informovanosti o jednotlivých událostech a relevantních informací o zemi původu. Z odůvodnění rozhodnutí musí být současně patrné, z jakých podkladů žalovaný vyšel, jak je hodnotil a jak se vypořádal s vysvětleními účastníků (§ 68 odst. 3 správního řádu).

50. Soud proto uzavírá, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor vyslovený v předchozím rozsudku, čímž porušil § 78 odst. 5 s. ř. s. Tato nezákonnost se promítla do skutkového základu napadeného rozhodnutí, který vyžaduje zásadní doplnění. Žalovaný totiž opětovně založil své závěry na dílčích nesrovnalostech, aniž je posoudil v celkovém kontextu výpovědí žalobce a) a jeho manželky, jejich vysvětlení a relevantních informací o zemi původu. Nelze přitom přehlédnout, že předchozí soudní rozhodnutí žalovanému vytkla právě nepřiměřenou váhu přikládanou jednotlivým rozporům.

51. Žalovaný si v pokračujícím řízení opatřil aktuální podklady o vývoji kauzy X, postavení a činnosti X, bezpečnostní a politické situaci v X a návratech neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu. Vycházel zejména z informací OAMP ze dne 12. 8. 2025 k osobě X a k X, z informace OAMP ze dne 14. 3. 2025 o bezpečnostní a politické situaci v zemi, z informací Ministerstva zahraničních věcí ze dne 30. 1. 2024 a 10. 4. 2025 a z výroční zprávy Human Rights Watch 2025. Aktuálnost těchto podkladů soud nezpochybňuje. Soud shledal důvodnou námitku žalobců, že závěry, které žalovaný vyvodil z opatřených podkladů, jsou nesprávné, zejména pokud jde o posouzení konkrétních tvrzení žalobce a) o nátlaku a násilí ze strany X v souvislosti s kauzou X.

52. Z informace o X žalovaný zjistil, že tato služba je přímo podřízena prezidentovi, podléhá omezenému civilnímu a parlamentnímu dohledu, podílí se na zásazích proti opozici a je základním pilířem trestního řízení. Přesto žalovaný na straně 11 napadeného rozhodnutí žalobce a) z obnovení řízení ve věci X na návrh generální prokuratury a obhajoby dovodil, že tato skutečnost „jednoznačně“ svědčí o funkčnosti X trestního systému. Takový závěr je předčasný a neodpovídá na otázku, kterou bylo třeba posoudit. Obnovení jednoho trestního řízení samo o sobě nevypovídá nic o tom, zda by žalobce a) měl v případě návratu reálně dostupnou a účinnou ochranu před případným nezákonným jednáním X, ani zda se jím tvrzené jednání X nemůže opakovat.

53. Z informace o X dále vyplývá, že X byla opakovaně kritizována pro případy mučení zadržených, přičemž fyzické a psychické násilí bylo systematicky používáno za účelem získání přiznání nebo umlčení opozice. Tato zjištění jsou přímo relevantní pro posouzení plausibility tvrzení žalobce a) o násilí, kterému měl být vystaven při výsleších příslušníky X. Z informace OAMP „X – Bezpečnostní a politická situace v zemi“ dále plyne, že přes zákonný zákaz mučení přetrvávalo fyzické násilí a nelidské či ponižující zacházení ve věznicích a případy porušování práv ze strany policie se objevovaly zejména při výsleších a zadržení. Národní centrum pro předcházení mučení v roce 2023 obdrželo 245 podnětů, z nichž se 119 týkalo mučení, případy mučení ze strany policistů přitom většinou končily bez postihu obviněných osob nebo jejich zproštěním. Tato zjištění o postupu policie a dalších bezpečnostních složek nejsou přímým důkazem jednání X vůči žalobci a), jsou však významná pro posouzení obecného kontextu, v němž se měly tvrzené výslechy odehrát, a pro hodnocení praktické účinnosti vnitrostátní ochrany. Žalovaný proto měl vysvětlit, jakou váhu uvedeným informacím přisuzuje při hodnocení věrohodnosti žalobcova příběhu i při posouzení budoucího rizika. Poukaz na formální existenci kontrolních a procesních mechanismů nemůže bez dalšího postačovat, pokud opatřené podklady současně uvádějí omezenou účinnost postihu případů mučení.

54. Soud nepřehlédl ani žalobní poukaz na rozsudek NSS ze dne 24. 2. 2004, č. j. 6 Azs 50/2003- 89. Zjištění o nedostatečném dodržování lidských práv, výskytu mučení při výsleších a beztrestnosti příslušníků bezpečnostních složek sice samo o sobě nezakládá nárok na mezinárodní ochranu, je však významné pro posouzení plausibility individuálního příběhu žalobce a), zvláště pokud tento tvrdí obdobné jednání právě ze strany X. Dokud žalovaný věrohodnost tohoto tvrzení řádně a komplexně nevyhodnotí, nemůže uvedené informace pominout ani z nich bez dalšího vyvozovat bezpečnost návratu žalobce a).

55. Nelze ani souhlasit se závěrem žalovaného, že z absence otevřenými zdroji doloženého cíleného tlaku na podporovatele X lze bez dalšího vyloučit individuální riziko žalobce a). Tento závěr je tím méně přesvědčivý, že další podklady ve správním spise popisují zvýšený tlak na média a občanskou společnost. Obnovení řízení ve věci X navíc nelze vykládat pouze jako okolnost pro žalobce a) příznivou. X po dočasném propuštění v X nenastoupil zpět do výkonu trestu, proti jeho osobě bylo vedeno trestní stíhání pro vyhýbání se nástupu do výkonu trestu a byl na něj vydán mezinárodní zatykač. Žalovaný proto měl na základě adresných a aktuálních podkladů vyhodnotit, zda opětovné projednání kauzy X může vést k dalšímu zajišťování důkazů, výslechům bývalých pracovníků nebo jiným úkonům vůči osobám pracovně spojovaným se X, včetně žalobce a), který tvrdí dřívější nátlak k opatření informací proti této osobě a má se vrátit po dlouhodobém pobytu v zahraničí. Soud tím nepředjímá, že takové riziko existuje, nepostačuje je však vyloučit jen poukazem na to, že se jím otevřené zdroje výslovně nezabývají.

56. Žalovaný při hodnocení rizika pracuje s požadavkem „vysoké míry pravděpodobnosti“ pronásledování. Takto formulovaný standard však neodpovídá požadavkům judikatury, pročež se zde soud ztotožňuje s žalobci, kteří odkázali na rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2020, č. j. 5 Azs 105/2018-46, který stanoví, že pro udělení azylu se posuzuje míra pravděpodobnosti tak, že: „II. § 12 písm. b) zákona o azylu pracuje s pojmem strachu jako subjektivním prvkem a odůvodněností strachu z pronásledování jako objektivním prvkem, nestanoví však podmínku faktického pronásledování v minulosti, byť taková skutečnost je velmi významnou indicií přiměřené pravděpodobnosti pronásledování i v budoucnu. V každém případě je však zkoumána možnost budoucího pronásledování, přičemž je využíván standard přiměřené pravděpodobnosti, což znamená, že tato možnost musí být reálná, nikoliv pouze hypotetická, rozhodně však nemusí dosahovat či přesahovat 50 %.“ Žalovaný proto nemohl požadovat vyšší míru jistoty, než jaká odpovídá těmto standardům.

57. Soud v nynějším řízení nepředjímá, zda bývalí zaměstnanci X představují určitou sociální skupinu ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu tak, jak tvrdí žalobci. Tato otázka závisí na řádně zjištěném skutkovém stavu, zejména na tom, zda jsou tyto osoby v zemi původu pro svůj vztah k X státními orgány vnímány jako odlišná skupina a zda jim z tohoto důvodu hrozí pronásledování. Žalovaný ji proto musí po novém vyhodnocení věrohodnosti samostatně právně posoudit.

58. Co se týče posouzení vážné újmy, vycházel žalovaný převážně ze stejných úvah jako při zamítnutí azylu. Konstatoval, že žalobcům nehrozí trest smrti, a následně bez samostatného vyhodnocení dovodil, že jim nehrozí ani mučení či nelidské nebo ponižující zacházení. Vycházel přitom zejména z obnovení řízení ve věci X, z absence veřejně doloženého tlaku na osoby spojované s kauzou X, z legálního vycestování žalobce a) a z obecné informace o převážně bezproblémových návratech neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu. Žalovaný se však nevypořádal s tvrzením žalobce a), že se sám již při výsleších X setkal s jednáním, které, bylo-li by věrohodné, mohlo naplňovat znaky vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Rovněž nezohlednil význam informací o případech mučení při výsleších a o omezené účinnosti postihu příslušníků bezpečnostních složek. Jeho závěr o neexistenci skutečného nebezpečí vážné újmy proto vychází z téhož nedostatečně zjištěného skutkového stavu jako závěr o neudělení azylu.

59. K celkovému posouzení žalovaného pak soud uzavírá, že samotné konstatování, že žalobce a) legálně vycestoval, nebyl formálně obviněn a návraty neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu bývají obecně bezproblémové, k vyvrácení jeho individuálního příběhu nepostačuje. NSS již v rozsudku ze dne 22. 7. 2021, č. j. 6 Azs 114/2021-46, uvedl, že možnost získat vízum a vycestovat je při postavení svědka, absenci záznamu v oficiálních registrech a s ohledem na popsané praktiky X přiměřeně plausibilní. Tuto okolnost proto lze hodnotit pouze v souvislosti s ostatními zjištěními, nikoli ji bez dalšího použít jako důkaz nevěrohodnosti či absence budoucího rizika.

VI. Závěr a náklady řízení

60. Ze shora uvedených důvodů soud uzavírá, že napadená rozhodnutí jsou nezákonná. Žalovaný nerespektoval závazný právní názor vyslovený v předchozím rozsudku, který navázal na právní závěry NSS vyslovené v rozsudcích ze dne 22. 7. 2021, č. j. 6 Azs 114/2021-46, a ze dne 11. 8. 2021, č. j. 1 Azs 160/2021-31, jakož i na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2023, č. j. 4 Az 34/2022-35. Žalovaný opětovně neprovedl uložené důkladné a komplexní hodnocení věrohodnosti výpovědí žalobce a) a jeho manželky. Současně nijak nevysvětlil, proč tak opětovně neučinil, když za dostatečné odůvodnění rozhodně nelze považovat obecné konstatování na str. 8 napadeného rozhodnutí ve věci žalobců a) a b): „S ohledem na obsah argumentace v judikátu Městského soudu v Praze správní orgán po uvážení nepřistoupil k dalšímu celkovému ověřování věrohodnosti výpovědi žadatele a vycházel tak z doposud zjištěných faktů, které hodnotil na pozadí aktuálně zjištěných informací o vývoji v zemi původu žadatele po jeho odchodu ze země původu s ohledem na prospektivní povahu posouzení žádosti o mezinárodní ochranu.“ Tím nedostatečně zjistil skutkový stav, na němž založil posouzení žádostí všech žalobců. Tato vada se promítla jak do posouzení podmínek azylu, tak do posouzení doplňkové ochrany, neboť úvahy žalovaného v obou těchto částech vycházely z téhož neúplně zjištěného skutkového základu a z nedostatečně individualizovaného vyhodnocení informací o zemi původu.

61. Soud proto napadená rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. zrušil bez nařízení jednání a současně vyslovil, že se věci vracejí žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení žalovaný důkladně a komplexně posoudí věrohodnost výpovědí žalobce a) a jeho manželky podle obecných indikátorů hodnověrnosti shrnutých v čl. 4 odst. 5 směrnice 2011/95/EU, zejména z hlediska jejich vnitřní a vnější konzistence, konkrétnosti, významu případných rozporů a plausibility ve světle relevantních informací o zemi původu. Zohlední přitom vysvětlení žalobců, časový odstup jednotlivých výpovědí, odlišnou míru informovanosti manželky o událostech a nedostatky dosavadních pohovorů vytknuté v předchozích rozsudcích. Vyhodnotí, zda je nutné provést další pohovory nebo opatřit další aktuální a adresné podklady, zejména k postavení X, výskytu a postihu mučení při výsleších, praktické účinnosti vnitrostátní ochrany a významu opětovného projednání kauzy X pro žalobce a). Následně žalovaný znovu posoudí podmínky pro poskytnutí mezinárodní ochrany u každého žalobce individuálně, při zohlednění vzájemné provázanosti jejich příběhů a podle právní úpravy účinné v době nového rozhodování. Při posouzení budoucího rizika žalovaný vyjde ze standardu přiměřené pravděpodobnosti. Možnost pronásledování nebo vážné újmy musí být reálná, nikoli pouze hypotetická, nemusí však dosahovat ani přesahovat 50 %. Nebude-li příběh žalobce a) žalovaným shledán nevěrohodným, posoudí, zda mu původce tvrzeného jednání nepřisuzoval politický názor, loajalitu či spojení se X a zda jeho tvrzené postavení bývalého zaměstnance X může být právně relevantní. Bude-li věrohodně zjištěno dřívější mučení, nelidské či ponižující zacházení nebo přímá hrozba takové újmy, žalovaný tuto skutečnost náležitě zohlední při posouzení budoucího rizika pronásledování nebo vážné újmy podle právní úpravy použitelné v novém řízení. Žalovaný je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Současně soud připomíná, že případný nesouhlas žalovaného s názorem vysloveným v tomto rozsudku, lze prezentovat toliko prostřednictvím opravného prostředku a nikoli tím, že jej v dalším řízení nebude bez řádného odůvodnění respektovat.

62. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci měli ve věci plný úspěch, a proto jim náleží náhrada účelně vynaložených nákladů vůči neúspěšnému žalovanému. Ty představují odměnu jejich právního zástupce za podání čtyř žalob, tedy za jeden úkon právní služby v každé z projednávaných věcí podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném v době provedení úkonů. Tarifní hodnota ve věcech projednávaných podle soudního řádu správního činí 88 000 Kč (§ 9 odst. 5 advokátního tarifu), sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon proto činí 4 620 Kč (§ 7 bod 5 advokátního tarifu). Žalobci a) a b) byli zastoupeni společně v řízení proti jednomu správnímu rozhodnutí a podali jednu žalobu. Za společný úkon proto náleží odměna ve výši 4 620 Kč za prvního žalobce a 3 696 Kč za druhého žalobce, snížená o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, celkem 8 316 Kč, a náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tedy celkem 8 766 Kč. Ve věcech žalobkyň c), d) a e) šlo o samostatná správní rozhodnutí a samostatné žaloby. Za každou z těchto žalob náleží odměna 4 620 Kč a náhrada hotových výdajů 450 Kč, tedy 5 070 Kč, za tři žaloby celkem 15 210 Kč. Náklady před zvýšením o DPH činí 23 976 Kč. Právní zástupce žalobců prokázal, že je plátcem DPH, náhrada se proto zvyšuje o DPH ve výši 21 %, tedy o 5 034,96 Kč. Celková náhrada nákladů řízení činí 29 010,96 Kč. Soud jen pro úplnost dodává, že náklady právního zastoupení představující odměnu za úkon právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení žalobců byly žalobcům přiznány již předchozím rozsudkem, přičemž jde o zastoupení týž zástupcem. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s., a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze, dne 17. srpna 2026 JUDr. Tomáš Švec, Ph.D. v. r. samosoudce