20 CO 154/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň Mgr. Olgy Lenochové a JUDr. Renaty Hertlové v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka , částka a částka měsíčně k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí , č.j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení [částka], [částka] a placení [částka] měsíčně počínaje [anonymizováno] [rok] do [datum] a žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala valorizované náhrady za ztrátu na výdělku, náhrady nákladů na péči o domácnost a měsíční renty z titulu náhrady škody na zdraví, která jí byla způsobena při provozu vozidla, pojištěného u žalované, jeho řidičem [jméno] [příjmení] dne [datum], vůči němuž jí byly přiznány uvedené nároky rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že není ve sporu pasivně věcně legitimována, věcná legitimace svědčí [obec] kanceláři pojistitelů.

2. Soud I. stupně zjistil, že dne [datum] došlo k uvedené pojistné události a rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka] byla [jméno] [příjmení] v řízení, jehož se účastnila [ulice] státní pojišťovna jako vedlejší účastnice, uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu za ztížení společenského uplatnění a platit jí pravidelnou měsíční rentu jakožto rozdíl mezi průměrným výdělkem a výší invalidního důchodu. Konstatoval, že podle § 27 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (ZPO) se u škodných událostí, které nastaly před [anonymizována dvě slova] [rok], a nároků z nich vzniklých, postupuje podle dosavadních právních předpisů. Škodící vozidlo bylo ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) vyhl. Ministerstva financí ČSR č. 123/1974 Sb., kterou se stanoví rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorových vozidel, účinné od 1. 1. 1975 do [datum], zákonně pojištěno z odpovědnosti za škody, způsobené jeho provozem, u [obec] státní pojišťovny. Podle § 8 odst. 1 vyhl. č. 123/1974 Sb. náhradu platí pojišťovna poškozenému; poškozený však nemá právo na plnění proti pojišťovně, s výjimkou případu uvedeného v § 9. O takový případ se v posuzované věci nejedná, neboť provozovatel a řidič [příjmení] [příjmení] byl uvedeným rozsudkem uznán povinným zaplatit žalobkyni náhradu škody na zdraví. Podle 29 odst. 1 ZPO práva a povinnosti [právnická osoba] vzniklé ze zákonného pojištění přecházejí dnem [datum] na [anonymizováno]. Tato práva a povinnosti uplatňuje a vykonává jménem a na účet [právnická osoba], a to včetně zastupování [anonymizováno] před soudy při rozhodování o právech či povinnostech ze zákonného pojištění, zejména v souvislosti s poskytováním náhrad poškozeným a uplatňováním práva na náhradu vyplacených částek proti pojištěným. S odkazem na citovanou právní úpravu a z ní vyplývající nedostatek věcné pasivní legitimace žalované soud I. stupně žalobu zamítl. Žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení na základě § 150 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) z důvodu osobní situace žalobkyně, u níž jsou plněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků a byla jí ustanovena zástupkyně pro řízení.

3. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Zdůraznila, že [ulice] státní pojišťovna vystupovala u Okresního soudu v Olomouci jako vedlejší účastnice na straně žalovaného a dovozovala, že ustanovení § 29 odst. l ZPO se v daném případě neuplatní a věcná pasivní legitimace nadále svědčí žalované, nikoliv [obec] kanceláři pojistitelů. V tomto názoru žalobkyni utvrzuje dlouhodobý postup žalované, která jí opakovaně některá plnění, vztahující se k předmětné pojistné události, vyplácela. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně dalšímu řízení. Žalovaná navrhla s odkazem na své stanovisko k žalobě potvrzení napadeného rozsudku a uvedla, že v předmětné věci není pasivně legitimována ani [ulice] [anonymizováno] pojistitelů.

4. Žalobkyně uplatnila odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. Odvolání však důvodným neshledal a může pouze zopakovat správné právní závěry soudu I. stupně, podporované i recentní judikaturou Nejvyššího soudu ČR, který v rozhodnutí sp.zn. [spisová značka], uzavřel, že ve sporu o pojistné plnění z titulu přímého nároku poškozeného proti pojistiteli odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla při dopravní nehodě, k níž došlo před [datum], je pasivně legitimovaným subjektem [ulice] [anonymizováno] pojistitelů, i když škoda vznikla až po tomto datu. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí vysvětlil, že v důsledku nahrazení dosavadního systému zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem na systém povinného smluvního pojištění vstoupila podle § 29 odst. l ZPO do dosud monopolního postavení [obec] státní pojišťovny a [obec] pojišťovny jako jejího nástupce [ulice] [anonymizováno] pojistitelů jako profesní organizace pojistitelů, zřízená § 18 odst. 1 zákona k plnění stanovených úkolů v rámci nového systému, která je tak povinna namísto dosavadního pojistitele poskytnout plnění poškozenému tam, kde mu vznikl přímý nárok. Na tom nic nemění, že [ulice] pojišťovna byla pověřena zastupování této [anonymizováno], ovšem jejím jménem a na její účet, z čehož vyplývá, že případná žaloba musí směřovat pro [obec] kanceláři pojistitelů. V předmětné věci ovšem žalobkyni ani přímý nárok na plnění pojišťovny podle §§ 8 a 9 v rozhodné době účinné vyhl.č. 123/74 Sb., přiznávající přímý nárok poškozeného na plnění vůči pojišťovně jen v případě neznámé osoby škůdce, ani nevznikl a svou žalobu tak musí směřovat nikoliv vůči žalované nebo [obec] kanceláři pojistitelů, ale vůči přímému škůdci, resp. za podmínek § 470 odst. l zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013, proti jeho dědicům. Žalovaná, která náhradu škody za škůdce v rámci zákonného pojištění plní, může být takového sporu účastna právě jen jako vedlejší účastnice. Soud I. stupně proto žalobu správně zamítl pro nedostatek věcné pasivní legitimace žalované a odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

5. O náhradě nákladů řízení odvolacího rozhodl odvolací soud obdobně podle §150 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř., z důvodů na straně žalobkyně, která je [anonymizována dvě slova] a její majetkové poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků (jež jí také bylo usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] přiznáno a usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] jí byla ustanovena procesní zástupkyně). Odvolací soud z obsahu spisu nezjistil, že by mezi žalovanou a žalobkyní před podáním žaloby probíhala komunikace, v jejímž rámci by žalovaná žalobkyni nabízela možné varianty vyřešení její situace, na což se žalovaná odvolávala v souvislosti s předestřením možného postupu dle § 150 o.s.ř. odvolacím soudem.