20 CO 187/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Andrey Borovičkové Ph.D. a JUDr. Renaty Hertlové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částka s příslušenstvím a žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení uvedené částky z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem anonymizována tři slova v tom, že byl ve anonymizována tři slova anonymizováno vystaven účinkům pasivního kouření. Žalovaná potvrdila, že žalobce u ní dne datum uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši částka a navrhla zamítnutí žaloby s argumentací, že nebylo prokázáno, že by se ve věznici kouřilo jinde než ve vymezených místnostech.

2. Soud I. stupně na základě důkazních zjištění, popsaných v odstavcích 3 – 5 napadeného rozsudku skutkově uzavřel, že žalobce vykonával od anonymizováno rok do anonymizováno rok trest anonymizována dvě slova ve stát. instituce, zhruba po jednom měsíci byl na vlastní žádost přemístěn do nekuřácké cely. V průběhu anonymizována dvě slova podal dvě stížnosti, týkající se negativního vlivu pasivního kouření na jeho osobu, které ulice služba vyhodnotila jako nedůvodné. Dozorující státní zástupce podle vyrozumění žalobce ze dne datum shledal porušování zákazu kouření ve společných prostorách a větrání kuřáckých cel do společných prostor a anonymizováno službě věznice Plzeň vydal příkaz k odstranění protiprávního stavu. Vyrozuměním ze dne datum dozorový státní zástupce žalobci sdělil, že nadále nebylo zjištěno porušení právního předpisu (podle shlédnutých kamerových záznamů se v prostorách oddílu, kde je zakázáno kouření, nepohybovali odsouzení s anonymizováno, nebyl v nich ani zaznamenán anonymizováno a byly nově vybudovány stavebně oddělené prostory pro kuřáky), proto jeho podnět bez dalšího opatření odložil.

3. Soud I. stupně s odkazem na ustanovení § 13, 14 a 15 zák.č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při anonymizováno veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) uzavřel, že ve věci nebyl naplněn předpoklad nesprávného úředního postupu anonymizována dvě slova. Žádosti žalobce o přemístění do nekuřácké cely bylo vyhověno, na veškeré jeho stížnosti bylo reagováno a žalobce byl o jejich vyřešení informován, na základě příkazu dozorového orgánu byla zjednána náprava. Za nesprávný úřední postup nelze považovat protiprávní jednání spoluvězňů, kteří nerespektovali zákaz kouření za situace, kdy bylo prokázáno, že ulice služba na prohřešky nerezignuje, naopak je sankcionuje (tabulky se zákazem kouření, vymezené prostory ke kouření, kontroly a kázeňské tresty při zjištění nebo nahlášení prohřešku). Žalobce ani ve svých stížnostech neuváděl kouření na celách a nikdy adresně neuvedl jména viníků, na anonymizováno službě pak nelze rozumně žádat, aby se nezjištěnými a nenahlášenými proviněními zabývala. Na straně žalobce nebyl prokázán vznik újmy, anonymizována dvě slova v anonymizováno v průběhu anonymizována dvě slova nesouviselo s pasivním kouřením (byla anonymizována dvě slova anonymizováno). S tímto odůvodněném soud I. stupně žalobu zamítl a procesně úspěšné žalované nepřiznal za použití § 150 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů řízení s přihlédnutím k majetkovým, sociálním a osobním poměrům žalobce, osvobozeného od soudních poplatků s ustanovením zástupce, a k výši žalované náležející náhrady (částka), jejíž nepřiznání se jejích majetkových poměrů nemůže nijak dotknout.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Zdůraznil závěry dozorujícího státního zástupce ve vyrozumění ze dne datum a poukázal na to, že nedodržování zákazu kouření ve věznici prokazují svědecké výpovědí jméno příjmení a jméno příjmení. Dovozoval, že ulice služba na prohřešky v tomto směru rezignovala, zákaz kouření kontrolovala nedůsledně, zejména v nočních hodinách, stížnosti na nedodržování zákazu kouření byly formalisticky zamítány a sporadické trestání spoluvězňů za porušování tohoto zákazu nemělo prakticky žádný efekt. Zdůraznil, že podle § 2 odst. 2 zákona č. 169/199 Sb. se musí s odsouzenými jednat tak, aby bylo zachováno jejich zdraví, a podle § 23 odst. 7 vyhl.č. 345/199 Sb., kterou se vydává řád anonymizována čtyři slova (vyhláška), se odsouzený nekuřák k jeho žádosti umístí odděleně od odsouzených kuřáků. Žalobce byl sice přesunut na nekuřáckou celu, anonymizováno však do ní stejně pronikal a byl nucen ji sdílet s kuřáky, kteří zákaz kouření porušovali, zejména ve večerních hodinách, kdy ulice služba uzamykala cely a dodržování zákazu kouření nekontrolovala. Pasivní kouření je objektivně zásahem do sféry zdraví a ohledně prokázání své újmy nebyl žalobce soudem I. stupně řádně poučen. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného.

5. Z obsahu odvolání lze dovodit uplatnění odvolacího důvodu ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení, jež jeho rozhodnutí předcházelo, v intencích § 212 a § 212a o.s.ř., odvolání však neshledal důvodným, neboť se zcela ztotožnil se závěry soudu I. stupně. Žalobci lze přisvědčit v tom, že závěr o neprokázání vzniku nemajetkové újmy soud I. stupně učinil, aniž by žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučil o jeho povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní v tomto směru. Tato vada řízení však neměla vliv na věcnou správnost jeho rozhodnutí. Odvolací soud se ztotožnil se soudem I. stupně v závěru, že na straně žalované nelze shledat nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 náhradového zákona, jenž by vedl k žalobcově poškození.

6. Žalobcem zmíněné ustanovení vyhlášky ukládá anonymizováno službě povinnost umístit odsouzeného nekuřáka odděleně od odsouzených kuřáků. Žalobce byl na svou žádost umístěn do nekuřácké cely a okolnost, že jiné osoby na cele zákaz kouření porušovaly, nemůže jít k tíži žalované. Není v reálných možnostech anonymizována dvě slova kontrolovat dodržování zákazu kouření v každém jednotlivém okamžiku ani postihovat osoby, porušující zákaz, o nichž neměla konkrétní informace. Ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova musí být při anonymizována dvě slova respektována důstojnost odsouzeného, což vylučuje, aby byla na celách umístěna audiovizuální záznamová zařízení, (ta mohou být umístěna jen ve společných prostorách). ulice služba provádí kontrolu odsouzených prostřednictvím pravidelných obchůzek (zpravidla po dvou hodinách) a nelze zajistit, aby odsouzení před takovou obchůzkou nevyvětrali a nezastřeli tak, že došlo k porušení zákazu kouření. Podle § 16 odst. 5 zákona o anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova se odsouzeným garantuje osmihodinová doba spánku, proto se po 22. hodině cely zamykají, noční klid nelze s ohledem na práva odsouzených rušit bez konkrétního podnětu a přes zamčené dveře nelze provádět ani čichovou kontrolu cely. Bez existence kamerových záznamů je ulice služba při kontrole dodržování zákazu kouření, zejména po 22. hodině, a trestání přestupků proti němu závislá na konkrétních podnětech jednotlivých odsouzených. Žalobce sám zůstal v tomto směru pasivní, osoby, porušující zákaz kouření, naopak oznámit odmítl (záznam Krajského státního zastupitelství v obec ze dne datum) a nemohl tedy očekávat, že ulice služba bude moci v jeho prospěch efektivně zasáhnout. Z vyrozumění státního zástupce ze dne datum se podává, že věznice reflektovala předchozí vytknuté pochybení ve vztahu k ochraně nekuřáků před pasivním kouření (popsané ve vyrozumění ze dne datum) a zjištěné závady napravila. Ve věznici byly zřízeny oddělené kuřácké prostory, dozorovému státnímu zástupci bylo dokladováno, že vychovatelé i dozorci po stížnostech žalobce zvýšili svou aktivitu při postihování nedodržování zákazu kouření (tuto zvýšenou aktivitu potvrdil i svědek jméno příjmení). Pronikání kouře z kuřáckých prostor do prostor nekuřáckých nelze bohužel zcela zabránit ani v obecné rovině při realizaci § 8 zákona č. 65/17 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, tím méně v zařízení, kde jsou ve velké míře soustředěny osoby, nerespektující zákonné a společenské normy a pravidla.

7. Z popsaných důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, jako věcně správný potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto v intencích § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst.1 o.s.ř., jelikož žalované, která byla v odvolacím řízení procesně plně úspěšná, náklady v této fázi řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o.s.ř. přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu I. stupně.