20 CO 212/2021

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Renaty Hertlové a Mgr. Olgy Lenochové v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení splnění odkládací podmínky k odvolání žalovaného proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14.5.2019 č.j. 27C 142/2018-36 a ze dne 14.11.2019 č.j. 27C 142/2018-61

I. Rozsudky soudu I. stupně se ve výrocích o věci samé potvrzují.

II. Ve výroku o náhradě nákladů řízení se rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14.11.2019 č.j. 27C 142/2018-61 mění jen tak, že výše náhrady činí částka, jinak se potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.

1. Napadenými rozsudky soud I. stupně určil, že žalobce splnil svou zákonnou povinnost, vyplývající z notářského zápisu, sepsaného JUDr. jméno příjmení, notářkou se sídlem v obec, dne datum, sp. zn. NZ číslo, N 2265/2010 (částečný rozsudek ze dne datum) a ze dne datum, sp. zn. NZ číslo, N 587/2012 (konečný rozsudek ze dne datum). Žalovanému dále konečným rozsudkem ze dne datum uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částka. Žalobce se domáhal uvedeného určení za účelem doložení splnění odkládací podmínky v exekučním řízení. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a namítl, že žalobce svou povinnost z notářského zápisu ze dne ze dne datum, sp. zn. NZ číslo, N 587/2012 nesplnil, jelikož finanční prostředky mu poukázala jiná osoba a sjednaná částka úvěru byla připsána na jeho účet opožděně, že mezi účastníky uzavřené smlouvy nejsou smlouvami o úvěru, ale o půjčce a že vede řízení ohledně platnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne datum, sp. zn. NZ číslo, N 2265/2010.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že účastníci dne datum uzavřeli smlouvu o úvěru, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku částka za podmínek uvedených ve svěřenecké smlouvě ze dne 20. 12. 2010 sp.zn. N2159/2010, KNU číslo, uzavřené mezi žalobcem, žalovaným a notářkou JUDr. jméno příjmení se sídlem v obec (převedením částky na účet ve svěřenecké správě JUDr. jméno příjmení, č. účtu číslo vedený u právnická osoba, v pobočce v obec) a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši částka. Notářským zápisem NZ číslo, N 2265/2010, sepsaným uvedenou notářkou dne datum, uzavřeli účastníci dohodu o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu s uvedením, že právním titulem závazku je smlouva o úvěru ze dne datum s předmětem poskytnutí částky částka z peněžních prostředků, které složí věřitel na účet svěřenecké správy a úschovy u JUDr. jméno příjmení, kterou je dlužník povinen specifikovaným způsobem splnit. Dlužník jako osoba povinná podle § 274 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád svolil k tomu, aby notářský zápis byl titulem pro rozhodnutí nebo exekuci ohledně výše budoucí splatné pohledávky. Účastnící dále uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku částka prostřednictvím dvou plateb, z toho částka v hotovosti při podpisu smlouvy a částka převodem na účet žalovaného č. bankovní účet u ČSOB (do datum) a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 120 měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši částka vždy k poslednímu kalendářnímu dni každého měsíce od datum do datum. Notářským zápisem sp.zn. NZ číslo, N 587/2012, sepsaným výše uvedenou notářkou dne datum, uzavřeli účastníci dohodu o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu, právním titulem závazku je smlouva o úvěru ze dne datum s předmětem poskytnutí částky částka a uvedenou dobou splnění a žalovaný jako dlužník a jako osoba povinná podle § 274 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád svolil k tomu, aby notářský zápis byl titulem pro rozhodnutí nebo exekuci ohledně výše budoucí splatné pohledávky. Dlužník zároveň prohlásil, že částku částka obdržel při podpisu úvěrové smlouvy a částku částka se mu věřitel zavázal převést na účet dlužníka č. č. bankovní účet do datum.

3. Žalobce, žalovaný a notářka JUDr. jméno příjmení uzavřeli v souvislosti se smlouvou o úvěru ze dne 20. 12. 2010 svěřeneckou smlouvu sp. zn. N 2159/2010, KNU číslo o svěření peněz do správy a úschovy notáře, na jejímž základě složil žalobce na účet úschov notářky č. bankovní účet, vedený u společnosti právnická osoba, dne číslo částku částka (přípis notářky dne datum, výpisem z účtu žalobce č. bankovní účet vedeného u Komerční banky ze dne datum, potvrzení o skutečnostech známých ze spisu ze dne datum, vystavené notářkou JUDr. jméno příjmení) a notářka tuto částku podle výpisu z účtu číslo vedeného u UNiCredit Bank,ze dne datum převedla žalovanému (datum). Dne datum byl dán právnická osoba příkaz k převedení částky částka z účtu č. bankovní účet, jehož majitelkou je jméno příjmení (družka žalobce) na účet č. bankovní účet, kam byla připsána dne datum. Žalobce má k účtu č. bankovní účet podle sdělení banky dispoziční oprávnění. Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 31.3.2017 sp. zn. 38 EXE 962/2016 žalobcem jako oprávněným vedenou zčásti zastavil exekuci na majetek žalovaného na podkladě shora citovaných notářských zápisů s poukazem na to, že závazek žalobce poskytnout finanční prostředky byl v těchto zápisem převážně vyjádřen„ pro futuro“ a v době uzavření smlouvy žalovanému finanční prostředky poskytnuty nebyly.

4. Na tomto důkazní základě soud I. stupně s odkazem na § 43 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a s oporou komentářové literatury konstatoval, že není-li povinný ochoten písemně potvrdit splnění podmínky, uvedené v titulu pro výkon rozhodnutí, nebo vzájemné povinnosti oprávněného a oprávněný nemůže tyto skutečnosti prokázat jiným způsobem, může se oprávněný v nalézacím řízení domáhat určení, že splnil svou vzájemnou povinnost. Rozhodnutí soudu, kterým bylo žalobě vyhověno, je pak listinou podle § 262 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.). Žalobce má proto na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Námitky žalovaného nejsou relevantní, peněžní prostředky ve výši částka byly žalobcem z účtu, k němuž měl v rozhodné době dispoziční oprávnění, žalovanému na účet, uvedený jím ve smlouvě a v notářském zápisu, převedeny. Úvahy žalovaného o vlastnictví peněžních prostředků na tomto účtu jsou nepřiléhavé již s ohledem na možnost splnit dluh prostřednictvím třetí osoby ve smyslu § 331 zák.č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (obch. zák.) V předmětném sporu žalobce prokázal, že svou povinnost k poskytnutí finančních prostředků žalovanému v obou řešených případech splnil. Skutečnost, že finanční prostředky nebyly v celé výši poskytnuty v době uzavření smlouvy o úvěru a že závazek tyto poskytnout směřuje do budoucna, odpovídá zákonnému ustanovení § 497 obch. zák. a úvahy exekučního soudu jsou pro určení splnění podmínky nepřiléhavé. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobě vyhověl a žalobci přiznal podle § 142 odst. l o.s.ř. náhradu nákladů řízení.

5. Žalovaný podal proti oběma rozsudkům včasné odvolání. Namítl, že soud I. stupně nevzal v úvahu jeho argumentaci a důkazní návrhy k tomu, že sjednaná výše smluvní pokuty ve smlouvě o úvěru ze dne datum je nepřiměřené vysoká a rozporná s dobrými mravy. Notářský zápis ze dne datum neobsahuje svolení k vykonatelnosti ke sjednaným úrokům a úplné shodné prohlášení účastníků podle § 71b odst. 4 zákona č. 358/1992 Sb., notářský řád, pročež jej ve smyslu jmenované judikatury nelze považovat za veřejnou listinu. příjmení částka podle smlouvy o úvěru ze dne číslo byla žalovanému poukázána v rozporu se smlouvu až dne datum ze strany třetí osoby a není zřejmé, zda příkaz k úhradě autorizoval žalobce, na situaci proto nedopadá § 331 obch. zák., neboť jméno příjmení plnila z vlastního popudu. Dotyčná smlouva není smlouvu o úvěru, nýbrž o půjčce, protože žalobce není podnikatel a část plnění částka poskytl žalovanému již při jejím podpisu, což není pro úvěr typické. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud změnou obou rozsudků žalobu zamítl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. V rámci ústního jednání odvolacího soudu uvedl, že zpochybňuje také poskytnutí částky částka podle notářského zápisu ze dne datum žalobcem, neboť není zřejmé, zda byla na účet notářky převedena z účtu věřitele.

6. Žalobce navrhl potvrzení rozsudků. V písemném vyjádření k odvolání proti rozsudku ze dne datum poukázal na to, že předmětem řízení je pouze skutečnost, zda žalobce splnil svou povinnost k poskytnutí finančních prostředků žalované, a námitky žalovaného jsou liché, neboť jimi nastíněné otázky lze řešit pouze v exekučním řízení v rámci řízení o návrhu na zastavení exekuce. Ze strany žalovaného jde pouze o zdržovací taktiku, obdobné otázky byly řešeny v řízení u Okresního soudu v Chomutově k žalobě žalovaného o neplatnost notářského zápisu, kterou vzal zpět. Ke shodným námitkám se rovněž vyjádřil exekuční soud v usnesení ze dne 31.3.2017 č-.j. 38 EXE 962/2016-226, v němž všechny námitky žalovaného (povinného) kromě námitky nesplnění odkládací podmínky odmítl. Žalobce doplnil, že splnění odkládací podmínky bylo v obou případech jednoznačně prokázáno a úvěrové prostředky dlužník obdržel.

7. Z obsahu odvolání se podávají odvolací námitky ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d),e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jejich podnětu přezkoumal napadené rozsudky v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř. a odvolání neshledal opodstatněnými. Soud I. stupně správně dovodil, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť mezi účastníky je sporné splnění budoucí povinnosti žalobce k poskytnutí peněžních prostředků žalovanému na sjednaný úvěr. Jak již uvedl soud I. stupně, kladné rozhodnutí o žalobě na určení splnění podmínky či vzájemné povinnosti je listinou prokazující splnění těchto předpokladů pro vedení exekuce ve smyslu § 43 odst. l a 2 exekučního řádu (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 17 Co 411/20003, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod číslo). V daném případě obsahují shora uvedené notářské zápisy odkládací podmínku budoucího plnění žalobce (oprávněného), spočívající v teprve budoucím poskytnutí úvěrových prostředků (srov. rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 2184/2013, publikované v uvedené sbírce pod číslo), a z tohoto důvodu také Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud exekuční usnesením ze dne 31.3.2017 sp. zn. 38 EXE 962/2016 jím vedenou exekuci pro neprokázání splnění toto podmínky zastavil. Z uvedených skutečností vyplývá naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení podle § 80 o.s.ř.

8. Soud I. stupně učinil správný závěr o tom, že odkládací podmínka vyplacení úvěrových peněžních prostředků žalobce žalovanému, na níž závisela povinnost žalovaného k jejich vrácení, byla v obou případech splněna. Námitka žalovaného proti závěru o splnění odkládací podmínky podle notářského zápisu dne datum, sp. zn. NZ číslo, N 2265/2010, založená na tvrzení o tom, že úvěrové prostředky nebyly převedeny z účtu věřitele (žalobce), je ve smyslu § 205a o.s.ř. nepřípustným odvolacím důvodem, neboť žalovaný toto tvrzení v řízení před soudem I. stupně neuplatnil. Ostatní jeho odvolací argumentace, vážící se k notářskému zápisu ze dne datum, je irelevantní, jelikož se netýká předmětu tohoto řízení. Ve vztahu k otázce splnění odkládací podmínky nemají námitky stran vykonatelnosti notářského zápisu pro jeho tvrzené formální nedostatky ani stran důvodnosti části jím vymezeného nároku žalobce pro namítaný rozpor s dobrými mravy žádný význam a žalovaný je může uplatnit teprve v rámci exekučního řízení, jak případně uvedl ve svém vyjádření žalobce. Soud I. stupně se proto správně touto argumentací (uplatněnou ve vyjádření žalovaného k žalobě ostatně jen částečně a okrajově v souvislostí s jím podanou žalobou o neplatnost právních úkonů) nezabýval, maje ji zjevně za pro rozhodnutí věci nevýznamnou a ze stejného důvodu se jí nezabýval ani odvolací soud.

9. Soud I. stupně rovněž správně uzavřel, že žalobce prokázal poskytnutí úvěrové částky částka podle úvěrové smlouvy ze dne datum a notářského zápisu ze dne datum, sp. zn. NZ číslo, N 587/2012 žalovanému, neboť z jím učiněných zjištění bez pochybností vyplývá, že se tyto prostředky, poukázané prostřednictvím banky z účtu družky žalobce, dostaly do dispozice žalovaného, který si je ponechal. Z hlediska splnění odkládací podmínky ve smyslu § 43 odst. l exekučního řádu není nijak rozhodné, že se tak stalo o jeden den později, než bylo mezi účastníky sjednáno (datum namísto datum). Není taktéž rozhodné, zda převodní příkaz bance zadal rámci svého dispozičního oprávnění k účtu družky žalobce, neboť je obecným pravidlem a dlouhodobě judikatorně konstantním závěrem, že není-li závazek vázán na osobu dlužníka, může být splněn prostřednictvím třetí osoby. V rozhodné době účinné ustanovení § 331 obch. zák. pouze výslovně vyjadřuje odpovědnost dlužníka za plnění prostředníka, což však neznamená (jak žalovaný zřejmě svými úvahami o charakteru smluvního vztahu účastníků dovozuje), že by prostřednictvím jiného nemohl být splněn i závazek neobchodního charakteru. Vztah účastníků ovšem podřízen obchodnímu zákoníku je, neboť sjednané smlouvy splňují všechny pojmové znaky smluv o úvěru podle § 497 zák. č. 513/1191 Sb. obchodní zákoník, aniž by v případě tohoto tzv. absolutního obchodu bylo rozhodné postavení jejích účastníků z hlediska podnikání. O tom konečně již žalovaného poučil exekuční soud ve shora uvedeném usnesení a opakování této námitky je tak jen ryze obstrukčního charakteru. Uvedenou argumentaci lze s odhlédnutím od nepřípustnosti výše popsané odvolací námitky plně vztáhnout i na poskytnutí úvěrových prostředků podle smlouvy a notářského zápisu ze dne datum.

10. Odvolací soud uzavírá, že soud I. stupně na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu věc správně posoudil po stránce skutkové i právní a proto obě napadená rozhodnutí ve výrocích o věci samé podle § 219 o.s.ř. potvrdil. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. l o.s.ř. správně ve prospěch plně procesně úspěšného žalobce, nesprávně však určil její výši a z odůvodnění tohoto výroku ani není dostatečně zřejmé, jak (co do výše odměny advokáta) k této výši dospěl. Žalobce byl v řízení zastoupen advokátem od datum, poté, co sám podal dne datum žalobu a dne datum repliku k vyjádření žalovaného, za tyto procesní úkony mu proto náleží ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. pouze paušální náhrada výdajů po částka podle §§ 1 odst. 3 a 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Advokátu žalobce přísluší mimosmluvní odměna podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s §12 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátní tarif ve výši částka za převzetí zastoupení a účast u dvou ústních jednání před soudem I. stupně se třemi paušálními náhradami po částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% náhrady za daň z přidané hodnoty (DPH) z těchto částek. Dále žalobci náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku částka Odvolací soud proto ohledně výše jinak správně přiznané náhrady rozsudek soudu I. stupně ze dne datum za použití § 221a o.s.ř. změnil. Podle § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. má procesně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jež sestává z odměny a paušální náhrady výdajů za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu ve shora uvedených částkách včetně náhrady za DPH. Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o.s.ř. přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.