20 CO 36/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň Mgr. Olgy Lenochové a Mgr. Patricie Adamičkové v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částka s příslušenstvím a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka. Žalobkyně se uvedené částky domáhala z titulu náhrady škody, jež jí měla vzniknout rozhodnutím o zajištění částka a dále anonymizována dvě slova příjmení v rámci trestního stíhání jméno příjmení (společníka a jednatele žalobkyně) pro anonymizována dvě slova anonymizováno, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, usnesením policejního orgánu ze dne datum, čj. anonymizováno číslo rok číslo, proti němuž podaná stížnost byla zamítnuta. Trestní stíhání jméno příjmení bylo zastaveno usnesením Krajského státní zastupitelství v Brně, pobočka ve obec ze dne datum rozhodnutí čj. číslo jednací, které nabylo právní moci datum. Žalobkyně dovozovala, že zajištění věcí bylo v důsledku nezákonnosti trestního stíhání jméno příjmení nezákonné a že jí vznikla škoda na nákladech jejího právního zastoupení a na zákonném úroku z prodlení ze zajištěných peněžních částek ode dne následujícího po jejich faktickém zajištění při domovní prohlídce dne datum do jejich vrácení (eura byla vrácena dne datum na účet žalobkyně, maďarské forinty byly vráceny v hotovosti dne datum). Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni datum a navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že ve věci není dán odpovědnostní titul, spočívající v nezákonném rozhodnutí, neboť rozhodnutí o zajištění věcí nebylo zrušeno pro nezákonnost, k čemuž poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka).

2. Soud I. stupně zjistil průběh řízení, vedeného Krajským státním zastupitelstvím v obec pod sp. zn. spisová značka, podrobně popsaný v odstavci 3 napadeného rozsudku. Zjistil zejména, že usnesením Policie ČR, anonymizováno číslo dne datum bylo zahájeno trestní stíhání jméno příjmení, jednatele přepravní společnosti právnická osoba, a dalších anonymizováno subjektů podezřelých ze spáchání trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea 2 trestního zákoníku a dne datum vydal Okresního soudu ve obec příkaz k domovní prohlídce u jméno příjmení, při níž byly podle protokolu ze dne datum zajištěny (vydány) bankovky v celkové výši částka a anonymizována dvě slova příjmení. Usnesením ze dne datum bylo Policií ČR rozhodnuto o jejich zajištění a stížnost jméno příjmení proti tomuto usnesení byla dne datum Krajským soudem v obec, pobočka ve obec zamítnuta se závěrem, že dosud nebylo prokázáno vlastnictví společnosti právnická osoba k těmto finančním prostředkům. Dne datum bylo vydáno usnesení o zastavení trestního stíhání jméno příjmení, které nabylo právní moci dne datum Krajské zastupitelství v obec, pobočka ve obec usnesením ze dne datum vydalo finanční hotovost společnosti právnická osoba s konstatováním, že těchto jejích prostředků již není třeba, rozhodnutí nabylo právní moci dne datum.

3. Soud I. stupně poté rozhodl na podkladě §§ 1, 5 písm. a) 7 odst. l, 8 odst. l a 31 odst. l a 2 zákona 82/1998 Sb. odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) s odkazem na závěry judikatury Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka), podle níž odpovědnost státu za škodu z rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu banky ve smyslu § 8 odst. 1 náhradového zákona nezakládá bez dalšího skutečnost, že trestní řízení, v němž bylo rozhodnutí o tomto zajištění vydáno, posléze neskončilo odsuzujícím rozsudkem. Nedojde-li k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z toho bez dalšího dovozovat nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání, a bylo-li rozhodnutí zrušeno nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jeho vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu, způsobenou nezákonným rozhodnutím. Soud I. stupně konstatoval, že předmětem posouzení vzniku odpovědnostního titulu v této věci není samotné trestní stíhání jméno příjmení, ale postup orgánů činných v trestním řízení vůči žalobkyni, ve vztahu k níž nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Usnesení o zajištění věcí ze dne datum bylo jako věcně správné potvrzeno rozhodnutím Krajského soudu v obec, pobočka ve obec, ze dne datum, nabylo právní moci a nebylo jako nezákonné zrušeno. Soud I. stupně zdůraznil, že trestní řád zahrnuje instituty, umožňující faktické vedení vyšetřování trestných činů, jejichž použití může ovlivňovat i třetí osoby, a orgány činné v trestním řízení mají za účelem účinného vedení trestního řízení pravomoc vydávat rozhodnutí, které se týkají třetích subjektů nezávisle na postupu vůči osobám trestně stíhaným. Uzavřel, že ve věci nezjistil nezákonné rozhodnutí, proto není žalobní návrh důvodný. K požadavku na náhradu škody, představované úrokem z prodlení, doplnil s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka, že škoda v takové podobě žalobkyni nevznikla, což již bylo posouzeno v rozhodnutí o vrácení zajištěných finančních prostředků. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl a podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) a § 151 odst. 3 o.s.ř. přiznal žalované náhradu nákladů řízení„ dle vyhlášky 177/96 Sb., kdy hodnota jednoho úkonu jest částka“.

4. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Zdůraznila, že je osobou odlišnou od jméno příjmení, neměla nic společného s jeho trestním stíháním, přesto jí byly peníze zajištěny v rozporu s § 78 tr. řádu, neboť nebyly pro trestní stíhání důležité, a rozhodnutí o tom nebylo řádně odůvodněno. Policie byla opakovaně upozorněna na to, že finanční prostředky nejsou jméno příjmení a žalobkyně o jejich vydání v anonymizováno rok žádala, přesto jí byly přes anonymizována dvě slova zadržovány bez relevantního důvodu, neboť při rozhodování o jejich vrácení neměl státní zástupce jiné informace, než v anonymizováno rok. Jedná se o svévoli státních orgánů a stát se nemůže náhrady škody zprostit jen proto, že rozhodnutí o zajištění nebylo výslovně označeno za nezákonné, jelikož nezákonné bylo v důsledku nezákonnosti trestního stíhání jméno příjmení. Žalobkyně poukázala dále na to, že k požadované škodě, představované úrokem z prodlení, navrhovala jako alternativu zaplacení částky částka, kterou uhradila na úrocích z převzaté půjčky, aby jí nechyběla hotovost k podnikání, což soud I. stupně nepřipustil. Uzavřela, že jí postupem státu byla způsobena škoda a nemá jinou možnost se domoci její náhrady, než podle náhradového zákona. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a její žalobě vyhověl nebo, aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalobkyně v rámci ústního jednání dále s odkazem na judikaturu Ústavního soudu doplnila, že trestní stíhání jméno příjmení trvalo nepřiměřené dlouho a nepřiměřeně dlouho jí tak byly zadržovány i předmětné peníze.

5. Podle obsahu odvolání uplatnila žalobkyně odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. l písm. g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř., odvolání však opodstatněným neshledal. Rozhodnutí soudu I. stupně je věcně správné, neboť plně odpovídá zákonným ustanovením § 8 náhradového zákona a konstantní judikatuře. Odpovědnost státu za škodu, způsobenou nezákonným rozhodnutím podle §§ 5 písm. a), 7 a 8 náhradového zákona je podmíněna kumulativním splněním tří podmínek, jimiž jsou nezákonné rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, rozsudek sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod C číslo v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu). Nezákonnost rozhodnutí se poměřuje požadavkem, aby pravomocné rozhodnutí, od nějž je vznik škody odvozován, bylo příslušným orgánem pro nezákonnost zrušeno nebo změněno; rozhodnutím tohoto orgánu je soud v řízení o náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci vázán a není oprávněn sám hodnotit, zda předmětné rozhodnutí je skutečně nezákonné. Tento závěr vyplývá přímo z výslovné dikce zákona, podle jehož ustanovení § 8 odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka).

6. Z uvedeného vyplývá, že samotné východisko žaloby je chybné, neboť žalobkyně se domáhá toho, aby soud v tomto řízení zhodnotil činnost orgánů činných v trestních řízení a věcnou správnost jejich rozhodnutí o zajištění věci pro důkazní účely podle § 77b odst. 3 trestního řádu. V náhradovém řízení však soudu nepřísluší přezkoumávat správnost postupu těchto orgánů, tím méně může posuzovat zákonnost pravomocného rozhodnutí, jež nebylo jako nezákonné způsobem, vymezeným § 8 odst. l náhradového zákona na základě mimořádného opravného prostředku, který právě slouží k nápravě v řízení vzniklých zejména procesních pochybení, zrušeno. Konečně ke zcela obdobné situaci, z niž vychází žalobní nárok, se Nejvyšší soud ČR jednoznačně vyjádřil v již soudem I. stupně citovaném zmíněném rozsudku sp.zn. spisová značka (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod číslo), z jehož závěrů pro daný případ vyplývá, že zastavení trestního stíhání jméno příjmení, v souvislosti s nímž byly dotyčné peníze zajištěny, nezákonnost rozhodnutí, vydaných v jeho rámci, včetně namítaného rozhodnutí ze dne datum, jímž byly zajištěny dotyčné bankovky podle § 77b odst. 3 o.s.ř. ve vazbě na § 79 písm. g) odst. l trestního řádu jako náhradní hodnota nástroje či výnosu z trestné činnosti, bez dalšího nezakládá. Z obsahu trestního spisu přitom nevyplývá, že by se postup policie při tomto zajištění vymykal z obvyklého úředního postupu nebo že by byl zjevně neadekvátní procesní situaci, neboť bankovky byly nalezeny při domovní prohlídce obviněného jméno příjmení a bylo tu důvodné podezření, že mohou souviset s vyšetřovanou trestnou činností. Žalobkyní napadané rozhodnutí bylo konečně na základě stížnosti obviněného podrobeno odvolacímu přezkumu a Krajský soud v obec ve svém rozhodnutí o jejím zamítnutí ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka jeho věcnou nesprávnost ani procesní pochybení policejního orgánu neshledal. Zásadním důvodem vrácení zajištěných věcí rozhodnutím státního zástupce Krajského státní zastupitelství v Brně ze dne datum pak byla okolnost, že trestní stíhání jméno příjmení bylo zastaveno a tedy jich již nebylo pro účely trestního řízení potřeba.

7. Ve věci zjevně nejsou naplněny podmínky pro vznik odpovědnosti státu za škodu, způsobenou nezákonným rozhodnutím, ve smyslu § 8 odst. l náhradového zákona o.s.ř. naplněny, jak podrobně vysvětlil již soud I. stupně, a odvolací námitky jsou jen opakováním nepřiléhavého východiska žaloby, s nímž se již tento soud správně vypořádal. Není-li splněna podmínky existence nezákonného rozhodnutí, je nadbytečné zabývat se samotnou tvrzenou škodou žalobkyně a jeho dílčími složkami. Soud I. stupně však případně poukázal též na rozhodnutí sp.zn. spisová značka, v němž Nejvyšší soud ČR vyložil, že požadavek na úrok z prodlení ze zadržené peněžní částky nenaplňuje znaky skutečné škody ani ušlého zisku a návrh změny žaloby na žalobu s alternativním petitem, v němž by žalobkyně mimo jiné setrvala na tomto požadavku, byl proto soudem I. stupně správně zamítnut. Žalobkyně svou žalobu postavila výlučně na nezákonnosti rozhodnutí o zajištění předmětných věcí a tvrzení o nepřiměřené délce trestního řízení s důsledkem nepřiměřené doby jejich zajištění (jež by zásadně modifikovalo žalobní tvrzení co do odpovědnostního titulu) vnesla do řízení v rozporu s § 205a o.s.ř. teprve v odvolacím řízení, nejde tak o způsobilý odvolací důvod.

8. Věcně správné je i rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení ve prospěch procesně úspěšné žalované, byť s nesprávným odkazem na vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, namísto §§ 1 odst. 3 a 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu Odvolací soud z popsaných důvodů napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil a o náhradě nákladů řízení odvolací rozhodl v intencích § 142 odst. l o.s.ř. výkladem a contrario ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalované náklady v této fázi řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o.s.ř. přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.