20 CO 366/2021

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Renaty Hertlové a Mgr. Olgy Lenochové ve věci žalobkyň: a) JUDr. jméno příjmení, datum narození b) jméno příjmení, datum narození obě bytem adresa obě zastoupeny advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím k odvolání žalobkyň a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne datum rozhodnutí, č.j. 14 C 107/2019-260

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé potvrzuje.

II. V zamítavém výroku o věci samé se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním částka s úrokem z prodlení ve výši 0,05% denně z této částky od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Ing. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně řízení co do částky částka pro zpětvzetí žaloby zastavil, žalovanou uznal povinnou zaplatit žalobkyním částka s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení částka a žalobu ohledně částky částka s příslušenstvím zamítl. Žalobkyně se po opakovaných změnách žaloby domáhaly na žalované zaplacení částky částka z titulu dlužného nájemného a vyúčtované náhrady služeb za užívání nebytového prostoru číslo v domě adresa, na pozemku parc. číslo v k. ú. obec v obci obec v době od listopadu 2018 do datum na základě dle nájemní smlouvy účastníků číslo ze dne datum. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s námitkou, že nebytový prostor byl v rozhodné době nezpůsobilý ke sjednanému užívání a tím je dán důvod ke slevě (prominutí) nájemného. Namítla dále započtení jejich investic do nebytového prostoru a částky částka, představující kauci uhrazenou na počátku nájemní vztahu žalobkyním.

2. Soud I. stupně učinil skutková zjištění, popsaná v odstavcích 9. až 20. napadeného rozsudku a dovodil, že žalobkyně daly nájemní smlouvou ze dne datum žalované do užívání ve výše uvedeném domě nebytový prostor číslo do datum a žalovaná se zavázala za jeho užívání platit nájemné ve výši částka měsíčně, pro případ prodlení s jakoukoliv platbou se zavázala zaplatit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05% denně z dlužné částky. Nájem nezanikl žalovanou tvrzenou výpovědí, neboť rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č.j. 27 C 193/2019-60 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č.j. 35 Co 372/2020-100 bylo pravomocně určeno, že výpověď žalované byla neoprávněná. V řízení bylo prokázáno, že zálohy na služby, spojené s užíváním nebytového prostoru, byly žalobkyněmi vyúčtovány a výslednému nezaplacenému nedoplatku odpovídá žalovaná výše nároku.

3. Soud I. stupně s odkazem na § číslo, § číslo, § číslo odst. 1, § číslo odst. 1, § 1970 a § 1982 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) dovodil, že žalobkyním svědčí právo na úhradu nájemného (a souvisejících plateb) za celé žalované období. K obranným tvrzením žalované uvedl, že žalobkyně sice na výskyt plísní v nebytovém prostoru upozornila (zejména dopisem ze dne datum), ale přes zákonné poučení neprokázala, že u nich uplatnila právo na prominutí nájemného z důvodu zdravotní závadnosti prostoru. Ze zápisů z porad žalované toliko vyplývá, že toto sděloval jednatel žalované svým kolegům. Ve své výpovědi jednatel žalované neuvedl, že by právo na slevu z nájmu bylo uplatněno při červnové osobní schůzce a při schůzce datum měl v rozčílení zástupcům žalobkyň pouze sdělit, že„ nájemné nebude dále placeno“. Svědek příjmení emotivní náboj schůzky potvrdil, avšak nebyl si vědom toho, že by byla požadována sleva z nájemného, taktéž svědkyně příjmení příjmení, která se schůzky neúčastnila přímo, zaznamenala jen značné rozčilení jednatele žalované, nic konkrétního o jeho důvodech či o obsahu projevů účastníků schůzky nevěděla. Soud I. stupně v této souvislosti zohlednil i obsah e-mailové korespondence mezi právními zástupci účastníků, kteří intenzivně komunikovali v době před schůzkou dne datum i v následujícím období, v žádné ze zpráv zástupce žalované však nebyl vyjádřen požadavek na slevu z nájemného či na jeho odpuštění v souvislosti se zdravotní závadností prostor. Soud I. stupně uzavřel, že právo na prominutí nájemného nelze žalované přiznat, neboť je uplatnila v rámci odůvodnění odporu, doručeného žalobkyním dne datum, ve smyslu § číslo odst. 3 o. opožděně, jelikož o tvrzené zdravotní závadnosti nebytového prostoru se dozvěděla nejpozději v okamžik seznámení se se závěry Zdravotního ústavu se sídlem v obec dne datum. Žalovaná neuplatnila nárok na slevu z nájemného ani v souvislosti s tvrzením, že jí byl vstup do nebytového prostoru od konce března rok znemožněn, v dopise ze dne datum pouze upozornila na výměnu zámku.

4. Námitku započtení investic do předmětu nájmu (podlahy, dveře) soud I. stupně neshledal důvodnou s poukazem na to, že nájemce se v nájemní smlouvě výslovně vzdal práva na kompenzaci za zhodnocení předmětu nájmu. Opodstatněnou shledal námitku započtení kauce ve výši částka, obsaženou v podání žalované ze dne datum a účinnou vůči žalobkyním dne datum, s přihlédnutím k tomu, že dne datum nabyl právní moci rozsudek o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu, jímž bylo postaveno najisto, kdy nájem zanikl. Soud I. stupně dovodil, že v tomto okamžiku byla námitka pro svou nespornost k započtení způsobilá a za analogického použití § 2254 odst. 2 o. z. uzavřel, že pohledávka žalované na vrácení jistoty a pohledávka žalobkyň z nejstaršího splatného dluhu ve smyslu § 1933 odst. l o.z. ve stejné výši se navzájem ruší. Žalobě s tímto odůvodněním vyhověl ohledně částka s příslušenstvím, ohledně částka s příslušenstvím ji zamítl a procesně převážně úspěšným žalobkyním přiznal podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá a § 147 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) plnou náhradu nákladů řízení ve specifikaci, uvedené v odstavci 42. rozsudku. Náhradu odměny advokáta za vyjádření ze dne datum a odvolání ze dne datum, týkajících se přerušení řízení, žalobkyním nepřiznal s odůvodněním, že řízení bylo přerušeno a jejich odvolání nebylo vyhověno. Konstatoval dále, že podáním ze dne datum žalobkyně pouze doplnily svůj nesrozumitelný návrh a závěrečný návrh žalobkyň označil za neúčelný úkon právní služby.

5. Proti rozsudku podali včasné odvolání obě sporné strany. Žalobkyně ve svém odvolání proti zamítavému výroku rozsudku s poukazem na závěry řízení o neoprávněnost výpovědi nájmu dovozovaly, že pro prominutí nájemného žalované nebyly dány ani věcné důvody a že obrana žalované„ činí jejich pohledávku nejistou“ a tudíž nezpůsobilou ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z k započtení. Poukázaly dále na smluvní ujednání čl. 7 nájemní smlouvy, že kauci pronajímatel vrátí pouze tehdy, pokud po skončení nájmu nájemce předmět nájmu vyklidí, předá jej pronajímateli a splní ostatní povinnosti stanovené touto smlouvou, tedy apriori i uhrazení dlužného nájemného. Žalovaná však svým povinnostem z nájemní smlouvy nedostála a nemá právo na vrácení kauce, oprávnění k započtení kauce podle § 2254 odst. 2 o. z. má přitom jen pronajímatel a soud I. stupně při úvaze o započtení na nejstarší dluh pominul § 1932 odst. 1 o. z. V odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení žalobkyně dovozovaly, že jim náleží náhrada nákladů i za vyjádření ze dne datum a sepis odvolání ze dne datum, neboť kritériem úspěchu je věc sama a přerušení řízení proto není významné. Vyjádření ze dne datum učinily žalobkyně k výzvě soudu, aniž šlo o doplnění nesrozumitelného návrhu a písemné závěrečné vyjádření ze dne datum podaly obě strany po dohodě se soudem. Žalobkyně navrhly, aby odvolací soud zamítavý výrok změnil tak, že zaváže žalovanou k úhradě částka s příslušenstvím, přizná jim na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částka a náhradu nákladů odvolacího řízení 6. Žalovaná ve svém odvolání proti vyhovujícímu výroku o věci samé a proti výroku o náhradě nákladů řízení zdůraznila, že předmětný nebytový prostor se stal z důvodu masivního nárůstu plísní pro zdravotní závadnost neuživatelný, na což žalobkyně upozorňovala. příjmení nárůst vlhkosti není kryt ujednáním článku 2.2 nájemní smlouvy, které znemožňovalo uplatnění snížení nájemného z důvodu dlouhodobého výskytu vlhkosti obvodového zdiva. Žalobkyně se zároveň zavázaly v případě výskytu vlhkosti ve větším rozsahu podílet se na jejím odstranění, což nečinily. Žalovaná nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že neprokázala uplatnění práva na odpuštění nájemného z tohoto důvodu a dovozovala, že tento nárok uplatnila při vzájemném jednání účastníků datum. Poukázala k tomu na sdělení svého jednatele, že do doby odstranění závadného stavu nebude placeno nájemné, a výpověď svědkyně příjmení příjmení, která uvedla, že„ pan jméno byl velmi rozezlen, bouchnul dveřmi a říkal něco o tom, že celou věc budeme chtít řešit a budeme chtít slevu“ a potvrdila, že na konci října nebo začátkem listopadu dostala pokyn k neplacení nájemného. Všichni svědci také potvrdili, že mezi stranami nebyla ujednána žádná forma jednání, jednaly spolu i osobně bez pořizování záznamu a nárok na slevu z nájemného může být ve smyslu literatury uplatněn i ústně. Výpověď svědků příjmení a příjmení jsou nevěrohodná, svědek příjmení uvedl jen své domněnky a svědek příjmení je přímým příbuzným žalobkyň, tudíž je ve věci podjatý. Žalovaná shrnula, že vadu nebytových prostor vytkla, právo na prominutí nájemného uplatnila řádně a včas a jelikož žalobkyně na její sdělení ohledně zastavení plateb nájemného nereagovaly, zaplatila nájemné naposledy za měsíc říjen. Navrhla, aby odvolací soud napadený výrok rozsudku změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl.

7. Žalobkyně navrhly potvrzení vyhovujícího výroku rozsudku a ve vyjádření k odvolání žalované odmítly závěr, že je žalovaná na závadnost prostoru číslo upozorňovala. Zdůraznily, že žalovaná nebytový prostor užívala bez výhrad po dobu 17 let, na jeho zdravotní nezávadnost neupozorňovala ani po povodních v roce rok a v roce rok byl podle jejích požadavků na náklady žalobkyň rekonstruován. O jeho zdravotní závadností se žalovaná zmínila poprvé až v dopise ze dne datum, kdy již měla zajištěny nové obchodní prostory a dovolávala se vyjádření SZÚ, jež se vztahovalo k nebytovému prostoru číslo s již ukončeným nájmem. Dne datum přitom zástupce žalované žalobkyně žádal o ukončení nájmu nebytového prostoru číslo z kapacitních důvodů, aniž vytýkal jakýkoliv jeho nedostatek. Žalobkyně se osobně žádných jednání v roce 2018 neúčastnily a nemohlo tedy vůči nim být ústně uplatněno právo na prominutí či slevu z nájemného, svědek příjmení byl pověřen pouze běžnou správou domu a nebyl oprávněn k hmotněprávním úkonům. Z výpovědí svědků v souvislosti se schůzkou dne datum lze (posuzováno krajně ve prospěch žalované) dovodit, že se bude řešit sleva z nájmu za určitých okolností, v žádné výpovědi však nezaznělo, že by na uvedeném jednání žalovaná uplatnila právo na prominutí nájemného.

8. Z obsahu odvolání účastnic se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jejich podnětu přezkoumal napadený rozsudek v intencích § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, a po doplněném dokazování v souladu s § 213 odst. 2 o.s.ř. shledal důvodným pouze odvolání žalobkyň. Z pohledu uplatněného nároku soud I. stupně správně považoval za stěžejní prokázání včasného uplatnění nároku na slevu či prominutí nájemného žalovanou, nejpozději ve smyslu § 2208 odst. 3 o. z. do šesti měsíců ode dne, kdy zjistila, že nebytový prostor je (podle jejího tvrzení) neuživatelný. Otázkou oprávněnosti takového nároku se soud I. stupně blíže nezabýval a výtky žalobkyň stran jeho závěrů v tomto směru jsou bezdůvodné. Soud I. stupně pouze zmínil, že žalovaná na existenci plísní žalobkyně upozornila v návrhu na ukončení nájmu z datum, což je skutečnost, vyplývající z uvedeného důkazu, nemá však pro rozhodnutí sporu zásadní význam. Z logiky tvrzení samotné žalované se podává, že její nárok na slevu či prominutí nájemného musel být uplatněn nejpozději do šesti měsíců od doby, kdy se seznámila s odborným stanoviskem Zdravotního ústavu v obec, tedy nejpozději do uplynutí šesti měsíců ode dne datum, kdy se o tomto stanovisku podle vlastního tvrzení dověděla (viz protokol o jednání dne datum). Žalovaná tvrdila, že tento nárok byl uplatněn ústně při schůzce dne datum, výpovědi svědků o průběhu této schůzky a obsahu sdělení jejích účastníků však takovou skutečnost nepotvrzují. Z výpovědí svědků jméno, příjmení a příjmení příjmení, jak jsou zachyceny v protokolech z jednání, vyplynulo, že jednatel žalované sice o neplacení nájemného v souvislosti se stavem pronajatého prostoru hovořil, ani z jeho vlastní výpovědi však nelze dovodit konkrétní uplatnění nároku na slevu či prominutí nájemného za konkrétní období. Takovou skutečnost nelze vyvodit ani ze zmínky ve výpovědi svědkyně příjmení příjmení, jež měla z povzdálí slyšet, že jednatel žalované„ říkal něco o tom, že budeme chtít slevu“, což je tvrzení ohledně záměru budoucího jednání, nadto nekorespondující s výpovědí samotného jednatele, jenž se o byť i letmém požadavku na slevu z nájemného nezmínil a nezmínil se o něm ani svědek příjmení, mající na starosti právní záležitosti žalované, který byl (oproti svědkyni příjmení příjmení) přímým účastníkem této schůzky. Soud I. stupně vzal v kontextu provedených svědeckých výpovědí správně v úvahu i to, že žalovaná se o nároku na slevu či prominutí nájemného nezmínila v následně vedené korespondenci, ani v dopise ze dne datum, v němž se domáhala ukončení nájmu nebytového prostoru číslo dohodou z důvodu jeho nezpůsobilosti pro výskyt plísní (přestože ještě dne datum chtěla ukončit tento nájem z důvodu nedostatečné kapacity prostor). Žalovaná ostatní takový zásadní hmotněprávní úkon nezmínila ani v rámci své procesní obrany ve vyjádření k žalobě ze dne datum, v němž vyslovila přesvědčení, že má právo na prominutí nájemného. Skutečnost, že takový úkon učinila, zmínila poprvé až po poučení při ústním jednání dne datum Odvolací soud proto nemá, s níže uvedenou výjimkou, výhrady ke skutkovým a právním závěrům soudu I. stupně, který hodnotil provedené důkazy ve smyslu § 132 o. s. ř. a na základě všech zjištěných skutečností správně uzavřel, že žalovaná včasné uplatnění práva na slevu či prominutí nájemného neprokázala.

9. O věrohodnosti postupu samotné žalované nesvědčí ani závěry odvolacího soudu v pravomocně skončeném řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu, z nichž vyplývá, že v prosinci 2018 klamavě deklarovala předání klíčů od nebytového prostoru, které nepasovaly do zámků, a tento prostor podnajala přes výslovný zákaz žalobkyň třetí osobě (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č.j. 27 C 193/2019-60, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č.j. 35 Co 372/2020-100). Rovněž z hlediska tvrzení žalované, že jí byl znemožněn přístup do nebytového prostoru od konce března 2019, soud I. stupně učinil správný závěr o neuplatnění práva na prominutí nájemného. Toto tvrzení žalované je mimo to v rozporu se závěry výše citovaného pravomocného rozhodnutí ve věci přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu a odporuje logice věci, když to byla naopak žalovaná, která se snažila přimět žalobkyně ke skončení nájmu před uplynutím sjednané doby nájmu. Námitky žalované, předestřené v podaném odvolání, nejsou z popsaných důvodů způsobilé zvrátit věcnou správnost uvedeného závěru soudu I. stupně, odvolací soud proto jeho rozsudek ve výroku žalobě vyhovujícím podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

10. Závěr soudu I. stupně o důvodnosti započtení žalovanou složené kauce ve výši částka na žalobní nárok odvolací soud správným neshledal. Započtení pohledávek je jako způsob zániku závazku upraveno v § 1982 a násl. o. z. a jeho podstata spočívá v tom, že mají-li strany vůči sobě vzájemné pohledávky s plněním stejného druhu, může každá z nich učinit vůči té druhé projev vůle směřující k započtení. Započítávané pohledávky pak zaniknou v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. Ve smyslu § 1987 odst. 1 o. z. lze započítat jen pohledávky, uplatnitelné před soudem, čímž je nutno rozumět pohledávky splatné a tedy soudní cestou vymahatelné (výjimku představuje pouze § 1989 odst. 2 o. z., nevztahující se na daný případ). Z uvedeného vyplývá, že započitatelnou pohledávkou je zásadně jen pohledávka splatná. Ustanovení § 2254 odst. 1 o. z., aplikované ve věci soudem I. stupně, je speciálním ustanovením, týkajícím se výlučně nájmu bytu. Předmětem nájemní smlouvy v daném případě byl nájem nebytového prostoru sloužícího k podnikání, řídící se zvláštní právní úpravou v § 2302 a násl. o. z. a obecnými ustanoveními o nájmu. Zásadně podstatné v tomto směru je však ujednání nájemní smlouvy, obsažené v čl. 7 4, podle něhož je po skončení nájmu pronajímatel povinen vrátit kauci, popřípadě její zbývající část nájemci ve lhůtě do pěti dnů ode dne, kdy nájemce vyklidí předmět nájmu, předá jej pronajímateli a splní ostatní povinnosti stanovené touto smlouvou (důkaz nájemní smlouvou odvolací soud zopakoval v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř.). S ohledem na výše uvedené závěry o dluhu na nájemném za žalované období je zjevné, že žalovaná zcela nesplnila povinnosti, vyplývající pro ni z nájemní smlouvy, její pohledávka na vrácení kauce se tak nestala splatnou a žalovaná ji nemohla s úspěchem použít k započtení na žalobní nárok. Tato obrana žalované proto nemůže být úspěšná a odvolací soud z tohoto důvodu zamítavý výrok rozsudku podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobě ohledně částka s příslušenstvím vyhověl, neboť soud I. stupně správně dovodil, že žalovaná částka odpovídá dlužnému nájemnému za období od listopadu rok do datum (10 × 95 000+47 500) a nedoplatku vyúčtování služeb ve výši částka.

11. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. mají procesně úspěšné žalobkyně (za situace, kdy i v rozsahu zastavení řízení byla žaloba podána důvodně) právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud přisvědčil jejich argumentaci, že pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je rozhodný konečný výsledek řízení ve věci samé a pro nárok na náhradu odměny jejich advokáta za vyjádření ze dne datum a za odvolání ze dne datum k otázce přerušení řízení proto není významné, jak bylo o této procesní otázce rozhodnuto. Písemný závěrečný návrh shledal odvolací soud oproti závěru soudu I. stupně účelně provedeným úkonem, neboť takový postup účastníků soud I. stupně při ústním jednání dne datum připustil. Účelným úkonem právní služby však neshledal podání žalobkyň ze dne datum, jež bylo pouze vysvětlením rozsahu částečného zpětvzetí žaloby k výzvě soudu. Náhrada nákladů žalobkyň za řízení před soudem I. stupně sestává z náhrady soudního poplatku ve výši celkem částka (19 560 + 13 881 + 16 625 + 4 x 1 000), náhrady odměny advokáta z tarifní hodnoty částka za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba) po částka podle § 7 bod 6 ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z tarifní hodnoty částka za 1 úkon (podání ze dne datum) ve výši částka a za 2 úkony (odvolání ze dne datum, vyjádření ze dne datum) ve výši poloviny mimosmluvní odměny po částka podle § 11 odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, z tarifní hodnoty částka za 10 úkonů (podání ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, jednání dne datum přesahující 2 hodiny, jednání dne datum přesahující 4 hodiny, jednání dne datum, závěrečný návrh) po částka a za 6 úkonů (návrh na nařízení předběžného opatření ze dne datum, vyjádření ze dne datum, ze dne datum, odvolání ze dne datum, vyjádření ze dne datum, ze dne datum) ve výši poloviny mimosmluvní odměny po částka podle § 11 odst. 2 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, z 22 paušálních náhrad výdajů advokáta po částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z 21 % náhrady za daň z přidané hodnoty (DPH) ve výši částka, celkem částka. Náhrada nákladů žalobkyň za odvolací řízení sestává z náhrady soudního poplatku ve výši částka, náhrady odměny advokáta za 1 úkon z tarifní hodnoty částka (odvolání) ve výši částka, za 1 úkon z tarifní hodnoty částka (vyjádření) ve výši částka a za 1 úkon z tarifní hodnoty částka (účast na jednání) ve výši částka, ze 3 paušálních náhrad výdajů po částka a z 21 % náhrady za DPH ve výši částka, celkem částka. Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o. s. ř. přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.