20 CO 371/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Renaty Hertlové a JUDr Andrey Borovičkové, Ph.D.v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částka s příslušenstvím a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku částka. Žalobkyně se uvedené částky domáhala z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla vzniknout v důsledku anonymizována dvě slova, zastaveného v rámci přípravného řízení usnesením anonymizována dvě slova anonymizováno v anonymizováno ze dne datum Soud I. stupně k námitce promlčení, vznesené žalovanou, konstatoval promlčení nároku žalobkyně jeho neuplatněním ve lhůtě, dané ustanovení pr. předpisu o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon). Trestní anonymizováno žalobkyně skončilo usnesením anonymizována dvě slova anonymizováno v anonymizováno ze dne datum rozhodnutí č.j. spisová značka pravomocně dne datum rozhodnutí. Žalobkyně uplatnila předmětný nárok u žalované dne datum, čímž se běh šestiměsíční promlčecí lhůty, z níž do té doby uplynuly necelé tři měsíce (bez tří dnů) na dobu šesti měsíců zastavil a pokračoval ode dne datum. K uplatnění nároku u soudu žalobkyní zbývaly 3 měsíce a 3 dny a žalobu by tak musela podat nejpozději dne datum, podala ji však teprve dne datum. Z důvodu procesní ekonomie se proto soud I. stupně nezabýval věcnou stránkou nároku, žalobu zamítl a procesně úspěšné žalované přiznal podle ustanovení pr. předpisu náhradu nákladů řízení.

2. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž dovozovala, že ustanovení § 32 odst. 3 náhradového zákona se příčí ustanovení pr. předpisu základních práv a svobod, jelikož šestiměsíční lhůta jím stanovená k uplatnění předmětného nároku je oproti jiným promlčecím lhůtám velmi krátká, zakládá nerovnost mezi žalobkyní a žalovanou, která má k uplatnění nároku na případnou náhradu škody promlčecí lhůtu tří let, a nešetří podstatu práv poškozené osoby. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud řízení přerušil a podal ústavního soudu ČR návrh na zrušení uvedeného ustanovení.

3. Odvolací soud návrh na přerušení řízení zamítl, neboť neshledal důvod pro přerušení řízení podle § 109 odst. l písm. c) o.s.ř. Odkazuje k tomu na konstantní judikaturu Ústavního soudu ČR, v níž tento soud dospěl k závěru, že ustanovení § 32 odst. 3 náhradového zákona je ústavně konformní, neboť nezakládá nerovnost mezi jednotlivými poškozenými, bezdůvodně neprivileguje stát a není projevem svévole zákonodárce, protože odchylnou úpravu otázky promlčení dovoluje specifický charakter uplatňovaného nároku, přičemž stanovená promlčecí lhůta poskytuje dostatečný časový prostor k jeho uplatnění, proto uplatněné návrhy na zrušení tohoto zákonného ustanovení shledal neopodstatněnými (srov. usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. ústavní nález, sp.zn. ústavní nález, sp. zn. ústavní nález, sp. zn. ústavní nález). Z citovaného závěru ústavního soudu se současně podává nedůvodnost odvolání v jeho jediné námitce ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., na jehož podkladě odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v intencích ustanovení pr. předpisu za fikce souhlasu účastníků bez nařízení jednání v souladu s § 214 odst. 3 o.s.ř. Doplňuje, že institut promlčení nároku je institutem zákonným, jeho účelem je vést věřitele k tomu, aby uplatnil své právo bez zbytečného otálení v duchu zásady vigilantibus iura skripta sunt (právo přeje bdělým) a zamezit i z hlediska ochrany dlužníka a právní jistoty existenci dlouhodobě nevypořádaných právních vztahů. Podle ustanovení pr. předpisu nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle §610 odst. l o.z. promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Nárok žalobkyně je, jak správně dovodil soud I. stupně, promlčen a žalovaná jeho promlčení namítla, proto jej nelze, i kdyby byl i jen zčásti opodstatněný, žalobkyni přiznat, bylo tak nadbytečné zabývat se jeho věcnými atributy.

4. Zbývá posoudit, zda není žalovanou uplatněná námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 o.z. Soudní judikatura se ustálila na závěru, že jako rozpornou s dobrými mravy lze námitku promlčení posoudit jen zcela výjimečně v případě, kdy by byla výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by byl zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřené tvrdým postihem ve srovnání s charakterem uplatňovaného práva a důvody jeho včasného neuplatnění. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp.zn. spisová značka nebo rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. ústavní nález, sp. zn. ústavní nález). Okolnosti, které by naplňovaly uvedené předpoklady, odvolací soud v předmětné věci nenalezl. Žalovaná poskytla žalobkyni svým stanoviskem zadostiučinění v podobě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvy za ně a ve včasném uplatnění nároku na peněžitou náhradu za anonymizována dvě slova vzniklou újmu žalobkyni nebránila žádná překážka. Nebránila mu ani okolnost, že žalovaná své stanovisko k nároku žalobkyně v závislosti na doplnění žádosti vydala až datum, neboť běh promlčecí doby se podle § 15 odst. l náhradového zákona zastavil pouze na dobu šesti měsíců, běžící ode dne uplatnění nároku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka). Odvolací soud proto napadený rozsudek, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, podle § 219 o.s.ř. potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. l o.s.ř. výkladem a contrario ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř., neboť procesně úspěšné žalované v této fázi řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o.s.ř. přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.