20 CO 431/2021

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Renaty Hertlové a Mgr. Olgy Lenochové v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí č.j. 14C 207/2016-277

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů státu potvrzuje.

II. Ve výroku o náhradě nákladů řízení se rozsudek mění jen tak, že výše náhrady činí částka jinak se potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobci částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. od datum do zaplacení a na náhradu nákladů řízení k rukám advokáta částka, ohledně částka s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl, že se žalované povinnost k náhradě nákladů řízení státu neukládá. Žalobce se domáhal zaplacení částka z titulu náhrady škody na zdraví, jež mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím o zahájení jeho trestního stíhání, které pravomocně skončilo zproštěním obžaloby a v jehož důsledku se u něho rozvinula posttraumatická stresová porucha. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí č.j. 10 C 108/2012-69 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10.3.2015 č.j. 16 Co 353/2013-150 ze dne 10. 3. 2015 byla žalobci přiznána náhrada nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a ohledně nároku, vycházejícího z jeho psychického stavu, byl odkázán na uplatnění nároku na náhradu škody na zdraví. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne datum uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody na zdraví ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v žalované výši částka. Žalobní nárok odmítla pro nedostatek příčinné souvislosti škody na zdraví žalobce s nezákonným trestním stíháním. Rozsudkem ze dne datum rozhodnutí č.j. 14 C 207/2016-147 soud I. stupně žalobě vyhověl ohledně částka s příslušenstvím a ohledně částka s příslušenstvím žalobu zamítl. K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne datum rozhodnutí č.j. 20 Co 341/2019-187 tento rozsudek v jeho vyhovujícím výroku a ve výrocích souvisejících zrušil a zavázal soud I. stupně právním názorem, že ve smyslu § 3079 odst. l zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1.1.2014 (o.z.) se na předmětný nárok, vycházející z nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne datum, použijí ustanovení § 444 odst. l a 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (obč. zák.) a vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č.440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (odškodňovací vyhláška) a pro určení výše bolestného a ztížení společenského uplatnění žalobce se soud neobejde bez odborného lékařského posouzení.

2. Soud I. stupně na základě skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 3 až 21 rozsudku, a s odkazem na §§ 1 odst.1, 2, 7 odst. 1, 8 odst. l a 26 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) a §§ 2958 a 2959 o. z. skutkově uzavřel, že žalobce byl nezákonné trestně stíhán od datum do zproštění obžaloby rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 6. 2011 sp. zn. 16 T 106/2005 s právní mocí dne datum, že se u něho v důsledku trestního stíhání vyvinula posttraumatická stresová porucha a byl mu přiznán invalidní důchod prvního stupně. Konstatoval, že je ustálenou soudní praxí (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 4768/2007), že stát odpovídá za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Nárok na náhradu škody, způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, se v takovém případě posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a) § 7 a § 8 náhradového zákona jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu je existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi.

3. Nezákonné trestní stíhání žalobce bylo mezi účastníky nesporné a soud I. stupně dále vyšel zejména ze znaleckého posudku MUDr. jméno příjmení, znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví zdravotnictví, která shledala předmětné trestní stíhání příčinou vzniku posttraumatické stresové poruchy a zní následně rozvinuté přetrvávající změny osobnosti žalobce. Tato uvedená porucha vedla ke zhoršení interpersonálních vztahů a funkcí žalobce v osobním životě, ve společnosti i v zaměstnání. Jejím konkrétním projevem je nedůvěřivý postoj ke světu a sociální stažení, žalobce trpí sociální izolací, naprosto změnil životní styl, žije osamoceně, není schopen navazovat blízké vztahy a není schopen soustavně pracovat. Bolestné při diagnóze F 62 (změna osobnosti po katastrofické zkušenosti) bylo ohodnoceno podle položky S 068 na 400 bodů (200 bodů s navýšením podle § 6 písm. b) odškodňovací vyhlášky) a ztížení společenského uplatnění (ZSU) bylo ohodnoceno podle položky 016 na číslo bodů (při zvýšení o 50% podle § 6 písm. c) odškodňovací vyhlášky). Soud I. stupně na tomto základě při hodnotě bodu částka dospěl k závěru o výši bolestného částka a náhrady za ZSU částka, proto žalobě vyhověl co do částky částka s příslušenstvím. Ohledně dalších znalkyní hodnocených diagnóz žalobce příjmení 31 - bipolární afektivní porucha a F 41 - úzkostná porucha konstatoval, že u diagnózy F 31 není dána příčinná souvislost s trestním stíháním a nárok z diagnózy F 41 hodlá žalobce uplatnit samostatnou žalobou, proto ve zbytku nároku žalobu zamítl. Žalobci přiznal podle § 142 odst. 3 zák. č. 99/193 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř) plnou náhradu nákladů řízení ve specifikaci, uvedené v odstavci 38 rozsudku, a s odkazem na osvobození žalované od soudních poplatků rozhodl, že není povinna hradit náklady státu.

4. Proti vyhovujícímu výroku rozsudku a výroku o náhradě nákladů řízení podala žalovaná včasné odvolání, v němž brojila proti závěrům znaleckého posudku. Namítla, že přizvaná znalkyně neměla potřebnou odbornost ke stanovení nemateriální újmy na zdraví a neměla k dispozici dostatečné podklady, žalobce k dodatku posudku vyšetřila pouze telefonicky, nevytěžila jeho příbuzné a známé a provedené bodové ohodnocení bolestného a ZSU je neakceptovatelné. Žalovaná dovozovala, že odškodňovací vyhláška neumožňuje zohlednění duševního strádání v bolestném, neboť nemá úrazový charakter, a že ZSU je znalkyní nesprávně hodnoceno nejvyšším počtem bodů v rámci zvolené položky 016, které je vyhrazeno nejtěžším duševním stavům. O takový duševní stav se v případě žalobce nejedná, když mu nebyl přiznán nejvyšší stupeň invalidity, nikdy nebyl hospitalizován a není omezen ve způsobilosti k právním úkonům. Taktéž je vyloučeno, aby tytéž položky byly použity třikrát pro odlišné uvedené diagnózy a navýšení bodového ohodnocení neodpovídá § 6 odst. l písm. b) a c) odškodňovací vyhlášky, zejména v něm není zohledněn věk žalobce, jemuž při objevení nové úzkostné poruchy v roce 2020 bylo 48 let. Není zřejmé, do jaké míry jde u žalobce, který podle zprávy psychiatra trpěl psychickými potížemi již v roce 2002, o postižení trvalého charakteru a bylo by příhodné, aby se podrobil dalšímu uvedené vyšetření za účelem ověření diagnóz, stanovených MUDr. příjmení. Žalovaná uzavřela, že žalobce neprokázal vznik a výši nárokované škody a navrhla, aby odvolací soud změnou napadeného výroku rozsudku žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

5. Žalobce navrhl potvrzení napadených výroků rozsudku a se zopakováním znaleckých zjištění dovozoval, že mu přisouzená částka ve smyslu znaleckých závěrů náleží a že žalovaná přistupuje k odškodnění jeho újmy na zdraví obstrukčně a žádné relevantní námitky neuplatňuje.

6. Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 20 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo, v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř., odvolání však opodstatněným neshledal. Žalovaná soustředí svoje námitky výlučně na výhrady proti závěrům v řízení provedeného znaleckého posudku, ty však nemohou obstát, neboť jejich prostřednictvím hodnotí ze svého laického pohledu odborné znalecké závěry. Znalkyně z oboru zdravotnictví a odvětví psychiatrie měla k podání posudku, založeného na hodnocení poškození zdraví žalobce podle §§ 444 odst. l a 2 obč. zák. a navazující odškodňovací vyhlášky, odpovídající odbornost, nově vymezená znalecká odbornost„ stanovení nemateriální újmy na zdraví“ se váže k nové právní úpravě, obsažené v § 2958 o.z. (odkaz soudu I. stupně na toto ustanovení je s ohledem na podstatu odůvodnění rozsudku zjevným omylem, jenž nemá vliv na věcnou správnost jeho rozhodnutí). Posudek i jeho dodatek byly zpracovaný řádně na základě existující dokumentace a vlastního vyšetření žalobce (telefonický kontakt z důvodu pandemické situace se týkal jen zpracování dodatku) a znalkyně v rozsahu, který se týká přezkoumávaného nároku na náhradu škody na zdraví (posttraumatická stresová porucha a z ní vycházejí změna osobnosti, diagnosticky označená F62), přesvědčivě zodpověděla položené otázky. Své odborné závěry stran příčinné souvislosti této duševní poruchy žalobce a ohodnocení bolestného a ZSU dostatečně vyložila v písemném posudku a jeho doplnění i v rámci své ústní výpovědi a polemika žalované s nimi není způsobilá je zvrátit, neboť soud nemůže odborné znalecké závěry v tomto směru podrobit vlastnímu hodnocení, pro něž se mu nedostává kvalifikace. K úvahám žalované, že odškodňovací vyhláška neumožňuje zohlednění bolesti při duševním strádání, lze poukázat na to, že podle § 2 odst. l této vyhlášky se za bolest považuje každé tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla, je tedy zjevné, že duševní strádání není z bolestného vyloučeno. Aplikaci položky S068 (jiné nitrolební poranění) pro ohodnocení bolestné znalkyně dostatečně odůvodnila a tento postup je v souladu s § 2 odst. 2 vyhlášky (Pokud není bodové ohodnocení posuzované škody na zdraví uvedeno v přílohách číslo této vyhlášky, použije se bodové ohodnocení za škodu na zdraví, s níž lze posuzovanou škodu po stránce bolesti nejspíše srovnávat). Znalkyně vysvětlila i konkrétní důvody navýšení bodového ohodnocení bolestného a ZSU podle § 6 odst. l písm. b) a c) vyhlášky a také v tomto směru se jedná o odborné znalecké závěry, jež soud nemůže podrobovat přezkumu na základě vlastních úvah (či obdobně laických úvah žalované). Poukaz žalované na věk žalobce v době zjištění další diagnózy – uvedené poruchy, která není předmětem tohoto řízení, je ostatně zavádějící, neboť v době rozvoje posttraumatické stresové poruchy na základě trestního stíhání (nejpozději v roce 2011) byl žalobce v mladším produktivním věku.

7. Odvolací soud shrnuje, že žalovaná nevznesla proti závěrům soudu I. stupně žádné relevantní námitky a její námět na přezkum závěrů znaleckého posudku MUDr. příjmení není ve smyslu § 205a o.s.ř. způsobilým odvolacím důvodem, neboť takový požadavek nevznesla do rozhodnutí soudu I. stupně. Soud I. stupně proto nepochybil, jestliže vycházejíc ze znaleckých závěrů přiznal podle § 8 odst. l náhradového zákona ve spojení s § 444 odst. l a 2 obč. zák. žalobci na náhradě škody na zdraví za posttraumatickou poruchu – změnu osobnosti, jež je v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, částku, vyplývající ze znaleckého bodového ohodnocení bolestného a ZSU. Další znalkyní hodnocené duševní poruchy žalobce nebyly předmětem odvolacího posuzování, neboť zamítavý výrok, týkající se zčásti nároku, vycházejícího z diagnózy F31 (bipolární porucha), nebyl odvoláním napaden a ve vztahu k nově zjištěné diagnóze F41 (úzkostná porucha) žalobce žádný nárok neuplatnil. Věcně správné je i rozhodnutí soudu I. stupně o úroku z prodlení, jakkoliv mu lze vytknout absenci odůvodnění tohoto nároku. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne datum a šestiměsíční lhůta podle § 15 odst. l náhradového zákona žalované marně uplynula datum, ode dne následujícího má proto podle § 1970 o.z. právo na úrok z prodlení ve výši, dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

8. Soud I. stupně správně rozhodl o základu nároku žalobce na náhradu nákladů řízení v intencích § 142 odst. 3 o.s.ř., nesprávně však určil její výši. Advokát žalobce vykonal v řízení celkem 11 účelných úkonů právní služby za plnou odměnu ve výši částka (z přiznané částky) podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif - převzetí věci, žaloba, účast u 4 ústních jednání před soudem I. stupně a u jednání odvolacího soudu, vyjádření k prvnímu odvolání žalované, tři věcná vyjádření) a 1 úkon za poloviční odměnu částka – odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení rozsudku ze dne 3.7.2019 č.j. 14 C 207/2016-147. Odvolání proti rozhodnutí o zaplacení zálohy na znalečné nebylo účelně vynaloženým úkonem, neboť bylo nepřípustné, o čemž byl žalobce poučen. K náhradě nákladů žalobce na právní zastoupení náleží dále 12 paušálních náhrad výdajů advokáta po částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% náhrady za daň z přidané hodnoty (DPH) z těchto částek. Náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně dále zahrnuje soudem I. stupně opomenutou zálohu na znalečné, uhrazenou žalobcem ve výši částka Odvolací soud proto ohledně výše náhrady za použití § 221a o.s.ř. výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky změnil, jinak jej podle § 219 o.s.ř. potvrdil shodně se správným výrokem o náhradě nákladů řízení státu. Podle § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. má procesně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jež sestává z odměny advokáta za dva úkony právní služby po částka se dvěma paušálními náhradami výdajů po částka a 21% DPH. Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o.s.ř. přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.