20 CO 69/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Renaty Hertlové a Mgr. Olgy Lenochové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o splnění smluvní povinnosti k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost převést zůstatek účtu stavebního spoření, který je v současnosti veden na technickém účtu žalované, dále jej vést na spořicím účtu žalobkyně dle podmínek Smlouvy o stavebním spoření číslo poskytnout žalobkyni informace nutné k ukládání dalších prostředků na spořicí účet, přijímat od žalobkyně platby a připisovat je na tento účet a nahradit žalobkyni nákladů řízení ve výši částka. Žalobkyně se domáhala uvedeného plnění s odůvodněním, že žalovaná ukončila její stavební spoření pro tzv. přespoření cílové částky, které však není podle smluvních podmínek důvodem k ukončení smlouvy účastnic o stavebním spoření žalobkyně ze dne datum. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že její závazek ze smlouvy o stavebním spoření zanikl naspořením cílové částky, čímž došlo k naplnění jejího účelu, a namítla promlčení uplatněného nároku.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, podrobně popsaných v odstavcích anonymizováno – 8. napadeného rozsudku, konstatoval, že účastnice uzavřely dne datum smlouvu o stavebním spoření číslo s cílovou částkou částka, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky (VOP). V čl. 9 odst. 7 VOP bylo sjednáno, že přespořením cílové částky se rozumí vztah, kdy zůstatek na účtu účastníka je vyšší, než sjednaná cílová částka, přespoření cílové částky není přípustné, v takovém případě účastník výslovně souhlasí s tím, že přepořenou částku zaokrouhlenou na celé anonymizována dvě slova nahoru, stavební spořitelna považuje automaticky za novou cílovou částku a rozdíl úhrady, vzniklý navýšením cílové částky, stavební spořitelna zúčtuje k tíži účtu účastníka; pokud účastník dodatečně vyjádří nesouhlas s tímto postupem, má stavební spořitelna právo smlouvu vypovědět. Ke dni datum došlo k překročení cílové částky naspořím částky částka anonymizováno, k datum došlo k navýšení cílové částky na částka, k datum na částku částka a k datum na částku částka. Dne datum oznámila žalovaná žalobkyni, že došlo k naspoření cílové částky a y k ukončení smlouvy o stavebním spoření a vyzvala ji, aby sdělila, na jaký účet má být cílová částka zaslána. Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala. Žalovaná vedla účet žalobkyně až do datum, kdy zůstatek na něm činil částka a tuto částku poté převedla na technický účet. Na výpisu ke dni datum je počáteční zůstatek částka a cílová částka je podle záhlaví výpisu částka, dne datum byla odečtena částka částka jako úhrada za vedení a správu účtu, dne datum byly na účet stavebního spoření žalobkyně připsány úroky z vkladu ve výši částka, úroky ze státní podpory ve výši částka a částka částka úrokového zvýhodnění a odečtena daň z úroků z vkladů ve výši částka, daň z úroků ze státní podpory ve výši částka, a daň z úrokového zvýhodnění ve výši částka. Téhož dne byla připsána částka částka jako storno úhrady za vedení a správu účtu a byla vyplacena naspořená částka částka a státní podpora částka a zaúčtována úhrada za platbu poštovní poukázkou ve výši částka. V letech rok, rok a rok žalovaná přijala od žalobkyně mimořádné vklady částka č, částka a částka. Dne anonymizována dvě slova rok žalovaná zaslala částku částka žalobkyni, která ji nepřijala. Dopisem ze dne datum sdělila žalovaná žalobkyni, že smlouva o stavebním spoření byla ukončena ke dni datum.

3. Na tomto skutkovém základě soud I. stupně s odkazem na § 1, § 5 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření (zákon o stavebním spoření), § 101, § 122, § 578 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.) za použití § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) dovodil, že žalobou uplatněný nárok není promlčen. K tomu uvedl, že žalovaná vedla účet žalobkyně ke stavebnímu spoření až do dne datum, kdy na něm proběhlo několik transakcí a až tohoto dne byla naspořená částka a částka státní podpory z tohoto účtu převedena zřejmě na technický účet žalované. Do té doby byla naspořená částka úročena, včetně připsané státní podpory, a žalobkyně se o uvedeném postupu žalované dozvěděla až z dopisu ze dne datum. Od jeho doručení je třeba počítat běh tříleté promlčecí doby, žaloba proto byla dne datum podána před jejím uplynutím. Soud I. stupně se neztotožnil s argumentací žalované, že žalobkyni bylo již dopisem ze dne datum, doručeným dne datum, sděleno uzavření účtu, neboť k tomuto datu žalovaná ještě žádné své smluvní povinnosti neporušila (i když dopisem ze dne datum avizovala, že tak učiní) a pokud by byla žaloba podána před datum, musela by být zamítnuta. Subjektivní tříletá promlčecí lhůta nemohla začít běžet před datum, protože dříve se žalobkyně nemohla dozvědět o tom, že její účet ze stavebního spoření byl ukončen. V přípisu ze dne datum navíc sama žalovaná uvedla, že smlouva o stavebním spoření byla ukončena k datum, i pro tento případ byla žaloba dne datum (s ohledem na to, že datum byl svátek - anonymizována dvě slova a nejbližší pracovní den bylo úterý anonymizováno) podána včas.

4. K otázce ukončení smlouvy soud I. stupně vyšel z judikatury Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. spisová značka, sp.zn. spisová značka), která dospěla k závěru, že způsoby, jimiž zaniknou subjektivní práva a povinnosti, tvořící obsah právního vztahu ze smlouvy o stavebním spoření, vyplývají ze smluvních ujednání a ze všeobecných obchodních podmínek. Dovodil, že rozhodující je výklad oddílu příjmení čl. 9 odst. 7 ve spojení s dalšími ustanoveními VOP a ujednání o„ automatickém“ navyšování cílové částky pokračujícím spořením žalobkyně a přijímáním jejích plateb žalovanou na účet stavebního spoření, jež nepopírá účel smlouvy o stavebním spoření, spolu s chováním žalované vylučuje úvahu o omezení trvání právního vztahu založeného smlouvou o stavebním spoření ve smyslu § 578 obč. zák. Ke sjednanému automatickému navyšování cílové částky docházelo opakovaně pokračujícím spořením žalobkyně, žalovaná opakovaně přijímala mimořádné vklady žalobkyně po překročení původně sjednané cílové částky částka a nadále připisovala úročení zůstatku na účtu v souladu s čl. 7 odst. 1 VOP. K ukončení smlouvy účastnic přespořením cílové částky nedošlo, jinak by se tak muselo stát již k datum, kdy byla poprvé přespořena původně sjednaná cílová částka. Chtěla-li žalovaná ukončit smluvní vztah ze stavebního spoření, měla možnost ji vypovědět v souladu s ustanovením části II čl. 6 odst. 4, jelikož žalobkyně se opakovaně dostávala do prodlení s minimálními měsíčními vklady (např. v letech 2009 – 2011). Soud I. stupně uzavřel, že povinnosti žalované ze smlouvy o stavebním spoření stále trvají a zrušením účtu žalobkyně porušila své povinnosti ve smyslu smluvních ujednání mezi účastníky (zejména část VII čl. 26 odst. 1 VOP). S tímto odůvodněním žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) ve specifikaci, popsané v odstavci 22 rozsudku.

5. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Setrvala na názoru, že uplatněný nárok je promlčen, jelikož žalobkyni znemožnila spoření již datum, kdy jí doručila dopis ze dne datum se sdělením, že v důsledku přespoření cílové částky stavebního spoření byl její účet uzavřen a další vklady na něj nebude žalovaná přijímat. Promlčecí lhůta proto začala běžet dne datum a žaloba byla dne datum podána po jejím marném uplynutí. V době od datum do datum existoval účet žalobkyně pouze interně za účelem vypořádání naspořených prostředků, k čemuž žalovaná vyzvala žalobkyni bez reakce z její strany, proto ke dni datum definitivně přestala evidovat naspořené prostředky žalobkyně odděleně a převedla je na tzv. technický účet, existující v jakémsi vypořádacím režimu. Nejednalo se o vedení účtu ve smyslu plnění závazku ze smlouvy o stavebním spoření, žalovaná neumožňovala žalobkyni žádné další vklady a naspořené prostředky úročila až do datum, protože její interní systém neumožňoval úročení vypnout. Další operace, provedené na účtu datum, byly operace vypořádací, nikoliv úkony související s vedením účtu v běžném smyslu. O datu datum se žalobkyně dozvěděla až z dopisu žalované ze dne datum, tudíž je ve smyslu § 619 odst. 2 obč. zák. absurdní vázat k němu počátek běhu promlčecí doby, která by běžela bez vědomí žalobkyně. Pokud by žalobkyně při svém přesvědčení o trvání smlouvy plnila svou minimální měsíční vkladovou povinnost v únoru a březnu rok, dozvěděla by se, že její účet byl uzavřen, nejpozději v březnu rok. Žalovaná nesouhlasila ani s posouzením otázky zániku smlouvy přespořením cílové částky s poukazem na účelovost stavebního spoření a článek 9 odst. 7 VOP, podle něhož není přespoření cílové částky přípustné. Dosažením cílové částky se z původně účelové spoření stává spoření obecné a smyslem omezení doby stavebního spoření je zamezení zneužívání systému stavebního spoření jako výhodné formy spoření s dlouhodobým čerpáním státní podpory, což má žalobkyně zřejmě v úmyslu. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

6. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku, s jehož závěry se ve vyjádření k odvolání ztotožnila. Zdůraznila, že peněžní prostředky na předmětném účtu byly úročeny v souladu se smlouvou až do datum. Nešlo tedy jen o vypořádací operace a žalovaná do té doby plnila své závazky ze smlouvy, ačkoliv jí nic nebránilo provést všechny operace na účtu žalobkyně ke dni údajného ukončení smlouvy datum, peněžní prostředky převést na technický účet a dále je neúročit. V dopise ze dne datum žalovaná žalobkyni výslovně sdělila, že předmětná smlouva byla ukončena ke dni datum a k tomuto datu tedy nejdříve žalovaná smlouvu porušila. Žaloba tak mohla být objektivně podána teprve datum a diskuse o tom, kdy se o porušení smlouvy žalovanou žalobkyně dozvěděla nebo dozvědět mohla, nemůže ovlivnit závěr, že její nárok nebyl v době podání žaloby promlčen. Závěr soudu I. stupně k otázce ukončení smlouvy v důsledku přespoření cílové částky je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jež nevyžaduje aplikování korektivu účelu smlouvy. Žalovaná v reakci na vyjádření žalobkyně zopakovala svou argumentaci k běhu promlčecí doby od datum, kdy byl žalobkyni doručen její dopis ze dne datum, z něhož mohla seznat, že její účet stavebního spoření je uzavřen a bránit se proti tomu žalobou.

7. Z obsahu odvolání žalované se podává odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek, včetně předcházejícího řízení v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., odvolání však důvodným neshledal. Soud I. stupně provedl ve věci dostatečné dokazování a z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění, s jejichž právním posouzením odvolací soud zcela souhlasí. Správně postupoval podle právní úpravy, obsažené v občanském zákoníku, účinném do 31. 12. 2013, protože smlouva o stavebním spoření uzavřená dne datum založila závazkový právní vztah účastníků před nabytím účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle jeho § číslo odst. 3 věta prvá je rozhodující právní úprava, účinná do datum (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). To platí i pro posouzení otázky promlčení, neboť ve smyslu § 3036 o.z. je pro právní režim lhůt a dob, jejichž běh započne nejdříve datum, podstatné, jakým režimem se řídí právní vztah založený smlouvou o stavebním spoření. Soud I. stupně správně vyšel z § 101 obč. zák., podle něhož je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy mohla žalobkyně právo vykonat poprvé, čímž se rozumí možnost uplatnění nároku u soudu - podání žaloby, kterou se domáhá na žalované plnění povinností, vyplývajících z vedení spořícího účtu v souladu se smlouvou o stavebním spoření. Obranu žalované, že účet žalobkyně ze stavebního spoření byl zrušen již v únoru rok, odvolací soud shledal účelovou, neboť je v rozporu s provedenými důkazy, zejména s konečným výpisem z účtu stavebního spoření za dobu od datum do datum. Z toho výpisu vyplývá, že účet žalobkyně ze stavebního spoření byl veden až do datum a teprve k tomuto dni v něm byly provedeny závěrečné operace, včetně připsání úroku, a byl ukončen. Konečný výpis je zásadním dokumentem, jímž dala žalovaná žalobkyni najevo, jakým způsobem bylo nakládáno s naspořenými prostředky žalobkyně a nevyplývá z něho nic o dřívějším uzavření účtu či o vedení finančních prostředků na interním účtu žalované. Skutečnost, že žalovaná ukončila smlouvu se žalobkyní právě ke dni datum, jí ostatně sama jednoznačně potvrdila v následném dopise ze dne datum v době, kdy předmětný spor mezi účastnicemi neprobíhal. V dopise ze dne datum žalovaná žalobkyni sice sdělila, že její účet stavebního spoření je uzavřen a nebude přijímat další platby, avšak na základě výše uvedeného je zřejmé, že se tak fakticky k tomuto datu nestalo. Soud I. stupně tento dopis správně interpretoval tak, že jím žalovaná žalobkyni pouze avizovala svůj záměr. Za situace, kdy účet žalobkyně nebyl před datum uzavřen, nemohla začít běžet tříletá subjektivní promlčecí doba, neboť žalobkyně se nemohla dovědět o něčem, co se dosud nestalo. Z logiky věci se mohla žalobkyně o porušení smluvních povinností žalované dozvědět nejdříve datum a soud I. stupně případně vysvětlil, že i kdyby subjektivní promlčecí doba začala běžet již (hned) tohoto dne, byla by žaloba dne datum podána včas. Odvolací soud nad rámec uvedeného podotýká, že vznesená námitka promlčení se jeví být rozporná s dobrými mravy, jelikož v dopisech ze dne datum a ze dne datum uvedla žalovaná žalobkyni, která nemůže mít vědomost o interních postupech žalované (vedení interního účtu, technického účtu, úročení prostřednictvím počítačového systému apod.), rozporné a zavádějící informace.

8. K otázce možného ukončení smlouvy v důsledku tzv. přespoření cílové částky nemá ani odvolací soud důvod odchýlit se od závěrů, které v obdobných sporech učinil Nejvyšší soud ČR (rozsudky sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, též usnesení Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 2978/21, jímž byla zamítnuta ústavní stížnost žalované). Podle 9 odst. 7 VOP jako součásti smlouvy účastnic není tzv.„ přespoření“ důvodem ukončení smlouvy ani samo o sobě důvodem k výpovědi smlouvy ze strany stavební spořitelny. Podle tohoto smluvního ujednání dochází automaticky k navýšení cílově částky a rozdíl úhrady za uzavření smlouvy zúčtuje stavební spořitelna k tíži účtu účastníka. Z tohoto důvodu může pro případ svého nesouhlasu vypovědět smlouvu o stavebním spoření pouze účastník. Uvedené smluvní ujednání, jak již výstižně uvedl soud I. stupně v intencích výše uvedené judikatury, nepopírá účel smlouvy o stavebním spoření a nelze tak uvažovat o zániku smlouvy podle § 578 obč. zák. Lze uzavřít, že žalovaná v daném případě uzavřením účtu žalobkyně postupovala mimo rámec smluvních ujednání a smluvní vztah účastnic, založený smlouvu o stavebním spoření ze dne datum, trvá, žalobkyně se proto oprávněně domáhá dalšího plnění smluvních povinností ze strany žalované.

9. Na základě výše uvedených úvah odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný, včetně nákladového výroku, podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Procesně úspěšné žalobkyni náleží podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů odvolacího řízení, sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po částka podle § 7 a 9 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif se dvěma režijními paušály náhrady výdajů advokáta po částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % náhrady za daň z přidané hodnot ve výši částka, celkem částka. Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o. s. ř. přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.