21 A 15/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 24. 4. 2026, zaevidované pod č. j.: OAM-390288/DO- 2026, takto:

I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že vrátil dne 24. 4. 2026 žalobci jako nepřijatelnou jeho žádost o dočasnou ochranu, evidovanou pod č. j.: OAM-390288/DO-2026, byl nezákonný.

II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování žalobcových práv a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu ze dne 24. 4. 2026, zaevidované pod č. j.: OAM-390288/DO-2026.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12 270 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Shodu s prvopisem potvrzuuje K. T. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal určení, že zásah žalovaného, kterým mu vrátil žádost jako nepřijatelnou podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákon č. 65/2022 Sb.“), byl nezákonný.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce v žalobě uvedl, že byl po dni 24. 2. 2022 vysídlen z Ukrajiny do Rumunska a později požádal o dočasnou ochranu v ČR. Postup žalovaného spočívající v aplikaci ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb. byl nezákonný. Žalovaný porušil i zásady činnosti správních orgánů, zejména princip proporcionality a ochrany legitimního očekávání. Žalobce jako držitel biometrického cestovního dokladu bude po 90 dnech pobytu v ČR nucen k trvalému přesídlení na Ukrajinu, kde probíhá válečný konflikt, což je v rozporu s čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 2 směrnice Rady 2001/55/ES o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice 2001/55/ES“). Žalobce rovněž považoval výluku soudního přezkumu podle ust. § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. za neaplikovatelnou pro rozpor s právem EU.

3. Žalobce je osobou, na niž se vztahuje čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382“). Ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb. by neměl být aplikován pro rozpor s čl. 28 směrnice 2001/55/ES. Uvedená směrnice stanovila minimální harmonizační rámec, od kterého se členské státy EU mohou odchýlit pouze ve prospěch vysídlené osoby. Podle bodu 15 preambule prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 se členské státy dohodly, že nebudou aplikovat pouze čl. 11 směrnice 2001/55/ES a nikoli také její čl. 28 a 29. Ust. § 5 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. obsahuje další důvody vyloučení z poskytnutí dočasné ochrany, což však nemá oporu ve směrnici 2001/55/ES a ani v prováděcím rozhodnutí Rady 2022/382. Závěry správních soudů týkající se nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu podle ust. § 5 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 65/2022 Sb. jsou plně aplikovatelné i na písm. f) téhož ustanovení.

4. Vyloučit možnost přesídlení vysídlených osob z jednoho členského státu EU do jiného zjevně nebylo záměrem unijního zákonodárce s ohledem na čl. 26 odst. 4 směrnice 2001/55/ES a sdělení Komise: Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana 2022/C 126 I/01 (dále jen „operační pokyny Komise“).

5. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl, aby soud určil, že posouzení žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné představuje nezákonný zásah žalovaného, aby stanovil zákaz porušování žalobcova práva na dočasnou ochranu a aby obnovil stav před vrácením žádosti.

III. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce získal dočasnou ochranu v Rumunsku. Ministerstvo vnitra v souladu s ust. § 3 odst. 3 zákona č. 65/2022 Sb. zaslalo Evropské komisi oznámení o vyčerpání kapacit. Podle žalovaného není jisté, zda je ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb. skutečně v rozporu s právem EU. Dokud nebude Soudním dvorem EU jednoznačně zodpovězena otázka týkající se přesunu osob, které získaly dočasnou ochranu v jiném členském státu EU, bude žalovaný nejspíše stále aplikovat ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb. Podle žalovaného by soud měl zvážit podání předběžné otázky. Právo na přemístění do jiného členského státu nelze dovozovat z politické dohody členských států, že nebudou aplikovat čl. 11 směrnice 2001/55/ES. Členský stát nemá povinnost vydat povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany osobě, která již požívá dočasnou ochranu v jiném členském státu. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout.

IV. Obsah správního spisu

7. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce dne 24. 4. 2026 podal žádost o poskytnutí dočasné ochrany, ve které uvedl, že v minulosti získal dočasnou ochranu v Rumunsku, která již pozbyla platnosti. Na žádosti je vyznačeno, že je nepřijatelná, protože žadatel je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru a bylo učiněno prohlášení podle ust. § 3 odst. 3 zákona č. 65/2022 Sb.

8. Dále je součástí správního spisu oznámení Ministerstva vnitra adresované Evropské komisi ze dne 25. 8. 2025, č. j.: MV-136110-1/OAM-2025, výpis z informačního systému členských států Temporary Protection Platform (TPD) a potvrzení od Velvyslanectví Rumunska v Praze X., podle něhož žalobce požádal o vzdání se svých práv, na která měl nárok jako osoba požívající dočasné ochrany.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

9. Městský soud v Praze věc posoudil v souladu s ust. § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), a vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (ust. § 87 odst. 1 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

10. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili souhlas účastníci ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

11. Podle ust. § 82 odst. 1 s.ř.s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

12. Podle ust. § 3 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky uděluje dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a).

13. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky dále, je-li účinné rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a), uděluje dočasnou ochranu cizinci, který doloží, že a) byl ke dni uvedenému v rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a) držitelem platného povolení k trvalému pobytu na území Ukrajiny a b) jeho vycestování do státu, jehož je státním občanem, nebo části jeho území, anebo v případě osoby bez státního občanství do státu nebo části jeho území jeho posledního trvalého bydliště před vstupem na území Ukrajiny, není možné z důvodu hrozby skutečného nebezpečí podle § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců na území České republiky.

14. Podle ust. § 5 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže a) není podána osobně, b) je podána cizincem, který není uveden v § 3, c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, e) je podána cizincem, který je občanem Evropské unie, státu, který je vázán mezinárodní smlouvou sjednanou s Evropskou unií, z níž mu vyplývá právo na volný pohyb rovnocenné takovému právu občanů Evropské unie, nebo státu, který je vázán Dohodou o Evropském hospodářském prostoru, nebo f) je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3 15. Správní soud může poskytnout ochranu podle ust. § 82 an. s.ř.s., pokud jsou kumulativně splněny následující podmínky. Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle ust. § 82 an. s.ř.s. poskytnout [vizte rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 17. 3. 2008, č. j.: 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS]. Soud si je vědom, že byl vyslovený názor již částečně modifikovaný, nebyl však překonaný, a proto se domnívá, že je relevantní pro projednávanou věc (srov. např. rozsudky NSS ze dne 6. 2. 2026, č. j.: 5 As 135/2025-33, či ze dne 23. 3. 2026, č. j.: 7 As 257/2025-42).

16. V projednávané věci byly splněny první, druhá a pátá podmínka, protože vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jeho práv bez ohledu na udělení dočasné ochrany jiným členským státem EU v minulosti. Vrácení žádosti pro nepřijatelnost může být zásahem ve smyslu ust. § 82 s.ř.s. (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2017, č. j.: 10 Azs 153/2016-52). Čtvrtá podmínka byla rovněž splněna, a proto se soud zaměřil na splnění třetí podmínky, a to na otázku zákonnosti takového zásahu.

17. Žalobci byla v minulosti udělena dočasná ochrana v Rumunsku. Podle vyplněné žádosti i potvrzení od Velvyslanectví Rumunska v Praze se jí vzdal. Není jisté, zda je stále platná, neboť žalovaný vycházel pouze z výpisu z informačního systému členských států Temporary Protection Platform (TPD).

18. K ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb. již existuje stálá judikatura, podle níž konstantně postupuje městský soud i NSS. V projednávané věci se nenachází žádné okolnosti, kvůli kterým by se soud musel odchýlit od rozhodovací praxe. Lze například upozornit na právní větu k rozsudku NSS ze dne 10. 12. 2025, č. j.: 5 Azs 248/2025-18, ve které se uvádí: „Žádost osoby požívající dočasné ochrany na základě čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, která žádá o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany v České republice, na něž této osobě vzniká nárok na základě čl. 8 odst. 1 směrnice Rady 2001/55/ES, není správní orgán oprávněn vrátit této osobě jako nepřijatelnou dle § 5 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 3 odst. 3 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění účinném od 3. 9. 2025, z toho důvodu, že této osobě je nebo bylo uděleno povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany také v jiném členském státě Evropské unie.“ Na důvod vrácení žádosti dle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb. se vztahuje předchozí judikatura NSS týkající se nezákonnosti vrácení žádosti o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany, například se jednalo o rozsudek NSS ze dne 1. 4. 2025, č. j.: 5 Azs 273/2023-27 (srov. dále rozsudky NSS ze dne 16. 4. 2026, č. j.: 21 Azs 259/2025-27, ze dne 26. 3. 2026, č. j.: 9 Azs 179/2025-18, či ze dne 26. 2. 2026, č. j.: 8 Azs 184/2025-22). Žalobce v žalobě odkázal na řadu rozsudků od NSS i krajských soudů. Vzhledem k totožnému a dlouhodobému postupu žalovaného v obdobných případech existuje značné množství soudních rozhodnutí, jejichž argumentace je shodná. Žalobce s ohledem na jednotnou judikaturu skutečně měl legitimní očekávání, že bude jeho žádost přijata a bude o ní vedeno řádné správní řízení, a postup žalovaného byl nepřiměřený. Judikatura vztahující se k ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb. skutečně navazuje na rozhodovací praxi soudů týkající se písm. c) a d) téhož ustanovení, na což žalobce správně upozornil.

19. Žalovaný není oprávněn žádost o dočasnou ochranu vrátit jako nepřijatelnou z důvodu, že žadateli je nebo bylo uděleno povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany v jiném členském státu EU. Je povinen žádost přijmout a vést o ní řádné správní řízení. V případě žalobce je třeba, aby žalovaný ověřil, zda mu byla dočasná ochrana skutečně udělena jiným státem a zda ke dni rozhodování stále trvá. Pokud by dočasná ochrana v jiném členském státě trvala, žalovaný musí žalobce poučit o nemožnosti čerpání práv plynoucích z dočasné ochrany ve více členských státech současně. Jestliže bude žalobce trvat na tom, že si přeje uvedená práva využívat výlučně v ČR, žalovaný musí ověřit, zda vydáním povolení k pobytu na území ČR dojde dle práva dotčeného hostitelského státu automaticky k zániku předchozího pobytového oprávnění. V případě kladného zjištění vydá oprávnění k pobytu, v opačném případě (či pokud se mu nepodaří právní úpravu v hostitelském členském státě zjistit) vyzve žalobce, aby sám v přiměřené lhůtě učinil kroky k ukončení pobytového oprávnění v jiném hostitelském státě. Žalovaný mu k tomu poskytne součinnost (srov. rozsudky NSS ze dne 3. 4. 2025, č. j.: 1 Azs 174/2024-42, a ze dne 10. 12. 2025, č. j.: 5 Azs 248/2025-18). Splněna tak byla i třetí podmínka vyplývající z rozsudku NSS ze dne 17. 3. 2008, č. j.: 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS.

20. Žalovanému bylo během správního řízení známo z formuláře a z vyjádření Velvyslanectví Rumunska v Praze, že žalobci byla v minulosti udělena dočasná ochrana, měl se jí však vzdát. Žalovaný si ale pouze vyhledal žalobce v systému TPD a další informace si nezjišťoval, což však nelze považovat za dostačující. Neověřil řádně stav žalobcova pobytového oprávnění v Rumunsku. Systém TPD není veřejným rejstříkem a nevztahuje se na něj princip materiální publicity (srov. rozsudky NSS ze dne 1. 4. 2025, č. j.: 5 Azs 273/2023-27, a ze dne 19. 9. 2025, č. j.: 5 Azs 168/2025-17).

21. Otázce prohlášení podle ust. § 3 odst. 3 zákona č. 65/2022 Sb. se opakovaně věnoval městský soud i NSS a v projednávané věci nenastala okolnost, pro kterou by bylo nutné zaujmout jiný názor. Lze upozornit například na rozsudek NSS ze dne 23. 2. 2026, č. j.: 4 Azs 251/2025-31, bod 33: „Pokud jde o samotné oznámení předpokládané v § 3 odst. 3 lex Ukrajina, stěžovatel odkazuje na dopis ze dne 25. 8. 2025 (sepsaný nadto před účinností uvedeného ustanovení), který ale neobsahuje žádné detaily ohledně toho, jaké vlastně jsou kapacity České republiky a ve kterých konkrétních oblastech jsou překročeny, resp. že hrozí, že budou překročeny. Městský soud přitom správně upozornil na to, že případný náhlý hromadný příliv vysídlených osob by představoval důvod pro aplikaci čl. 25 odst. 3 směrnice o dočasné ochraně a koordinované řešení ze strany orgánů Evropské unie. I kdyby tedy k takovému náhlému nárůstu došlo, nemohlo by to ospravedlnit vracení jednotlivých žádostí o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany jako nepřijatelných, tedy bez jejich věcného posouzení, podle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina. Takový postup směrnice o dočasné ochraně neumožňuje.“ Součástí správního spisu je pouze zmiňovaný dopis ze dne 25. 8. 2025, a proto se soud ztotožňuje s dosavadní judikaturou. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2025, č. j.: 3 A 135/2025-32, ze kterého žalobce citoval, je v souladu s výše uvedeným rozsudkem NSS.

22. Žalobce v žalobě upozornil na čl. 1 a čl. 28 odst. 1 a 2 směrnice 2001/55/ES, které obsahují účel právní normy a vyloučení z dočasné ochrany, dále na ust. § 9 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, a ust. § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 65/2022 Sb. Poukázal i na možnost přesídlení podle čl. 26 odst. 4 směrnice 2001/55/ES a v jeho souvislosti i na operační pokyny Komise. Žalobce dále uvedl, že vyloučit možnost přesídlení nebylo záměrem unijního zákonodárce, a připomněl prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382, v jehož souvislosti soud upozorňuje na aktuální rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2026, č. j.: 6 Azs 169/2025-19, v němž se uvádí: „Výkladem ex post nelze popřít skutečný obsah rozhodnutí členských států, který je zřejmý z jejich společného prohlášení: „S cílem podpořit členské státy, které jsou hlavními vstupními místy hromadného přílivu vysídlených osob prchajících před válkou z Ukrajiny, na něž se vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady ze dne 4. března 2022, a s cílem prosazovat rovnováhu mezi úsilím všech členských států se členské státy dohodly, že nebudou uplatňovat článek 11 směrnice 2001/55/ES na osoby, které požívají dočasné ochrany v daném členském státě v souladu s uvedeným prováděcím rozhodnutím Rady a které se přesouvají bez povolení na území jiného členského státu, pokud se členské státy na dvoustranném základě nedohodnou jinak.“ Již z textu prohlášení jednoznačně vyplývá, že se od něj nelze jednostranně odchýlit. Zároveň je zřejmé, že státy tímto prohlášením aktivovaly napříč celou EU možnost, s níž výslovně počítá poslední věta čl. 11 směrnice o dočasné ochraně: „Na základě dvoustranné dohody členské státy mohou rozhodnout, že tento článek nebudou používat.“ Není přitom podstatné, že se jedná o dohodu mnohostrannou, neboť i na ni lze nahlížet jako na sérii dvoustranných dohod. To potvrzuje rovněž prováděcí rozhodnutí Rady z roku 2022 (bod 15 jeho odůvodnění). Skutečnost, že na vyloučení čl. 11 se nic nezměnilo, pak plyne i z prováděcího rozhodnutí Rady z roku 2025 (bod 5 odůvodnění), přičemž normativním obsahem tohoto prováděcího rozhodnutí (stejně jako všech předchozích, která následovala po prováděcím rozhodnutí Rady z roku 2022) je „pouhé“ prodloužení trvání dočasné ochrany o další rok. Výklad dále obsažený v bodu 6 odůvodnění tohoto prováděcího rozhodnutí pouze upřesňuje, že práva v souvislosti s dočasnou ochranou nemají být čerpána ve dvou státech zároveň. Nevyvrací však možnost jejich čerpání postupně, tedy možnost druhotné volby státu pobytu, jak již Nejvyšší správní soud ve výše zmiňované judikatuře opakovaně konstatoval.“ Žalobcova argumentace je v souladu s aktuální ustálenou judikaturou, která konstatovala rozpor ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb. s unijním právem a na niž soud odkázal výše. Žalobcův případ je typickým příkladem nezákonného postupu žalovaného, který stále nerespektuje velké množství soudních rozhodnutí, ačkoli je jejich logika shodná. V žalobcově věci se nenachází žádná odlišnost, která by soud vedla k nutnosti jiného přístupu.

23. Soud se v projednávané věci věnoval pouze zásahu žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti žalobci, není však povinen a ani oprávněn zkoumat případnou existenci jiných žalobcových pobytových titulů, možnost vysídlení a ani situaci na Ukrajině. Věcné posouzení bude úlohou žalovaného v dalším řízení.

24. S ohledem na výše uvedené důvody soud určil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil jeho žádost jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Žalovanému zakázal pokračovat v porušování žalobcových práv a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením uvedené žádosti.

25. Žalovaný je povinen žalobcovu žádost přijmout, vést o ní řádné správní řízení, v jeho rámci poučit žalobce o jeho právech a v návaznosti na jeho případná tvrzení, důkazní návrhy či jiné procesní kroky ověřit, zda povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany bylo žalobci v Rumunsku zrušeno, či je stále platné. Pokud je stále platné, tak zjistí, zda vydáním povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany v ČR jeho předchozí obdobné pobytové oprávnění v Rumunsku zanikne, a pokud tomu tak nebude, poskytne žalobci přiměřenou lhůtu k tomu, aby učinil potřebné kroky k ukončení takového povolení a aby uvedenou skutečnost žalovanému doložil.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.; žalobce byl ve věci samé úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady vynaložené žalobcem v daném řízení představují náklady právního zastoupení spočívající v odměně za 2 úkony právní služby (§ 7, § 9 odst. 5, § 11 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. – tj. převzetí zastoupení a písemné podání k soudu) v částce 4 620 Kč za jeden úkon, celkem 9 240 Kč a náhradu hotových výdajů v částce 450 Kč za jeden úkon, celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky). Soud žalobci dále přiznal i částku odpovídající příslušné sazbě DPH (zaokrouhlené na celé koruny nahoru dle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád) ve výši 2 130 Kč. Celková výše nákladů tak činí 12 270 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 21. července 2026 JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.