21 A 16/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. zastoupený zmocněncem X. doručovací adresou X. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2026, č. j.: OAM-14177-24/DP-2025, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2026, č. j.: OAM-14177-24/DP-2025, jímž byla zamítnuta jeho žádost a doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nebyla prodloužena podle ust. § 44a odst. 3, § 35 odst. 3 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“), neboť byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce v žalobě uvedl, že jeho žádost nebyla posouzena objektivně, správně a v souladu s právními předpisy. Žalovaný porušil ust. § 2 odst. 3 a ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“). Žalobce v žalobě uznal, že ke dni podání žádosti nesplňoval podmínku trestní zachovalosti a že má záznam v Rejstříku trestů. Zkušební doba u prvního trestu uplynula dne 23. 4. 2026 a u druhého trestu má skončit dne 23. 10. 2026. Vyjádřil však nesouhlas s hodnocením dopadu napadeného rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Jeho důsledky jsou zjevně nepřiměřené. Žalovaný si zjišťoval podrobnosti o průběhu studia X., nezkoumal však náklady žalobce a jeho rodičů, které byly na studium vynaloženy, a ani náklady, které budou nutné pro jeho dokončení. Žalobce se nedomníval, že by jeho studium bylo neúspěšné, což doložil řadou důkazních prostředků. Dne X. má absolvovat promoci, za kterou již zaplatil poplatek. Žalovaný měl povinnost si obstarat důkazy svědčící v žalobcův prospěch i neprospěch, aby mohl věc objektivně posoudit. Zkoumal však pouze zájem společnosti, aby v ČR pobývali jen cizinci, kteří nepáchají trestnou činnost, s čímž žalobce souhlasí. Přiměřenost dopadů rozhodnutí nicméně nelze hodnotit formalisticky. Žalovaný si neobstaral dostupné důkazní prostředky, čímž zatížil rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.

3. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl zrušit napadené rozhodnutí a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce může studium přerušit a dokončit je později. Účast na promoci není nutná. Měl možnost studium dokončit již v únoru 2026. Na území ČR pobývá téměř X. let a dosud nezískal vysokoškolský titul. Opakovaně porušoval dopravní předpisy a byl dvakrát odsouzen za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Zkušební doba bude trvat do dne 23. 10. 2026. Jeho rodiče žijí v zemi původu. Žalobce je v produktivním věku a neuvedl žádné zdravotní problémy. S ohledem na veřejný zájem spočívající v ochraně právního řádu ČR není žádoucí, aby žalobce na území setrvával. Žalovaný vycházel ze všech jemu dostupných informací a případné doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů bylo na straně žalobce. Na udělení povolení k dlouhodobému pobytu není právní nárok. Žalovaný proto navrhl žalobu zamítnout.

IV. Obsah správního spisu

5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce dne 29. 5. 2025 podal žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia.

6. Součástí správního spisu je příkaz Městské části Praha 6, Úřadu městské části, ze dne 15. 1. 2025, č. j.: MCP6 0040104/2025, jímž byl žalobce shledán vinným, že jako fyzická osoba v provozu na pozemních komunikacích řídil motorové vozidlo v rozporu s ust. § 123c odst. 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), když jako řidič, který je držitelem řidičského průkazu vydaného cizím státem, dosáhl celkového počtu 12 bodů, a tak pozbyl právo k řízení motorového vozidla na území ČR po dobu jednoho roku, čímž spáchal, byť z nedbalosti, přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. e) bodu 4 téhož zákona. Byla mu uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na území ČR na dobu 18 měsíců.

7. Trestním příkazem ze dne 21. 3. 2025, sp. zn.: 39 T 37/2025, vydaným Obvodním soudem pro Prahu 7, byl žalobce shledán vinným, že dne 9. 3. 2025 řídil motorové vozidlo, ačkoli věděl, že příkazem Městské části Praha 6 mu byla uložena sankce spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců, který dosud nevykonal, tedy mařil výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána, čímž spáchal přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ust. § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „t.z.“), a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, přičemž výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku.

8. Trestním příkazem ze dne 28. 4. 2025, sp. zn.: 39 T 45/2025, Obvodní soud pro Prahu 7 zrušil výroky o vině i trestu z trestního příkazu ze dne 21. 3. 2025, sp. zn.: 39 T 37/2025, a uznal žalobce vinným, že dne 9. 3. 2025 a dne 1. 4. 2025 řídil motorové vozidlo, ačkoli věděl, že příkazem Městské části Praha 6 mu byla uložena sankce spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců, který dosud nevykonal, tedy mařil výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána, čímž spáchal přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ust. § 337 odst. 1 písm. a) t.z., a byl odsouzen ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, přičemž výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Podle výpisu z evidence Rejstříku trestů uplyne zkušební doba dne 23. 10. 2026.

9. X. v odpovědi na žádost o poskytnutí informace uvedla, že žalobce je v akademickém roce 2025/2026 zapsán ve třetím ročníku bakalářského studijního programu X. vyučovaného v anglickém jazyce. V uvedeném akademickém roce má zapsány všechny předměty v zimním semestru, a pokud splní všechny podmínky (X.), mohl by teoreticky studium úspěšně ukončit v únoru 2026. Pokud některou z povinností nesplní, další termín pro státní závěrečnou zkoušku je květen až červen 2026. Jedná se o jeho X.

10. Žalobce prostřednictvím svého zmocněnce zaslal žalovanému písemné vyjádření k podkladům rozhodnutí. Uvedl, že podle výpisu z Rejstříku trestů uplyne zkušební doba u jednoho z trestů již dne 23. 4. 2026, tedy přibližně měsíc od odeslání podání, a u druhého dne 23. 10. 2026. Plánuje navrhnout zahlazení odsouzení. Požádal žalovaného o přerušení řízení do doby výmazu záznamů z Rejstříku trestů.

11. Žalovaný vydal usnesení ze dne 19. 3. 2026, č. j.: OAM-14177-23/DP-2025, jímž nevyhověl žádosti o přerušení správního řízení. Následně vydal žalobou napadené rozhodnutí ze dne 20. 3. 2026.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

12. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 odst. 1 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili souhlas účastníci ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

14. Podle ust. § 44a odst. 3 z.p.c. žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se podává ministerstvu na úředním tiskopisu, na kterém se podává žádost o vydání tohoto povolení. Na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36, § 46 odst. 7 a § 55 vztahují obdobně.

15. Podle ust. § 35 odst. 3 z.p.c. dobu platnosti víza k pobytu nad 90 dnů a dobu pobytu na území na toto vízum nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza (§ 37).

16. Podle ust. § 37 odst. 1 písm. a) z.p.c. ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.

17. Soud nejprve konstatuje, že žalobce v žalobě nerozporoval závěr žalovaného, že není osobou trestně zachovalou, o čemž ostatně svědčí trestní příkazy a výpis z Rejstříku trestů, které byly zahrnuty do správního spisu. Žalobce nesprávně vycházel z předpokladu, že je třeba samostatně posuzovat zkušební dobu plynoucí z trestního příkazu ze dne 21. 3. 2025, ačkoli jeho výroky o vině a trestu byly následně zrušeny trestním příkazem ze dne 28. 4. 2025. Jedná se však o okolnost, která není rozhodující pro projednávanou věc, protože žalobce souhlasil s žalovaným, že není splněna podmínka jeho trestní zachovalosti. Rozporoval však úvahy žalovaného týkající se dopadu napadeného rozhodnutí do jeho rodinného a soukromého života.

18. Již zákonodárce provedl obecný test přiměřenosti pro případy neprodloužení dlouhodobého pobytu z důvodu spáchání úmyslného trestného činu, a proto jej výslovně nevyžaduje pro případy uvedené v ust. § 37 odst. 1 z.p.c.; rozdílný přístup zvolil v odst. 2 téhož ustanovení. Žalobce v žalobě nesprávně propojil oba odstavce. Žalovaný postupoval pouze v souladu s ust. § 37 odst. 1 písm. a) z.p.c., jehož plné znění soud citoval výše, a nikoli podle druhého odstavce, který pod výčtem určitých důvodů stanovuje povinnost žalovaného přihlédnout k dopadům rozhodnutí do rodinného a soukromého života. Obě ustanovení je nutné důsledně rozlišovat.

19. V ust. § 37 odst. 1 z.p.c. není tedy zakotvena povinnost posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života, žalovaný má však povinnost se jí zabývat k žalobcově námitce (srov. rozsudky ze dne 22. 1. 2020, č. j.: 10 Azs 256/2019-39, č. 3990/2020 Sb. NSS, bod 19, či ze dne 18. 5. 2020, č. j.: 5 Azs 28/2020-38, body 31 a 32). Žalobce však během správního řízení žádnou takovou námitku nevznesl, ačkoli k tomu měl příležitost. V rámci písemného vyjádření k podkladům napadeného rozhodnutí ze dne 4. 3. 2026 se pouze věnoval otázce své trestní zachovalosti a navrhl přerušení řízení. Ze správního spisu ani nevyplývala žádná mimořádná okolnost v žalobcově situaci. Žalovaný se přesto otázkou žalobcova soukromého a rodinného života zabýval.

20. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce je svobodný a bezdětný, v ČR nepobývají žádní jeho rodinní příslušníci a jeho rodiče žijí v zemi původu, a proto napadené rozhodnutí nebude mít dopad do jeho rodinného života, protože zde prokazatelně nemá žádné rodinné vazby. Dále se zaměřil na otázku, zda jsou následky napadeného rozhodnutí přiměřené z hlediska zásahu do jeho soukromého života. Žalobce pobývá v ČR od X. a jeho opakovaná protiprávní jednání nesvědčí o integraci do české společnosti. Nevlastní v ČR žádnou nemovitost. Od svého příjezdu do ČR studuje a dosud se mu nepodařilo získat akademický titul. Jedná se již o X. Podle žalovaného bylo studium mezi lety X. neúspěšné, protože žalobce byl X. nucen jej ukončit. Nechal si uznat některé předměty a v únoru 2026 měl možnost řádně ukončit své studium. Neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu bude mít za následek vycestování do země původu, kde má žalobce rodiče. Žalovaný dále uvedl, že žalobce ani po X. letech studia nebyl schopný získat bakalářský titul. Měl příležitost dostudovat v průběhu správního řízení. Neprodloužení povolení nemusí nutně znamenat ukončení studia. Žalobce si podle názoru žalovaného jistě vytvořil vazby v ČR, nicméně jeho protiprávní jednání nesvědčí o úspěšné integraci a uvedené vazby nepřeváží nad veřejným zájmem na zachování veřejného pořádku.

21. Žalovaný pracoval se všemi skutečnostmi, které mu byly známy ze správního spisu či z úřední činnosti. K žalobcovu rodinnému životu sdělil vše podstatné a žalobce ani v žalobě nic dalšího nedoplnil. Je skutečně pravdou, že žalobce již X. studium předčasně ukončil, na druhou stranu, v akademickém roce 2025/2026 byl ve třetím ročníku bakalářského studia a splnil všechny zkoušky. Podle vyjádření X. by mohl studium absolvovat buď v únoru 2026, nebo v květnu či červnu 2026. Z podkladů, které žalobce přiložil k žalobě, vyplývá, že se přihlásil ke státní závěrečné zkoušce, není však zřejmé, kdy se měla konat. Z přehledu financování studia plyne, že poplatek za promoci byl splatný ke dni 8. 3. 2026; nedávalo by smysl, aby X. vyžadovala poplatek za promoci od studenta, který by předtím úspěšně neabsolvoval státní závěrečnou zkoušku. Žalobce sice předložil potvrzení o průběhu studia ze dne 5. 5. 2026, podle něhož je studentem prezenční formy studia, současně však na přihlášce ke studiu na vysoké škole pro akademický rok 2026/2027 v navazujícím magisterském studijním programu z téhož dne na první straně uvedl titul Bc. a na druhé straně udělený titul bakalář za studium v letech X. Uvedené skutečnosti nasvědčují tomu, že žalobce mohl bakalářské studium již úspěšně dokončit. I pokud by tomu tak nebylo, mohl by žalobce studium přerušit a dokončit je po obnovení trestní zachovalosti. Jak sám doložil, absolvoval všechny předměty nutné pro podání přihlášky ke státní závěrečné zkoušce. Pokud se jedná pouze o účast na promoci, není nezbytnou podmínkou pro získání akademického titulu a poplatek ve výši X. Kč je nízký. Co se týká navazujícího magisterského studia, zatím ani nebylo zahájeno a ani není známo, zda k němu byl žalobce přijat. Soud opět zdůrazňuje, že žalobce nesplnil podmínku trestní zachovalosti a ve správním řízení nenamítl zásah do svého soukromého a rodinného života, žalovaný jej přesto posoudil. Otázkou je rovněž přiměřenost takového zásahu, a nikoli jeho samotná existence. Odložení státní závěrečné zkoušky, případně magisterského studia jistě může být nepříjemností, je však nutné ji poměřit s opakovaným porušováním dopravních předpisů, které vyústilo až v úmyslnou trestnou činnost. Zájem ČR, aby na jejím území pobývali cizinci dodržující právní předpisy, je výrazně významnější než zájem žalobce na bezodkladném vykonání státní závěrečné zkoušky, případně na bezprostředním navázání bakalářského a magisterského studia. Zkušební doba ostatně uplyne již dne 23. 10. 2026.

22. Žalobce uvedl, že měl žalovaný opatřit důkazy v jeho prospěch i neprospěch. Jednalo se však o řízení o žádosti, které není ovládáno zásadou vyšetřovací, a proto bylo v zájmu žalobce, aby žalovanému sám předložil potřebné podklady a uvedl relevantní tvrzení týkající se jeho soukromého a rodinného života. Žalovaný se v řízeních týkajících se dlouhodobého pobytu za účelem studia standardně obrací na příslušnou vysokou školu s dotazem, zda studium konkrétního žadatele stále trvá a jakým způsobem probíhá. Žalovaný proto nepochybil, když nezjišťoval další podrobnosti a vycházel z podkladů, které měl k dispozici (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2020, č. j.: 7 Azs 234/2020- 32, či ze dne 6. 10. 2022, č. j.: 3 Azs 211/2022-37). Z napadeného rozhodnutí je rovněž seznatelné, z jakých důkazních prostředků žalovaný vycházel a jaké úvahy provedl, a proto je napadené rozhodnutí přezkoumatelné. Vzhledem k výše uvedenému žalovaný dostál své povinnosti podle ust. § 3 s.ř. a zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný nezasáhl do práv nabytých v dobré víře, protože nerušil dříve udělené pobytové oprávnění, nýbrž rozhodoval o nové žádosti. Žalobce neměl právní nárok na prodloužení povolení. Žalovaný rovněž přihlédl k individuální situaci žalobce, byl však omezen zákonnou podmínkou vyžadující trestní zachovalost. Postupoval proto i v souladu s ust. § 2 odst. 3 s.ř.

23. Žalobce se rovněž rozhodl pro studium v ČR s vědomím, že bude nutné platit X. poplatky a že bude muset nést náklady na živobytí stejně jako mnozí další studenti. Nejedná se o skutečnost významnou pro posouzení dopadu rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Žalobce rovněž již získal bakalářský titul, případně mu chybí pouze státní závěrečná zkouška, kterou může odložit, proto nelze ani uvažovat o ztrátě vynaložených nákladů.

24. Žalobce v žalobě odkázal na návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, který má obsahovat další tvrzení o důsledcích napadeného rozhodnutí. Doba pobytu na území ČR od roku X. sama o sobě není mimořádná a žalobce žádným způsobem nespecifikoval vazby, které si zde vytvořil. Jeho obor je jistě užitečný pro jeho další profesní uplatnění, bakalářské studium již však buď úspěšně ukončil, případně mu schází jen státní závěrečná zkouška. Žalobce nedoložil, že by jeho dočasné vycestování do doby, než se opět stane osobou trestně zachovalou, představovalo nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života.

25. Soud rozhodl bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. Žalobce k žalobě připojil přílohy v listinné podobě, které soud následně zaslal žalovanému, jenž se k nim nevyjářil. Konkrétně se jednalo o následující podklady: klasifikační stupnice na X., výpis výsledků studia, čtyři potvrzení o zaplacení poplatků za studium v cizím jazyce ve výši X. Kč, potvrzení o zaplacení poplatku za vyhodnocení vzdělání ve výši X. Kč, potvrzení o zaplacení poplatku ze dne 19. 3. 2026 ve výši X. Kč za promoci, zápis předmětů v zimním semestru 2025/2026 (X.) a v letním semestru 2025/2026 (X.), přihláška ke státní závěrečné zkoušce, přihláška ke studiu na vysoké škole ze dne 5. 5. 2026 včetně potvrzení o zaplacení poplatku a potvrzení o průběhu studia ze dne 5. 5. 2026. Uvedené podklady však svědčí pouze o průběhu studia, které žalovaný vůbec nezpochybnil. Současně obsahují vzájemné rozpory, a to datum splatnosti poplatku za promoci již ke dni 8. 3. 2026 a potvrzení o studiu ze dne 5. 5. 2026, přičemž podle přihlášky k navazujícímu magisterskému studiu podané ve stejný den se žalobce dvakrát označil za bakaláře. Soud se všemi uvedenými okolnostmi již podrobně zabýval výše a žádný z dokumentů, které žalobce přiložil k žalobě, nesvědčí o nepřiměřenosti zásahu napadeného rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života.

26. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 14. července 2026 JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.