21 A 17/2023

Rubrum

č. j. 21 A 17/2023- 30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: T. M. D., narozený dne X. zastoupený advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem S. K. Neumanna 2052, 407 47 Varnsdorf proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O. Box 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2023, č. j.: CPR-2632-5/ČJ-2023-930310- V230 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2023, č. j.: CPR-2632-5/ČJ-2023-930310-V230, jímž bylo podle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 10. 11. 2022, č. j.: KRPA-362691-16/ČJ-2022-000022-SV, jímž bylo žalobci podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce 2 let; dále bylo ve výroku prvoinstančního rozhodnutí konstatováno, že se dle závazného stanoviska vydaného podle ustanovení § 120a z.p.c. na žalobce nevztahují Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 2 21 A 17/2023 důvody znemožňující jeho vycestování; doba k vycestování byla žalobci stanovena v délce 30 dnů od právní moci rozhodnutí.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce v žalobě namítal, že nebyla zhodnocena přiměřenost délky správního vyhoštění, žalobce zde má družku a jejího syna, občana České republiky, žalobce má čistý trestní rejstřík, správní orgány nevyslechly jeho družku k dopadům vyhoštění na ni a jejího syna, žalobce sdílí společnou domácnost s občanem České republiky. Nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života je neurčitý právní pojem, což nebylo reflektováno, nebyla splněna hlediska, jež jsou nutná k zvážení takovéhoto neurčitého právního pojmu, žalobce žije na území České republiky 16 let, má zde stabilní zázemí a žije zde s družkou a jejím synem. Doba stanovená k vycestování je nedostatečná, je velmi krátká, navíc se od ní odečítá doba mezi doručením rozhodnutí a podáním žaloby. Forma i délka uloženého opatření je nepřiměřená, totéž platí pro dobu stanovenou k vycestování.

3. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, když po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a žalobních námitek vyslovila s žalobou nesouhlas. Odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, řádně se vypořádala s otázkou přiměřenosti správního vyhoštění ve vztahu k soukromému a rodinnému životu, jeho délka pak byla uložena v zákonném rozpětí, žalobce nerespektoval právní předpisy upravující pobyt cizinců, oproti správnímu řízení nebyla v žalobě uplatněna nová námitka, od opatření nebylo možno upustit, napadené rozhodnutí je zákonné, k žádnému pochybení nedošlo. Žalobu navrhla žalovaná zamítnout.

IV. Obsah správního spisu

5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím ze dne 12. 2. 2021, č. j.: KRPA-40157- 11/ČJ-2021-000022-50, byla žalobci uložena povinnost opustit území členských států Evropské unie dle ustanovení § 50a odst. 2 písm. a) bodu 2 z.p.c.; dle odůvodnění tohoto rozhodnutí se žalobce dne 12. 2. 2021 dostavil na policii k vyřešení svého pobytu, byl zjištěn nelegální pobyt ode dne 5. 2. 2021 do dne 12. 2. 2021. Následně byl žalobci vydán výjezdní příkaz s povinností vycestovat do dne 11. 4. 2021 (výjezdní příkaz z moci úřední – záznam ze dne 12. 2. 2021, č. j.: KRPA-40157-12/ČJ-2021-000022-50).

6. Dne 9. 11. 2022 byl žalobce zastaven hlídkou policie, protože při řízení motorového vozidla používal mobilní zařízení, povolení k pobytu nepředložil a byl zjištěn jeho neoprávněný pobyt (úřední záznam ze dne 9. 11. 2022, č. j.: KRPA-362691-2/ČJ-2022- 001411).

7. Dne 10. 11. 2022 bylo s žalobcem zahájeno řízení o správním vyhoštění z důvodu dle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 z.p.c. (oznámení zahájení správního řízení, č. j.: KRPA-362691-10/ČJ-2022-000022-SV).

8. V rámci svého výslechu dne 10. 11. 2022, z nějž byl vyhotoven protokol, č. j.: KRPA- 362691-12/ČJ-2022-000022-SV, žalobce mj. uvedl, že na současné adrese bydlí asi rok, v bytě, který patří jeho kamarádovi, bydlí tam s přítelkyní vietnamské státní příslušnosti s přechodným pobytem v České republice a jejím nezletilým synem s francouzským občanstvím, do České republiky přicestoval roku 2007, do 11. 4. 2021, kdy k tomu byl povinen, nevycestoval kvůli covidu, pro své vycestování nedělal nic, žádné řízení o povolení k pobytu s ním neprobíhá, v České republice nemá žádné příbuzné, ve vlasti má manželku a syna, v České republice nemá žádný majetek, peníze si vydělává občasnými Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 3 21 A 17/2023 brigádami, je zdravý, nemá důvod bránící mu ve vycestování, nemá sjednané zdravotní pojištění, penězi na vycestování disponuje, v EU nemá osobu, vůči níž by jeho vycestování bylo nepřiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života, má zde sice přítelkyni a jejího syna, ale chce vycestovat za synem a manželkou, nemá zde žádný pobyt a nemůže vydělat dostatek peněz pro život, jeho přítelkyně o tom ví a předpokládá, že vycestuje do Vietnamu, přičemž budou muset ukončit svůj vztah a on se vrátí do Vietnamu, přítelkyně se svým synem proto nejsou žádnou překážkou v jeho vycestování, s přítelkyní se dali dohromady na počátku roku 2022 a začali spolu bydlet, pomáhá s hygienou přítelkynina syna a vodí jej do školky, přítelkyně pracuje v nehtovém studiu s příjmem 40 až 50 000 Kč měsíčně, dle práce občas přispívá na domácnost, na brigádách si vydělá asi 15 000 Kč měsíčně, se synem přítelkyně, občanem EU, sdílí společnou domácnost, v České republice nemá žádné vazby, ve vlasti má rodiče a manželku se synem, vlastní tam rodinný dům, v případě vycestování bude bydlet tam, bude-li muset, vycestuje dobrovolně, chce se vrátit do vlasti.

9. Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, dne 10. 11. 2022 vydalo ve věci závazné stanovisko k možnosti vycestování cizince, e. č. ZS55292, podle nějž je vycestování žalobce možné, neboť by mu v případě návratu do vlasti nehrozilo skutečné nebezpečí ve smyslu ustanovení § 179 z.p.c.

10. Dne 10. 11. 2022 se žalobce seznámil s podklady rozhodnutí, nechtěl se k nim vyjádřit ani navrhnout jejich doplnění (záznam o seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, č. j.: KRPA-362691-15/ČJ-2022-000022-SV).

11. Následně vydal prvoinstanční orgán (Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy) ve věci rozhodnutí ze dne 10. 11. 2022, č. j.: KRPA-362691-16/ČJ- 2022-000022-SV, jímž žalobci uložil správní vyhoštění a stanovil dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce 2 let, rovněž neshledal důvody dle ustanovení § 179 z.p.c. znemožňující žalobcovo vycestování; doba k vycestování byla stanovena na 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, jehož obsah v podstatné míře korespondoval s žalobními námitkami, nepřiměřenost doby stanovené k vycestování v odvolání namítána nebyla.

12. Ministr vnitra dne 6. 3. 2023 vydal závazné stanovisko k možnosti vycestování cizince, č. j.: MV-29343-2/OAM-2022, jímž potvrdil závazné stanovisko Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 10. 11. 2022, e. č. ZS55292, a vycestování žalobce shledal možným.

13. Dne 3. 4. 2023 vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

14. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Soud ve věci rozhodl při jednání, protože na jeho nařízení žalobce trval. Žalovaná se k jednání nedostavila, žalobce prostřednictvím svého zástupce odkázal na písemné vyhotovení žaloby a vyslovil přesvědčení o splnění podmínek pro uložení povinnosti opustit území dle ustanovení § 50a z.p.c., napadené rozhodnutí navrhl zrušit.

16. Podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 z.p.c. policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 4 21 A 17/2023 smluvních států, až na 5 let, porušuje-li cizinec opakovaně právní předpis, je-li vydání rozhodnutí o správním vyhoštění přiměřené porušení tímto předpisem stanovené povinnosti, nebo maří-li výkon soudních nebo správních rozhodnutí.

17. Podle ust. § 119a odst. 2 z.p.c. rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince.

18. Podle ust. § 174a odst. 1 z.p.c. při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.

19. Předně soud neshledal formu uloženého opatření nepřiměřenou. V případě splnění podmínek pro správní vyhoštění nemůže správní orgán volit, jaké opatření uplatní, ale musí o uložení správního vyhoštění rozhodnout. Nic ani nenasvědčovalo splnění podmínek pro uložení povinnosti opustit území dle ustanovení § 50a z.p.c.

20. Naopak případem, kdy správní vyhoštění uložit nelze, je situace, kdy by se jednalo o opatření nepřiměřené z hlediska zásahu do soukromého a rodinného života cizince. Uvedenému však nic nenasvědčuje, žalobce má sice v České republice družku, která má syna, občana EU, avšak během svého výslechu žalobce sdělil, že družka se svým synem nejsou překážkou vycestování, žalobce má ve vlasti manželku a vlastního syna a chce jet za nimi, družka má být taktéž srozuměna s jejich rozchodem. Hovořil-li sám žalobce o nedůležitosti svého vztahu s družkou ve vztahu k správnímu vyhoštění, nelze shledat vadou, nebyla-li družka správními orgány vyslechnuta. Soukromé vazby v České republice má pak žalobce velmi slabé, nemá zde majetek, zdravotní pojištění, závazky, pohledávky ani žádné vazby, pracuje toliko brigádně, dle jeho vlastních slov není dána překážka znemožňující mu vycestování; pouhá dlouhodobost pobytu na území České republiky nepřiměřenost správního vyhoštění nezakládá. Správní orgány vyhodnotily přiměřenost správního vyhoštění ve vztahu k soukromému a rodinnému životu žalobce dostatečně, ve svých rozhodnutích nejsou povinny výslovně hovořit o každém kritériu přiměřenosti, zvláště když žalobce v České republice dle vlastních slov žádné významné vazby nemá. K danému problému se vyslovil též Nejvyšší správní soud v právní větě k rozsudku ze dne 26. 2. 2014, č. j.: 8 As 109/2013 – 34: „Ustanovení § 174a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, obsahuje výčet kritérií, které je nutno vážit při rozhodování o správním vyhoštění cizince. Správní orgán však nemusí v rozhodnutí výslovně vyjmenovat všech 11 tam uvedených kritérií a předjímat u některých případný dopad na rozhodnutí. Pokud například věk cizince nedává jakýkoli důvod považovat správní rozhodnutí z tohoto důvodu za specifické a takový důvod neplyne ani z průběhu řízení, není správní rozhodnutí nezákonné jenom proto, že správní orgán výslovně neuvedl, že ke kritériu věku nebylo zjištěno nic rozhodného. Obdobně je tomu u kritéria zdravotního stavu cizince.“ Vzhledem k minimálním soukromým vazbám a rodinným vazbám označeným za irelevantní samotným žalobcem, bylo posouzení přiměřenosti správního vyhoštění, které prvostupňový orgán provedl na s. 2 až 4 prvoinstančního rozhodnutí, více než dostatečné a žalovaná jej v napadeném rozhodnutí k žalobcovu odvolání správně aprobovala. Posouzení správních orgánů není vadné, tím méně nepřezkoumatelné, pozornost byla věnována všem relevantním Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 5 21 A 17/2023 aspektům, odůvodnění není omezeno na zázemí žalobce ve vlasti, ale věnuje se též jeho vazbám k České republice. Soud doplňuje, že ani uložení povinnosti opustit území dřívějším rozhodnutím ze dne 12. 2. 2021, č. j.: KRPA-40157-11/ČJ-2021-000022-50, nebylo odůvodněno soukromými či rodinnými vazbami, ale nevycestováním po skončení řízení ve věci mezinárodní ochrany, tedy okolnostmi, které u žalobce nyní přítomny nebyly. Námitka tudíž není důvodná.

21. Nepřiměřenou neshledal soud ani délku správního vyhoštění, resp. neshledal vybočení z mezí správního uvážení ani jeho zneužití. Prvostupňový správní orgán posoudil hlavní aspekty a uložení správního vyhoštění v délce dvou let, tedy spodní polovině zákonné sazby, řádně odůvodnil, přihlédl mj. k délce a závažnosti protiprávního jednání. Žalobce měl mnoho možností vycestovat z České republiky, čehož však nevyužil a v rozporu s dřívějším rozhodnutím o povinnosti opustit území v České republice setrval. Žalobce nerespektoval rozhodnutí o povinnosti opustit území, následně zde pobýval nelegálně více než rok a půl, jeho nelegální pobyt skončil až ve chvíli, kdy jej zastavila policejní hlídka pro podezření z přestupku řidiče vozidla, v daném kontextu bylo správní uvážení stran délky správního vyhoštění aplikováno zákonným způsobem.

22. Řádně bylo aplikováno též správní uvážení ohledně doby stanovené k vycestování. Dle prvostupňového orgánu žalobce vlastní platný cestovní doklad, doba je dostatečná k tomu, aby si žalobce mohl vyřídit všechny záležitosti potřebné k vycestování. Soud se s uvedeným posouzením ztotožňuje a dodává, že dobu k vycestování je možné stanovit i pouze v délce sedmi dnů, žalobci byl dán prostor mnohem velkorysejší, navíc má ve vlasti zázemí, naopak v České republice významné vazby nemá, doba stanovená k vycestování je proto více než dostatečná.

23. V mezích žalobních bodů nedošlo ani k porušení základních procesních ustanovení správního řízení, které žalobce v žalobě obecně uvedl; zásada proporcionality a právní jistoty dotčena nebyla. Soužití s družkou a jejím synem sám označil za aspekt, který nezakládá nepřiměřenost správního vyhoštění; nepáchání trestné činnosti má být samozřejmost, nikoliv ctnost, jíž by se žalobce mohl ve svůj prospěch dovolávat. Napadené rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím prvoinstančním je tudíž po všech stránkách přezkoumatelné a zákonné.

24. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalované náklady nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 6 21 A 17/2023 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 22. května 2023 JUDr. Václav Kočka-Amort v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.