21 A 3/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. zastoupený advokátem Mgr. Ondřejem Fialou sídlem Václavské náměstí 808/66, 110 00 Praha 1 proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O. Box 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 1. 2025, č. j.: CPR-48875-9/ČJ-2024-930310- V236 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 16. 1. 2025, č. j.: CPR-48875-9/ČJ-2024-930310-V236, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 12. 8. 2024, č. j.: KRPA-66976-73/ČJ-2023-000022-SV, se zrušuje.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15 210 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 16. 1. 2025 č. j.: CPR-48875-9/ČJ-2024-930310-V236, jímž bylo podle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 12. 8. 2024, č. j.: KRPA-66976-73/ČJ-2023-000022-SV, jímž bylo žalobci podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce 2 let, současně mu byla v souladu s ustanovením § 118 odst. 3 téhož zákona stanovena doba k vycestování z území členských států EU do 20 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí; dále bylo ve výroku prvoinstančního rozhodnutí konstatováno, že se dle závazného stanoviska vydaného podle ustanovení § 120a z.p.c. na žalobce nevztahují důvody znemožňující jeho vycestování.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce v žalobě namítal, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, nebyly zjišťovány okolnosti v žalobcův prospěch, řešení neodpovídalo okolnostem případu, délka vyhoštění byla nepřiměřená, nedostatečné bylo vypořádání se s vyjádřením k podkladům; uložené opatření i jeho délka jsou nepřiměřené, a to i vzhledem ke krátkému nelegálnímu pobytu, nepřiměřenost je dána též ve vztahu k soukromému a rodinnému životu; nebyla naplněna příslušná skutková podstata správního vyhoštění, jako rodinný příslušník občana EU vůbec neměl být vyhoštěn; měla mu být uložena povinnost opustit území; závazné stanovisko k možnosti vycestování není dostatečně odůvodněné a individualizované; původní rozhodnutí o povinnosti opustit území bylo změněno k jeho tíži na správní vyhoštění.

3. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

4. Žalovaná odkázala na napadené rozhodnutí. Žalobu navrhla žalovaná zamítnout.

IV. Obsah správního spisu

5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 21. 2. 2023 byl žalobce kontrolován policií, bylo zjištěno, že je veden v evidenci nežádoucích osob (odevzdání věci k projednání přestupku ze dne 21. 2. 2023, č. j.: KRPA-67425-8/TČ-2023-000020).

6. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje ze dne 18. 1. 2022, č. j.: KRPB-12732-22/ČJ-2022-060027-SV, které nabylo dne 29. 1. 2022 právní moci, bylo žalobci podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 z.p.c., uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce 2 let, současně mu byla v souladu s ustanovením § 118 odst. 3 téhož zákona stanovena doba k vycestování z území členských států EU do 15 dnů; dále bylo ve výroku prvoinstančního rozhodnutí konstatováno, že se dle závazného stanoviska vydaného podle ustanovení § 120a z.p.c. na žalobce nevztahují důvody znemožňující jeho vycestování.

7. Dne 21. 2. 2023 bylo s žalobcem zahájeno řízení o správním vyhoštění z důvodu dle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 z.p.c. (oznámení zahájení správního řízení, č. j.: KRPA-66976-11/ČJ-2023-000022-SV).

8. Během svého výslechu dne 21. 2. 2023, z něhož byl vyhotoven protokol, č. j.: KRPA-66976- 13/ČJ-2023-000022-SV, žalobce mj. uvedl, že je na území nepřetržitě od X., dostal výjezdní příkaz do X., ale nevycestoval, protože nechce domů, chce se starat o své dítě, které má X., jsou spolu od X., bydlí na stejné adrese, nájemní smlouva je na jeho přítelkyni, je zde nyní X. nelegálně; ve vlasti má X.; na území má přítelkyni s dítětem, není rodinným příslušníkem občana EU, vyživovací povinnost má vůči X., ukončení pobytu by bylo nepřiměřeným zásahem ve vztahu k přítelkyni a X., je si vědom neoprávněného pobytu a možnosti vyhoštění, pracuje v X., pracuje asi X., náklady na živobytí a vše ostatní platí přítelkyně, v případě vyhoštění se může vrátit X., nemá pracovní povolení ani zdravotní pojištění, je zdravý, v případě správního vyhoštění vycestuje dobrovolně, ve vlasti mu nic nehrozí.

9. V rámci svého výslechu dne 26. 8. 2023, z něhož byl vyhotoven protokol č. j.: KRPA-66976- 25/ČJ-2023-000022-SV, žalobcova přítelkyně uvedla, že má X., je zdravá, ve společné domácnosti bydlí s žalobcem (otcem dítěte) a X., majitel domu je X., s žalobcem je X., na chodu domácnosti se podílí společně, žalobce přispívá a stará se o X., X. má X. státní příslušnost, ve vlasti má X., sama by zde bez partnera měla potíže vše zvládnout, žalobcovo správní vyhoštění by bylo velkým zásahem do soukromého a rodinného života, situaci sama s X. by nezvládla, žalobce je živí, v České republice by musela zůstat sama a vydělávat peníze, on by odjel s X., což by byl velký problém.

10. Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, dne 26. 8. 2023 vydalo ve věci závazné stanovisko k možnosti vycestování cizince, e. č.: ZS56421, podle něhož je vycestování žalobce možné, neboť by mu v případě návratu do vlasti nehrozilo skutečné nebezpečí ve smyslu ustanovení § 179 z.p.c.

11. Rozhodnutím prvostupňového orgánu ze dne 4. 1. 2024, č. j.: KRPA-66976-39/ČJ- 2023-000022-50, byla žalobci uložena povinnost opustit území Evropské unie a smluvních států dle ustanovení § 50a odst. 2 písm. b) z.p.c. Proti danému rozhodnutí se žalobce odvolal.

12. Rozhodnutím žalované ze dne 26. 3. 2024, č. j.: CPR-9292-3/ČJ-2024-930310-V236, bylo rozhodnutí ze dne 4. 1. 2024 zrušeno a věc byla vrácena prvostupňovému orgánu k dalšímu řízení. Žalovaná dovodila, že z ničeho nevyplývá skutečná péče žalobce o X. ani jeho trvalý a pevný vztah s X. a přítelkyní, přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života byla posouzena chybně, žalobce krom neoprávněného pobytu mařil též výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, byla naplněna skutková podstata ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 z.p.c.

13. V rámci svého výslechu dne 12. 6. 2024, z něhož byl vyhotoven protokol č. j.: KRPA- 66976-60/ČJ-2023-000022-SV, žalobcova přítelkyně uvedla, že je zdravá, bydlí společně s žalobcem a X., s žalobcem se seznámili X., pak žila s X. a žalobce je jezdil navštěvovat několikrát do měsíce a finančně je zajišťoval, následně se sestěhovali na současnou adresu, sama pracuje X., žalobce jako X., oba hodně pracují, tak dávají X., chtějí zůstat spolu a vychovávat X., s hlídáním by jim nikdo nepomohl, nikoho tu nemají, bez žalobce by nezvládla platit nájem a sama se starat o dítě, žalobce X., žalobce má volno jeden den v týdnu, mají-li společné volno, tráví čas jako rodina pohromadě a věnují se X., žalobce nemá pracovní povolení, ale bez jeho práce by neměli dost financí na výdaje, správní vyhoštění by bylo zásahem do soukromého a rodinného života, situaci sama X. by nezvládla, mají velké výdaje a potřebují žalobcovu podporu, živí je, sama by tu nemohla být, v případě vyhoštění žalobce by zde musela zůstat sama, aby vydělala peníze, sama se vracet nebude, má zde pobyt a práci, má vše v pořádku, nemá důvod odjíždět.

14. Během svého výslechu dne 12. 6. 2024, z něhož byl vyhotoven protokol, č. j.: KRPA- 66976-61/ČJ-2023-000022-SV, žalobce mj. uvedl, že je zdravý, od X. je stále zde, nevycestoval, neboť tu chce být s rodinou a starat se o ni, žije s přítelkyní a X., poznali se X., po čase začali bydlet spolu a starají se X., pracuje X. a přítelkyně X., ráno X., má volno jeden den v týdnu, s přítelkyní mají společné finance, pojištění nemá, může se vrátit X., ví, že nemůže pracovat, ale musí živit rodinu, je rodinným příslušníkem občana EU, a to X., ve vlasti by mu žádné nebezpečí nehrozilo.

15. Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, dne 10. 7. 2024 vydalo ve věci závazné stanovisko k možnosti vycestování cizince, e. č.: ZS57453, podle něhož je vycestování žalobce možné, neboť by mu v případě návratu do vlasti nehrozilo skutečné nebezpečí ve smyslu ustanovení § 179 z.p.c.

16. Ve vyjádření dne 30. 7. 2024 žalobce sdělil, že správní vyhoštění by bylo nepřiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života jeho i jeho rodinných příslušníků, zároveň je rodinným příslušníkem občana EU.

17. Dále vydal prvoinstanční orgán (Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy) ve věci rozhodnutí ze dne 12. 8. 2024, č. j.: KRPA-66976-73/ČJ-2023-000022- SV, jímž žalobci uložil správní vyhoštění a stanovil dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce 2 let.

18. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání; odvolací námitky se v zásadě shodují s žalobními body.

19. Ministr vnitra dne 7. 11. 2024 vydal ve věci závazné stanovisko k možnosti vycestování cizince, č. j.: MV-150530-2/OAM-2024, jímž bylo potvrzeno prvostupňové závazné stanovisko a podle něhož je vycestování žalobce možné, neboť by mu v případě návratu do vlasti nehrozilo skutečné nebezpečí ve smyslu ustanovení § 179 z.p.c.

20. Následně vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí ze dne 16. 1. 2025.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

21. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

22. Soud ve věci rozhodl při jednání, protože na jeho nařízení žalobce trval. Žalobcův zástupce sdělil, že je napadené rozhodnutí nepřiměřené, žalobce zde má přítelkyni a X., i délka vyhoštění je nepřiměřená, jako rodinnému příslušníku občana EU mu nebylo možné uložit vyhoštění; navrhl zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaná se z účasti na jednání omluvila.

23. Podle ust. § 15a odst. 1 písm. b) z.p.c. rodinným příslušníkem občana Evropské unie se pro účely tohoto zákona rozumí jeho rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, o kterého skutečně pečuje.

24. Podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 z.p.c. policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let porušuje-li cizinec opakovaně právní předpis, je-li vydání rozhodnutí o správním vyhoštění přiměřené porušení tímto předpisem stanovené povinnosti, nebo maří-li výkon soudních nebo správních rozhodnutí.

25. Podle ust. § 119a odst. 2 z.p.c. rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince.

26. Prvním aspektem, jímž se soud musel zabývat, bylo, zda žalobce skutečně pečuje X. ve smyslu ustanovení § 15a odst. 1 písm. b) z.p.c. Pokud by tomu tak bylo, měl by status rodinného příslušníka občana EU a nemohlo by mu být vůbec vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění dle aplikované skutkové podstaty.

27. K okolnostem skutečné péče se opakovaně vyslovoval Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“). Z nedávných rozhodnutí lze odkázat na usnesení ze dne 16. 1. 2024, č. j.: 10 Azs 247/2023 – 42, shrnující dosavadní judikaturní vývoj: „K výkladu pojmu „skutečné péče“ ve smyslu citovaného ustanovení existuje bohatá judikatura správních soudů i Soudního dvora, z níž správní orgány při posouzení stěžovatelovy žádosti vycházely. Obsáhle ji rekapituloval také městský soud. NSS stručně opakuje, že správní orgán je povinen zkoumat faktický stav péče rodiče o jeho potomka. Na ten lze podle okolností případu usuzovat například z finančního zajištění rodiče či vyživované osoby, věku (ne/zletilosti), fyzického a emočního vývoje vyživované osoby, míry citové vazby na rodiče, intenzity a trvalosti péče (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 19. 10. 2004 ve věci C-200/02, Zhu a Chen, rozsudek velkého senátu ze dne 10. 5. 2017 ve věci C-133/15, Chavez-Vilchez a další, rozsudky NSS ze dne 31. 1. 2019, čj. 10 Azs 178/2018-37, a ze dne 5. 9. 2019, čj. 4 Azs 238/2019-33).“ 28. Prvostupňový orgán měl na základě zrušujícího rozhodnutí žalované lépe posoudit péči žalobce X. Znovu byli vyslechnuti žalobce i jeho družka, správní orgán však okolnosti péče žalobce X. dostatečně nezjistil a nevznášel cílené dotazy, které by skutečnou povahu péče osvětlily. Bylo konstatováno, že žalobce X., jeden den v týdnu má pak volno v práci, sejde-li se jeho volný den s volnem družky, tráví čas společně i X. Nebylo nikterak zkoumáno, zda a jak se žalobce X. ráno stará, jak X. pečuje ve volný den v týdnu apod. Žalovaná pak daný přístup aprobovala.

29. Dosavadní zjištění přitom skutečné péči ze strany žalobce spíše nasvědčují. Skutečnou péči si nelze představit pouze coby celodenní pobývání v přítomnosti dítěte. Je běžné, že rodiče dětí chodí do práce, je zároveň zcela obvyklé, že někteří rodiče tráví v práci i více času a po jejím skončení se s dítětem už nevidí, zvláště když jim práce začíná později a tráví spolu určitý společný čas ráno. Ani více zaneprázdněné rodiče nelze vylučovat ze „skutečné péče“. Žalobce přitom, jak uváděl, původně družku X. navštěvoval jednou týdně, ale následně se přestěhovali do společné domácnosti, aby byli spolu. Společné soužití rodiny tudíž mělo pozitivní progres, zároveň život ve společné domácnosti X. je významnou indicií pro naplnění pojmu „skutečná péče“. Podmínku skutečné péče mohou naplňovat dokonce i rozvedení rodiče, kteří s dítětem společnou domácnost nesdílí. NSS v rozsudku ze dne 31. 1. 2019, č. j.: 10 Azs 178/2018 – 37, publ. pod č. 3869/2019 Sb. NSS, hovořil ještě ve vztahu k bývalé právní úpravě o naplnění definice rodinného příslušníka občana EU i u rozvedeného rodiče, který pečoval o dítě v míře, jež je u rozvedených manželství obvyklá, výslovně hovořil o pobytu každý druhý víkend a delších pobytech během svátků. Žalobcův kontakt X. (jeden den v týdnu volno a každodenní X.) se jeví intezivnější než v případě, jímž se zabýval NSS.

30. Zároveň řízení o správním vyhoštění (konečně i řízení o povinnosti opustit území) je řízením z úřední povinnosti, což klade na správní orgány výraznější požadavky stran vlastní iniciativy při dokazování. Taktéž mj. ve světle Úmluvy o právech dítěte je zde nutné klást důraz na nezletilé dítě, jež by mohlo být v konečném důsledku zasaženo vycestováním žalobce a jeho nemožností se vrátit mnohem více než žalobce sám; při posouzení skutečné péče se bylo třeba zaměřit na aspekty zmiňované výše citovanou judikaturou a reálně je zhodnotit (věk dítěte, jeho fyzický a emoční vývoj, míra citové vazby a intenzita a trvalost péče), k čemuž nebylo přistoupeno.

31. Aspekt skutečné péče žalobce X. tudíž nebyl řádně vyhodnocen. Bez spolehlivého zodpovězení této otázky však není vůbec zřejmé, zda je žalobce rodinným příslušníkem občana EU a zda mu tak mohlo být vůbec uloženo správní vyhoštění dle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) z.p.c.

32. Většina dalších žalobních námitek byla bezprostředně navázaná na uložení správního vyhoštění dle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 z.p.c., pokud byla možnost vyhoštění z daného důvodu zpochybněna, nebylo možné se jimi zabývat. Otázka přiměřenosti bude záviset na podrobnějším zhodnocení vztahu žalobce a X. Nicméně, lze konstatovat, že se správní orgány měly více zabývat zásahem do soukromého a rodinného života žalobcovy družky; drtivá část posouzení se týkala zásahu ve vztahu k žalobci. K délce správního vyhoštění se vzhledem ke zpochybnění samotného opatření nelze vůbec nijak vyjádřit.

33. Přes nemožnost vyjádřit se definitivně k přiměřenosti zásahu do rodinného a soukromého života musí být zvláštní odstavec věnován nezletilému dítěti, X. Nezletilé dítě a jeho zájem byl v napadeném a prvostupňovém rozhodnutí takřka opominut. Přestože dítě bylo účastníkem řízení, jeho zájem nebyl příliš posuzován a veškerá pozornost byla upřena na žalobce. Bylo-li přistoupeno k správnímu vyhoštění žalobce, rozhodně měl být kladen mnohem větší důraz na posouzení zájmů nezletilého dítěte, a to jako občana EU, jemuž především svědčí právo na žalobcův pobyt, tak jako subjektu, který má zaručena práva vyplývající z Úmluvy o právech dítěte. Důkladně mělo být zhodnoceno, zda dítě bude muset při vycestování žalobce vycestovat rovněž; lakonické konstatování, že by dítě vycestovat mělo, protože mu nakonec bude v zemi žalobcova původu lépe, když se nebude muset stresovat žalobcovou neutěšenou pobytovou situací, nemohlo bez dalšího obstát. Konečně, do celé úvahy měl razantně (a nikoliv toliko v neprospěch žalobce) vstoupit i fakt, že žalobce již vyhoštěn byl, nynější vyhoštění by tak dále prodlužovalo dobu, po niž bude mít zákaz návratu na území.

34. Soud se též vyjádří k otázce možnosti žalobcova vycestování. Daný aspekt sice též postrádá relevanci, byla-li zpochybněna možnost uložení správního vyhoštění jako taková, avšak jde o otázku relativně nezávislou, lze ji tudíž posoudit zvlášť, na rozdíl od výše uvedených aspektů. Závazná stanoviska k možnosti žalobcova vycestování jsou dostatečná, žalobce i jeho družka v řízení uváděli, že mu ve vlasti nebezpečí nehrozí, za těchto okolností není vadou, pokud se dotčený orgán vypořádal s překážkami vycestování relativně obecně.

35. Na jednání byl předložen k důkazu rozsudek městského soudu, jímž bylo zrušeno rozhodnutí o X. Soud jej nepovažoval za relevantní ve vztahu k této věci, která se týká žalobcova vyhoštění, tedy je posuzována dle zcela odlišných měřítek a zabývá se odlišnými otázkami; krom toho je rozsudek soudu logicky znám z úřední činnosti. Soud jej proto k důkazu neprovedl.

36. Ze všech výše uvedených důvodů soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Soud přistoupil k aplikaci ustanovení § 78 odst. 3 s.ř.s. a zrušil i rozhodnutí prvostupňové, neboť jádro nedostatečného dokazování se týkalo především fáze řízení před správním orgánem prvního stupně, který poté, co se (i na základě právního názoru žalované) rozhodl místo původní povinnosti opustit území uložit správní vyhoštění, však uvedenému postupu nepřizpůsobil hloubku a preciznost při opatřování podkladů, na níž je nutno trvat, sdílí-li žalobce společnou domácnost s nezletilým dítětem, občanem EU.

37. V novém řízení správní orgány na základě důkladných podkladů precizně posoudí, zda žalobce skutečně pečuje o nezletilé dítě, a je tudíž rodinným příslušníkem občana EU. Budou též přihlížet k již uloženému správnímu vyhoštění žalobce, a to při úvahách o přiměřenosti dalšího správního vyhoštění. Při posuzování přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života, které musí být provedeno jak v řízení o správním vyhoštění, tak o povinnosti opustit území, bude věnována pozornost zásahu nejen z pohledu žalobce, ale i jeho družky a především nezletilého dítěte, v jeho případě též v kontextu Úmluvy o právech dítěte a možného fakticky nuceného vycestování z území.

38. Podle ust. § 78 odst. 5 s.ř.s. jsou správní orgány vysloveným právním názorem Městského soudu v Praze vázány.

39. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.; žalobce byl ve věci samé úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náklady vynaložené žalobcem v daném řízení představují náklady právního zastoupení spočívající v odměně za tři úkony právní služby po 4 620 Kč, tedy celkem 13 860 Kč (§ 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. převzetí zastoupení, písemné podání k soudu a účast na jednání) a v náhradě hotových výdajů po 450 Kč za jeden úkon, celkem 1 350 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky). Celková výše nákladů řízení činí částku 15 210 Kč. Zástupce žalobce neprokázal, že je plátcem DPH, proto nebyly náklady navýšeny o částku odpovídající výši daně.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 31. března 2025 JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.