21 Ad 24/2025

Rubrum

č. j.: 21 Ad 24/2025 - 42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. zastoupený advokátem JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M. sídlem Mánesova 1175/48, 120 00 Praha 2 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 8. 2025, č. j.: X. takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou včas podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 13. 8. 2025, č. j.: X., jímž bylo podle ust. § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve spojení s ust. § 90 odst. 1 písm. c), odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), změněno rozhodnutí žalované ze dne 6. 10. 2022, č. j.: X., a to tím způsobem, že se žalobci podle ust. § 56 odst. 1 písm. e) a b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „z.d.p.“), ode dne 15. 5. 2017 přiznává invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně v souladu s ust. § 38 a 39 odst. 1, Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 2 21 Ad 24/2025 odst. 2 písm. b) z.d.p. Zároveň bylo rozhodnuto, že se žalobci podle ust. § 56 odst. 1 písm. e) a § 41 odst. 3 z.d.p. ode dne 18. 1. 2019 zvyšuje výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a že se žalobci podle ust. § 56 odst. 1 písm. e) a § 41 odst. 3 z.d.p. ode dne 5. 5. 2022 snižuje výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Součást výroku napadeného rozhodnutí rovněž tvořily specifikace změn výše procentní a základní výměry na podkladě jednotlivých valorizačních nařízení vlády.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce v žalobě namítal, že splňuje podmínky pro přiznání invalidity třetího stupně, neboť jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 %. Trpí X. V souvislosti se zařazením pod kapitolu V, položku 7b, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. nebylo objektivně prokázáno reálné zlepšení zdravotního stavu ani nebyl vysvětlen odklon od dřívějšího uznání III. stupně. Žalobcův zdravotní stav se v průběhu času spíše zhoršuje, jak dokládají lékařské zprávy připojené k žalobě. Datum vzniku invalidity bylo v minulosti stanoveno nesprávně – s ohledem na vrozený charakter a doložené obtíže již před rokem 2017. Napadené rozhodnutí trpí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů podle ust. § 68 odst. 3 s.ř. Není totiž zřejmé, jakými úvahami byla žalovaná vedena při hodnocení námitkových tvrzení a proč je považovala za nedůvodná. Žalovaná se dostatečně nevypořádala s tvrzeními o rozporech mezi jednotlivými posudkovými závěry a podkladovými zprávami, o absenci zlepšení zdravotního stavu, o spornosti některých lékařských závěrů a o nesprávném určení data vzniku invalidity. Žalovaná nerespektovala závazný názor vyslovený v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2024, č. j.: 2 Ad 12/2023-81, jelikož i nadále zůstala neřešena otázka vzniku invalidity, a nevypořádala se ani argumentace k vrozenému a dlouhodobému charakteru postižení. Žalobce poukazoval na porušení ust. § 2 odst. 1, odst. 4 a § 3 s.ř., čl. 19 a čl. 28 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. Pojednal také o dopadech napadeného rozhodnutí do své ekonomické situace. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušit s vrácením věci žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

3. Žalovaná uvedla, že se ve věci jedná o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem. Pokud žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod I., II. nebo III. stupně a o datu vzniku invalidity, je její rozhodnutí závislé především na odborném lékařském posouzení. Napadeným rozhodnutím žalovaná realizovala rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2024, č. j.: 2 Ad 12/2023-81, jelikož bylo zcela změněno rozhodnutí žalované ze dne 6. 10. 2022, č. j.: X. Během přezkumného soudního řízení byl žalobce uznán od 15. 5. 2017 do 17. 1. 2019 invalidním pro invaliditu druhého stupně, od 18. 1. 2019 do 4. 5. 2022 invalidním pro invaliditu třetího stupně a od 5. 5. 2022 invalidním pro invaliditu druhého stupně. Podle žalované byl po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace posudky vypracovanými lékaři Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“) plně posouzen a zjištěn žalobcův zdravotní stav. Při vyhodnocení posudkových závěrů se vycházelo ze zjištěných diagnóz a posudky pokládá žalovaná za objektivní. V podrobnostech žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 3 21 Ad 24/2025 IV. Obsah správního spisu 4. Ze správního (dávkového) spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím žalované ze dne 6. 10. 2022, č. j.: X., byla žalobci podle ust. § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s ust. § 41 odst. 3 z.d.p. ode dne 12. 11. 2022 snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Podle posudku PSSZ – LPS pro Prahu 9 ze dne 5. 5. 2022, č. j.: LPS/2022/108-P9_CSSZ, poklesla žalobcova pracovní schopnost o 55 %.

5. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí podal žalobce námitky.

6. Podle druhostupňového posudku (posudek LPS pro pracoviště ČSSZ Hradec Králové ze dne 7. 3. 2023, č. j.: LPS/2022/1111-NR-KRH_CSSZ) byl zdravotní stav žalobce opět zhodnocen se stanovením míry poklesu pracovní schopnosti v rozsahu 55 %; námitkám nemohlo být vyhověno.

7. Následně vydala žalovaná rozhodnutí o námitkách ze dne 21. 3. 2023, č. j.: X., kterým byly námitky zamítnuty a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované, č. j.: X.

8. Žalobce podal proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 3. 2023, č. j.: X., žalobu k Městskému soudu v Praze, přičemž rozsudkem ze dne 6. 6. 2024, č. j. 2 Ad 12/2023-81, bylo předmětné rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení.

9. Městský soud v Praze v rámci přezkumu správnosti zjištění žalobcova zdravotního stavu uložil PK MPSV v Praze vypracovat posudek. Posudková komise zasedající dne 25. 10. 2023 a při doplňujícím posouzení dne 14. 2. 2024 vymezila shodně s posudkovým lékařem v řízení prvostupňovém i námitkovém, že k datu 21. 3. 2023 byl u žalobce zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla porucha osobnosti se schizoidními a úzkostnými rysy X. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti komise hodnotila dle kapitoly V, položky 7b, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), a tato činila 45 %. V návaznosti na ust. § 3 odst. 2 této vyhlášky byla hodnota zvýšena o 10 % na celkových 55 %.

10. V bodu 22. odůvodnění rozsudku Městský soud v Praze označil závěry posudkové komise za dostačující a odpovídající obsahu lékařských zpráv. Významné nedostatky v posudcích nenalezl, posudek ve znění jeho doplňku je úplný, celistvý a přesvědčivý, je z něho zřejmé, že zdravotní stav žalobce byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím a rovněž porovnán s obdobím, kdy mu byl přiznán invalidní důchod III. stupně. PK MPSV v Praze dostatečně a přezkoumatelně odůvodnila zařazení do kapitoly V, položky 7b, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a současně vysvětlila, proč nehodnotila míru poklesu pracovní schopnosti dle položky 7c. Soud neměl pochybnosti o správnosti a úplnosti klinické diagnózy onemocnění žalobce, jakož ani o stanovení a řádném zdůvodnění procentní míry poklesu žalobcovy schopnosti soustavné výdělečné činnosti.

11. V bodu 27. odůvodnění rozsudku Městský soud v Praze uložil žalované, aby se, při respektování závěrů vyslovených v posudku PK MPSV v Praze, řádně vypořádala s otázkou změny data vzniku žalobcovy invalidity. Ačkoli totiž žalobce učinil otázku změny data vzniku invalidity, a tedy možného zpětného přiznání invalidního důchodu, předmětem své žádosti ze dne 3. 3. 2022 a rovněž svých námitek, když posudky vypracované v rámci prvostupňového i námitkového řízení se vyjádřily k otázce data vzniku invalidity v období Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 4 21 Ad 24/2025 před 18. 1. 2019, žalovaná se touto otázkou nezabývala, nikterak ji nehodnotila a závěry posudků nereflektovala. Soud proto zrušil rozhodnutí žalované ze dne 21. 3. 2023, č. j.: X., pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů.

12. Posléze vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí ze dne 13. 8. 2025.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

13. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Podle ust. § 38 z.d.p. pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

15. Podle ust. § 39 odst. 1 z.d.p. pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

16. Podle ust. § 39 odst. 2 z.d.p. jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

17. Podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) z.d.p. zjistí-li se, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží. Důchod nebo jeho zvýšení se přitom doplatí nejvýše pět let nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení; pro běh této lhůty platí § 55 odst. 2 věta druhá a třetí obdobně. Důchod nebo jeho zvýšení se však doplatí ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží, v případě, že důchod nebyl přiznán nebo byl vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, v důsledku nesprávného postupu orgánu sociálního zabezpečení.

18. Podle ust. § 56 odst. 1 písm. e) z.d.p. zjistí-li se, že se změnily skutečnosti rozhodné pro výši důchodu nebo pro nárok na jeho výplatu, postupuje se obdobně podle ustanovení písmene b) nebo c).

19. Soud učinil součástí soudního spisu posudky PK MPSV opatřené v řízení vedeném u městského soudu pod sp. zn.: 2 Ad 12/2023, které následně zaslal účastníkům k vyjádření.

20. Z posudku PK MPSV v Praze ze dne 25. 10. 2023, e. č.: SZ/2023/1519-PH-18, vyplývá, že dne 25. 10. 2023 zasedla posudková komise za přítomnosti posudkové lékařky a lékařky v oboru psychiatrie. Jednání komise nebyl žalobce přítomen. Jako posudkově významné odborné lékařské nálezy komise vyhodnotila především vyšetření psychiatra MUDr. X. ze dne 23. 3. 2023, záznam z IV. pobytu v Psychiatrické nemocnici X. z období 19. 4. 2023 až 9. 5. 2023 a zprávu pro účely přiznání invalidního důchodu ze dne 16. 8. 2023 z Psychologické ambulance Praha 2 PhDr. X. Konstatovány byly porucha osobnosti se schizoidními a úzkostnými rysy X. Komise shledala dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 5 21 Ad 24/2025 jehož rozhodující příčinou byla porucha osobnosti se schizoidními a úzkostnými rysy X. Žalobce byl od 15. 5. 2017 do 17. 1. 2019 invalidní ve druhém stupni dle § 39 odst. 2 písm. b) z.d.p. s postižením zařazeným do položky 7b kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a snížením pracovní schopnosti o 45 % zvýšené o 10 % dle § 3 odst. 2 téže vyhlášky na celkových 55 %; od 18. 1. 2019 do 4. 5. 2022 byl žalobce invalidní ve třetím stupni dle § 39 odst. 2 písm. c) z.d.p. s postižením zařazeným do položky 7c kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a snížením pracovní schopnosti o 70 %, aniž by bylo možné využít zaměstnání za zcela mimořádných podmínek dle § 6 téže vyhlášky; od 5. 5. 2022 byl žalobce invalidní ve druhém stupni dle § 39 odst. 2 písm. b) z.d.p. s postižením zařazeným do položky 7b kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a snížením pracovní schopnosti o 45 % zvýšené o 10 % dle § 3 odst. 2 téže vyhlášky na celkových 55 %. Od 5. 5. 2022 byl žalobce schopen vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti, po stránce somatické se nejedná o těžší postižení, X. je bez většího dopadu na schopnost vykonávat práci fyzického charakteru s výjimkou činností spojených se zvedáním těžkých břemen ve vynucené poloze.

21. Doplňující posudek PK MPSV v Praze ze dne 14. 2. 2024, e. č.: SZ/2023/3414-PH-4, potvrdil závěry posudku ze dne 25. 10. 2023 a převzal jeho obsah. Výslovně bylo doplněno, že od 5. 5. 2022 je rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zdravotní postižení srovnatelné se zdravotním postižením dle kapitoly V položky 7b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity snižující pracovní schopnost o 45 % a při aplikaci § 3 odst. 2 téže vyhlášky o dalších 10 % na celkových 55 %. Jednalo se o poruchu osobnosti X.; o těžké narušení výkonu většiny denních aktivit s těžkým narušením adaptability se naopak nejedná a nejednalo se o ně ani dříve, X. Celkový žalobcův zdravotní stav se nezlepšil ani nedošlo k adaptaci, avšak dříve se jednalo o posudkové nadhodnocení psychického postižení, neboť po proběhlé hospitalizaci, nasazení vhodné medikace a zavedení režimových opatření bylo onemocnění stabilizováno, např. po poslední hospitalizaci ukončené v květnu 2023 byl žalobce zklidněn, spolupracoval s personálem, X., žalobce byl schopen slušného vystupování a autokorekce chování. X. nezaložilo dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vedoucí k dalšímu omezení pracovní způsobilosti; zachovaná pracovní způsobilost dovolovala vykonávat soustavnou výdělečnou činnost bez odborné kvalifikace v podstatně menším rozsahu (alespoň o polovinu). Od 5. 5. 2022 byl tudíž žalobce i dle doplňujícího posudku invalidní ve druhém stupni dle § 39 odst. 2 písm. b) z.p.c.

22. Žalobce v reakci na vyjádření žalované a doručené posudky PK MPSV ve vyjádření ze dne 9. 5. 2026 sdělil, že setrvává na žalobní argumentaci, změna stupně invalidity není v posudcích uspokojivě vysvětlena, jeho zdravotní postižení je vrozené a nezlepšuje se.

23. K vlastnímu vypořádání žalobních námitek soud předně uvádí, že napadené rozhodnutí neshledal nepřezkoumatelným ani nedostatečně odůvodněným. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je vadou, která souvisí s nedodržením požadavků kladených procesním právním předpisem na výrok a odůvodnění rozhodnutí. Ty jsou upraveny především v ust. § 68 odst. 2, 3 a ust. § 90 s.ř. S nepřezkoumatelností je spojena i otázka, zda se správní orgán zabýval veškerými skutečnostmi rozhodnými pro posouzení věci. Rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné tehdy, není-li zřejmé, z jakých skutkových závěrů žalovaný vycházel, z jakých podkladů rozhodnutí tyto skutkové závěry učinil a jakými úvahami se řídil při hodnocení podkladů (vizte např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j.: 6 Ads 87/2006-36). Z tohoto hlediska působí nepřezkoumatelnost rozhodnutí, pakliže správní orgán v rozhodnutí neuvede podklady rozhodnutí, z nichž dovodil skutkové Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 6 21 Ad 24/2025 závěry (vizte např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j.: 4 Azs 55/2003-51), či jestliže nevypořádal rozpory mezi shromážděnými podklady, tzn. nevysvětlil, proč upřednostnil podklady svědčící o určitém skutkovém závěru na úkor podkladů svědčících o odlišném skutkovém závěru (vizte např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j.: 5 A 48/2001-47). Nepřezkoumatelnost zakládají též nedostatky spočívající v tom, že není zřejmé, jakou právní normu (popř. jaký právní předpis a v jakém časovém znění) správní orgán na věc aplikoval, jak tuto právní normu vyložil a z jakých důvodů má za to, že s ohledem na skutkové okolnosti daného případu na něj lze tuto normu aplikovat. Žádné pochybení ve vyjmenovaných aspektech nepřezkoumatelnosti přitom napadené rozhodnutí nezatěžuje. Žalovaná dostatečně reflektovala závěry posudků PK MPSV a v souladu s městským soudem je seznala přesvědčivými, oba posudky, jak již soud konstatoval v předchozím řízení, jsou úplné a přesvědčivé.

24. Žalobce konstruoval významnou část své argumentace na tvrzeních o zdravotních obtížích, jež dle jeho názoru naplňovaly podmínky pro přiznání třetího stupně invalidity, neboť jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá kapitole V, položce 7c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a nikoli položce 7b. Soud je však vázán závěry obsaženými v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2024, č. j.: 2 Ad 12/2023-81, kde již byla otázka hodnocení žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyřešena (k vázanosti krajského soudu dříve vysloveným právním názorem v téže věci bez ohledu na konkrétní senát vizte právní větu k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2024, č. j.: 9 As 66/2023 – 72, publ. pod č. 4615/2024 Sb. NSS). Jak bylo výše zmíněno, PK MPSV dostatečně a přezkoumatelně odůvodnila zařazení do kapitoly V, položky 7b, přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně vysvětlila, proč nehodnotila míru poklesu pracovní schopnosti dle položky 7c. Komise se ve svém hodnocení neodlišovala od posouzení učiněného posudkovým lékařem v řízení prvostupňovém i námitkovém (s výjimkou prvního období, kdy seznala invaliditu již od 15. 5. 2017, a to druhého stupně). Z posudku ze dne 25. 10. 2023 a jeho doplnění ze dne 14. 2. 2024 je přitom zřejmé, že PK MPSV vycházela mj. z lékařské dokumentace z období let 2015 až 2019, z vyjádření sociálního pracovníka X. i ze zpráv MUDr. X. a MUDr. X. (předmětné zprávy byly ostatně předloženy již k námitkám z listopadu roku 2022, jak vyplývá z dávkového spisu). PK MPSV vzala v úvahu všechny podstatné zdravotní zprávy, přičemž ve vztahu k invaliditě je relevantní názor posudkového lékaře, naopak názory jiných lékařů, ba dokonce sociálních pracovníků o stupni invalidity, nejsou rozhodné. Soud shrnuje, že nelze akceptovat žalobcovo tvrzení o nezákonnosti napadeného rozhodnutí kvůli nepřiznání III. stupně invalidity. Podobně byla závěry o přesvědčivosti a úplnosti posudku PK MPSV a jeho doplnění vázána i žalovaná při vydání napadeného rozhodnutí.

25. Soud se neztotožňuje ani s tvrzením žalobce stran nerespektování pokynů rozsudku Městského soudu v Praze, č. j.: 2 Ad 12/2023-81, týkajících se vypořádání otázky vzniku invalidity. Podle posudku PK MPSV ze dne 25. 10. 2023 a jeho doplnění ze dne 14. 2. 2024 žalobce nebyl invalidní ve smyslu ust. § 39 odst. 1 z.d.p. do 14. 5. 2017, poté od 15. 5. 2017 do 17. 1. 2019 byl invalidní ve druhém stupni podle ust. § 39 odst. 2 písm. b) z.d.p., od 18. 1. 2019 do 4. 5. 2022 se jednalo o invaliditu třetího stupně podle ust. § 39 odst. 2 písm. c) z.d.p., načež od 5. 5. 2022 byl žalobce invalidní opět ve druhém stupni. Vznik žalobcovy invalidity byl stanoven ke dni 15. 5. 2017 (rozhodnou skutečností byla návštěva psychiatra motivovaná zhoršením zdravotního stavu) a od tohoto dne invalidita kontinuálně trvá, měnily se však její stupně. Žalovaná v návaznosti na tyto posudkové závěry na s. 5 až 8 napadeného rozhodnutí podrobně vysvětlila, jak dospěla ke konkrétním výším procentních a základních Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 7 21 Ad 24/2025 výměr invalidního důchodu ve spojitosti s nařízeními vlády v letech 2017 až 2024. Jestliže PK MPSV nedospěla k závěru o vrozeném a celoživotním charakteru žalobcova postižení, resp. konstatovala postupný rozvoj funkčně významné poruchy, potom žalovaná nemohla žalobci přiznat důchodová plnění na dobu předcházející 15. 5. 2017, soud v tomto postupu žalované nenalezl pochybení.

26. PK MPSV především v doplňujícím posudku ze dne 14. 2. 2024, resp. ve spojení s prvním posudkem ze dne 25. 10. 2023, zřetelně uvedla, že shledání invalidity třetího stupně bylo posudkovým nadhodnocením, neboť vždy po proběhlé hospitalizaci, nasazení vhodné medikace a zavedení režimových opatření se žalobcův stav stabilizoval, což dokazuje, že se nejedná (nejednalo) o těžké postižení ve smyslu položky 7c kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Konstatování invalidity třetího stupně pro konkrétní období představuje určité maximalistické posouzení ve prospěch žalobce pro dobu, kdy býval opakovaně hospitalizován. Opakovaná ústavní péče vedla k závěru o dočasné invaliditě třetího stupně, naopak dle příznivých výsledků každé hospitalizace pak PK MPSV zjistila posudkové nadhodnocení, pro dobu opakovaných hospitalizací však ve prospěch žalobce maximalisticky ponechala dosavadní hodnocení v podobě invalidity třetího stupně, byť k němu nejpozději od 5. 5. 2022 (tj. od kontrolního lékařského posudku) není už vůbec žádný důvod.

27. Rozhodnutí žalované o nároku na příslušný stupeň invalidního důchodu vycházejí z odborného lékařského posouzení. Není-li Institutem posuzování zdravotního stavu (dříve lékařskou posudkovou službou) ve správním řízení či PK MPSV v řízení soudním shledán odpovídající pokles pracovních schopností, není možno přiznat žadateli důchodovou dávku, třebaže je vystaven obtížím v existenční rovině (za podmínek nepříznivé socioekonomické situace je však možné využít dávek jiných, např. dávek státní sociální podpory). Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením žalobci negarantuje příjem invalidního důchodu v jím uplatňovaném třetím stupni. Žádné z ustanovení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením (ani čl. 28 a 19) neshledal soud rozporným s napadeným rozhodnutím, naopak žalobci je jako osobě invalidní ve druhém stupni zajištěna finanční podpora umožňující alespoň minimální životní standard, a to i případně ve spojení s dalšími dávkami sociálního zabezpečení, má-li na ně nárok. (K Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením včetně čl. 19 a 28 srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2025, č. j.: 21 Ads 86/2025 – 41, byť se týká z velké části úvah ve vztahu k sociální péči.)

28. Jelikož soud neshledal ani porušení žalobcem obecně zmiňovaných základních zásad správního řízení, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalované nenáleží podle zákona.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 8 21 Ad 24/2025 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 25. června 2026 JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.