21 Ad 28/2025

Rubrum

č. j.: 21 Ad 28/2025 - 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobkyně: X., narozená dne X. bytem X. zastoupená advokátem Mgr. Janem Koptišem sídlem Jírovcova 1863/1, 370 01 České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 9. 2025, č. j.: X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 29. 9. 2025, č. j.: X, jímž bylo podle ust. § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), změněno rozhodnutí Územní správy sociálního zabezpečení pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj ze dne 15. 2. 2024, č. j.: 42009/016928/24/110/KE/PD/40-3, kterým byla podle ust. § 27 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen „z.n.p.“), přiznána výplata nemocenského po uplynutí Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 2 21 Ad 28/2025 podpůrčí doby dnem 25. 1. 2024, a to při splnění ostatních zákonem stanovených podmínek, za období od 26. 1. 2024 do 29. 2. 2024. Nově bylo rozhodnuto, že při dočasné pracovní neschopnosti v trvání od 10. 11. 2022 do 25. 11. 2024 žalobkyni náleží výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 25. 1. 2024 za období od 26. 1. 2024 do 25. 4. 2024, a to při splnění ostatních zákonem stanovených podmínek.

II. Obsah žaloby

2. Žalobkyně v žalobě nesouhlasila s prodloužením doby výplaty nemocenského jen o tři měsíce, neboť nesprávným restriktivním způsobem bylo aplikováno ust. § 27 z.n.p., čímž byla zkrácena na výplatě nemocenského o sedm měsíců za období od 26. 4. 2024 do 25. 11. 2024. Dobu výplaty nemocenského lze prodlužovat opakovaně až na celkových 350 kalendářních dnů. V době nového ukončení vyplácení nemocenského zdravotní stav žalobkyni nedovoloval žádnou pracovní činnost a X. X., teprve poté byla ukončena dočasná pracovní neschopnost žalobkyně, jež byla nucena hledat zaměstnání, které by mohla zastávat s X. Závěr o ukončení dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně ke dni 25. 11. 2024 nebyl blíže vysvětlen, žalobkyni není známo, v čem je jeho opora a z čeho vyplývá jeho důvodnost. Rovněž není zdůvodněn závěr žalované o vyhovění odvolání žalobkyně, když doba výplaty nemocenského byla prodloužena restriktivně o tři měsíce. Žalobkyně namítala porušení ust. § 2 odst. 4 s.ř., čl. 4 odst. 3 a 4 a čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Závazné pokyny z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2025, č. j.: 16 Ad 21/2024-36, nebyly zcela splněny, poněvadž žalovaná promítla do svých závěrů jen lékařské zprávy vztahující se k období od 26. 1. 2024 do 25. 4. 2024. Žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě rekapitulovala dosavadní průběh řízení a žalobní námitky. Za meritum věci označila výklad právní úpravy přiznání výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby na základě žádosti pojištěnce ve smyslu ust. § 27 z.n.p. Při přiznání výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby lze postupovat opakovaně, ale při jednotlivém prodloužení nesmí být doba prodloužení delší než tři měsíce, když celkově lze v těchto limitech vyplácet nejdéle 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby. Takto bylo koncipováno i napadené rozhodnutí, přičemž výplata byla prodloužena o maximálně možné tři měsíce. Ač podle posudku ze dne 22. 9. 2025 byla prokázána biologická důvodnost dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně až do 25. 11. 2024, byla by pro navazující výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby nezbytná další žádost žalobkyně. Pokud nebylo žádostí žalobkyně pokryto i období po uplynutí podpůrčí doby, tj. po 25. 4. 2024, nelze dovodit, že by byl dán nárok na výplatu nemocenského i na období od 26. 4. 2024 do 25. 11. 2024. Posouzení zdravotního stavu podle ust. § 59 odst. 1 písm. i) z.n.p. se neváže k vykonávané činnosti, resp. pojištěné činnosti, ale pouze ke schopnosti plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, což na pracovní schopnost neklade tak vysoké požadavky jako např. výkon fyzicky náročné každodenní práce. Žalovaná dostatečně odůvodnila své tvrzení o schopnosti žalobkyně plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. Žalobkyně vyčerpala 555 dnů výplaty nemocenského, takže nelze konstatovat, že by nebyla státem v přiměřeném rozsahu hmotně zajištěna. Poněvadž jsou žalobní námitky nedůvodné, žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 3 21 Ad 28/2025 IV. Obsah správního spisu 4. Ze správního (dávkového) spisu bylo zjištěno, že prvoinstančním rozhodnutím ze dne 15. 2. 2024, č. j.: 42009/016928/24/110/KE/PD/40-3, byla žalobkyni podle ust. § 27 z.n.p. přiznána výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 25. 1. 2024, a to při splnění ostatních zákonem stanovených podmínek, za období od 26. 1. 2024 do 29. 2. 2024.

5. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím žalované ze dne 24. 4. 2024, č. j.: X. Toto rozhodnutí bylo na základě žaloby podané žalobkyní zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2025, č. j. 16 Ad 21/2024-36. Soud v napadeném rozhodnutí nenalezl důvod zamítnutí žádosti žalobkyně. Důvodem neprodloužení výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby není, že to konstatuje posudkový lékař, nýbrž že nejsou dány zákonem stanovené předpoklady. Pokud pracovní poměr žalobkyně skončil již 8. 12. 2022, nebylo zřejmé, proč bylo první žádosti o prodloužení výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby vyhověno do 25. 1. 2024 a nově do 29. 2. 2024. Žalované bylo uloženo, aby o žádosti žalobkyně znovu rozhodla, kdy specifikuje, které povinnosti uchazeče o zaměstnání zdravotní stav žalobkyně umožňoval v rozhodné době a na základě jakého konkrétního zjištění o zdravotním stavu žalobkyně dané dovozuje, přitom zohlední i následné lékařské zprávy.

6. Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 22. 9. 2025, č. j.: LPS/2025/1805-NR-MRS_CSSZ) byly při posuzování zdravotního stavu žalobkyně zjištěny X. Posudkový lékař vzhledem k údajům o X. doporučil prodloužení podpůrčí doby maximálně o tři měsíce. Z pohledu posukového lékaře lze vyhodnotit biologickou důvodnost dočasné pracovní neschopnosti na dobu nutnou k X., což je splněno do konce dočasné pracovní neschopnosti datem 25. 11. 2024. Po dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti bylo důvodné i vyplácení dávky nemocenského pojištění, neboť biologická důvodnost dočasné pracovní neschopnosti se na základě nově zjištěných skutečností prokázala až do data 25. 11. 2024. Posudkový závěr zněl, že žalobkyně je pojištěncem, u něhož lze ve smyslu ust. § 27 a § 66 odst. 1 z.n.p. očekávat, že v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Pracovní schopnost žalobkyně byla obnovena od 26. 11. 2024.

7. Následně vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí ze dne 29. 9. 2025.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

8. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

9. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili souhlas účastníci ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

10. Podle ust. § 27 z.n.p. po uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26 se nemocenské vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění podle vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění podle § 84b odst. 1 písm. j) nebo § 86 odst. 2 písm. e), pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti; takto lze postupovat i opakovaně, přičemž při jednotlivém prodloužení výplaty nemocenského nesmí být doba tohoto prodloužení delší než 3 Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 4 21 Ad 28/2025 měsíce. Nemocenské lze podle věty první vyplácet celkem nejdéle po dobu 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26.

11. Podle ust. § 59 odst. 1 písm. i) z.n.p. ošetřující lékař rozhodne o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, pojištěnce, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav umožňuje plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, vznikla-li dočasná pracovní neschopnost v ochranné lhůtě nebo trvá-li dočasná pracovní neschopnost po skončení dosavadní pojištěné činnosti, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání.

12. Podle ust. § 66 odst. 1 z.n.p. lékař orgánu nemocenského pojištění posuzuje na základě žádosti dočasně práce neschopného pojištěnce podané orgánu nemocenského pojištění, zda lze očekávat, že tento pojištěnec po uplynutí podpůrčí doby nabude v krátké době pracovní schopnost (§ 27), a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti.

13. Podle ust. § 145 odst. 3 z.n.p. řízení o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby (§ 27) se zahajuje na základě žádosti pojištěnce v listinné podobě nebo učiněné elektronicky do datové schránky. Tuto žádost lze podat nejpozději do 3 měsíců ode dne, kterým podpůrčí doba uplynula. Jde-li o opakovanou žádost o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby, plyne lhůta uvedená ve větě druhé od posledního dne období, na které byla předchozím rozhodnutím orgánu nemocenského pojištění výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby přiznána.

14. Soud předně uvádí, že napadené rozhodnutí neshledal nepřezkoumatelným ani nedostatečně odůvodněným. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je vadou, která souvisí s nedodržením požadavků kladených procesním právním předpisem na výrok a odůvodnění rozhodnutí. Ty jsou upraveny především v ust. § 68 odst. 2, 3 a § 90 s.ř. S nepřezkoumatelností je spojena i otázka, zda se správní orgán zabýval veškerými skutečnostmi rozhodnými pro posouzení věci. Rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné tehdy, není-li zřejmé, z jakých skutkových závěrů žalovaná vycházela, z jakých podkladů rozhodnutí tyto skutkové závěry učinila a jakými úvahami se řídila při hodnocení podkladů (vizte např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j.: 6 Ads 87/2006-36). Z tohoto hlediska působí nepřezkoumatelnost rozhodnutí, pakliže správní orgán v rozhodnutí neuvede podklady rozhodnutí, z nichž dovodil skutkové závěry (vizte např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j.: 4 Azs 55/2003-51), či jestliže nevypořádal rozpory mezi shromážděnými podklady, tzn. nevysvětlil, proč upřednostnil podklady svědčící o určitém skutkovém závěru na úkor podkladů svědčících o odlišném skutkovém závěru (vizte např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j.: 5 A 48/2001-47). Nepřezkoumatelnost zakládají též nedostatky spočívající v tom, že není zřejmé, jakou právní normu (popř. jaký právní předpis a v jakém časovém znění) správní orgán na věc aplikoval, jak tuto právní normu vyložil a z jakých důvodů má za to, že s ohledem na skutkové okolnosti daného případu na něj lze tuto normu aplikovat. Žádné pochybení ve vyjmenovaných aspektech nepřezkoumatelnosti přitom napadené rozhodnutí nezatěžuje. Aspekty dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně byly na základě lékařského posouzení vyhodnoceny vyhovujícím způsobem (k tomu srov. právní větu k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2022, č. j.: 8 Ads 292/2019 – 22) a tříměsíční lhůta dle § 27 z.n.p. vyplývá přímo z textu zákona; to vše je třeba zároveň hodnotit v kontextu maximálního možného prodloužení výplaty nemocenského napadeným rozhodnutím, jak bude podrobněji pojednáno níže.

15. Konstrukce ust. § 27 z.n.p. ve spojení s ust. § 145 odst. 3 z.n.p. je taková, že žádost o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby lze podat nejpozději do tří měsíců ode dne, kterým skončila podpůrčí doba. Žádost o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 5 21 Ad 28/2025 doby lze podat opakovaně, a to za předpokladu, že o předchozí žádosti bylo rozhodnuto kladně. V takovém případě tříměsíční lhůta pro podání další (opakované) žádosti plyne od posledního dne období, na které byla pojištěnci přiznána předchozím rozhodnutím výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby. Opakovaná žádost je nutná, protože nemocenské po uplynutí 380 dnů nenáleží automaticky, avšak nemocenské lze takto pobírat až 350 kalendářních dnů nad rámec původních 380 dnů. Soud zdůrazňuje, že v přístupu žalované neshledal přepjatý formalismus při rozhodování, jelikož s obdobím tří měsíců se výslovně počítá v ust. § 27 z.n.p. (jako s maximální dobou jednorázového prodloužení výplaty nemocenského nad rámec podpůrčí doby) i v ust. § 145 odst. 3 z.n.p. (coby s lhůtou pro podání žádosti o další výplatu nemocenského).

16. Dále je nutno odmítnout žalobní tvrzení o nezdůvodnění úspěšnosti žalobkyně v odvolacím řízení. Jednotlivá prodloužení doby výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby nesmí přesáhnout tři měsíce. V ust. § 27 z.n.p. se nezavádí doba tří měsíců jako automatická, nýbrž coby nejdelší přípustná. Pakliže napadeným rozhodnutím byla výplata nemocenského přiznána na období od 26. 1. 2024 do 25. 4. 2024, stalo se tak na nejdelší možnou dobu a žalobkyně nemohla být úspěšnější. Jestliže závěr tříměsíční doby výplaty nemocenského připadl na 25. 4. 2024, nemohly být v rámci napadeného rozhodnutí vzaty do úvahy lékařské zprávy z doby po 26. 4. 2024, stejně tak žalovaná nemohla pojednat o plnění povinností uchazeče o zaměstnání ze strany žalobkyně po 26. 4. 2024. Soud se neztotožňuje s tvrzením žalobkyně ohledně nerespektování závazných pokynů z rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 16 Ad 21/2024-36. I kdyby se zjistilo, že znovu nebylo řádně lékařsky posouzeno a podloženo, proč bylo prodloužení výplaty nemocenského stanoveno právě o uvedenou dobu, nezpůsobovalo by to nezákonnost napadeného rozhodnutí o věci samé, jelikož žalobkyně nemohla být úspěšnější; výplata nemocenského jí napadeným rozhodnutím byla prodloužena o maximální možnou dobu přípustnou dle § 27 z.n.p.

17. Nedošlo ani k porušení ústavních práv žalobkyně založených Listinou základních práv a svobod, neboť v řízení nemohla být úspěšnější. Určitý prostor pro nerespektování maximální tříměsíční lhůty zakotvené v § 27 z.n.p. a omezení její aplikace teleologickou redukcí v kontextu základních práv a svobod by soud vnímal za předpokladu, že by žalobkyni bylo v důsledku nezákonného rozhodnutí žalované (potažmo prvostupňového orgánu) fakticky znemožněno požádat o další prodloužení výplaty nemocenského. Tak tomu ovšem v případě žalobkyně nebylo. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni prodloužena výplata nemocenského do dne 29. 2. 2024. První rozhodnutí žalované bylo vydáno dne 24. 4. 2024 a téhož dne nabylo právní moci. Pravomocná rozhodnutí jsou nadána presumpcí správnosti, tzn. jsou považována za zákonná, dokud nejsou způsobem předjímaným právním řádem zrušena (zde rozsudkem městského soudu ze září 2025). Podle ust. § 145 odst. 3 z.n.p. mohla žalobkyně podat žádost do tří měsíců od posledního dne období, na které byla výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby přiznána, tzn. od 29. 2. 2024, posledním dnem lhůty tak byl den 29. 5. 2024. Po právní moci prvního rozhodnutí žalované ze dne 24. 4. 2024 žalobkyně měla ještě více než měsíc na podání opakované žádosti o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby. Postupem správních orgánů tak žalobkyně nebyla připravena o možnost požádat o další výplatu nemocenského.

18. Jelikož soud neshledal ani porušení žalobkyní obecně zmíněných základních zásad správního řízení, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 6 21 Ad 28/2025 19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalované nenáleží podle zákona.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 25. června 2026 JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.