21 Ad 29/2025

Rubrum

č. j.: 21 Ad 29/2025- 24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2025, č. j.: MPSV-2025/193141-925 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou včas podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2025, č. j.: MPSV-2025/193141-925, jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 15. 7. 2025, č. j.: 1114161/25/AB, kterým mu podle ust. § 68 odst. 1 písm. e) v návaznosti na ust. § 49 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále jen „zákon č. 117/1995 Sb.“), nebyla přiznána dávka státní sociální podpory - příspěvek na bydlení od 17. 7. 2024. Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 2 21 Ad 29/2025 II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě označil napadené rozhodnutí za nezákonné, nepřezkoumatelné a věcně nesprávné. V řízení opakovaně upozorňoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 20. 9. 2024, č. j.: 4 Ads 129/2024-23, podle kterého pro posouzení nároku na příspěvek na bydlení není rozhodující forma smlouvy, nýbrž reálný charakter vztahu mezi poskytovatelem a uživatelem ubytování. Žalovaný nevysvětlil, proč se přístup NSS nedá použít i na případ žalobce. Žalobcovo ubytování na kolejích mělo povahu dlouhodobého a trvalého bydlení, po celé pětileté magisterské studium včetně letních prázdnin obýval nepřetržitě totožný jednolůžkový pokoj. Smlouvy o ubytování bylo možné uzavírat na období jednoho roku, čehož žalobce pravidelně využíval. Takový smluvní vztah se povahově i trváním blíží obvyklým nájemním smlouvám v Praze, jež jsou sjednávány zpravidla na jeden rok. Žalobce nerozumí závěru žalovaného, že měl užívat jen „lůžko“, nikoli pokoj či byt, neboť podle stavebního úřadu pokoje koleje svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením odpovídají požadavkům na trvalé bydlení, byť nejsou formálně zkolaudovány jako byt. Žalovaný nevzal v úvahu skutečný charakter užívaného prostoru a své závěry založil na striktně formalistickém výkladu. Postup správního orgánu vytváří nedůvodnou nerovnost, neboť v praxi se běžně přiznává příspěvek i na prostory nezkolaudované jako byt či se část příspěvku přiznává také na nebytové prostory. Zákon č. 151/2025 Sb., o dávce státní sociální pomoci, připouští poskytnutí dávky i na „jiné prostory k bydlení“. Žalobce navrhl zrušit napadené rozhodnutí za současného vrácení věci k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

3. Žalovaný uvedl, že pokud pokoje spolu s dalším vybavením kolejí splňují podmínky pro trvalé bydlení, nepostačuje to pro splnění definice bytu dle ust. § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb. Podle stanoviska stavebního úřadu byl žalobcem užívaný prostor určen k přechodnému ubytování jako studentská kolej a ani nebyl zkolaudován jako byt. Smlouva o ubytování podle usnesení NSS ze dne 15. 2. 2023, č. j.: 4 Ads 76/2022-29, nezakládá nájemní vztah. Rozsudek NSS, č. j.: 4 Ads 129/2024-23, pojednával o smlouvě o poskytnutí sociální služby a nezabýval se podmínkou, zda obývaný prostor splňuje definici bytu dle ust. § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb. Celková doba ubytování není podstatná, jestliže účelem ubytování je poskytnutí ubytování na dobu vymezenou dobou studia. Stavební úřad ve svém stanovisku nepotvrdil, že podmínky pro trvalé bydlení splňuje jednotlivý pokoj bez sociálního zařízení. V novelizovaném ust. § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb. se z nároku na příspěvek na bydlení vylučují jiné právní vztahy než vlastnictví nebo nájemní vztah. Žalobu navrhl žalovaný zamítnout.

IV. Obsah správního spisu

4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 17. 10. 2024 požádal žalobce o příspěvek na bydlení ode dne 17. 7. 2024, k žádosti předložil smlouvy o ubytování na vysokoškolské koleji.

5. První rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 17. 12. 2024, č. j: 2525774/24/AB, bylo zrušeno prvním rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 2. 2025, č. j.: MPSV-2025/31558-925. Následně prvoinstanční orgán požádal o součinnost odbor výstavby; dle sdělení Odboru výstavby Úřadu městské části Praha 6 ze dne 10. 4. 2025, č. j.: MCP6 0281944/2025, je stavba, v souvislosti s níž si žalobce nárokuje příspěvek na bydlení, užívána jako studentská kolej, tj. k ubytovávání osob, jednotlivé pokoje a příslušné sociální a další zařízení kolejí splňují Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 3 21 Ad 29/2025 svým stavebnětechnickým uspořádáním a vybavením požadavky na trvalé bydlení, ač nejsou jako byt zkolaudovány.

6. Prvoinstanční orgán vydal rozhodnutí ze dne 15. 7. 2025, č. j.: 1114161/25/AB, kterým žalobci podle ust. § 68 odst. 1 písm. e) v návaznosti na ust. § 49 zákona č. 117/1995 Sb. nepřiznal dávku státní sociální podpory - příspěvek na bydlení od 17. 7. 2024. Žalobce doložil smlouvy o ubytování uzavřené dne 5. 6. 2024 a 6. 9. 2024 mezi ním jako ubytovaným a ubytovatelem, subjektem X., podle ust. § 2326 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přičemž předmětem smluv je jedno lůžko s příslušným vybavením, nikoli celý byt. Dávku nebylo možno přiznat, poněvadž žalobce nedoložil, že byt je užíván na základě nájemní smlouvy k celému bytu.

7. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž se námitky převážně shodují s žalobními body.

8. Žalovaný vydal žalobou napadené rozhodnutí ze dne 4. 10. 2025, v jehož odůvodnění uvedl, že podle ust. § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb. musí být prostor buď určen k trvalému bydlení dle stavebního zákona nebo musí být zkolaudován jako byt. Nestačí faktické užívání prostoru k bydlení, rozhodující je jeho právní určení podle stavebního úřadu. V souladu s kolaudačním rozhodnutím je prostor využíván jako studentská kolej, tj. k ubytování osob. Smlouvou o ubytování se nezakládá nájemní vztah k bytu; předmětem smlouvy o ubytování na vysokoškolské koleji je zpravidla jedno lůžko, nikoli samostatný byt.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

9. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

10. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili souhlas účastníci ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

11. Podle ust. § 24 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2025, nárok na příspěvek na bydlení má vlastník nebo nájemce bytu, který byt užívá, jestliže a) náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu vlastníka, nebo nájemce bytu a společně posuzovaných osob a koeficientu 0,30 a současně b) součin rozhodného příjmu a koeficientu 0,30 není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení.

12. Podle ust. § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2025, bytem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor místností nebo samostatná obytná místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona nebo jsou zkolaudovány jako byt.

13. Podle ust. § 68 odst. 1 písm. e) zákona č. 117/1995 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2025, žádost o dávku musí obsahovat kromě náležitostí stanovených správním řádem e) u žádosti o příspěvek na bydlení, 1. doklad o tom, že byt je užíván na základě nájemní nebo podnájemní smlouvy k celému bytu, služebnosti užívání celého bytu nebo na základě vlastnictví nemovité věci, 2. doklad o výši nájemného, 3. doklad o výši nákladů za plyn nebo elektřinu anebo identifikační údaje dodavatele plynu nebo elektřiny a odběrného místa, a 4. doklad o výši nákladů za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 4 21 Ad 29/2025 14. Soud předesílá, že na rozhodnutí správního orgánu I. stupně a napadené rozhodnutí je nezbytné nahlížet jako na jeden celek. Při posouzení jejich obsahu zjistil, že obě rozhodnutí obsahují všechny základní náležitosti podle ust. § 68 s.ř.: výrokovou část, odůvodnění a poučení. Výroková část vždy obsahuje vymezení věci (jde o příspěvek na bydlení ode dne 17. 7. 2024, popř. rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně), označení žalobce jako účastníka řízení i označení ustanovení, podle nichž bylo rozhodnuto. Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně i napadeného rozhodnutí je zřejmé, jakým způsobem oba správní orgány dospěly k závěru o nepřiznání dávky. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by v něm žalovaný změnil či dokonce nahradil úvahy správního orgánu I. stupně. Napadené rozhodnutí a potažmo též rozhodnutí správního orgánu I. stupně netrpí žádnou vadou, která by měla za následek jeho nesrozumitelnost či nepřezkoumatelnost. Rozhodnutí je přitom nepřezkoumatelné tehdy, není-li zřejmé, z jakých skutkových závěrů žalovaný vycházel, z jakých podkladů rozhodnutí tyto skutkové závěry učinil a jakými úvahami se řídil při hodnocení podkladů (vizte např. rozsudek NSS, č. j.: 6 Ads 87/2006-36). Z tohoto hlediska působí nepřezkoumatelnost rozhodnutí, pakliže správní orgán v rozhodnutí neuvede podklady rozhodnutí, z nichž dovodil skutkové závěry (vizte např. rozsudek NSS, č. j.: 4 Azs 55/2003- 51). Odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je ovšem ve shodě s obsahem správního spisu, z něhož uváděné skutečnosti vyplývají a mají v něm oporu.

15. K vlastnímu nároku na příspěvek na bydlení soud předně uvádí, že se nejedná o dávku určenou pro jakýkoliv typ bydlení (k tomu srov. již právní větu k rozsudku NSS ze dne 21. 1. 2011, č. j.: 4 Ads 132/2010 – 96). Podle ust. § 24 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2025, má nárok na příspěvek toliko vlastník nebo nájemce bytu, je tak vyžadován právní titul v podobě vlastnictví či nájemní smlouvy, ani jedna alternativa však není u žalobce splněna. Žalobce obýval studentskou kolej na základě smlouvy o ubytování, která není s nájmem plně ani v podstatných rysech srovnatelná. Nedostatečnost smlouvy o ubytování pro přiznání příspěvku na bydlení dlouhodobě judikuje i NSS, za všechna rozhodnutí lze odkázat na bod 9 usnesení NSS ze dne 1. 8. 2024, č. j.: 6 Ads 126/2024 – 45: „V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu dospěl městský soud v napadeném rozsudku ke správnému závěru, že smlouva o ubytování v kontextu posuzování nároku na příspěvek na bydlení nezakládá nájemní vztah (shodně viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2023, č. j. 4 Ads 76/2022-29, které vycházelo mj. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2011, č. j. 4 Ads 132/2010-96, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2023, č. j. 10 Ads 11/2022-30, nebo ze dne 14. 3. 2024, č. j. 5 Ads 65/2022-27). Také důvodová zpráva k zákonu č. 252/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, jímž byl zákon o státní sociální podpoře doplněn právě o § 24 odst. 5 obsahující definici bytu, uvádí, že „pouze vlastnictví nebo nájemní vztah k bytu bude i nadále zakládat nárok na příspěvek na bydlení. Jiné právní vztahy k bytu nebo bydlení v ubytovacích zařízeních a v jiných než obytných prostorech bude řešit pouze doplatek na bydlení ze systému pomoci v hmotné nouzi“ (Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, sněmovní tisk č. 256/0, 7. volební období, 2013 - 2017, https://psp.cz).“ Smlouva o ubytování tudíž není, resp. nebyla, dostatečným právním titulem k přiznání příspěvku na bydlení, žalobce tak na něj neměl nárok.

16. V právní větě žalobcem zmiňovaného rozsudku NSS, č. j.: 4 Ads 129/2024-23, se konstatuje, že „smlouva o poskytnutí pobytové sociální služby podle § 91 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, obsahující závazek mj. dlouhodobě za úplatu poskytnout vymezený prostor (lůžkovou jednotku) za účelem bydlení, zakládá nájemní vztah, který je Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 5 21 Ad 29/2025 podmínkou pro přiznání příspěvku na bydlení dle § 24 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.“ V bodu [22] odůvodnění rozsudku NSS rozebral smlouvu o poskytování sociální služby, kterou stěžovatelka sjednala s poskytovatelem služby. NSS vyhodnotil, že jde o nájemní smlouvu, jež obsahuje navíc poskytování také dalších sociálních služeb (činností), které navazují na poskytování ubytování a souvisí s ním. Podle názoru NSS je na smlouvu o poskytnutí sociální služby uzavřenou podle ust. § 91 zákona č. 108/2006 Sb., pokud zahrnuje závazek úplatně poskytnout ve vymezeném prostoru ubytování, možno nahlížet jako na smlouvu zahrnující mj. i nájemní vztah ve smyslu ust. § 24 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb. Městský soud však zdůrazňuje, že smlouvu o ubytování na vysokoškolské koleji nelze ani vzdáleně připodobnit ke smlouvě o poskytování pobytové sociální služby. NSS v citovaném rozsudku nijak nenaznačil, že by se jeho závěry měly aplikovat i na odlišné druhy ubytování a že by snad tento rozsudek měl mít univerzální použitelnost. Současně, jak správně podotkl žalovaný ve svém vyjádření k žalobě, NSS se přitom blíže nezabýval otázkou naplnění znaků definice pojmu „byt“. Na rozdíl od vysokoškolské koleje se zjevně dočasným charakterem studentského bydlení, se v citovaném judikátu jednalo o sociální službu – domov se zvláštním režimem, takový typ může poskytovat trvalé bydlení a lze jej považovat za nájem ve smyslu zákona č. 117/1995 Sb.

17. Ostatně, přímo k bydlení na vysokoškolské koleji se NSS vyslovil v rozsudku ze dne 12. 7. 2017, č. j.: 6 Ads 134/2017 – 19. Zdůraznil, že je pro přiznání příspěvku na bydlení třeba trvat na vlastnickém či nájemním vztahu, což ubytování na vysokoškolských kolejích není. Konečně připomněl, že ubytování studentů na vysokoškolských kolejích je dotováno státem (§ 18 odst. 5 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách), díky tomu mohou studenti vynakládat na bydlení nižší prostředky a bylo by nelogické toto zvýhodnění zdvojovat dávkou státní sociální podpory.

18. Jak soud zjistil ze sdělení odboru výstavby ze dne 10. 4. 2025, je stavba, v souvislosti s níž si žalobce nárokuje příspěvek na bydlení, užívána jako studentská kolej, tedy k ubytovávání osob. Lze konstatovat, že jednotlivé pokoje a příslušné sociální a další zařízení těchto kolejí svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení, byť nejsou jako „byt“ zkolaudovány.

19. V ust. § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2025, se požaduje, aby soubor místností či samostatná obytná místnost buďto I) svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňovaly požadavky na trvalé bydlení a byly k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona nebo II) byly zkolaudovány jako byt. Varianta II) se žalobcem užívaného pokoje nikterak netýkala. V případě varianty I) byla vzhledem ke sdělení Úřadu městské části Praha 6, Odboru výstavby, splněna jen první část definice, tzn. pokoj svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňoval požadavky na trvalé bydlení. Jednotlivé pokoje však podle stavebního zákona nebyly určeny k trvalému bydlení, poněvadž budova byla užívána jako studentská kolej, na čemž nic nemění ani skutečnost, že žalobce místnost užíval po celou dobu svého magisterského studia, kdy se mu opakovaně podařilo uzavřít smlouvu o ubytování na shodný jednolůžkový pokoj.

20. Soud se ztotožňuje s žalovaným, že v posuzované věci nepostačuje faktické dlouhodobé užívání místnosti, a naopak se jeví klíčovým absence určení jednolůžkového pokoje coby místnosti určené podle stavebního zákona k trvalému bydlení. Správní orgány tudíž nepochybily, pakliže žalobcovu žádost zamítly. Pokud se v souvislosti s uzavřenými smlouvami o ubytování používá vymezení jejich předmětu coby jednoho lůžka s příslušným Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 6 21 Ad 29/2025 vybavením, jedná se o faktickou formulační nepřesnost, neboť ve věci bylo nesporným užívání místnosti výhradně samotným žalobcem.

21. Z ničeho nevyplývá, že by se správní orgány dopustily ve věci žalobce takových procesních vad, jež by měly vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé. Skutkový stav byl spolehlivě zjištěn, bylo pečlivě přihlíženo ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a napadené rozhodnutí nepostrádá řádné odůvodnění. Jestliže správní orgány v praxi fakticky přiznávají část příspěvku na bydlení i na nebytové prostory související s byty žadatelů, nelze z této skutečnosti vyvodit žádné dopady na žalobcův případ; jádrem příspěvku i tak zůstává prostor zkoulaudovaný jako byt či určený k trvalému bydlení. Rovněž je zcela bezpředmětné vymezení tzv. jiného prostoru k bydlení v ust. § 22 zákona č. 151/2025 Sb., o dávce státní sociální pomoci, neboť tento zákon nesouvisí s řízeními podle zákona č. 117/1995 Sb. a na žalobcův případ nedopadá; zároveň dávka státní sociální pomoci ve vztahu k bydlení nevychází pouze z dosavadního příspěvku na bydlení, ale též z doplatku na bydlení dle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, který se uplatnil u více právních titulů k bydlení, a nikoliv jen u nájmu a vlastnického bydlení.

22. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému náklady nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 26. června 2026 JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.