21 Az 1/2026

Rubrum

č. j.: 21 Az 1/2026 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Císařem sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2025, č. j.: OAM-197/ZA-ZA11-P10- R2-2024, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2025, č. j.: OAM-197/ZA-ZA11-P10-R2-2024, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10 140 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2025, č. j.: OAM-197/ZA-ZA11-P10-R2-2024, jímž mu nebyla Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 2 21 Az 1/2026 udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).

II. Obsah žaloby

2. Žalobce v žalobě namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné, jelikož nebyl řádně zjištěn skutkový stav. Napadenému rozhodnutí schází náležité odůvodnění, což zakládá rozpor s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004, správní řád, a činí ho nepřezkoumatelným. Rozporována byla rovněž přesnost a určitost výrokové části rozhodnutí.

3. Žalobce měl za to, že v jeho případě byly nedostatečně posouzeny důvody pro udělení azylu, neboť v něm žalovaný adekvátně nereagoval na všechny skutečnosti, které ze správního řízení vyplynuly.

4. Pokud jde o podklady pro napadené rozhodnutí, považoval je žalobce na jednostranné a tematicky irelevantní ve vztahu k jím tvrzenému azylovému příběhu, když neověřovaly jím tvrzené obavy. Pokud nějaký následek ze zprávy o zemi původu pouze nevyplývá, nelze uzavřít, že jistě nenastane. Za tímto účelem měly být pořízeny jiné zprávy, které by postavily najisto, že obavy nebudou naplněny. Zpochybněna byla rovněž objektivita podkladů pořízených státními institucemi České republiky (dále jen „ČR“), když zájem státu je jistě opačný než zájem žadatelů o mezinárodní ochranu.

5. Žalobce se také domníval, že žalovaný nedodržel závazný právní názor vyjádřený ve zrušujícím rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2025, č. j.: 4 Az 29/2024-30, když ve vztahu k § 12 písm. b) zákona o azylu použil neaktuální zprávu o zemi původu a zabýval se pouze základní vojenskou službou, jež však nebyla důvodem podání žádosti. Napadené rozhodnutí proto vykazuje stejné deficity, pro jaké bylo již jednou soudem zrušeno.

6. Žalobce dále brojil proti závěru žalovaného, že jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána účelově, když ji nepodal ihned po zahájení invaze na Ukrajinu. Podstatou azylového příběhu žalobce nebyla pouze obava z nástupu na základní vojenskou službu, nýbrž hrozba nucené účasti v bojích na Ukrajině. Žalobce nedůvěřuje ruské státní moci a obává se mnohem většího postihu, než jaký jako hrozící uvádí napadené rozhodnutí. Obavu ze své vlasti považuje za zcela důvodnou, protože v Rusku hrozí citelná újma všem. Protože se Rusko necítí vázáno vlastními předpisy, jejich dodržování ve vztahu k žalobci není pravděpodobné.

7. Žalobce zdůraznil, že jeho situace je výjimečná, protože X., proto na něj obecné závěry o navrátilcích do Ruska nejsou aplikovatelné. V žalobě také upozorňoval, že ruské orgány jsou dobře informovány o pohybech svých občanů v zahraničí, a bude pro ně tedy jednoduché dovodit, že žalobce žádal v ČR o mezinárodní ochranu, což povede k jeho pronásledování. Dodal, že Rusko je nedemokratický stát, který potlačuje základní lidská práva svých občanů, což měl žalovaný při posuzování jeho azylového příběhu vzít v úvahu.

8. Ačkoli žalobce dostatečným způsobem popsal své obavy z návratu do Ruska, žalovaný na něj nepřiměřeným způsobem dále přenášel důkazní povinnost, neshromáždil aktuální podklady nezbytné pro posouzení jeho žádosti a zbavil se tak vlastní povinnosti zjistit řádně skutkový stav.

9. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“) ze dne 13. 3. 2009, č. j.: 5 Azs 28/2008-68, žalobce namítal, že žalovaný pochybil, když mu neudělil ani doplňkovou ochranu. Posouzení hrozby vážné újmy podle § 14a odst. 1, odst. 2 písm. b) Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 3 21 Az 1/2026 zákona o azylu bylo podle žalobce nedostatečné, protože nebezpečí mučení a jiného obdobného zacházení mělo být posouzeno nejen jako hrozící od státních orgánů, ale jako jakékoli nebezpečí pro případ návratu do země, tedy např. v rámci struktur armády. Ve vztahu k doplňkové ochraně se žalovaný nelogicky zabýval vyhodnocením skutečností, které žalobce nikdy netvrdil.

10. Žalobce měl rovněž za to, že i soud ve zrušujícím rozsudku předcházejícím napadenému rozhodnutí jeho situaci zlehčoval, měl být veden pouze motivací mít v ČR lepší život. Situace v Rusku je ovšem mnohem komplikovanější a měla by být zohledněna.

11. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k novému projednání a rozhodnutí a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

III. Vyjádření žalovaného

12. Žalovaný trval na správnosti napadeného rozhodnutí, neboť byl řádně zjištěn skutkový stav, věc byla posouzena ve všech souvislostech a závěry jsou opřeny o dostatečné množství objektivních podkladů.

13. Dále žalovaný shrnul dosavadní průběh řízení a obsah zrušujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2025, č. j.: 4 Az 29/2024-30.

14. Ve vztahu k X. důvodům pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 zákona o azylu žalovaný do svého vyjádření pouze kopíroval argumentaci z napadeného rozhodnutí a ani jinak nereagoval na tvrzení žalobce v žalobě.

15. Nad rámec napadeného rozhodnutí žalovaný pouze uvedl, že ani X. nemůže zvrátit závěr, že žalobce nevyvíjel dostatečně výraznou politickou aktivitu na to, aby o něj ruské státní orgány projevily bližší zájem. Informace o situaci navrátilců do Ruska žalovaný považoval i nadále za relevantní, když postavení žalobce není natolik výjimečné, aby tato zpráva nemohla být v jeho případě použita. Zdůraznil, že institut mezinárodní ochrany nelze volně využít namísto jiných prostředků k získání pobytového oprávnění na území ČR.

16. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

IV. Obsah správního spisu

17. Ze správního spisu zjistil soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti.

18. Žalobce podal dne 9. 2. 2024 v ČR žádost o mezinárodní ochranu. V poskytnutí údajů k žádosti ze dne 14. 2. 2024 uvedl, že je státním příslušníkem Ruské federace, přičemž X., nemá žádné politické přesvědčení, X. Do ČR přicestoval v roce X., žádá proto, že je X.

19. Při pohovoru dne 14. 2. 2024 žalobce sdělil, že X. Na akcích proti vládě byl před rokem 2014, pak už všichni museli být zticha, X. Žalobce se ale osobně s žádnými problémy kvůli své účasti na akcích nesetkal. Na sociálních sítích se ze strachu nevyjadřuje k situaci v Rusku ani k napadení Ukrajiny. X. Problematické by mohlo být i to, že pobývá v nepřátelské zemi. Když X., přišli nějací lidé k ní do bytu a ptali se na něj, prý to byli vojáci, jistá si ale nebyla. Matce pro něj nepředali žádný povolávací rozkaz. X. S ruskými bezpečnostními složkami neměl nikdy potíže z politických důvodů. V případě návratu se obává, že by musel do války. Bojí se, že je už nyní sledován kvůli svému pobytu v ČR. Vyjádřil i obavu z nepřímého donucení zapojit se do útoku na Ukrajinu např. tím, že by v zemi původu nemohl sehnat práci. Rovněž se očekává, že po volbách bude nová mobilizace. X. K tomu doložil vlastní vyjádření, výňatky zpráv a zprávu ČTK X. Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 4 21 Az 1/2026 20. Žalovaný posléze vydal rozhodnutí ze dne 5. 9. 2024, č. j.: OAM-197/ZA-ZA11-P10- 2024, kterým žalobci mezinárodní ochranu neudělil. Žalobce se bránil žalobou.

21. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 4. 2025, č. j.: 4 Az 29/2024-30 (dále jen „zrušující rozsudek“), rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil. Soud se ztotožnil s odůvodněním zrušeného rozhodnutí ve vztahu k § 12 písm. a) zákona o azylu, ovšem ve vztahu k § 12 písm. b) a přiměřeně též k § 14a odst. 2 písm. b) téhož zákona zrušujícím rozsudkem žalovaného zavázal, aby v navazujícím řízení nejprve objasnil, jakým způsobem se žalobce s ohledem na jeho individuální charakteristiky může týkat služba v ruské armádě. Do svých úvah žalovaný totiž žádným způsobem nepromítl skutečnost, že žalobce X. Nemohlo proto být řádně hodnoceno, zda je žalobce odvodem ohrožen, či nikoli. Nadto byla opomenuta skutečnost, že v případě ruské armády může povolání k výkonu vojenské služby představovat azylově relevantní důvod. Pokud žalovaný zjistí, že žalobce splňuje podmínky pro povolání do ruské armády a bude tak nucen účastnit se invaze na Ukrajinu, měl se zabývat tím, zda a za jakých podmínek mohou být členové ruské armády (zejm. branci či záložníci) vysláni do bojových operací souvisejících s konfliktem na Ukrajině, zda a za jakých podmínek probíhá v Rusku mobilizace a koho se týká, zda, za jakých podmínek a pod jakými sankcemi se lze vyhnout službě v armádě, zda je možný výkon náhradní vojenské služby apod. Soud rovněž upozornil, že X. Soud konstatoval, že teprve po zodpovězení těchto otázek měl žalovaný řádně a celistvě hodnotit, zda je služba v armádě v případě žalobce azylově relevantním důvodem. Žalovanému rovněž bylo vytknuto, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí nehodnotil situaci navrátilců do Ruska po dlouhodobém pobytu v zahraničí, při kterém občané žádali o udělení mezinárodní ochrany.

22. Během správního řízení shromáždil žalovaný do spisu tyto zprávy o zemi původu:

23. Informace Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“) – Ruská federace – Bezpečnostní a politická situace v zemi – Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv – Stav: říjen 2023, ze dne 31. 10. 2023; Informace Finské imigrační služby (dále jen „FIS“) – Ruská federace – Vyhýbání se odvodům během mobilizace – Návraty a mobilizace, ze dne 31. 1. 2023; Informace OAMP – Ruská federace – Situace navrátilců do Ruské federace po krátkodobém či dlouhodobém pobytu v zahraničí – Zacházení ze strany státních úřadů a monitoring sociálních sítí, ze dne 31. 10. 2023; Informace FIS – Ruská federace – Rusko – Vyhýbání se odvodu během mobilizace/aktualizace stavu 15. 9. 2023, ze dne 15. 9. 2023; Informace OAMP – Ruská federace – X., ze dne 10. 6. 2024; Informace FIS – Ruská federace – Situace branců a mobilizace, aktualizace k 22. 8. 2024, ze dne 22. 8. 2024; Informace OAMP – Ruská federace – Bezpečnostní a politická situace v zemi – Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv – Stav: duben 2025, ze dne 15. 4. 2025; Informace OAMP – Ruská federace – Návraty občanů Ruské federace do vlasti – Krátkodobé a dlouhodobé vycestování, zacházení ze strany státních úřadů, přístup ke státním službám a dokumentům, ze dne 5. 3. 2025.

24. Do spisu byl rovněž založen X.

25. Seznámení s podklady proběhlo dne 10. 9. 2025.

26. Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí ze dne 14. 11. 2025, č. j.: OAM- 197/ZA-ZA11-P10-R2-2024. Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 5 21 Az 1/2026 V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 27. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“)], přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany a § 32 odst. 9 zákona o azylu.

28. Soud vzhledem ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení rozhodl podle § 76 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání.

29. Podle ust. § 12 zákona o azylu azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

30. Podle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

31. Podle ust. § 14a odst. 2 zákona o azylu za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

32. Soud předně uvádí, že jedna z námitek směřovala i proti postupu zdejšího soudu, který předchozí rozhodnutí ve věci žalobcovy mezinárodní ochrany rozsudkem zrušil. Žalobou se však lze bránit pouze proti rozhodnutí správního orgánu, nikoli soudu. Proti soudnímu rozhodnutí je možné se bránit až kasační stížností.

33. Dále soud shledal, že správnost argumentace žalovaného ve vztahu k § 12 písm. a) zákona o azylu byla zdejším soudem vyhodnocena jako správná již předchozím zrušujícím rozsudkem. Odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i zrušeného rozhodnutí ze dne 5. 9. 2024, č. j.: OAM-197/ZA-ZA11-P10-2024, jsou až na drobná doplnění shodná, a tedy není třeba se jeho správností dále zabývat. Všechny níže uvedené závěry proto soud učinil pouze ve vztahu k ust. § 12 písm. b) zákona o azylu a přiměřeně k ust. § 14a odst. 1, odst. 2 písm. b) téhož zákona. Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 6 21 Az 1/2026 34. Žalobce namítal, že žalovaný nedodržel závazný právní názor vyjádřený zdejším soudem ve zrušujícím rozsudku, když neobstaral přípustné, relevantní a aktuální zprávy o zemi původu, což způsobilo nemožnost zjistit v dostatečném rozsahu skutkový stav.

35. Žalovaný byl zavázán právním názorem, aby vymezil podmínky, za jakých se žalobce může týkat mobilizace, a aby zjistil okolnosti, za jakých by mohl být poslán na Ukrajinu, když žalobce tvrdil X. Rovněž měla být hodnocena rizika spojená s uložením sankcí osobám, které jsou k výkonu vojenské služby povolány za obdobných podmínek jako žalobce, v případě, že odmítnou vykonat vojenskou službu i přes doručení povolávacího rozkazu.

36. Soud z napadeného rozhodnutí zjistil, že žalovaný sice výrazným způsobem doplnil argumentaci podle právního názoru, jímž byl vázán, ale přesto se s jeho odůvodněním nelze spokojit.

37. Žalobce má pravdu, pokud tvrdí, že ani na základě nově doplněných zpráv o zemi původu nelze zjistit současnou situaci v Rusku ve vztahu k otázkám výkonu vojenské služby vyvstávajícím v jeho případě, neboť nejsou aktuální. Založené zprávy o zemi původu sice do velké míry vypovídají o skutkovém stavu ve věci žalobce, ale v době rozhodování žalovaného je již nebylo možné považovat za aktuální. Jak je obecně známo, ruská invaze na Ukrajinu je dynamicky se vyvíjející konflikt, který má vliv na vnitrostátní poměry nejen na Ukrajině, ale i v Rusku, čemuž obě strany přizpůsobují postupy, kterými povolávají vojáky do svých armád.

38. Soud ve vztahu k aktuálnosti zpráv o zemi původu odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2017, č. j.: 45 Az 21/2016-55: „Zastaralost zpráv nelze posuzovat pouze na základě faktu, že od vypracování, resp. vydání takové informace uplynul určitý čas; zastaralá je taková zpráva, která obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace, jíž zpráva popisuje, je již zcela jiná. Pokud se podstatně změní situace, může být zastaralá i zpráva stará pouhý týden a pokud je situace stabilní, může být použitelná i zpráva stará několik let.“ Se závěry v citovaném rozsudku se pak ztotožnil i Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 28. 4. 2020, č. j.: 6 Azs 200/2019-34.

39. Žalovaný obstaral několik zpráv o zemi původu z roku 2023 a 2024 již v řízení předcházejícím zrušujícímu rozsudku. Podklady posléze doplnil o Informaci OAMP ze dne 15. 4. 2025 a ze dne 5. 3. 2025 a Informaci FIS ze dne 30. 9. 2024. Nejnovější zprávy z roku 2025 se týkají pouze bezpečnostní a politické situace v zemi a situace navrátilců, tedy v zásadě podmínky výkonu vojenské služby a mobilizace pouze dokreslují, cíleně se jim však nevěnují. Naopak stěžejní Informace FIS, která obsahuje klíčové údaje pro hodnocení žalobcovy věci, předchází datu vydání napadeného rozhodnutí o více než jeden rok, a je tedy vzhledem k okolnostem neaktuální.

40. Přestože byl skutkový stav podstatným způsobem doplněn, založené zprávy o zemi původu nejsou pro časový odstup mezi jejich vznikem a vydáním napadeného rozhodnutí dostatečně relevantní, a nebylo tedy na jejich základě možné zjistit poměry týkající se povolávání vojáků na ukrajinskou frontu.

41. Upozornit lze rovněž na neaktuálnost údajů týkajících se sankcí, jimiž mají být postiženy mobilizované osoby. Informace FIS ze dne 30. 9. 2024 výslovně uvádí, že uplatňování omezení dle nového zákona začne patrně až se zavedením elektronického Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 7 21 Az 1/2026 vojenského registru od 1. 11. 2024, avšak aktuálnější údaj chybí, ač bylo napadené rozhodnutí vydáno více jak rok poté.

42. Žalovaný důvodně namítal i skutečnost, že napadeným rozhodnutím byla opomenuta obava žalobce z odhalení jeho statusu žadatele o mezinárodní ochranu, což by z něj mohlo činit zájmovou osobu pro ruské orgány. Zdejší soud už ve zrušujícím rozsudku konstatoval potřebu doplnit argumentaci žalovaného o úvahy k situaci navrátilců, kteří v nepřátelských zemích, mezi něž se řadí i ČR, žádali o mezinárodní ochranu. S touto skutečností se nevypořádává žádný z doplněných podkladů ani žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

43. Žalovaný tedy výrazným způsobem svou argumentaci v napadeném rozhodnutí rozšířil a zpřesnil, učinil tak ale na základě podkladů, které nejsou ve vztahu k obavám žalobce z výkonu vojenské služby na Ukrajině aktuální, což je v rozporu s požadavky judikatury (srov. např. rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, č. j.: 1 Azs 105/2008-81). Nadto v dalším řízení nepostačí pouze aktualizace již založených informací, neboť v odůvodnění schází posouzení otázek přístupu ruských orgánů k osobám, které v nepřátelských zemích žádaly o mezinárodní ochranu.

44. Obdobně jako v předchozím zrušujícím rozsudku soud zavazuje žalovaného obstarat si v dalším řízení zprávy o zemi původu, které jsou aktuální a z nichž plyne odpověď na následující otázky: za jakých podmínek by žalobce mohl být povolán do ruské armády, a to se zřetelem k tvrzenému X.; zda je žalobce ohrožen vojenským nasazením v bojích na Ukrajině; zda žalobci hrozí sankce pro případ, že se bude vyhýbat bojovému nasazení na Ukrajině, a pokud ano, jaká sankce za takové jednání hrozí.

45. V podrobnostech odkazuje soud přiměřeně na závazný právní názor vyjádřený ve zrušujícím rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2025, č. j.: 4 Az 29/2024-30.

46. Pokud jde o námitku nepřípustnosti podkladů pro jejich neobjektivitu, její hodnocení soudem by v tuto chvíli ve vztahu k § 12 písm. b) a § 14a odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona o azylu bylo předčasné, neboť podklady pro rozhodnutí a skutková zjištění musí být v dalším řízení doplněna. Argumentace k § 12 písm. a) zákona o azylu v napadeném rozhodnutí je ovšem dostatečná a podklady, o které se opírá, přípustné.

47. Žalobce měl za to, že zprávy o zemi původu jsou neobjektivní, když byly zpracovány státními institucemi ČR, jejichž zájem je přesně opačný zájmu žadatelů o mezinárodní ochranu. Žalobcova námitka ovšem postrádá opodstatnění, neboť zprávy o zemi původu ze dne 15. 4. 2025 a ze dne 5. 3. 2025 založené žalovaným do správního spisu nejsou zaujaté. Za prvé, žalovaný dostál judikaturnímu požadavku, aby podklady, z nichž vycházel, byly v maximální možné míře relevantní, aktuální, důvěryhodné, vyvážené, vycházející z více zdrojů, transparentní a dohledatelné (rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, č. j.: 1 Azs 105/2008- 81). Za druhé, soud odkazuje na usnesení NSS ze dne 4. 12. 2025, č. j.: 7 Azs 198/2025-26, kterým bylo potvrzeno, že obsahuje-li daná informace „[s]eznam zdrojů, z nichž žalovaný při jejím zpracování vycházel a z nichž je zřejmé, že se jedná o zdroje objektivní, důvěryhodné, nezávislé a veřejně dostupné, jako jsou např. materiály Agentury EU pro azyl (EUAA) a Evropské komise, Ministerstva zahraničních věcí USA, renomovaných lidskoprávních organizací (Freedom House, Amnesty International), a další zdroje,“ nelze mít pochyby o jeho relevanci. Obě předmětné Informace OAMP vychází ze široké škály zdrojů, mezi nimiž je např. Amnesty International, Freedom House, HRW, OSN, EUAA a MZV USA. Soud tak o relevanci a objektivitě shromážděných podkladů nemá pochyb, když žalobce nad rámec údajných Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 8 21 Az 1/2026 odlišných zájmů neuvedl žádný konkrétní důvod, pro který by je za takové nebylo možné v jeho věci považovat. Soud rovněž podotýká, že využívání informací zpracovaných OAMP je v azylových řízeních zcela běžnou a akceptovanou praxí.

48. Ztotožnit se nelze ani s žalobcovým požadavkem na zjištění skutečného stavu nade vši pochybnost. Rozhodování ve vztahu k azylu se řídí zásadou tzv. přiměřené pravděpodobnosti, kterou NSS vyložil v rozsudku ze dne 26. 3. 2008, č. j.: 2 Azs 71/2006-82: „Přiměřená pravděpodobnost nežádoucího důsledku návratu do země původu (…) je dána tehdy, bývá-li tento důsledek v případech obdobných případu žadatele nikoli ojedinělý. Neznamená to, že pravděpodobnost, že nežádoucí důsledek nastane, musí být nutně vyšší než pravděpodobnost, že nenastane (tzn., že test „přiměřené pravděpodobnosti“ představuje nižší důkazní standard než v civilních věcech) [tím méně to znamená, že v případě návratu do země původu musí být nastání nežádoucího důsledku prakticky jisté (tzn., že test „přiměřené pravděpodobnosti“ představuje a fortiori i nižší důkazní standard než standard „nade vší pochybnost“ v trestních věcech)], nýbrž to, že k nežádoucímu důsledku v případech obdobných případu žadatele dochází natolik často, že s ním ten, komu takový následek hrozí, musí počítat jako se vcelku běžným jevem, a nikoli jako s jevem toliko výjimečným.“ 49. Zároveň k testu přiměřené pravděpodobnosti Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 4. 2019, č. j.: 5 Azs 207/2017-36, uvedl: „V rámci přezkumu důvodů pro udělení mezinárodní ochrany je tedy zkoumána možnost budoucího pronásledování, přičemž je využíván standard přiměřené pravděpodobnosti, což znamená, že tato možnost musí být reálná, nikoliv pouze hypotetická, rozhodně však nemusí dosahovat či přesahovat 50 % (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006-82, a ze dne 13. 8. 2010, č. j. 4 Azs 11/2010-112).“ Pro doplňkovou ochranu pak platí důkazní standard reálného nebezpečí, který je k žadatelům o mezinárodní ochranu ještě přísnější.

50. Je tudíž zřejmé, že v azylových věcech není úkolem rozhodujícího správního orgánu s naprostou jistotou vyloučit každou obavu tvrzenou žadatelem o mezinárodní ochranu. Na základě důkazního standardu v azylových věcech nelze na zprávy o zemi původu a jiné podklady založené do správního spisu klást požadavek, aby nějakou informaci potvrzovaly či vyvracely s téměř stoprocentní jistotou. Při rozhodování je vždy třeba mít na paměti celý azylový příběh a hrozby vyhodnocovat na základě toho, zda se riziko jeví jako reálné, nikoli pouze hypotetické. Takový závěr je aplikovatelný i na všechna další rozhodnutí v řízení o udělení mezinárodní ochrany.

51. Blíže nespecifikovanou námitku ohledně neurčitosti výrokové části napadeného rozhodnutí neshledal soud důvodnou, neboť výrok je jednoznačný, určitý a srozumitelný, je zřejmé, kdo je účastníkem řízení, jaký orgán rozhodl, v jaké právní věci, jak bylo rozhodnuto o podané žádosti a podle kterých právních ustanovení.

52. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že námitky tak, jak je žalobce uplatnil v žalobě, byly důvodné, a napadené rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 1 písm. a) a b) s.ř.s. zrušil. V souladu s ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku žalovaného v dalším řízení zavazuje (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

53. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Náklady vynaložené žalobcem na dané řízení představují náhradu nákladů právního zastoupení spočívající v odměně za dva úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) Shodu s prvopisem potvrzuje K. T. 9 21 Az 1/2026 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – tj. převzetí zastoupení a písemné podání k soudu), každý v částce 4 620 Kč, v součtu tedy 9 240 Kč a náhradu hotových výdajů v částce 450 Kč za jeden úkon, v součtu tedy 900 Kč; tj. dohromady 10 140 Kč. Celková výše nákladů tak činí 10 140 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie Praha 11. června 2026 JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.