21 Az 16/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2025, č. j.: OAM-335/ZA-ZA11-ZA01- 2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2025, č. j.: OAM-335/ZA-ZA11-ZA01-2025, jímž mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 30. 9. 2025 (dále jen „zákon o azylu“).

II. Obsah žaloby

2. Žalobce dle podané žaloby, namítl nedostatečné zjištění skutkového stavu věci, žalovaný tedy postupoval v rozporu s právním řádem ČR a se zásadami a principy činnosti správních orgánů. Dle žalobce tak bylo celé řízení o udělení mezinárodní ochrany jednostranné a neobjektivní. Žalobce namítl, že žalovaný vycházel z podkladů, které nejsou aktuální.

3. Dále namítl nepřezkoumatelnost závěrů žalovaného, neboť žalovaný tyto závěry nedostatečně odůvodnil.

4. Dle žalobce žalovaný nesprávně vyložil zákon o azylu, což vedlo k nesprávnému závěru stran udělení mezinárodní ochrany.

5. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k novému projednání a rozhodnutí.

III. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný zrekapituloval skutkový stav věci a vyjádřil se k žalobní argumentaci. S žalobou nesouhlasil, protože nedokládá namítaná porušení zákona.

7. Žalovaný uvedl, že zohlednil žalobcem uvedené skutečnosti a k nim shromáždil relevantní a aktuální informace k situaci v zemi původu. Rozsah zjišťování skutkového stavu dle žalovaného odpovídá předpokladům pro vydání rozhodnutí a je patřičně odůvodněno.

8. Žalovaný neshledal důvody k udělení mezinárodní ochrany dle ustanovení § 12 písm. a), § 12 písm. b), § 13 ani § 14 zákona o azylu. Žalobci dle žalovaného nesvědčily ani důvody pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a a § 14b zákona o azylu.

9. Dle žalovaného z výpovědi žalobce nevyplývá, že by proti němu byla vedena jakákoliv systematická, cílená či politicky motivovaná kampaň. Žalovaný konstatoval, že běžné policejní kontroly prováděné v souladu s vnitrostátní legislativou země původu nepředstavují samy o sobě pronásledování, a to ani tehdy, pokud je žalobce vnímá jako nespravedlivé či nepříjemné. Podotkl také, že tvrzení žalobce jsou velmi obecná. Neuvedl konkrétní policisty, časové úseky, četnost, žádné úřední záznamy či svědky. Žalovaný z toho dovodil, že se žalobce nestal terčem individuálního zájmu státních orgánů z důvodu svých politických názorů ani jiných relevantních charakteristik. Skutečnost, že by žalobci policie nepomohla v souvislosti s jím popsaným incidentem žalovaný označil za domněnku nepodloženou jakýmikoli konkrétními fakty. Poukázal na to, že dle judikatury pocitová nedůvěra ve státní orgány bez objektivního základu sama o sobě nezakládá nárok na mezinárodní ochranu. Skutečnosti doložené žalobcem dle žalovaného žádnou nečinnost či neochotu policie neprokazují. Z dostupných informací nevyplynulo, že by Gruzie v relevantní době pronásledovala běžné občany prostřednictvím policie, podnikala represivní kroky namířené proti osobám v podobném postavení jako žalobce či napadala oponenty vládního hnutí prostřednictvím státní moci.

10. Žalovaný tak považoval napadené rozhodnutí za zákonné, přezkoumatelné, vycházející z dostatečně zjištěného stavu věci a respektující ustálenou judikaturu.

11. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

IV. Obsah správního spisu

12. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, vyplynuly následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci samé:

13. Žalobce podal dne 20. 3. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany (dále jen „žádost“). Při poskytnutí údajů dne 25. 3. 2025 sdělil, že je gruzínské národnosti, vyznává pravoslavné křesťanství, ke své politické aktivitě uvedl, že po volbách chodil na protesty a X. proti zvolené vládě. Je svobodný a bezdětný, X. Nebyla mu v žádném členském státě EU udělena žádná víza ani povolení k pobytu. O mezinárodní ochranu v ČR žádá, neboť ho utiskuje politická strana a policie.

14. Dále je ve správním spisu založen protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 25. 3. 2025. Během pohovoru žalobce uvedl, že se v Gruzii živil jako X. Gruzii se rozhodl opustit už X., neboť byl utiskován. Zpočátku ze strany policie, posléze ze strany aktivistů X. Utiskování ze strany policie popsal tak, že zpočátku mohla policie každého zkontrolovat a prohlédnout, co mají v kapsách. Poté se však podívali do spisů a zjistili, že se žalobce účastnil akcí. Policisté mu sdělili, že se X. Bylo jim tedy doporučeno, aby těchto aktivit zanechali. Takto s policií komunikoval X. Protestů se X. začali účastnit až když se jich začala masově účastnit mládež. Žalobce není členem žádné politické strany ani seskupení, protestoval pouze za svobodu mládeže. Protestů se účastnil s kamarády či sousedy, nebyl členem žádné organizované skupiny. Cílem těchto shromáždění bylo opětovné konání voleb a propuštění zadržených osob. Těchto akcí se žalobce účastnil X. K večeru se situace na těchto akcích zhoršovala, neboť někdo něco řekl policistům a už to bylo. Zpravidla to byli aktivisté, kteří vždy něco řekli a policie šla proti nim a bila je. Žalobce ani X. ale nikdy v průběhu protestů napadeni nebyli. Jednou ho však před jeho domem napadli X., bylo jich asi X. Stalo se to asi X. Tento incident žalobce nikam nehlásil, neboť to nemá cenu, policie by mu nepomohla. Naopak by mu hrozily potíže s policií. Od tohoto incidentu až do X. neměl žádné potíže. Měl ale strach a mimo cesty do práce nevycházel z domu. Na žádná shromáždění již tedy nedocházel. Během X. neměli žalobce ani X. žádné problémy. O mezinárodní ochranu se rozhodl požádat, protože se v případě návratu do vlasti obává zadržení nebo fyzického napadení. Domnívá se, že by mu mohly být například podstrčeny drogy.

15. Do správního spisu byly jako podklad založeny zprávy o zemi původu: Informace OAMP – Gruzie – Bezpečnostní a politická situace v zemi – Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 7. listopadu 2024, Informace OAMP – Gruzie – Situace gruzínských občanů vracejících se do země po dlouhodobém pobytu v zahraničí, ze dne 2. září 2024, Tisková zpráva ČTK – Gruzínský parlament zakázal zahraniční financování televizí, píše server, ze dne 1. dubna 2025 a Tiskové zpráva ČTK – Tisíce Gruzínců opět demonstrovaly proti vládě a zastavení přistupování k EU, ze dne 7. ledna 2025.

16. Z první jmenované zprávy soud zjistil, že země původu žalobce je parlamentní demokracií. Výkonná moc je v rukou vlády, jejího předsedu jmenuje prezident. Orgánem zákonodárné moci je jednokomorový parlament. V posledních přímých prezidentských volbách zvítězila nezávislá kandidátka podporovaná vládní stranou Gruzínský sen. K jejich konání došlo v roce 2018 a uskutečnily se podle pravidel, byť zde byly problémy s transparentností. Poslední parlamentní volby se konaly 26. října 2024, podle volební komise zvítězila strana Gruzínský sen se ziskem přesahujícím 54 %. Mezinárodní pozorovatelé však upozorňovali na problémy s transparentností těchto voleb, opoziční strany označily jejich výsledek za zmanipulovaný ve prospěch vládnoucí strany Gruzínský sen a prohlásily, že do nového parlamentu nevstoupí. V Tbilisi před budovou parlamentu opakovaně demonstrovaly tisíce lidí proti výsledkům voleb a žádaly nové hlasování pod mezinárodním dohledem a vyšetření hlášených volebních nesrovnalostí. Gruzie ratifikovala základní úmluvy o lidských právech, je také stranou Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 i protokolu z roku 1967. Mučení je zakázáno jak ústavou, tak zákony, v praxi k němu však v některých případech dochází. Trest smrti nelze udělit za žádný trestný čin. Je zajištěna svoboda vnitřního pohybu, cestování do zahraničí, emigrace a repatriace. Azylový systém existuje, vláda také spolupracuje s Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Ústava pověřuje Úřad veřejného ochránce práv, aby dohlížel na ochranu lidských práv a svobod v Gruzii. Ten nepatří do žádné složky vlády. Organizacemi občanské společnosti je považován za nejobjektivnější lidskoprávní instituci v zemi. V zemi neprobíhá žádný vojenský konflikt.

17. Z druhé jmenované zprávy plyne, že situace navrátilců, respektive neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu je velmi rozdílná a někteří z nich spadají do skupin zranitelných osob. Obecně se však jejich situace výrazně neliší od Gruzínců, kteří neemigrovali. Na všechny tak dopadají ekonomické problémy, s nimiž se Gruzie potýká. Přístup gruzínských úřadů k navrátilcům se neliší od přístupu k ostatním gruzínským občanům, kteří v zahraničí dlouhodobě nepobývali. Mají tak nárok na všechny státní služby i státní pojištění. Dále v Gruzii funguje státní reintegrační program, o účast v něm lze požádat po návratu do země. V poslední době se počet státních programů určených přímo pro navrátilce rozšířil a jsou dostupnější než kdy dříve. Bezpečnostní složky vůči navrátilcům nečiní žádné kroky, pokud nejsou na tzv. blacklistu, například kvůli spáchanému zločinu či trestnímu stíhání. Přístup společnosti k navrátilcům je spíše pozitivní či neutrální. Gruzínské úřady navrátilce nediskriminují, návštěva kteréhokoliv úřadu a zisk dokumentů pro ně nepředstavuje problém. Všechny doklady je možné vyřídit prostřednictvím úřadů veřejných služeb. V případě propadlého cestovního dokladu či jeho ztráty lze podat žádost o nový doklad online, ten posléze dorazí poštou. Navrátilci nečelí žádné diskriminaci ani v rámci přístupu k lékařské péči. O přístup do systému zdravotní péče si musí zažádat, do vyřízení žádosti jim případné náklady může pokrýt reintegrační program. Stran přístupu na trh práce a do sociálního systému nečelí navrátilci diskriminaci, vzhledem k vysoké nezaměstnanosti však mají při hledání zaměstnání stejné problémy jako ostatní gruzínští občané. V zemi neexistuje podpora v nezaměstnanosti. V zemi funguje státní systém pomoci rodinám s příjmem pod hranicí chudoby, je zde i program pro zlepšení demografické situace.

18. Z první tiskové zprávy plyne, že 1. dubna 2025 gruzínský parlament schválil zákon zakazující přímé i nepřímé financování televizních a rozhlasových stanic ze zahraničí. Tento zákon se vztahuje na sociální, nikoliv na komerční reklamu. Přijat byl i zákon o zahraničních agentech, který má postihnout nevládní organizace a nezávislá média financovaná ze zahraničí. V zemi 125 dní nepřetržitě protestovali lidé proti politice vládní strany Gruzínský sen a jejímu rozhodnutí pozastavit jednání o vstupu do EU. Lidé požadovali i vypsání nových voleb. EU kvůli zákonu o zahraničním vlivu pozastavila Gruzii přístupový proces. Evropský parlament po posledních parlamentních volbách přijal usnesení, ve kterém uvedl, že tyto volby nebyly svobodné a spravedlivé.

19. Druhá tisková zpráva říká, že na počátku roku 2025 v Gruzii demonstrovaly tisíce lidí proti listopadovému rozhodnutí vlády pozastavit proces přistoupení k EU. K protestům docházelo od října 2024, kdy došlo ke zpochybnění výsledků parlamentních voleb ze strany opozičních stran i prezidentky. Tyto protivládní demonstrace doprovázelo násilí a policie nasadila i slzný plyn a vodní děla k rozehnání demonstrantů. Někteří demonstranti házeli po policistech petardy a kameny. Stovky lidí byly od listopadu zadrženy. Mnozí účastníci demonstrací uvedli, že se stali oběťmi násilí i mučení ze strany pořádkových sil i pouličních skupin stoupenců vlády.

20. Dne 30. 4. 2025 se žalobce mohl seznámit s podklady rozhodnutí. Uvedl, že se s obsahem podkladů pro vydání rozhodnutí seznámit nechce, nechce rovněž navrhnout jejich doplnění ani uvést nové skutečnosti.

21. Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí ze dne 19. 5. 2025.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

22. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), přičemž vycházel ze skutkového stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany a § 32 odst. 9 zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026.

23. Dne 13. 7. 2026 se v této věci konalo jednání. Jelikož ustanovený tlumočník nebyl ke dni jednání zapsán v seznamu tlumočníků, byl stručně poučen o významu tlumočnického úkonu a možných trestněprávních následcích křivého tlumočení, dále na jednání složil tlumočnický slib. Účastníci v průběhu jednání převážně odkazovali na svá předchozí písemná podání, příp. na zjištění obsažená ve správním spisu a na napadené rozhodnutí. Žalovaný jen sdělil, že se žalobce v případě nutnosti může obrátit na gruzínské orgány. Žalobce zmínil, že v pohovoru uváděl obavy z vydírání policií a X. Žalobce nechal rozhodnutí na úvaze soudu, žalovaný navrhl žalobu zamítnout.

24. Podle ust. § 2 odst. 4 zákona o azylu ve znění účinném do 11. 6. 2026 se pronásledováním rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.

25. Podle ust. § 12 zákona o azylu ve znění účinném do 11. 6. 2026 azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

26. Podle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu ve znění účinném do dne 11. 6. 2026 doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

27. Podle ust. § 23c zákona o azylu ve znění účinném do dne 11. 6. 2026 podkladem pro vydání rozhodnutí mohou být zejména a) žádost o udělení mezinárodní ochrany a údaje k jejímu doplnění, b) protokol o pohovoru, c) přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství o státu jejího posledního trvalého bydliště.

28. Podle ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

29. Žádost o mezinárodní ochranu i napadené rozhodnutí byly vydány přede dnem 12. 6. 2026. Soud věc posoudil podle právní úpravy účinné do dne 11. 6. 2026 s ohledem na čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, čl. 79 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU a rovněž přechodná ustanovení zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

30. Žalobce vznesl proti rozhodnutí tři nanejvýš obecné žalobní námitky. Za prvé, namítl nedostatečné zjištění skutkového stavu věci žalovaným, neboť ten vyšel z podkladů, které nejsou aktuální. Za druhé, žalovaný nedostatečně odůvodnil své závěry, rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Za třetí, žalovaný nesprávně vyložil zákon o azylu.

31. Stran první námitky soud zastává názor, že v průběhu řízení byl shromážděn potřebný spisový materiál. Zákon o azylu v § 23c uvádí demonstrativní výčet podkladů, jichž lze pro rozhodnutí o mezinárodní ochraně použít. Žalovaný opřel závěry napadeného rozhodnutí o žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany, protokol zachycující pohovor s žalobcem, a také o výše zmiňované zprávy, které obsahují informace o státu původu žalobce, tedy Gruzii. Judikatura Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“), například rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j.: 5 Azs 55/2008-71, k problematice podkladů dodává, že informace o zemi původu, které si správní orgán obstará za účelem zjištění reálií v zemi původu při hodnocení důvodnosti obav z pronásledování, musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné. Podklady shromážděné žalovaným splňují veškeré požadavky na ně kladené příslušnou zákonnou úpravou i judikaturou. Podklady jsou vyjmenovány v tomto rozsudku výše. Ze shrnutí je patrné, že s výjimkou informace OAMP o situaci navrátilců do Gruzie byly všechny podklady zpracovány v době, kdy již probíhaly protesty, a situace v Gruzii tak mohla být vyhodnocena s ohledem jak na ně, tak i na vliv nové vlády. Stran aktuálnosti informace OAMP o situaci navrátilců do Gruzie soud konstatuje, že vzhledem k charakteru informací v ní obsažených ji taktéž považuje za aktuální. Neaktuálnost podkladů soud neshledal ani u tiskových zpráv ČTK, které popisují další vývoj situace v zemi. Nad rámec výše uvedeného soud podotýká, že žalobce měl možnost se s podklady pro vydání rozhodnutí seznámit a vyjádřit se k nim, této své možnosti využil, avšak nic proti nim nenamítal, žádné konkrétní tvrzení nevznesl ani na jednání soudu. Tato námitka tedy není důvodná, žalovaný rozhodl na základě aktuálních informací o zemi žalobcova původu.

32. Soud se neztotožnil se závěrem žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Podle ustálené judikatury je třeba za nepřezkoumatelné považovat takové rozhodnutí, z něhož vůbec není možné seznat, jakým způsobem správní orgán rozhodl, nebo které vykazuje takové rozpory mezi výrokem a odůvodněním, že není možné zjistit, jakými úvahami byl správní orgán veden. Nepřezkoumatelným je také rozhodnutí, z něhož není možné zjistit, jak se správní orgán vypořádal s námitkami účastníka řízení či z jakých důvodů je považoval za liché, mylné či vyvrácené, nebo takové rozhodnutí, které se opírá o v řízení nezjišťované nebo neprokázané skutečnosti. Těmito vadami napadené rozhodnutí netrpí. Soud se tak ztotožňuje s žalovaným, který tvrdí, že své závěry podložil přezkoumatelnými úvahami vycházejícími ze všech podstatných individuálních okolností daného případu. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval všemi důvody pro udělení mezinárodní ochrany. K možnosti udělit žalobci azyl podle § 12 písm. a) zákona o azylu žalovaný uvedl, co se podle § 2 odst. 4 zákona o azylu rozumí pronásledováním. Následně vyjádřil závěr, že žalobce nikdy v minulosti ve své domovské zemi takové ústrky nepocítil, nesetkal se se špatným zacházením se svojí osobou ze strany bezpečnostních složek státu. Jediný incident s příslušníkem policie, který měl k němu X. přistoupit a výhružně jim doporučit, aby se dalších demonstrací neúčastnili, žalovaný nepovažuje za zatčení ani jinou formu pronásledování žalobce, neboť nenaplňuje kritéria stanovená § 2 odst. 4 zákona o azylu. Stran udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu soud podotýká, že žalobce uvedl, že se obává pronásledování z důvodu účasti na protivládních demonstracích. Žalovaný v rámci posouzení důvodů pro udělení azylu dle § 12 písm. b) konstatoval, že se žalobce sice účastnil protivládních protestů, které se státní složky snažily potlačit i silou, ale výslovně uvedl, že jemu konkrétně ublíženo nebylo. Byl však verbálně napaden X. Nejedná se tedy o příslušníky státních bezpečnostních složek nebo jiných gruzínských orgánů. Tento incident však žalobce nijak neřešil a s žádostí o pomoc se neobrátil na žádný bezpečnostní orgán. Žalovaný v této souvislosti odkázal na shromážděné podklady a konstatoval, že žalobce má možnost obrátit se na Úřad veřejného ochránce práv či jiné gruzínské státní orgány, pokud by měl pocit, že je jeho bezpečnost ohrožena. Žalovanému nebyly známy žádné informace, které by nasvědčovaly tomu, že se na tyto gruzínské instituce nemůže obrátit, či že mu jejich pomoc bude odepřena. Dále podotýká, že pouhá nedůvěra ve státní instituce postavená na tvrzení, že jej nejsou schopny ochránit, není azylově relevantním důvodem, a to zvlášť v případě, že žalobce neučinil žádné kroky k využití všech prostředků, které jsou v jeho zemi původu dostupné. Obdobnou argumentaci žalovaný použil i ve vztahu k rozhodování o tom, zda by měla být žalobci udělena alespoň doplňková ochrana podle § 14a odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Odkázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, ze které vyplývá, že pouhá možnost špatného zacházení nemá sama o sobě za následek porušení čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vyjádřil se i k pravděpodobnosti pronásledování a vzniku újmy žalobci v případě návratu. K písm. a) předmětného ustanovení žalovaný uvedl, že trest smrti se v Gruzii nepřipouští, důvodná obava ze skutečného nebezpečí v podobě vykonání trestu smrti tedy u žalobce nemůže nastat. Totéž platí i o písm. c), neboť Gruzie není účastna žádného mezinárodního konfliktu a vnitřní konflikt v ní rovněž neprobíhá.

33. Soud se s takovou argumentací žalovaného ztotožňuje. Ze shromážděných podkladů vyplývá, že rozhánění demonstrací bezpečnostními složkami bylo násilné, žalovaný však správně upozornil, že žalobce ani X. násilí ze strany bezpečnostních složek nečelili. Incident s policistou, který jim výhrůžným tónem měl naznačit, ať se už protestních akcí neúčastní, nelze považovat za jednání, které by svou intenzitou mohlo naplnit definici pronásledování podle zákona o azylu. Soud zdůrazňuje, že si je vědom, že ze shromážděných podkladů plyne, že někteří účastníci demonstrací čelili v zemi původu mučení nebo jinému špatnému zacházení. K tomu ale uvádí, že pouhá možnost, že státní orgány v některých případech popsaným způsobem jednají, nemůže sama o sobě vést k závěru, že takto bude zacházeno i s osobou žalobce. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2019, č. j.: 5 Azs 207/2017-36: „V rámci přezkumu důvodů pro udělení mezinárodní ochrany je tedy zkoumána možnost budoucího pronásledování, přičemž je využíván standard přiměřené pravděpodobnosti, což znamená, že tato možnost musí být reálná, nikoliv pouze hypotetická, rozhodně však nemusí dosahovat či přesahovat 50 % (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006-82, a ze dne 13. 8. 2010, č. j. 4 Azs 11/2010- 112).“ Soud dále upozorňuje na skutečnost, že ze shromážděných podkladů také plyne, že se demonstrací zúčastnily tisíce Gruzínců, zadrženy ale byly řádově stovky z nich. Někteří ze zadržených pak uvedli, že byli oběťmi násilí nebo mučení. Státní orgány tedy systematicky nepronásledují všechny účastníky demonstrací. Z těchto skutečností tak plyne, že zacházení intenzity pronásledování ze strany bezpečnostních složek s dostatečnou pravděpodobností žalobci v zemi původu nehrozí. Zastrašování žalobce X., ke kterému došlo jen jednou, také nelze považovat za jednání svou intenzitou naplňující definici pronásledování podle zákona o azylu. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j.: 7 Azs 43/2008-47, podle něhož „tvrzené obavy z vyhrožování ze strany soukromých osob a případně i z jejich násilného jednání, třeba i odůvodněné, by se mohly stát důvodem pro udělení azylu pouze tehdy, pokud by státní orgány země původu takové ohrožení podporovaly, tolerovaly, organizovaly, záměrně trpěly, nezajistily účinnou ochranu apod. Případná nižší efektivita takové ochrany v konkrétních podmínkách té které země však ještě nečiní z takového ohrožení ‚pronásledování‘, a tedy ani azylový důvod.“ Z výpovědi žalobce vyplynulo, že se na státní orgány s žádostí o pomoc vůbec neobrátil. Ze shromážděných podkladů nelze činit závěry, že by státní orgány nebyly schopny zajistit žalobci ochranu před takovým jednáním. Žalobce se také může obrátit na Úřad veřejného ochránce práv, který nepatří pod žádnou ze složek vlády. Námitka tedy také není důvodná, žalovaný své rozhodnutí řádně odůvodnil. Součástí odůvodnění je i vypořádání se se všemi důkazy i argumentačními tvrzeními žalobce. Doplnit lze, že žalobce byl pouhým řadovým účastníkem demonstrací, stejně jako tisíce dalších spoluobčanů, který se jinak politicky neangažoval, na demonstracích nebyl zadržen a nečelil následkům účasti na nich, po upozornění policií a incidentu X. už se X. stáhl a na další demonstrace nechodil, žádné potíže už poté neměl; v průběhu řízení ani na jednání nesdělil, že by se chtlěl účastnit demonstrací i v budoucnu, po návratu do vlasti. Z žalobcova azylového příběhu tudíž nevyplývá, že by pociťoval důvodné obavy z budoucího pronásledování či že by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy.

34. Stran nesprávného výkladu zákona o azylu žalovaným soud uvádí, že neshledal v postupu žalovaného během správního řízení ani v odůvodnění napadeného rozhodnutí žádné nedostatky týkající se chybné interpretace zákonných ustanovení. Námitku žalobce tak nepovažuje za důvodnou.

35. Soud uzavírá, že žalobce ke svým žalobním námitkám neposkytl žádné nosné argumenty a žádným způsobem neuvedl, v čem měly jím tvrzené vady napadeného rozhodnutí spočívat. Žalobcovy námitky byly nanejvýš obecné a týkaly se převážně procesních otázek; žalobní námitky nebyly způsobilé zpochybnit zákonnost napadeného rozhodnutí. Soud se tak ztotožňuje se závěry žalovaného, který napadeným rozhodnutím mezinárodní ochranu žalobci neudělil.

36. Soud tak ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobních námitek. Zároveň v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž by bylo nutno přihlížet z úřední povinnosti. Podanou žalobu proto soud zamítl podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou.

37. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 13. července 2026 JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.