21 Az 18/2024

Rubrum

č. j.: 21 Az 18/2024 – 21 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobkyně: X., narozená dne X. zastoupená advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2024, č. j.: OAM-619/ZA-ZA11-P09- 2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2024, č. j.: OAM-619/ZA-ZA11-P09-2024, jímž byla její žádost o udělení mezinárodní ochrany shledána nepřípustnou podle ust. § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), a kterým bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany zastaveno podle ust. § 25 písm. i) zákona o azylu. Shodu s prvopisem potvrzuje R. T. 2 21 Az 18/2024 II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně v žalobě namítala, že v České republice pobývají X. Žalovaný se odmítl věcně zabývat podanou žádostí s ohledem na duplicitu uplatnění argumentace oproti argumentaci v prvotní žádosti, ačkoli nespecifikoval, jak bylo o prvotně podané žádosti rozhodnuto a jestli jsou splněny podmínky ust. § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Žalobkyně již nemá v domovském státě žádné funkční zázemí a nově sdělila zesílené obavy z možného pronásledování kvůli odmítání komunistického režimu a dlouhodobému pobytu na území České republiky. Podaná žádost měla být věcně projednána, pročež se napadené rozhodnutí jeví nezákonným z důvodu nedostatků odůvodnění. Na základě výše uvedeného žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, když po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a žalobních námitek vyslovil s žalobou nesouhlas. Žalobkyně uváděla stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se navrátit jako v řízení o její první žádosti o mezinárodní ochranu. V zemi původu neměla žalobkyně takové problémy, které by šlo zařadit do azylově relevantních. Hlavním důvodem podání žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany je její snaha o legalizaci dalšího pobytu na území České republiky. Žalovaný shrnul, že žalobkyně neuvedla a žalovaný nezjistil skutečnosti, jež by vyvolaly nutnost meritorního posouzení opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobu navrhl žalovaný zamítnout.

IV. Obsah správního spisu

4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobkyně v poskytnutí údajů k žádosti dne 10. 5. 2024 uvedla, že je kubánské národnosti, X., bez politického přesvědčení, svobodná a bezdětná. Do České republiky přicestovala X. a nemá žádné zdravotní problémy. Ve vlasti neměla žádné potíže se státními orgány, ale nesouhlasila s komunistickým systémem, který porušuje lidská práva, jiné důvody pro žádost o mezinárodní ochranu neuplatňovala.

5. Ve správním spisu jsou obsaženy zprávy o zemi původu, konkrétně Kuba, Informace MZV ČR ze dne 12. 3. 2024, Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí, a Informace OAMP, Kuba, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 4. 9. 2023. Součástí správního spisu je i rozhodnutí o její první žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 21. 6. 2023, č. j.: OAM-464/ZA-ZA11-P09-2023.

6. Dne 11. 6. 2024 se žalobkyně seznámila s podklady pro vydání rozhodnutí, nenavrhla žádné doplnění podkladů pro rozhodnutí ani nesdělila žádné nové skutečnosti či informace, jak bylo zjištěno z protokolu z téhož dne.

7. Následně vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí ze dne 11. 6. 2024.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

8. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ve smyslu ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady Shodu s prvopisem potvrzuje R. T. 3 21 Az 18/2024 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

9. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili souhlas účastníci ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

10. Podle ust. § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.

11. Podle ust. § 11a odst. 1 zákona o azylu podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

12. Podle ust. § 25 písm. i) zákona o azylu řízení se dále zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

13. Nejprve je nutno uvést, že v rámci azylového řízení existují dvě základní povinnosti – břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Jak Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) vyslovil ve svém rozsudku ze dne 7. 12. 2005, č. j.: 4 Azs 151/2005–86: „Zatímco důkazní břemeno může v některých případech nést i správní orgán, povinnost tvrzení leží vždy na žadateli o azyl. Představa, že by správní orgán sám zjišťoval pronásledování či potenciální ohrožení žadatele o azyl v zemi jeho původu, je zcela nereálná. Žadatel sám nejlépe ví, z jakých důvodů svou zemi původu opustil, zda byl pronásledován a z jakých důvodů. V průběhu řízení o udělení azylu musí žadatel uvést veškeré relevantní důvody, na základě kterých poté správní orgán jeho žádost posoudí.“ NSS dovodil, že pokud žadatel neuvedl všechny důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jedná se o skutečnost přičitatelnou pouze k jeho tíži a nelze akceptovat, že by neunesení břemene tvrzení mohl zhojit pomocí podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

14. Institut opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním smyslem a účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl bez vlastní viny uplatnit během předchozího řízení. Zpravidla se přitom bude jednat o takové skutečnosti, k nimž došlo v důsledku plynutí času. Jako takové lze připomenout např. změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele.

15. Důvody podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany spočívající v nespokojenosti s politickými a hospodářskými poměry na Kubě, jakož i v záměru žít X., žalobkyně tvrdila již v prvním řízení o mezinárodní ochraně a žalovaný se jimi řádně zabýval v rozhodnutí o její první žádosti (ze dne 21. 6. 2023, č. j.: OAM-464/ZA-ZA11-P09-2023). Na s. 6 tohoto rozhodnutí potvrzeného rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2023, č. j.: 21 Az 28/2023-19, ve spojení s usnesením NSS ze dne 28. 3. 2024, č. j. 4 Azs 396/2023-21, bylo uvedeno, že žalobkyně jasně popřela jakékoli problémy s kubánskou státní správou i obavy z trestního stíhání či uvěznění. Nehovořila o hrozbě mučení či nelidského a ponižujícího zacházení a trestání ze strany kubánských orgánů, přičemž z vlasti vycestovala bez jakýchkoli problémů přes oficiální hraniční přechod na mezinárodním letišti. Primárním Shodu s prvopisem potvrzuje R. T. 4 21 Az 18/2024 důvodem vycestování žalobkyně do České republiky byla X. Správní orgán konstatoval, že není žádný objektivní důvod domnívat se, že by žalobkyni v případě jejího návratu do vlasti mělo hrozit nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu. Žalobkyně nadto i v nynější věci uvedla, že nebyla členkou opozičního politického sdružení. Ostatně, v nynější druhé žádosti v rámci poskytnutí údajů se žalobkyně definovala coby osoba bez politického přesvědčení; jak městský soud uvedl již v rozsudku o její první žádosti, samotná autoritářská povaha země původu k udělení mezinárodní ochrany nepostačuje (srov. právní větu k rozsudku NSS ze dne 21. 7. 2005, č. j.: 3 Azs 303/2004 - 79). Nejde proto o nové skutečnosti, kvůli nimž by bylo namístě její opakovanou žádost meritorně přezkoumat.

16. Stejně tak se žalovaný již v řízení o první žádosti věnoval obavě žalobkyně z postihu za podání žádosti o mezinárodní ochranu i situací kubánských občanů pobývajících v zahraničí. V řízení o opakované žádosti si k uvedené problematice žalovaný opatřil Informaci Ministerstva zahraničních věcí ze dne 12. 3. 2024, která o žádných aktuálních podstatných změnách nesvědčí, informace hovoří o komplikacích v případě překročení doby pobytu, avšak jde o řešitelné administrativní potíže, které se týkají všech občanů Kuby a z nichž nelze dovodit možné pronásledování či vážnou újmu. Ostatně irelevanci obav kubánských občanů kvůli dlouhodobému pobytu v zahraničí v kontextu změn migračních zákonů po roce 2012 konstatuje ve své již ustálené judikatuře i NSS (srov. usnesení ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Azs 369/2017 – 41, ze dne 6. 6. 2019, č. j. 4 Azs 68/2019 - 54, ze dne 24. 7. 2019, č. j. 4 Azs 112/2019 – 46, ze dne 5. 12. 2018, č. j. 10 Azs 244/2018 – 58, či ze dne 22. 1. 2020, č. j. 6 Azs 197/2019 – 45). Ani tvrzené obavy z podání azylové žádosti nebo z dlouhodobého pobytu v zahraničí tudíž nejsou novou skutečností, jež by mohla potenciálně zakládat důvodné obavy z pronásledování či skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu ustanovení § 12 a § 14a zákona o azylu.

17. Socioekonomické důvody v podobě X. a funkčnosti zázemí ve vlasti nejsou důvody pro udělení mezinárodní ochrany, a to zcela zjevně ani důvodem, který by měl vést k vyhodnocení tzv. humanitárního azylu ve smyslu ust. § 14 zákona o azylu. Ve své druhé (aktuální) žádosti navíc žalobkyně o socioekonomických důvodech vůbec nehovořila (až na zcela nevypovídající tvrzení o životě v prekérních podmínkách) a zmínila je zcela obecně až v žalobě. Žalovaným opatřené zprávy o zemi původu, které lze mít s ohledem na nekonkrétnost tvrzení žalobkyně za dostačující, nehovoří o žádných flagrantních humanitárních změnách na Kubě, jež by jej měly vést k meritornímu posouzení opakované žádosti.

18. Žalovaný se opakovanou žádostí žalobkyně řádně zabýval, zhodnotil všechny tvrzené skutečnosti i svá zjištění učiněná z úřední činnosti a žádost správně označil za nepřípustnou, v důsledku čehož řízení zastavil. Na základě shromážděných podkladů zjistil žalovaný skutečný stav věci a své závěry vyslovil na podkladě správného procesního postupu s respektem k základním zásadám správního řízení i elementárním ustanovením upravujícím jeho průběh. Žalovaný nepochybil, pokud se při zjištění nepřípustnosti žádosti již meritorně nezabýval důvody pro udělení azylu ani doplňkové ochrany (dle ust. § 12 a § 14a zákona o azylu). Uvedený postup je plně v souladu s ust. § 10a odst. 2 zákona o azylu. Způsob vyřízení věci, který žalovaný zvolil, je plně aprobován též ustálenou judikaturou NSS, jenž např. v právní větě k rozsudku rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j.: 3 Azs 6/2011–96, publ. pod č. 2642/2012 Sb. NSS, vyslovil: „Správní orgán je povinen v řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany zkoumat v souladu s § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zda žadatel neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění týkající se důvodů pro udělení azylu nebo Shodu s prvopisem potvrzuje R. T. 5 21 Az 18/2024 důvodů pro udělení doplňkové ochrany, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Přípustnost opakované žádosti je tak třeba posuzovat z pohledu možných nových skutečností a zjištění pro udělení jak azylu, tak udělení doplňkové ochrany. Obsahuje-li opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany takové nové skutečnosti nebo zjištění, je správní orgán povinen hodnotit takovou žádost jako přípustnou a meritorně o ní rozhodnout. V opačném případě řízení o nepřípustné žádosti podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaví.“ Napadené rozhodnutí tudíž plně obstojí i z procesního hlediska. Žalovaný si také obstaral dostatečné podklady pro své rozhodnutí.

19. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému náklady nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 14. ledna 2025 JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje R. T.