21 Az 2/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. zastoupený advokátkou Mgr. Denisou Šmídovou sídlem Dominikánské náměstí 187/5, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2025, č. j.: OAM-1679/ZA-ZA11-BA06- 2024, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2025, č. j.: OAM-1679/ZA-ZA11-BA06-2024, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10 140 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2025, č. j.: OAM-1679/ZA-ZA11-BA06-2024, jímž mu žalovaný neudělil mezinárodní ochranu podle ust. § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“).

II. Obsah žaloby

2. Žalobce v žalobě uvedl, že se obává mobilizace do armády Ruské federace po invazi na Ukrajinu, protože dosud nevykonal základní vojenskou službu, vyjadřoval nesouhlas s politikou X. režimu a posílal finanční prostředky na Ukrajinu.

3. Skutkový stav nebyl zjištěn dostatečně a žalovaný zlehčoval situaci v žalobcově zemi původu. O ruské armádě existuje relativně málo zdrojů, jsou však problémy s doplňováním stavů. Již v roce 2022 byl zrušen věkový limit pro službu v armádě, který byl v minulosti stanoven na 40 let. Ruská armáda provádí mobilizaci např. ve fitness centrech, kde přítomným mužům předává povolávací rozkazy, a snaží se uzavřít profesionální smlouvy pomocí nátlaku na potenciální rekruty. Uvedená praxe probíhá dlouhodobě a byla poprvé zaznamenána v roce 2023. Povolávací rozkazy jsou rovněž předávány osobám, které s invazí nesouhlasí. Závěr žalovaného, že žalobce není v nebezpečí nucené účasti na útočné válce, během níž jsou páchány válečné zločiny, není správný.

4. Žalovaný dále zlehčil žalobcovu aktivitu na sociálních sítích a posílání finančních prostředků na Ukrajinu. V Rusku byly zásadně zpřísněny tresty za tzv. diskreditaci armády a za podporu či financování terorismu. Rusko považuje ukrajinskou vládu za teroristickou, a proto nelze vyloučit perzekuci žalobce v souvislosti s uvedenými skutkovými podstatami trestných činů. K argumentu žalovaného, že se jednalo o příspěvky na soukromém profilu, žalobce uvedl, že dlouhodobě veřejně panuje podezření, že ruský režim má přístup k datům na sociální síti X. a monitoruje její obsah pomocí agentů tajných služeb. Ruské úřady rovněž navrátilce ze zahraničí podrobují kontrole. Žalobce se dále vymezil proti závěru žalovaného, že žádost o mezinárodní ochranu nepodal včas, a proto měla být účelová. Žalobce opustil Rusko poprvé v roce X. a naposledy v roce X., tedy před výraznou změnou v geopolitické situaci.

5. Závěrem žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.

III. Vyjádření žalovaného a žalobcova replika

6. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že trvá na důvodech napadeného rozhodnutí, na něž v podrobnostech odkázal. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu řadu let po skončení platnosti pobytového oprávnění, a proto žalovaný vnímal jeho obavy pouze jako snahu o legalizaci pobytu. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí logicky a srozumitelně vypořádal se zjištěnými skutečnostmi. Žalobcova tvrzení nejsou dostatečná pro závěr o důvodnosti obav z pronásledování či vážné újmy. Napadené rozhodnutí je věcně správné, zákonné a přezkoumatelné. Závěrem proto žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

7. V replice žalobce sdělil, že období, které uplyne mezi vstupem žadatele na území ČR a podáním žádosti o mezinárodní ochranu, může být indikátorem účelovosti žádosti, je nicméně rovněž nutné posoudit, zda mu hrozí azylově relevantní pronásledování. Mnohé osoby se stanou uprchlíky sur place. Informace OAMP ze dne 28. 1. 2025 týkající se základní vojenské služby zkresluje či zcela pomíjí značnou část poznatků o Rusku. Převzetí některých údajů není přesné (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2026, č. j.: 19 Az 28/2025-48). Problematika tzv. odvodních kvót byla zcela vynechána a je řešena pomocí razií v městské dopravě nebo ve fitness centrech. Podle dostupných zdrojů jsou odváděni i muži se zdravotním znevýhodněním, kteří nemohou vykonat základní vojenskou službu. Od počátku invaze jsou perzekuovány osoby, které s ní nesouhlasí, právě pomocí odvodů do armády. Žalobce odkázal na zprávu EUAA a články z webů X. a CNN.com.

IV. Obsah správního spisu

8. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce v rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu dne 18. 12. 2024 uvedl, že je státním příslušníkem Ruské federace, ruské národnosti a dorozumí se X. a rusky. Je pravoslavným křesťanem. K politickému přesvědčení uvedl, že po zahájení války na Ukrajině se zúčastnil X. Z Ruska vycestoval v roce X. na základě X. a následně se do vlasti vrátil sedmkrát či osmkrát. Do roku X. jezdil do Ruska X. Naposledy strávil v domovské zemi X. a v X. téhož roku se vrátil do ČR. Bylo mu uděleno X. Dříve o mezinárodní ochranu nežádal. Je zdravý a nikdy nebyl trestně stíhaný. K důvodům žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že nesouhlasí s ruskou politikou a válkou na Ukrajině. V ČR rovněž změnil orientaci, X. V Rusku jsou osoby jiné orientace považovány za teroristy a mohou být odsouzeny k trestu odnětí svobody.

9. Během pohovoru vedeného dne 18. 12. 2024 žalobce uvedl, že vycestoval do ČR, protože X. Poslední pobytové oprávnění bylo platné do X. a asi od roku X. žije v ČR nelegálně. Nyní požádal o mezinárodní ochranu, protože často zveřejňuje komentáře na sociálních sítích a bojí se, že by se o něm mohly dozvědět tajné služby. Nikdy neměl problémy s vycestováním z vlasti nebo vyřízením cestovních dokladů. V Rusku neměl žádné potíže. X. Je gay, X., následně navazoval jen krátkodobé známosti. Svoji sexuální orientaci se snaží neukazovat, X. X. Koncem roku X. nebo začátkem roku X. se v X. zúčastnil akce X. Žalobce v roce X. a X. poslal peníze kamarádovi na Ukrajinu. Kamarád peníze použil na úplatek, aby nebyl odvedený do armády. Žalobce je aktivní na X., občas přidá komentář. Účet na X. je soukromý a na X. je v různých ruských skupinách, kde se mluví o politice. Na profilu nemá žádné viditelné protirežimní příspěvky. V případě návratu do vlasti se obává, že by mohl být odveden do armády a mohli by jej poslat do války na Ukrajinu. ČR je na seznamu nepřátelských států a žalobce by mohl být považován za zahraničního agenta. Neabsolvoval základní vojenskou službu a mohli by zjistit, X. Předpokládá, že v Rusku není X. Předvolání do armády mu zatím nebylo doručeno, protože X. V roce X. na vojenské správě nahlásil svůj odjezd a X. Na hranicích všechny kontrolují a ČR je nepřátelská země.

10. Ve správním spisu jsou zařazeny následující zprávy o zemi původu: Informace OAMP, Ruská federace, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, Stav: duben 2025 ze dne 15. 4. 2025; Informace OAMP, Ruská federace, Základní vojenská služba, Náhradní civilní služba ze dne 28. 1. 2025; Informace OAMP, Ruská federace, Sexuální menšiny, Zákon proti LGBT komunitě, diskriminace a zločiny z nenávisti, postoj státních orgánů, postavení v armádě a neziskové organizace ze dne 7. 4. 2025; Informace OAMP, Ruská federace, Situace navrátilců do Ruské federace po krátkodobém či dlouhodobém pobytu v zahraničí, Kontrola sociálních sítí, prověrky na hranicích, situace mobilizovaných ze dne 25. 2. 2025.

11. Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí ze dne 8. 12. 2025.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

12. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“)], a s ohledem na mezinárodní závazky, zejm. zásadu non-refoulement, i nad jejich rámec, přičemž vycházel ze skutkového stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany a § 32 odst. 9 zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026.

13. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože postupoval dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.

14. Podle ust. § 12 zákona o azylu, ve znění účinném do dne 11. 6. 2026, azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

15. Podle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu, ve znění účinném do dne 11. 6. 2026, doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

16. Podle ust. § 14a odst. 2 zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

17. Žádost o mezinárodní ochranu i napadené rozhodnutí byly vydány přede dnem 12. 6. 2026. Soud věc posoudil podle právní úpravy účinné do dne 11. 6. 2026 s ohledem na čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, čl. 79 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU a rovněž přechodná ustanovení zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

18. Žalobce v žalobě uvedl, že vyjadřoval nesouhlas s politikou X. režimu a posílal finanční prostředky na Ukrajinu.

19. Podle pohovoru se zúčastnil X. po zahájení invaze na Ukrajinu a dále koncem roku X. nebo začátkem roku X. byl přítomen na akci X. Jednalo se však o tři ojedinělé události, které žalobce neorganizoval, aktivně na nich nevystupoval a neměl po nich jakékoli problémy (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2006, č. j.: 3 Azs 442/2004-61). Neuvedl, že by se od přelomu let X. zúčastnil jakéhokoli dalšího setkání namířeného proti ruskému režimu. Soud proto nepovažuje žalobcovu účast na výše uvedených mítincích za azylově relevantní.

20. Co se týká žalobcových aktivit na sociálních sítích, podle pohovoru má účty na X., na kterých nevystupuje pod svým jménem a občas přidá nějaký komentář. K činnosti na X. výslovně uvedl, že účet je soukromý a nemá na něm žádné viditelné protirežimní příspěvky, aby jeho rodina neměla potíže. Žalobce nedoložil, jakým způsobem by bylo možné s ním spojit zveřejněné komentáře, které píše pod přezdívkou, nespecifikoval jejich obsah a ani neuvedl, že by kvůli nim měl mít on nebo jeho rodina problémy. Není-li možné jej identifikovat jako autora protirežimních příspěvků, nelze ani hovořit o možnosti trestního stíhání kvůli znevažování ruské armády. Žalobce dále uvedl, že veřejnost má mít údajně podezření, že má ruský režim přístup k datům na X., své tvrzení však žádným způsobem nedoložil. Je nutné opět zdůraznit, že žalobce na sociálních sítích nevystupuje pod svým jménem. Soud proto ani žalobcovy aktivity na sociálních sítích nepovažuje za významné z hlediska zákona o azylu.

21. Žalobce dále namítl, že posílal finanční prostředky na Ukrajinu a že byly zpřísněny postihy za trestný čin podpory či financování terorismu. Žalobce popsal svoji činnost v rámci pohovoru. V letech X. poslal ze X. finanční prostředky přítelkyni svého kamaráda z Ukrajiny, který je následně použil jako úplatek, aby nebyl odveden do armády a nemusel bojovat ve válce. Žalobce tedy nezaslal peníze na humanitární pomoc na Ukrajině či jako příspěvek ukrajinské armádě na zbraně. Žalobce rovněž X.; peníze poslal ženě, která nepodléhá vojenské službě na Ukrajině, a žalobce ani netvrdil, že by byla jakkoli spojena s válečným úsilím na Ukrajině; a jeho činnost nebyla namířena proti Rusku. Z uvedených důvodů soud nepovažuje ani žalobcovu peněžní transakci za azylově relevantní.

22. Dále žalobce vyjádřil obavy z mobilizace do armády Ruské federace po invazi na Ukrajinu, protože dosud nevykonal základní vojenskou službu. Podle jeho názoru jsou dostupné zdroje informací nedostatečné.

23. Ke konstatování důvodných obav z pronásledování ve smyslu ust. § 12 písm. b) zákona o azylu je vyžadován důkazní standard přiměřené pravděpodobnosti. Pro závěr o skutečném nebezpečí vážné újmy podle ust. § 14a zákona o azylu je třeba vyhovět důkaznímu standardu „reálného nebezpečí“, který nevyžaduje pravděpodobnost vyšší než 50 %, je však přísnější než test „přiměřené pravděpodobnosti“ užívaný pro hodnocení obav z pronásledování podle ust. § 12 zákona o azylu. Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) k důkaznímu standardu „reálného nebezpečí“ v rozsudku ze dne 26. 3. 2008, č. j.: 2 Azs 71/2006-82, uvedl: „„Reálným nebezpečím“ (srov. rovněž § 14a odst. 1 zákona o azylu, jež užívá ve stejném významu slovní spojení „skutečné nebezpečí“) nutno rozumět, že ve významném procentu případů obdobných situaci stěžovatele dojde k nežádoucímu následku, takže stěžovatel má dobré důvody se domnívat, že takovýto následek může s významnou pravděpodobností postihnout i jeho. V tomto ohledu nutno poukázat především na úvahy o „real risk“ (reálném riziku) nelidského a ponižujícího zacházení vyslovené Evropským soudem pro lidská práva ve věci Vilvarajah a další proti Spojenému království (rozsudek z 30. 10. 1990, žádosti č. 13163/87, 13164/87, 13165/87, 13147/87 a 13148/87), zejm. na jeho bod 103; tento rozsudek ve svých úvahách navazuje na rozsudek téhož soudu ve věci Cruz Varas a další proti Švédsku (rozsudek z 20. 3. 1991, žádost č. 15576/89), zejm. na jeho body 69 a 70. Odkázat lze i na vnitrostátní judikaturu evropských států, která z této i další navazující judikatury Evropského soudu pro lidská práva vychází, např. na rozhodnutí rakouského Správního soudního dvora ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. 99/20/0573, dostupného např. na http://www.asylum-online.at/pages/refoulement_folterverbot.html, jež vyžaduje „reale Gefahr“ (reálné nebezpečí) nelidského a ponižujícího zacházení a říká, že nedostačuje „bloße Möglichkeit“ (pouhá možnost) takového zacházení. Z toho plyne, že ve vztahu ke hrozbě nelidského a ponižujícího zacházení podle čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod musí být splněn vyšší důkazní standard než ve vztahu k odůvodněnému strachu z pronásledování podle § 12 zákona o azylu (a potažmo ve smyslu čl. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků). Jinými slovy, test „reálného nebezpečí“ je vůči stěžovateli přísnější než test „přiměřené pravděpodobnosti“. Ani test „reálného nebezpečí“ ale nedosahuje intenzity trestního standardu „nade vší pochybnost“, ani důkazního standardu užívaného v zemích common law v civilních věcech („vyšší pravděpodobnost že ano, než že ne“ [balance of probabilities]). Rozdíl mezi testem „reálného nebezpečí“ a testem „přiměřené pravděpodobnosti“ spočívá v tom, že důkazní standard „reálného nebezpečí“ se blíží důkaznímu standardu užívanému v zemích common law v civilních věcech daleko více než důkazní standard „přiměřené pravděpodobnosti“.“ 24. Žalobce během pohovoru sdělil, že před odjezdem z Ruska v roce X. nahlásil na vojenskou správu svůj odjezd a X. Podle jeho tvrzení vojenská správa předvolává k základní vojenské službě mladé muže X. Během následujících X. let neobdržel žádný povolávací rozkaz a vojenská správa nekontaktovala jeho a X.

25. Podle Informace OAMP, Ruská federace, Základní vojenská služba, Náhradní civilní služba ze dne 28. 1. 2025 je základní vojenská služba v ruské armádě povinná po dobu 12 měsíců pro osoby ve věku od 18 do 30 let. Tzv. částečná mobilizace se týkala výhradně osob zařazených do tzv. rezerv. Ačkoli mobilizace nebyla formálně ukončena, v roce 2023 a 2024 nebyly zdokumentovány žádné případy nově mobilizovaných.

26. Žalobci je nyní X. let a brzy dosáhne věku X. let. Přečkal tedy bez jakéhokoli problému období, ve kterém mohl být povolán k výkonu základní vojenské služby, a proto nyní již nepřichází v úvahu otázka vyhýbání se jejímu výkonu. S ohledem na kombinaci tří uvedených faktorů, tj. X., žalobcův věk a absence jakéhokoli zájmu vojenské správy o žalobce během posledních X. let, není dána přiměřená pravděpodobnost (tím spíše ani reálné nebezpečí), že by mohl být žalobce předvolán k výkonu základní vojenské služby, která by teoreticky mohla být spojena s účastí ve válce na Ukrajině. Z Informace OAMP vyplývá, že v letech 2023 a 2024 již mobilizace fakticky neprobíhala, ačkoli nebyla formálně zrušena, taktéž se týkala toliko rezervistů.

27. Zprávy o zemi původu je nutné vždy shromažďovat s ohledem na individuální okolnosti případu každého žadatele o mezinárodní ochranu a pro rozhodnutí není nutné znát každý detail situace v domovské zemi; postačí, že je skutkový stav dostatečně zjištěn. Vzhledem k politickému režimu v Ruské federaci není možné získat objem údajů, který by byl srovnatelný s dostupnými informacemi o demokratické zemi, soud však považuje zprávy o zemi původu za zcela dostačující pro žalobcův případ. Žalobce nerozporoval, že maximální věková hranice odvodu k základní vojenské službě je 30 let a že mobilizace již fakticky neprobíhá. Neuvedl a ani nedoložil, že by mělo docházet k excesům týkajícím se uvedené věkové hranice. Skutečnost, že jsou k výkonu základní vojenské služby povoláváni muži odvodového věku se zdravotním znevýhodněním, automaticky neznamená, že by měli být vyhledáváni i muži starší 30 let.

28. Žalobce odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2026, č. j.: 19 Az 28/2025-48, který sice shledal nedostatky v Informaci OAMP týkající se základní vojenské služby, je však nutné zdůraznit, že se jednalo o zcela rozdílný případ. Dotyčnému bylo X. let (srov. bod 50 zmiňovaného rozsudku) a byl mu doručen povolávací rozkaz. Žalobci je X. let, vojenská správa o něj neprojevuje ani minimální zájem a X. Městský soud se při rozhodování ve věci, č. j.: 19 Az 28/2025-48, musel zaměřit na zcela jiné údaje v Informaci OAMP, v nichž následně shledal nedostatky, které však pro nyní projednávanou věc nejsou rozhodující.

29. Žalobce dále uvedl, že Informace OAMP neobsahuje ani problematiku odvodních kvót. Odvody jsou však opět otázkou základní vojenské služby, která se již žalobce netýká, a mobilizace již několik let fakticky neprobíhá. Ruská federace skutečně vyhledává muže, kteří se vyhýbají základní vojenské službě, a může se jim snažit předat povolávací rozkazy ve veřejné dopravě či fitness centrech (žalobce nicméně netvrdil, že by byl návštěvníkem posiloven). Jak již soud vysvětlil výše, žalobci vzhledem k jeho věku takové riziko nehrozí. Problematika nucení k podpisu smluv s armádou, o němž se hovoří ve zprávách o zemi původu, se týká osob, které vykonávají základní vojenskou službu, proto není potřeba se jí blíže zabývat v žalobcově případě. Soudu rovněž z úřední činnosti není známo, že by byla zrušena maximální věková hranice služby v armádě; nejedná se však o skutečnost relevantní pro projednávanou věc. Soud se k žalobcovým protiruským názorům a aktivitám již dostatečně vyjádřil výše; z ničeho nevyplývá, že by si jich ruský režim mohl být vědom.

30. Co se týká kontroly na hranicích, žalobce může na sebe ruské úřady upozornit kvůli delšímu pobytu v zahraničí, který může vést k detailnější kontrole, včetně kontroly elektronického zařízení. Informace OAMP týkající se situace navrátilců však pro žalobce nabízí několik variant řešení, a to automatické mazání zpráv a historie v aplikacích a užití techniky s nezávadnou historií. Nejbezpečnějším způsobem je překročení hranice EU s Běloruskem, kde prakticky neprobíhají pohraniční kontroly pro ruské občany. Při dodržení uvedených doporučení by žalobce neměl mít při vstupu do Ruské federace problémy.

31. Žalobce přicestoval do ČR v roce X., kdy byla skutečně geopolitická situace odlišná. Vyřídil si X. Podle výpisu z evidence cizinců X. Ruská invaze na Ukrajinu začala dne 24. 2. 2022. Žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne X. Žalobce tedy začal řešit svoji pobytovou situaci po X. letech od skončení platnosti posledního povolení k pobytu a požádal o mezinárodní ochranu po necelých X. letech od začátku vojenského konfliktu, a proto se nezdá, že by žalobce obě situace vnímal akutně. Dlouhý časový úsek od zahájení války do podání žádosti o mezinárodní ochranu nevysvětlil. V jeho jednání lze proto skutečně shledat znaky účelovosti; jeho obavy však bylo navzdory výše uvedenému třeba posoudit stejně jako u každého žadatele o mezinárodní ochranu.

32. Žalobce v žalobě nenamítl, že je osobou menšinové sexuální orientace, ačkoli o ní během správního řízení hovořil. Podle ustálené judikatury soud musí nad rámec žalobních bodů přihlédnout k zásadě non-refoulement (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 8. 3. 2011, č. j.: 7 Azs 79/2009-84, č. 2288/2011 Sb. NSS, body 22–23, rozsudek NSS ze dne 3. 10. 2018, č. j.: 6 Azs 300/2018-23, bod 20, či usnesení téhož soudu ze dne 18. 3. 2026, č. j.: 6 Azs 1/2026-36). Cizinec nemůže být navrácen do státu, v němž by mu hrozilo reálné nebezpečí špatného zacházení, a to i ze strany nestátních původců, pokud by státní orgány země původu nebyly ochotny či schopny zajistit ochranu (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2023, č. j.: 5 Azs 96/2021-39, č. 4456/2023 Sb. NSS). Poznatky zpravidla vyplývají z vyjádření žadatele v žádosti nebo při pohovoru a ze skutečností zjištěných o zemi původu v řízení, případně z jiných řízení či známých obecně (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 8. 3. 2011, č. j.: 7 Azs 79/2009-84). Dále rovněž nesmí přicházet v úvahu žádné další řízení, v němž by ochrana mohla být poskytnuta. Soud se domnívá, že po žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby na území ČR dále porušoval právní předpisy a pobýval nelegálně, než by bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění, ve kterém by byla posuzována možnost vycestování, a proto je nutné k zásadě non-refoulement přihlédnout již v probíhajícím řízení ve věci mezinárodní ochrany, a to především v kontextu nové právní úpravy účinné od 12. 6. 2026, kdy má být proveden přezkum i nad rámec žalobních bodů (§ 33b odst. 2 zákona o azylu, ve znění účinném od 12. 6. 2026). Přestože je nynější věc s ohledem na přechodná ustanovení posuzována dle právní úpravy účinné do dne 11. 6. 2026, nelze pominout, že k dnešnímu dni se již právní úprava změnila ve prospěch žalobce a nelze-li ji aplikovat přímo, je plně namístě ji využít alespoň jako určitý interpretační rámec.

33. Žalobce v rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že v ČR změnil sexuální orientaci. Před X. Podle jeho tvrzení jsou v Rusku lidé s jinou orientací považováni za teroristy a mohou být uvězněni. Během pohovoru doplnil, že je gay a že před X. Následně navazoval jen krátkodobé známosti s muži, které potkal v klubech. Snaží se veřejně neprojevovat svoji orientaci, X. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že považuje žalobcovo tvrzení za zcela nevěrohodné a účelové, protože žalobce tvrdil, že si svoji sexuální orientaci uvědomil až ve věku X. let, což má být s ohledem na odborné poznatky vyloučené, protože osoby si své sexuální orientace mají být vědomy nejpozději v pubertě. Podle žalovaného žalobce rovněž kromě X. měl mít pouze náhodné známosti, o jeho sexuální orientaci neví X. a žalobce ji ani nezveřejňuje na sociálních sítích, a proto má být vyloučeno, aby se o ní dozvěděly ruské orgány. Žalobce navzdory příslibu nedoložil fotografie z X. a měl popřít jakýkoli jiný vztah kromě X.

34. Součástí správního spisu je Informace OAMP, Ruská federace, Sexuální menšiny, Zákon proti LGBT komunitě, diskriminace a zločiny z nenávisti, postoj státních orgánů, postavení v armádě a neziskové organizace ze dne 7. 4. 2025. Ve zprávě se uvádí, že v zemi pokračoval trend ochrany „tradičních hodnot“ a diskriminace LGBT+ komunity se v zemi zvýraznila. V mediálním prostoru proti LGBT+ komunitě vystupovali přední představitelé ruských úřadů, např. federální poslanci. Podle MZV USA se objevily zprávy, že se státní aktéři dopustili násilí vůči LGBT+ jedincům i aktivistům. Zároveň se vyskytly případy, kdy se nestátní aktéři dopustili násilí vůči LGBT+ osobám a policie na daný incident nereagovala adekvátně. V kontextu důrazu na tzv. „tradiční hodnoty“ a vnímání LGBT+ tématiky jako „západní“, včetně intenzivnější homofobie, byla podle neziskových organizací tolerována beztrestnost agresora. V současné době jsou aplikována dvě legislativní opatření proti LGBT+ komunitě, a to zákon proti „gay propagandě“ a rozhodnutí Nejvyššího soudu Ruské federace o zákazu tzv. mezinárodního LGBT+ hnutí jako extrémistického. V roce 2024 ruské úřady podle exilového média X. postihovaly za „gay propagandu“ zejména obsah na internetu, dále taktéž na základě „zajištění“ během prohlídek/zátahů na akcích spojených s LGBT+ komunitou (kluby, kulturní akce apod.) a v některých případech na základě udání. Lidskoprávní organizace X. zdokumentovala v období 2010-2023 celkem 1053 zločinů proti LGBT+ osobám (včetně zločinů s obětí z LGBT+ komunity s jiným než nenávistným motivem) s 405 mrtvými. V posledním monitorovaném roce 2023 bylo zaznamenáno 97 případů a 20 mrtvých. Ruská nezisková organizace X. uvedla, že mezi LGBT+ komunitou přetrvávala nedůvěra vůči policii spolu se strachem a neochotou se na ni obracet. Podle průzkumu se na ni obrátilo pouze přibližně 14 % dotázaných (ze 70 respondentů) při zkušenosti s trans nebo homofobními trestnými činy a přibližně jedna třetina případů byla zamítnuta. Podle průzkumů se situace nejhůře jevila v oblastech Severního Kavkazu a oblasti Dálného východu, kde se lidé nejčastěji setkali s násilím nebo výhrůžkami. Ač obecně výrazně vzrostl počet případů násilí, velký růst zaznamenaly primárně případy vyhrožování. V roce 2024 a na počátku roku 2025 se objevilo několik případů medializovaných útoků vůči LGBT+ komunitě. Podle zpráv ruské úřady ne vždy adekvátně reagovaly a oběti z řad LGBT+ komunity se obecně bály z různých důvodů obracet na policii, např. kvůli prozrazení jejich identity širšímu okolí. Statistiky o incidentech jsou proto považovány za podhodnocené. Obecně se situace liší podle místa, ale veřejné projevy náklonnosti mohou přilákat negativní odezvu a ruská LGBT+ komunita si je toho vědoma. Postoje ruské veřejnosti k LGBT+ komunitě se v kontextu postupu úřadů oproti předchozím letům mírně zhoršily. Obecně čelí LGBT+ osoby sociální stigmatizaci a diskriminaci v různých oblastech, např. ve zdravotnictví, školství nebo zaměstnání.

35. Žalobcova tvrzení o jeho sexuální orientaci byla srozumitelná a adekvátní položeným otázkám při pohovoru. Žalovaný nedoložil žádný podklad, z něhož by bylo možné dovodit jejich nevěrohodnost. Závěr o nevěrohodnosti je možné učinit až po vyhodnocení podle obecně uznávaných indikátorů hodnověrnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2021, č. j.: 5 Azs 19/2020-45), což žalovaný nedodržel. Jeho úvahy jsou stereotypní a v rozporu s aktuální judikaturou. Žalovaný do spisu nezařadil žádnou vědeckou práci, která by stanovila, že si osoby svoji menšinovou sexuální orientaci musí uvědomit v pubertě (zejména ve společnosti, která vyznává tzv. „tradiční hodnoty“). Soudu rovněž není jasné, z jakého důvodu se žalovaný v obdobných případech tolik zaměřuje na počet vztahů či krátkodobých známostí u žadatelů menšinové sexuální orientace a vyvozuje z něj závěry. U každé osoby, ať už je její sexuální orientace jakákoli, je dáno mnoha faktory, zda žije v dlouhodobých vztazích či upřednostňuje krátkodobé známosti. Takové faktory ani nemusejí záviset na vůli dotyčného člověka, ale například i na prostředí, ve kterém vyrůstal, či na náhodě. Ohledně sdílení sexuální orientace soud již v rozsudku ze dne 14. 5. 2024, č. j.: 21 Az 1/2024-41, uvedl, že „sexuální preference každého jednotlivce jsou součástí jeho intimní sféry a je pouze jeho rozhodnutím, nakolik je bude sdílet se svými blízkými či s veřejností. Nelze obviňovat žalobce z toho, že se po přestěhování do liberálnější země nestal LGBT aktivistou“. Žalovaný si ve své argumentaci rovněž protiřečil, protože uvedl, že je žalobcova výpověď nevěrohodná, ale zároveň se o jeho sexuální orientaci nedozví ruské orgány. Je sice pravda, že žalobce přislíbil dodat fotografie, nicméně není povinností žadatele o azyl, aby pronásledování své osoby prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2005, č. j.: 6 Azs 235/2004-57). Žalobce přitom zmiňoval účast na některých akcích, jíž veřejně projevoval příslušnost k sexuální orientaci (samotný žalovaný hovoří o X.); po žadateli o udělení mezinárodní ochrany však nelze požadovat, aby se vyhnul pronásledování vzdáním se veřejných projevů příslušnosti ke své skupině (srov. přiměřeně druhou právní větu k rozsudku NSS ze dne 29. 5. 2014, č. j.: 5 Azs 2/2013 – 26). Neobstojí tudíž ani paušální tvrzení, že by se o žalobcově sexuální orientaci ruské státní orgány nedozvěděly.

36. Soud již v minulosti na základě judikatury dovodil, že osoby menšinové sexuální orientace v Rusku splňují podmínku příslušnosti k určité sociální skupině (srov. rozsudek NSS ze dne 5. 10. 2006, č. j.: 2 Azs 66/2006-52, č. 1066/2007 Sb. NSS, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 25. 1. 2018, C-473/16, a rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2024, č. j.: 21 Az 1/2024-41, a ze dne 22. 4. 2025, č. j.: 21 Az 1/2025-36).

37. Situace sexuálních menšin v Ruské federaci je dlouhodobě značně problematická. NSS v rozsudku ze dne 24. 10. 2025, č. j.: 5 Azs 332/2024-48, uvedl: „Je pravdou, že dle citovaných informací o zemi původu není samotná homosexualita v Rusku nelegální, to platí pouze o její propagaci, resp. propagaci LGBT+ tématiky, přičemž dosavadní postihy porušování tohoto zákazu měly převážně administrativní povahu. Zároveň ovšem z těchto informací vyplývá, že příslušníci LGBT+ jsou ve společnosti různými způsoby diskriminováni, a to i ze strany státních subjektů, přičemž na základě dosud shromážděných informací nelze vyloučit, že by taková diskriminace, ať již samostatně nebo společně s dalšími příkořími mohla dosáhnout intenzity pronásledování, vždyť dle čl. 9 odst. 2 písm. b) kvalifikační směrnice mohou být za pronásledování považována také „právní, správní, policejní nebo soudní opatření, která jsou sama o sobě diskriminační nebo jsou prováděna diskriminačním způsobem“. Především však osoby s minoritní sexuální orientací čelí nejen verbálním útokům, podporovaným „mediální masáží“ státem kontrolovaných médií, ale též fyzickému násilí ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. a) kvalifikační směrnice ze strany primárně nestátních subjektů, proti němuž státní orgány nejenže neposkytují dostatečnou ochranu, ale dokonce se samy na něm v některých případech podílejí. […] Závěr žalovaného, že v případech násilí a zmíněné vraždy vůči osobám s menšinovou sexuální orientací ruské úřady konaly, tedy byly schopny a ochotny poskytnout vůči tomuto násilí adekvátní ochranu v podobě účinného vyšetřování a postihování těchto činů, je v rozporu s obsahem spisu. Z této zprávy naopak plyne, že tyto případy byly řešeny různě, což budí pochybnosti o tom, že by v těchto věcech skutečně státní orgány adekvátně postupovaly, navíc, jak již bylo konstatováno, podle uvedené zprávy se na těchto útocích státní původci pronásledování dokonce podíleli.“ 38. Soud z výše uvedených důvodů s ohledem na zásadu non-refoulement zrušil napadené rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

39. Žalobce navrhl k provedení několik důkazních prostředků, a to různé články a zprávu The Russian Federation: Country Focus z prosince 2025 od EUAA. Válka na Ukrajině je dynamicky se vyvíjející konflikt, a proto se v některých případech jedná o zastaralé zprávy, které byly zveřejněny před vydáním Informace OAMP o základní vojenské službě (konkrétně se jedná o články „Slzavé scény a protesty, v Rusku probíhá mobilizace“ ze dne 23. 9. 2022 z webu CNN.com, „Spěšně přijatý zákon, skrytá mobilizace a uzavření hranic. Padlé Rusy nahradí muži, kteří nemohou utéct“ ze dne 12. 4. 2023 z webu Deník N a „Kreml sází na „tajnou mobilizaci“. Muže do armády dostává nátlakem“ ze dne 22. 5. 2024 z webu Seznam Zprávy). K odvodům probíhajícím ve fitness centrech se soud již vyjádřil výše (žalobce odkázal na článek „Zátahy v posilovnách. Rusko si pro nové vojáky dojde až k běžícímu pásu“ ze dne 19. 4. 2025 ze serveru Seznam Zprávy), stejně jako k žalobcově způsobu vyjadřování politických názorů (žalobce předložil článek X.). Zpráva EUAA je značně obsáhlá a žalobce neupozornil na žádné konkrétní pasáže, které by měly potvrdit jeho tvrzení. Soud proto s ohledem na nutnost zrušení napadeného rozhodnutí bez jednání nepřistoupil k nařízení jednání, při kterém by byly navržené důkazní prostředky provedeny. Žalobce je může předložit žalovanému, který bude pokračovat ve správním řízení.

40. Žalovaný v dalším řízení znovu posoudí, zda žalobci hrozí pronásledování či nebezpečí vážné újmy z důvodu menšinové sexuální orientace. Podle ust. § 78 odst. 5 s.ř.s. je správní orgán vysloveným právním názorem Městského soudu v Praze vázán.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.; žalobce byl ve věci samé úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady vynaložené žalobcem v daném řízení představují náklady právního zastoupení spočívající v odměně za 2 úkony právní služby (§ 7, § 9 odst. 5, § 11 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. – tj. převzetí zastoupení a písemné podání k soudu - žaloby) v částce 4 620 Kč za jeden úkon, celkem 9 240 Kč a v náhradě hotových výdajů v částce 450 Kč za jeden úkon, celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky). Zástupkyně žalobce není plátkyní DPH. Celková výše nákladů řízení tedy činí 10 140 Kč. Soud nehodnotil jako účelný úkon právní služby podanou repliku, jelikož ta neobsahuje žádné nové relevantní skutečnosti, které nebylo možné uplatnit už v žalobě; vyjádření žalovaného, na které replika reagovala, v podstatě jen zopakovalo některé teze napadeného rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 7. července 2026 JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.