21 Co 124/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Andrey Lomozové a Mgr. Lucie Markové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce, advokátem, sídlem adresa zástupce zainteresované společnosti proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované, sídlem Adresa žalované o zaplacení 29 040,61 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. února 2026, č. j. 9 C 272/2025-33,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 13 494 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno Zástupce, advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 040,61 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od datum do zaplacení (výrok I) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 144,50 Kč (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky z titulu neuhrazené ceny za jí provedené a fakturované služby spojené se smluveným odvozem a likvidací odpadu.

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, neboť jí nebyla doručena ani předmětná faktura, ani podklady k množství uloženého a odvezeného odpadu, tím spíše ne protokol o likvidaci odpadu, a proto nemohla provést kontrolu prací vykonaných žalobkyní. Žalovaná rovněž namítla, že žalobkyně vyúčtovala žalované neprovedené služby a ty služby, které provedla, byly provedeny nekvalitně. Později namítla, že v případě předmětné objednávky služeb žalobkyně šlo o tzv. subdodávku, přičemž subdodavatel měl pracovat pro žalovanou.

4. Soud prvního stupně vzal na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně na základě objednávky žalované přistavila dne datum na adresu adresa celkem 2 kontejnery a tyto dne datum a datum vyzvedla s celkem 8,37 tunami směsného, stavebního a demoličního odpadu, které odvezla na skládku. Za tuto činnost žalobkyně dne datum vystavila žalované fakturu č. hodnota se splatností do datum, znějící na částku 29 040,61 Kč, skládající se z ceny za přistavení kontejneru ve výši 339 Kč/MJ (zřejmě „měrná jednotka“ – poznámka odvolacího soudu) – tj. 678 Kč, dále z ceny odvozu odpadu ve výši 2 250 Kč/MJ – tj. 18 832,50 Kč, a dále z ceny za dopravu ve výši 4 490 Kč, to vše navýšeno o DPH. E-mailem ze dne datum a dopisem ze dne datum žalobkyně žalovanou urgovala k zaplacení fakturované částky, žalovaná však ničeho nezaplatila. Soud prvního stupně pak nehodnotil listiny doložené žalovanou, a sice doklady o provedení práce kontejnerovou dopravou s daty přistavení datum a datum, neboť tyto se nijak netýkaly předmětu tohoto řízení.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 1723 odst. 1, § 1724 a § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a nárok žalobkyně shledal důvodným. Mezi účastnicemi byla prokazatelně uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně coby poskytovatel zavázala k přistavení kontejnerů a k jejich odvozu spolu s odpadem žalované coby objednatelky dle jí učiněné objednávky. Splnění závazku žalobkyní měl soud prvního stupně za prokázané listinnou objednávkou, fakturou a vážním lístkem ze sběrného dvora. Tyto listinné důkazní prostředky soud prvního stupně označil za standardní provozní doklady v odpadovém hospodářství, mající vysokou vypovídající hodnotu o rozsahu skutečně vykonaných prací ze strany žalobkyně, čímž měl za vyvrácenou i námitku žalované o nedostatečných či nekvalitně provedených pracích ze strany žalobkyně. Vážním lístkem vzal soud prvního stupně za prokázaný rovněž vznik nároku žalobkyně na smluvenou cenu za provedené služby. Dále uzavřel, že namítla-li žalovaná v řízení před soudem prvního stupně, že jí faktura ani jiné listiny nebyly doručeny, byla tato její skutková verze v řízení vyvrácena, neboť faktura ze dne datum byla prokazatelně zaslána žalované na její e-mail dne datum a žalovaná si předmětnou e-mailovou zprávu přečetla datum. Za nedůvodnou označil soud prvního stupně rovněž námitku žalované o neodsouhlasení faktury a dalších listin, neboť takového souhlasu nebylo pro vznik nároku na smluvní odměnu zapotřebí. Pakliže žalovaná tvrdila, že nemohla provést kontrolu prací žalobkyně, pak toto právo měla uplatnit včas (žalovaná v řízení netvrdila, že by se o kontrolu pokusila dříve, než bylo řízení zahájeno – pozn. odvolacího soudu). Vzhledem k prodlení žalované pak soud žalobkyni přiznal rovněž příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z.

6. O nákladech řízení mezi účastnicemi soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a jejich plnou náhradu přiznal zcela úspěšné žalobkyni.

7. Proti rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, a to z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.

8. Soudu prvního stupně vytkla, že dospěl ke skutkovému závěru o objednání služeb žalovanou toliko na základě jednostranných důkazů doložených žalobkyní, dále že se v dokazování opřel o vážní lístek a potvrzení o převzetí odpadu, aniž by bylo prokázáno, že se předmětné listiny vztahují ke konkrétní, v této věci projednávané zakázce žalované, a aniž by bylo prokázáno odsouhlasení těchto listin žalovanou. Popřela, že by podpisy na dokladu o provedení prací a na potvrzení o převzetí odpadu náležely jejímu jednateli a nelze mít proto ani za prokázané převzetí plnění či odsouhlasení jeho rozsahu. Zdůraznila, že mezi účastnicemi byla zavedena obchodní praxe spočívající v postupu, kdy byla vždy nejprve složena záloha, poté byl podepsán doklad o provedení práce a následně došlo k vyúčtování; v projednávané věci však nedošlo k zaplacení zálohové platby, doklad žalovaná nepodepsala (viz výše) a plnění nebylo žalovanou odsouhlaseno. V rámci podaného odvolání žalovaná navrhla mimo dosavadních důkazních prostředků rovněž důkaz bankovními výpisy na prokázání dříve zaplacených záloh, výslechem jednatele žalované a znaleckým posudkem k pravosti podpisu jednatele žalované.

9. Žalovaná s ohledem na tyto odvolací námitky navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek soudu prvního stupně buď změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne, nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Žalobkyně navrhla odvolacímu soudu napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. K podanému odvolání uvedla, že objednání a provedení služeb bylo dle ní prokázáno listinnými důkazy, které tvoří logický a vzájemně provázaný celek. Obrana žalované je účelová, neboť u žalobkyně nikdy nereklamovala rozsah plnění, pravost podpisů nebo chybu ve fakturaci. E-mail, jenž žalobkyně žalované zaslala, obsahoval kromě faktury rovněž přehled množství uloženého opadu a protokol o jeho ekologické likvidaci, tedy žalovaná byla i s těmito listinami seznámena. Účastnice si smluvně nesjednaly povinnost vzájemně si odsouhlasovat dokumenty k zakázce, přičemž samotné převzetí zakázky mohou v obecné rovině realizovat i zaměstnanci či jiné pověřené osoby. Vážní lístek a potvrzení o převzetí odpadu představují v praxi běžný doklad o vykonání tohoto typu služeb, a to bez ohledu na podpis jednatele na dané listině. Námitka pravosti podpisu žalované na potvrzení o provedení práce neobstojí s ohledem na skutkový stav prokázaný zbylými důkazními prostředky. Dosavadní praxe mezi účastnicemi pak nebránila odlišnému postupu, jako tomu bylo v projednávané věci; ustálenost dosavadní praxe obchodního styku mezi účastnicemi nadto žalovaná nijak neprokázala.

11. Žalovaná se k odvolacímu jednání nedostavila, a odvolací soud proto jednal v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. Žalovaná byla k odvolacímu jednání řádně a včas předvolána, z jednání se sice omluvila a požádala o jeho odročení z důvodu „naplánované dovolené“, avšak k této okolnosti žalovaná ničeho konkrétního neuvedla a ani nedoložila. Odvolací soud proto měl za splněné veškeré zákonné podmínky pro jednání v nepřítomnosti žalované.

12. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. a učinil správný skutkový závěr, když v odůvodnění rozhodnutí uvedl, které skutečnosti má za prokázané a proč. V jeho odůvodnění jsou skutková zjištění jasná a přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým shrnutím a je i dostatečným podkladem a východiskem pro soudem prvního stupně učiněné správné právní hodnocení věci.

14. Vztaženo ke konkrétním, pro věc podstatným skutkovým okolnostem, v řízení bylo spolehlivě prokázáno, že mezi účastnicemi bylo sjednáno přistavení 2 kontejnerů žalobkyní dne datum v místě na adrese adresa a jejich pozdější odvoz spolu se skládkovým materiálem o hmotnosti 8,37 tun. Uvedené vyplývá z objednávky – dokladu o provedení práce kontejnerová doprava, provedené k důkazu v řízení před soudem prvního stupně. Namítla-li žalovaná v podaném odvolání, že se soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu omezil toliko na tuto listinu a na další listiny doložené pouze žalobkyní, pak odvolací soud uvádí, že podle § 125 o. s. ř. mohou za důkaz sloužit veškeré prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, počítaje v to i listiny dodané toliko jednou ze stran sporu, mají-li vypovídající hodnotu a skutkovém stavu věci a není-li zpochybněna jejich pravost a pravdivost. Namítla-li žalovaná konkrétně k výše uvedené listině, že tuto nepodepsala ona (resp. její jednatel), nýbrž její subdodavatel, pak tuto svou obranu přes poučení, poskytnuté jí soudem prvního stupně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání dne datum, nijak nedoplnila a ve vztahu k této jí tvrzené skutkové okolnosti tak neunesla břemeno tvrzení, tím spíše břemeno důkazu. Přitom žalovaná v řízení sama připouštěla, že služby žalobkyně poptávala v minulosti opakovaně. Odvolací soud tedy nemá pochybnost o objednání předmětných služeb žalobkyně právě a jen žalovanou.

15. V řízení bylo rovněž prokázáno faktické poskytnutí poptaných služeb žalobkyní, a to nejen potvrzením o převzetí odpadu, ale především vážním lístkem č. hodnota, vystavených společností právnická osoba – sběrný dvůr adresa, tedy subjektem odlišným od žalobkyně, v němž jsou ke dni datum uvedeny tzv. „na příjmu“ směsné, stavební a demoliční odpady ve 2 váženích o celkem hodnota tunách. Tedy vážní lístek z data odpovídajícího poslednímu odvozu kontejnerů od žalované dokládá převoz suti ve dvou kontejnerech do sběrného dvora o téže hmotnosti, kterou žalobkyně vykázala v rámci objednávky a kterou rovněž fakturovala v rámci faktury č. hodnota.

16. Kromě rozsahu skutečně odvezeného odpadu a ceny za jeho likvidaci pak z objednávky – dokladu o provedení práce kontejnerová doprava, ve spojení s fakturou č. hodnota, vyplývá rovněž množství a jednotková cena s tím souvisejících služeb poskytnutých žalobkyní, a sice přistavení kontejnerů do adresa za jednotkovou cenu 339 Kč a dále doprava za jednotnou cenu 4 490 Kč. Proti výši ceny jednotlivých položek žalovaná ostatně v řízení ničeho nenamítala.

17. Jsou tedy nedůvodnými ty odvolací námitky žalované, podle kterých soud prvního stupně vystavěl svůj skutkový závěr na listinách nesouvisejících s projednávanou věcí a podle kterých nesprávně přihlédl k listinám, jež nebyly žalovanou odsouhlaseny. V rozsahu prvé z řečených námitek lze totiž zcela přisvědčit žalobkyni, že skutková zjištění soudu prvního stupně z jednotlivých listin na sebe navazují a nezavdávají žádnou pochybnost o průběhu přijetí a odvozu odpadu žalobkyní, včetně jeho následné likvidace. Co do námitky směřující k nutnému odsouhlasení jednotlivých listin žalovanou se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že zákonná úprava závazkových vztahů, vedená zásadou bezformálnosti, tím spíše pak u podnikatelských subjektů, nepředepisuje povinnost k předkládání jednostranně vyhotovených listin k odsouhlasení druhé smluvní straně. Existenci takto žalovanou namítané (např. smluvní) povinnosti žalobkyně pak žalovaná v řízení nijak netvrdila ani nedokládala.

18. Navrhla-li žalovaná v rámci podaného odvolání pořízení znaleckého posudku k pravosti podpisu jejího jednatele na objednávce, učinila tak v rozporu s § 119a odst. 1 o. s. ř. a tento její důkazní návrh je třeba označit za nepřípustnou novotu v odvolacím řízení. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit skutečnost, že se žalovaná nedostavila k poslednímu jednání soudu prvního stupně dne datum, z něhož se omluvila, čímž se sama vzdala dobrodiní poučení podle výše uvedeného zákonného ustanovení.

19. Nepřípustnou novotou ve smyslu § 119a odst. 1 o. s. ř. je pak i obrana žalované směřující k ustálené obchodní praxi účastnic, k níž žalovaná navrhla důkaz výpisy bankovních účtů a výslechem vlastního jednatele, neboť ani tato skutková tvrzení a důkazní návrhy žalovaná v řízení před soudem prvního stupně neuplatnila.

20. Odvolací soud tedy shrnuje, že soud prvního stupně dostatečně a bez důvodných pochybností dospěl ke skutkovému závěru o poskytnutí smluvených služeb žalobkyní směrem k žalované, a to včetně doručení faktury a dalších listin žalované na její e-mailovou adresu (proti tomuto dílčímu závěru soudu prvního stupně žalovaná ničeho nenamítala). Takto zjištěný skutkový stav soud rovněž správně vyhodnotil jako závazkový vztah z nepojmenované smlouvy ve smyslu § 1721, § 1723 odst. 1, § 1724 a § 1746 odst. 2 o. z., pročež žalobkyni vzniklo právo na smluvní cenu poskytnutých služeb.

21. Proto odvolací soud shledal, že soud prvního stupně rozhodl správně, když žalobě v plném rozsahu vyhověl, a proto výrok I rozsudku soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně akcesorického výroku II o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud výrokem III podle § 224 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.

23. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, a náleží jí proto plná náhrada jí vynaložených nákladů. Ty sestávají z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 162 Kč, z náhrady nákladů na právní zastoupení advokátem, a to konkrétně z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 2 300 Kč podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), a dále ze 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Žalobkyni rovněž náleží cestovní náhrada ve výši 3 491,42 Kč, a to v souvislosti s cestou k jednání odvolacího soudu dne datum, kdy náhrada za pohonné hmoty a amortizaci vozidla činí podle § 13 odst. 5 a. t. částku 2 291,42 Kč (258 km na trase ze sídla zástupce žalobkyně do sídla soudu [2x 129 km při nevyužití dálniční sítě – ověřeno z veřejných mapových zdrojů] ujetých vozidlem podezřelý výraz r. z. SPZ s kombinovanou spotřebou 6,7 l/100 km při částce 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla a při ceně paliva (motorové nafty) 44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.) a kdy náhrada za ztrátu času v trvání požadovaných 8 × 30 minut činí podle § 14 a. t. částku 1 200 Kč. Žalobkyni konečně náleží podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada 21 % DPH z výše uvedených částek ve výši 2 140,20 Kč. Celkem činí náklady žalobkyně v odvolacím řízení po zaokrouhlení částku 13 494 Kč (1 162 Kč + 4 600 Kč + 900 Kč +3 491,42 Kč + 1 200 Kč + 2 140,20 Kč), kterou odvolací soud uložil žalované zaplatit ve standardní třídenní lhůtě k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.