21 CO 226/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a Mgr. Lucie Markové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, LL.M., Ph.D. sídlem adresa o určení vlastnictví, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. se potvrzuje a ve výroku III. o nákladech státu se potvrzuje ve znění: Žalobce a vedlejší účastnice jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 9 náklady řízení v plné výši, která bude vyčíslena samostatným usnesením.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částka k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem (ve znění jeho opravného usnesení) soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že jméno příjmení, datum narození a zemřelý datum byl ke dni svého úmrtí vlastníkem bytové jednotky číslo v budově adresa na pozemku parc. číslo vč. souvisejících spoluvlastnických podílů na společných částech, vše zapsáno na list vlastnictví a číslo v k. ú. část obce, obec Praha, a o určení, že tyto nemovitosti spadají do pozůstalostního řízení po zemřelém jméno příjmení (výrok I.), žalobci a vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částka (výrok II.) a rozhodl, že o nákladech státu bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III.).

2. Žalobce se požadovaného určení domáhal s odůvodněním, že žalovaná (jeho polorodá sestra) byla do katastru nemovitostí zapsána jako vlastnice bytové jednotky na základě darovací smlouvy ze dne datum, která však není platným právním jednáním. Měl za to, že bez požadovaného určení by tento majetek nemohl být projednán v dědickém řízení po zůstaviteli. Na podporu žalobce vstoupila do řízení jako vedlejší účastnice jméno příjmení (jeho sestra). Žalovaná namítala, že darovací smlouva je platná, a navrhla zamítnutí žaloby.

3. Soud prvního stupně zjistil, že pan jméno příjmení (otec účastníků) byl dne datum anonymizováno v nemocnice, dne datum byl přeložen k paliativní péči do anonymizováno ulice, kde zemřel dne datum. Dědické řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 9, jehož usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo zastaveno a nepatrný majetek zůstavitele byl vydán žalované jako vypravitelce pohřbu.

4. Dále zjistil, že žalovaná oslovila advokátku JUDr. jméno příjmení, jež připravila darovací smlouvu, kterou pan jméno příjmení jako dárce daroval označenou bytovou jednotku žalované a v jeho prospěch bylo zřízeno věcné břemeno doživotního užívání, smlouvu předložila panu příjmení k podpisu a jeho podpis ověřila dne datum. V její ověřovací knize je ověření zapsáno pod poř. číslo. Podle slyšených svědků byl pan příjmení před svou anonymizováno i v jejím průběhu plně orientovaný a se zachovanou anonymizována dvě slova. Soud prvního stupně nechal zpracovat dva znalecké posudky, které potvrdily, že podpis pod darovací smlouvou je pravděpodobně podpisem zemřelého a že s vysokou pravděpodobností je vyloučen vliv medikace na stav vědomí zemřelého ke dni datum.

5. Po právní stránce soud prvního stupně dovodil, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř., a proto se dále zabýval tím, zda darovací smlouva byla podepsána panem jméno příjmení a zda je platným právním jednáním (§ 581, § 583, § 587 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Měl za to, že v řízení bylo prokázáno, že podpis pod darovací smlouvou je pravděpodobně vlastním podpisem pana jméno příjmení, jakož i to, že pan příjmení byl při vědomí, orientovaný v čase i prostoru, nebyl nijak zmatený, měl možnost si listinu přečíst a posoudit její obsah a že v řízení nevyšlo najevo nic, co by vedlo k závěru, že pan příjmení byl žalovanou uveden v omyl či k podpisu přinucen. Uzavřel proto, že darovací smlouva byla dne datum uzavřena platně, a na jejím základě proto došlo k převodu vlastnického práva k předmětné bytové jednotce na žalovanou, a to s účinky vkladu ke dni datum Pan příjmení příjmení tak nebyl ke dni svého úmrtí jejím vlastníkem, a žaloba tudíž není důvodná. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a rozhodnutí o nákladech státu vyhradil samostatnému usnesení.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, v němž zpochybnil věrohodnost advokátky JUDr. obec anonymizováno, která byla vyslechnuta jako svědkyně, požadoval provedení revizních znaleckých posudků a namítal, že jednání žalované i jmenované advokátky je jednáním v rozporu s dobrými mravy. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil.

7. Žalovaná považovala napadený rozsudek za správný a navrhla jeho potvrzení. 8. ulice účastnice z řízení vystoupila.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Podle konstantní judikatury se žalobce může domáhat určení, že jeho právní předchůdce byl ke dni úmrtí vlastníkem nemovitostí; na základě takového určení lze žádat o projednání nemovitostí v dědickém řízení. Účastníky řízení o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitosti, musejí být známí dědicové, protože výrok rozsudku o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitosti, je závazný jen pro účastníky řízení a nikoliv pro ty dědice, kteří se tohoto řízení nezúčastnili. Pokud účastníky nejsou, nemá jiný dědic na určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř., neboť takové rozhodnutí neodstraní stav nejistoty v právním vztahu a nemůže být spolehlivým základem pro projednání věci v dědickém řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, a v něm citovanou judikaturu).

11. V projednávané věci nebylo mezi účastníky sporu o tom, že pan jméno příjmení měl tři děti, které by tak přicházeli v úvahu jako dědicové (§ 1635 o. z.). Protože se řízení účastnil jen žalobce a žalovaná, tj. dva ze tří dědiců, má odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., a již jen z tohoto důvodu je nutno žalobu zamítnout. Na uvedený závěr nemá vliv ani skutečnost, že třetí ze sourozenců, paní jméno příjmení, se řízení před soudem prvního stupně účastnila jako vedlejší účastnice na straně žalobce, neboť rozsudek je závazný toliko pro hlavní účastníky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka), nadto v odvolacím řízení její vedlejší účastenství zaniklo.

12. Pouze pro úplnost odvolací soud dodává, že ani v případě, že by žalobce měl naléhavý právní zájem na požadovaném určení, nebylo by jeho odvolání úspěšné. Prohlášení advokáta o pravosti podpisu jednající osoby sice není veřejnou listinou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka), soud prvního stupně jej ale hodnotil ve spojení se znaleckým posudkem Mgr. jméno příjmení, který pravost podpisu potvrdil, a v této souvislosti se také vypořádal s námitkou žalobce ohledně absence záznamu o návštěvě JUDr. příjmení v knize návštěv hospicu (srov. odst. 17 napadeného rozsudku). Rovněž znalecký posudek MUDr. jméno příjmení o způsobilosti pana jméno příjmení k posuzovanému právnímu jednání soud prvního stupně nehodnotil izolovaně, ale ve spojení s výpověďmi slyšených svědků. Jestliže za této situace neměl pochybnosti o správnosti vypracovaných znaleckých posudků a neshledal důvod pro vypracování revizních znaleckých posudků, nelze jeho postupu nic vytknout.

13. Napadený rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, je proto ve výroku věcně správný a jako takový jej odvolací soud potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně závislých výroků o nákladech řízení (§ 142 odst. 1, § 148 odst. 1, § 155 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož ve formulaci výroku III. o nákladech státu došlo ke zřejmé nesprávnosti, odvolací soud ji opravil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Výše nákladů odvolacího řízení činí částka a tvoří ji mimosmluvní odměna za zastupování advokátem za dva úkony právní služby po částka – vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů připadající na tyto úkony právní služby ve výši částka (§ 13 odst. 3 téhož předpisu) a náhrada DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z náhrad částka (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.