21 CO 338/2021

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a Mgr. Lucie Markové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že se zamítá žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z této částky od datum do zaplacení, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částka do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z této částky od datum do zaplacení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částka (výrok II.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení za rok 2018, jež žalovanému mělo vzniknout tím, že bez právního důvodu umístil na pozemku žalobce stavbu požárního vodovodu, a užíval tak jeho pozemek v rozsahu 2 463 m2. Žalovaný namítal, že užíval toliko 467,8 m2, a vznesl námitku promlčení.

3. Soud prvního stupně provedl listinné důkazy (zejména informace o pozemku, znalecký posudek Ing. příjmení, hranice záboru vodovodu v obec) a uzavřel, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 2087 v k. ú. obec, že žalovaný na tomto pozemku umístil požární vodovod, který zabírá 2 463 m2. Protože výši obvyklého nájemného stanovenou znaleckým posudkem na 120 spisová značka žalovaný nezpochybnil, soud žalobě s odkazem na § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) v plném rozsahu vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkal, že se vůbec nezabýval vznesenou námitkou promlčení, a nepřihlédl ani k jeho obraně, že stavbou požárního vodovodu zasahuje do pozemku žalobce toliko v rozsahu 467,8 m2. Poukázal přitom na spor vedený u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. spisová značka a u Městského soudu v Praze pak pod sp. zn. spisová značka týkající se bezdůvodného obohacení za období 2010 – 2012, v němž bylo zjištěno, že po faktickém ukončení výstavby požárního vodovodu již žalovaný pozemek v rozsahu 2 463 m2 neužívá. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil nebo jej změnil tak, že žalobu zamítne či jí vyhoví pouze co do částky částka (467,8 m2 x 120 spisová značka).

5. Žalobce považoval rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhoval jeho potvrzení.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné.

7. Mezi účastníky nebylo sporným, že žalovaný umístil stavbu vodovodu na pozemek žalobce bez souhlasu vlastníka pozemku, a touto stavbou tak pozemek užívá bez právního důvodu. Vztah mezi účastníky je tedy vztahem z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.).

8. Námitku promlčení neshledal odvolací soud opodstatněnou. Právo na bezdůvodné obohacení se promlčuje v tříleté subjektivní lhůtě (§ 621, § 629 a § 638 o. z.). Žalobce požaduje bezdůvodné obohacení za období od datum do datum, žaloba byla podána dne datum, tedy před uplynutím této promlčecí lhůty.

9. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že provedenými listinnými důkazy bylo prokázáno tvrzení žalobce, že žalovaný v roce 2018 užíval pozemek v rozsahu 2 463 m2. Žalobce toto tvrzení dokládal listinou nazvanou„ obec záboru vodovodu v obec“, která obsahuje schéma (nákres) vodovodu a je na ní uveden údaj 2 463 m2. Uvedená listina není datována a není z ní zřejmé, kdo ji vyhotovil, a nelze z ní nijak dovodit, k jakému datu je stav na ní zachycen.

10. Obsah této listiny je přitom třeba vykládat v souvislosti s odůvodněním rozsudku Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, z něhož vyplývá, že v tvrzeném rozsahu 2 463 m2 žalovaný užíval pozemek žalobce po dobu stavby vodovodu, která skončila dne datum, a po jejím ukončení již pozemek v uvedeném rozsahu neužívá. (Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, ústavní stížnost podaná proti usnesení dovolacího soudu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález).

11. Odvolací soud proto vyzval žalobce, aby označil důkazy k prokázání svého tvrzení, že žalovaný v roce 2018 užíval jeho pozemek v rozsahu 2 463 m2, a současně jej poučil, že neprokáže-li toto tvrzení, bude soud vycházet z rozsahu užívání, který žalovaný ve svých podáních činil nesporným (§ 118a o. s. ř.).

12. Žalobce tvrdil, že asi v roce 2013 mezi účastníky probíhala e-mailová komunikace, v níž byl rozsah užívání takto určen. Nebyl však schopen uvést přesné datum této komunikace ani její konkrétní obsah. Odvolací soud nepovažoval takovýto důkazní návrh za dostatečně určitý a způsobilý prokázat rozsah faktického užívání pozemku žalovaným v roce 2018, proto dokazování dále nedoplňoval a vycházel z toho, že žalovaný v předmětném období užíval 467,8 m2. Při výši obvyklého nájemného 120 spisová značka pak výši bezdůvodného obohacení za rok 2018 vyčíslil částkou částka.

13. Pro úplnost odvolací soud dodává, že je zcela bez právního významu, že dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným podepsána nájemní smlouva, která týkala i sporného pozemku a která byla vypovězena před rozhodným obdobím. Podstatné je, že v rozhodném období vztah mezi účastníky smluvně upraven nebyl.

14. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud změnil napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku I. tak, že žalobu co do částky částka (295 560 – 56 136) s úrokem z prodlení zamítl, ve zbývajícím rozsahu (co do částky částka s úrokem z prodlení) rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil (§ 220, § 219 o. s. ř.).

15. O náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl úspěšný z 18 %, neúspěšný z 82 %, je proto povinen nahradit žalovanému 64 % nákladů řízení.

16. Náklady řízení činí částka a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání částka a 5 paušálních náhrad po částka za sepis odporu, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne datum, sepis odvolání, účast na jednání odvolacího soudu (§ 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.) 64 % z této částky představuje částka. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.