22 CO 162/2021

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Novosada a soudkyň Mgr. Aleny Novotné a JUDr. Veroniky Křesťanové, Dr., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 34 C 363/2018-204,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení částku ve výši částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení v záhlaví uvedené částky představující nevrácenou zápůjčku, případně bezdůvodné obohacení. V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobkyně předestřeny v bodu 1 a 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodu 3 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do datum, z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení (výrok I). Uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5 na náhradě nákladů řízení částku částka (výrok II) a povinnost zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku ve výši částka (výrok III). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně v celém jeho rozsahu včasným a přípustným odvoláním.

5. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že ačkoli paní příjmení (právní předchůdkyně žalobkyně) uhradila na účet žalované částka, pohledávka paní příjmení vůči žalované nevznikla. Soud prvního stupně vycházel z nesprávného předpokladu, že existuje smlouva mezi žalovanou a panem jméno příjmení a zároveň smlouva mezi panem jméno příjmení a paní jméno příjmení, z čehož dovodil, že paní příjmení (resp. žalobkyně jako její právní nástupkyně) nemá jakýkoli nárok z titulu bezdůvodného obohacení vůči žalované. Ani jedna z uvedených smluv však uzavřena nebyla, resp. pokud by uzavřena byla, musí být neplatná. Mezi žalovanou a panem příjmení žádný smluvní vztah nevznikl. Třebaže pan příjmení a žalovaná mohli vést jednání s cílem uzavřít smlouvu, k takovému aktu nepřistoupily projevy vůle obou stran. Dle výpovědi pana příjmení se mělo jednat původně o investici, následně však pan příjmení (zástupce žalované) řekl, že se vlastně jedná o zápůjčku. Z uvedeného plyne, že si strany na začátku jednání neujasnily podstatné náležitosti smluvního vztahu a smlouva tedy nevznikla. Toto potvrzuje i paní příjmení, která uvedla, že následně spolupráce mezi jméno příjmení a žalovanou ztroskotala a pan příjmení jí psal SMS, že peníze vrátí, protože smlouva se nakonec nepodepsala. Skutečnost, že by mělo dojít k uzavření takové smlouvy, nepotvrzuje ani účetnictví žalované, neboť v její rozvaze je hodnota dlouhodobých závazků za rok rok a rok nulová. I zpráva připojená k jednotlivým úhradám„ vratka nedokončené investice“ dokládá, že žalovaná nepovažovala smlouvu za uzavřenou. Tato specifikace zároveň vylučuje, že by se mělo jednat o zápůjčku, resp. její vrácení. Soud prvního stupně předpokládal existenci takové smlouvy, nezabýval se však jejím předmětem, podstatnými náležitostmi, ani otázkou, zda se shodovaly projevy vůle stran. Pokud by smlouva mezi panem příjmení a žalovanou vznikla, musela by být absolutně neplatná, k čemuž soud prvního stupně nepřihlédl. Pan Kolomý byl (a stále je) v úpadku a na jeho majetek byl prohlášen konkurz dne datum, tj. předtím, než paní příjmení poskytla žalované peněžní prostředky. Pan Kolomý si tedy byl vědom, že dispoziční oprávnění k majetkové podstatě přešlo na insolvenčního správce a že své výdělky mu musí odvádět. Smlouva uzavřená s cílem investovat do žalované společnosti peněžní prostředky s očekáváním budoucích příjmů tedy musela být vedena s cílem poškození věřitelů v insolvenčním řízení. jméno příjmení jednal o uzavření smlouvy skrytě, o čemž svědčí i to, že dal pokyn, aby peníze ve výši částka odeslala jméno příjmení. jméno příjmení (který jednal jako zástupce žalované) byl také v úpadku a na jeho majetek byl prohlášen konkurz dne datum (předtím než paní příjmení poskytla žalované peněžní prostředky). Věděl tedy, s čím je u pana příjmení spojeno prohlášení konkurzu, přesto s ním vedl jednání, na základě kterých mu měl umožnit pozici investora. Pan Kovář vystupoval jako zástupce žalované, zároveň však svému insolvenčnímu správci sdělil, že není nikde zaměstnán a žádný vztah s žalovanou ani žádné odměny od žalované ve svém insolvenčním řízení nepřiznal. Žalobkyně se domnívá, že žalovanou společnost skrytě ovládal, o čemž svědčí, že společníkem a jednatelem společnosti byla v dané době paní jméno příjmení, která měla stejné místo bydliště jako pan příjmení, a tedy to zřejmě byla osoba jemu blízká. Žalovaná nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně, že mezi paní příjmení a panem příjmení existoval nějaký právní vztah týkající se poskytovaných prostředků. Soud prvního stupně vycházel z toho, že se mělo jednat o smlouvu, neboť peněžní prostředky paní příjmení zaslala na účet žalované úmyslně a vědomě. Závěr o existenci takové smlouvy však nemá oporu v provedených důkazech. Pan Kolomý v souvislosti s poskytnutými prostředky sdělil, že mezi ním a paní příjmení nebyla žádná (písemná) smlouva, bylo to pouze na základě partnerské výpomoci. Na straně pana příjmení a paní příjmení nebyla vůle učinit mezi sebou jakýkoli závazek. Závěry soudu prvního stupně ohledně existence právního vztahu mezi panem příjmení a paní příjmení jsou tak nepodložené a v rozporu s procesními zásadami dokazování. Jediným obohaceným ze zúčastněných osob je žalovaná, která obdržela částku částka (ze které po částečných úhradách zbývá částka). Jediným ochuzeným je pak jméno příjmení, které žalované tuto částku zaslala na její účet. Pan Kolomý prostředky neposkytl, ani nebyly jeho a nemůže být ochuzeným pro neexistenci právních vztahů. Žalovaná se přitom obohatila bez spravedlivého důvodu. Obohacení je důsledkem toho, že žalovaná vylákala (prostřednictvím jméno příjmení) od jméno příjmení peněžní prostředky, jejichž část nadále zadržuje. Bylo by v rozporu se základními zásadami občanského práva a dobrými mravy, pokud by soudy dospěly k závěru, že by prostředky měly zůstat žalované. Žalovaná jednala při jejich obstarání protiprávně a z těchto prostředků profitovala. Pokud by měl v kontextu postupu soudu prvního stupně vymáhat uvedené prostředky pan příjmení, taková možnost je pouze iluzorní. Na jeho majetek je prohlášen konkurz, veškeré jím vymožené prostředky přijdou z jeho pohledu vniveč, protože dispoziční oprávnění k majetkové podstatě má insolvenční správce. A pokud by mu dal pan příjmení pokyn, upozornil by tak na své předchozí protiprávní jednání. Žalovaná by takto byla kryta před potenciálním vymáháním dlužné částky, což je v rozporu se zásadou, že nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního jednání. Obvodní soud nezohlednil skutečnost, že žalovaná původně chtěla svůj dluh paní příjmení splatit. V průběhu měsíců května až prosince 2017 takto vrátila částky v souhrnné výši částka na účet paní příjmení, aniž učinila jakoukoli zmínku, že by se tak měl umořovat dluh vůči panu příjmení. To uváděla až později v průběhu soudního řízení, kdy přišla s novou verzí skutkového stavu. Pan Kovář zastupující žalovanou komunikoval ohledně dluhu přímo s paní příjmení, ze vzájemných SMS byla zřejmá vůle vrátit peníze paní příjmení. Celý postup žalované je tak nedůvěryhodný a spíše dokládá, že na počátku u ní byla ochota prostředky vrátit a posléze se je rozhodla neoprávněně zadržet. Žalobkyně tedy namítá, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a to v rozporu s provedenými důkazy, zejména se svědeckou výpovědí pana příjmení a paní příjmení a důkazy o přijetí částečné úhrady, v kontextu SMS komunikace. Má za to, že zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť jsou zde další skutečnosti nebo jiné důkazy, které dosud nebyly uplatněny (např. účetní závěrka žalované, údaje z insolvenčního a obchodního rejstříku, které zpochybňují z kontextu vytržené části svědecký výpovědí, které dle soudu prvního stupně mají dokládat existenci smlouvy mezi panem příjmení a žalovanou). Nesprávným právním posouzením je zejména závěr o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví, eventuálně rozsudek zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že předmětem řízení je postoupená pohledávka paní příjmení za žalovanou. Taková pohledávka však nemohla být platně postoupena, neboť v době postoupení neexistovala. Neexistoval ani smluvní vztah mezi paní příjmení a žalovanou. Vztah žalované byl pouze s panem příjmení. Pan Kolomý potvrdil i ve své výpovědi v trestním řízení, že tehdy dal pokyn své přítelkyni (paní příjmení), aby zaslala peníze z účtu vedeného na její jméno. Soud prvního stupně zajistil výpisy z jejího účtu. Jeví se nevěrohodné, že by na účtu byly pouze její prostředky, neboť byla učitelkou na mateřské dovolené a v měsících říjnu až prosinci rok přes její účty procházely statisícové částky. Věrohodným se nejeví ani tvrzení paní příjmení, že se jedná o její úspory ze zahraničí, neboť v rozhodné době byly připisovány na její účet statisícové částky, čemuž takové tvrzení neodpovídá (v měsíci listopadu jí na účet přišlo částka a odešlo půl milionu Kč, v prosinci přišlo částka a odešlo částka). Vzhledem k uvedenému se lze domnívat, že v době konkurzu pan příjmení užíval účet své přítelkyně. Důvodem podání žaloby je zřejmě snaha o vyvedení prostředků mimo konkurzní podstatu, neboť pokud by měl být dán titul pro vrácení prostředků, měl by se tohoto domáhat pan příjmení resp. jeho insolvenční správce. jméno žalobkyně uvedla, že z jeho pohledu, jde o prostředky, které by přišly vniveč a že pan příjmení se zřejmě i obával, že by si přiznáním celé transakce mohl přivodit i trestní stíhání. Toto vnímá žalovaná jako důvod, proč byla vytvořena účelová konstrukce, přes kterou se žalobkyně snaží dosáhnout vydání žalované částky. Pokud byla paní příjmení někým ochuzena, tak pravděpodobně panem příjmení, každopádně toto zůstává v rovině jejich vzájemného vztahu. Pokud žalobkyně namítá, že částečným vrácením poskytnuté částky na účet paní příjmení mělo dojít k uznání dluhu, k tomuto nemohlo dojít, neboť nebyly podmínky, aby dluh byl uznán, nejsou k tomu ani právní předpoklady. Ke komunikaci mezi žalovanou a panem příjmení související s vratkami na účet a jednáním ohledně vypořádání této jeho investice navrhovala žalovaná další důkazy, které však nebyly soudem prvního stupně provedeny pro nadbytečnost. Pan Kolomý měl dělat obchodního zástupce žalované a v této souvislosti poskytnout prostředky na vytvoření nové divize. Měl zainvestovat jednu mobilní jednotku a dostávat odměnu nebo procenta. Žalovaná s panem příjmení následně řešili vzájemné vypořádání. Komunikace probíhala mezi panem příjmení a panem příjmení. Na základě této komunikace proběhlo částečné vrácení poskytnuté částky na účet, ze kterého byla poskytnuta. Nikdy ale nebylo záměrem žalované vracet celou částku, s ohledem na to, že panem příjmení byla způsobena nějaká škoda. Část prostředků tedy byla vrácena na základě dohody s panem příjmení, se kterým měla žalovaná závazkový vztah. Účet paní příjmení byl pouze platebním místem. Vztah paní příjmení nebyl s žalovanou, ale pouze s panem příjmení. Žalovaná tedy nemohla uznat dluh vůči paní příjmení, vůči které ho neměla. V trestním řízení pan příjmení uvedl, že vkládal žalované peníze cca částka z účtu přítelkyně, neboť se s ní domluvil, že ona to zafinancuje, když peníze má. ulice byla ale jeho a pana příjmení. Skutečnost, že paní příjmení peníze odeslala na základě dohody s panem příjmení vyplývá z jeho výpovědi. Žaloba je tak zcela neoprávněná.

7. Žalobkyně k vyjádření žalované doplnila v průběhu odvolacího řízení, že není sporné zaslání částky žalované z bankovního účtu paní příjmení. příjmení příjmení uvedla, že se jednalo o její úspory ze zahraničí a potvrdila, že pan příjmení neměl dispoziční oprávnění k nakládání s jejím účtem. Částečné platby ze strany žalované na účet paní příjmení byly uvedeny poznámkami, že jde o vratku nedokončené investice. příjmení příjmení komunikovala prostřednictvím SMS přímo s panem příjmení. Ten sděloval, že jí peníze vrátí. Není zřejmé, proč by mě komunikovat s paní příjmení, kdyby byl ve smluvním vztahu výlučně s panem příjmení Pan Kolomý ve výpovědi uvedl, že ohledně poskytnuté částky nehrál žádnou roli. Určitě docházelo k jednáním mezi panem příjmení a panem příjmení, do těchto byla zapojena i paní příjmení. Fyzicky sice s panem příjmení paní příjmení nejednala, ale žalovaná má za to, že ji při jednání s panem příjmení pan příjmení zastupoval jakožto její partner. Pan Kolomý se dohodl, že pro žalovanou bude provádět nějakou činnost a pan příjmení to podmínil poskytnutím prostředků ze strany pana příjmení. Prostředky měla k dispozici paní příjmení, která byla dlouhodobou partnerkou pana příjmení. Rozhodli se proto, že vypomůže partnerovi tak, že investuje do společnosti žalované, kde on hodlal působit. K dotažení smluvního ujednání však nedošlo a paní příjmení požádala o vrácení poskytnuté částky. Žalovaná si musela být vědoma, že nedošlo k dokončení smluvních jednání. Tři částečné platby v roce 2017 na bankovní účet paní příjmení je třeba považovat za uznání dluhu částečným plněním dle § 2054 odst. 2 o. z. příjmení příjmení jako věřitel byla v daném okamžiku v oprávněném přesvědčení i na základě SMS komunikace s panem příjmení, že se jedná o uznání dluhu částečným plněním ze strany dlužníka a že tedy může očekávat doplacení zbytku dluhu. Žalobkyně má za to, že žádná (žalovanou zmiňovaná) škoda, kterou měl pan příjmení údajně způsobit, a ani komunikace stran tohoto nebyla předmětem dokazování. příjmení příjmení dala své peníze žalované, aby tato zaměstnala jejího partnera. Očekávala, že následně dojde k vratce investice. Peníze nyní požaduje zpět, jelikož se nedohodli na konkrétních náležitostech smlouvy.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Odvolací soud konstatuje, že soud prvého stupně správně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již odvolací soud znovu neopakuje) a učinil správný závěr o skutkovém stavu, na který odvolací soud v podrobnostech plně odkazuje. Odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně věcně správným a plně se ztotožňuje s hlavními důvody, pro které soud prvního stupně žalobu zamítl. Z výpovědi samotné svědkyně příjmení plyne, že peníze poskytla na účet žalované na pokyn svého tehdejšího partnera, pana příjmení. Svědek příjmení uvedl, že paní příjmení zaslala peníze žalované na základě dohody s ním, smlouva sepsána nebyla, bylo to pouze na základě ústní dohody. Oba svědci toto označovali jako partnerskou výpomoc, což je onen právní důvod (kauza), na základě něhož zaslala peníze paní příjmení ze svého účtu, a nikoli pan příjmení ze svého účtu.

10. Žalobkyně až v odvolacím řízení uvedla jako novou verzi událostí, že pan příjmení zastupoval paní příjmení při jednání se žalovanou. Toto tvrzení žalobkyně poprvé uplatnila až při jednání odvolacího soudu, což v prvé řadě odporuje pravidlu neúplné apelace. příjmení toho není ani zřejmé k jakému konkrétnímu jednání by paní příjmení měla pana příjmení zmocnit. A navíc žádné provedené důkazy nesvědčí o tom, že by toto nové tvrzení mohlo být pravdivé. Naopak z výpovědí paní příjmení i pana příjmení je zřejmé, že pan příjmení jednal s žalovanou sám za sebe. příjmení příjmení odeslala žalované peníze na základě dohody s ním, aniž vůbec věděla, jaká byla mezi panem příjmení a panem příjmení (zastupujícím žalovanou) dohoda. 11. příjmení příjmení tedy poskytla peníze žalované na základě dohody s panem příjmení, nikoli na základě dohody s žalovanou. Účet žalované byl jen místem, na které byly prostředky poskytnuté poskytnuté paní příjmení jako partnerská výpomoc panu příjmení zaslány. Pan Kolomý naopak takto plnil vůči žalované na základě smluvního vztahu s ní, bez ohledu na to, že peníze fakticky zaslala paní příjmení. I kdyby byly obě smlouvy neplatné, jak namítá žalobkyně, jednalo by se o bezdůvodné obohacení vzniklé plněním na domnělý závazek, jenž platně nevznikl, proto, že smlouva, která jej měla založit, je stižena neplatností nebo zdánlivostí. Podle § 2993 o. z. by obohaceným a ochuzeným byly stále strany takového neplatného či domnělého závazku, nikoli tedy třetí osoba z jejíhož účtu, nebo na jejíž účet byly peníze poskytnuty. Ani neplatnost smluv by tedy nezakládala přímý nárok paní příjmení (potažmo žalobkyně) vůči žalované. příjmení příjmení poslala peníze vědomě a úmyslně na základě dohody se svým partnerem, nejednalo se tedy z její strany o plnění poskytnuté omylem bez souvislosti s jakýmkoli závazkem. I v případě neplatnosti výše uvedených smluv by zde nadále byly dva různé nároky z bezdůvodného obohacení, a to nárok pana příjmení vůči žalované a nárok paní příjmení vůči panu příjmení. Neplatnost smluv by tak nic nezměnila na posouzení otázky aktivní věcné legitimace žalobkyně, neboť ani tak by její předchůdkyni, paní příjmení, pohledávka z bezdůvodného obohacení vůči žalované nevznikla. Povinnost žalované vydat obohacení paní příjmení, resp. žalobkyni by mohla být v takovém případě dána leda za podmínek dle § 2995 o. z., tedy pokud by byla paní příjmení byla přivedena k plnění lstí, hrozbou či zneužitím závislosti, nebo pokud by nebyla svéprávná. Žádná z těchto okolností však v daném případě nenastala.

12. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že částečným plněním žalované došlo k uznání dluhu, nemohlo vzhledem k výše uvedenému dojít k uznání neexistujícího dluhu vůči paní příjmení. Na tomto nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná zaslala vratku na účet paní příjmení a že pan příjmení o otázce vrácení prostředků s paní příjmení komunikoval. Eventuálně by se mohlo jednat o uznání dluhu vůči panu příjmení, to však nemá pro rozhodnutí v projednávané věci význam. Účet paní příjmení je jen místem, z nějž obdržela žalovaná od pana příjmení peníze, a tedy místem, kam posléze panu příjmení část peněz vrátila. Relevantní není ani argument žalobkyně, že žalovaná takto může těžit ze svého protiprávního jednání, neboť pan příjmení, resp. jeho insolvenční správce dluh vůči žalované zřejmě vymáhat nebude. Pokud žalobkyně argumentuje tím, že pan příjmení byl v rozhodné době v konkurzu, nepochybně si tohoto musela být vědoma též předchůdkyně žalobkyně v době, kdy na jeho pokyn zasílala prostředky na účet žalované a měla si tak být i vědoma toho, že podstupuje riziko, že jí pan příjmení nebude schopen takto poskytnutou partnerskou výpomoc vrátit.

13. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně postupem podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně věcně správného výroku o náhradě nákladů žalované a náhradě nákladů státu.

14. O nákladech odvolacího a dovolacího řízení odvolací soud rozhodl postupem dle ustanovení § 142 odst. 7 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně v řízení neuspěla, a je tedy povinna uhradit žalované náklady řízení v celkové výši částka.

15. Náklady se skládají z odměny za dva úkony právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) po částka (za vyjádření ze dne datum – nesouhlas se změnou v osobě žalobkyně a účast na jednání odvolacího soudu dne datum) a dvě paušální náhrady výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a 21 % DPH, neboť zástupce žalované je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), tj. částka. Za dovolací řízení, ve kterém se žalobce domáhal zrušení usnesení, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně, aby na její místo do řízení nastoupil jiný subjekt, žalované náklady nevznikly. Zároveň odvolací soud přiznal žalované náklady na cestovné za cestu obec – obec a zpět (649 km) na soudní jednání dne datum a dne datum vozidlem Škoda Superb s průměrnou spotřebou 5,27 l číslo km a cenou nafty částka včetně DPH (dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 511/2021 Sb., ve znění vyhlášky 116/2022 Sb.). Náhradu za využití vozidla vyčíslil dovolací soud takto: 5, číslo × 47,1 + 4,7 (sazba základní náhrady za 1 km jízdy dle vyhlášky) × 1,21 (DPH k amortizaci) = 8,17 Kč/km, vynásobeno počtem ujetých km 2 × 649 = částka. Náhrada za promeškaný čas na cestě za 2 x 16 půlhodin po částka dle § 14 odst. 3 a. t. = částka × 21 % DPH = částka. Náhradu za promeškaný čas za dostavení se k jednání dne datum, které bylo zrušeno, požadovanou dle § 14 odst. 2 a. t., soud žalované nepřiznal. Právní zástupce žalované se k jednání nedostavil, jelikož byl soudem (byť krátce před nařízeným jednáním) o odročení jednání vyrozuměn. Odvolací soud však přiznal žalované náhradu cestovného za cestu k tomuto jednání včetně náhrady promeškaného času na cestě, neboť s ohledem na vzdálenost a přiměřenou časovou rezervu před jednáním shledal, že právní zástupce žalované mohl již předtím, než byl vyrozuměn o odročení jednání, předmětnou cestu důvodně vykonat. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně do dvou měsíců od jeho doručení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Jen proti výroku o nákladech řízení, dovolání přípustné není.