22 CO 224/2021

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Novosada a soudců JUDr. Veroniky Křesťanové, Dr., a Mgr. jméno příjmení ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení částka k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 11 C 7/2020-101,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I v rozsahu částky ve výši částka a ve výroku III potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši částka do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokátky.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky částka jako náhrady škod a nemajetkových újem, které jí měly být způsobeny nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem soudního exekutora a exekučního soudu. V rámci exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. jméno příjmení, Exekutorský úřad Přerov (dále jen„ exekutor“), pod sp. zn. 203 EX 16335/10, byly exekučním příkazem k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu ze dne datum zajištěny finanční prostředky na účtech žalobkyně (č. ú. bankovní účet ve výši částka a č. ú. bankovní účet ve výši částka). Žalobkyně podala dne datum návrh na částečné zastavení exekuce v rozsahu přikázání pohledávky z jejích účtů, když měla za to, že rozhodnutí je nezákonné. Exekutor návrhu nevyhověl a věc předložil k rozhodnutí exekučnímu soudu. Exekuční soud rozhodl tak, že exekuci v navrhovaném rozsahu částečně zastavil (výrok I předmětného usnesení). Toto usnesení nabylo právní moci a vykonatelnosti ve výroku I dne datum. Ačkoliv byl exekutor opakovaně vyzýván, žalobkyně mohla se svými finančními prostředky, jež byly exekutorem zajištěny, nakládat až dne datum. Zajištěním finančních prostředků žalobkyně exekučním příkazem a jejich následným opožděným odblokováním téměř až pět měsíců po právní moci usnesení exekučního soudu vznikly žalobkyni újmy, které požadovala nahradit následovně: a) zákonné úroky z prodlení ze zajištěných finančních prostředků za dobu, kdy jí bylo znemožněno s těmito prostředky nakládat ve výši částka, b) náklady za právní zastoupení ve výši částka, c) nemajetková újma ve výši částka, když zajištěné prostředky byly celoživotními úsporami žalobkyně, žalobkyně se ocitla po dobu téměř 10 měsíců ve finanční nouzi, když je nezaměstnaná a vedená na úřadu práce již 5 let, jelikož pečuje o svou nemocnou matku, dne datum slavila jediná dcera žalobkyně dvacáté narozeniny, dcera trvale bydlí v Itálii a žalobkyně si z důvodu náhlé nemožnosti nakládání se zajištěnými finančními prostředky nemohla dovolit za dcerou odjet na oslavu jejích narozenin a nemohla jí ani koupit dárek k jubilejním narozeninám (slíbila jí zakoupit auto). V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobkyně doplnila k výzvě soudu, že požaduje zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši částka z titulu nezákonného rozhodnutí, a zadostiučinění ve výši částka z titulu nesprávného úředního postupu, který spočíval v nepřiměřené délce exekučního řízení, v postupu exekučního soudu, který 4 měsíce vyznačoval právní moc na rozhodnutí, přičemž soudní exekutor žalobkyni o dalším postupu stran odblokování účtu žalobkyně v bance ani neinformoval.

2. Žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalobkyně dne datum uplatnila předmětné nároky na náhradu škod a nemajetkové újmy, stanoviskem ze dne datum žalovaná částečně vyhověla nároku na náhradu škody a přiznala žalobkyni částku částka. V dané věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., kterým je exekuční příkaz ze dne datum. Postup exekutora se tak projevil právě v nezákonnosti daného rozhodnutí. Co se týče tvrzené nečinnosti exekutora po částečném zastavení exekuce, dne datum mu zaslal exekuční soud usnesení o částečném zastavení exekuce bez vyznačené doložky právní moci. Dne datum pak exekutor obdržel kopii odvolání povinného do nákladového výroku usnesení. Až dne datum zaslal exekuční soud exekutorovi pravomocné usnesení o částečném zastavení exekuce a exekutor toto usnesení následně obratem zaslal na vědomí bance. V postupu exekutora po částečném zastavení exekuce nelze shledat nesprávný úřední postup. Nároku na náhradu škody ve výši částka, který představuje úroky z prodlení, není možné vyhovět, neboť ve věci není dána příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a tvrzeným vznikem škody. Stran nároku na náhradu škody ve výši částka je nutné za tarifní hodnotu považovat částku částka, tedy tarifní hodnotu v exekuci vymáhané jistiny bez příslušenství (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu). Odměna advokáta za každý (celkem 2 – převzetí zastoupení, návrh na zastavení exekuce) z učiněných úkonů právní služby tak činí částka + režijní paušál ke každému z úkonů (celkem částka) + DPH ve výši 21 %, tj. celkem částka. Dle žalovaného není možné přiznat náhradu škody za úkon„ výzva k vrácení zajištěných prostředků“, neboť tento byl učiněn již po odstranění nezákonného rozhodnutí. Stran nároku na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla žalobkyně přípisem ze dne datum vyzvána ke sdělení, zda je zadostiučinění požadováno z titulu nesprávného úředního postupu exekutora, příp. z titulu nesprávného úředního postupu, který spočíval v nepřiměřené délce exekučního řízení (resp. zajištění), příp. z obou odpovědnostních titulů, příp. rovněž z titulu nezákonného rozhodnutí. Žalobkyně na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala. Předmětný nárok tak nebyl v rámci mimosoudního projednání dostatečně specifikován.

3. V podání došlém soudu dne datum žalobkyně potvrdila, že jí byla žalovanou zaplacena částka částka jako částečná náhrada nákladů právního zastoupení, a co do této částky vzala svou žalobu částečně zpět. Řízení bylo v rozsahu zpětvzetí žaloby zastaveno usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. 11 C 7/2020-35.

4. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví rozhodl tak, že výrokem I žalobě částečně vyhověl, když žalované uložil zaplatit žalobkyni částku částka, výrokem II pak žalobu částečně zamítl co do částky částka. Dále uložil žalované zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku částka (výrok III ve znění opravného usnesení) a žalobkyni uložil zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši částka (výrok příjmení).

5. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

6. Žalovaná napadla výrok I (v rozsahu částky částka) a III rozsudku soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Žalovaná považuje za zřejmé, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za které lze považovat exekuční příkaz. Žalovaná se rovněž ztotožňuje s poskytnutým zadostiučiněním ve výši částka, které bylo žalobkyni přiznáno z titulu nezákonného rozhodnutí. Žalovaná se však neztotožňuje s přiznáním zadostiučinění ve výši částka, jež soud žalobkyni přiznal z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu. Žalovaná rovněž nesouhlasí s přiznáním náhrady škody ve výši částka, která představuje vynaložené náklady právního zastoupení. Z odůvodnění rozsudku není zcela zřejmé, v čem tvrzený nesprávný úřední postup spočívá a kdo se jej dopustil. V rámci mimosoudního projednání žalobkyně dostatečně nespecifikovala nárok na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Z odůvodnění rozsudku není jednoznačné, zda nesprávný úřední postup exekučního soudu spočívá v nepřiměřené délce exekučního řízení, případně zda se jedná o jiný, blíže nespecifikovaný nesprávný úřední postup soudu, který přispěl k navýšení intenzity nemajetkové újmy žalobkyně, případně zda se jedná i o nesprávný úřední postup soudního exekutora, který po zrušení exekučního příkazu nereagoval na urgence žalobkyně, které se týkaly požadavku vrácení exekvované částky a odblokování účtů. K úplné konkretizaci tohoto nároku nedošlo. Žalovaná má však za to, že ve věci je dán pouze odpovědnostní titul státu za škodu, který spočívá v nezákonném rozhodnutí. Ve věci nelze spatřovat nesprávný úřední postup, který by spočíval v nepřiměřené délce řízení, resp. v nevyznačení doložky právní moci v přiměřené lhůtě, případně v jiném postupu soudu nebo soudního exekutora. I pokud by soud shledal ve věci nesprávný úřední postup exekučního soudu, pak je nutné uvést, že žalobkyně v rámci mimosoudního projednání takovýto nárok u žalované řádně neuplatnila, neboť žalobkyně namítala výhradně nesprávný úřední postup soudního exekutora, a nikoliv soudu. Není tak splněna podmínka dle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Kdyby tento nárok žalobkyně u žalované uplatnila nyní, byl by s ohledem na ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. již promlčen. Kromě výše uvedeného není zřejmé, jakým způsobem soud dospěl k vyčíslení přiznaného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu. Pokud soud posuzoval nesprávný úřední postup dle ustanovení § 13 věta první a věta druhá zákona č. 82/1998 Sb., pak měl u výpočtu výše odškodnění za způsobenou nemajetkovou újmu vycházet ze stanoviska Nejvyššího Soudu ČR pod označením Cpjn 206/2010, tedy z částky 15 000 – částka za jeden rok řízení, první dva roky se oceňují poloviční částkou. Soud se měl případně dále rovněž zabývat okolnostmi případu, které povedou k určení výše náhrady a které jsou taxativně uvedeny v § 31a odst. 3) písm. a) až e) zákona č. 82/1998 Sb. Zadostiučinění ve výši částka je nutné považovat za nepřiměřené, neboť je přiznáno za období pouhých 4 měsíců. Žalovaná nemůže souhlasit ani s uložením povinnosti k zaplacení nákladů právního zastoupení ve výši částka. Tato částka představuje náhradu za úkon právní služby – sepis žádosti ze dne datum. K vykonání tohoto úkonu došlo po odstranění odpovědnostního titulu. I v případě, že by byl titul k náhradě v dané věci soudem shledán, pak žalovaná uvádí, že se nejedná o úkon účtovatelný dle § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu.

7. Žalobkyně má za to, že odvolání žalované je nedůvodné. Svůj nárok uplatnila v zákonem stanovené lhůtě, žalovaná se k tomuto návrhu vyjádřila až po podání žaloby, téměř po roce. Samotné tvrzení nepřiměřeně dlouhé doby vrácení zajištění finančních prostředků od datum do datum je dostačujícím tvrzením jak pro uplatnění nároku u žalované v rámci mimosoudního řízení, tak v řízení před soudem. Požadavek na přesnou konkretizaci pochybení je pouze snahou vyvinit se z odpovědnosti. Je nepodstatné, zda pochybil soudní úředník při vyznačování právní moci nebo exekutor. Za pochybení jak soudního úředníka, tak exekutora v rámci plnění jejich funkcí ve státním aparátu je zodpovědná žalovaná. Požadovat po žalobkyni, aby zkoumala důsledně soudní spisy exekutora v obec a soudní spis, aby zjistila konkrétní příčinu nesprávného úředního postupu, je pouhou snahou zkomplikovat celou věc a odradit žalobkyni od dalšího vymáhání náhrady škody. Podstatnou pro posouzení nesprávného úředního postupu je doba od právní moci rozhodnutí do uvolnění neoprávněně zajištěných financí žalobkyně, a ta je pro výkon rozhodnutí nepřiměřeně dlouhá. Stát by měl vyvíjet snahu o minimalizaci škod a o co nejrychlejší likvidaci neoprávněného stavu, jenž sám zapříčinil. Částky za nepřiměřenou dobu řízení, o kterých se v odvolání zmiňuje žalovaná, jsou přisuzovány za nepřiměřenou dobu pro nalézací nebo odvolací řízení. Zde se však jedná o vykonávací řízení, které by mělo proběhnout velice rychle, když rozhodnuto již bylo a mělo pouze dojít k naplnění tohoto rozhodnutí, což nakonec trvalo neuvěřitelných několik měsíců. Okolnosti řízení, kdy se jednalo o nápravu vadného stavu, jenž byl způsoben nezákonným rozhodnutím, a naprostá absence komunikace ze strany exekutora se žalobkyní v této fázi řízení jsou důvodem pro náhradu újmy ve výši částka. Pro žalobkyni je velkým zklamáním, že žalovaná, která zastupuje stát, nepovažuje zcela zjevné průtahy při vrácení zajištěných částek za pochybení a nechce žalobkyni odškodnit, a to ani v rámci náhrady škody - právního zastoupení při sepsání výzvy k vrácení zajištěných financí. Žalobkyně zdůrazňuje, že se na průtazích nijak nepodílela. K námitkám žalované k účtovatelným úkonům žalobkyně odkazuje na ust. § 11 odst. 3 advokátního tarifu. Žalobkyně souhlasí s vyúčtováním tak, jak je provedl nalézací soud. Žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu části výroku I a výroku III včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), přičemž rozhodl bez nařízení jednání za podmínek § 214 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Výrok I v rozsahu částky částka, výrok II a IV rozsudku soudu prvního stupně nebyly odvoláním napadeny a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

9. Soud I. stupně správně zjistil skutkový stav (skutková zjištění ostatně žalovaná v odvolání ani nenapadá) a správně jej hodnotil po právní stránce. Odvolací soud odkazuje na správné odůvodnění napadeného rozsudku.

10. Předmětný exekuční příkaz je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). V příčinné souvislosti s vydaným nezákonným rozhodnutím byla žalobkyni způsobena majetková škoda (náklady právního zastoupení) a nemajetková újma ve smyslu § 31a zákona, která spočívala v nemožnosti užívat finanční prostředky postižené na obou bankovních účtech a v obtížích z toho pro žalobkyni plynoucích. Tíživé následky v životě žalobkyně (správně zjištěné soudem prvního stupně) přičitatelné nezákonnému rozhodnutí trvaly od datum do datum, kdy nabylo právní moci částečné zastavení exekuce. Právní moc však byla vyznačena až dne datum, přestože již dne datum byla ve spisovém materiálu zanesena informace o částečném nabytí právní moci, přičemž peníze na účtu byly pro žalobkyni uvolněny konečně dne datum. V období až do datum tak nadále žalobkyně v rozporu se zákonem nemohla nakládat s finančními prostředky na účtech, k čemuž došlo primárně v příčinné souvislosti s postupem exekučního soudu, kdy v rozporu s referátem nebyla vyznačena právní moc na předmětném usnesení a po dobu dalších více než 4 měsíců pokračovala blokace finančních prostředků na obou účtech žalobkyně. Prodlení s vyznačením doložky právní moci je nesprávný úřední postup exekučního soudu ve smyslu § 13 zákona. Soud prvního stupně proto správně přiznal žalobkyni náhradu nemajetkové újmy jak za nezákonné rozhodnutí (exekuční příkaz), tak za následný nesprávný úřední postup exekučního soudu.

11. Žalobkyně nárok v celém žalovaném rozsahu vůči žalované uplatnila, byť neuvedla výslovně, že v části leží odpovědnost na soudním exekutorovi a v části na exekučním soudu. To ovšem není podstatné, neboť šlo o jedno exekuční řízení, v němž i soudní exekutor působí jako soudní osoba, a žalobkyně uvedla, že požaduje náhradu újmy za blokaci peněz na účtu, která trvala až do datum. Žalovaná Česká republika odpovídá ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. jak za nezákonné rozhodnutí vydané soudním exekutorem, tak za nesprávný úřední postup exekučního soudu. Tedy žalobkyně nárok včas uplatnila v celém rozsahu (včetně částky částka) u žalované v rámci předběžného projednání nároku a ohledně celého tohoto nároku podala žalobu. Proto je odvolací námitka žalované týkající se promlčení části nároku na zadostiučinění v rozsahu částky částka nedůvodná.

12. Srovnávání okolností projednávané věci s obecným odškodňováním průtahů v řízení, jak to činí žalovaná, není případné. příjmení částka až částka se poskytuje jako náhrada za průtahy v soudním řízení bez dalšího. V posuzovaném případě však došlo ke konkrétnímu zásahu do práv žalobkyně, kdy byl v rozporu se zákonem vydán exekuční příkaz a v důsledku exekučního příkazu a následného nesprávného úředního postupu exekučního soudu při vyznačení právní moci byla žalobkyně zbavena dispozice se svými finančními prostředky. Tedy žalobkyni vznikla konkrétní nemajetková újma z příčiny nezákonného rozhodnutí v kombinaci s nesprávným úředním postupem. Dle provedeného dokazování u soudu prvního stupně vznikly žalobkyni v souvislosti s blokací peněz komplikace v běžném životě, nemohla nakládat s úsporami, nemohla navštívit dceru v Itálii a zakoupit k narozeninám slíbený osobní automobil, zhoršil se vztah žalobkyně s manželem – povinným, jemuž situaci kladla za vinu. Nesprávný úřední postup exekučního soudu prolongoval neblahé důsledky způsobené nezákonným rozhodnutím, přičemž žalobkyně se snažila tento stav zvrátit (viz žádost žalobkyně zastoupené advokátem Mgr. Alizeyem o bezodkladné vrácení exekvované částky s ohledem na skutečnost, že výrok I usnesení o částečném zastavení exekuce již nabyl právní moci). Soud prvního stupně v tomto smyslu výstižně uvedl, že žalobkyně si byla vědoma toho, že postup exekutora byl neoprávněný a zajištěné prostředky jí mají být dle pravomocného rozhodnutí uvolněny, což ve spojení se stavem, kdy ani na její urgence nebylo ze strany orgánů státu reagováno, muselo pocit frustrace a beznaděje jen umocňovat. Zadostiučinění ve výši částka za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem exekučního soudu se proto odvolacímu soudu jeví jako zcela přiměřené všem okolnostem případu i zákonným kritériím ve smyslu § 31a zákona.

13. Také nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši částka byl soudem prvního stupně žalobkyni přiznán důvodně. Tento náklad (a z jeho vydání resultující škoda) je v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem - žalobkyně se důvodně domáhala vydání postižené částky, neboť jí bylo známo, že předmětné usnesení již nabylo právní moci. Odvolací soud se proto ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že i žádost ze dne datum o bezodkladné vrácení exekvované částky byla účelně vynaloženým nákladem na odstranění nesprávného úředního postupu. Pokud pak žalovaná namítala, že daný úkon neodpovídá žádnému z ustanovení § 11 odst. 1 a odst. 2 advokátního tarifu, opomněla ustanovení § 11 odst. 3 advokátního tarifu, na které však soud prvního stupně výslovně odkázal, tedy že za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší. Soud prvního stupně danou výzvu hodnotil analogicky dle odst. 2 písm. h) jako jednoduchou výzvu k plnění, což odpovídá povaze daného úkonu právní služby. Výši škody způsobené vydáním na právní zastoupení soud prvního stupně správně vyčíslil v bodech 53 a 54 odůvodnění svého rozsudku.

14. S ohledem na vše shora uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I co do částky částka jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil; stejně tak učinil vůči také správnému výroku III o náhradě nákladů řízení, proti němuž ostatně žalovaná žádné konkrétní námitky nevznášela.

15. Odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení plně úspěšné žalobkyni. Ty sestávají z jednoho úkonu právní služby – vyjádření k odvolání žalované ze dne datum. Tarifní hodnotou je součet tarifních hodnot nároků, které byly předmětem odvolacího řízení, tedy částku částka (částka dle § 9 odst. 4 písm. a/ advokátního tarifu a částka dle § 8 odst. 1 adv. tarifu), tedy částka částka za jeden úkon právní služby a jedna režijní náhrada ve výši částka, celkem částka. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.