23 A 13/2026

Rubrum

č. j. 23 A 13/2026- 52 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivetou Postulkovou ve věci žalobkyně T. N. B., narozena dne X státní příslušnost X tvrzeným a nedoloženým pobytem X zastoupena JUDr. Hugem Körblem, advokátem sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 3. 2026 č. j. MV-24526-4/SO-2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou žalobkyně brojí proti shora označenému rozhodnutí, jímž žalovaná potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též „prvostupňový orgán“) ze dne 22. 12. 2025 č. j. OAM-11082-20/DP-2025. Tímto rozhodnutím prvostupňový orgán zamítl žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) s odkazem na § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále též „ZPC“), jelikož zjistil jinou závažnou překážku pobytu žalobkyně na území. Žalobkyně žádala o prodloužení doby platnosti svého dosavadního pobytového povolení za shodným účelem, jímž bylo absolvování jazykového kurzu českého jazyka se zkouškou na nižší úrovni, než kterou disponovala. Shodu s prvopisem potvrzuje M. H., DiS. 2 23 A 13/2026 2. Ze správního spisu vyplývají tyto pro věc podstatné skutečnosti.

3. Od 9. 6. 2023 do 8. 6. 2024 prvostupňový orgán povolil žalobkyni dlouhodobý pobyt na území republiky za účelem absolvování přípravného jazykového kurzu českého jazyka na veřejné vysoké škole Centrum celoživotního vzdělávání Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (dále též „UJEP“) k přípravě studia akreditovaného bakalářského studijního programu Informatika na veřejné vysoké škole, a to na Fakultě informačních technologií Českého vysokého učení technického v Praze (dále též „ČVUT“) podle § 64 písm. b) ZPC. Tento jazykový kurz žalobkyně zakončila jazykovou zkouškou na úrovni A2.

4. Dne 5. 6. 2024 žalobkyně požádala o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem absolvování dalšího kurzu českého jazyka organizovaného společností Doceo – Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, s.r.o. (dále „DOCEO“) s tím, že jej má absolvovat ve školním roce 2024/2025. Prvostupňový orgán žádosti vyhověl a povolil žalobkyni dlouhodobý pobyt za účelem ostatní/jiné do 31. 5. 2025. Dospěl k závěru, že žalobkyně hodlá pokračovat v osvojování si znalostí českého jazyka, aby mohla naplnit účel, za kterým na území přijela, tedy zahájit a dokončit bakalářské studium na ČVUT. Zmiňovaný kurz žalobkyně měla zakončit s jazykovou zkouškou na úrovni B1, u ní však nebyla úspěšná.

5. Dne 6. 5. 2025 žalobkyně požádala o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní s tím, že opětovně hodlá absolvovat kurz českého jazyka od 1. 5. 2025 do 30. 4. 2026, nyní organizovaného společností DBS Czech s. r. o. (dále též „DBS“).

6. Rozhodnutím prvostupňového orgánu (ze dne 22. 12. 2025 č. j. OAM-11082-20/DP-2025) byla žádost žalobkyně ze dne 6. 5. 2025 zamítnuta. V odůvodnění prvostupňový orgán konstatoval, že aktivita žalobkyně nesměřuje k dosažení účelu, za nímž jí byl povolen dlouhodobý pobyt na území republiky, získání vysokoškolského vzdělání. Za tím účelem jí byl již dvakrát povolen pobyt, aby disponovala dostatečnou jazykovou vybaveností pro studium na vysoké škole. Nyní však žalobkyně hodlá opět absolvovat další kurz českého jazyka. Dlouhodobý pobyt za účelem studia udělený z důvodu absolvování jazykové přípravy ke studiu podle § 64 písm. b) ZPC ale nelze prodloužit více než jednou podle § 44a odst. 2 písm. a) ZPC. Pokud student během jednoho či nejdéle dvou let nebude schopen disponovat jazykovými znalostmi na takové úrovni, aby mohl začít studovat akreditovaný obor vysoké školy, povolení k dlouhodobému pobytu mu nelze z tohoto důvodu prodloužit pro zneužívání přípravných jazykových kurzů k bezcílnému zachovávání pobytového statusu. Absolvování jazykových kurzů českého jazyka organizovaných instituty odlišnými od veřejné vysoké školy ani nelze podřadit pod vzdělávací aktivity studia podle § 64 ZPC. Navrhovaným postupem by byl obcházen zákon. Zjištěný stav je tzv. jinou závažnou překážkou pobytu žalobkyně na území. Dopad rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně shledal prvostupňový orgán za přiměřený. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání.

7. Napadeným rozhodnutím (ze dne 25. 3. 2026 č. j. MV-24526-4/SO-2026) s odůvodněním na čtrnácti stranách žalovaná rozhodnutí prvostupňového orgánu potvrdila.

8. Proti tomuto rozhodnutí brojí žalobkyně podanou žalobou.

9. Žalobkyně namítá, že žalovaná v dané věci nedefinovala konkrétní skutkové okolnosti případu žalobkyně pod neurčitý právní pojem jiné závažné překážky pobytu cizince na území. Poukázala toliko na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2012 č. j. 9 As 80/2011-69, podle kterého má správní orgán vymezit, které konkrétní skutkové okolnosti Shodu s prvopisem potvrzuje M. H., DiS. 3 23 A 13/2026 věci pod tento pojem patří. Podle judikatury je obvykle zmíněný pojem naplněn tím, že cizinec neplnil v minulosti povolený účel pobytu. V daném případě však žalobkyně po celou dobu účel pobytu plní a pokud účel chtěla změnit, postupovala podle ZPC. Podle žalobkyně skutkové okolnosti jejího případu buď nejsou vymezeny v napadeném rozhodnutí vůbec, nebo nejsou dostatečné Žalovaná toliko spekuluje nad potřebností pobytového oprávnění žalobkyně, zmiňuje bezcílné vzdělávání jazykovými kurzy, že nesměřuje k vytyčenému cíli při vstupu na území ke studiu vysoké školy, že jazykovou přípravu ke studiu na vysoké škole lze podle ZPC prodloužit pouze jednou, či že účel musí vyžadovat pobyt na území. Žalobkyně nesouhlasí, že by úvahy žalované naplňovaly jiné závažné překážky pobytu cizince na území. Žalobkyně zde studuje a pokud jí studium nejde tak, jak by si představovaly správní orgány, není to důvod k ukončení či neprodloužení jejího pobytového oprávnění.

10. Podle žalobkyně se zákaz prodloužení pobytového oprávnění za účelem jazykové a odborné přípravy ke studiu na vysoké škole více než jednou podle § 44a odst. 2 písm. a) ZPC pro účel ostatní nepoužije. Takový zákaz v zákoně není, nelze jej proto dovozovat. Úvahy žalované, zda kurz je pro žalobkyni dostatečný či účelný, má za irelevantní. Podle žalobkyně požaduje žalovaná, aby účel pobytu žalobkyně byl spjat s Českou republikou a dosahoval určité vyšší intenzity a kvality. Takový požadavek považuje za překonaný a odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2025 č. j. 2 Azs 64/2024-38. Žalobkyně dále poukazuje na to, že žalovaná nesprávně zaměňuje účel a cíl pobytu. Účel dlouhodobého pobytu je definovaný v ZPC, je třeba jej plnit, a jeho neplnění lze sankcionovat. Podle napadeného rozhodnutí žalobkyně nemíří k cíli svého pobytu, její chování proto sankcionuje. ZPC ale nezná cíl pobytu, ten nedefinuje. Není ani pravidlo, že nesměřování k cíli má mít za následek zánik pobytového oprávnění, neprodloužení doby platnosti pobytového oprávnění či neudělení nového pobytového oprávnění. Napadené rozhodnutí je tudíž postaveno na subjektivním názoru žalované, že žalobkyně nesměřuje v průběhu svého pobytu k nějakému cíli. Tento postup však ZPC (na rozdíl od neplnění účelu dlouhodobého pobytu) nedovoluje sankcionovat. Pokud měla žalovaná možnost vyložit neurčitý právní pojem různými způsoby, měla ho vyložit in dubio pro mitius. Žalobkyně dále namítá, že nebyl proveden její účastnický výslech za účelem ověření si skutkových okolností na straně žalobkyně. Žalobkyně pro úplnost uvádí, že již byla přijata ke studiu na vysoké škole a dne 13. 1. 2026 požádala o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, řízení je vedeno pod sp. zn. OAM-798/DP-2026.

11. Žalobkyně navrhuje, aby soud provedl důkazy: rozhodnutím prvostupňového orgánu, odvoláním žalobkyně, napadeným rozhodnutím, dokumenty o studiu na vysoké škole, potvrzením o podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia a výslechem žalobkyně.

12. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Odkázala na rozhodnutí napadené i prvostupňového orgánu a obsah správního spisu. Setrvala na svých závěrech a doplnila, že v souvislosti se vzdělávacími aktivitami žalobkyně nelze hovořit o pokroku ve vzdělávání, ani o směřování k jeho úspěšnému absolvování. Neshledává důvod, proč by žalobkyni mělo být umožněno, aby v České republice pobývala za účelem účasti v dalším kurzu, který není jazykovou ani odbornou přípravou podle § 64 písm. b) ZPC, jde opět o kurz českého jazyka. Poukazuje na dosavadní pobytovou historii žalobkyně, která k dosažení vyšší jazykové úrovně nesměřuje. Poukazuje na to, že žalobkyně poté, co úspěšně zvládla složit jazykovou zkoušku na úroveň A2 po prvním roce přípravy a ve druhém roce neúspěšně absolvovala kurz na jazykovou úroveň B1, nyní v daném řízení Shodu s prvopisem potvrzuje M. H., DiS. 4 23 A 13/2026 se opět účastní kurzu směřujícího k získání jazykové úrovně A2. Připomíná, že zákonodárce jednoznačně omezil prodlužování pobytového oprávnění, jehož cílem je jazyková a odborná příprava na vysokoškolské studium.

13. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. O věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož žalovaná s takovým postupem výslovně souhlasila a žalobkyně se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila (§ 75 a § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále jen „s. ř. s.“), souhlasila tudíž konkludentně.

14. Po zhodnocení relevantních skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Soud při posuzování věci vycházel z následující právní úpravy.

16. Podle § 35 odst. 3 ZPC dobu platnosti víza k pobytu nad 90 dnů a dobu pobytu na území na toto vízum nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza (§ 37).

17. Podle § 37 odst. 2 písm. a) ZPC ministerstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže nastal některý z důvodů uvedených v § 56 odst. 1 písm. a), c), d), g), h) a j) až l) nebo v § 56 odst. 2, za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení platnosti víza. Při posuzování přiměřenosti ministerstvo přihlíží zejména k dopadům tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince.

18. Podle § 44a odst. 2 písm. a) ZPC platnost povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42 odst. 3 nebo § 42d se neprodlužuje; to neplatí v případě povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42d vydaného za účelem účasti na jazykové a odborné přípravě podle § 64 písm. b), jehož platnost lze z důvodu pokračování v takové přípravě jednou prodloužit.

19. Podle § 44a odst. 3 věta druhá ZPC na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36, § 46 odst. 7 a § 55 vztahují obdobně.

20. Podle § 56 odst. 1 písm. j) ZPC dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže pobyt cizince na území není v zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.

21. Podle § 64 písm. b) ZPC se studiem rozumí účast na jazykové a odborné přípravě ke studiu akreditovaného studijního programu vysoké školy organizované veřejnou vysokou školou, nebo účast na jazykovém a odborném kurzu pořádaném v rámci programu Evropské unie nebo na základě mezinárodní smlouvy.

22. Podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „správní řád“) postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

23. Soud o věci uvážil takto.

24. Žalobkyně předně namítá, že žalovaná v dané věci nedefinovala konkrétní skutkové okolnosti jejího případu, na který by se vztahoval neurčitý právní pojem jiné závažné překážky pobytu cizince na území.

25. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, jak má správní orgán postupovat při výkladu pojmu jiná závažná překážka. Jedná o neurčitý pojem, který jsou správní orgány povinny vymezit ve svém rozhodnutí a patřičně právní kvalifikaci jednání stěžovatele Shodu s prvopisem potvrzuje M. H., DiS. 5 23 A 13/2026 odůvodnit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2012 č. j. 9 As 80/2011-69, na který žalobkyně i odkázala). Obsah a rozsah zmiňovaného pojmu nelze obecně zcela přesně definovat. Při jeho aplikaci jsou správní orgány povinny patřičně odůvodnit, v jakém jednání žadatele o povolení k dlouhodobému pobytu tuto překážku spatřují. Nejvyšší správní soud přitom opakovaně uvedl, že při aplikaci neurčitých právních pojmů dává zákonodárce správnímu orgánu prostor ke zhodnocení, zda je možné konkrétní případ pod daný pojem podřadit či nikoliv. Nejprve je tedy nezbytné vymezit rozsah pojmu jiná závažná překážka pobytu cizince na území – tj. vymezit, jaký význam tento pojem skutečně má, následně správní orgán je povinen vyhodnotit, zda lze skutkové okolnosti projednávané věci zařadit do rámce vytvořeného jeho rozsahem – tj. jaké skutečnosti konkrétního případu lze pod daný pojem podřadit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu rozsudku ze dne 16. 9. 2019 č. j. 5 Azs 166/2019-27).

26. V daném případě prvostupňový orgán na str. 4 rozhodnutí vymezil namítaný pojem, přiřadil mu odpovídající právní kvalifikaci a poukázal na to, v čem konkrétním spatřuje v situaci žalobkyně jinou závažnou překážku. Zdůraznil, že žalobkyně se „snaží obejít zákaz opakovaného prodloužení dlouhodobého pobytu za účelem studia z důvodu absolvování přípravného jazykového kurzu, cestou dlouhodobého pobytu uděleného za jiným účelem“. V dané věci vzal ve zřetel skutkové okolnosti žalobkyně, které byl v červnu 2023 povolen pobyt, aby mohla nejprve absolvovat přípravný jazykový kurz českého jazyka organizovaný veřejnou vysokou školou, a poté studovat akreditovaný bakalářský studijní program na ČVUT. Žalobkyně absolvovala tento kurz českého jazyka s jazykovou zkouškou na úrovni A2. Další pobyt v r. 2024 byl žalobkyni povolen též za účelem jazykové přípravy, aby mohla naplnit účel pobytu, tentokrát organizovaný společností DOCEO. Po tomto kurzu však žalobkyně namísto žádosti o pobyt za účelem studia na ČVUT, opětovně požadovala v r. 2025 pobytový status za účelem dalšího, v pořadí třetího, jazykového kurzu českého jazyka. Soud se proto ztotožňuje s prvostupňovým orgánem, že v „souladu s veřejným zájmem není další absolvování vzdělávacích aktivit na území, které kromě toho, že zákon obchází, nevede k původně vytčenému cíli, a to k získání vysokoškolského vzdělání v ČR“. Obdobně žalovaná v napadeném rozhodnutí na str. 5 až 9 se zabývala naplněním zákonných znaků pojmu jiné závažné překážky na konkrétní situaci žalobkyně. Na úvahy správních orgánů soud odkazuje a doplňuje, že v jejich odůvodnění soud neshledal pochybení, jelikož se dostatečným a přezkoumatelným způsobem zabývaly ve vztahu ke skutkovým okolnostem projednávané věci naplněním pojmu závažná překážka pobytu účastníka řízení na území. Není sporu o to, že ZPC je založen na premise, že pobyt cizince na území České republiky musí být vždy odůvodněn, např. dlouhodobým zaměstnáním, podnikáním či studiem (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2016 č. j. 7 Azs 313/2015-35). Znamená to, že i v případě dlouhodobého pobytu za účelem ostatní/jiné, musí cizinec plnit během svého pobytu na území účel, pro který mu bylo toto povolení k pobytu uděleno. Tento účel přitom nelze podřadit pod účel dlouhodobého pobytu, který je v ZPC konkrétně upraven. Soud se ztotožňuje se žalovanou, že při posuzování žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu za účelem zbytkové kategorie ostatní/jiné, může zohlednit celkovou pobytovou historii žadatele a i otázku, jaký význam má pro žadatele činnost, kterou hodlá na území provozovat. Žalovaná pak na str. 8 uvádí, že „považuje za bezúčelné, že nyní hodlala účastnice řízen opětovně docházet na kurz, jehož cílem mělo být získání jazykové úrovně, které již dosáhla“, na str. 10 žalovaná doplňuje, že se „neztotožňuje s tvrzením účastnice řízení, že účastí v tomto kurzu směřuje ke svému dříve stanovenému cíli, tj. k vysokoškolskému vzdělání“. Tato třetí žádost o jazykový kurz českého jazyka pak není v souladu s účelem pobytu žalobkyně. Shodu s prvopisem potvrzuje M. H., DiS. 6 23 A 13/2026 Jinými slovy, soud se neztotožňuje se žalobkyní, že by po celou dobu plnila účel pobytu, jelikož již dvakrát jí byl umožněn jazykový kurz, třetí žádostí měl být pobyt za účelem studia původně plánované veřejné vysoké školy ČVUT, což žalobkyně neučinila a znovu žádala o dlouhodobý pobyt za účelem dalšího jazykového kurzu češtiny. Podle soudu tedy žalobkyně nepostupovala v souladu se ZPC.

27. S tvrzením žalobkyně, že skutkové okolnosti jejího případu buď nejsou vymezeny v napadeném rozhodnutí vůbec, nebo nejsou dostatečné, se nelze ztotožnit. Prvostupňový orgán na str. 1 a 2 vymezil skutkové okolnosti dané věci, na str. 2 až 5 provedl jejich zhodnocení. Obdobně postupovala žalovaná, která na str. 1 až 4 napadeného rozhodnutí shrnula faktický stav a právní úpravu, na str. 5 až 11 provedla konkrétní podrobné posouzení dané věci. Na jejich závěry soud odkazuje a ztotožňuje se s nimi. Pokud žalobkyně namítá nedostatečné posouzení, pak nekonkretizuje, v čem má taková nedostatečnost spočívat. Soud odkazuje na zásadu dispozitivnosti, podle níž žalobkyně musí vymezit své námitky, aby je soud konkrétně mohl posoudit. V daném případě soud neshledal, že by správní orgány nedostatečně se věcí žalobkyně zabývaly.

28. Soud se dále neztotožňuje se žalobkyní, že by správní orgány spekulovaly nad potřebností jejího pobytového oprávnění, zmiňovaly její bezcílné vzdělávání a otázku, že lze prodloužit pobytové oprávnění za účelem jazykové přípravy jen jednou. Soud z napadeného rozhodnutí ani z rozhodnutí prvostupňového orgánu žádné spekulativní úvahy správních orgánů neshledal. Napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňového orgánu jsou přezkoumatelná, správní orgány v nich srozumitelně zdůvodnily, proč mají za to, že je naplněn pojem jiná závažná překážka pobytu cizince na území. Žalobkyni byl od 9. 6. 2023 do 8. 6. 2024 povolen dlouhodobý pobyt na území republiky za účelem absolvování přípravného jazykového kurzu českého jazyka organizovaného veřejnou vysokou školou k přípravě studia akreditovaného bakalářského studijního programu Informatika na Fakultě informačních technologií ČVUT podle § 64 písm. b) ZPC. Tento kurz žalobkyně zakončila s jazykovou zkouškou na úrovni A2. Následně jí bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné do 31. 5. 2025 pro absolvování kurzu českého jazyka organizovaného společností DOCEO, aby žalobkyně mohla pokračovat v osvojování si znalostí českého jazyka tak, aby mohla skutečně naplnit účel, za kterým na území přijela, tedy zahájit a dokončit studium na veřejné vysoké škole. Tento kurz žalobkyně měla zakončit s jazykovou zkouškou na úrovni B1, u které nebyla úspěšná. Dne 6. 5. 2025 žalobkyně požádala o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní, a to absolvování kurzu českého jazyka organizovaného společností DBS od 1. 5. 2025 do 30. 4. 2026. Soud se za dané situace nemohl neztotožnit se správními orgány, že dosavadní studijní aktivity žalobkyně nepřinesly žádný výsledek, když žalobkyně úspěšně po prvním roce studia českého jazyka získala jazykové vzdělání v akreditovaném kurzu, následně zvolila druhý rok neakreditovaný jazykový kurz a nyní v pořadí třetím rokem za sebou volí opět jazykový kurz českého jazyka a opět neakreditovaný. K uvedenému žalobkyně netvrdí ani nedokládá dostatečný pokrok tak, aby mohla v českém jazyce začít studovat na ČVUT, jak původně deklarovala.

29. Žalobkyni byl totiž na území umožněn vstup proto, že deklarovala svou vůli v ČR studovat na veřejné vysoké škole. Za toliko tímto účelem absolvovala akreditovaný jazykový kurz, který úspěšně dokončila. Žalobkyně nevysvětluje a ze správního spisu není zřejmé, z jakého důvodu na studium na veřejné vysoké škole nenastoupila a namísto toho v pořadí potřetí požádala o pobytové oprávnění za účelem opětovné jazykové přípravy. Správní orgán po Shodu s prvopisem potvrzuje M. H., DiS. 7 23 A 13/2026 absolvování prvního roku jazykového kurzu vyšel z předpokladu (a žalobkyně jej nezpochybňuje), že si chtěla zdokonalit své jazykové znalosti, aby mohla studovat na vysoké škole. Proto bylo vyhověno její v pořadí druhé žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, tentokrát za účelem ostatní/jiné. Žalobkyně však následně namísto účelu studia podala nyní řešenou žádost o prodloužení pobytového povolení, opět za účelem absolvování dalšího (již třetího) jazykového kurzu. V zájmu žalobkyně přitom bylo předestřít správním orgánům, jaký význam pro ni má mít absolvování třetího jazykového kurzu. Užití formulace „bezcílné“ vzdělávání formou jazykových kurzů, jak uvedla žalovaná na str. 5 napadeného rozhodnutí je třeba vnímat nikoli izolovaně, nýbrž v kontextu celé pobytové historie žalobkyně na území, jejíž pobyt nesměřuje k původně vytyčenému cíli deklarovaném při vstupu na území, tj. studiu na veřejné vysoké škole, na ČVUT.

30. K námitce opakování prodloužení pobytu při jazykové přípravě ke studiu na vysoké škole soud odkazuje na str. 7 napadeného rozhodnutí, kde se žalovaná této otázce věnuje a vysvětluje, že „[p]obyt za tímto konkrétním účelem ovšem zákonodárce explicitně omezil (a to v souladu s bodem 16 preambule směrnice [viz směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. 5. 2016, o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair, pozn. soudu]), resp. mu stanovil určité mantinely, když jazykovou přípravu omezil jednak na přípravu na studium akreditovaného studijního programu na vysoké škole [viz § 64 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb.], tedy svázal ji s konkrétně definovaným cílem, a tuto přípravu na studium na vysoké škole pak omezil i časově, a to v § 44a odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., jímž umožnil prodloužit platnost doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia z důvodu pokračování v takové přípravě jen jednou.“ Z citovaného vyplývá, že není důvodné, ani v zájmu České republiky, v řízení zahajovaném na návrh, aby na jejím území pobývali cizinci opakovaně a samoúčelně jen na základě jazykového kurzu českého jazyka bez jakéhokoli časového omezení a cíle. Pokud takové zjištění z podkladů konkrétního případu vyplyne, je možné shledat právě tzv. jinou závažnou překážku pobytu cizince na území, a to ve zjevném opakovaném a bezcílném absolvování jazykových kurzů bez jakéhokoli pokroku ve vzdělávání směrem k účelu pobytu, a to studiu na veřejné vysoké škole, v daném případě na ČVUT. Žalobkyni již celkem dvakrát byl pobyt za shodným účelem jazykové přípravy kurzu českého jazyka umožněn a žalobkyně jej dvakrát absolvovala. Ve správním řízení nedoložila, z jakého důvodu požaduje po správních orgánech, aby jí umožnili absolvovat obdobný jazykový kurz českého jazyka potřetí za sebou, a to s nižší s jazykovou úrovní A2, když žalobkyně již po prvním roce jazykového kurzu disponuje úrovní vyšší B1. Cílem zákonodárce nebylo umožnit takovou jazykovou přípravu jako časově neomezenou. Cizinec, který přicestoval do České republiky za účelem, za kterým mu bylo povolení k dlouhodobému pobytu vydáno, by tento účel měl sledovat a vynaložit veškeré úsilí k tomu, aby nebyla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území a také aby svým jednáním neobcházel zákon.

31. Česká republika totiž není povinna cizinci umožnit pobyt na svém území za jakýmkoli účelem, který on sám považuje za relevantní, disponuje totiž diskreční pravomocí. Znamená to, že může zohlednit celkovou pobytovou historii žadatele a posoudit, jaký význam má pro žadatele činnost, kterou hodlá na území provozovat. Žalobkyně v daném případě potřetí za sebou žádala o pobytové oprávnění se stejným účelem, jako oba předchozí pobyty. Ke dni podání žádosti (dne 6. 5. 2025) netvrdila ani nedoložila přitom své studium na veřejné vysoké škole ČVUT, což byl primární účel jejího pobytu, resp. aby tento účel mohla naplnit, musela mít ke studiu na veřejné vysoké škole k němu jazykovou přípravu, což žalovaná dvakrát již Shodu s prvopisem potvrzuje M. H., DiS. 8 23 A 13/2026 akceptovala a povolení jí udělila. Uvedené úvahy (včetně úvah správních orgánů obou stupňů) ve vzájemných souvislostech s pobytovou historií žalobkyně s přihlédnutím k účelu pobytu – studium na veřejné vysoké škole, dávají ucelený kruh naplňující pojem jiné závažné překážky pobytu cizince na území. Soud se proto s nesouhlasem žalobkyně o nenaplnění tohoto pojmu neztotožnil.

32. Žalobkyně dále uvádí, že zde studuje a pokud jí studium nejde, není to důvod k ukončení či neprodloužení pobytového oprávnění. K námitce žalobkyně soud upřesňuje, že žalobkyně zde absolvovala, jak je již uvedeno shora, dvakrát za sebou jazykové kurzy a potřetí o něj předmětnou žádostí požádala, aby jej mohla absolvovat. O tom, že zde žalobkyně studuje, se poprvé zmínila žalovaná na str. 11 napadeného rozhodnutí. Uvedla, že z cizineckého systému bylo zjištěno, že žalobkyně dne 13. 1. 2026 požádala v pořadí po čtvrté o další pobytové oprávnění, o dlouhodobý pobyt za účelem studia, a to na soukromé vysoké škole Škoda Auto vysoká škola o. p. s. Zmiňovaná škola je jiná než veřejná vysoká škola ČVUT, k níž žalobkyně deklarovala původní účel pobytového oprávnění, a právě k plánovanému studiu na ČVUT byl žalobkyni dvakrát povolen pobyt tak, aby mohla absolvovat jazykové kurzy českého jazyka a poté studovat na ČVUT. Lze konstatovat, že žalobkyně při podání žádosti o pobytové oprávnění ze dne 6. 5. 2025 uvedla, že se dále hodlá jazykově vzdělávat v kurzu českého jazyka od 1. 5. 2025 do 30. 4. 2026, přesto dne 13. 1. 2026, tj. poté, co ve věci rozhodl dne 22. 12. 2026 prvostupňový orgán o zamítnutí žádosti žalobkyně, požádala žalobkyně o další pobytové oprávnění, a to za účelem studia na jmenované soukromé vysoké škole. Uvedený postup žalobkyně lze též podřadit pod účelové chování rozporné s původním účelem pobytu – studium na veřejné vysoké škole ČVUT. Žalobkyně nejprve správním orgánům tvrdí, že je nezbytné, aby jí potřetí prodloužily její pobyt o další rok, aby mohla své znalosti češtiny dále prohlubovat za účelem studia na veřejné vysoké škole ČVUT, a po vydání prvostupňového rozhodnutí, již tento účel pobytu mění a tvrdí, že byla přijata k vysokoškolskému studiu na soukromé vysoké škole. Tedy i uvedené lze rovněž podřadit pod pojem jiné závažné překážky v dalším pobytu žalobkyně na území. Z uvedeného proto nevyplývá, že žalobkyně zde studuje ČVUT, dosud absolvovala kurzy českého jazyka. Otázkou pobytového oprávnění žalobkyně za účelem studia na soukromé škole se správní orgány budou zabývat v samostatném řízení, pro dané řízení tato otázka není prioritní. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. 2. 2021 č. j. 2 Azs 325/2020-33 dovodil, že „[č]asté střídání studijních oborů či studium vyžadující jen malou časovou a intelektuální investici cizince může být vážným signálem, že účel jeho dlouhodobého pobytu (zde povoleného za účelem studia podle § 42d zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky) není ve skutečnosti naplňován a že je zástěrkou pro účely jiné.“ Časté střídání vzdělávacích aktivit vyžadujících jen malou intelektuální investici cizince tedy může být vážným signálem, že účel dlouhodobého pobytu, není ve skutečnosti naplňován a že je zástěrkou pro jiné účely.

33. Žalobkyně dále uvádí, že zákaz prodloužení pobytového oprávnění za účelem jazykové a odborné přípravy ke studiu na vysoké škole více než jednou podle § 44a odst. 2 písm. a) ZPC pro účel ostatní nepoužije, takový zákaz v zákoně není, nelze jej proto dovozovat. S touto námitkou se nelze ztotožnit. Zákon stanoví podmínky pro přechodný pobyt na území cizincům v § 16 až 64 ZPC, v samostatné hlavě III. Přechodný pobyt na území na dlouhodobé vízum či na povolení k dlouhodobému pobytu je upraven v § 30 až 49 ZPC, definice studia je uvedena v § 64 ZPC. Podle § 64 písm. b) ZPC studiem se pro účely zákona rozumí účast na jazykové a odborné přípravě ke studiu akreditovaného studijního programu vysoké školy organizované veřejnou vysokou školou, nebo účast na jazykovém a odborném kurzu pořádaném v rámci programu Evropské unie nebo na základě mezinárodní smlouvy. Shodu s prvopisem potvrzuje M. H., DiS. 9 23 A 13/2026 V daném případě žalobkyni byl v r. 2023-2024 povolen dlouhodobý pobyt za účelem absolvování jazykového kurzu českého jazyka organizovaný veřejnou vysokou školou k přípravě studia akreditovaného bakalářského studijního programu na veřejné vysoké škole ČVUT podle § 64 písm. b) ZPC. Další, v pořadí druhý, dlouhodobý pobyt byl žalobkyni povolen pro opět jazykový kurz ve školním roce 2024-2025. Z důvodu, aby nedocházelo ke zneužívání tohoto institutu a bezdůvodným dalším pobytům cizinců na území, zákonodárce podle § 44a odst. 2 písm. a) ZPC omezil účast cizincům na jazykové a odborné přípravě ke studiu akreditovaného studijního programu vysoké školy organizované veřejnou vysokou školou toliko na jediné prodloužení. V daném případě toto prodloužení již žalobkyně vyčerpala v r. 2025, neboť jí toto prodloužení bylo uděleno v rámci platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ve smyslu zmiňovaných ustanovení ZPC pro r. 2024-2025, vztahovalo se na povolení k dlouhodobému pobytu za účelem jiné/ostatní. Soud neshledal žádný důvod, proč by se povolení k dlouhodobému pobytu za účelem jiné/ostatní v uvedených zákonných mantinelech v situaci žalobkyně nemělo pohybovat. Správní orgány ostatně neuvedly, že prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem jiné/ostatní je „zakázáno“ analogickou aplikací citovaného ustanovení, použily tento argument při současném posouzení dalších individuálně zjištěných skutečností na straně žalobkyně k přijetí závěru ohledně naplnění § 56 odst. 1 písm. j) ZPC. Takovou úvahu soud shledává zcela relevantní.

34. Rovněž soud souhlasí s žalovanou, že i když žalobkyně nežádá o udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, ale za účelem ostatní/jiné, lze požadavky na plnění účelu pobytu při dlouhodobému pobytu za účelem studia přiměřeně vztáhnout i na případy, kdy cizinec žádá o udělení povolení k pobytu za účelem ostatní – vzdělávací aktivity. Rozdílem mezi těmito účely pobytu je, že studium žalobkyně na jazykové škole organizované společností DBS nelze podřadit pod studium podle § 64 ZPC. Obdobně se v případě žalobkyně nejedná o žádost o povolení k pobytu ve smyslu směrnice č. 2016/801/EU, o podmínkách přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, středoškolského vzdělávání a činnosti au-pair (dále též „směrnice č. 2016/801/EU“).

35. K námitce ohledně účelnosti a dostatečnosti jazykového kurzu žalobkyně soud konstatuje, že nesouhlas žalobkyně s rozhodnutím správních orgánů ještě neznamená, že rozhodnutí jsou vadná. Z rozhodnutí obou stupňů správních orgánů vyplývá, že se dostatečně situací žalobkyně zabývaly, věc posoudily a vyhodnotily. Nelze ani přistoupit na námitku zaměňování pojmů účelu a cílů. Účelem pobytového oprávnění prvotně vydaného, mělo být studium žalobkyně na veřejné vysoké škole, na ČVUT, bakalářský program shora jmenovaný. Aby tohoto účelu mohla dosáhnout, správní orgány jí umožnily dvakrát po sobě studovat český jazyk v jazykových kurzech, v prvním případě v akreditovaném. Namísto toho, aby žalobkyně účel pobytu naplnila, a požádala o dlouhodobý pobyt za účelem studia na ČVUT, jak původně deklarovala, tento účel nenaplnila, nýbrž zvolila si za cíl další jazykový kurz, který chtěla absolvovat od 1. 5. 2025 do 30. 4. 2026, resp. podle zjištění žalovaného dne 13. 1. 2026 podala žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na soukromé škole Škoda Auto Vysoká škola o. p. s. Její cíl je proto v rozporu s účelem pobytového oprávnění, které jí bylo na území republiky uděleno. Žádný požadavek správních orgánů, aby účel pobytu žalobkyně dosahoval určité vyšší intenzity ani kvality, z rozhodnutí správních orgánů nevyplývá. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 5. 11. 2025 č. j. 8 Azs 99/2023-65 dovodil, že: „Ustálená judikatura NSS stojí na principu, že účel, pro který byl cizinci povolen pobyt, musí být skutečně naplněn. To znamená, Shodu s prvopisem potvrzuje M. H., DiS. 10 23 A 13/2026 že pobyt cizince na území České republiky musí být odůvodněn, např. dlouhodobým zaměstnáním, podnikáním, studiem, a tyto činnosti musí být skutečně na území České republiky vykonávány (viz rozsudek NSS čj. 5 Azs 320/2019-38, bod 19). Zákon o pobytu cizinců tedy staví do popředí princip plnění uložených povinností cizince – žadatele o pobytový status, přičemž je nepochybně v pravomoci suverénního státu nastavit podmínky, za nichž bude mít cizinec možnost na území České republiky pobývat. Podmínky získání konkrétního pobytového oprávnění nejsou samoúčelné – naopak, jsou vázané na konkrétní účel pobytu (rozsudek NSS z 21. 7. 2023, čj. 5 Azs 62/2023-46, bod 29). Závěr, že cizinec může získat pobytový titul, aniž by naplňoval jeho účel, by byl zjevně v rozporu s výše uvedenými principy.“ Účel pobytu musí splňovat kritérium určité kvalifikované vazby na území. Proto i v případě zbytkové kategorie účelu pobytu v zákoně výslovně neupraveného je namístě vyžadovat obdobnou významnou vazbu na území. V daném případě z okolností je zřejmé, že další v pořadí třetí jazykový kurz představuje spíše zástupný důvod, který měl umožnit žalobkyni setrvat v České republice poté, co již neplnila účel pobytu podle původního povolení (studium na ČVUT). Nárok na povolení k dlouhodobému pobytu za účelem „ostatní/jiné“ nevyplývá ani z evropského práva.

36. K poukazu žalobkyně na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2025 č. j. 2 Azs 64/2024-38 soud konstatuje, že žalobkyně odkazuje na usnesení o postoupení věci rozšířenému senátu. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu dne 31. 3. 2026 pod č. j. 2 Azs 64/2024-53 dovodil, že zákonem zvláště neupravený účel pobytu [§ 46 odst. 1 ve spojení s § 31 odst. 1 písm. b), resp. § 30 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů], pro který cizinec žádá povolení k dlouhodobému pobytu, musí mít k území České republiky dostatečně intenzivní, těsnou a seriózní vazbu. V daném případě tím, že žalobkyně nenaplnila původní účel pobytu, soud neshledal ani její současné „studium“ jazyků za dostatečně intenzivní s těsnou a seriózní vaznou na území republiky. Takové studium lze absolvovat i prostřednictvím jiného než prezenčního studia. O tom svědčí i skutečnost, že žalobkyně začala studovat na soukromé vysoké škole. Soud z ničeho neshledal, že by žalovaná měla možnost aplikovat na věc žalobkyně zásadu in dubio pro mitius. Správní orgán musí dodržovat takovou správní praxi, která se pohybuje v mezích prostoru pro uvážení, jenž je mu zákonem dán (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2009 č. j. 7 As 43/2009-52; srov. též rozsudek NSS ze dne 30. 3. 2020 č. j. 1 Afs 4/2019-54, bod 41). V projednávaném případě však nepřicházel v úvahu různý výklad zákona, nýbrž o výklad neurčitého právního pojmu, což správní orgány příhodně vyložily i aplikovaly.

37. Námitka žalobkyně, že nebyl proveden její výslech, není důvodná, takový postup není v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 3. 2019 č. j. 7 Azs 441/2018-32, uvedl, že „…povinnost provést výslech žalobce zákon neukládá, tedy je správním uvážení správního orgánu, zda k němu přistoupí či nikoliv. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že jej není třeba, neboť je na základě spisového materiálu věc posoudit, není takový postup a priori vadou řízení.“ Zároveň žalobkyně ani ve své žalobě netvrdí zásadní skutečnosti, které by správním orgánům měla sdělit v rámci výslechu, pokud by byl výslech proveden. Uvádí-li žalobkyně, že výslechem měly být ověřeny skutkové okolnosti na straně žalobkyně, soudu není zřejmé, o jaké okolnosti má jít. Tvrzení žalobkyně se omezují výlučně na prohlášení, že dosud účel pobytu plnila a do jazykových kurzů reálně docházela, což však není dostačující pro vyhovění její žádosti o prodloužení pobytu. Lze doplnit, že žalobkyně provedení svého výslechu před správními orgány navrhla v odvolání, na což reagovalo napadené rozhodnutí na str.

13. Žalovaná zde uvedla, že Shodu s prvopisem potvrzuje M. H., DiS. 11 23 A 13/2026 prvostupňový orgán zjistil stav dostatečným způsobem, výslech žalobkyně již nebylo třeba provádět. S touto úvahou se soud ztotožňuje.

38. Lze shrnout, že postup žalobkyně vykazuje znaky samoúčelného prodlužování pobytu na území, kdy si snaží udržet pobytové oprávnění pomocí vzdělávacích aktivit, které již nemají za cíl následné studium akreditovaného studijního programu a získání kvalifikace pro výkon budoucího povolání podle původního účelu pobytu na území republiky. Účelem těchto vzdělávacích aktivit je zjevně toliko formální naplnění podmínek pro prodloužení platnosti povolení k pobytu, čímž je naplněna jiná závažná překážka podle § 56 odst. 1 písm. j) ZPC. Judikatura Nejvyššího správního soudu při posuzování existence jiné závažné překážky pobytu cizince na území vyžaduje nezbytnost posuzování všech skutkových okolností případu a vyžaduje určitou závažnost jednání cizince (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2019 č. j. 5 Azs 166/2019-27). Správní orgány proto v dané věci správně uzavřely, že dosavadní studijní a vzdělávací aktivity žalobkyně byly bezúčelné, žalobkyně ani v průběhu správního řízení, ani v žalobě neuvádí nic, co by tyto závěry zpochybnilo, když je přesvědčena, že pokud bude plnit deklarovaný účel pobytu, musí být do budoucna vyhověno jejím dalším žádostech o prodloužení pobytu, žádné subjektivní názory žalované nejsou v napadeném rozhodnutí vyjádřeny.

39. Žalobkyně navrhovala, aby soud provedl důkazy: rozhodnutím prvostupňového orgánu, odvoláním žalobkyně, napadeným rozhodnutím, dokumenty o studiu na vysoké škole , potvrzením o podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia a výslechem žalobkyně. Soud neshledal za důvodné, aby navrhované důkazy provedl, jelikož rozhodnutí správních orgánů a odvolání žalobkyně jsou součástí spisového materiálu a soud z nich vychází v rámci soudního přezkumu. Zbylé důkazy neprovedl pro nadbytečnost, spisový materiál obsahuje dostatek písemností, které tvořily podklady pro vydání rozhodnutí správních orgánů.

40. Soud pro úplnost konstatuje, že žalobkyně v žalobě nebrojila proti přiměřenosti zásahu do jejího soukromého a rodinného života, ani nezpochybnila skutková zjištění správních orgánů k této otázce. Soud toliko dodává, že při posouzení přiměřenosti zásahu správní orgány neměly možnost zohlednit, jaký význam pro žalobkyni absolvování dalších jazykových kurzů má, žalobkyně v tomto směru žádné vysvětlení nepodala.

41. Na základě shora uvedených důvodů soud neshledal žádnou z žalobních námitek důvodnou, proto žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

42. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalované žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Shodu s prvopisem potvrzuje M. H., DiS. 12 23 A 13/2026 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 10. června 2026 Mgr. Iveta Postulková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje M. H., DiS.