23 A 17/2026

Rubrum

č. j. 23 A 17/2026- 18 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivetou Postulkovou ve věci žalobce: V. H., narozený dne X, občan X tvrzeným pobytem na adrese X zastoupený JUDr. Veronikou Pupalovou, advokátkou sídlem Májová 606/35, 350 02 Cheb proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 13. 3. 2026 žalobci pro nepřijatelnost, evidované pod sp. zn. OAM-0380204/DO-2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce, občan Ukrajiny, dne 13. 3. 2026 požádal v České republice o dočasnou ochranu podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (lex Ukrajina) (dále též „Lex Ukrajina“). Jeho žádost žalovaný označil za nepřijatelnou, jelikož nebylo prokázáno, že žalobce je osobou podle § 3 Lex Ukrajina.

2. Žalobce se podanou žalobou domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného spočívající v tom, že mu dne 13. 3. 2026 vrátil žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň požaduje, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv, a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti. Žalobce má Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 2 23 A 17/2026 za to, že podmínky pro její udělení splňuje. Nesouhlasí s prohlášením žalovaného učiněného ve smyslu § 3 odst. 3 Lex Ukrajina, ani že mu byla udělena dočasná ochrana v jiném členském státě EU, a to v Polsku, tudíž žádost byla vrácena podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Neztotožňuje se s učiněným prohlášením ministerstva vnitra, neboť nový § 3 odst. 3 Lex Ukrajina vybočuje z mantinelů EU a jde proti ustálené judikatuře ESD. Cituje z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2025 č. j. 18 A 85/2025-21 ohledně podmínek § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Dále poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu i na rozsudek Krasiliva. Žalobce je občanem Ukrajiny a držitelem trvalého pobytu na území Ukrajiny, rozhodl se žít v ČR se svými příbuznými a přáteli. Nejprve měl v Polsku pracovní vízum, ale nezdržoval se tam. I když dne 24. 2. 2022 nebyl na Ukrajině, před tímto datem tam pobýval do zahájení války. Dne 23. 6. 2022 na polském úřadě po ukončení polského víza získal dočasnou ochranu Polska. Dne 13. 3. 2026 žalovaný jeho žádost nepřijal, byť žalobce pobyt v Polsku i elektronicky zrušil. Žalobce poukázal na četnou judikaturu.

3. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ji navrhl jako nedůvodnou zamítnout. Uvedl, že argumentace žalobce je lichá, jelikož žádost žalobce nepřijal z důvodů podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina. Žalobce, občan Ukrajiny, se totiž ke dni 24. 2. 2022 nenacházel na území Ukrajiny. Z jeho cestovního dokladu č. X platného od 26. 9. 2019 do 26. 9. 2029 vyplývá, že žalobce vstoupil na území Schengenského prostoru dne 15. 1. 2022 přes hraniční přechod Vyšné Nemecké na Slovensku a již ho neopustil. Rovněž žalobce nesporuje, že ke dni 24. 2. 2022 na Ukrajině nebyl. Žalobce disponoval vízem uděleným mu od 25. 8. 2021 do 23. 6. 2022 v Polsku. Žalobce odešel z Ukrajiny nikoli v důsledku probíhajícího ozbrojeného konfliktu, ale již dříve a z jiných důvodů. Není tudíž osobou, jež má na udělení dočasné ochrany nárok. Od uvedené doby žalobce neměl na Ukrajině těžiště svých zájmů. Do ČR přicestoval z Polska, kde dříve pobýval, ale nebyl osobou vysídlenou z Ukrajiny. Žalovaný k tomuto odkázal i na aktuální judikaturu.

4. Žalobce na písemné vyjádření žalovaného k žalobě nereagoval.

5. Městský soud v Praze v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalovaný výslovně souhlasil a žalobce nevyjádřil nesouhlas rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.), souhlasil tudíž konkludentně. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, který žalobce u žalovaného podal, a který mu žalovaný vrátil s tím, že žádost je nepřijatelná, jelikož nebylo prokázáno, že žadatel je osobou podle § 3 Lex Ukrajina. Soud dále vycházel i z kopie cestovního pasu žalobce, v něm udělené polské vízum z předmětné doby žalobce též nesporuje, naopak jej zmiňuje.

6. Soud konstatuje, že žaloba je přípustná. Vyplývá to ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 3. 4. 2025 č. j. 1 Azs 174/2024-42 i rozsudku SDEU ze dne 27. 2. 2025 C-753/23, ve věci Krasiliva.

7. Soud připomíná, že řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s. je postaveno na principu, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu soudu předkládá konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadený postup za nezákonný. Obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, přebíral by roli advokáta jedné ze stran (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010 č. Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 3 23 A 17/2026 j. 4 As 3/2008-78, a přímo ve vztahu k žalobě na ochranu před nezákonným zásahem pak rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2024 č. j. 1 Ads 161/2024-59, bod 38).

8. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (viz rozsudek NSS z 17. 3. 2008 č. j. 2 Aps 1/2005-65).

9. K důvodu podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina soud konstatuje, že námitky žalobce zůstaly v obecné rovině. Podle soudu žalobce dostatečně nevzal v potaz, že žalovaný jeho žádost zamítl proto, že žalobce v cestovním pase č. X platném ode dne 26. 9. 2019 do dne 26. 9. 2029 má Polskou republikou vylepený vízový štítek platný od 25. 8. 2021 do 23. 6. 2022 s dobou pobytu 180 dnů, počet vstupů „MULT“ a toto vízum i realizoval, jelikož mu odpovídá vstupní razítko v pasu, podle kterého žalobce přicestoval do schengenského prostoru dne 15. 1. 2022 a dosud z něj nevycestoval.

10. Soud žalobci uvedené vyjádření žalovaného zaslal, žalobce na něj nereagoval. S ohledem na uvedené soud proto v míře obecnosti odpovídající argumentaci žalobce přezkoumal zákonnost důvodu podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina, pro který žalovaný přijetí jeho žádosti odepřel a tuto mu pro nepřijatelnost vrátil.

11. Podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina je žádost nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v § 3 Lex Ukrajina. V § 3 Lex Ukrajina jsou vymezeny osoby, na něž se zákon Lex Ukrajina vztahuje. Podle § 3 odst. 1 Lex Ukrajina uděluje žalovaný dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady 2022/3821.

12. V prováděcím rozhodnutí Rady 2022/382, jež aktivovalo stav hromadného přílivu osob, jak jej předpokládá směrnice o dočasné ochraně2, jsou takové osoby vymezeny zejména jako ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022, kteří byli z Ukrajiny vysídleni dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil [čl. 2 odst. 1 písm. a)].

13. Pro přiznání postavení osoby oprávněné podle § 3 Lex Ukrajina je tak zapotřebí kumulativního splnění podmínky (i) pobytu na Ukrajině před 24. 2. 2022 a (ii) vysídlení z Ukrajiny dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil.

14. Žalovaný měl za to, že žalobce nesplnil již první podmínku, a to podmínku existence pobytu na Ukrajině přede dnem 24. 2. 2022. Žalobce přitom sám v žádosti o dočasnou ochranu uvedl, že k tomuto dni, resp. od 25. 8. 2021 do 23. 6. 2022, pobýval v Polsku, tedy mimo 1 Rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana, kterými je Česká republika vázána 2 Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 4 23 A 17/2026 území Ukrajiny. Okolnost pobytu v rozhodný den mimo území Ukrajiny žalobce tudíž nesporuje.

15. Ze skutečnosti, že žalobce disponoval platným vízem v jiné zemi, v daném případě v Polsku, jistě nelze mechanicky dovodit nepřijatelnost žádosti. Žadatel o dočasnou ochranu by ovšem měl na Ukrajině přede dnem 24. 2. 2022 dlouhodobě pobývat, tzn. žít tam, mít tam bydliště i těžiště svých zájmů (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze z 17. 8. 2023 č. j. 18 A 54/2023-32). Soud má za to, že žalobce v žalobě nepředložil žádné konkrétní argumenty brojící proti závěru žalovaného o neexistenci splnění podmínky „pobývání na území Ukrajiny“ přede dnem 24. 2. 2022. V souladu s dispoziční zásadou je přitom na žalobci, který by měl uvádět alespoň minimální tvrzení o těžišti jeho životních zájmů.

16. Z uvedeného vyplývá, že žalobce na Ukrajině před rozhodným datem již dlouhodobě nepobýval, ani nebyl z ní vysídlen v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil.

17. Tvrzení žalobce ohledně jiného typu pobytového oprávnění pak soud považuje za liché.

18. Žalobce nedoložil svá tvrzení ohledně těžiště zájmů k rozhodnému datu 24. 2. 2022 na Ukrajině, přitom podle jeho cestovního pasu je zřejmé, že žalobce v schengenském prostoru žalobce stále pobývá a doposud z něj nevycestoval. Cestovní pas žalobce kromě zmiňovaného razítka totiž neobsahuje jiné razítko pozdějšího data, z něhož by vyplývalo, že by území schengenského prostoru žalobce po dni 15. 1. 2022 opustil. Není úlohou soudu za žalobce nyní domýšlet důvody, pro které měl žalovaný tehdy přijmout jeho žádost o dočasnou ochranu z uvedeného důvodu.

19. Postup žalovaného při odmítnutí přijetí žádosti o udělení dočasné ochrany [§ 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina] soud na základě shora uvedeného neshledal nezákonným. Judikatura, na kterou žalobce poukázal, není k uvedenému pobytovému důvodu příhodná.

20. Postup žalovaného při odmítnutí přijetí žádosti žalobce o udělení dočasné ochrany [podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina] tak soud neshledal nezákonným.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Shodu s prvopisem potvrzuje J. S. 5 23 A 17/2026 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha dne 18. června 2026 Mgr. Iveta Postulková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. S.