23 CO 132/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Terezy Jachura Maříkové a Mgr. Patricie Adamičkové anonymizováno věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení příjmení sídlem Národní číslo, PSČ obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa za níž jedná anonymizováno 7 slov sídlem adresa o omluvu a zaplacení částka, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částka, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám žalované.

1. Rozsudkem ze dne datum soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna poskytnout žalobkyni zadostiučinění anonymizováno formě omluvy anonymizováno znění:„ stát. instituce jednající za anonymizována dvě slova, jakožto orgán spravující anonymizována dvě slova anonymizováno, se tímto omlouvá jméno příjmení za porušení jejího práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna anonymizováno, která jméno příjmení podala podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, anonymizováno znění pozdějších předpisů, jež podepíše osoba oprávněná jednat za žalovanou“ (výrok I.), dále zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni přiměřené zadostiučinění anonymizováno výši částka s příslušenstvím (výrok II.) a současně rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku částka do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované náhrady nemajetkové újmy v částce částka a poskytnutí omluvy jakožto zadostiučinění za skutečnost, že na základě zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, který byl protiústavně novelizován zákonem č. 14/2017 Sb. a zákonem č. 112/2018 Sb., byly dlouhodobě, systematicky a plošně zveřejňovány údaje o majetku, příjmech a závazcích žalobkyně v anonymizována tři slova, z důvodu jejího postavení veřejného funkcionáře. Tímto způsobem docházelo k trvalému porušování práv na ochranu jejího soukromí (čl. 7, čl. 10 LZPS). Žalobkyně poukázala na to, že protiústavnost novel stvrdil Ústavní soud v nálezu z datum, sp. zn. Pl. ÚS 38/17. Žalobkyně spatřovala pochybení žalované v použití tohoto protiústavního předpisu, který umožnil komukoli přístup k uvedeným údajům žalobkyně. K tomuto protiústavnímu jednání žalované docházelo od datum, tj. od zavedení zveřejňování majetku funkcionářů zákonem č. 14/2017 Sb., resp. od datum až do datum, jak posléze upřesnila žalobkyně. Žalobkyně vykonává funkci v menší obci, její známost je proto obecně dána výkonem funkce a byla tak donucena k „ majetkovému striptýzu.“ Zveřejněné informace o žalobkyni si navíc každý může volně najít na internetu a dál je šířit. Žalobkyně dále anonymizováno své žalobě odkázala na ochranu soukromí zakotvenou na zákonné úrovni v § 81 odst. 2 a § 90 o. z.

3. Žalovaná se bránila tím, že § 14b odst. 1, písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů byl zrušen nálezem Ústavního soudu z datum, vyhlášeným datum pod sp. zn. Pl. ÚS 38/2017 s tím, že tato ustanovení byla zrušena uplynutím dne datum. Podle žalované tak nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu publikací anonymizováno veřejných funkcionářů v anonymizována dvě slova ani po datum, neboť zrušení předmětné zákonné úpravy bylo odloženo až do konce roku rok. Na podporu své argumentace zmínila žalovaná stanovisko pléna Ústavního soudu ze datum, sp. zn. Pl ÚS-st číslo. Žalovaná proto žalobou uplatněné nároky anonymizováno absenci odpovědnostního titulu neuznala.

4. Soud prvního stupně vyšel z prokázaných skutkových zjištění, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu anonymizováno formě omluvy a peněžité částky částka dne datum, na což žalovaná reagovala negativním stanoviskem. Na žalobkyni jako veřejného funkcionáře se vztahovala povinnost podat anonymizováno podle zákona o střetu zájmů, přičemž žalovaná, která spravovala anonymizována dvě slova, plošně zveřejnila její podaná anonymizováno, a to konkrétně od datum do anonymizováno rok, neboť zveřejnila anonymizováno o jejím majetku za příslušné roky. Nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 38/17, který byl publikován anonymizováno Sbírce zákonů dne datum, Ústavní soud zrušil ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona číslo Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., a to uplynutím dne datum. V reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, žalovaná omezila od datum plošný přístup k oznámením veřejných funkcionářů s tím, že údaje v anonymizováno byly dostupné pouze na základě individuální žádosti.

5. Soud prvního stupně posoudil věc podle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1, § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), když k újmě žalobců mělo dojít při výkonu veřejné moci, za použití § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, § 70 a § 71 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, čl. 89 odst. 1, čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky. V této souvislosti rovněž citoval i judikaturu vyšších soudů zejm. stanovisko pléna Ústavního soud ze dne datum, sp. zn. Pl ÚS-st číslo, číslo Sb., nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 3076/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Cdo 1321 číslo a rozsudek Nejvyššího soud ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka.

6. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobou uplatněný nárok je nutné posoudit podle zákona č. 82/1998 Sb., nikoli podle obecných předpisů občanskoprávní úpravy odpovědnosti (ochrany osobnosti). Dále v této souvislosti uvedl, že s odkazem na výše citované závěry Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 3076/2020 se žalobce nemůže svého nároku domáhat ani na základě tvrzené přímé aplikovatelnosti čl. 7 či čl. 10 Listiny základních práv a svobod, když z rozhodnutí Ústavního soudu se podává, že naplnění takto ústavně garantovaných práv je třeba, pokud jde o poskytování informací, posuzovat právě pohledem toho, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu anonymizováno smyslu odškodňovacího zákona a za podmínek tohoto odškodňovacího zákona. Z výše citovaných rozhodnutí se také podává, že o přímé aplikovatelnosti ústavní úpravy bylo rozhodováno v situacích, kdy tato přímo zakotvovala právo na náhradu škody či odškodnění, jako tomu je například v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod nebo v čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Naproti tomu čl. 7 či čl. 10 Listiny základních práv a svobod přímo nárok na náhradu škody či odškodnění v případě porušení informační povinnosti nezakládá.

7. Soud prvního stupně dále připomněl, že odpovědnost anonymizováno za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem je odpovědností objektivní, která nastupuje v případě současného naplnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. anonymizováno vztahu k nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 38/2017, pak sdělil, že o jeho vykonatelnosti rozhodl Ústavní soud v souladu s ustanovením čl. 89 odst. 1 Ústavy tak, že předmětná právní úprava byla zrušena až ke dni datum. S odkazem na ustanovení § 71 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, anonymizováno znění pozdějších předpisů, soud prvního stupně konstatoval, že účinky nálezu nastávají ex nunc, z čehož následně plyne, že i po dobu odkladu vykonatelnosti je třeba na napadenou právní úpravu hledět jako na ústavně souladnou a takto ji také v právní praxi aplikovat.

8. Soud prvního stupně žalobkyní vymezené období, tj. od datum do datum, kdy byly informace o majetku žalobkyně žalovanou zveřejněny, rozdělil na dvě období: 1) období od datum do data vydání nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl ÚS I. číslo, kterým byla protiústavnost uvedených zákonných ustanovení zákona o střetu zájmů deklarována a 2) období od datum, tedy od data vydání předmětného nálezu, do datum, kdy bylo ze strany žalované ukončeno zveřejňování anonymizováno údajů předchozím způsobem.

9. Pokud jde o prvé období, soud prvního stupně konstatoval, že v daném případě nemohlo jít o nesprávný úřední postup žalované, neboť v uvedeném období ještě nebyla protiústavnost § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů Ústavním soudem deklarována. V tomto období tak žalovaná postupovala podle pravidel předepsaných právními normami a z toho důvodu nelze její postup považovat za nesprávný a tím zakládající odpovědnost anonymizováno za škodu anonymizováno smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Pokud jde o druhé období, tj. od datum do anonymizováno rok, měl soud prvního stupně rovněž za to, že postup žalované byl správný, a to z hlediska účelu, k jehož dosažení postup žalované směřoval, když žalovaná zveřejňováním anonymizováno umožňovala kontrolu žalobkyně jako veřejného funkcionáře ze strany veřejnosti. Postup žalované nebyl ani v případě druhého období nesprávným úředním postupem, protože žalovaná byla v uvedeném období povinna právní úpravu aplikovat a činila tak s ohledem na účel zákona. Ústavní soud odložil vykonatelnost svého nálezu ze dne datum, sp. zn. Pl ÚS I. číslo až do datum. Až tímto dnem tak bylo protiústavní ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů zrušeno. Postupovala-li žalovaná do anonymizováno rok podle účinné, i když Ústavním soudem již deklarované, protiústavní právní úpravy, naplňovala tím hlavní cíl zákona, kterým je veřejná kontrola anonymizováno vztahu k možnému střetu zájmů. Proto ani v druhém období neshledal soud prvního stupně, že by se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu anonymizováno smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk a žalobu v celém rozsahu zamítl.

10. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 3 o. s. ř. a zcela úspěšné žalované přiznal náklady řízení anonymizováno výši částka, skládající se z náhrady hotových výdajů za 3 úkony po částka (vyjádření anonymizováno věci samé, příprava na jednání a účast na jednání) podle § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady anonymizováno účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

11. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkala, že nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem (§ 205 odst. 2, písm. b) o. s. ř.), neúplně zjistil skutkový stav (§ 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř.), dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a věc nesprávně právně posoudil (§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.). Žalobkyně zejména nesouhlasila s hodnocením významu odložené vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 38/17, soudem prvního stupně, neboť podle jejího názoru odložená účinnost nálezu byla stanovena anonymizována tři slova, aby protiústavní úpravu nahradil anonymizováno lhůtě stanovené Ústavním soudem, nikoli anonymizováno úřady, aby mohly porušovat ústavně zaručená práva až do posledního dne odložené vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu. Žalobkyně má za to, že derogační nález má bezprostřední aplikační dopad na jiné řešené případy, v nichž by měla být dotčená právní úprava aplikována (např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 15/09), proto považuje zveřejňování anonymizováno podle zákona o střetu zájmů po zveřejnění výše citovaného nálezu Ústavního soudu v březnu rok za zcela neakceptovatelné. Stát tak závažným způsobem porušil osobnostní práva žalobkyně, za což musí přijmout odpovědnost. Žalobkyně je přesvědčena, že došlo k porušení jejích osobnostních práv, kterého se může dopustit i stát, proto podala žalobu na ochranu osobnosti, a nesdílí názor soudu prvního stupně, že se jedná o žalobu v intencích zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně se dále dovolávala přímé aplikovatelnosti čl. 7 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, neboť informace, které byly žalovanou zveřejňovány, představují velmi citlivé informace soukromého charakteru jak o čistě osobních záležitostech žalobkyně, tak o anonymizováno informacích. Listina základních práv a svobod obsahuje i ustanovení, která jsou přímo aplikovatelná (není třeba zákonné úpravy), mezi které uvedené články nepochybně náleží. Žalobkyně také z gramatického výkladu pojmu„ nesprávného úředního postupu“ dovozuje, že tento pojem by měl také zahrnovat případy, které v době vzniku újmy mohou být v souladu s pravidly, avšak protože tento postup zapříčinil vznik škody nebo nemajetkové újmy, je třeba jej mít podle jeho výsledku objektivně za nesprávný. Žalobkyně má proto za to, že došlo k aplikaci ústavně nekonformní normy, přičemž tato aplikace přímo zasáhla do ústavně chráněných práv žalobkyně a takovýto zásah nemůže zůstat neodčiněn. Žalobkyně navrhla změnu napadeného rozsudku, vyhovění žalobě a přiznání nákladů řízení žalobkyni.

12. Žalovaná anonymizováno svém vyjádření k odvolání souhlasila se závěry soudu prvního stupně, že nárok žalobkyně je třeba posoudit podle zákona č. 82/1998 Sb., nikoli podle obecných občanskoprávních předpisů. Rovněž vyjádřila souhlas, že anonymizováno věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalovaná odkázala na čl. 95 odst. 2 Ústavy, podle něhož jsou orgány moci soudní povinny posoudit, zda zákon, jehož má být při řešení věci použito, není v rozporu s ústavním pořádkem a dospěje-li soud k závěru, že tento rozpor dán je, pak je soudu dána povinnost předložit věc Ústavnímu soudu, který je jako jediný oprávněn o případné protiústavnosti zákona rozhodnout. Žalovaná však jako orgán moci výkonné toto oprávnění (povinnost) nemá. Pokud se tedy žalovaná řídila platnou a účinnou právní úpravou, jednalo se vždy o správný úřední postup. Žalovaná jako orgán moci výkonné ani nebyla oprávněna postupovat podle derogačního nálezu Ústavního soudu od okamžiku jeho vyhlášení. Žalovaná dále v této souvislosti odkázala na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS – st číslo, jak ostatně učinil i soud právního stupně, podle kterého v případě, že Ústavní soud využije možnost posunout okamžik vykonatelnosti derogačního nálezu až na budoucí dobu, pak se po dobu takovéhoto odkladu vykonatelnosti hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a konformní a orgány veřejné správy jsou povinny úpravu aplikovat. Státní orgány naopak nic neopravňuje k tomu, aby anonymizováno svém rozhodování uplatňovaly právní důsledky zrušovacích nálezů Ústavního soudu ještě před tím, než se tyto staly vykonatelnými. Žalovaná tedy zdůraznila, že zveřejňováním anonymizováno o majetku žalobkyně v anonymizována tři slova v době od vyhlášení příslušného nálezu Ústavního soudu do datum se nemohla dopustit nesprávného úředního postupu. Žalovaná také nesouhlasila s tím, že nárok na omluvu a finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobkyně vyplývá z přímé aplikovatelnosti čl. 7 či čl. 10 Listiny základních práv a svobod. Žalovaná s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 3076/20, uvedla, že příslušná ustanovení Listiny základních práv a svobod nejsou přímo aplikovatelná v tom smyslu, že by sama o sobě zakládala nárok žalobců na náhradu škody bez ohledu na úpravu zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. Odvolací jednání bylo nařízeno na den datum. Žalobkyně, která byla k jednání řádně předvolána, se z jednání omluvila. Odvolací soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. a spornou věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. Napadený rozsudek soudu I. stupně přezkoumal postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném anonymizováno rozhodnutí, kdy takto zjištěný skutkový stav věci je spolehlivým podkladem i anonymizováno rozhodnutí odvolacího soudu. Odvolací námitky žalobkyně, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům / § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř., že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností / § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř., a že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním / § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., tedy vytýkající nedostatky anonymizováno zjištění skutkového stavu věci, nejsou opodstatněné. Žalobkyně navíc ani nevylíčila, v čem konkrétně spatřuje nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně po skutkové stránce, pouhá citace zákonného vymezení některého z důvodů uvedeného v § 205 odst. 2 o. s. ř. nestačí.

15. Odvolací soud se tak zabýval tím, zda je důvodná odvolací námitka žalobkyně podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., tedy, že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dospěl k závěru, že tomu tak není. Soud prvního stupně na věc aplikoval odpovídající právní úpravu i relevantní judikaturu a věc správně posoudil i po stránce právní. Odvolací soud plně souhlasí s názorem soudu I. stupně, že věc je třeba podřadit pod zákon č. 82/1998 Sb., upravující nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím. Žalovaná je anonymizováno smyslu § 13 odst. 1 zákona o střetu zájmů správcem anonymizována dvě slova. Při vedení tohoto anonymizováno vystupuje v pozici svrchovaného nositele veřejné moci a její činnost při vedení anonymizována dvě slova anonymizováno spadá pod výkon státní moci a představuje tak úřední postup anonymizováno smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Jedná se tedy o výkon veřejné moci v podobě zveřejňování dostupných informací ze strany Ministerstva spravedlnosti a v daném případě proto v úvahu připadá odpovědnost anonymizováno podle zákona č. 82/1998 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Odvolací soud k danému dále uvádí, že nároky spadající pod zákon č. 82/1998 Sb. nelze uplatnit z titulu ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, když úprava odpovědnosti anonymizováno za škodu v zákoně č. 82/1998 Sb. je zároveň speciální úpravou v oblasti ochrany osobnosti tam, kde bylo do těchto práv zasaženo při výkonu veřejné moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Soud I. stupně proto správně vycházel z žalobního žádání, v němž žalobkyně uváděla, že plošným zveřejňováním anonymizováno o příjmech a závazcích žalovanou bylo zasaženo do jejích osobnostních práv (právo na soukromí) a správně posoudil věc podle zákona č. 82/1998 Sb., který je anonymizováno vztahu k občanskému zákoníku v poměru předpisu speciálního k obecnému.

16. Soud prvního stupně také správně vymezil předpoklady vzniku nároku na náhradu škody podle OdpŠk, kterými jsou: 1) existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Tyto podmínky pak musí být splněny kumulativně. Odvolací soud se proto zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého nedošlo k naplnění prvního odpovědnostního předpokladu – nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 OdpŠk, neboť v popsaném postupu žalované nelze spatřovat nesprávný úřední postup, a to jak v období před vydáním nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 38/17, tak i v období následujícím (tj. do datum), neboť tímto nálezem sice Ústavní soud zrušil ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona číslo Sb. a zákona č. 112/2018 Sb. z důvodu porušování čl. 10 Listiny základních práv a svobod, avšak zároveň rozhodl o odložení vykonatelnosti nálezu na den datum Odvolací soud také poukazuje na přiléhavé vysvětlení soudem prvního stupně stran účinků derogačních nálezů Ústavního soudu (viz odst. 32 odvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a připomenutí stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl ÚS - st. číslo, v němž Ústavní soud vyložil, že státní orgány nic neopravňuje k tomu, aby anonymizováno svém rozhodování uplatňovaly právní důsledky zrušovacích nálezů Ústavního soudu ještě před tím, než se tyto nálezy staly vykonatelnými. Zrušení právního předpisu anonymizováno futuro se jako princip projevuje i v tom, že při využití možnosti posunout okamžik vykonatelnosti nálezu do budoucna se po dobu odkladu vykonatelnosti (§ 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a v tomto směru jsou orgány veřejné správy povinny takovou úpravu aplikovat. V této souvislosti proto soud prvního stupně správně uzavřel, že Ministerstvo spravedlnosti v postavení správního orgánu na úseku problematiky střetu zájmů je povinno při své činnosti postupovat v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky) a není oprávněno posuzovat soulad právních předpisů s Ústavou, když tímto orgánem je výlučně Ústavní soud (čl. 83 Ústavy České republiky). Za popsané situace proto Ministerstvo spravedlnosti, jakožto orgán moci výkonné, nepostupovalo nesprávně, když až do anonymizováno rok zveřejňovalo anonymizováno o majetku veřejných funkcionářů podle účinné, i když Ústavním soudem již deklarované protiústavní právní úpravy.

17. Konečně postup žalované obstojí i v testu přiměřenosti, jež je třeba spatřovat v míře intenzity zásahu do práva na soukromí a práva na informační sebeurčení při aplikaci zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3599/15). V této souvislosti odvolací soud připomíná, že hlavním účelem zákona o střetu zájmů je veřejná kontrola nad transparentním výkonem veřejné správy, v poměrech projednávané věci tedy veřejná kontrola nad výkonem veřejné funkce žalobkyně. Cílem této úpravy je vyloučit výkon veřejné moci v zájmu soukromém, tedy vyloučit či minimalizovat možnost zneužití mocenského postavení v soukromém zájmu, jakož i v důsledku zajištění důvěry veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci. Dalším cílem zákona o střetu zájmů je důraz na kontrolu obsahu podaných anonymizováno evidenčním orgánem. Ústavní soud právě anonymizováno svém nálezu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 38/17, shledal protiústavním pouze způsob, jakým ke zveřejnění shromážděných dat došlo, nikoli samotné anonymizováno, které naopak považoval za prostředek potřebný, neboť stejného účelu nelze anonymizováno stejné míře dosáhnout jinými prostředky, zejména pak pokud jde o prevenci střetu zájmů a možnost veřejné kontroly střetu zájmů. Samotné anonymizováno tak nelze shledat nepřiměřeným prostředkem, neboť při vstupu do veřejné funkce lze počítat s určitými omezeními. Klíčovým je samotné zveřejnění anonymizována dvě slova, jelikož samotná okolnost jeho poskytnutí a dostupnosti veřejnosti plní z hlediska střetu zájmů a omezení klientelismu a korupce potřebnou preventivní a kontrolní funkci. jméno intenzity žalobkyní namítaného zásahu je značně limitována mírou odpovědnosti každého veřejného funkcionáře anonymizováno veřejné sféře za výkon své funkce, které odpovídá kontrola jeho anonymizováno poměrů veřejností. Od veřejného funkcionáře tak lze očekávat vyšší míru odolnosti při zásahu do jeho práv na soukromí plošným zveřejňováním citlivých údajů z jeho soukromí při naplnění účelu zákona o střetu zájmů, kterým je kontrola veřejnosti. Nakonec i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, uvedl, že podání anonymizováno podle zákona o střetu zájmů má především umožnit kontrolu veřejnosti, a i proto Ústavní soud rozhodl o odložení vykonatelnosti nálezu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 38/17. V opačném případě by veřejnosti zcela odepřel přístup k tomuto mechanismu veřejné kontroly až do doby, než by zákonodárce odstranil pochybení označená Ústavním soudem.

18. Naposledy pak odvolací soud shledal jako soudem prvního stupně správně posouzenou námitku žalobkyně, že její nároky nevyplývají z přímé aplikovatelnosti čl. 7 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, neboť příslušná ustanovení Listiny základních práv a svobod nejsou přímo aplikovatelná, tj. že by sama o sobě zakládala nárok žalobkyně na náhradu škody bez ohledu na speciální úpravu zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud připomíná, že Listina základních práv a svobod, ani jiné ústavní právní předpisy, nezakládají jednotlivci přímý hmotněprávní nárok na náhradu škody, a nelze z nich dovozovat ani odpovědnost anonymizováno za škodu; odškodnění lze přiznat pouze tehdy, jsou-li splněny předpoklady stanovené anonymizováno zvláštním právním předpise, kterým je právě OdpŠk (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Pokud tedy existuje procesní prostředek, který umožňuje přezkum správnosti úředního postupu orgánu veřejné správy, kterým žaloba podle zák. č. 82/1998 Sb. bezpochyby je, nelze souhlasit s úvahou žalobkyně, že její nárok na morální a relutární zadostiučinění vyplývá přímo z čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod. 19. anonymizováno úplnost odvolací soud dodává, že neshledal opodstatněné ani argumenty žalobkyně v replice k vyjádření žalované k odvolání, neboť zde žalobkyně opakuje stále stejné důvody jako v žalobním návrhu a v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, které ještě více rozvádí a odkazuje na další rozhodnutí vyšších soudů včetně Evropského soudu pro lidská práva. Tato sdělení žalobkyně jsou však anonymizováno věc nepodstatná, neboť podstatnou je skutečnost, že postupem žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu anonymizováno smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, tudíž žalobkyni ani nemohla vzniknout nemajetková újma, jejíž nápravy se domáhá.

20. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti napadený rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. anonymizováno spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů řízení představující paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 1, 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. anonymizováno výši částka za 3 úkony po částka - písemné vyjádření k odvolání, příprava účasti na jednání a účast na jednání před odvolacím soudem dne datum O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; k určení lhůty delší než obecné 3 denní pariční lhůty přistoupil soud v zájmu sjednocení lhůt v rozhodnutí soudu I. i II. stupně. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval anonymizováno věci v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.