23 Co 71/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové v právní věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 10 000 Kč s příslušenstvím a určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. června 2024, č. j. 39 C 40/2022-93,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 11 011 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta B.

1. Rozsudkem ze dne 24. 6. 2024 soud I. stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 10 000 Kč s 15% ročním úrokem z prodlení z této částky od 9. 9. 2022 do zaplacení (I), dále zamítnul žalobu o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce u žalované provedeného přípisem žalované ze dne 25. 7. 2022 doručeným žalobci dne 26. 7. 2022 (II) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 19 360 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (III).

2. Žalobce se domáhal uložení povinnosti žalované vrátit žalobci částku 10 000 Kč s příslušenstvím, když tuto částku žalobce uhradil žalované z titulu zaplacené pokuty za pozměněnou SPZ na vozidle užívaném žalobcem, kdy souhlasem s dohodou o srážce ze mzdy na částku 10 000 Kč (po obdržení okamžitého zrušení pracovního poměru) žalobce neuznával, že by jakkoliv značku upravoval. Žalobce navrhoval rovněž určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze strany zaměstnavatele, které žalobce obdržel 26. 7. 2022, když popíral naplnění důvodu pro okamžité zrušení dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce; v tomto okamžitém zrušení bylo žalobci vytýkáno, že nejméně dne 5. 7. 2022 ve 14:00 hodin v adresa užíval vozidlo název, reg. zn. SPZ blíže specifikovaného VIN, vlastněného společností žalované, a to tak, že na vozidle byla v přední i zadní části vozidla tabulka s pozměněnou registrační značkou, a to konkrétně se změněnými znaky na 1. a 5. pozici černou barvou na výsledné znění číslo, když žalobce (profesionální řidič) si musel být vědom pozměněné registrační značky SPZ, v té době měl vozidlo svěřeno do užívání, existovalo důvodné podezření, že úmyslně se dopustil pozměnění registrační značky SPZ uvedeným způsobem s tím, že žalovanému zaměstnavateli dle zákona č. 56/2001 Sb. hrozila újma ve výši až 5 000 000 Kč. Žalobce přitom pracoval pro žalovanou jako řidič od 1. 4. 2021, pracovní poměr mu byl 2krát prodloužen na dobu určitou /do 31. 8. 2022/, dovozoval proto, že s ním zaměstnavatel byl spokojen.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, kdy byl naplněn důvod uvedený v § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, žalobce jako profesionální řidič musel mít povědomost o pozměněné registrační značce, když v té době měl svěřeno do užívání služební vozidlo název reg. zn. SPZ, na něm byla amatérsky pozměněna registrační značka, za daný přestupek hrozila žalované pokuta až do výše 5 000 000 Kč, žalobce se k odpovědnosti za přestupek pozměněním registrační značky a užíváním dotčeného služebního vozidla nejméně 5. 7. 2022 s pozměněnou registrační značkou sám přihlásil tím, že dne 29. 7. 2022 s žalovanou uzavřel dohodu o srážkách ze mzdy na částku 10 000 Kč, tato částka odpovídala pokutě uložené zaměstnavateli za přestupek, na žalované proto nelze požadovat, aby žalobce dále zaměstnávala, když tento se nadto dopouštěl soustavně porušování předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích (27. 6. 2021 překročení rychlosti jízdy, 17. 10. 2021 opětovné překročení nejvyšší dovolené rychlosti, 13. 11. 2021 nezastavení vozidla na signál s červeným světlem „Stůj!“, dne 4. 1. 2022 stání v úseku platnosti vodorovné dopravní značky č. V13, dne 1. 6. 2022 a 14. 6. 2022 překročení rychlosti, 8. 7. 2022 zastavení a stání na chodníku v místě, kde toto nebylo povoleno).

4. Soud I. stupně vzal za nesporné z tvrzení obou účastníků, že 1. 4. 2021 uzavřeli pracovní smlouvu, žalobce byl zaměstnán na pozici „osobní řidič“, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 3. 2022 a následně byl dvěma dodatky prodloužen do 31. 8. 2022; obsah okamžitého zrušení pracovního poměru soud I. stupně zjistil z listiny datované dnem 25. 7. 2022, kdy tento obsah podrobně specifikoval v bodě 17 odůvodnění rozsudku. Po provedení dokazování výslechem svědka jméno FO (bývalého zaměstnance žalované na pozici funkce) a blíže specifikovanými listinami uvedenými pod body 15 až 23 odůvodnění rozsudku vzal soud I. stupně za prokázané, že dne 27. 7. 2022 se e-mailem obrátila funkce jméno FO na žalobce ohledně pokuty 10 000 Kč udělené zaměstnavateli, jelikož se zaměstnanec dne 5. 7. 2022 ve 14:00 hodin dopustil přestupku pozměněním SPZ přiděleného vozidla SPZ, žalobce reagoval souhlasem se strhnutím této částky ze mzdy, jak vyplývá z kopie dohody o srážce ze mzdy ze dne 29. 7. 2022, v této dohodě bylo výslovně zmíněno, že dluh vůči zaměstnavateli vznikl na základě Příkazu k úhradě peněžité pokuty ze strany samosprávný celek, se srážkou ze mzdy souhlasil ve mzdě za červenec, případně srpen 2022; z výzev správní orgán k uhrazení blíže specifikovaných částek ze dne 15. 8. 2021, 2. 12. 2021, 2. 2. 2022, 17. 7. 2022, 19. 7. 2022, 7. 8. 2022 a obdobné výzvy správní orgán 2 z 20. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaná jako provozovatel předmětného vozidla byla opakovaně pokutována za dopravní přestupky (překročení nejvyšší povolené rychlosti, chybné parkování). Pokud žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne 1. 9. 2022 k úhradě peněžitého plnění a vyjádřil svůj nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru, žalovaná se stanoviskem žalobce nesouhlasila. Z výpovědi svědka jméno FO soud zjistil, že žalobce je bývalým kolegou uvedeného svědka, pracoval na pozici osobní řidič, svědek sám se účastnil výběru zaměstnance, kdy jej seznámil s pracovním prostředím i pracovními povinnostmi, postupem času žalobce ztrácel svoji pečlivost, dopouštěl se dopravních přestupků, nejezdil nejkratší cestou, opakovaně porušoval povinnosti řidiče tak, že se hromadily přestupky, situace vyvrcholila pozměněním dopravní značky. Svědkovi žalobce potvrdil, že přestupek spáchal tak, aby mohl parkovat v místě, kde je parkování zpoplatněné, v minulosti používal i originál štítku policie, který si dával za okénko, s písemnou úhradou srážky ze mzdy žalobce souhlasil. Žalobce přitom souhlasil s dohodou o srážce ze mzdy, jak zjistil soud I. stupně z provedeného dokazování, 2 dny poté, co obdržel okamžité zrušení pracovního poměru, soud I. stupně tak uzavřel, že byl naplněn důvod uvedený v § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, když ze strany žalobce nebyl dán rozumný důvod, aby se přihlašoval k předmětnému vytýkanému jednání, pokud by se jej nedopustil, žalovaná neměla důvod manipulovat žalobce, když ke skončení pracovního poměru sjednaného na dobu určitou mělo dojít cca do 1 měsíce.

5. Soud I. stupně neshledal žalobu opodstatněnou, když žalobce se dopustil jednání, v jehož důsledku vznikla zaměstnavateli škoda (§ 250 odst. 1 a § 257 odst. 3 zákoníku práce), pokud žalobce souhlasil s dohodou o srážce ze mzdy, jeho požadavek na vydání této částky byl neopodstatněný. Se zřetelem ke konstantní judikatuře (21 Cdo 991/2019, 21 Cdo 1496/2013) dovodil soud I. stupně, že žalobcovo jednání spočívající v pozměnění registrační značky představovalo nepřímý útok na majetek žalované jakožto zaměstnavatele, který nadto vedl ke vzniku škody (žalovaná musela uhradit pokutu 10 000 Kč), jednání žalobce představuje narušení vzájemné důvěry a spolehlivosti zaměstnance, který porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, proto žalobu o určení neplatnosti zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy náklady vypočetl způsobem uvedeným v bodě 33 prvostupňového rozsudku v celkové výši 19 360 Kč.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání z důvodu neúplných skutkových zjištění a nesprávného právního posouzení věci. Žalobce zdůraznil, že neexistuje žádný objektivní důkaz, že spáchal skutek pozměnění registrační značky, není pravdivé, že by se žalobce k pozměnění značky přiznal panu jméno FO – který byl jeho nadřízeným a s kterým měl dlouhodobě vyostřený až nepřátelský vztah, proto nepokládá výpověď svědka za věrohodnou, rovněž se nepřiznal k pozměnění registrační značky ani v e-mailu ze dne 27. 7. 2022 adresovaném hlavní účetní žalované. I pokud v e-mailu bylo uvedeno: „Dobrý den, ano po našem telefonickém rozhovoru souhlasím se strhnutím této částky ze mzdy, samozřejmě žádám o zaslání pokut nebo osobně při schůzce 29. 7. 2022 ve 14:00 na K9, děkuji“, dovozoval, že tento text není přiznáním viny, tedy že by se dopustil zmíněného přestupku pozměněním registrační značky, rovněž se k uvedenému jednání nepřihlásil ani písemným souhlasem s dohodou o srážce ze mzdy ze dne 29. 7. 2022. Soud pochybil, pokud žalobce nevyslechl. Dle žalobce se jedná o objektivní přestupkovou odpovědnost zaměstnavatele, kterému správní orgán vytkl, že jako právnická osoba žalovaná provozovala na pozemních komunikacích vozidlo, které nemělo identifikační údaje v souladu s údaji uvedenými v registru silničních vozidel a tím byl spáchán přestupek, to však neznamená, že by značku upravil on sám. Žalobce se pouze dopustil nedbalosti, pokud si pozměněné značky nevšiml. Rovněž je nelogické, že by pozměnil dopravní značku za účelem parkování v místě, kde je parkování zpoplatněno, když poplatek za parkování služebního vozu hradí zaměstnavatel a nikoliv zaměstnanec. Pokud se žalobce přihlásil k odpovědnosti za přestupek (užívání vozidla s upravenou SPZ), neznamená to, že by SPZ sám upravoval. Žalobce popíral, že by se dopustil přestupku, i za předpokladu, že by se ho dopustil, nepokládá to za důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, kromě toho namítal, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru nebyl přesně vymezen; samotné podezření ze spáchání přestupku ještě není důvodem pro okamžité zrušení. Pokud svědek jméno FO uváděl opakované porušování povinností řidiče, žalobce zdůraznil, že za toto nikdy neobdržel výtku a že toto nemůže být důvodem rozvázání pracovního poměru, nadto mu žalovaná 2krát pracovní smlouvu prodloužila; v okamžitém zrušení mu bylo vytýkáno, že užíval vozidlo s pozměněnou značkou, nikoliv, že by SPZ upravoval. Vytýkal žalované, že při hodnocení intenzity tvrzeného porušení pracovní kázně nezhodnotila osobu žalobce, kdy ostatní zaměstnanci v pořádku s žalobcem vycházeli, žalobce byl dlouhodobě spolehlivý, nedostal žádnou výtku, pracoval u žalované přes rok, 2krát mu byl prodloužen pracovní poměr, vystupoval profesionálně, řídil bez nehod. Pokud se dopustil přestupku, což je u řidičů z povahy věci možné, vždy uhradil pokuty, vystupoval férově, užití vozu s pozměněnou značkou se dopustil z nedbalosti, nikdy dříve, a ani na druhém vozidle, které žalobce řídil, k pozměnění SPZ nedošlo; dle žalobce nedošlo ani ke vzniku škody na straně zaměstnavatele, když žalobce dobrovolně pokutu uhradil. Ve smyslu konstantní judikatury a ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce dle žalobce bylo nesprávně posuzováno tvrzené porušení povinností žalobce vyplývajících z plnění pracovních úkolů, soud nedostatečně odůvodnil, proč nebylo možno po zaměstnavateli spravedlivě požadovat zaměstnávání žalobce až do uplynutí výpovědní doby. Dle žalobce soud nesprávně věc posoudil po právní stránce, když okamžité zrušení pracovního poměru je výjimečným opatřením při skončení pracovního poměru (21 Cdo 379/2000). Navrhl proto napadený rozsudek změnit a žalobě vyhovět.

7. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhla rozsudek potvrdit jako věcně správný s ohledem na úplná skutková zjištění, dostatečně provedené dokazování a správné právní posouzení věci. Žalovaná zdůraznila, že v dohodě o srážkách ze mzdy ze dne 29. 7. 2022 bylo výslovně uvedeno, že se 5. 7. 2022 dopustil žalobce přestupku pozměněním SPZ přiděleného vozidla, toto vyplynulo i z e-mailové komunikace mezi žalobcem a hlavní účetní žalované, a i z výpovědi svědka jméno FO (a i dohody o srážkách a e-mailová komunikace v bezprostřední časové souvislosti po doručení Příkazu správní orgán ze dne 18. 7. 2022 k úhradě pokuty). Z dosavadního dokazování přitom nevyplývají pochybnosti o pravdivosti svědectví svědka jméno FO (který jako bývalý zaměstnanec ani nemá zájem na výsledku sporu), rovněž nebyly zpochybněny ostatní listinné důkazy. Žalovaná zdůraznila, že žalobce se na pozici řidiče pravidelně dopouštěl porušování pravidel provozu na pozemních komunikacích, když za dobu necelých 15 měsíců trvání pracovního poměru byla pokutována žalovaná jako provozovatel služebního vozidla řízeného žalobcem nejméně 8krát, hodnocení osoby žalobce a jeho postoje k dosavadnímu plnění pracovních úkolů by proto nemohlo být pro žalobce příznivé, soud správně posoudil intenzitu porušení povinností žalobce a rozhodl věcně správně.

8. Žalovaná při odvolacím jednání doplnila, že je nutno vyjít z časové souvislosti vytýkaného jednání žalobci, kterému bylo doručeno okamžité zrušení pracovního poměru 26. 7. 2022 a již dne 29. 7. tento souhlasil s úhradou částky 10 000 Kč, nikterak se proti dohodě o srážce ze mzdy a důvodu srážky neohradil; v okamžitém zrušení pracovního poměru žalovaná poukazovala „na důvodné podezření“, když k datu vyhotovení okamžitého zrušení pracovního poměru neměla jistotu o jednání žalobce, žalobce pouze účelově interpretuje ve svůj prospěch text okamžitého zrušení pracovního poměru. Pokud žalobce tvrdí, že měl spory s panem jméno FO, ten v tomto směru nevypovídal a spory s žalobcem nepřipouštěl, jednalo se o běžné pracovní vztahy; žalovaná zdůraznila, že nemohla dále zaměstnávat řidiče, který se doznal k pozměnění registrační značky vozidla.

9. Při odvolacím jednání žalobce doplnil, že soud I. stupně nedostatečně odůvodnil své rozhodnutí, pokud například ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 379/2000 nerozlišil typy porušení pracovněprávních povinností zaměstnance, které může být méně závažné, závažné či zvlášť hrubé, soud nedostatečně přihlédl ke všem kritériím, která je nutno zhodnotit při posouzení intenzity tvrzeného porušení pracovní kázně a nepřihlédl k tomu, že okamžité zrušení pracovního poměru představuje výjimečný institut při rozvázání pracovního poměru, a to dle judikatury i komentářové literatury; zaměstnavatel přitom v daném případě neměl zjištěn důvod, měl pouze podezření na vytýkané jednání žalobce, v pouhém podezření žalobce nespatřuje útok na majetek zaměstnavatele, ohrožení udělením pokuty za přestupek pokládá žalobce za absurdní, pokud by například zaměstnanec jel na červenou, nebo nedal přednost a byl by pokutován, takto by se dopouštěl teoreticky útoku na majetek zaměstnavatele. K dotazu odvolacího soudu žalobce doplnil, že žádal formou SMS pana jméno FO o poskytnutí dovolené, nepamatuje si, kdy přesně, zda to bylo před nastoupením do pracovní neschopnosti, v pracovní neschopnosti byl od 20. 7. 2022 Anonymizováno po dobu jednoho a půl roku. K dotazu, zda v červenci 2022 předpokládal pracovní neschopnost k datu 31. 8., se nemohl vyjádřit, pomoc vyhledal již v červenci, když mu nebylo dobře; v době pracovní neschopnosti byl v minimálním kontaktu se zaměstnavatelem, respektive dostavil se k podpisu dohody o srážce ze mzdy 29. 7. 2022; při setkání právních zástupců, pana jméno FO a žalobce se od pana jméno FO dozvěděl, že se měl „hodit marod“ a že trvale opustil své bydliště v době neschopnosti; s panem jméno FO přitom spory neměl, plnil si řádně své povinnosti, nedostal žádnou výtku, cítí se poškozen celým soudním řízením; pokutu dostal asi 3krát a nikoliv 8krát.

10. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

11. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí zajistil dostatečné skutkové podklady, správně zjistil skutkový stav, když potřeba doplnění dokazování nevyplynula ani v odvolacím řízení, naopak další doplnění dokazování pokládal odvolací soud za nadbytečné, a to včetně výslechu žalobce navrženého v odvolacím řízení. Z důvodu nadbytečnosti odvolací soud tento návrh na doplnění dokazování neprováděl, když skutkové okolnosti umožňující správné právní posouzení věci byly dostatečně zjištěny soudem I. stupně při vědomí skutečnosti, že účastnický výslech má pouze subsidiární povahu a může sloužit k prokázání skutkových tvrzení pouze v případě, že tato nelze prokázat jinými důkazy, skutková zjištění v dané věci byla spolehlivě zjištěna na základě provedených listinných důkazů a výslechu svědka jméno FO, když negativní tvrzení žalobce, že SPZ nepozměnil a neopatřil jí předmětné vozidlo, nelze prokazovat; žalobce přitom netvrdil, zda, kdy, případně jak a která osoba a kde dotčenou registrační značku vozidla pozměnila tak, aby bylo třeba žalobce poučovat ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ke splnění povinnosti důkazní; žalobce pouze obecně uváděl, že mohlo dojít k pozměnění značky jinou osobou, aniž by něco žalobce tvrdil konkrétně.

12. V postupu soudu I. stupně neshledal odvolací soud žádné vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud I. stupně rovněž dostatečně splnil svoji poučovací povinnost a své skutkové a právní závěry logicky a přehledně odůvodnil.

13. Po provedení dokazování e-mailovou komunikací žalobce a zaměstnavatele včetně dohody o srážce ze mzdy ve výši 10 000 Kč i výslechem svědka jméno FO bylo prokázáno, že žalobce souhlasil s úhradou částky 10 000 Kč předepsané správním orgánem zaměstnavateli z titulu přestupku, kterého se dopustila právnická osoba (žalovaná) ve smyslu § 83a odst. 2 písm. e) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, kdy v souvislosti s tímto přestupkem bylo možno uložit správním orgánem podle § 83a odst. 11 písm. b) citovaného předpisu zaměstnavateli sankci až do výše 5 000 000 Kč; v daném případě vozidlo užívané výlučně k řízení žalobcem po dobu trvání jeho pracovního poměru bylo v předmětný den opatřeno státní poznávací značkou s identifikačními údaji neodpovídajícími registru silničních vozidel, zaměstnavatel sankci ve výši 10 000 Kč uhradil a žalobce souhlasil s tím, že částku 10 000 Kč zaměstnavateli uhradí. Pokud žalobce uváděl, že jeho souhlas s úhradou pokuty neznamená uznání v tom směru, že by se dopustil pozměnění registrační značky, žalobce opomíjí, že podepsal výslovně dohodu o srážce ze mzdy, ve které je uvedeno k datu 29. 7. 2022, že se dopustil pozměnění značky; obecně je nutno vycházet z předpokladu, že osoba, která podepisuje jakékoliv písemné prohlášení, v tomto směru závazek k úhradě částky 10 000 Kč, má jakožto každá svéprávná osoba rozum průměrného člověka a schopnost užívat jej s běžnou péči i opatrností a že toto lze v běžném právním styku důvodně očekávat (§ 4 odst. 1 občanského zákoníku); tyto úvahy lze vztáhnout i na dohodu o srážce ze mzdy (§ 2045 občanského zákoníku ve spojení s § 4 zákoníku práce).

14. Pokud soud I. stupně zamítl žalobu ve vztahu k částce 10 000 Kč, které se domáhá žalobce jako vrácení částky dříve zaplacené zaměstnavateli po jeho souhlasu s předmětnou srážkou ze mzdy, soud I. stupně rozhodl věc správně, pokud v tomto směru žalobu zamítl; odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. v tomto rozsahu rozsudek jako věcně správný s ohledem na správná skutková zjištění i správné právní posouzení věci potvrdil.

15. Pokud se jedná o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením, které bylo nesporně žalobci doručeno 26. 7. 2022, rovněž soud rozhodl věcně správně, kdy provedl ve věci dostatečné dokazování; s ohledem na správnost a úplnost skutkových zjištění lze pro stručnost odkázat na skutková zjištění soudu I. stupně. Pokud žalobce vytýkal žalované, že v textu jednostranného právního úkonu, kterým bylo okamžité zrušení pracovního poměru, bylo uvedeno, že společnost měla „důvodné podezření, že úmyslně se dopustil pozměnění registrační značky“ na vozidle název RZ SPZ že na přední i zadní části vozidla byla umístěna tabulka s pozměněnou registrační značkou na 1. a 5. pozici registrační značky na výsledné znění číslo, je nutno provést výklad tohoto právního úkonu nejen s ohledem na jazykové vyjádření, ale i s ohledem na logický a systematický výklad respektující konkrétní okolnosti daného sporu. Pokud zaměstnavatel neměl jistotu v tom směru, že k datu vyhotovení okamžitého zrušení pracovního poměru 25. 7. 2022 se žalobce jednoznačně dopustil pozměnění registrační značky a touto opatřil vozidlo jemu svěřené k výkonu práce, postačí dle názoru odvolacího soudu uvedení, že se jednalo o důvodné podezření, které se následně, tj. k datu 29. 7. 2022 ukázalo opodstatněným v tom směru, že žalobce podepsal prohlášení o úhradě srážky ze mzdy ve výši 10 000 Kč, když se měl takového jednání dopustit, toto bylo přitom v textu dohody o srážce ze mzdy výslovně uvedeno.

16. V souladu s ustanovením § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce skutkové uvedení důvodu žalovanou spočívající právě v důvodném podezření na úmyslném pozměnění registrační značky, které představuje spáchání přestupku podle zákona 56/2001 Sb., je dostatečnou specifikací vymezení právě skutkového důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru; shodně se soudem I. stupně odvolací soud v tomto jednání žalobce spatřuje porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Odvolatel se mýlí, pokud má za to, že soud I. stupně nehodnotil konkrétní okolnosti daného případu, byť to soud I. stupně výslovně neuváděl, je dle názoru odvolacího soudu nutno vycházet z pracovního poměru žalobce, který pracoval jako řidič, měl svěřeno k výkonu práce konkrétně vozidlo značky název SPZ SPZ, toto vozidlo užíval výlučně, přitom u řidiče z povolání lze předpokládat určitou zvýšenou míru odpovědnosti ve vztahu ke stavu vozidla a jeho kontrole, a to nad rámec běžné kontroly, kterou každému provozovateli či řidiči silničního vozidla ukládá zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a zákona č. 361/2000 Sb. , o silničním provozu (zejména § 4 a § 5 citovaného předpisu).

17. Sám žalobce nepopíral, že se dopustil několika dopravních přestupků, a že sankce za tyto přestupky uložené správním orgánem jeho zaměstnavateli (žalované) následně uhradil, stejně tak jako v tomto posuzovaném případě, v tomto směru shodně vypovídal tak, jak uváděl žalobce, i svědek jméno FO, žalobce sám uváděl, že s tímto svědkem neměl pracovní konflikty a běžně s ním v zaměstnání vycházel, zatímco následně tvrdil, že se svědkem měl vztahy vyostřené, v tomto směru však žalobce postupně změnil svá skutková tvrzení, aniž by k tomu uváděl konkrétní tvrzení tak, aby následně vznikla potřeba poučit žalobce k doplnění důkazů. Ze strany žalobce se tak jednalo pouze o měněná nekonkrétní skutková tvrzení. K dotazu odvolacího soudu, zda žalobce žádal zaměstnavatele o poskytnutí dovolené, uvedl sám žalobce, že požádal formou SMS pana jméno FO o poskytnutí dovolené, neuváděl, že by se nejednalo o běžný postup, v tomto směru i shodně vypovídal svědek jméno FO, že byl požádán o dovolenou, pro pracovní vytížení však na zprávu žalobce nereagoval, v tomto směru tedy nebyl odsouhlasen zaměstnavatelem nástup na dovolenou, žalobce pak nebyl schopen upřesnit ani časové souvislosti týkající se nástupu do jeho pracovní neschopnosti. Pokud má žalobce za to, že i v případě dopuštění se přestupku užíváním vozidla s pozměněnou registrační značkou se nedopustil tak závažného porušení pracovněprávních povinností, že by ho nebylo možno zaměstnávat po dobu výpovědní lhůty, je nutno předeslat, že pracovní poměr žalobce byl prodloužen pouze do 31. 8. 2022, k okamžitému zrušení pracovního poměru bylo přistoupeno doručením tohoto úkonu 26. 7. 2022, zjevně by ani podání výpovědi pro tvrzené porušení pracovní kázně žalobcem ze strany zaměstnavatele z časových důvodů nepřipadalo do úvahy, když lze souhlasit s požadavkem zaměstnavatele na spolehlivost a loajalitu zaměstnance, tj. v tom směru vykonávat řádně povinnosti řidiče, kterému je právě svěřeno vozidlo do užívání k plnění pracovních povinností. Pokud žalovaná tvrdila, že prioritně měla vozidla zaměstnavatele parkovat v garážích, pokud nebyla v provozu, k datu kontroly správním orgánem 5. 7. 2022 se vozidlo nacházelo na veřejné komunikaci, žalobce přitom ani netvrdil, že by vozidlo v daném okamžiku užíval a že by nemohl respektovat povinnost uloženou mu zaměstnavatelem prioritně parkovat v garáži; z důvodů shora uvedených tak odvolací soud uvádí, že v pracovněprávních vztazích i s ohledem na profesi žalobce bylo třeba akcentovat narušení vzájemné důvěry účastníků, které u zaměstnavatele tak zpochybňovalo spolehlivost žalobce (21 Cdo 991/2019).

18. Žalobce přitom účelově interpretuje i výslech svědka jméno FO, pokud uvádí, že byl zcela bezproblémovým zaměstnancem, svědek jméno FO dle odůvodnění prvostupňového rozsudku uváděl, že neměl konflikty se žalobcem, zpočátku byl pečlivý, postupně docházelo ke změně jeho pracovní kázně, docházelo k přestupkům, pracovněprávní věci svědek s žalobcem řešil, avšak nikoliv konfliktním způsobem, zaměstnavatel tak měl připomínky k výkonu práce žalobce, nejedná se tedy zcela o bezproblémového zaměstnance tak, jak účelově v odvolání tvrdí žalobce. Pokud žalobce namítal, že pozměnění registrační značky nebylo ze strany zaměstnavatele prokázáno například kamerovými záznamy z garáží, takové důkazy žalobce ani nenavrhoval, s ohledem na připuštění pozměnění značky žalobcem zaměstnavatel ani tento důkaz od ostrahy garáží nevyžadoval; žalobce netvrdil, a tím méně prokazoval, že by ostatně vozidlo řídil či užíval někdo jiný fyzicky nebo kdo a kdy mohl SPZ vyměnit; ani v tomto směru nevznikla potřeba poskytnutí poučení žalobci.

19. Pokud žalobce zpochybňoval věrohodnost svědka jméno FO, ze samotné okolnosti, že to byl bývalý zaměstnavatel žalované, který se účastnil jako pověřený zaměstnanec předání písemnosti žalobci (okamžité zrušení pracovního poměru) či s ním řešil předchozí pokuty a následně se účastnil jako pověřený zaměstnanec mediace, nelze z těchto okolností zpochybňovat věrohodnost tohoto svědka, který byl poučen jako svědek o nepříznivých následcích křivé výpovědi a své trestní odpovědnosti v případě poskytnutí křivé výpovědi. Pokud žalobce navrhoval doplnění dokazování svým výslechem se zaměřením na sdělení pohnutek, proč podepsal dohodu o srážkách ze mzdy, měl žalobce dostatečný časový prostor k podání vysvětlení, a to i písemně, když je kvalifikovaně právně zastoupen; rovněž se jevilo účelovým tvrzení žalobce, že nebyl seznámen s náplní práce, v tomto směru učinil prohlášení o seznámení s pracovněprávními povinnostmi a náplní práce i v pracovní smlouvě.

20. Nelze přisvědčit odvolateli, že by soud I. stupně fakticky neposuzoval intenzitu porušení pracovní kázně žalobcem, byť toto výslovně soud nespecifikoval a necitoval přiléhavou judikaturu, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 379/2000, 21 Cdo 2596/2011 a 21 Cdo 1496/2013.

21. Lze přisvědčit odvolateli, že okamžité zrušení pracovního poměru představuje výjimečný institut použitelný v případě, že nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnával pracovníka po dobu výpovědní lhůty; dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

22. Dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru (§ 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce) a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy (§ 301 a následující zákoníku práce), pracovním řádem nebo jiným vnitřním předpisem zaměstnavatele, pracovní nebo jinou smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovní povinnosti zaměstnancem zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje – jak vyplývá z § 52 písm. g) a § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce – mezi méně závažným porušením pracovní povinnosti, závažným porušením pracovní povinnosti a porušením pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem, kdy porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci nejvyšší intenzity je právě důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru, případně výpovědi dle § 55 odst. 1 písm. g) zákoníku práce.

23. Podle § 301 jsou povinni zaměstnanci dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané a řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem, střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, když tyto povinnosti patří k základním povinnostem zaměstnanců a představují obecně mravní imperativ kladený na každého zaměstnance, jenž ve svém obsahu znamená určitou míru loajality ve vztahu ke svému zaměstnavateli a zároveň též obecnou prevenční povinnost zaměstnance ve vztahu k majetku a oprávněným zájmům zaměstnavatele; jde o požadavek na určitou úroveň kvality chování zaměstnance. Zákon zde vedle povinnosti vyplývajících z právních či jiných předpisů vztahujících se k práci zaměstnance (§ 301 písm. c) zákoníku práce) ukládá zaměstnanci, aby svým celým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou nebo morální (21 Cdo 59/2005).

24. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; kdy tyto pojmy nejsou v zákoníku práce ani v ostatních předpisech přesně definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení předmětné povinnosti. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud I. stupně fakticky přihlédl při zkoumání intenzity porušení povinností zaměstnance k osobě žalobce, který nebyl zcela bezproblémovým zaměstnancem, k výkonu jeho povolání, když byl řidičem z povolání, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, kdy sice žalobce nahradil případnou škodu vzniklou zaměstnavateli ukládáním pokut za předchozí dopravní přestupky, avšak bylo nutno přihlédnout i k situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti a k míře zavinění zaměstnance a k případným důsledkům porušení dopravních předpisů, kdy žalobce minimálně z nedbalosti vystavil svého zaměstnavatele nebezpečí citelného finančního postihu, když jako řidič z povolání si musel být vědom rizik vyplývajících z opatření vozidla nesprávnou registrační značkou a nebezpečí postihu zaměstnavatele. Byť žalobci nemusela být známa výše sankce, kterou může uložit správní orgán za opatření vozidla jinou registrační značkou, než kterou udělil zaměstnavateli správní orgán, fakticky tím vystavil zaměstnavatele ohrožujícímu deliktu a tím se dopustil i nepřímého útoku na majetek zaměstnavatele.

25. K tomuto závěru dospěl odvolací soud, i s ohledem na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1496/2013, když i pouhé užívání vozidla opatřeného nesprávnou registrační značkou vedlo již k uložení sankce zaměstnavateli, byť tuto sankci žalobce následně uhradil (úhrada pokuty 10 000 Kč žalobcem). Shodně se soudem I. stupně tak odvolací soud uzavírá, že v daném případě nebylo možno po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby žalobce u něj nadále na pozici řidiče pracoval (21 Cdo 1228/99), když výsledné posouzení intenzity porušení pracovních povinností není pouze aritmetickým průměrem všech v daném případě zvažovaných hledisek, když je právě nutno vycházet z konkrétních okolností daného případu vystihujících typovou charakteristiku sporu a porušení právních povinností; právě ve vztahu k profesi žalobce – řidiče je nutno pro narušení vzájemné důvěry, spolehlivosti i poctivosti žalobce uzavřít, že skutkový důvod uvedený v ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce v daném případě byl naplněn. I ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2596/2011 i nepřímý útok na majetek zaměstnavatele lze pokládat z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce za tak významnou okolnost, že samo o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

26. Z důvodů shora podrobně specifikovaných odvolací soud potvrdil napadený rozsudek i v zamítavém výroku II a i v závislém výroku o nákladech řízení III, kdy tyto náklady soud I. stupně na straně procesně úspěšné žalované správně vypočetl; lze proto odkázat na výpočet provedený soudem I. stupně.

27. Žalobce nebyl úspěšný v odvolacím řízení, je proto povinen zaplatit procesně úspěšné žalované náklady odvolacího řízení podle § 224 a § 142 odst. 1 o. s. ř., a to na odměně advokáta 2x po 4 100 Kč za 2 úkony právní pomoci (vyjádření leden 2025 a účast advokáta při odvolacím jednání ) dle advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 s přihlédnutím k tarifní hodnotě sporu (65 000 Kč od 1. 1. 2025), za 2 úkony právní pomoci tak náleží 8 200 Kč, po připočtení 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč, činily náklady 9 100 Kč a po připočtení 21% DPH z této částky tak vznikly na straně žalované náklady odvolacího řízení v částce 11 011 Kč, kterou je povinen zaplatit žalobce k rukám právního zástupce žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku. Za podmínek uvedených v ustanovení § 237 a následujících o. s. ř. lze podat proti tomuto rozsudku dovolání, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím soudu I. stupně k Nejvyššímu soudu ČR.