24 Ad 2/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Kamínkovou ve věci žalobce: X. Y. bytem B. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 12. 2025, č.j. RN-XXX XXX XXXX-XX-ŘT takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 12. 2025, č.j. RN-XXX XXX XXXX-XX-ŘT, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. V nyní projednávané věci žalovaná odebrala žalobci invalidní důchod I. stupně, ač se podle lékařských zpráv jeho zdravotní stav zhoršil. Soud požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí o posouzení zdravotního stavu žalobce. Posudková komise dospěla k závěru, že žalobci náleží invalidní důchod II. stupně. Soud proto napadené rozhodnutí žalované zrušil.

2. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 4. 12. 2025, č. j. RN-XXX XXX XXXX-XX-ŘT (dále též „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím byly zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 21. 8. 2025 č. j. R – XX. X. XXXX – XX/XXX XXX XXX, jímž byl žalobci od 14. 9. 2025 odňat invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále též „IPZS“) ze dne 12. 8. 2025 již žalobce nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 uvedeného zákona. Dle uvedeného posudku poklesla žalobci z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost pouze o 30 %.

3. V rámci řízení o námitkách dospěl posuzující lékař IPZS v posudku o invaliditě vypracovaném dne 26. 11. 2025 ke shodnému závěru, že žalobce není od 21. 8. 2025 invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Uvedl, že již nejde o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona. Jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 uvedeného zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla žalobci pracovní schopnost pouze o 30 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 4c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), pro které se stanoví míra poklesu 30–45 %. Podle posuzujícího lékaře IPZS v námitkovém řízení činila míra poklesu pracovní schopnosti žalobce 30 %. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že se v rámci přezkumu rozhodnutí zabývala všemi námitkami žalobce. Jelikož po novém posouzení celkového zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 30 % a nejsou tak splněny podmínky pro invaliditu podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, byly námitky žalobce shledány jako nedůvodné.

4. Žalobce podal žalobu proti napadenému rozhodnutí k Městskému soudu v Praze dne 20. 1. 2026. Obsah žaloby 5. Žalobce v podané žalobě namítal, že jeho zdravotní stav nebyl v posudku IPZS, ze kterého vycházelo napadené rozhodnutí, komplexně posouzen na základě předložené dokumentace. IPZS nepřihlédl ke všem jeho obtížím. Posudek IPZS dle žalobce ignoruje závěry vyplývající z přiložených lékařských zpráv od praktického lékaře a odborných lékařů. Pro prokázání svých tvrzení žalobce navrhl provedení kontrolní lékařské prohlídky, popřípadě revizního zdravotního posouzení v celém rozsahu jeho onemocnění. Vyjádření žalované k žalobě 6. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 6. 2. 2026 shrnula dosavadní průběh řízení. Dále uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě odborného posudku posuzujícího lékaře IPZS ze dne 26. 11. 2025. Posuzující lékař zdravotní stav a invaliditu posoudil tak, že se u žalobce sice nadále jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění, žalobce však již není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ode dne vyhotovení prvního posudku, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 30 %. Žalovaná s ohledem na žalobcem namítanou nesprávnost posouzení jeho zdravotního stavu navrhla nové posouzení zdravotního stavu žalobce Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Současně navrhla zamítnutí žaloby. Posouzení zdravotního stavu žalobce Posudkovou komisí MPSV ČR v Praze 7. Soud požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze (dále též „posudková komise“) o posouzení zdravotního stavu žalobce.

8. Z posudku této komise ze dne 3. 6. 2026 soud zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona, nešlo o invaliditu I. nebo III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) nebo c) uvedeného zákona. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50 %, nedosahoval však více než 69 %. Doba platnosti posudku byla stanovena do června roku 2029.

9. Posudková komise zasedala dne 3. 6. 2026 v řádném složení za přítomnosti lékařky s odborností psychiatrie, která při jednání vyšetřila přítomného žalobce. Po uvedení diagnostického souhrnu Posudková komise shrnula posudkově významné odborné lékařské zprávy, na základě nichž provedla zhodnocení funkčního stavu žalobce.

10. Posudková komise za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti určila k datu vydání rozhodnutí žalované [obsahuje citlivé údaje] v kapitole V, položce 4c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30-45 % jednoznačně s volbou horní hranice procentuálního rozmezí. Výsledných 45 % se navýšila o dalších 5 % pro interní komorbiditu [obsahuje citlivé údaje], pro které musí být i uzpůsobena volba psychofarmak. Celkově bylo dosaženo 50% poklesu pracovní schopnosti.

11. Posudková komise uvedla, že posuzován byl k datu vydání napadeného rozhodnutí po proběhlém námitkovém řízení XXletý muž, jehož nejdéle provozovanou profesí (vyučen X.) byla činnost v oboru, dále X roky pracoval jako X. /OSVČ/. Nyní pečuje o matku s [obsahuje citlivé údaje], (která pobírá příspěvek na péči ve stupni I), u které přechodně bydlí, vhodná výdělečná pracovní činnost se mu nedaří realizovat. Rozhodující příčinou DNZS byla X., hodnocena po léta psychiatrické péče většinou ve fázi středně těžké, vyšetřen psychiatrem byl již v mládí, intermitentně léčen pro X., pro tuto diagnózu ukončena i X. Pro opakované [obsahuje citlivé údaje]. K celkovému zlepšení v dalším období nedošlo – v popředí bylo vždy [obsahuje citlivé údaje]. Ke zhoršení stavu došlo v roce X. - referováno psychiatrem [obsahuje citlivé údaje]. K dalšímu psychiatrem potvrzenému zhoršení pak dochází od [obsahuje citlivé údaje].

12. Dle vyhodnocení lékaře na prvním stupni řízení bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti postižení podle Kapitoly V položky 4c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30-45%, hodnoceno dolní hranicí ve výši 30% -rozhodnutí o zániku invalidity vydáno ČSSZ na podkladě posudku, dle kterého došlo k údajnému zlepšení zdravotního stavu, aniž by toto bylo doloženo adekvátním vyjádřením psychiatra. Přitom z doloženého vyšetření ošetřující psychiatryně z 25. 6. 2025 (pořízeného 2 měsíce před proběhlým posouzením na první instanci, tedy nikoliv jako reakce na oduznání invalidity) bylo naopak dokumentováno zhoršení X. až na hranici těžkého stupně, což bylo potvrzeno v následných dekurzech psychiatra, jednoznačně pak ve vyšetření ze 4. 12. 2025, kde již popsána fáze X spíše těžká a prakticky neodklonitelná. Právní posouzení věci soudem 13. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobcem vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované.

14. O žalobě rozhodl Městský soud v Praze podle § 51 s. ř. s. bez jednání, neboť žalobce i žalovaná s takovým postupem souhlasili. K posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze ze dne 4. 2. 2026 se žalobce ani žalovaná v soudem stanovené lhůtě ani později nevyjádřili, avšak jeho obsah je jim znám. Proto soud neshledal potřebu nařizovat jednání ani pro účely dokazování.

15. Soud ve věci rozhodl v přednostním režimu dle § 56 odst. 1 s. ř. s., neboť shledal závažný důvod přednostního projednání ve skutečnosti, že důsledky napadeného rozhodnutí, kterým byl žalobci zcela odebrán invalidní důchod, mají s ohledem na všechny okolnosti případu zásadní dopad do života žalobce. Soud odkazuje zejména na lékařskou zprávu ambulantního psychiatra ze dne 4. 12. 2025, podle níž je žalobce s ohledem na odnětí tohoto základního příjmu a péči o nevidomou matku na hraně osobních možností, přičemž nelze vyloučit nutnost další hospitalizace pro riziko sebedestruktivity.

16. Ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně.

17. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění, posuzuje podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz, podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2019, č. j. 8 Ads 138/2017-40). Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se Posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, aby své posudkové závěry řádně zdůvodnila. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem, jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

18. Žalobce v podané žalobě vyjádřil nesouhlas s posouzením svého zdravotního stavu posudkovými lékaři v prvostupňovém i v námitkovém řízení a namítl, že v daném případě nebyly splněny zákonné podmínky pro odnětí invalidního důchodu I. stupně. Při posuzování této námitky, a tedy důvodnosti podané žaloby vycházel soud v tomto směru z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze ze dne 3. 6. 2026, který na rozdíl od předchozích posudků vypracovaných posudkovými lékaři IPZS v průběhu správního řízení považoval za nejkomplexnější a nepřesvědčivější.

19. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze, za přítomnosti lékařky s odborností psychiatrie s odkazem na zdravotnickou dokumentaci žalobce a jeho vyšetření při jednání dostatečně a přezkoumatelně odůvodnila, proč má za to, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tedy k datu 4. 12. 2025, lze zdravotní stav žalobce hodnotit podle kapitoly V, položky 4c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s mírou poklesu pracovní schopnosti v celkové výši 50 %. Zcela srozumitelně vysvětlila i důvod odlišného posouzení a hodnocení zdravotního stavu žalobce oproti posouzení v rámci prvostupňového a námitkového řízení. Uvedený posudek splňuje kritéria úplnosti a přesvědčivosti.

20. O správnosti a úplnosti stanovené klinické diagnózy onemocnění žalobce, jakož i o stanovení a řádném zdůvodnění procentní míry poklesu jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti proto soud nemá pochyb. Podle posudkové komise šlo u žalobce o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Soud proto napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil.

21. Žalovaná je povinna dle § 78 odst. 5 s. ř. s. po právní moci tohoto rozsudku vydat nové rozhodnutí, ve kterém se bude řídit právním názorem soudu uvedeným výše.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaná ve věci neměla úspěch, a proto soud rozhodl, že na náhradu nákladů řízení nemá právo. Žalobci jako úspěšnému účastníku řízení vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žádné však nevyčíslil, proto mu je soud nepřiznal. Žalobce nebyl zastoupen advokátem. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz Praha 23. července 2026 Petra Kamínková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y.