25 A 21/2026

Rubrum

Č. j. 25 A 21/2026-27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Bašnou ve věci žalobce: nezl. D. B., nar. X st. přísl. U. bytem X zastoupen Mgr. Pavol Kehl, advokát se sídlem Panská 895/6, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 – Holešovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívající ve vrácení žádosti žalobci o dočasnou ochranu ze dne 21. 5. 2026, zaevidovanou pod č. j. OAM-0395375/DO- 2026, jako nepřijatelnou, takto:

Výrok

I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 21. 5. 2026 jeho žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod č. j. OAM-0395375/DO-2026, jako 25 A 21/2026 nepřijatelnou z důvodu podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb., byl nezákonný.

II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o dočasnou ochranu ze dne 21. 5. 2026, zaevidovanou pod č. j. OAM-0395375/DO-2026.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Pavol Kehl, advokáta.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce je občanem Ukrajiny. Žalobce dne 21. 5. 2026 podal žalovanému žádost o dočasnou ochranu na formuláři, jenž se standardně užívá pro podávání žádosti o dočasnou ochranu dle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění od 3. 9. 2025 (dále jen „Lex Ukrajina.“). Ve formuláři je uvedeno, že žalobce neměl udělenou dočasnou ochranu v jiném členském státě EU, ani o ni nežádal. Žalovaný podanou žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou, jelikož nebylo prokázáno, že žadatel je osobou podle § 3 Lex Ukrajina. Proti tomuto úkonu žalovaného žalobce brojí podanou žalobou na ochranu před nezákonným zásahem.

2. Žalobce se podanou žalobou domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného spočívající v tom, že mu dne 21. 5. 2026 vrátil žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň požaduje, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv, a přikázal žalovanému, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalované

3. Žalobce v žalobě uvedl, že je nezletilým občanem Ukrajiny, narozeným dne 28. 7. 2025 na území Ukrajiny. Matka žalobce je občankou Ukrajiny a před 24. 2. 2022 pobývala na území Ukrajiny. Společně se žalobcem přicestovala do České republiky a dne 21. 5. 2026 podala žádost o udělení dočasné ochrany. Žalovaný žádost vrátil jako nepřijatelnou s odůvodněním, že žalobce nesplňuje podmínky § 3 Lex Ukrajina, neboť ke dni 24. 2. 2022 ještě nežil. Žalobce je rodinným příslušníkem osoby spadající do osobního rozsahu prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382. Žalovaný aplikoval nesprávný a nepřípustně restriktivní výklad. Výklad žalovaného, který by vyloučil z dočasné ochrany dítě narozené po 24. 2. 2022 rodiči, jenž sám do osobního rozsahu ochrany spadá, je neslučitelný s účelem směrnice 2001/55/ES, zejména s úpravou rodinné jednoty a ochrany práv nezletilých. Na podporu svého názoru o nezákonnosti zásahu argumentuje rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023-27, který byl dle názoru žalobce vydán za obdobné právní i skutkové situace. 2 Shodu s prvopisem provedla S. K. 25 A 21/2026 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žádost žalobce vyhodnotil jako nepřijatelnou z důvodů uvedených v § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina, protože žalobce není osobou, které lze dočasnou ochranu dle citovaného zákona udělit. Žalobce je nezletilým státním příslušníkem Ukrajiny narozeným dne 28. 7. 2025, tedy po 24. 2. 2022. Z toho dle žalovaného plyne, že žalobce se nemohl bezprostředně před rozhodným datem nacházet na území Ukrajiny a současně nemohl Ukrajinu opustit (být vysídlen) v příčinné souvislosti s invazí dne 24. 2. 2022. Dle žalovaného v dané věci chybí nezbytná kauzální vazba mezi situaci na Ukrajině a opuštěním země původu, která je určující dle rozhodnutí Rady (EU) č. 2022/382. Žalovaný rovněž odkázala na „Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382“, vydaném jako sdělení Komise č. 2022/C 126 I/01. Žalobu navrhl zamítnout.

III. Posouzení žaloby

5. Městský soud v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí (§ 87 odst. 1 část věty před středníkem s. ř. s.). O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobce i žalovaný vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci podstatné skutečnosti plynou z předloženého správního spisu, kterým se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Pro rozhodnutí městského soudu je podstatná toliko žádost žalobce o udělení dočasné ochrany, která je součásti správního spisu, a otisky hraničních razítek o vstupech a výstupech na území členských států EU v cestovním dokladu žalobce a matky žalobce, jejichž fotokopie je rovněž součástí správního spisu.

6. Městský soud na úvod poznamenává, že přestože § 5 odst. 2 Lex Ukrajina vylučuje ze soudního přezkumu vrácení nepřijatelné žádosti cizinci, Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/2024-42, jednoznačně potvrdil, že vrácení žádosti o dočasnou ochranu ministerstvem z důvodu její nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 Lex Ukrajina lze přezkoumat (srov. bod [25] citovaného rozsudku).

7. Současně, ačkoli z judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2022, č. j. 6 As 237/2021-56) plyne, že „v řízení o zásahové žalobě podle § 82 a násl. s. ř. s. správní soud neposuzuje zákonnost důvodů a úvah, které správní orgán vedly k zásahu, nýbrž zákonnost zásahu jako takového. […] Soud se musí zabývat zákonností zásahu ze všech hledisek, která jsou mezi stranami sporná, a to i když se stanou spornými teprve během řízení před soudem“ (obdobně srov. i rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 9. 2021, č. j. 5 As 462/2019-35, č. 4257/2021 Sb. NSS, body [42] a [43], nebo ze dne 11. 11. 2025, č. j. 2 As 54/2025-50, body [25] až [28]), z tohoto obecného pravidla existuje výjimka: „Jelikož soud plně posuzuje zákonnost zásahu, není obecně vzato rozhodující, o jaké právní důvody správní orgán svůj zásah opřel. Toto odůvodnění může být relevantní, vyžaduje-li právní úprava, aby důvody zásahu byly sděleny osobě, které se zásah týká“ (bod [27] citovaného rozsudku kasačního soudu sp. zn. 6 As 237/2021, srov. i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2018, č. j. 1 As 145/2018-57). Na posuzovanou věc se aplikuje právě tato výjimka, jelikož Lex Ukrajina v § 5 odst. 2 stanoví, že Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky nepřijatelnou žádost cizinci vrátí a sdělí mu důvod nepřijatelnosti. 3 Shodu s prvopisem provedla S. K. 25 A 21/2026 8. V řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívající ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu tak soud přezkoumává pouze zákonnost sděleného důvodu nepřijatelnosti této žádosti a nikoliv jiný. To odpovídá i bodu [23] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2025, č. j. 9 Azs 256/2023-31, kde kasační soud uvedl, že „i chybné uvedení důvodu vrácení žádosti bylo samo o sobě nezákonným zásahem, jelikož nemělo oporu v žalobcem v žádosti uvedených skutečnostech.“ V posuzované věci žalovaný žádost žalobce odmítl podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina z důvodu, že žalobce není osobou, na kterou se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382.

9. K vlastnímu věcnému posouzení žaloby soud nejprve připomíná, že ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005 - 65, č. 603/2005 Sb. NSS).

10. První, druhou, čtvrtou a pátou podmínku má soud za splněnou; nemá pochybnosti o tom, že vrácení žádosti směřuje přímo proti žalobci a že neudělení dočasné ochrany ho zkracuje na právech. Podstatou sporu je splnění třetí podmínky – zda šlo o zásah zákonný či nikoli.

11. Podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina je žádost nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v § 3. V § 3 uvedeného zákona jsou vymezeny osoby, na něž se zákon (dočasná ochrana) vztahuje. Podle § 3 odst. 1 uděluje žalovaný dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382.

12. Podle čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382: „[t]oto rozhodnutí se vztahuje na následující kategorie osob vysídlených z Ukrajiny dne 24. února 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala: a) ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022; b) osoby bez státní příslušnosti a státní příslušníci třetích zemí jiných než Ukrajiny, kterým byla před 24. únorem 2022 poskytnuta mezinárodní ochrana nebo odpovídající vnitrostátní ochrana na Ukrajině, a c) rodinní příslušníci osob uvedených v písmenech a) a b)“.

13. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023-27, v bodě [34]: „Vzhledem k tomu, že žalobce se narodil až po 24. 2. 2022, nemohl on sám pobývat na Ukrajině do tohoto data, a nemůže tedy spadat pod čl. 2 odst. 1 písm. a) ani b) prováděcího rozhodnutí Rady. Stěžovatel tvrdí, že podmínka pobývání na Ukrajině do 24. 2. 2022 se vztahuje ke všem osobám uvedeným v čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady, tak tomu však není. Tato podmínka je (vedle poněkud odlišné formulace v návětí čl. 2) explicitně uvedena pouze v čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) rozhodnutí Rady, nikoli však v písmenu c) tohoto ustanovení, pod něž spadají rodinní příslušníci. Z toho je zřejmé, že unijní normotvůrce zamýšlel rodinným příslušníkům osob uvedených v čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) prováděcího rozhodnutí Rady poskytnout dočasnou ochranu, aniž by bylo nutné posuzovat, zda pobývali na Ukrajině (či vůbec někde) do 24. 2. 2022.“ Uvedené lze plně vztáhnout i na nyní posuzovaný případ. Žalobce se narodil po 24. 2. 2022, 4 Shodu s prvopisem provedla S. K. 25 A 21/2026 nemohl tedy on sám pobývat na Ukrajině do rozhodného data, žalobce nicméně může spadat pod osoby dle čl. 2 odst. 1 písm. c) prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382, a jako rodinný příslušník nemusí splňovat podmínku pobytu na Ukrajině před 24. 2. 2022.

14. Koho lze považovat za rodinné příslušníky, podrobněji definuje čl. 2 odst. 4 prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382: „Pro účely odst. 1 písm. c) se rodinnými příslušníky rozumějí následující osoby, pokud se již daná rodina zdržovala a pobývala na Ukrajině před 24. únorem 2022: a) manžel nebo manželka osoby uvedené v odst. 1 písm. a) nebo b) nebo její druh nebo družka, se kterým (kterou) žije v trvalém vztahu, v případě, že platné právní předpisy nebo praxe dotčeného členského státu přistupují k nesezdaným párům obdobně jako k párům sezdaným v rámci jeho vnitrostátního cizineckého práva; b) nezletilé svobodné děti osoby uvedené v odst. 1 písm. a) nebo b) nebo nezletilé svobodné děti jejího manžela nebo manželky bez ohledu na to, zda se jedná o manželské, nemanželské či osvojené děti; c) jiní blízcí příbuzní, kteří v době okolností souvisejících s hromadným přílivem žili jako rodina a tvořili její součást a kteří byli v době důvodů souvisejících s hromadným přílivem vysídlených osob na osobě uvedené v odst. 1 písm. a) nebo b) zcela či z větší části závislí.“.

15. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce se narodil matce, která před 24. 2. 2022 na Ukrajině pobývala. Soud ověřil z otisků hraničních razítek o vstupech a výstupech na území členských států EU v cestovním dokladu matky žalobce, že matka žalobce i s nezletilým žalobcem vstoupila na území členských států Schengenského prostoru dne 17. 9. 2025 přes hraniční přechod Przemyśl v Polsku. Jelikož matka žalobce pobývala do 24. 2. 2022 na Ukrajině, pak i žalobce splňuje podmínky obsažené v čl. 2 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 2 odst. 4 písm. b) prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382, toto prováděcí rozhodnutí se tedy na žalobce povinně vztahuje. Soud doplňuje, že žalovaný ani netvrdil, že by matka žalobce na Ukrajině před 24. 2. 2022 nepobývala, když svou argumentaci vystavěl pouze na ryze formalistickém tvrzení, že žalobce se narodil až 28. 7. 2025, z čehož dovodil, že před rozhodným datem 24. 2. 2022 na Ukrajině nepobýval. Výše uvedený judikaturní jazykový a systematický výklad lze podpořit rovněž výkladem teleologickým. Neexistuje totiž žádný rozumný důvod, proč by měly být děti narozené až po 24. 2. 2022 méně ohroženy než ty, které k tomuto datu již žily, a proč by tedy měly být méně chráněny institutem dočasné ochrany. Nelze odhlédnout od toho, že účelem stanovení rozhodného dne je rozlišit osoby, které odešly z Ukrajiny ještě před zahájením invaze ozbrojených sil Ruské federace (např. z pracovních či ekonomických důvodů), od těch, které odešly až po tomto datu, kdy došlo k zahájení válečného konfliktu (srov. též body [36] a [37] výše citovaného rozsudku NSS ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023-27, č. 4683/2025 Sb. NSS).

16. Dle soudu jsou v případě nezletilého žalobce splněny obě podmínky pro přiznání ukrajinskému státnímu příslušníku postavení osoby oprávněné podle § 3 Lex Ukrajina, tedy (i) žalobce je rodinným příslušníkem osoby uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382, a žalobce byl vysídlen z Ukrajiny po 24. 2. 2022 v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil. Žalobce se svou matkou dne 17. 9. 2025 vstoupil na území členských států EU, konkrétně do Polska. Soudu je z úřední činnosti známo, že matka žalobce rovněž požádala o dočasnou ochranu v České republice dne 21. 5. 2026, a žalovaný její žádost odmítl z důvodu dle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Tento postup 5 Shodu s prvopisem provedla S. K. 25 A 21/2026 žalovaného soud shledal nezákonným zásahem v rozsudku ze dne 9. 6. 2026, č. j. 25 A 20/2026. Jak upozornil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023-27: „postavení žalobce je závislé na postavení jeho matky jak v právním smyslu [žalobce splňuje podmínky prováděcího rozhodnutí Rady právě tím, že je nezletilým dítětem vysídlené osoby spadající pod čl. 2 odst. 1 písm. a) tohoto rozhodnutí], tak i ve faktickém smyslu, neboť žalobce je plně odkázán na péči matky (řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti již zmiňovanému rozsudku městského soudu ze dne 10. 10. 2023, čj. 11 A 84/2023-58, ve věci žádosti žalobcovy matky je vedeno NSS pod sp. zn. 5 Azs 272/2023). I operační pokyny Komise zdůrazňují důležitost „zachování celistvosti rodiny a zabránění rozdílnému statusu členů téže rodiny“. V praxi by tak mohla být problematická situace, kdy by žalobce povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany získal, ale nějaké objektivní překážky by bránily ve vyhovění žádosti jeho matky.“. Soud i v nyní posuzované věci akcentuje, že zajisté by v praxi došlo ke vzniku problematické situace, kdyby matka žalobce dočasnou ochranu získala (soud v rozsudku ze dne 9. 6. 2026, č. j. 25 A 20/2026, odmítnutí žádosti matky žalobce shledal nezákonným zásahem), zatímco (na matce závislému) žalobci by dočasná ochrana udělena nebyla. Taková situace je zjevně v rozporu se zájmem nezletilého dítěte a v rozporu s operačními pokyny Komise zdůrazňujícími důležitost „zachování celistvosti rodiny a zabránění rozdílnému statusu členů téže rodiny“.

17. Soud uzavírá, že žalobce je osobou oprávněnou ve smyslu § 3 odst. 1 Lex Ukrajina, a žalovaný postupoval nezákonně, pokud přijetí žádosti žalobce z důvodu dle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina odmítl.

18. Soud připomíná, že v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívající ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu soud přezkoumává pouze zákonnost sděleného důvodu nepřijatelnosti této žádosti a nikoliv jiný. To odpovídá i bodu [23] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2025, č. j. 9 Azs 256/2023-31, kde kasační soud uvedl, že „i chybné uvedení důvodu vrácení žádosti bylo samo o sobě nezákonným zásahem, jelikož nemělo oporu v žalobcem v žádosti uvedených skutečnostech“.

19. Vzhledem k tomu, že soud nemůže přezkoumávat případně i jiné důvody než ty, které jsou uvedeny ve vrácené žádosti, je dle soudu vhodné konkretizovat důvod, který seznal nezákonný, ve výroku rozsudku, kterým deklaruje jeho nezákonnost. Soud proto deklaroval, že nezákonný je zásah žalovaného spočívající v označení žádosti žalobkyně za nepřijatelnou z důvodu podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona o dočasné ochraně.

20. Soud pro úplnost doplňuje, že správní soud je vázán podstatou žalobního návrhu (vymezením zásahu), nikoli jeho doslovným zněním. Správní soud nemůže zamítnout zásahovou žalobu jen proto, že žalobce nevyjádřil svůj požadavek právně bezchybně, je-li zřejmé, čeho chce dosáhnout. To znamená, že soud může výrok rozsudku formulovat odlišně od znění žalobního návrhu, musí však setrvat v mezích § 87 odst. 2 s. ř. s. a šetřit podstatu zásahu (srov. body [181] a [182] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2023, č. j. 9 As 116/2022-166, č. 4459/2023 Sb. NSS., nebo bod [28] rozsudku kasačního soudu ze dne 27. 8. 2014, č. j. 2 As 35/2014-109). Žalobce v podané žalobě věcně brojil proti žalovaným vyjádřenému důvodu nepřijetí jeho žádosti, který žalovaný uvedl ve vrácené žádosti (formuláři). Podstatou vymezeného zásahu je tak právě tento důvod. Formuloval-li soud deklaratorní výrok tak, aby odpovídal tomuto důvodu, jedná se o přípustnou úpravu. 6 Shodu s prvopisem provedla S. K. 25 A 21/2026 21. Soud dodává, že nepřehlédl návrh žalobce na vydání předběžného opatření v dané věci; soud však v zákonem stanovené lhůtě pro vydání předběžného opatření vydal ve věci meritorní rozhodnutí (rozsudek), a proto pro nadbytečnost již o návrhu na vydání předběžného opatření nerozhodoval.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

22. Vzhledem ke shora uvedenému soud dle § 87 odst. 2 věty první s. ř. s. určil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že vrátil žalobci jeho žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou z důvodu podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina, byl nezákonný. Žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobce a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením této žádosti. Žalovaný tak zejména nebude moci odmítnout přijmout žádost žalobce ze stejného důvodu.

23. Výrok o nákladech řízení (výrok III) je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce byl ve věci úspěšný, náleží mu tak právo na náhradu nákladů, které v řízení před soudem důvodně vynaložil. Vzhledem k tomu, že byl od poplatkové povinnosti osvobozen, náleží mu pouze částka odpovídající náhradě nákladů a odměně jeho zástupce. Náklady žalobce přitom spočívají v odměně jeho zástupce Mgr. Kehla, advokáta, za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepsání žaloby) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (AT) v částce 4 620 Kč za jeden úkon, celkem 9 240 Kč [§ 7, § 9 odst. 5 AT] a náhradě hotových výdajů za 2 úkony v částce 450 Kč za jeden úkon, celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 AT). Zástupce žalobce není plátcem daně z přidané hodnoty. Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 10 140 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. 7 Shodu s prvopisem provedla S. K. 25 A 21/2026 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha dne 11.9.2026 Mgr. Gabriela Bašná v.r. samosoudkyně 8 Shodu s prvopisem provedla S. K. 25 A 21/2026 25 A 21/2026-32 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Bašnou ve věci žalobce nezl. D. B., nar. X st. přísl. Ukrajina bytem X zastoupen Mgr. Pavol Kehl, advokát se sídlem Panská 895/6, 110 00 Praha 1 proti žalovanému Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 – Holešovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívající ve vrácení žádosti žalobci o dočasnou ochranu ze dne 21. 5. 2026, zaevidovanou pod č. j. OAM-0395375/DO- 2026, jako nepřijatelnou, takto: V rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2026, č. j. 25 A 21/2026-27, se v zápatí nesprávně uvedené datum jeho vydání „Praha dne 11.9.2026“ opravuje na správné datum vydání, a to „Praha dne 11. 6. 2026“. Odůvodnění:

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2026, č. j. 25 A 21/2026-27, bylo rozhodnuto, že zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 21. 5. 2026 jeho žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod č. j. OAM-0395375/DO-2026, jako nepřijatelnou z důvodu podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb., byl nezákonný (výrok I.); žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o dočasnou ochranu ze dne 21. 5. 2026, zaevidovanou pod č. j. OAM-0395375/DO-2026 (výrok II.); žalovaný byl povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 140,- Kč k rukám jeho právního zástupce Mgr. Pavol Kehl, advokáta, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Soud však následně zjistil, že v písemném vyhotovení shora uvedeného rozsudku došlo ke zjevné nesprávnosti v psaní, když v rozsudku bylo nesprávně uvedené datum jeho vydání 11. 9. 2026 namísto správného data 11. 6. 2026. 9 Shodu s prvopisem provedla S. K. 25 A 21/2026 3. Podle § 54 odst. 4 s. ř. s. „Předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku, vydá o tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.“ 4. Podle § 31 odst. 3 s. ř. s. „Stanoví-li tak zákon, rozhoduje a činí jednotlivé úkony předseda senátu; rozhodováním nebo činěním těchto úkonů může předseda senátu pověřit jiného člena senátu. Práva a povinnosti předsedy senátu má i specializovaný samosoudce.“ 5. Jelikož specializovaná samosoudkyně zjistila, že v rámci vyhotovení originálu rozsudku zdejšího soudu došlo k písařské chybě v datu (měsíci) vydání rozhodnutí, přistoupila k vydání tohoto opravného usnesení, kde uvedenou nesrovnalost napravila. Oprava se netýkala výroku rozsudku. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 20. července 2026 Mgr. Gabriela Bašná samosoudkyně 10 Shodu s prvopisem provedla S. K.