25 Co 360/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B) Jméno žalobce C, narozený Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C) Jméno žalobce D, narozená Datum narození žalobce D, narozená datum bytem Adresa žalobce D zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o žalobě na ochranu držby, k odvolání žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. července 2025, č. j. 7 C 215/2025-24,

I. Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba na ochranu před rušením držby spoluvlastnického práva žalobců k pozemku parc. č. hodnota v k.ú. adresa, obec adresa (výroky I a II), se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 18 310 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení k rukám Jméno advokáta B, advokáta.

1. V záhlaví označeným usnesením obvodní soud uložil žalovanému povinnost zdržet se rušení držby spoluvlastnického práva žalobců k pozemku parc. č. hodnota v k.ú. adresa, obec adresa, spočívajícího v rozstřižení oplocení na hranici mezi pozemky parc. č. hodnota a parc. č. hodnota k.ú. adresa, zpřístupnění pozemku parc. č. hodnota v k.ú. adresa třetím osobám; a umístění osobního vozidla Volkswagen kombi stříbrné barvy bez registračních značek a dalších movitých věcí na fotografii, která je součástí výroku (výrok I). Žalovanému uložil povinnost do 15 dnů od právní moci usnesení uvést v předešlý stav pozemek parc. č. hodnota k.ú. adresa tak, že obnoví na vlastní náklad oplocení vč. chybějícího sloupku oplocení na hranici mezi pozemky parc. č. hodnota a parc.č. hodnota v k. ú. adresa, zajistí odstěhování třetích osob z pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa a odstraní z tohoto pozemku osobní vozidlo Volkswagen a další movité věci na fotografii, která je součástí výroku (výrok II). Žalovanému dále uložil zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení 23 900,20 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobců (výrok III).

2. Takto prvostupňový soud rozhodl o žalobě na ochranu rušené držby odůvodněné tím, že žalobci a žalovaný jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa, obec adresa, o užívání pozemku vedou účastníci u Obvodního soudu pro Prahu 6 letité spory (pod sp. zn. 8 C 280/2023 žaloba na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, pod sp. zn. 6 C 6/2024 žaloba na ochranu držby, pod sp. zn. 4 C 61/2025 žaloba na ochranu spoluvlastnického práva). Dne 6. 7. 2025 žalobci zjistili, že žalovaný bez souhlasu žalobců rozstřihl plot, povalil sloupek a umožnil třetím osobám umístit na společný pozemek harampádí (starý vůz a jiné movité věci) s tím, že ve vozidle mohou 4 neznámí muži bydlet a na pozemku skladovat věci; čímž společný pozemek znehodnocuje. Svou žalobou se žalobci domáhají ochrany s požadavkem na zachování dosavadního faktického stavu.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, protože pozemek parc. č. hodnota v k. ú. adresa, obec adresa je ve skutečnosti rozdělen ploty na čtvrtiny, 3 z těchto čtvrtin jsou připloceny k pozemkům kolem rodinných domů žalobců, poslední ¼ (západní část společného pozemku) nikdy nikdo ze žalobců neužíval a není tedy důvod, aby tuto část neužíval žalovaný. Plot rozstřihl již v prvním čtvrtletí roku 2025, odkázal na protokol o jednání ze dne datum.

4. Obvodní soud zjistil, že žalobci a žalovaný jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa, obec adresa (žalobci a/ a b/ mají v SJM podíl o velikosti 11/96, žalobci c/ a d/ podíl o velikosti 25/96, žalobkyni e/ patří podíl o velikosti 1/8, žalovanému podíl o velikosti 1/4 a tituly před jménem jméno FO rovněž podíl o velikosti ¼). Žalobci vlastní v dané lokalitě pozemky, jejích součástí jsou stavby určené k bydlení, jejich stavební pozemky jsou obklopeny pozemky přímo sousedícími se společným pozemkem parc. č. hodnota v k. ú. adresa, obec adresa. Pozemky obklopující stavby žalobců patří těm žalobcům, jejichž stavbu obklopuje, s výjimkou pozemku parc. č. hodnota (patří žalovanému a tituly před jménem jméno FO, ale užívají ho žalobci a/ a b/). Vztahy mezi žalobci a žalovaným jsou vyhrocené. Žalobci nemovitosti užívají od roku 1991, žalovanému (a tituly před jménem jméno FO) byly vydány v restituci, dohoda o užívání možná není. U obvodního soudu je vyjma tohoto řízení vedeno řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k tomuto pozemku (sp. zn. spisová značka), řízení o vydání bezdůvodného obohacení za bez smluvní užívání pozemku (sp. zn. spisová značka), řízení na ochranu spoluvlastnického práva žalobců a/ a b/ (sp. zn. spisová značka) a žaloba na ochranu držby (sp. zn. spisová značka).

5. Při soudním jednání ze dne datum ve věci sp. zn. 8 C 280/2023 zástupkyně žalobců (zde na straně žalovaného) u jednání uvedla, že žalobci (zde žalovaný a pan jméno FO) si k pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa, obec adresa, zjednali přístup ze západní strany, v protokolu není uvedeno, jakým způsobem došlo ke zjednání přístupu. Dne datum žalobkyně b/ nahlásila na policii cizí vozidlo na pozemku adresa; policejní hlídka zjistila, že ve věci jde o déle trvající spor o pozemek, na nějž bylo umístěno motorové vozidlo s vědomím jednoho ze spoluvlastníků. Na pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa, obec adresa bylo umístěno vozidlo Volkswagen kombi a současně hromada movitých věci, zjevně bez hodnoty, převážně kusy starého nábytku (tzv. „harampádí“); v bezprostřední blízkostí od místa umístění vozidla a movitých věci je plot narušen, je odstraněn betonový sloupek a pletivo rozstřiženo, a to přesně v takové šíři, která umožnila umístění vozidla na pozemek. Harampádí bylo umístěno za zelenou barierou ze stromů a keřů a nemuselo být z domů užívaných žalobci viditelné. Soud uvěřil tvrzení žalobců, že o umístění věcí se dozvěděli nejdříve dne datum. Shodně tak soud uvěřil tvrzení žalobců, že i o rozstřižení plotu se dozvěděli dne datum, protože rozsah poškození plotu svou šíří odpovídá mezeře potřebné pro umístění vozidla na pozemek. Námitku žalovaného, že o rozstřižení pletiva se žalobci dozvěděli již dne datum při jednání ve věci o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, soud odmítá, když z protokolu o jednání nijak nevyplývá, jakým konkrétním způsobem si žalovaný měl zjednat přístup k pozemku. S přihlédnutím k velikosti otvoru v plotu a odstranění sloupku je zjevné, že tento zásah byl učiněn zejména za účelem umístění vozidla. Dále soud zjistil, že žalobci v této lokalitě (na rozdíl od žalovaného) bydlí a již v minulosti se proti žalovanému domohli ochrany žalobou z rušené držby (pravomocně, sp. zn. spisová značka) i žalobou na ochranu vlastnického práva (zatím nepravomocně, sp. zn. spisová značka).

6. Jednáním žalovaného, jako menšinového spoluvlastníka pozemku, bylo zasaženo do pokojného stavu bez souhlasu ostatních spoluvlastníků, jejich spoluvlastnické právo je rušeno a zasaženo do poslední pokojné držby vlastnického práva žalobců.

7. Po právní stránce prvostupňový soud poukázal na ust. § 987, § 988 odst. 1, § 1003, § 1008 odst. 1 a § 1117 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o. z.“) a na ust. 41 odst. 2, § 176 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o. s. ř.“ s tím, že dle obsahu žaloby nelze pochybovat o tom, že jde o žalobu z rušené držby, i když ji žalobci nazvali ji jako „žalobu na obnovu držby práva“, v textu žaloby totiž odkazují na ust. § 1003, 1008 o.z. a dále § 177 a 178 o.s.ř.

8. Žaloba z rušené držby je žalobou, která směřuje pouze k ochraně posledního faktického stavu držby a k jeho navrácení. V důsledku toho muže být účastníku poskytnuta ochrana i tam, kde by bylo zjevné, že mu žádné subjektivní právo k předmětné nemovitosti nepřísluší. Soud se v tomto řízení omezí jen na zjištění posledního pokojného stavu (viz důvodová zpráva, rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 4115/2011).

9. Obvodní soud zjistil, že žalobci podali žalobu dne 22. 7. 2025 v prekluzivní lhůtě stanovené ust. § 1008 odst. 1 o. z., neboť prokázali, že o zásahu do pokojného stavu ze strany žalovaného se dozvěděli až dne 6. 7. 2025.

10. Žalobci se držby vlastnického práva k pozemku parc. č. hodnota k. ú. adresa, obec adresa chopili na základě kupních smluv uzavřených v letech 2013–2015 a od té doby vykonávají držbu svého vlastnického práva k pozemku pro sebe ve smyslu ust. § 987 o.z., a to v rozsahu svého spoluvlastnického podílu. Žalobci prokázali poslední pokojný stav. Jako spoluvlastníci mají přitom žalobci právo k celé věci. Jednáním žalovaného, který umožnil užívání pozemku třetím osobám, došlo k faktickému zásahu do poslední pokojné držby vlastnického práva žalobců k pozemku, když obsahem vlastnického práva žalobců je zejména oprávnění věc držet (fakticky ji ovládat), užívat a nakládat s ním. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost namítaná žalovaným, že pozemek je fakticky rozdělen na 4 části oplocením, když současně tvrdil, že rozdělení bylo provedeno žalobci bez dohody spoluvlastníků. Uvedené pak platí tím spíše, kdy mezi účastníky je vedeno řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a do jeho skončení není důvodu do stávající pokojné držby pozemku zasahovat.

11. Ze strany žalovaného jde o zásah svémocný až šikanózní, protože užívání společného pozemku bylo umožněno třetím osobám za účelem skladování harampádí a bydlení ve vozidle, kdy poměry v místě nejsou vůbec takovému účelu užívání pozemku uzpůsobeny, nadto za situace, kdy žalobci v bezprostřední blízkosti společného pozemku vlastní stavby a bydlí (na rozdíl od žalovaného). Ze strany žalovaného jde o opakovaný pokus zasahovat do pokojené držby spoluvlastnického práva žalobců. Je ve smyslu ust. § 1003 o.z. právem žalobců domáhat se na žalovaném, aby se uvedeného svémocného rušení poslední pokojné držby zdržel a současně, aby uvedl vše v předešlý stav.

12. O nákladech řízení účastníků rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. o.s.ř., náklady řízení představují žalobci zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a náklady právního zastoupení žalobců, tj. odměna podle ust. § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) z tarifní hodnoty 30 000 Kč za 2 úkony právní služby, v sazbě upravené dle § 12 odst. 4 AT (tj. odměna celkem tedy 14 720 Kč), dále. hotové výdaje advokáta 2 x 450 Kč, náhrada za DPH (3 280,20 Kč), dohromady 23 900,20 Kč.

13. Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítne. Soud prvního stupně pochybil když nerozlišuje (ideální) spoluvlastnické právo a (faktickou) držbu, rozhodoval za stavu, kdy žalobci nijak neprokázali držbu dané části pozemku ani k tomu nenavrhli důkaz, nesprávně rozhodl, že z části E listu vlastnictví zjistil držbu pozemku žalobci (což z listu vlastnictví vůbec zjistit nelze), nevzal za prokázané, že je pozemek 1004/5 rozdělen pevnými ploty na zhruba čtvrtiny, a že tyto „čtvrtiny“ jsou užívány jednotlivými žalobci a jedna „čtvrtina“ leží ladem a není užívána nikým z žalobců, i když tato skutečnost vyplývá výslovně z listiny provedené soudem prvního stupně k důkazu a byla v daném řízení (sp. zn. spisová značka) tvrzena právě žalobci (tam v postavení svědků), nesprávně zhodnotil okamžik prvního zásahu (prostřižení plotu), na základě kterého mohl žalovaný alespoň částečně užívat část pozemku hodnota v k.ú. adresa, která dosud ležela ladem tj. jeho západní „čtvrtinu“, a okamžik, kdy se o tomto žalobci dozvěděli (prokazatelně již datum), tedy nesprávně rozhodl o neuplynutí prekluzivní lhůty k podání žaloby. Žalobci se nemohou domáhat žaloby z rušené držby u části pozemku, kterou nikdy nedrželi. Žalovaný tímto nijak nepřekračuje své spoluvlastnické právo (je spoluvlastníkem v rozsahu ideální 1/4) a nijak nezasahuje do držby dalších částí pozemku žalobci.

14. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozhodnutí jako věcně správného. Zopakovali, že smyslem žaloby není ochrana práva, ale pokojného stavu, tedy že každý ze žalobců užíval pruh ze společného pozemku parc. č. hodnota k. ú. adresa, obec adresa, vymezený ploty za jejich rodinnými domy, a žalobci neužívali pruh – ¼ společného pozemku za parcelou č. 1004/6, oddělené od zbytku pozemku vnitřním plotem. Žalovaný vnitřní plot odstranil a propojil tuto část společného pozemku – ¼ společného pozemku za parcelou č. hodnota s částí společného pozemku za pozemkem užívaným žalobci a/ a b/ parc. č. hodnota Faktická držba jednotlivých částí pozemku (pruhů za domy) byla porušena žalovaným. Zde naříkaným jednáním žalovaný prostřihl vnější plot do ulice, na společný pozemek umožnil umístit harampádí, čímž prohloubil zásah do faktické držby společného pozemku jako celku. Žalovaný nesebekriticky opomíjí hrubou nemravnost svého jednání, zejména šikanu žalobců a/ a b/ (pod telefonní číslem žalobce a/ zveřejnil erotický inzerát, za což byl uznán vinným přestupkem; polil schody rodinného domu kyselinou máselnou). Není důvod, aby si do doby rozhodnutí o zrušení spoluvlastnictví žalovaný výlučně pro sebe usurpoval část společného pozemku. Při jednání pak doplnili, že zásah žalovaného má i další důsledky, ovlivňuje užívání dalších nemovitostí, konkrétně žalobců a/ a b/, neboť až před jejich dům se např. dostanou volně pobíhající psi.

15. Žalovaný zdůraznil nutnost rozlišovat mezi spoluvlastnickým právem jako abstraktním pojmem a mezi faktickým užíváním pozemku. Žalobci přiznali, že žalovaný se chopil držby cca ¼ pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa, obec adresa, a to v části sousedící s pozemkem parc. č. hodnota v k. ú. adresa, obec adresa, a že tato část společného pozemku nebyla do té doby užívána. Žalobci souhlasí i s tím, že pozemek hodnota v k. ú. adresa, obec adresa, je rozdělen ploty na cca čtvrtiny, jak uvedl žalovaný, což soud přes předložený rozsudek odmítl respektovat, ačkoliv to vyplývá z výpovědi žalobců v řízení sp. zn spisová značka. Žalobci poukazují na své nové a zcela neurčité tvrzení o odstranění vnitřního plotu, takové části pozemku a plotu se netýkají ani již zmíněná paralelní řízení, která se týkala postavení plotu na pozemku parc. č. hodnota, což s tímto řízením nesouvisí. Takové tvrzení žalobců ani v žalobě nebylo, přičemž předmět řízení je dán vymezeným porušením pokojného stavu, v odvolacím řízení nelze tvrdit ještě další porušení faktické držby. Žalovaný žalobcům prokazatelně oznámil při jednání dne datum, že přestřihl plot na hranicích pozemku parc. č. hodnota v reakci na jejich postoj, že mu v užívání této části pozemku nikdo nebrání a přístup má, odkázal na tvrzení žalobců v paralelních řízeních, včetně řízení sp. zn. spisová značka, kde bylo řízení o žalobě žalobců c/ až e/ zastaveno pro litispendenci. Není pak ani žádný důvod vyčkávat na rozhodnutí ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, žalobci na tuto poslední čtvrtinu společného pozemku nevidí, užíváním ze strany žalovaného nemohou být rušeni.

16. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení, které mu předcházelo (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

17. Odvolací soud provedl dokazování při jednání dne datum. Z protokolu o jednání u Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne datum, sp. zn. 8 C 280/2023 odvolací soud zjistil, že obvodní soud jednal ve věci zrušení a vypořádání společného vlastnictví, stranu žalující tvoří zdejší žalovaný a pan jméno FO, stranu žalovanou zdejší žalobci. Jednání se účastnili zástupci zdejších žalobců a rovněž žalobci a/ a e/. Zástupkyně žalobců při jednání uvedla, že žalobci si k pozemku zjednali přístup ze západní strany. Dle shodného tvrzení účastníků v tomto řízení, je předmětem řízení vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 8 C 280/2023 zrušení a vypořádání společného vlastnictví k pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa. Odvolací soud se pro nadbytečnost nezabýval tvrzením žalovaného, že žalobci jej v rámci jiných společných řízení (zejména řízení o vydání bezdůvodného obohacení) vyzývali, aby se ujal držby nikým neužívané „západní čtvrtiny“ pozemku parc. č. hodnota Podstatné totiž je, že žalobci nebrojili proti tvrzení žalovaného, že jim tato informace byla dne datum poskytnuta a ani nebylo tvrzeno, že by přístup zjednán ve skutečnosti nebyl. Společný pozemek právě svou západní částí přiléhá k veřejné cestě (na pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa), takže tvrzení žalovaného, že si právě z této části zjednal přístup na pozemek parc. č. hodnota v k. ú. adresa, je plně v souladu s tvrzením žalobců s polohou poškození plotu. Pokud soud spekuloval, že plot nemohl být poškozen dříve s ohledem na velikost poškození, které odpovídá velikostí na pozemek umístěného auta, tak obvodní soud pominul, že nezkoumal, kdy bylo vozidlo na pozemek umístěno. Žádné takové zjištění nevyplývá ani z obsahu spisu. Soud jen konstatoval, že vozidlo ani harampádí nemuselo být z domu žalobců viditelné přes zelenou bariéru ze stromů a keřů. Spekulace obvodního soudu, že žalobci nevěděli o tom, že si žalovaný zjednal přístup na společný pozemek ze západní části, tak nemá oporu v soudním spise a je založeno toliko na nepodložených úvahách. Odvolací soud tak uzavřel, že žalobci nejpozději ode dne datum byli informováni o tom, že si žalobce zjednal přístup na společný pozemek ze západní strany.

18. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 5. 2025, č. j. 4 C 61/2025-44, odvolací soud zjistil, že byl vydán ve věci žalobců a/ a b/ proti žalovanému ve věci ochrany spoluvlastnického práva. V rámci tohoto řízení byla jako svědek vyslechnuta žalobkyně e/ a uvedla, že ze svého domu vidí pouze na zahradu žalobců c/ a d/; v domě bydlí asi 60 let, společný pozemek má vytvořeny faktické hranice pomocí plotů a vzrostlé zeleně tak, že každý dům, ke kterému tento společný pozemek přiléhá, má připlocenou cca čtvrtinu společného pozemku jako zahrádku. Žalobkyně e/ má rovněž připlocenou ¼, ačkoliv vlastní 1/8. Užívání v těchto faktických hranicích, které jsou dlouhodobě stejné, funguje dlouhodobě tak, že každý vlastník domu užívá přilehlou zahrádku na společném pozemku. Jako svědek vypovídal i žalobce c/, uvedl, že formální dohoda o užívání společného pozemku neexistuje, avšak již od roku 1986, kdy se do domu nastěhoval, existují stále stejné faktické hranice v podobě plotů mezi jednotlivými částmi společného pozemku tak, že kopírují umístění jednotlivých domů. Ke každému domu tak přináleží fakticky cca ¼ společného pozemku.

19. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2025, č. j. 25 Co 89/2024-62, odvolací soud zjistil, že soudy vyhověly žalobě žalobců a/ a b/ na ochranu držby proti žalovanému (a p. jméno FO). Žalovaný rušil žalobcům držbu svého pozemku parc. č. hodnota v k.ú. adresa stavbou oplocení mezi pozemky parc. č. hodnota a parc. č. hodnota (na němž stojí obytný dům žalobců a/ a b/). Právní posouzení 20. Podle § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

21. Šestitýdenní lhůta k podání držební žaloby počíná běžet poté, co se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší a je lhůtou subjektivní. Nejpozději je žaloba prekludována rok po rušebním činu (lhůta objektivní). Tato lhůta uplyne i v případě, že žalobce se v jejím průběhu o rušení, respektive o osobě rušitele, nedozví. K opožděnému podání žaloby musí soud přihlédnout z úřední povinnosti. Srov. SPÁČIL, Jiří. § 1008 [Prekluzivní lhůty]. In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 131, marg. č. 2 a 3. Další trvání tohoto rušení nebo pokračování v něm nezpůsobuje prodloužení subjektivní lhůty (viz např. PETROV, Jan. § 1008 [Prekluzivní lhůty]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 3.).

22. Žalobci se dozvěděli o tom, že si žalovaný svémocně zjednal přístup na společný pozemek ze západní části (tj. z veřejné cesty) nejpozději dne 1. 4. 2025. Konec prekluzivní lhůty k podání žaloby na ochranu držby tak připadl na 13. 5. 2025. Žalobci však podali svou žalobu na ochranu před rušením držby spočívajícím v rozstřižení plotu mezi pozemky parc. č. hodnota a parc. č. hodnota až dne 22. 7. 2025, tedy po marném uplynutí prekluzivní lhůty.

23. Co do požadavku na zdržení se rušení držby spočívajícím v rozstřižení plotu a uvedení v předešlý stav obnovením oplocení odvolací soud žalobu zamítl ex officio, aniž se zabýval tím, zda toto jednání žalovaného bylo či nebylo projevem svémocného rušení držby žalobců (s ohledem na obranu žalovaného, že jej žalobci vyzývali, aby se ujal držby nikým neužívané části společného pozemku navazujícího na pozemek parc. č. hodnota).

24. Ohledně požadavku na zdržení se rušení držby spoluvlastnického práva zpřístupněním společného pozemku třetím osobám, umístěním auta a haraburdí včetně požadavku na uvedení společného pozemku v předešlý stav zajištěním odstěhování třetích osob a odstraněním auta i haraburdí ze společného pozemku byla žaloba podána včas s ohledem na důvody uvedené obvodním soudem. V tomto rozsahu se tak odvolací soud zabýval důvodností žaloby.

25. Při uchopení instrumentu žaloby z rušené držby lze zčásti vycházet z rozhodovací praxe vztahující se k již neúčinné ochraně pokojného stavu podle § 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 (viz nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. IV. ÚS 4306/18), k němuž se judikatura vyjádřila, že žaloba z rušené držby (též „posesorní žaloba") poskytuje prozatímní ochranu posledního pokojného faktického stavu, nikoli stavu právního (tedy nikoli subjektivního práva), srov. rozsudek Nejvyššího soudu, vyjádřený ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4115/2011.

26. Podle § 177 o. s. ř. musí žalobce prokázat, že žalovaný svémocně ruší držbu. Podle § 178 o. s. ř. se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. V důvodové zprávě se k tomuto řízení podává, že žaloba směřuje k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení. Rozhoduje se o faktickém stavu (důležitý je "prvek fakticity"), soud není oprávněn zkoumat hmotněprávní otázky a omezí se jen na zjištění skutkového stavu – v řízení se nezkoumá oprávněnost držby. Ústavní soud pak konkretizoval, že pro úspěšnost žaloby z rušené držby je nutné, aby žalobce prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný jeho držbu svémocně (libovolně) ruší; obecný soud zkoumá zejména skutkový stav a přihlédne ke všem podstatným okolnostem posuzované věci. Obranu žalovaného zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (§ 1008 odst. 1 o. z.), neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně. (viz nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3474/21). Soud nemůže dle § 176 o. s. ř. a násl. poskytnout ochranu držbě práva, které žalobci nikdy nevykonávali.

27. Závěr soudu, že žalobci vykonávají držbu společného pozemku v rozsahu svého spoluvlastnického podílu je jednak nesprávný a jednak neodůvodňuje vyhovění žalobě, neboť by z něj logicky vyplývalo, že k ½ pozemku (kdy ½ z této poloviny je předmětem řízení) držba žalobců ani neexistovala.

28. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobci a/ a b/ spolu, žalobci c/ a d) spolu a žalobkyně e/ vykonávají držbu společného pozemku v rozsahu cca ¾ (každá z vlastnických skupin k cca 1/3 pozemku), ale dohromady činí jejich spoluvlastnický podíl jen ½. Žalobci tedy (a to konkrétně žalobkyně e/) vykonávají držbu v rozsahu vyšším než je její spoluvlastnický podíl. Byť tedy z rozsudku obvodního soudu vyplývalo, že nikdo ze žalobců nevykonává držbu k ½ pozemku, tak faktický stav je takový, že nikdo ze žalobců nikdy fakticky nevykonával držbu k ¼ nejzápadnější části pozemku, která je oddělena od zbytku pozemku minimálně živým plotem (žalobci c/ a e/ v paralelním řízení vypověděli, že existují ploty mezi všemi čtyřmi částmi, žalobci a/ a b/ uváděli, že další oplocení žalovaný odstranil, ponechal jen živý plot, odvolací soud neprováděl dokazování v tomto směru pro nadbytečnost, neboť nikdo netvrdil, že by se alespoň žalobci a/ a b/ po odstranění plotu ujali držby nejzápadnější části pozemku, naopak uváděli, že jeho stav nezkoumali, že na tento pozemek přes bariéru zeleně ani nevidí a proto si všimli zásahu žalovaného až 6. 7. 2025).

29. Faktické poměry jsou takové, že cca 60 let je pozemek se současným parc. č. hodnota ploty a současně bariérou ze stromů a keřů rozdělen na 4 části, z nichž každý vlastník stavby užíval jen oddělenou část pozemku, která navazovala na jeho stavební pozemek se dvorem. Poté byly pozemky parc. č. hodnota (tvořící dvory staveb) a nyní společný pozemek parc. č. hodnota vydány žalovanému (a p. jméno FO) v restituci. V případě žalobců (tj. vlastníků 3 ze 4 staveb) zůstal shora popsaný faktický stav zachován dodnes. Změna nastala jen u nejzápadnější stavby, obklopenou pozemkem parc č. hodnota. Pruh společného pozemku navazujícího na pozemek parc č. hodnota přestali vlastníci přilehlé stavby užívat a jedná se právě o nejzápadnější část společného pozemku, kterou žádný z žalobců nikdy neužíval.

30. Bylo procesní povinností žalobců tvrdit a prokázat, že žalovaný svémocně ruší držbu. Žalobci využití institutu žaloby na ochranu rušené držby zdůvodňovali tím, že žalobce ruší držbu jejich práva rozhodovat o využití společné věci. O rozhodování se společnou věcí může být rozhodováno v civilním řízení žalobou na úpravu poměrů spoluvlastníků (§ 1126 a násl. o. z.), avšak samotné právo na rozhodování o společné věci nelze považovat za držbu dle § 987 o. z. a násl., jejíž rušení je chráněno dle § 1003 o. z.

31. Skutečnost, že mezi účastníky je vedena řada soudních sporů souvisejících se společným pozemkem (a pozemkem parc. č. 1004/7) nemá žádnou relevanci pro úvahy o tom, zda i v tomto případě existuje držba a zda ji žalovaný svémocně ruší. Ani to, že je veden spor o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nelze považovat za důvod, aby existence držby byla posouzena jinak.

32. Dle posledního pokojného stavu nejzápadnější část společného pozemku nikdo neužíval, žalovaný tento stav změnil a začal užívat, avšak tuto změnu nelze považovat za zásah do držby žalobců. Ostatně ohledně žalobců c/ až e/ pak ani žádný zásah do držby konkretizován. Ohledně žalobců a/ a b/ při jednání odvolacího soudu zástupce uvedl, že volně pobíhající psi se dostanou až k jejich domu, což narušuje jejich bydlení. K tomu odvolací soud dodává, že požadavek na obnovení oplocení byl zamítnut pro prekluzi a další požadovaná opatření nemohou nijak bránit vstupu zvířat na dotčené pozemky.

33. Byť odvolací soud souhlasí s tím, že chování žalovaného má ve vztahu k žalobcům a/ a b/ znaky šikany (jako „trest“ za okupování jeho pozemků a „neochotu“ pozemky koupit), tak ani tento závěr neumožňuje odvolacímu soudu, aby poskytoval ochranu neexistující držbě. Odvolací soud svým způsobem chápe frustraci obou stran – žalobci zakoupili pozemky, ale v důsledku aplikace restitučního zákonodárství „dvory a zahrádky“ ke svým domkům nenabyli. Žalovanému pak byly pozemky vráceny v restituci (k nápravě utrpěných křivd), ale ve skutečnosti nabyl jen holé vlastnictví a pociťuje křivdy nové. Tento stav však trvá již desítky let, obě strany by měly být schopné tuto záležitost zpracovat a (třeba i za pomoci svých advokátů či mediátorů) nalézt kompromis, aby se mohly věnovat radostnějším událostem života. Setrvávání na chybách z minulosti, které účastníky dovedly do stavu vzájemné nenávisti, nikomu z nich nepomůže a jak vidět, tak ani opakované soudní zásahy nejsou cestou k úspěšnému vyřešení jejich problémů.

34. Z těchto důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí ve výrocích o věci samé (I a II) změnil tak, že žalobu na ochranu držby zamítl (výrok I).

35. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. (výrok II). Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalovaného jsou představovány soudním poplatkem za odvolání 5 000 Kč, odměnou advokáta za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT (převzetí věci, vyjádření ve věci samé, odvolání a účast na jednání odvolacího soudu včetně přípravy na jednání v podobě vyjádření k replice žalobců) ve výši 9 200 Kč (tj. 4 x 2 300 Kč) určené z tarifní hodnoty 30 000 Kč dle ust. § 9 odst. 1 AT sazbou 2 300 Kč za úkon dle § 7 bod 5 AT, a náhradou hotových výdajů ve výši 4 x 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), včetně 21% DPH (zástupce vykonává svou advokátní činnost jako společník plátce DPH) 2 310 Kč, celkem tedy 18 310 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. l o.s.ř. Místo k plnění bylo určeno dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. g/ o.s.ř.). Praha 15. ledna 2026 JUDr. Blanka Kapitánová v. r. předsedkyně senátu